League of Pokemon: Farma Vivillonů

Farma Vivillonů

Vítejte na farmě!

Zde se chovají a na jaře vypouštějí ti nejkrásnější Vivilloni. Běžně tu máme z chycení Scatterbugy, kteří jsou slabší než obvykle najdeš v přírodě - proto jsou zde lehce získatelní. Bohužel nestíháme vše dokončit, proto potřebujeme tvou pomoc.

ČÍSLO: 041

INFORMACE: Scatterbugové jsou unášeni pašerákem. Již se to nahlásilo policistce Jenny, přesto je třeba hlídat farmu. Jedná se o noční hlídku, pašerákův pokémon je Bunnelby - pamatuj, umí Dig.

ODMĚNA: 200 Y, 1x Enigma berry

ČÍSLO: 042

INFORMACE: Jedna z Mareep na farmě upadla do depresí. Prověř proč a vyřeš to.

ODMĚNA: 200 Y, 1x Corn berry

ČÍSLO: 043

INFORMACE: Je potřeba uklidit ve skleníku.

ODMĚNA: 350 Y, náhodné TM/HM

ČÍSLO: 044

INFORMACE: Rockruff je šikanován lesními pokémony. Pomoz mu.

ODMĚNA: 300 Y, Net Ball

SEZNAM VIVILLONŮ

Kromě vypouštění Vivillonů do přírody je také zkoumáme. Vivillon je jeden z nejunikátnějších pokémonů, protože každý vyvinutý Scatterbug může být jiný než jeho druzi. Zatím jsme získali tyto vzory Vivillonů.

Sluneční vzor Vývin za slunečného počasí	Vzor džungle Vývin v blízkosti džungle
Ohnivý vzor Vývin po poražení ohnivého pokémona	Ledový vzor Vývin po bitvě s ledovým pokémonem
Vzor louky Vývin na louce	Železný vzor Vývin po bitvě s železným pokémonem
Monzunový vzor Vývin po poražení dračího pokémona	Mořský vzor Vývin po tréninku blízko vody
Horský vzor Vývin v blízkosti hor	Psychický vzor Vývin po dostání se do styku s psychickým pokémonem
Elegantní vzor Vývin po výhře nad duším pokémonem	Elektrický vzor Vývin po prohře s elektrickým pokémonem
Noční vzor Vývin v noční hodině	??? Vývin po bitvě s jedovým pokémonem
Vzor pokéballu Vzácné, není možné určit	Zářivý vzor Vývin po prohře s elektrickým pokémonem
Písčitý vzor Vývin za suchého podzimního počasí	Vzor bažiny Vývin v létě
Vzor zahrady Vývin po tréninku na louce	Říční vzor Není možné určit

Chcete přijmout práci?

1. Jakou práci berete (číslo či jméno)

2. Průběh

V případě chytání Scatterbuga:

1. Kterým pokémonem chytáte

2. Průběh, krátká bitva

3. Ball, který používáte

44 komentářů:

Ino24. července 2019 v 18:32
1. 025
2. Rozšiřování vlivů a náboženství se Sol na farmě 1/2

Ino se chvílema dívala, jestli jde Sol vůbec za ní a když došly obě k farmě, zastavila a hleděla na ni. "Jdeme rozšiřovat mravy." Kývla na ní hlavou a usmála se. "Jak jinak, než prací..." Dodala ještě a pak otevřela vrátka, která chátrala čím dál víc. Cestou po farmě potkala jednoho pracovníka a na chvíli jej zastavila.
"Um, dobrá den, pane, nemáte tady pro nás nějakou práci?" Usmála se trošku rozpačitě a koukla na Sol. Jako by jí to překvapilo, Sol vyběhla zpoza ní a postavila se přímo před muže, na kterého ukázala prackou.
"Dej si pozor na to, jak s ní budeš mluvit, tohle je jedna z oddaných tomu nejlepšímu náboženství!" Zamávala packou směrem k němu. Muž na ni jen trošičku nechápavě hleděl, poté opáčil pohled na Ino a zasmál se.
"Omluvte jí... Tedy, víte, moc by mi pomohlo, kdybyste nám tady zadal nějakou práci a potom se přidal k náboženství, které bude otročit špatné lidi a osvobodí pokémony." Podrbala se ještě rozpačitěji na zátylku a pokrčila rameny. Doufala, že mladík alespoň pochopí, že nemá cenu to dělat ještě těžší a prostě to s nimi zahraje. S následujícím dalším smíchem se mohly obě dostat pokývání a Sol byla spokojená, první propagace na farmě se zdála být zdařilá. Zavedl je obě do stodoly a chvíli je nechal čekat. Zanedlouho se ale vrátil, rovnou s velkým kolečkem, v němž byly vyskládány bílé zavřené nádoby a mnoho štětců růžných velikostí. Ino ho chvíli pozorovala, než nanosil vše potřebné nářadí a pak si hlasitě oddechla. Tak co všechno budou natírat..? No i kdyby jim zadal jenom něco malého, z vlastní iniciativy by ten plot natřela co nejdřív, protože vypadal otřesně. Každopádně bylo ráno a ona dozajista veděla, jak stráví den. Natíráním. A ještě ke všemu rozhlašujíc to Sol náboženství. Koukla se na oranžovou kouli, která stála sebejistě vedle jejích nohou a pak poděkovala muži za přinesení pomůcek. Stodola a plot. To by mohlo odsýpat rychle.
"Takže Sol, budeme natírat." Koukla směrem k ní. "Kdokoliv půjde kolem si zaslouží rozhodně slyšet nabídku tvojeho náboženství." Zazubila se ještě.
"To zní skvěle!" Zvýšila Sol natěšeně hlas a mávla šťastně packama.
Ino mezitím vzala kolečko a dovezla jej před stodolu, s následným přinesením žebříku, kdyby byl potřeba. Vzala do rukou pokéball Yuuichiho a Gurena a vyvolala oba dva.
"Yuuichi, Gurene, tohle je Sol, Sol, Yuuichi a Guren. Sol tady je na výměnném pobytu, její trenérka je Mitsuri, která má Kevina." Poukázala na pokémony. Všichni se následně vzájemně představili.
"Chtěli byste se přidat do mého náboženství?" Rozzářily se Sol očka po tom, co všem Ino rozdala štětce. "Eh, no, její náboženství je pomoc pokémonům, kteří se mají špatně, osvobodit je a zotročit špatné lidi?" Koukla na Sol nejistě, zda to říká správně. Utvrdilo jí v tom její pokývání. Oba z toho byli sice trošku zmatení, ale v podstatě pochopili, že bude nejjednodušší říct, že s tím nemají problém. Yuuichimu se dokonce její názor i docela zamlouval.
"Dost mluvení, dáme se do práce." Roztrhla ticho, které nastalo, Ino a podala Gurenovi jeden kbelík s barvou. "Vy s Yuuichim si berete střechu, my spodek." Pousmála se na ně a oba přikývli. Sama otevřela jí a Sol další kbelík a namočila do něj svůj štětec, který měl výsuvnou násadu, takže se mohla dostat do vyšších míst. Všichni čtyři se tedy dali do natírání stodoly, které doprovázela konverzace o tom, jak jsou na tom někteří pokémoni špatně a co by každý z nich udělal, aby potrestal zlé lidi. Yuuichi usoudil, že by je prostě odbouchnul jako pravý mafián a osazenstvo natírající stodoly se nemohlo přestat smát, protože trest nikoho z nich, nebyl tak krutý, jako toho drobka.
Po první hodince, kdy se kolem stodoly nemihla ani noha se kolem mihnul mladý pár, mladík a dívka, kteří se drželi za ruce a nejspíš farmou jen procházeli. Sol samozřejmě neunikla oná situace a začala hupsat za nimi. Ino rychle položila štětec na odkládání pro barvu a vylítla za ní.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lilica28. července 2019 v 20:16
ČÍSLO: 026
INFORMACE: Rockruff začíná ztrácet chlupy. Vyřeš tento problém
Lilica vešla na farmu. "Hm, zatímco JD a Sandshrew odpočívají po boji, podívám se tu, jestli nepotřebují pomoct, přece jen každý Yen se hodí." zamyslela se trenérka. Když přišla blíž slyšela nějaký zvuk, za chvíli zjistila i zdroj zvuku, protože k ní přiběhl Rockruff.
"Ahojky, ty tu hlídáš?" sehnula se trenérka.
"Dobrý den. Potřebujete něco?" ozvalo se, byla to místní pracovnice.
"Dobrý den, slyšela jsem, že tu máte spoustu prací, které je potřeba udělat. Tak jsem si řekla, že se tu optám.
"Teď momentálně řešíme to, že Rockruff ztrácí hodně chlupů." řekla ustaraně pracovnice.
"Vážně?" optala se Lilica, poškrábala Ruckruffa za uchem a jen tím jí zůstalo dost chlupů v ruce.
"Hm mám pár nápadů, jestli mi ho na dnes svěříte, něco zkusím, pár věcí a pak vám řeknu co a jak." nabídla Lilica.
"Opravdu, to by bylo skvělé. Rockruff je skvělý hlídač a dost se o něj bojíme." vysvětlila pracovnice.
"Dobře, tak pojď Rockruffe. Zjistíme, jak ti pomoct." křikla dívka a Rockruff ji následoval.
"Rockruffe, máš nějaký kartáč? Podíváme se, jak je to špatné." vysvětlila trenérka. Rockruff odběhl a za chvíli se vrátil a nesl v tlamičce kartáč. Lilica od něj převzala kartáč a párkrát mu pročísla srst. Zůstaly v něm velké chomáče srtsti. "Hmm, je léto a určitě ti musí být teplo, vzhledem k tomu, že jsi kamenný typ a ti většinou srst nemají. Spousta pokemonů shazuje srst, zvlášť přes léto, ale většinou ne tolik. Je potřeba tě trochu zchladit." vysvětlila dívka pokemonovi, poté vytáhla Pokeball. "Sokrate, pojď ven." objevil se její Psyduck. "Dobře Sokrate Rockruff potřebuje tochu zchladit, vím, že tvoje vodní dělo potřebuje ještě práci, ale to spíš aby zesílilo, můžeš vodní dělo namířit nahoru, aby si Rockruff mohl užít trochu osvěžujícího deště?"
"Dobře jdu na to." psyduck začal s vodním útokem a kolem něj poletovaly kapky. Rockruff si užíval deštík. Lilica si dala pozor aby kapky nebyly větší jak z ostřikovače, přece jen Rockruff jako kamenný pokemon nesnese větší množství vody. Po tomto osvěžení našla Lilica nůžky. "Tak pojď Roockruffe, trochu ti zkrátíme srst, aby ti nebylo takové teplo." navrhla Lilica. Rockruff si sedl před trenérku. Trenérka začala zkracovat chlupy, opatrně a rovnoměrně, nechtěla mu změnit vizáž, jen mu trochu zkrátit srst. "Pěkně drž, ať to není šikmo." varovala Rockruffa.
"Dobře, teď ti vyčešeme ostříhané a vypadnuté chlupy." začala trenérka s prací.Bylo těch chlupů dost, takže Lilica byla ráda, že to vzala ven. "No vidíš jaký jsi fešák."
Poté odvolala psyducka a šla Rockruffa navrátit pracovnici.
"Tak jak?" optala se pracovnice, když uviděla Lilicu s Rockruffem. "Přes léto mu bude srst padat, ale když to občas zastřihnete a pravidelně mu vyčešete chlupy, mělo by to padat méně."
"Chápu zastřižení, ale nač to česání?"
"Většina chlupů, co mu vypadne zůstane v kožichu a když tělo cítí, že je mu pořád teplo, shodí víc chlupů, které opět zůstanou v kožichu." vysvětlila trenérka. "Když mu k tomu čas od času dáte sitrus berry na imunitu, neměla by mu tolik padat srst, alespoň ne tolik."
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lilica30. července 2019 v 3:11
ČÍSLO: 032
INFORMACE: Ve skupině Vivillonů někdo nehezky pomlouvá ostatní. Napomeň tohoto jedince až zjistíš, o koho se jedná.
Část 1
Lilica nelitovala jediného Yenu, který dala za girafariga, zvlášť nyní, když měla šanci si s ním promluvit, ale stejně je potřeba doplnit peníze, které se za něj daly, proto se Lilica opět vydala na Viviloní farmu, vždy tam potřebují pomoc a třeba budou mít nějakou práci s pokemony. Ale už bylo dost pozdě, proto se dívka rozhodla utábořit u farmy a zajít tam brzo ráno. Když se chystala založit tábor, slyšela povědomé zvuky. Chovatelka se otočila a viděla jak k ní běží Rockruff a pracovnice se kterou už mluvila.
„Zdravím“ usmála se chovatelka.
„Ahoj, potřebuješ něco?“ zeptala se pracovnice.
„Ale říkala jsem si, že opět vypomůžu, ale to počká na zítra.“
„No, ve skutečnosti tu máme noční záhadu.“
„Vážně? To zní jako něco pro mě,“ odpověděla dívka. „Máte pro mě detaily.“
„Viviloni se vůči sobě v poslední době chovají chladně a občas i agresivně“
„Co je na tom tak záhadného.“
„Jeden den má skupina jedny členy a druhý ty skupiny vypadají úplně jinak.“
„Takže pře noc se přeskupí, že? Má v noci někdo přístup k Vivilonům?“
„Ne, jsou tam sami.“
„Takže pachatelem bude Vivilon.“ Dedukovala chovatelka.
„To zní jako správná dedukce. Budeš něco potřebovat?“ zeptala se pracovnice.
„Ano, potřebovala bych provázky, papíry a fixu. Pak jestli mě vezmete tam, kde Viviloni zůstávají na noc?“
Pracovnice odběhla pro věci. Předala je chovatelce, a když ji vedla k Vivilumům, chovatelka začala trhat papír na menší kousky a začala je číslovat. Pracovnice odešla, ale Ruckruff tam zůstal s Lilicou. Ta se usmála na Vivilony a oslovila je. „Zdravím, omlouvám se, že vyrušuji, ale jsem tu kvůli statistickému výzkumů Vivilonů na této farmě, pokud by vám to nevadilo, mohli byste se mi seřadit, a já vám rozdám čísla.“
Viviloni se seřadili a dívka každému uvázala provázkem číslo, když byli všichni očíslovaní, Lilica si sedla, vzala si papír a cosi si začala psát, zatímco pozorovala poletující pokemony. Rockruff se naklonil k chovatelce. „Statistický výzkum.“
„Potřebovala jsem záminku k očíslování Vivilonů, abychje mohla odlišit a odhalit pachatele, ale nechtěla jsem, aby byl pachatel opatrný.“ Pošeptala Lilica Rockruffovi.
„To zní jako plán.“ Řekl Rockruff, sedl si vedle dívky a začal také pozorovat očíslované pokemony.
Po dvou hodinách pozorování se dívka naklonila k Rockruffovi. „Ten hnědý Vivilon má možná číslo pět, ale rozhodně je to podezřelý číslo jedna.“
„Vážně?“
„Ano, někteří Viviloni se vyhýbají jeden druhému, ale číslo pět se pohybuje mezi nimi bez problémů.“
Podezřelý Vivilon přiletěl k Vivilonovy se zahradním vzorem a číslem 14. Po chvíli číslo 14 odletělo, a když letělo kolem čísla osm s ledovým vzorem, 14 otočila hlavu, odfrkla si a odletěla pryč. Netrvalo to dlouho a vedle udiveného čísla osm přistálo naše podezřelé číslo osm.
„Máme ho,“ řekla chovatelka.
Chovatelka přešla k dvěma Vivilonům a oslovila číslo 5. „Zdravím, mohl bys s námi vyjít ven, mám pár otázek.“
Vivilon s písečným vzorem šel s Lilicou a Rockruffem ven.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Anonymní28. srpna 2019 v 20:59
Janet
31

Pomalu jdu městem a přemýšlím, kam půjdu dál, když uvidím nápis: / „Hledáme brigádníky – Farma Vivillonů“/ To by mohlo být zajímavé. Napadne mne a vydám se na farmu. Když tam přijdu, uvidím spoustu Vivillonů různých barev. A odtud také pochází má Vivillon Vivill. Vydám se najít někoho, kdo tu pracuje a zeptat se ho na brigádu. Přes spoustu Vivillonů tady vidět moc není, ale potom přesto zahlédnu jednoho zaměstnance. „Dobrý den.“ „Dobrý den, co potřebuješ?“ „Já přišla, pokud zde ještě máte nějaké brigády…“ „Ale jistě, jsme rádi vždy za výpomoc. Nyní potřebujeme opravit stodolu. Byla tam bitva mezi Vivillony Monzunového vzoru a Mořského vzoru. A později se přidala spousta dalších. Stodolu kompletně zničili, protože Vivilloni Monzunového vzoru si tam udělali skrýš a Vivilloni mořského vzoru usoudili, že zničí stodolu a vyhrají. Stodolu zničili a na bitvu se jim přišlo a bylo uzavřeno příměří. Tedy je potřeba stodolu opravit a přetřít.“ „Ano, děkuji.“ Řeknu a chci jít opravit stodolu, když mi dojde, že nevím, kde je. „Ehm. A kde je ta stodola?“ „Jo… Tudy.“ Zaměstnanec mě odvede ke stodole.
Když jí uvidím, nemůžu tomu uvěřit. Je to spíše hromada prken a okenice. Výborně. Pomyslím si. A dveře tam jsou. „Ta stodola vypadala takto.“ Ukáže mi zaměstnanec farmy fotku. A to z toho mám jako udělat? Nechápu, když dostanu do ruky několik fotek stodoly. No, dobře. Zaměstnanec se vzdálil a nechal mi tam kladívka, šrouby atd. Obejdu tu hromadu a přemýšlím, čím začnu.
Asi podlahou. Usoudím, vezmu prkna, která jsou na podlahu (jsou na speciální hromádce, kterou mi ukázal zaměstnanec, i když já bych tomu neřekla oddělená hromádka) a začnu je stloukat dohromady. Když mám asi tři prkna stlučená dohromady, dojde mi, že támhlety kousky, co jsou tak o půl metru dál, jsou dřevěné základy. Nebo spíš byly a ta tři prkna přesunu tam, kde mají být. A potom přidám další prkna. Prkna stluču k sobě a potom je stluču také k „základům“. Tam, kde to tedy jde. Na jedné straně základy vůbec nejsou a musím je tam udělat. Podívám se, jak vypadají základy na zbylých stranách. Je to jednoduché, dřevěné „nohy“ zapuštěné do země, čtyři na rozích a jeden uprostřed, aby se to nehýbalo a k nim jsou přitlučena silná prkna. A mezi nimi bude podlaha. Základy sice trošku převyšují podlahu, ale to je správně. Prkna podlahy k sobě přitluču na čtyřech místech, jak mi bylo řečeno, že to bylo. Na každé prkno mám čtyři hřebíky. Podlahu pomalu stloukám k sobě. Vždycky vezmu hřebík, připravím si ho a potom ho přitluču kladívkem k tomu, k čemu ho potřebuji přitlouct – většinou k jinému prknu na podlahu, ale občas i k základům. Jelikož jsou na každé prkno čtyři hřebíky, poměrně mi to trvá. Hlavně proto, že prvních asi deset hřebíků zatluču špatně a potom je musím kleštěmi vytahovat a znovu zatloukat, přičemž ty první zatloukám třeba čtyřikrát, než se mi to povede. A před každým zatloukáním hřebíku navíc musím prkno navrtat vrtačkou, což mi zezačátku také dělá problém. Poslední prkna už ale zvládám naprosto v pohodě.
Když mám hotovou podlahu, podívám se na to. Vypadá to hezky, usoudím. Ještě stěny a střechu a potom to natřít a mám hotovo. Pochopitelně pokračuji tím, že začnu dělat stěny. Vezmu prkna a začnu je přitloukat k sobě a k dřevěným základům. Když ale chci přitlouci další prkno dojde mi, že je kratší, než ta zbylá, která jsem zatím přitloukla. Podívám se na obrázek stodoly a zjistím, že má mít jedno okno. A proto je toto prkno kratší, protože tam bude okno. A teď kdybych ho sem začala dělat, by bylo moc vysoko.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Rin29. srpna 2019 v 10:54
1) 029 - krmení Mareepů
2) „Dobrý den!“ křikla Rin na už poměrně známou tvář. Paní, která to tu měla na starosti, se ohlédla. „No jejejej! Božínku to jsi zase ty, děvče zlaté?“ odložila kýbl naplněný vodou na zem a položila Rin chlácholivě ruku na vlasy. „Jak se ti daří?“ Zeptala se a položila ruce v bok. Rin se usmála, tuhle postarší dámu měla opravdu moc ráda. Vždy se k ní totiž chovala mile a vlídně. „No dobře, děkuji za optání. Přišla jsem, jestli tu náhodou nemáte něco na práci? Potřebuji nějaké peníze,“ zeptala se s úsměvem Rin. V nitru si byla jistá, že tu nějaká práce bude – totiž, vždy tu zatím byla! „Ale jistě, na farmě se najde práce vždycky. Dívej, potřebuji nakrmit Mareepy,“ pokrčila rameny a ukázala na přístřešek, kde byly hromady sena. „Jé, to je hračka, to zvládnu,“ souhlasila Rin a už se rozbíhala k přístřešku. Žena ji však přerušila: „Počkej, nevíš všechno!“ Rin na ni zvídavě vzhlédla. „Mareepové jsou dole pod kopcem v ohradě. Musíš jim navozit celou tuhle kupku sena. Hodíš ji do seníku, který je uprostřed výběhu. Potom jim vyčistíš koryto na vodu a hadicí, která tam je poblíž na zemi dopustíš novou, čistou vodu. Nakonec do kýble posbíráš ve skladu nějaké berry a hodíš je na zem do kupiček, oni už si je rozdělí,“ pověděla jí všechny pokyny. Rin u toho jen horlivě přikyvovala a už se těšila, jak začne.
Vyhrnula si rukávy od fialkového pláště, který nosila a chopila se pojízdného kolečka. Naházela do něj vidlemi seno a rozjela se k ohradě dolů, kde Mareepové byli. „Nazdárek,“ zahuhlala si pozdrav pod vousy pro celou ohradu malých chundelatých pokémonů. Bylo ráno, takže Mareepové ještě odpočívali a pochrupkávali, nebyli moc aktivní. „Jejda, tady všici spijou!“ zazubila se a vjela kolečkem do ohrady. Ohradu za sebou vždy pečlivě uzavřela, aby Mareepové neutekli. Zamířila rovnou k seníku, do kterého vmáčkla seno, které měla v kolečku. Protože se jí však do kolečka nevlezlo seno z přístřešku celé (byla ho pěkná hromada), musela se tam ještě vrátit a celý proces ještě 2x zopakovat. Hned se opotila, byla to fuška. Práce na farmě prostě byla náročná. „Tak, teď voda,“ pronesla zadýchaně a kolečko odvezla zpět do přístřešku. Pak šla do skladu, tam vzala kýbl, rejžák a zamířila ke korytu, ze kterého vylila na zem všechnu vodu. Rejžákem ho pořádně vyčistila a poté vzala hadici a koryto ošplouchla a vymyla. Pak rýžákem očistila ještě venkovní hrany a znovu ho omyla, dokud jí nepřipadalo úplně čisté. Nakonec tam dopustila tu vodu a pak hadici složila zase zpět na své místo. Hlasitě vydechla, opřela si ruce o boky a narovnala se, začala ji bolet záda. Nějakou chvíli sledovala Mareepy, jak se probouzejí a začínají snídat. U toho si odpočinula a potom se vydala do toho skladu, kde si vybrala z dřevěných přihrádek různé Berry. Měla jich spoustu – plný kýbl. Pak, jak jí řekla žena nahoře, je rozházela různě do malých kupiček po výběhu. Dál od sebe, aby se Mareepové neporvali, že oba chtějí zrovna tuhle kupičku. Prošla takhle celý výběh a Berry rozházela na různá místa. Poté kýbl uklidila a spokojeně vydechla: „Hurá!“. Zkontrolovala ještě jednou svoji odvedenou práci, jestli Mareepové mají vše a jestli na nic nezapomněla a poté zamířila nahoru ke stodole k ženě, aby jí mohla oznámit, že už má práci hotovou.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lynnon7. září 2019 v 21:28
ČÍSLO: 030
INFORMACE: Ve Vivilloní skupině se šíří prazvláštní epidemie! Způsobuje nelétavost pokémonů.

Hned co jsem odjel z města, zamířil jsem na farmu Vivillonů. Vyměnil jsem si tým, tudíž jsem chtěl, aby si Vivillon užil svůj minulý život, dalo by říci. Linnaeus byl jeden z mých prvních pokémonů a pocházel právě odtud, z farmy.
Pozdravil jsem majitele a už jsem mířil ke skleníku, když v tom jsem byl zastaven. “Momentálně můžete dovnitř jen vy,” bylo mi řečeno, “právě se tam šíří epidemie, na kterou nemáme lék. Vivilloni ztrácejí schopnost létat.”
Pochopitelně já jsem létat neuměl, takže se mě to netýkalo. Bylo mi však líto, že se Linna nemůže vidět se svými starými přáteli. Také jsem byl zvědavý ohledně epidemie - takovou nemoc jsem zatím neslyšel a to jsem pokémony v minulosti studoval.
Vešel jsem do skleníku a byl uvítán několika Scatterbugy, kteří si mě pamatovali.
“Yo, všichni. Omlouvám se těm, které si nepamatuju jménem. Ty jsi ale vyrostl, Scatterbug!” zvolal jsem. Nemyslel jsem žádného určitého, ale naštěstí si to na sebe vzalo pár Scatterbugů a navíc jsem se dokonce trefil ohledně jména. “Linnaeus, to je Scatterbug, který odsud odešel se mnou, by se s vámi rád viděl, ale bohužel tu prý řádí epidemie.”
“To ano. Starší Vivilloni nedokážou létat. Říkají, že jim křídla těžknou a nedokážou se pohnout,” vysvětlil jeden Scatterbug.
Poprosil jsem Vivillona, aby mu ukázal křídla. Na první pohled mi nebylo nic divného, avšak pak jsem si to uvědomil. Na zemi se nacházelo spoustu třpytek. Nejdříve jsem si myslel, že se jednalo pouze o mokrou zem. Skleník byl plný rostlin, tudíž se musel zalévat. Tohle byly však skutečné třpytky.
“Opadává vám prach z křídel,” zamračil jsem se.
“Co to znamená?” zhrozil se jeden Vivillon.
“Normálně by to neznamenalo nic, děje se to běžně,” uklidnil jsem ho, “avšak vám padá ve velkém. Vivillonům běžně padá prach z křídel. Ten pak ztrácí barvu a buňka umírá. Netuším, co se ale děje, když toho opadne hodně a co to má společnýho s nelétavostí,” pokrčil jsem rameny.
Skutečně jsem si přál, aby se Linnaeus mohl vidět se svými starými přáteli. “Pokusím se vám pomoct,” rozhodl jsem se. “Musím na chvíli opustit skleník. Nejdřív se ale potřebuju ujistit, že se ta epidemie mnou nerozšíří a na koho funguje.”
Zalezl jsem si do koutu skleníku, jen pro případ, že bych byl už infikovaný. Sám bych to nepoznal, jelikož jsem člověk a neumím létat. Nemoc se pravděpodobně přenáší momentálně jen z Vivillona na Vivillona.
“Oricorio, pomoz mi,” vyvolal jsem svou tanečnici. Vysvětlil jsem jí okolnosti a byť trochu neochotně, rozhodla se mi pomoct.
“Takže tu mám chvíli strávit čas a zjistit, jestli se to na mě přenese?”
“Přesně tak. Nevím, zda je to vůbec možné, ale dáme tomu nějaký čas. Třeba se to projevuje jinak, než u Vivillonů. Taky nevím, jak dlouho bude trvat, než se symptomy objeví, takže to jen zkusíme.”
“A pak mě odneseš k sestře Joy?”
“Ano. I kdybys teď nic neprojevovala. Neměj obavy, postarám se o tebe,” usmál jsem se.
Skleník byl naštěstí dobré místo, kde trávit čas. Byla tu milá společnost a také spoustu rostlin. Vzduch tu byl trochu vlhký, ale jinak velmi čistý. Vonělo to tu jako po dešti.
“Nic, Ori?” zeptal jsem se.
Pokémon zakroutil hlavou. Přikývl jsem. “Ještě chvíli počkáme.”
Ani po pár hodinách Oricorio neprojevovala žádné známky únavy ani jí nezačala padat pírka. Mohla létat jako normálně. Z toho jsem prozatím vyvodil, že se to přenáší pouze mezi Vivillony. Třeba by se to mohlo týkat Beedrill a podobných hmyzích pokémonů, ale to nebyl případ.
“Skvěle. Doktor Lynnon se o vás všechny postará,” zasmál jsem se. “Jako první potřebuji, abyste se všichni seběhli sem do kruhu. Pokusím se vás vyléčit.”
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lynnon13. září 2019 v 10:55
ČÍSLO: 033
INFORMACE: Vivillon zmizel bezestopy. Farma hledá zkušeného detektiva, který by případ dokázal vyřešit!

Druhý den jsem se vrátil na farmu, abych vyzvedl Vivillona. Když jsem vstoupil do skleníku, Linnaeus nevypadal zrovna nejšťastnější.
“Co se stalo?” zeptal jsem se.
Nikdo z Vivillonů nic neřekl, dokud jsem si neuvědomil, že chybí jeden pokémon. “Linna,” oslovil jsem svého pokémona. “Kde je jeden tvůj kamarád Vivillon?”
“Jaký? Ten je tady,” ukázal pokémon. Pak však posmutněl. “Za to Vivillon chybí. Měl krásný sluneční vzor. Ještě včera jsem s ním byl,” řekl.
Přikývl jsem.
“Počkáme, dokud se nevrátí,” řekl jsem.
Nevrátil. Oznámil jsem jeho zmizení farmě a pak rovnou nabídl pomoc. Vivillon byl velmi nedočkavý a tak jsem samozřejmě vyrazil hned.
Započal jsem své pátrání na farmě, jelikož by dávalo nejvíce smysl, kdyby se Vivillon zatoulal někde tam. Podle slov Linnaeuse nebyl Vivillon žádný nováček, tudíž by cestu zpátky do skleníku našel.
“Podíváme se do stodoly, pak do hlavní budovy. V poslední avšak neméně důležité řadě se zeptáme Mareep.”
S Linnausem a Lu’thrielem jsme mířili do stodoly. Vypadala nově a tak jsem si dal při otevírání dveří pozor. Nakoukl jsem nejprve dovnitř a pak vyskočil na kupky sena. Vivilloni měli přes metr, tudíž jsem se nemusel bát, že bych ztraceného omylem zašlápl.
Linnaeus se podíval na druhé patro, jelikož žebřiny na mě nepůsobily zrovna nejbezpečněji.
“Pokud tady někde je, necítím ho,” řekl Lu.
“Co by tady taky dělal, leda že by si hrál na schovku sám se sebou nebo se pokusil jíst seno,” přikývl jsem.
Ve stodole nebyl. Se svým Vivillonem jsem opustil místo a zamířil k hlavní budově. Majitelé mi dovolil lehce nahlédnout do všech pokojů, jen pro případ, že by tam byl. Sami však řekli: “Přes noc jsme měli zavřené hlavní dveře, takže by mohl proletět maximálně oknem.”
Zkontroloval jsem s pokémony i půdu, jelikož se tam také nacházelo okno, ale žádný Vivillon tam nebyl.
“Takže se zeptáme Mareep,” rozhodl jsem.
Tyto Mareep byli povětšinou venku a někdy i dost brzo. Měli nejlepší výhled na skleník a tak mohla být velká šance, že někoho uvidí.
Dodal jsem detaily jedné z Mareep.
“Nevím o tom,” zakroutila hlavou, “ale zeptám se ostatních!”
Mareep mi připomněla Aries v prvním vývoji. Odolal jsem tomu přeskočit plot a jít se mazlit.
Pokémoni udělali něco ve stylu schůze a z jejich pohledu jsem nedokázal rozhodnout, zda se bavili o dobrých či špatných zprávách. Nakonec se ta samá Mareep oddálila od skupiny a odpověděla mi.
“Prý brzo k ránu letěl do lesa. Tímto směrem,” ukázala packou.
“Dík moc. Vrátím se, abych ti učesal vlnu jako poděkování.”
Mířil jsem do lesa. Na větvích ležela ještě rosa.
“Kdyby letěl už ráno a nepřetržitě, bůhví, kam až se dostal,” zamumlal jsem.
Linnaeus působil vystresovaně a tak jsem se rozhodl nemluvit o nemožnostech a potencionálních situacích. Místo toho jsem vytáhl pokédex a udělal malý imaginární kruh kolem místa, kde jsme se momentálně nacházeli.
“Abychom neztratili ponětí o tom, kde jsme a co jsme už prohledali, uděláme si takové okruhy. Teď budeme hledat v tomhle,” řekl jsem. “Sice by bylo více strategické, kdybychom se rozdělili, ale jsme v lese a nerad bych, abych ztratil i vás, takže se budeme držet pohromadě.”
Začali jsme s hledáním. Ještě štěstí, že měl ztracený Vivillon jasně žlutou a červenou barvu. S takovou barvou ho nešlo přehlédnout, i kdyby byl metry vzdálený.
Vivillon letěl mezi korunami stromů. Torracat hledal při zemi. Díky tomu jsem měl šanci spatřit ho jako první.
“Vivillone!” křikl jsem. Linnaeus okamžitě ukončil prozkoumávání a podíval se mým směrem. Sotva pokémona uviděl, rychleji létat jsem ho ještě neviděl.
“Kde jsi byl?” zvolal Linna a objal svého parťáka. Znovunalezený Vivillon se chystal něco říct, když v tom mu zakručelo v břiše.
“Šel jsem hledat jídlo. Snídani máme normálně až v osm,” povzdechl si.
“Nesmíš se takhle vzdalovat!” zvolal Linna.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Hotaru23. září 2019 v 22:49
1.ČÍSLO: 035
INFORMACE: Rockruff se chce naučit tancovat. Nauč ho nějaký taneček!
ODMĚNA: 350 Y, náhodné TM/HM
2. Jak jsme odešli ze střediska, kráčeli jsme lesní cestou. Nechtěla jsem se ještě vrátit do města. Příroda se mi moc líbila a chtěla jsem se po okolí více podívat a přišli jsme se všemi na rázcestí. Podle cedulí na stromě a šipek jsme se rozhodovali, kam dále. "Vlevo je daycare centrum, výměnné centrum a město. Za námi rekreační středisko a zdá se, že je tím směrem i les táborníkú. No a vpravo... rybářská vesnice a farma Vivillonú..." "Já chci vidět motýlí pokémony, prosím." Řekla Aurora a já se k ní otočila. Ona rychle sklopila pohled. "Pokud nevadí." "Ale zajisté, že nevadí. Pújdeme se podívat na Vivillony a nějaké další pokémony. Slyšela jsem, že Vivviloni jsou velice unikátní, protože zbarvení křídel dostávají podle rúzných věcí. Například, zda se vyvinou za dne, v noci, po bitvě s pokémonem rúzných typú." "Opravdu? To je opravdu zvláštní." Řekl Tubby obdivně a vydali jsme se směrem k farmě. "Podle mého jsou takoví... slabí." Řekl Feny a podíval se na mě. "Protože vypadají křehce?" "Ano." "A už jsi někdy slyšel mimikry?" "Já ano, já ano." Řekl Musashi s radostí. "To je, když má někdo schopnost zamaskovat se, že?" "Jednoduše řečeno, ano. A co múžou motýlí pokémoni svými mimikrami schovat?" "Sílu?" "Mohou se schovat i v přírodě, pokud mají nějaké zbarvení, třeba zelené." "Ano Auroro a ano Tubby. Obě věci jsou správně. Mnozí lidé i pokémoni skrývají mnoho věcí za svým vzhledem. Někteří vypadají drsně a mají jemnou duši. Jiní jsou roztomilí a křehcí a přitom jsou zákeřní, závistiví a zlí... Proto není třeba soudit kohokoliv podle vzhledu." "Ono se říká, že nesuď knihu podle obalu." Usmál se Tubby a Musashi i Aurora přikývly blahosklonně. Tubbyho opravdu respektovali jako.. no... tátu? Mámu? Nevím. Nazvu to jako rodič. To bude tomuhle postu nejblíže. Přišli jsme k plútku s brankou s hezkou dřevěnou cedulkou, ve které bylo vyřezáno: Farma Vivillonú. Otevřela jsem pomalu branku a šli jsme dál. Cesta se z lesní změnila na dlážděnou kameny a před námi bylo velké volné prostranství. Naprostá krása. "Páni... Nádherné místo pro farmu." Vydechla jsem. Nikdo nemohl nesouhlasit. Scenérie pokémonú na takovém místě je překrásná. "Tam je nějaké stavení. Pújdeme se tam podívat?" Zeptal se Feny a já neměla ani jeden dúvod říct ne. Jemný dřevěný domek s velkými okny pro létající pokémony. Opravdu moc hezké. Než jsme ale přišli k domu, mou a později i pozornost ostatních, upoutal smích Vivillonú. Šli jsme se podívat, co se to děje a najednou se mi ta scenérie tolik nelíbila. Motýlí pokémoni se smáli Rockruffovi, který se pokoušel o nějaký taneček, ale zakopával a moc mu to nešlo... Těžko říct, co za styl to trénoval, ale to bylo v tuhle chvíli jedno. Nechtěla jsem, aby se mu posmívali za to, že se snaží a trénuje, ale nejde mu to. Přišla jsem k Rockruffovi a velmi mile a přívětivě jsem se usmála. "Ahojky." Aby se necítil maličký, tak jsem si poklekla. "Jakpak se máš?" Rockruff se na nás podíval celý zahanbený z té show, kterou předváděl. "Ahoj... Jo, fajn." Uhnul pohledem a podíval se do země. "I vy jste se mi přišli vysmívat, že mi to nejde, hmm?" Zjevně byl z toho celkem otrávený. "Cože? Ne ne, to nechci." Pohladila jsem toho maličkého pokémona po hlavičce.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Suzuya Juuzou10. října 2019 v 15:54
034
INFORMACE - Mareepové ve skupině už mají velmi dlouhé chundelinky. Je třeba je ostříhat.
1/2
Už je to nějakou dobu, co se Suzuya vydal do světa. Poslední dobou tak nějak žil z mála peněz, co měl, takže se rozhodl, že by bylo fajn, kdyby si vydělat nějaké peníze. Akorát se nachází nedaleko od farmy Vivillonů. Když došel blíže, tak si všimnul, že tam hledají někoho, kdo by jim mohl pomoct s prací. „No proč to nezkusit,“ řekne Suzuya a následně se rozejde na farmu.
„Dobrý den, mám zájem o nějakou práci,“ řekne Suzuya jedné ženě, které se akorát starala o Vivillony.
„Dobrý den, dneska hledáme někoho, kdo by nám pomohl ostříhat Mareepy,“ řekne žena milým hlasem.
„Dobře, to zní celkem jednoduše,“ řekne Suzuya.
Žena se jen pousměje. „Tak pojďte za mnou,“ řekne a následně se rozejde. Cestou vezme ještě strojek a nádobu na vlnu.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozejde za onou ženou.
Žena dojde k ohradě, kde jsou Mareep. „Tak tohle je váš úkol,“ řekne Suzuyovi a následně vejde do ohrady.
Suzuya vejde dovnitř a podívá se na Mito, která byla celou dobu na jeho rameni. Poté se podívá na první Mareep a trochu se pousměje.
„Takže jde o to, že je musíte ostříhat, ale opatrně, abyste jim náhodou neublížil,“ řekne žena Suzuyovi.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou.
Žena poté dojde k první Mareep posadí se na stolek, který tam byl a začne stříhat Mareep.
Suzuya jí sleduje a je celkem překvapený, že Mareep je tak hodná a nechává se stříhat.
„Nemusíte se bát, zdejší Mareep jsou velmi hodné,“ řekne Suzuoyvi.
„Dobře,“ řekne jen Suzuya a sleduje, jak se vlastně Mareep stříhají.
„Máte dneska co dělat, je jich tady asi dvacet, které jsou tady nachystané na stříhání, máme Mareep ještě více, ale ty ještě nepotřebují ostříhat a stejně si myslím, že byste toho více ani nezvládl, ale nic proti vám,“ řekne žena Suzuyovi.
„Dobře,“ řekne jen Suzuya a následně si vezme od ženy strojek a dojde k Mareep a trochu jí pohladí po hlavě.
Mareep se nechá pohladit. Žena se jen pousměje a poté se ještě podívá na Suzuyu. „Přijdu se časem podívat, jak se vede,“ řekne a následně odejde pracovat.
„Dobře,“ řekne jen Suzuya a následně se pustí do práce a začne stříhat první ovci. Mareep se ani nepohne a nechává se stříhat. Suzuya dává vlny do pytle, který mu tam žena nachystala. ‘No, mám takový pocit, že to bude málo, tak snad potom donese nějaký další pytel,‘ pomyslí si Juuzou a dále pokračuje ve stříhání.
Po nějaké chvíli se Mito začne smát.
Suzuya se na ní podívá. „Copak Mito,“ zeptá se Suzuya a opět pokračuje ve stříhání.
„Ale, že bych si ten strojek na chvíli půjčila a trochu ti upravila vlasy,“ řekne Mito.
Juuzou se na ní podívá a trochu si povzdechne. „Hele Mito, nech toho, nebo už nepůjdeme do aquaparku,“ řekne Suzuya Mito.
Mito si jen povzdechne a už raději mlčí.
Suzuya se jen pousměje a pak má ostříhanou první Mareep.
Mareep odejde pryč a pak dojde další Mareep.
Suzuya jen trochu překvapeně zamrká. ‘Takže tady jsou Mareep tak vycvičené, že tady chodí samy se nechávat střídat,‘ pomyslí si Suzuya. Ještě nějakou dobu stříhá Mareepy, než má skoro plný pytel na vlnu.
Po nějaké chvíli přijde ona žena a podívá se na pět Mareepu, kteří už byli ostříhaní. „Jo, jde vám to dobře,“ řekne žena a položí vedle Suzuyi prázdný pytel a pak vezme ten plný a opět odejde pryč.
Suzuya se jen trochu pousměje a pokračuje v práci. Jde mu to celkem dobrý, žádný z Mareepů neděla problémy a nechávají se stříhat. Nejspíše jim bylo celkem teplo.
Po nějaké době přijde opět ona žena, aby se podívala, jak se daří.
Suzuya už je za půlkou.
Ona žena se jen se trochu pousměje, protože nečekala, že mu to půjde tak rychle. Následně vezme plný pytel a nechá mu tam prázdný a opět zmizí pryč.
„Vypadá to, že tě to celkem začalo bavit,“ řekne Mito a trochu se pousměje.
Suzuya se podívá na Mito. „Tak je to práce, jako každá jiná a vyděláme si trochu,“ řekne Suzuya Mito.
„No, to jo,“ řekne Mito a dívá se na další Mareepy, které tam ještě byly.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lynnon29. prosince 2019 v 9:12
ČÍSLO: 036
INFORMACE: Jeden z Vivillonů se vyznal další Vivillon v lásce, avšak ta ho odmítla. Vivillon teď hrozí, že spáchá sebevraždu, pokud se do něj nezamiluje. Vyřeš toto milostné klišé.

Bylo mi neskutečně líto, že jsem neměl možnost sem na farmu vzít Linnaeuse. Při pohledu na stromeček, který farma připravila pro své pokémony, roztál jsem blahem i za svého Vivillona.
“Proč musíme pracovat i během svátků?” zeptal se Swablu, který mi pohodlně seděl na hlavě.
“Protože ostatní si taky zaslouží mít hezké svátky. Právě protože ostatní nepracují, je pro lidi těžší najít pracovní pomoc. Mimo jiné, pokud si pamatujete na Vivillona, přišel z téhle farmy. Chtěl jsem ji navštívit, když už jsem nemohl přímo s ním,” odpověděl jsem.
Sotva jsem dořekl větu, ze skleníku se vyřítil pokémon v slzách a mířil do lesa. Rozhodně nešťastný případ.
“Vidíš? Ne všichni se mají o svátcích dobře.”
Phatump s Yoruichim a Sneasel zamířili do skleníku, zatímco já, Shirem, Flaaffy a Kha’Zixem jsme se rozběhli za nešťastným objektem.
Byl to Vivillon a zůstal sedět u stromu.
Pokynul jsem Aries, aby k němu přišla první, jelikož působila nejhodnější.
“Jsi v pořádku?” zeptala se.
“Život nemá cenu!” zvolal pokémon v pláči.
To Aries mírně rozhodilo a poohlédla se pro mě, abych jí pomohl.
Zamyslel jsem se a pak zamával rukama. “Řekni mu, co se děje,” špitl jsem.
“Odehrálo se něco?” zeptala se Flaaffy. S mašličkami byla obzvláště roztomilá.
“Půjdu se zabít! Nechce se do mě zamilovat!”
Plácl jsem se do čela. To poslední, do čeho jsem se chtěl zamotat, byly milostné vztahy ostatních pokémonů. Jako kdyby mi nestačily moje vlastní.
“Kdo?” zeptala se přímo.
“Vivillon! Vyznal jsem se jí! Prý ke mně ale nic necítí!”
Něco ve mě pochopilo a uvidělo něco, co nemělo vidět. V momentě jsem si představil sebe, stejně zlomeného, přestože jsem o tom věděl. Vím o tom, že pokud se jí vyznám, skončím zlomený.
Přišel jsem blíž a ušklíbl se. “Pojďme zpátky do skleníku. Není rozumné řešit věci sebevraždou,” promluvil jsem.
Vivillona to však nepřesvědčilo dostatečně.
“Nechte mě být. Jsem podstradatelný. Nikomu nebudu chybět, když umřu. Nemá to cenu, když mě nemiluje!”
“Když je z tebe Vivillon, hádám, že do tebe majitelé farmy nacpali lásky až k prasknutí. Třeba ty potom nebudeš trpět, ale ostatní ano. Nebuď sobec, mysli i na ostatní,” vyšlo ze mě.
Flaaffy překvapeně zamrkala a já si uvědomil, že to znělo velmi zle.
Kha’Zix měl z nějakého důvodu pocit, že potřebuje taky něco říct, přestože situaci vůbec nerozuměl.
“Třeba se do tebe ještě zamiluje! Ale pokud umřeš, už se do tebe nezamiluje! Přeci by se nezamilovala do mrtvoly -“
“Ano!” zasáhl Shiro, než z Kha’Zixe nevyšlo něco horšího. “Přesně tak! Souhlasím!”
Divil jsem se, odkdy mám tým plný emocionálních chápavých guru a proč mě osobně nikdy neporadili.
Vivillon se obrátil a poté se rozhodl. “Neznám vás. Vyřiďte jí, že ji miluju. Sbohem.”
Povzdechl jsem si a vytáhl ohnivý efekt. Když to nešlo v dobrém, musí to jít po herecku, tak jak to umím nejlíp.
“Když už si nedáš říct... dobrá. Smrt upálením prý nebolí. Pomůžu ti.”
“Co?” vyhrkla Flaaffy. “To nemůžeš -“
Toshiro ji však zastavil a zakroutil hlavou. Ustoupili o krok.
“Když na tebe hodím oheň, umřeš,” řekl jsem Vivillonovi.
V jeho očích se zablesklo přesně to, co jsem potřeboval vidět - zaváhání. Jeho mentalita byla však tak silná, že odmítala ustoupit.
“Fajn.”
“Budiž,” pokrčil jsem rameny. Pokémon se postavil přímo a zavřel oči. Otevřel jsem efekt a hodil oheň před něj. Stačilo fouknutí větru a oheň se k němu začal sápat.
V ten moment Vivillon ustoupil, což byl jeho přirozený instinkt přežít. Do jeho očí se vlil strach. Oheň rostl a Vivillon couval, dokud zády nenarazil do stromu.
“P...”
“Co?”
“Prosím... prosím pomozte mi!” zvolal. Oheň začal olizovat jeho tělo, ale sotva pálil - byl to pouze efekt.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Anonymní9. března 2020 v 12:22
Janet

38

Vydám se na farmu Vivillonů. Mám s sebou dnes Vivill, která odtud pochází a já se jdu zeptat, zda bych zde nemohla dostat brigádu. Když tam přijdu, zeptám se na to jednoho pracovníka. „Ale ano, potřebovali bychom, aby někdo pomohl Mareepům. Jsou ostříhaní, ale vlna jim ještě nenarostla a je jim zima.“ Já tuto brigádu přijdu a dojdu se podívat na Mareepy. Choulí se ve stáji a já povolám ven své pomocníky. „Vivill, pojď ven.“ Vedle mne se objeví moje Vivillon a já jí řeknu: „Vivill, jsme na farmě Vivillonů, jde o pomoc těmto Mareepům.“ Vivill přikývne. Pamatuji si, jak jsem tady řešila její neshodu s její bývalou kamarádkou, která ji podrazila, proto jsem ráda, že je Vivill v klidu. Druhým pomocníkem nebude Mightyena, jak by se mi líbilo, protože se obvykle snaží, ale Pichu. Mightyena by se mohli Mareepové bát. „Pichu, pojď ven.“ Pichu se objeví přede mnou a já mu vysvětlím oč jde. „Takže, jako první musíme ty Mareepy troku uklidnit.“ Řeknu, když si vimnu, že pár Mareepů vyšiluje, že zmrznou. „Přijdu za dvěma, kteří poskakují na místě a ječí. Pokud nepřestanou, bude se pracovat o dost hůř, navíc můžou něco zničit. „Mareepové, přišla jsem sem, abych vám pomohla, aby vám nebyla zima…“ Nedořeknu: „Ale to bude trvat hrozně dlouho!!! Zmrzneme!!!“ Vyšilují Mareepové. „Neboj, nezmrznete.“ „Zmrzneme!!! Je tu ZIMA!!!“ „Je to tu vážně ŠŠŠÍLENNNÝ. ZZZIMMMA!!!“ Přidá se další Mareep. Povzdychnu si. Uklidnit je bude těžké. „Uklidněte se. Přinesu vám sem seno a slámu a než vám doroste srst, budete moci zůstat tady a nebude vám zima.“ „Ale tady JE zima!!!“ „Nebude, když vám sem přinesu seno a slámu.“ „ZZZIIIIMMMAAA!!!“ Bečí Mareep. Povzdychnu si. „Ale…“ „JE TU ZIMA.“ Začnou se překřikovat, až mě z toho bolí hlava. „TICHO!!!“ Rozkřiknu se a všichni ztuhnou. Tohle nečekali. „Když budete spolupracovat, ta zima tady nebude.“ Řeknu a Mareepové zaraženě přikývnou. „Potom se s Vivill a Pichuem vydám pro seno a pro slámu. Když si ho vyzvednu, dopravím ho do stáje. Vyháži ho na podlahu stáje a potom se vydám pro další a ještě jednou, aby toho bylo dost. Jenže když přijdu se čtvrtou dávkou, zjistím, že v seně už si pospává několik Mareepů a zbytek se tam snaží nacpat. A ti Mareepové vlastně nepospávají, ale dělají to. „Jděte tam odtud.“ „Chrrr.“ Ozve se mi v odpověď. „Nedělejte, že spíte.“ Zavrčím na ně a jeden se zvedne, ale většina dál vytrvale předstírá, že spí. Zopakuji svou výzvu, ale nic se nestane, jeden dokonce zamumlá: „Já spím, jestli sis nevšimla.“ Zacukají mi koutky úst. „Ne, to jsem si nevšimla a taktéž jsem netušila, že mluvíš ze spaní.“ Odpovím a Mareep zvedne hlavu: „To není fér.“ „Co není fér?“ „Žes to poznala u mě.“ „Vidím to u vás u všech. Rychle jste se tam zahrabali těsně před tím, než jsem přišla. Slyšela jsem vás.“ Mareep vyleze a po chvíli domlouvání vylezou i ostatní, kromě jednoho, který dál usilovně předstírá, že spí. „Tak já sem na tu hromadu hodím zbytek, asi tady už nikdo není…“ Jen tak mimochodem prohodím a jdu pro seno a v tu chvíli Mareep vylítne z hromady sena. „Děkuji.“ Řeknu mu a hodím tam zbytek sena a potom začneme s Vivill a Tepigem rozprostírat po zemi slámu. Chvíli nám to trvá, ale nakonec je vrstva slámy po celé stáji. Potom na ní začnu dívat daleko silnější vrstvu sena. Sena dávám víc a víc a víc až je tam asi půlmetrová vrstva, do které se Mareep rády zahrabou. A také si všimnu díry ve stěně stáje. Jo, tak proto tady mají zimu. Dojde mi a dojdu do kůlny a vezmu tam odtud kladívko, hřebíky a kratší prkna. Stluču to dohromady, abych opravila díru ve stěně a nemohla sem tudy zima. „Máte tu ještě nějakou díru?“ Zeptám se, když jí opravím. „Jednu ve stropě, ale ta už je opravená.“ Zavtipkuje jedna z Mareep a ukáže na stření okno. „Jo, ještě nějakou?“ Zeptám se, ale už tady prý žádná není. S Vivill a Pichuem to obhlídneme a zjistíme, že už tady opravdu žádná není.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Slaanesh13. března 2020 v 14:35
ČÍSLO: 037
Gengar „Autari“

Zadání úkolu jsem si převzal a teď jsem společně s Autarim šli podívat farmy. „Takže co máme vlastně dělat?“ zeptám se po chvíli Autari. „To co nám řekli, počkáme do noci a poté budeme sledovat Rockruffa. A zjistíme co v lese dělá.“ „Takže budeme pro ně špehovat?“ Slabě přikývnu. „Když to řekneš, tak to nezní jako žádná vznešená práce, co?“ Autari smích mně překvapí. „Právě naopak špehové jsou velice důležití členové společnosti, máš tušení kolik věcí by mohlo být jináč nebýt špehů? A i v dnešní době dělají neskutečně důležitou práci. Třeba nás chrání od všech možný teroristický útoků. Jsou důležitější, než si lidé uvědomují.“ Zakončí gengar a zadívá se na oblohu. „To máš asi pravdu, ale řekni mi, jak tě něco podobného napadlo?“ Autari jen pokrčí rameny. "Jsem nad tím přemýšlel, když jsem byl u profesora." Rozhodnu se jeho slova nezpochybňovat, někdy je lepší spokojit se s vysvětlením, které jsou vám ostatní ochotni nabídnout. Zvláště, když ten někdo je Autari.
Společně vyčkáme, než se setmí a následně mi gengar předá svůj plášť, jelikož s ním se nemohl skrývat ve stínech. Zatímco Autari hledá náš cíl, skryt ve stínech, tak já skládám plášť. Brzy se skutečně objeví Autari a rychle mi ukáže kudy a pak se vrátí k pronásledování. Brzy se dostaneme za Rockruffa. Přičemž Autari je kousek od něj. Přeskakujíc ze stínu do stínu, tak aby jeho obět nepojala podezření, že je sledována. Já je následuji z povzdálí. Vlastně ani jednoho z nich povětšinou nevidím. A když už, tak Autariho, který čekal, aby mi ukázal změnu směru. Takto to pokračovalo ještě deset minut, než se zničehonic Autari objevil vedle mně a zastavil mně. "Stojí na místě, zdá se, že na někoho čeká." oznámí mi. "Tak to znamená, že mi budeme čekat taky, přece jenom stále toho nevíme dost na to, abychom se mohli vrátit. Běž na pozici, já si vylezu na strom a budu se ho snažit pozorovat z tama." řeknu nesmírně složitý plán, po kterém se skutečně rozdělíme. Já si vylezu na strom, což mi reálně neposkytne výhodnější pozici pro sledování Rockruffa. Snad jediná výhoda byla v tom, že kdyby se něco stalo a náš cíl by se rychle vracel zpátky, tak by nehrozilo, že do mně narazí. Takže jsem se musel spolehnout na pozorovací schopnosti Autariho. Nebyl jsem z toho příliš nadšený, ale v tomto případě, to nejspíš jináč ani nešlo, pokud bych nechtěl riskovat, že nás odhalí. Přece jenom, kdyby se ho na to chtěli jednoduše zeptat, tak by to udělali sami.
Autari se mezitím opět vrátí na místo, ze kterého mohl bez problému sledovat Rockruffa. Měli jsme štěstí a ten nebo to na co pokémon čekal ještě nedorazilo. Nějakých deset minut ještě Autari musí čekat, než se objeví další pokémon. Jedná se o Stilffula vzájemně se představí, chvíli si povídají a nakonec začnou dělat to proč sem Rockruffa došel. Společně trénovali. Přesněji se Stilfful snažil naučit svého přítele Roar. Moc jim to, ale nešlo. Stifful se nedokázal pořádně vyjádřit a vysvětlit jak správně provést požadovaný úkon. A Rockfful zase spíše roztomile štěkal, než že by se toho někdo lekl. Autari je chvíli pozoruje a pak se vrátí ke mně a předá mi všechny informace, které zjistil. "No, zdá se, že jsme pro dnešek skončili." řeknu, když gengar skončí. "A neměli bychom jim s tím pomoc? S takovouto se nikam nepohnou řekl bych." slabě si povzdechnu. "Noo, řekl bych, že spíš ne, když se nad tím zamyslíš, proč chodí se učit do lesa, takto pozdě nějaký útok. Vysvětlení, které je na snadě je, že se to chce naučit sám. Nejspíš si chce dokázat, že se zvládne naučit nový útok bez přispění trenéra. A pokud je to skutečně tak...neměli bychom do toho zasahovat a zbytečně mu snižovat jeho sebevědomí tím, že mu budeme říkat, že to dělá špatně. Občas někteří musí jít po té těžší cestě, aby byli sami se sebou spokojení." Vysvětlím a slezu ze stromu a vyrazím předat naši zprávu. A pokusit se přesvědčit naše zaměstnavatele, že se není čeho obávat, že by mu v tom neměli příliš bránit.
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lilica11. srpna 2020 v 22:02
1. 039
INFORMACE: Proveď zahradní kontrolu ve skleníku.
ODMĚNA: 350 Y, náhodné TM/HM

2. Lilica se už delší dobu plánovala stavit na farmu Vivillonů. „V poslední době jsem si trochu vyrazila z kopítka.“ Usmála se dívka. „Ale všechno se to bude hodit. Mám ještě nějaké peníze, ale je lepší, když mám nějakou zásobu.“ Dívka se poptala, jaká práce je potřeba udělat a byla nadšená, že je možné udělat zahradní kontrolu skleníku. „Myslím, že přesně vím, kdo mi pomůže.“
Chovatelka vstoupila do skleníku a povolala si na pomoc JDho a Sandshrewa.
Oba se překvapeně rozhlédli, ve skleníku se ještě neobjevili. Chovatelka se na ně usmála. „Tak pánové. Nacházíme se ve skleníku, naším úkolem pro dnešek bude zahradničení, myslím, že vy dva mi velmi pomůžete.“ Sandshrew nadšeně kývnul. „Hrabání, to hravě zvládnu.“ JDmu se očividně moc nechtělo, ale rozhodl se zapojit. „No jen se neboj, příště budeme dělat něco aktivnějšího. Můžeš to brát jako takový netradiční trénink.“ Zasmála se dívka, když si všimla Ivysaurova výrazu.
Lilica nejdřív prošla celým skleníkem. Rostliny nebyly ve špatném stavu, ale chtělo to trochu novější půdu. „Dobrá, takže plán provedení mátři fáze. 1: fáze příprave, 2. fáze výkop, 3. fáze pro zjednodušení ji nazveme zákop a 4. fáze sprcha, neboj Sandshrew na to tě odvolám a povolám Sokrata.“ Vysvětlila chovatelka.
„Můžeme se do toho pustit… pokud nám osvětlíš, co přesně obnáší fáze 1.“ odpověděl jí JD
„Fáze 1 je dost jednoduchá, přinést sem co nejvíc květináčů a připravit do něj hlínu.“ Chovatelka ukázala na hromadu květináčů, která stála před skleníkem. Chovatelka šla a čapla dva velké květináče, Sandshrew běžel za ní, aby jí pomohl, ale když se se Sandshrewem vraceli zpátky do skleníku proletěly kolem nich Ivyaurovy šlahouny, v momentu stály před JD dva květináče a JD se spokojeně ušklíbl na svou chovatelku. „Dobrá, takže změna plánu. JD sem donosí květináče, já donesu pytel s hlínou a Sandshrew, ty budeš do té hlíny tvořít důlky na rostliny, které tam budeme dávat.“
Sandshrew vypadal rád, že se nemusí tahat s květináči. Vrtání do hlíny mu šlo, a u tahání předmětů byl trochu nemotorný. JD vyrovnával květináče do řady. „Čím blíž sobě je položíš, tím líp.“ Dostala ze sebe dívka, která už táhla ke květináčům pytel s hlínou. Ivysaur začal přisunovat květináče k sobě. Dívka si přehodila pytel napůl přes rameno, aby se jí z něj dobře sypalo. Sandshrew šel za chovatelkou, když začala sypat hlínu do květináčů a vždy když se přesunula k dalšímu květináči, tak do hlíny udělal svými drápky důlek. Dívka už byla dost zpocená, když se dostala ke konci řady květináčů. „Myslím, že fázi 4 ocení nejen rostliny, ale i já.“ Když už se jí u několika posledních květináčů sypalo málo hlíny, chtěla si upravit pytel na rameni, aby se jí líp sypalo. K jejímu překvapení jí váha z ramene zmizela a hlína se opět začala sypat. Dívka se lépe podívala a zjistila, že dno pytle svírají dva úponky. „Děkuji JD.“
„Moc dlouho ti to trvalo.“ odvětil JD a zajiskřilo se mu v očích jako vždy, když si vymyslel nějakou neplechu. Než se chovatelka nadála, do tváře jí přistála hrouda hlíny, která JDmu zbyla v pytli. „Vidím, že některé věci se nezmění ani po vývinu, co?“ ušklíbla se dívka. „Trochu se obávám, jaký chaos bys mohl způsobit jako Venusaur.“
„Kdy si počká, ten se dočká.“
„Dej si pozor, abych ti neomezila tréninky“
Jejich pošťuchování přerušilo jemné. „Hotovo“
OdpovědětVymazat
Odpovědi
Lilica14. srpna 2020 v 13:54
1. ČÍSLO: 040
INFORMACE: Vylíhlo se spoustu nových baby Scatterbugů. Postarej se o ně.
ODMĚNA: 300 Y, Net Ball

2. Lilica se znovu vrátila na Vivilloní farmu. Zaslechla, že se vylíhlo spoustu Scatterbugů a napadlo ji, že je to dobrý trénink pro ni i jednoho z jejích pokemonů. Přece jen se snažila o vylíhnutí vajíčka, ale jakmile se vajíčko vyvine, starosti tím nekončí. Čerstvě narozený pokemon dá spoustu práce a nakonec se rozhodla, že jí pomůže její nejzodpovědnější pokemon.
„Spriggane, pojď ven.“ zahlásila chovatelka. Ralts byla přivolána z pokeballu a nejistě se rozhlédla kolem sebe. „Vítej na Vivilloní farmě.“ konstatovala dívka: „Občas sem chodím na nějaké brigády a většinou s sebou někoho z pokemonů vezmu, aby mi pomohli a mohli jsme spolu strávit víc času.“
Ralts se rozhlédla kolem sebe a byla překvapená, když před sebou uviděla ohrádku obklopenou pletivem. Lilica a Spriggan přišli blíž k ohrádce a až tehdy si Ralts všimla, že v ohrádce jsou malí Scatterbugové. „Pokud počítám správně, je jich třiadvacet. Jsou čerstvě vylíhlí, úkolem je postarat se o ně.“ informovala Lilica. Ralts ztuhla.
„Děje se něco Spriggane?“ zeptala se dívka, ale Ralts jí neodpověděla, ani gesty, kterými obvykle komunikovala. Odešla od chovatelky, kterou ignorovala a vešla do ohrádky.
Chovatelka se za ní starostlivě koukala, ale nakonec se rozhodla, že nechá pokémonovi prostor a zeptá se jí, co je špatně až později. Dívka pak vlezla do ohrady, kde ji obklopili zvědaví Scatterbugové. Lilica pohladila pár Scatterbugů, na které dosáhla a posadila se mezi ně. Malí pokémoni byli nadšení, že je v jejich ohrádce něco nového a udělali si z lidské bytosti v jejich dosahu prolézačku. Chovatelka si sundala klobouk a dávala pozor, aby z ní některé z mláďat nespadlo a po očku sledovala Spriggan, která se ke Scatterbugům moc neměla. Ralts se nejdřív na mláďata pokoušela mračit, aby je od sebe odehnala, když po ní jeden ze zvědavých pokemonů začal lézt, odvaha ji opustila a snažila se od něj odejít. Tato akce upoutala pozornost dalších pěti mláďat, které se vydali za ní. Spriggan zrychlila krok, a Scatterbugové, přesvědčeni o tom, že je to hra, následovali. V ten moment se Ralts dala na úprk. Ale bylo to marné, zanedlouho skončila v kompletním obležení Scatterbugů.
Lilica se zvedla ze své pozice a zdvihla Ralts do vzduchu, aby ji osvobodila od hravých mláďat.
Šest mláďat, které si hráli se Spriggan se přidalo ke zbytku, které původně obklopovalo Lilicu. Lilica se usadila zpět, dala Ralts za sebe a vzala svůj klobouk. Schovala se za něj, a pak vykoukla zpoza krempy klobouku a jasně zahlásila „Kuk.“ což rozesmálo osazenstvo Scatterbugů. Když dívka viděla, že má úspěch, pokračovala s šarádou a začala při vykukování předvádět různé grimasy.
Spriggan jen tiše seděla za ní. Když už chovatelce došly grimasy a začaly jí bolet ruce, položila svůj klobouk na zem, kde ji Scatterbugové začaly napodobovat a navzájem na sebe zpoza odloženého klobouku vykukovaly. Lilica se podívala na čas a přinesla bednu, když bednu otevřela, leželo v ní třiadvacet lahviček a červené stužky.
„Je čas na jídlo.“ usmála se chovatelka a vzala první lahvičku a stužku. Odchytla si jednoho ze Scatterbugů a začala ho krmit. Toho si všimli tři další, kteří nebyli tak zabraní do hry jako ostatní a začali se taky dožadovat potravy. Dívka si povzdechla. „Spriggane mohl bys mi pomoct.“ Ralts jí na to neodpověděla. „Čím dřív tohle bude hotové, tím dřív si budeme moct sednout a pozorovat je, jak si hrají zpovzdálí.“ nabídla Lilica. Spriggan jí na to nic neřekla, ale chytila jednu lahvičku a nabídla ji jednomu ze Scatterbugů.
OdpovědětVymazat
Odpovědi