Mimikyu - "Yukiko"
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 19
Růst: Středně pomalu
Získání: Odměna za individuální aktivitu
Sehranost s trenérem: 100% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 77% / Láska k trenérovi: 100%
Povaha:
Mimikyu se narodila s prapodivným depresivním pocitem, kterého se nemůže zbavit. Připadá jí, že je stále sama, nehledě na to, kdo s ní všechno je. V jejím jádře neustále přetrvává jakási melancholie a úzkost, od které se nemůže osvobodit.
Stojí-li však u Minccino, je schopná zapomenout na své deprese, přestože jen dočasně. Ikitu totiž zbožňuje dokonce více, než svého trenéra a kdyby měla problémy, právě Minccino je první tvor, na kterého se hodlá obrátit. V blízkosti Slaaneshe se cítí v bezpečí a jeho tým nepovažuje za nikoho cizí - ovšem také je nepovažuje za kamarády.
Útoky:
- Splash - Pain-split
- Wood Hammer
Další vývin:
Aktivní 
Plyšák Shedinja
Aktivní
Očišťující talisman - pokémon nemůže být nemocný
Plyšák ShedinjaAktivní
Očišťující talisman - pokémon nemůže být nemocný
Sednu si do stínu a unaveně vydechnu. Na tohle horko si asi nikdy nedokážu zvyknout. Zvednu zrak a skrze listy se zadívám na slunce. Jak tohle dokáží vydržet? Pomyslím si šokovaně a pohlédnu na své oblečení, které bylo z velké části zredukováno na minimum. Z mého typického oblečení zůstala jenom maska a plášť, vše ostatní bylo nahrazeno nebo odebráno, abych přežil pro mně netypické horko. Chvíli oddechuji, než se rozhodnu přivolat Mimikyu. "Ahoj, Mimikyu. Jak se cítíš? Pořádně vyspaná?" Zeptám se v duchu odsunu vzpomínku ´Spokojená spící Mimikyu´ do pozadí. Nebyl na ní teď čas. "Tak už jsme v Alole, jak jsem ti říkal místo odkud pocházejí jinačí Mimikyu." Odmlčím se, aby si utřel pot na čele, který se tam během chvilky řeči objevil. "Jak se ti to tady líbí? Bohužel to vypadá, že nebudeme mít časově možnost navštívit přímo ten ostrov, na kterém žijí normálně, jelikož délka školních lekcí mi to aktuálně nedovoluje. Nevadí ti to?"
OdpovědětVymazatMimikyu se rozhlédla a pak přikývla. "Cítím se vyspaná. Děkuji," pověděla. Když ses zeptal ohledně Aloly, nedala najevo nic, až po pár chvílích promluvila. "Jinačí Mimikyu?" pověděla monotónně. "Je mi horko... nevadí mi to," dodala.
Vymazat"No, ano. Další pokémoni, kteří vypadají jako ty." pokusím se jí to přiblížit. "je tu strašné horko, to je pravda. Nevadí, tak to jsem rád. Trochu jsem se bál, že by tě to mohlo mrzet." dodám a zadívám se na oblohu. "Přemýšlím nad tím, co bychom mohli tady dělat. Chtěla bys dělat něco specifického?" zeptám se a nechám ji chvíli přemýšlet a pak navrhnu jednu z možností, která mně napadla. "Říkal jsem si, že bychom třeba mohli zajít do knihovny a tam si půjčit nějakou zajímavou knížku a číst, ale zase jsem slyšel, že se tam často chodívají podívat nějací duchové, takže bychom mohli tam mohli mít nějakou společnost."
Vymazat"Aha," pověděla Mimikyu a trochu sklesle se podívala na zem. Tiše doufala, že se dozví, proč je jí pořád zima a proč je pořád smutná...
VymazatKdyž ses jí zeptala, prudce zvedla hlavu. "Mimikyu by ráda šla na pláž. Mohla by Mimikyu jít na pláž? S Ikit," navrhla. Dokonce zněla i maličko, velmi maličko... nadšeně? Vesele? Nadějně?
Přestože nic dalšího Mimikyu neřekla, tak její pohled byl více než výmluvný. Taky proto téměř okamžitě souhlasně přikývnu, když Mimikyu přednese svůj návrh. "Ale jistě, jistě, že můžeš jít na pláž. A Ikit s tebou."
Vymazat"A půjde i Slaanesh?" zeptala se Mimikyu a naklonila hlavu na stranu.
VymazatNad její další otázkou se pobaveně usměji. Nakloním hlavu na opačnou stranu než Mimikyu a odpovím otázkou. "Budete chtít, aby šel i Slaanesh?"
VymazatMimikyu přikývla. "Mimikyu tam chce i Slaaneshe," pověděla tiše.
VymazatOpatrně ji pohladím mezi ušima masky. "Dobře, budu tam s vámi. Chtěla bys tam ještě někoho, Yukiko?"
VymazatMimikyu se nechala pohladit a pak odpověděla: "To už může být na Slaaneshovi," pověděl pokémon.
Vymazat"Dobře, tak já bych navrhoval, že primárně bychom na výletě u pláže byli mi tři a třeba později, by se k nám mohl připojit někdo další. Až si dohrajete." Navrhnu, jelikož je mi jasné, že Mimikyu a Ikit budou chtít rozhodně chvilku jenom pro sebe.
VymazatMimikyu přikývla. "To zní dobře," potvrdila.
VymazatUsměji se, když tím souhlasí a pak ještě navrhnu věc, nad kterou jsem již nějakou dobou přemýšlel. "Mimikyu, už jsi viděla, řekl bych docela dost zajímavých věcí, nepřemýšlela jsi, že by ses něčemu věnovala jako koníček? Jako třeba vaření, čtení knížek, nebo tak?"
Vymazat"Koníček?" zamyslela se Mimikyu. "Jak to myslíš?" zeptala se s lehce nakloněnou hlavou.
Vymazat"No jednalo by se o věc nebo činnost, která by tě bavila, zajímala." Odmlčím se a pak dodám. "Možná by byl lepší nějaký příklad. "Třeba když bych měl jako koníček hudbu. Tak bych chodil na koncerty, pravidelně bych cvičil hrát třeba na klavír a tak. Nebo kdyby mně bavilo číst, tak ve volném čase bych si četl, viděli byste mně jak zatímco by sis s Ikit hrála, tak já bych si četl." Dořeknu a na chvíli zmlknu, abych věděl zda mám pokračovat ve vysvětlování a nebo to Yukiko pochopila.
VymazatMimikyu bedlivě naslouchala tvým slovům, přikývla a zamyslela se. "Může být výletování s Ikit a Slaaneshem koníček?" zeptala se.
VymazatNechávám ji v klidu, aby si mohla pořádně rozmyslet, co mi odpoví. A pak dostanu svou odpověď, kterou jsem od ní chtěl. Má odpověď se zadrhne v krku, nasucho polknu, než získám zpátky svůj hlas. "Ano, myslím že to může být tvůj koníček Yukiko." Odsouhlasím jí tiše a několikrát zamrkám, jelikož se mi rozmlží vidění. Nakonec zvednu ruku a otřu si oči do rukávu.
VymazatMimikyu naklonila hlavu na stranu. "Mimikyu se tento koníček líbí," řekla monotónně. Chvíli tě pozorovala. "Slaanesh je smutný?" zeptala se.
Vymazat"je to pěkný koníček." zamumlám souhlasně. Proč se cítím, jako kdybych byl požádán o ruku? Pomyslím si a odmítavě zavrtím poté co uslyším otázku Mimikyu. "Ne, ne Slaanesh není smutný. Právě naopak Slaanesh má radost, že ho chceš mít ve svém koníčku."
VymazatMimikyu přikývla. "I Ikit," dodala Mimikyu. Chvíli jen stála, jako kdyby přemýšlela. "Má Slaanesh nějaký koníček?"
Vymazat"Jistě i Ikit." přitakám a trochu se dám do kupy. "Jestli mám nějaký koníček? Nevím jestli by se to tak dalo nazvat, ale asi ano. Rád zjišťuji příběhy minulosti. A taky rád se snažím, aby mí přátelé a má rodina byli šťastný." Odmlčím se a pak dodám. "A rád si povídám s tebou."
Vymazat"Tím pádem má Mimikyu dva koníčky," řekla bez emocí. "Mimikyu má i koníček povídání si se Slaaneshem. Může mít Mimikyu dva koníčky?" zeptala se.
VymazatSouhlasně přikývnu."jistě, že může mít Mimikyu dva koníčky. Můžeš jich mít tolik kolik jich jen budeš zvládat. A pokud tě někdy napadne něco co bys chtěla dělat, tak mi stačí říct a já se ti budu snažit pomoc, aby jsi ho mohla dělat." Odpovím ji a na chvíli se zamyslím, než dodám. "Chtěla by sis o něčem povídat? Něco co by tě zajímalo?"
Vymazat"Mimikyu neví, nemá téma. Povídání si se Slaaneshem jí nejde, proto bude muset asi trénovat," pověděla jako odpověď na tvou otázku.
Vymazat"No,...to u některých koníčků tak občas bývá, že na začátku nám moc nejdou. Ale s trochou procvičování to bude určitě lepší. Třeba naše kouzelné příběhy. Teď už na ně dokáže reagovat opravdu skvěle, až občas nepřestávám improvizovat." Odmlčím se a pak dodám. "Třeba po výletě na pláž, bychom si mohli udělat takové společné povídání a o něčem si popovídat. Možná třeba o hvězdách, nebo zavzpomínat na něco, co jsme spolu zažili?"
VymazatMimikyu naklonila hlavu na stranu, zřejmě se zapřemýšlela. "Slaanesh nerad bojuje?" zeptala se zničehonic.
VymazatNad její otázkou se zamyslím, než odpovím. "Ano, dalo by se to tak říct, že nerad bojuji. Jde o to, že si myslím, že bychom problémy měli řešit nenásilně pokud je to možné." Odmlčím se a pak dodám. "Samozřejmě jsou tu podle mně i určité vyjímky. Jako třeba pokud cena nenásilného řešení je příliš vysoká. Což třeba pro mně by bylo, kdyby se někdo snažil tebe nebo Ikit ode mně natrvalo odloučit." Poškrábu se ve vlasech a dodám. "Ale jinak...no asi si sama vzpomínáš na první týmové hry, na kterých jsi byla se mnou. To je takový středobod. Nechat postavit proti sobě dva týmy, aby mezi sebou bojovali. Zatímco ostatní se dívají. Přijde mi to..." jelikož mám masku, tak skočím tím, že vydám jenom znechucený zvuk. "Nelíbí se mi." Znovu se odmlčím, abych dodal. "Pořád jde slyšet jak jsme pokročili od dob co se pokémoni a lidé stáli na rozlišných stranách, ale říkám si. Opravdu jsme se změnili, nebo se jenom změnili způsoby jakými jsme to dělali?" Povzdechnu si a zadívám se na oblohu, najednou jsem se cítil, jako kdybych od Mimikyu přebral její náladu.
VymazatMimikyu přikývla. "Týmové bitvy jsou společenská akce. Není násilná. Není to střet sil. Je to střet... vztahů," zamumlala Mimikyu a pak se zarazila, jako kdyby přitom sama přemýšlela, proč to řekla.
VymazatSpolečenská akce, střet vztahů, není to střet sil. Tři tvrzení, které jsem si potřeboval v duchu rozebrat. Společenská akce? Jistě, jedná se o společenskou akci, stejně tak se o společnských akcí mluvilo u gladiátorských hrách nebo třeba popravách. Samo o sobě to nic neznamenalo. Není to střet sil, ale střet vztahů. Dvě tvrzení nebo jedno? Ono je to vlastně jedno stejně záleží jen na tom, kdo si co představuje pod střetem vztahů. Copak nemůže být vražda jenom vyústění střetu vztahů? Bylo to cynické, téměř určitě, ale tak už můj mozek fungoval, zvlášť pokud ty myšlenky měli zůstat jen pro mně. Zavřu oči a zkusím si vzpomenout na to co Mimikyu prvně říkala po prvních týmových hrách. Zajímavé...bezdůvodné zápasení...nelíbí se mi. Byl jsem si jistý, že tam bylo ještě něco, ale za tu dobu jsem si na to, už nebyl schopný vzpomenout. "Co podle tebe je střet vztahů?" zeptám se nakonec neutrálním hlasem, abych ji pokud možno neovlivňoval tonem hlasu.
VymazatMimikyu na tebe chvíli koukala a pak naklonila hlavu na stranu. "Nevím," odpověděla jednoduše.
VymazatSlabě si povzdechnu a zavrtím hlavou, abych z ní dostal předchozí myšlenky. Přece jenom Mimikyu potřebuje přítele, který ji podpoří a ne cynika, který se jí bude snažit předestřít své vidění světa. "No, tak to jsme dva, kdo to neví." Nakloním hlavu na stranu a odmlčím se, jak přemýšlím nad jaké téma by mohla něco Yukiko říct. "Co si popovídat o něčem jiném, třeba...třeba o ostatních, kteří s námi cestuji. Co si myslíš, třeba o Ethril?" Zeptám se, jelikož u Ikit bychom skončili příliš rychle a nebo se zasekli na věky, a tak jsem se rozhodl ji zařadit nakonec.
VymazatMimikyu připadalo velmi zvláštní tvé naklonění hlavy na stranu, jelikož ona před chvíli provedla to samé. Díky tomu tě mohla lépe pochopit. "Ethril?" zopakovala. "... zvláštní. Velmi. Zvláštní," řekla Mimikyu tiše.
VymazatSouhlasně pokývu hlavou, na její tvrzení. "To opravdu ano, je velmi zvláštní, ale zkus to trošku rozvést proč je tak zvláštní podle tebe? Třeba...jak se podle tebe chová k tobě, mně a Ikit?" Zkusím poradit, abych ji trošku rozpovídal.
VymazatPokémon chvíli přemýšlel bez pohybu, dostatečně dlouho na to, aby vzniklo dlouhé trapné ticho. Pak zakroutila hlavou. "Je temná... uvnitř," řekla jenom.
VymazatNakonec se mi podařilo vydržet čekání bez přerušení.Bylo to sice těžké a parkrát jsem se už nadechoval, abych něco řekl, ale pak jsem si připomněl, že takhle Mimikyu prostě přemýšlím. "No, tomu se nedá odporovat, ale přesto musím říct, že občas mám pocit uvnitř té temnoty, je přece jenom plamínek ohně." Odmlčím se a pak dodám. "Co třeba něco jednoduššího, zkus mi něco povykládat o Ikit? O své nejlepší kamarádce."
VymazatMimikyu přikývla na tvá slova. "Ethril není špatná. Temnota se většinou rodí z jiné temnoty," pověděla.
VymazatKdyž jsi zmínil Ikit, Mimikyu na chvíli uhnula pohledem, pak se zadívala do země. "Ikit je... světlo. Září," řekla jednoduše.
Byl to neskutečně přesný popis toho jak Ethril se zrodila jako duch. "Třeba se nám ji někdy podaří rozzářit, stejně jako tebe rozesmát."
Vymazat"To ano, je to skutečné sluníčko, že?" přitakám, zatímco přemýšlím jak ji zkusit na toto téma aspoň trochu rozmluvit. "Mohla bys mi připomenout co jste dělali s Ikit posledně?"
Mimikyu přikývla. "Sluníčko," zopakovala. Zvedla hlavu, když ses zeptal na poslední činnost s Minccino. "Společně... jsme trénovali," řekla nejistě.
Vymazat"Pravda, pravda poslední byl ten trénink, kde mně Ikit málem ulechtala k smrti. Vzpomínáš si jak s Greninjou a Beedrill jste si pinkali míčem? Bavilo tě to? Protože na pláži se hrává jedna hra, která je tomu velmi podobná."
VymazatMimikyu přikývla. "Nebyla špatná. Můžeme si to zahrát znovu," souhlasila nepříliš nadšeně, ovšem ani nepříliš nenadšeně.
Vymazat"dobře, tak já pak vezmu míč, aby jste si s Ikit mohli zahrát." řeknu na její slova a sám na chvíli zmlknu, jak přemýšlím co dál bychom mohli probrat. "Co si o...Autarim, tom velkém gengarovi?" zeptám se nakonec nejistě, jelikož mně nenapadne rozumné pokračování o Ikit.
VymazatMimikyu přikývla. "Dobře," souhlasila. Když ses zeptal na Gengara, naklonila hlavu na stranu. "Toho si... nepamatuji," pověděla Mimikyu až děsivě smutně.
VymazatDocela šokovaně vytřeštím oči, přece jenom byl to charakter na, který se jen tak nezapomíná. "Opravdu si ho nepamatuješ?" utvrzuji se, jako kdybych špatně slyšel. "No...tak...to asi budeme muset napravit, až se vrátí ze svého výletu." Zamumlám stále ještě rozhozený. "A o kterém z pokémonů, které si pamatuješ bys mohla ještě něco říct?"
VymazatMimikyu smutně přikývla. "Omlouvám se," řekla tiše.
VymazatKdyž ses zeptal, dále již neříkala nic. Buď si na nikoho dalšího nevzpomínala či na ně neměla žádný názor.
"Ne, ne, není důvod se omlouvat. To se občas stává, že si nevzpomeneš na někoho, když o něm uslyšíš. Ale třeba, když ho uvidíš, tak ti to bude hned jasnější." řeknu na vysvětlenou. Když dál nic neříká, tak chvilku počkám, jestli náhodou nepřemýšlí a pak se zeptám. "Co, kdybychom si někdy zahráli nějakou slovní hru. To by mohlo být pěkné na potrénování. Jsou různé, od třeba říkání slov, které podobně končí nebo začínají, nebo třeba i takové kde se říkají celé věty. Kdy jeden řekne větu příběhu a druhý na ni musí navázat, aby to dávalo smysl. Taková těžší verze kouzelného příběhu."
VymazatYukiko přikývla. "Ano. Myslím, že ano," přikývla Mimikyu. "Slovní hru?" ujistila se s maličko nakloněnou hlavou. "Zní to... zábavně," řekla, což znělo trochu ironicky, jelikož vždycky měla monotónní a nenadšený tón.
Vymazat"Ano, slovní hru. Věřím, že by to mohlo pomoc při trénování." řeknu a souhlasně pokývu hlavou. "jsem rád, že tě to zaujalo." Intonaci jejího hlasu ignoruji, jelikož jsem se naučil, že u Yukiko se musím vždy soustředit na slova. Na chvíli se odmlčím a pak se ještě zeptám. "A chtěla by sis nějakou zahrát teď, nebo se na to necítíš?"
Vymazat"Dobře," přikývla Mimikyu. "Může si se mnou teď Slaanesh hrát?" zeptala se, skoro až... nadějně? Skoro. Téměř.
VymazatOči se mi radostně zalesknou, když souhlasně přikyvuji. "Jistě, můžu si s tebou teď hrát." řeknu a sednu si před ni. "Dobrá a věty nebo slova?" zeptám se ještě, abych věděl, které pravidla vysvětlit.
Vymazat//Pokud nebude vadit, tak bych sem celou hru poslal v jednom příspěvku.
//Samozřejmě, můžeš ;))
Vymazat"Slova," rozhodla Mimikyu a vypadala, že si našla pohodlnou pózu na hraní.
"Dobře, takže slova." Odsouhlasím a sednu si, abych měl taky pohodlnou polohu. "Takže hlavním pravidlem je to, že písmeno na které končí tvé slovo musí začínat toho druhého. Takže pokud bych já řekl třeba Minccino, tak tvé slovo musí začínat na o. Dále platí, že nemůžeš používat slova, které byli už jednou použity. Potom jsou ještě další pravidla, ale z těch budeme teď používat jenom některé. Například nebudeme používat jména jako Ikit, Slaanesh nebo Yukiko, ale budou povolené obecné označení jako Mimikyu, Minccino nebo člověk. Druhé, které tentokrát použijeme bude, že se nesmí používat přídavná jména. Jako milá, hodná, roztomilá, místo toho budeme používat infinitiv jako milost, roztomilost a tak. A poslední, které použijeme bude zákaz používaní zdrobnělin. Když použiješ třeba slovo miska, tak já bych už nemohl použít misečka." Vysvětlím a podívám se na Mimikyu, jestli pochopila co po ní vlastně chci. Ta slabě přikývne.
Vymazat"Dobře, můžeš začít Mimikyu." Pokémon je chvíli potichu, jak přemýšlí nad tím, jak má začít.
"Kamarádka."
"Auto."
"Obrázek."
"Kopec."
"Cena."
"Alola."
"Audino."
"Aegislash." Mimikyu se zarazí a tázavě se na mně podívá. "Co je to?" "To je pokémon, podívej se ukážu ti ho." řeknu a pomocí pokédexu jí ukážu řečeného pokémona.
"Haunter"
"Rotom."
"Mimikyu."
"Unova."
"Aréna."
"Ametys."
"Sen."
"Nováček."
"Kost."
"Trajekt."
"Teta."
"Ambice."
"Emoce."
"Eben."
"Noha."
Mimikyu se tentokrát zarazí, jelikož jí teď nenapadá žádné další slovo. Zvedne hlavu, jako kdyby žádala o pomoc. "Hm, co třeba Akustika?" Mimikyu souhlasně přikývne a zopakuje mé slovo.
"Akustika."
"Atom."
"Minccino."
"Okno."
"Oblečení."
"Interiér."
"Reputace."
"Elán."
"Nesouhlas."
"Smutek."
"Krása."
"Asfalt."
"Trn."
"Nosič."
"Činka."
"Amatér."
"Rapír."
"Rodina."
"Apokalypsa."
"Armáda."
Ještě chvíli společně pokračujeme, než se konečně dostaneme dostávat ke konci.
"Arogance."
"Etika."
"Stačí, už víc nevím." řekne nakonec Mimikyu. "A líbilo se ti to?" Zeptám se jí se zájmem.
Mimikyu přikývla. "Líbilo," odpověděla. "Slaanesh zná spoustu zajímavých slov," řekla monotónně. "Mimikyu jich moc nezná..." posmutněla.
VymazatMimikyu - 4% sehranosti
To, že se jí to líbilo, mně potěšilo. Byla to další činnost do seznamu, kterou jsme mohli dělat a Mimikyu by bavili. "Děkuji, ale víš nic si nedělej z toho, že neznáš tolik zajímavých slov. Uvidíš, že jak budeš starší, tak jich budeš znát víc a víc." řeknu, aby se tím netrápila a pak navrhnu dál. "A kdybys chtěla, tak bych ti mohl některá slova vysvětlovat nebo říkat. Stačilo by mi říct čeho by se to mělo týkat a určitě bych si na něco vzpomněl. Třeba takové slovo Amor. Jedná se o pojmenování anděla, který měl šípy, jejichž zásah způsoboval hlubokou lásku mezi dvěma zasaženými."
Vymazat“Starší?” zeptala se Mimikyu a naklonila hlavu. Mohla být otázka, zda duchové stárli, ale zcela jistě mentálně, nikoliv fyzicky.
Vymazat“Amor,” zopakovala Mimikyu a pak přikývla. “Jak se jmenuje spokojený pocit, že ti nic nehrozí, když s někým jsi?” zeptal se pokémon tiše.
"Starší, možná by bylo přesnější zkušenější. Myslím tím, že čím jsi starší, tím víc toho zažiješ a tím taky budeš mít víc možností potkávat se s novými slovy." upřesním své tvrzení. Spokojený pocit,... po těchto slovech jsem málem vypnul, jak mně potěšilo, že tyto slova použila zrovna Mimikyu. "Myslím, že by se dalo použít buď důvěra, která se dá použít i trochu jiných možnostech a nebo se pro to používá pocit bezpečí."
VymazatMimikyu přikývla. "Pocit bezpečí," zamumlala. Pak zvedla hlavu. "Mimikyu cítí pocit bezpečí se Slaaneshem," řekla.
VymazatHluboce vydechnu a na okamžik zavřu oči. Sice to nebylo to co jsem si od Mimikyu tak moc přál slyšet a sice, že už necítí tu zimu, která ji obklopovala od narození. Ale i tak mně to hluboce zahřálo na duši. Koneckonců není pocit, jedna z věcí, které člověk potřebuje, aby byl skutečně šťastný? "Yukiko...udělala jsi mi tímto radost, víš to?" řeknu a podívám se na ni.
VymazatMimikyu se na tebe chvíli zadívala po tvých slovech a poté pomalu přikývla. "Vím," řekla bez emocí.
VymazatPřestože se Mimikyu stále ještě nedostala ze své klece smutku, tak se její empatie mnohem zlepšila. Dávalo mi to naději, že brzy se jí podaří prolomit její vězení a bude tu s námi znovuzrozená Yukiko. "Tak mně napadlo, když jsme spolu poprvé trénovali, tak jsi na mně omylem použila Sdílení bolesti...chtěl jsem se tě už dlouho zeptat, cítila jsi tehdy teplo?"
VymazatZakroutila hlavou nad tvojí otázkou. Vypadala, že přemýšlí, ale pak se posunula z místa, jako kdyby bylo nepříjemné stát na jednom místě ve stejné pozici dlouho. "Cítil Slaanesh tehdy zimu?" zeptala se nazpátek podobně znějící otázkou, dokonce i s malými známkami otázky, čili zvednutí hlasu na konci věty.
VymazatŽe by to bylo jenom jednosměrná výměna? Vyrovnání toho co je nejhorší? Vzhledem k tomu, že se tehdy jednalo spíš o spontánní učení útoku a díky tomu, že jsem z něj byl docela v šoku, tak jsem nikdy pořádně nehledal o něm informace zvláště ne na působení člověk-pokémon. "Já..." Zadrhnu se, jelikož si uvědomím, že svou odpověď musím moudře formulovat, aby kvůli mně nebyla Yukiko zbytečně smutnější. "Já, ano pocítil jsem tehdy zimu, ale díky tomu jsem si uvědomil, jak moc chci, aby jsi cítila vnitřní teplo."
VymazatMimikyu na tebe chvíli koukala a pak přikývla. Nevypadala, že by byla smutná, spíše jako kdyby něco pochopila. "Mimikyu nechce, aby Slaanesh cítil zimu. Mimikyu vyhledá teplo pro Slaaneshe," řekla. Byť její hlas nevyjadřoval žádné emoce, obsah jejích slov už nabíral pomalu více cituplný nádech.
VymazatKdysi jsem četl knihu, ve kterém dva lidé měli jedno srdce, které tlouklo pro oba dva. A přesně ten pocit, jsem začínal teď mít. Přestože do jejího hlasu se stále ještě nedokázali dostat žádné emoce, tak jsem si byl jistý, že kdyby Mimikyu mohla dostala na výběr zda pocítí teplo a nebo ten kousek tepla by mohla předat mně, tak by nezaváhala ani na okamžik. "Mimikyu je na Slaaneshe moc hodná." začnu a až po první větě si uvědomím, že jsem přeskočil do jejího stylu mluvení. "Budu se ti snažit být co nejvíc nápomocný. I když si myslím, že v tomto mou pomoc nebudeš pomoc...určitě v tom budeš vynikat." dodám a slabě se usměji, Mimikyu se opět dokázala dotknout mého srdce.
VymazatNa tvá slova pokémon jen přikývl, jakoby chtěl dát najevo, že rozumí. Další slova neříkala, očividně nevěděla jaká či věděla, že není třeba. Chvíli na tebe jen koukala a pak sklopila hlavu, opět beze slova.
VymazatPár sekund se na Mimikyu mlčky dívám, jako bych čekal zda náhodou nebude chtít něco říct. Když pak skloní hlavu, tak se rozhodnu promluvit. "Co kdybychom vyrazili najít něco co nás zahřeje?"
Vymazat//Ukončuji rozhovor, inspirace nasbírána
Mimikyu pouze přikývla.
Vymazat