Ne všichni chtějí cvičit venku na tréninkovém poli a tak je tu tréninková hala! Tréninková hala je budova s kopulí, ve které najdete tréninkové náčiní, jako jsou figuríny, terče či posilovací stroje ve Fitness roomu.
- Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
- Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
- Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
- Snaž se neničit moc náčiní.
Máš přečteno? Všechno chápeš? Jestli ano, pusť se do tréninku. Jestliže máš ještě nějaké dotazy či něčemu nerozumíš, miř na článek s dotazy - rádi ti vše vysvětlíme.
- Koho jdeš trénovat
- Co budete dělat
- Průběh tréninku
1. Bulbasaur (JD) a Psyduck (Sokrates)
OdpovědětVymazat2. Bulbasaur procvičí Vine Whip a Psyduck se naučí Water Gun
3. Lilica došla do tréninkové haly. Povolala oba své pokemony. „Hurá trénink“ zaradoval se JD, zatímco Sokratés se jen koukal. „JD, ty víš, jak to funguje. Sokrate, ty s námi trénuješ poprvé, tak se můžeš zatím pohodlně usadit a sledovat. Dobře?“
„S tím se dá souhlasit.“ Rozhodl se psyduck. Usadil se a pozoroval.
„Tak pojď JD. Minule jsme se naučili šlehavý útok, tak ho dneska procvičíme, co říkáš.“ Řekla trenérka.
„Dobře,“ přikývl Pokemon, „Co mám dělat.“
„Zkusíme nacvičit přesnost.“ Navrhla trenérka a zavedla Bulbasaura ke stěně s terči. Zkus je uhodit šlehavým útokem. Měl bys je tím rozbít.
„Dobrá, zkusím to,“ rozhodl se pokemon. Pokemon nechal výhonky ven z cibulky a začal šlehat do terčů. Ze začátku je trefil, ale ne do středu, terče se tudíž nepřevrátily, nějaké se zlomily, a tím se stal terč menší. Bulbasaur dál šlehal, ale nezlepšovalo se to.
„ JD, zkus se soustředit, pořádně se podívej, kde je terč a až potom šlehni.“ Poradila trenérka.
Bulbasaurovi šlehy se staly uváženější a s tím trefoval i více terčů. Konečně se mu jeden podařilo shodit tím, že se trefil přímo do černého.
„Hurá.“ Zajásal Bulbasaur.
„Tak vidíš, a teď jich ještě shodíme dalších devět.“ Podporovala ho trenérka.
JD pokračoval, první dva shodil až na třetí pokus. Třetí terč shodil na první pokus, ale u čtvrtého už nedával tak pozor a musel šlehat nadvakrát.
„Neusni na vavřínech JD, musíš se soustředit.“ Bulbasaur si udržel svou koncentraci a zbylé terče se mu podařilo shodit bez problému.
„Skvěle.“ Pochválila ho Lilica.
„Jako bys o mně mohla pochybovat.“ Utahoval si z ní pokemon.
Trenérka mu dotáhla závaží. „Zvládneš posilování sám, abych mohla začít trénovat se Sokratem?“ zeptala se.
„Posilování mám rád, to je něco, při čem mě nemusíš kontrolovat.“ Řekl pokemon.
„Dobrá, tohle závaží váží tolik, co Sandshrew, tak kolem něj obmotej šlahouny, zvedni ho nad hlavu a zase ho polož to a opakuj pětkrát, potom si dej pět minut pauzu a pak si dej ještě dvě série.“ Instruovala trenérka.
„Dobře. Co je série?“ zeptal se pokemon.
„Série je těch pět zvednutí a pětiminutová pauza.“ Vysvětlila dívka. „Ještě že ses zeptal, jinak by ses mohl strhat.
„Jdu na to. Odpověděl bulbasaur a začal se cvičením.“
část 2
VymazatLilica se otočila na psyducka.
„Ta co jdeme na to.“
„Víš, že já nemám šlahouny že?“ zeptal se pokemon nejistě.
„Jistě, že to vím. Naučíme se vodní útok.“ Vysvětlila trenérka.
„Vodní útok?“ optal se pokemon.
„Ano, ten útok se jmenuje vodní dělo, neboli Water Gun. Funguje to tak, že by ti ze zobáku měl na cíl vytrysknout silný proud vody. Zatím to zkusíme naprázdno.“ Pokemon kývl.
„Sokrate, vodní dělo.“
Z psyduckova zobáku vytryskl slabý proud vody, který nedoletěl víc jak půl metru.
„Skvěle, vyprodukovali jsme vodu. Zkusíme to na terče.“ Trenérka odvedla psyducka pár kroků, k terčům. „Silný proud vody by je měl srazit.“ Vysvětlila trenérka.
„Tak pojď, Sokrate, dej do toho všechno. Vodní dělo.“ Proud vody sotva zasáhl terč, který byl metr od psyducka.
„Věděl jsem, že mi útoky nepůjdou.“ Zamumlal psyduck.
„Ne jsem si jistá, že to půjde. Zkus to toho zapojit bránici.“ Povzbuzovala trenérka.
„Bránici?“ Ozval se pokemon.
„Ano, když má člověk dobře dýchat a silněji zpívat nenamáhá krk, ale bránici, jsem si jistá, že to bude fungovat i na sílu proudu.“ Vysvětlila trenérka. Nahmatala psyduckovu bránici. „Teď zavři oči a zkus dýchat do bránice.“
Psyduck zavřel oči. A když Lilica viděla, že dýchá správně, začala posouvat terče, první byl půl metru od psyducka, další o dvacet centimetrů dál. “Sokratés potřebuje získat sebevědomí a když tato strategie funguje pro jízdu na kole, jsem si jistá, že i při útoku to zabere.“ Zamumlala si trenérka.
„Tak Sokrate, zkus Vodní dělo.“
Bylo vidět, že psyduck je úplně jiný pokemon než bulbasaur, on trefil terč napoprvé, ale nesrazil ho rovnou, terč se zakymácel a přepadl.
„Tak vidíš, já jsem říkala, že to zvládneš, pojď, cvičení dělá mistra.“ Psyduck motivován tím, že srazil terč a teď už to bude jednodušší, se přesunoval z terče na terč, po každém pokusu o něco smělejší. Poslední terč netrefil úplně do středu, ale ten už byl ve vzdálenosti tří metrů.
„Tak skvělé, srazil jsi i terč tři metry od tebe.“
„Tři metry?“
„Můžeš si je přepočítat a teď už to bude lepší a lepší. Zaradovala se trenérka, když v tom vyjekla. Bulbasaur měl čas nejen procvičit útok, ale také si odpočinout, takže se rozhodl pro neplechu a šlahouny obmotal kolem Lilicy a vyzvedl ji do vzduchu.
„Tak dobrá, vidím, že jsi protrénovaný, tak mě prosím opatrně polož dolů.“ Řekla trenérka.
„Co za to?“ zeptal se pokemon.
„Grepa berry?“
„Fajn“
Tak trenérka, ráda, že je konečně nohama na zemi, předala pokemonům berry, Grepa pro Bulbasaura a Oran pro psyducka. A užili si potréninkový relax.
Bulbasaur si útok procvičil. Psyduck se vodní dělo naučil, ale potřebuje si ho ještě procvičit.
VymazatBulbasaur - 2 levely, 4% sehranosti
Psyduck - 2 levely, 8% sehranosti (5% oran)
1. Leila’s Snivy
OdpovědětVymazat2. Krátký trénink za účelem poznat schopnosti a vlastnosti
Společně vyrazily směrem k tréninkové hale, jelikož chovatelka věřila, že v zastřešeném prostředí se jim bude vést lépe. Pokémon tiše pochodoval s chovatelkou, tudíž zelenovlasá se cítila nesvá, zda Snivy vůbec trénovat chce.
Postavily se na místo, které bylo volné a poté si dívka k travnímu pokémonovi poklekla.
“Neměj obavy, půjdeme na to zlehka. Žádné namáhavé aktivity. Nejprve se rozběháme,” řekla.
Bylo to už dlouho, co skutečně běžela se svými pokémony, avšak vynasnažila se. Běžely velmi pomalu, Snivy držela tempo a společně oběhly celou halu. Travní pokémon nevypadal aktivitou vůbe unaven a tak chovatelka usoudila, že přestože se Snivy nejeví jako příliš sportovní typ, základní výdrž a sílu má každý pokémon.
“Umíš nárazový útok, že?” zeptala se chovatelka. Snivy přikývla. Z toho chovatelka usoudila, že se každý pokémon rodí s jedním unikátním útokem, který umí již od narození. Jelikož byla Snivy startérský pokémon, bylo velmi pravděpodobné, že všichni startéři jednoho druhu umí jeden a ten samý základní útok.
Postavila proti Cressidy objekt ve formě figuríny a přikývla, aby Snivy pobídla k útoku. “Nebudeme to dělat dlouho. Stačí, když jednou či dvakrát plně narazíš do figuríny, prosím,” požádala.
Pokémon koordinátorky si dal na čas a rozeběhla se proti figuríně. Ačkoliv na to nevypadala, zelenovlasá měla velmi dobrou paměť. Srovnala nynější výkony Snivy s bývalými výkony svého Snivy a překvapivě zjistila, že si vedou podobně. Nemohla vědět, zda Snivy již se svou trenérkou netrénovala, avšak momentální síla a efektivita nárazového útoku se velmi podobala.
“Skvělá práce, děkuji,” usmála se zelenovlasá. Trénink sice ještě nebyl u konce, přesto se chtěla chovatelka zjistit, že pokémona nepřepínala. “Vedeš si moc dobře. Je překvapivé, jak klidná přitom jsi. Sama bych byla v rozpacích, kdyby mě cizí člověk testoval a zkoumal takovýmto způsobem. Studie pokémona není jednoduchá a velmi mě těší, že spolupracuješ,” pochválila Cressidy. Sama se přitom začala ptát, jak si vede její vlastní Serperior s koordinátorkou. Její startér mohl působit arogantně až nafoukaně, chovatelka doufala, že tyto vlastnosti Leila přehlédne.
“Mohla bych se zeptat, umíš nějaký travní útok?” zeptala se. Jak chovatelka předpokládala, pokémon zavrtěl hlavou.
“Neumím,” pověděla. Děvče přikývlo. Vzhledem k této skutečnosti nemohla vyzkoušet a zjistit, zda mají stejné typové vlastnosti.
“Děkuji,” pověděla dívka. “Kromě těchto věci tedy již nemám nic, co bych mohla zjistit. Mnohokrát děkuji.”
Snivy přikývla a nesměle se zadívala do země. Děvče si začalo myslet, že Snivy trénink začal nudit. Navrhla proto rychle další aktivitu. “Sice je zkoumání u konce, ale to neznamená, že nemůžeme pokračovat. Na začátku tréninku je nesmírně důležitá rozcvička. Rozcvičí to svaly a poté se nestane, že by ses u aktivity zranila. Po tréninku je důležité protáhnutí, aby svaly nezačaly bolet druhý den. V případě, že trénuješ pravidelně, koncové protáhnutí není ani třeba, ovšem příležitostné protáhnutí má i jiné výhody, třeba zvýší pružnost těla.”
Chovatelka naučila Snivy se protáhnout. Jelikož v tomto tréninku Snivy využívala převážně své dolní končetiny, zaměřila se zelenovlasá převážně na protáhnutí stehenních svalů a lýtka. Důležitá byla i samotná chodidla. Děvče nikdy neoplývalo schopností se protahovat a nikdy nepraktikovala tak populární jógu. Jediný sval, který často procvičovala, byl mozek. Protažení tedy nebylo zrovna profesionální. Ke svým účelům ale postačí.
Čas s Cressidy se chýlil ke konci a k závěru tréninku si chovatelka klekla k pokémonovi. Věnovala travnímu pokémonovi sendvič a usmála se.
“Děkuji za společně strávený čas. Připomněla jsi mi, jaké to bylo trávit čas se Snivy, mým vlastním starterem. Ráda bych tobě i tvé koordinátorce popřála mnoho štěstí na cestách a mnoho úspěchů,” řekla dívka. Poté mrkla. “Také splnění tvého snu.”
Použito: 1x sendvič (Snivy)
Snivy si pobyt u tebe užila. Tvé rady jí byly cenné. "I tobě přeji spoustu úspěchů!" usmála se.
VymazatSnivy - 2 levely, 5% sehranosti (3% sendvič)
Nyní máš 7/7 bodů.
1) Psyduck (Sokrates)
OdpovědětVymazat2) Procvičení Water Gun
3) Lilica došla na své oblíbené tréninkové místo v hale. "Sokrate pojď ven."
"Vidím, že nás očekává trénink." poznamenal psyduck.
"Nebudeme se učit nic nového, jen procvičíme vodní dělo." ujistila ho dívka.
"Lze se o to pokusit, věříš-li, že dosáhneme pokroku."
"Za prvé, myslím, že mluvíš stále poetičtěji. Za druhé vodní útoky se ti jako vodnímu pokemonovi budou hodit." usmála se chovatelka.
"Touche." odpověděl Psyduck.
"Dobrá," Lilica přešla k řadě terčů. "minule jsi neměl problém s muškou, tak si obzkoušíme, jestli jsi něco nezamněl."
"Trváš-li na prokázání mého mířícího talentu, předvedu ti jej." Psyduck se postavil zhruba metr od terčů. Začal s vodním dělem. Jako při poslední tréninku, s precizností nebyl problém, Sokratés se pohyboval od terče k terči a po chvíli bylo zasaženo všech deset terčů přesně do černého.
"Dobrá, vidím, že jsi nic nezapomněl, nyní je potřeba procvičit, to co potřebuješ, sílu."
Trenérka přešla k dalšímu zařízení, tentokrát to byl terč na podivné kolejnici a monitorem.
"Na terč se mi pozdává poněkud složité."
"Je to na měření síly útoků, strefíš se do terče, ten se může posunout po kolejnici díky síle útoku a na obrazovce se objeví skóre síly útoku." vysvětlila dívka: "Tak pojď. dej do toho všechnu sílu co máš." podporovala trenérka.
Psyduck se nadechl a vypustil proud vody, proud vypadal dobře, ale síla byla podle skóre stále podprůměrná. "To byl můj nejlepší pokus." povzdechl si Sokratés.
"Vzpomínáš si, co jsem říkala o využívání bránice, to by mělo zesílit proud vody." Navrhla trenérka.
"Pokusit se o to mohu." potvrdil psyduck. Terč se vrátil na své místo. Sokratés se připravil nadechl se tak aby mu pracovala bránice a vypustil ze zobáku silný proud vody. Terč se tentokrát o kus posunul. Skóre ukázalo, že se jedná o průměrné vodní dělo.
"Tak vidíš nejsi o nic slabší než normální pokemon ovládající tento útok." povzbuzovala trenérka.
"Ale příprava dechu vzala dost času."
"Když začneš používat bránici i při norálním dýchání, za chvíli to bude automatické a vsadím se, že když budeme nacvičovat dechové cviky, bude tvoje vodní dělo nadprůměrné." pochválila dívka. "Co říkáš, sedneme si, dáš si berry a poté zkusíme, jestli překonáme rekord, co říkáš?"
"Tento plán se mi líbí." uznal psyduck. Chovatelka a její pokemon se usadili a dívka vytáhla z batohu oran berry.
"Tu máš Sokrate, zasloužíš si ji."
"Má poděkování." odpověděl pokemon a pustil se do berry.
"A kdy budu představen novému záhadnému pokemonovi?" otázal se pokemon, zatímco si cpal zobák.
"Až vyzvednu JDho z pokemonského střediska." odpověděla Lilica. "Ale už nemáme tříčlenný tým, ale už mám čtvrtého pokemona. A o tom jsem s tebou chtěla mluvit."
"Vážně?"
"Ano, čtvrtý pokemon je částečně psychický typ, takže jsem tě chtěla mít u jeho prvního tréninku. Ty ovládáš zmatení, že?"
"Ano, ovládám."
"On ještě zmatení neumí, jak víš, můžu útoky vysvětlit, ale psychické útoky potřebují i názornou ukázku, zvlášť když se poprvé učí nový útok. Pomůžeš mi?"
"Musím uznat, že jsem nikdy nepředpokládal, že bych učil útoky jiného pokemona, ale bude mi potěšením asistovat."
"To ráda slyším." Když dívka viděla, že psyduck dojedl berry, navrhla mu: "Tak co, pokusíme se překonat rekord?"
"Pokusit se můžeme." souhlasil pokemon a postavil se zpět k mechanickému terči.
Po několika pokusech si trochu vylepšil skóre a sebevědomí, ale i jeho nejlepší skóre bylo stále klasifikováno jako průměrné.
"Tak vidíš, dobrá práce." dívka pohladila pokemona po hlavě. "Tak si odpočiň v pokeballu, příště zase zkusíme něco intelektuálnějšího." usmála se na Sokrata.
"Budu se těšit." poznamenal psyduck než zmizel do pokeballu.
Psyduck si procvičil vodní dělo.
VymazatPsyduck - 2 levely, 8% sehranosti (5% oran)
1. Girafariga, s pomocí Psyducka (Sokrata)
OdpovědětVymazat2. Girafarig se naučí zmatení.
3. Cestou z berry hory Lilica přemýšlela, chtěla trénovat s pokemony, ale jak má nyní více pokemonů nemůže je trénovat zároveň, se Sokratem trénovala včera, a JDho vzala dnes do tréninkové džungle, proto je na čase první trénink s novými pokemony. Ani se nenadála a kroky ji zanesly do tréninkové haly. "Tak to vypadá, že začnu s tréninkem Girafariga." Vešla dovnitř a vytáhla dva pokebally. "Girafarigu, Sokrate, pojďte ven."
Sokrates byl připraven, ale Girafarig se zmateně podíval kolem.
"Vítej v tréninkové hale." přivítala ho chovatelka.
"Co budeme dělat?" optal se Giraffarig a Sokrates se dal do vysvětlování: "Jsme tu, aby ses naučil nový útok, a já jsem tu jako pomoc, jelikož jsem útok, jež se budeš učit již ovládl. Naučíš se zmatení." vysvětlil.
"Myslím že jsi rád, že můžeš předávat svá moudra Sokrate." usmála se na něj chovatelka.
"Jak začneme?" Optal se Girafarig.
"Trenérka se zamyslela." Vzhledem k tomu, že zatím neumíš žádný psychický útok, budeš v sobě muset nají mystickou energii, kterou využívají všechny psychické útoky." Tak trochu odhadovala dívka.
"Ale jak to uděláme?" ptal se Girafarig.
"Sokrate, nějaké nápady?" optala se Lilica.
"Doporučoval bych meditaci." navrhl psyduck.
Girrafarig si lehnul, což pro něj bylo pohodlnější než sezení a zavřel oči, psyduck se posadil vedle něj, aby šel příkladem. Po chvíli se k nim usadila i Lilica. "Trocha meditace neuškodí a chovatel by se měl podílet na tréninku."
"Jako by se o tebe někdo prosil." zavrčel ocas.
Lilica už měla na jazyku odpověď, ale soustředila se na meditaci. Zavřela oči a přestala myslet a zhluboka dýchala aniž by vnímala průběh času. Pak jen cítila pohyb. Otevřela oči a viděla, že psyduckovi svítí oči, ale Girafarig si stoupnul a nic se nedělo. Tvářil se dost zkroušeně.
"Promiň, ale asi mi to nejde." omlouval se.
"Nic si z toho nedělej, zkusíme se zeptat pokedexu, třeba jsme na něco zapomněli." vytáhla pokedex a namířila ho na Girafariga.
"Když je Girafarig v nebezpečí, jeho ocas používá záhadnou sílu k odehnání nepřátel."
"Takže se bude muset zapojit i ocas." zamyslela se dívka.
"Proč bych měl pomoct.?" zeptal se ocas.
Vymazat"Je to i ve tvém zájmu." odvětila trenérka.
"Nemyslím si." řekl ocas.
"Budeš schopný něco dělat."
"A to jako jak?"
"Zatím jediné, co můžeš dělat, je tlachat. Pokud mystická síla vychází z tebe, to znamená, že pro jednou budeš moct dělat i něco jiného než bezmocně tlachat a snažit se kousnout cokoliv v dosahu." řekla mu trenérka.
V tu se poprvé ozval Girafarig: "Má pravdu." zamumlal: "Já chci být užitečný a věřím že celým tělem.
Ocas si povzdychl: "Fajn, zkusím to."
Tu si Lilica všimla, že Sokratovi stále svítí oči a je v transu. "Tak ti ukážeme, jak má vypadat útok. Sokrate, použij zmatení na závaží." Závaží se rozsvítilo stejnou barvou jako Sokratovi oči a vzneslo se do vzduchu a bylo odhozeno stranou.
"Skvěle Sokrate." zaradovala se dívka a poté se otočila k Girafarigovi "A na živé cíle je to ještě účinnější. Občas cíl zůstane na nějaký čas zmaten." vysvětlila. "Tak co, jsi připravený to zkusit." zeptala se, zatímco postavila na místo nové závaží. A rozhlédla se, jestli mají dost místa, aby nikoho netrefili."
Girafarig tentokrát jen zavřel oči a tentokrat i ocas vypadal, že se soustředí. Po chvíli začal ocas svítit fialovou barvou a když Girafarig otevřel oči, zářili stejně. Lilica zavelela. "Girafarigu, použij zmatení na to závaží." Závaží obkroužila modrá aura a závaží se váhavě zvedlo do vzduchu a dopadlo o půl metru dál."
"Skvělá práce Girafarigu. To je přesně ono." pochválila chovatelka.
"Skvěle, ale trochu mě z toho bolí hlava." odpověděl Girafarig.
"To se stává, zvlášť, když nejsi zvyklý na mystickou sílu." vysvětlil psyduck.
"Tak si dnes už dáme pauzu, zdokonalit to můžeme při příštím tréninku a my spolu začneme meditovat." navrhla dívka.
"To zní dobře." usmál se Girafarig.
"Děkuji za trénink kluci, byli jste skvělí." usmála se Lilica s povolala je zpět do pokeballu.
Girafarig se útok naučil, ale potřebuje ještě procvičit.
VymazatGirafarig - 1 level, 3% sehranosti
Psyduck - 1 level, 2% sehranosti
1. Ralts
OdpovědětVymazat2. Ralts se pokusí naučit Heal Pulse
3. Lilica se rozhodla spojit svůj výzkum léčivých útoků a prvním tréninkem pokemona. Dívka vylovila pokeball z batohu a vypustila pokemona ven. "Raltsi, přišel tvůj čas."
Ralts se zvědavě podíval kolem a poté jí poslal tázavý výraz. Chovatelka se usmála a pokynula k okolí. "Tohle je tréninková hala, zde lidé vodí své pokemony, aby procvičili své dovednosti, nebo se naučili novou." Ralts znejistěl a poslal jí další tázavý pohled, tentokrát trochu podezřívavý. Dívka pokračovala.
"Doufala jsem, že mi pomůžeš s výzkumem pro letní pokemoní školu, kam jsem se zapsala, abych se stala lepší chovatelkou." začala vysvětlovat a Ralts vyčkával na zbytek vysvětlení.
"vím, že nerad bojuješ." ujistila ho dívka: "Ale ujišťuji tě, že i když jsme v tréninkové hale, nebudeme dělat nic ani trochu násilného, právě naopak. Máme za úkol zjistit, jak fungují hojící... no útoky je zvláštní slovo pro hojení. Ale víš, co tím myslím." Ralts tentokrát kývl, už ne tak nervózně.
"Pomůžeš mi v tomto úkolu?" optala se dívka
"Jak?" téměř zašeptal Ralts.
"Tím, že se naučíš Heal Pulse a pomůžeš nu zmapovat, jak to vypadá a probíhá."
"Zkusím to." odhodlal se Ralts. Lilica si byla jistá, že kdyby se nejednalo o léčení, pokemon by odmítl, ale to je v pořádku.
Lilica se usadila a po chvíli si i Ralts udělal pohodlí. Dívka začala vysvětlovat: "Heal Pulse zahojí ostatní kolem pokemona. Mimo jiné tento útok používá i Chansey v pokemoních střediskách."
Dále se dívka pustila do vysvětlování, jak tento útok vypadá.
"Podle mého výzkumu má tento útok dvě podoby. Jako reprezentanty jsem vybrala Chansey a Wigglipuff. U chancey se objeví růžová hojící aura kolem jejích rukou a Wigglipuff otevře ústa a z nich výjde několik růžových hojivých vln. Aura, či vlna zasáhne cíl a začnou se mu hojit rány."
"A co já?" ozve se potichu pokemon.
"Vzhledem k tomu, jak jsi stavěný, věřím, že se útok bude demonstrovat jako u Chansey. Tak co, připraven zkusit to?"
Ralts kývl, ale potom se podíval na chovtelku: "Jak začít?" optal se.
"Umíš nějaký psychický útok?"
Pokemon kývl a dodal: "Zmatení."
"Skvěle, věřím, že každý útok, začíná z místa, kterému říkám intent, záměr, aby se ti povedl útok, musíš být přesvědčený a soustředěný o tom, co chce udělat. A Heal Pulse je podobně jako Zmatení psychický útok, takže energie, která je zapotřebí vychází ze stejného místa."
"Zkusím." rozhodl se Ralts.
Lilica přešla k pultíku pro trenéry, kde jsou zápisníky, tužka a podobně, vytáhla nůž na otevírání krabic a řízla se do dlaně. Rána nebyla hluboká, jen dost na to, aby tekla krev. Ralts se nervózně koukal na chovatelku.
"Nekoukej se tak na mě, tak poznáme, že tu funguje." vysvětlila chovatelka, ale když se na ni pokemon stále smutně a nervózně díval, dívka se rozhodla ho ujistit. "Není to hluboké a kdybych nevěřila já tobě, jak bych po tobě mohla chtít, abys věřil ty mně."
Ralts se soustředil.
"Zkus si představit, že využíváš svou psychickou sílu k uzavření toho škrábance." instruovala ho chovatelka.
VymazatRalts zavřel oči, po chvíli, se cosi začalo dít. Jeho ruce však nezačaly zářit. Místo toho se kolem nich rozsvítil růžový kruh světla. Chovatelka měla pocit, že se cítí lépe a šťastnější, ale škrábanec na její ruce to neovlivnilo, jako by to nebylo dost. Ralts otevřel oči, kruh kolem nich stále zářil. Pokemon se podíval na dívčinu ruku. "Nejde mi to." zašeptal zklamaně.
"Nevzdávej se," podporovala ho dívka. "Cítím se dobře, myslím, že to děláš dobře."
"Rána se nezavírá." Zašeptl Ralts.
"Dostal jsi ven tu energii, co potřebuješ, ale protože je to tak rozptýlené. Zkus tu energii soustředit do svých rukou." Ralts přivřel oči soustředěním, tentokrát je nezavřel úplně, ale upřeně se zadíval na škrábanec na dívčině dlani. Postupně světlo kolem nich trochu zesvětlalo a kolem Raltsových rukou se vytvořila slabá růžová aura.
Po chvíli se škrábanec na dlani začal hojit, až se kompletně zacelil.
Záře ochabla až zhasla úplně.
"Vidíš, já jsem říkala, že to zvládneš." zazubila se trenérka na stydlivou figuru.
"Pojď, uvolni se a odpočiň si." nabídla dívka. Pokemon se trochu uvolnil, Lilica si nebyla jistá, jestli byl pokemon spokojený sám se sebou, nebo ho krmila svou dobrou náladou.
"Na cos přišla?" optal se pokemon zvědavě.
Dívka se na chvíli zarazila, ale potom jí to došlo "Aha do letní školy. No, nemůžu to potvrdit, ale mám tezi. Víš jak při Zmatení využíváš psychickou energii k tomu že zvedneš pokemona do vzduchu?" Když pokemon kývl, chovatelka pokračovala. "Myslím, že Heal Pulse využívá podobného principu, ale v menším měřítku. Stejně jako Zmatení může přinutit pokemona zvednout ruku, stejně může přinutit kůži, aby se spojila a zahojila. Využíváš psychickou energii, aby se zrychlil přirozený hojící proces." Dokončila chovatelka svou tezi.
"Zajímavé." Ralts se jemně usmál.
Dívka se na něj zazubila zpět: "Kdoví, třeba ještě něco zjistíme a buď teorii potvrdíme, nebo vyvrátíme při příštím tréninku."
Pokemon jemně, ale entuziasticky kývl.
"Doufám, že sis trénink užil, i když jsi byl skeptický." dodala ještě dívka. Pokemon nic neřekl, ale jeho úsměv nezmizel, ani když mizel ve svém pokeballu.
//Rozhodla jsem se o Ralts psát v mužském rodě, příspěvky se sice píší ve třetí osobě, ale pořád z pohledu postavy.
Ralts se Heal Pulse naučila a princip psychických útoků pochopila.
VymazatRalts - 3 levely, 3% sehranosti
Získala jsi 3 body.
Po včerejším vaření jsme se vrátili na pokoj a po pořádné sprše jsme všichni padli do peřin jako mrtvolky. Byli jsme úplně mrtví a nezvládli jsme nic, jen zalehnout. Na další ráno jsme nějak vstali, já udělala ze sebe člověka a zamířili jsme do haly k Olivii. Dnes jsem to stihla brzo spolu s ostatními na vysvětlování. "Dobré ráno studenti. Dneska započala druhá polovina úkolú, které vás čekají zde ve škole. Jídlo, které jste měli za úkol udělat a všeobecně jídlo je dúležité pro tvorbu energie a taky pro útoky pokémonú. Každý z vašich pokémonú má svúj typ. Vidím tu vodní, ohnivé... Duchy i ledové. Všichni mají svúj zpúsob boje a útoky. Je dúležité si při učení útokú uvědomit typ pokémona, který se ho učí. Nyní ale máte za úkol, naučit pokémona útok, který není jeho typu, tudíž nemúžete využít jeho přirozenou tvorbu energie pro útoky. Přeji hodně štěstí. Tréninková hala i pole vám bude zcela k dispozici." Usmála se na nás a já začala přemýšlet. Už nějakou chvilku jsem chtěla Fenyho naučit nový útok psychického typu a myslím, že v tuhle chvíli je na to správný čas. Mimo jiné se múže Aurora naučit i Ember a Audino... Napadlo mě, že on není bojový typ. Respektive, mohl by i být, ale on sám raději hraje svou roli starostlivého rodiče. A já tuhle volbu respektuji a proto mu dám na výběr z Play Nice, Refresh nebo třeba Helping Hand. Anebo mu ještě nabídnu Misty Terrain. Ani to by mu nemuselo vadit. Prvně jsme zamířili do haly. Spolu s námi mimo jiné i další studenti školy, co jsem předpokládala, ale nebála jsem se, že by nám zabrali stroje nebo tak. "Co budeme dělat Hotaru?" Zeptal se Audino. "Trénovat. A připravte se na hodně dlouhý trénink." Aurora polkla. "Ale... Ale pak budeme úplně vyčerpaní." "Neboj se Auroro, nebude to nijaký intenzivní trénink. Nebude to maraton a pak ještě překážkový běh. Dúvěřuj mi prosím." Usmála jsem se vlídně. Aurora se nemusela ničeho bát. Nechtěla jsem teď po nich nic moc fyzického charakteru. Vzala jsem takové podložky, hned 4 a šla jsem do venkovní části haly, kde byla tráva a pár stromú. Rozložila jsem podložky trochu od sebe a tu svou do popředí. "Každý si sedne na jednu podložku." Řekla jsem instrukce a sedla jsem si do tureckého sedu na tu svou. Aurora si vybrala jednu a pohodlně se uvelebila, Audino si klekl na druhou a Feny? Fenymu se moc nechtělo jen sedět. Nelíbilo se mu, že ostatní tvrdě trénují a on? On musí jen sedět venku. "No tak, Hotaru, pojďme něco potrénovat, něco pořádného. Třeba vevnitř mají boxovací pytel a..." "Ale my jdeme trénovat." "Ale... co budeme dělat?" "Meditaci a jógu." Usmála jsem se. "A co to je?" Zeptala se zvědavě Aurora. "Je to série cvikú a pozic, kde se tvé tělo uvolní. Je to dobré na odbourání stresu, nebo na celkové uklidnění mysli, co právě teď ty Feny potřebuješ nejvíce." "Já?" "Pamatuješ? Na plošině? Povídala jsem ti o útoku zvaný Psybeam. Je to psychického rázu. Například je účinný na pokémony, co nemají plně svou fyzickou podobu jako jsou duší pokémoni. Je to psychická síla, síla mysli a myšlenek a čím jsou silnější, tím silnější a vyrovnanější budeš. Potřebuješ se ale sklidnit a pročistit myšlenky, naučit se soustředit a tak podobně." "A jak to pomúže nám?" Zeptala se Aurora. "Pro tebe to bude velká pomoc, až se budeš učit útoky ohnivého typu. Tvé plameny jsou jiné než ty Fenyho a myslím, že ti meditace a vyčištění myšlenek pomúže k zesílení tvých plamenú. No a u Audina? I on se múže naučit útok. Co takhle třeba nějaký posilující, nebo léčivý? Anebo je tu možnost Misty terrain. Při tom vytvoříš úplně jiné prostředí a okolí Audino. A při tom bude soustředění klíčové, stejně jako použití tvé představivosti, víš?"
OdpovědětVymazatUsmála jsem se. "Základ bude stejný pro vás všechny. Ale každý z vás je jedinečný a potřebujete individuální přístup. Proto, zprvu budou společné meditace, po kterých budou následovat cviky z jógy. Bude to lehká sestava, co zvládnete všichni. No a pak? Bude nasledovat to dúležité. S každým z vás budu trénovat váš individuální útok." Pousmála jsem se. Feny už nenamítal. Moc by se chtěl naučit nový útok, co by mohl zabrat na Sandygasta. Fenyho ta prohra zabolela. Ale spíše než jeho tělo byla zraněna pýcha a jeho ego. Není přehnaný egoista, ani není arogantní, ale jsem si jistá, že prohra ho zabolela. "Zavřite oči,uvolněte se a vnímejte všechno ve svém okolí. Co cítíte? Co slyšíte?" "Hřejivé slunce na mé tváři." Usmála se Aurora. "Slanou vúni moře." Řekl Audino. "Vítr, který si hraje s listy stromú a trávou všude kolem..." Pokračoval Feny. "Ano. To vše je kolem, vše cítíte... představujete si sami sebe na místě, které teď vnímáte. Pomalu se ale vzdaluje a ustupuje. Pořád vše slyšíte, stejně jako múj hlas, ale začnite vnímat více sebe... Co slyšíte teď?" "Nic." Řekl Audino. "Soustřeďte se a více se uvolni Audino. Zhluboka nádech." Nadechla jsem se zhluboka nosem. "A výdech..." Uvolnila jsem se a pusou pomalu vydechla. "Vnímejte sebe, své dýchání, svúj pravidelný tlukot srdce. Je klidné, že? Bije hezky nahlas..." Mluvila jsem klidně a dokonce trochu hruběji než normálně. Jako když bych je chtěla uvést do hypnózy. Ale když se nad tím zamyslím, hypnóza je od meditace už jen na krok. "Jak se cítíte?" "Uvolněne." "Klidně." "Vyrovnaně." Audinovi se to zatím líbilo nejvíce. Fen byl nedočkavý a Aurora pořád maličko nejistá. Ale to nevadilo, s tím jsem počítala a byla jsem na to i připravená. "Řekněte, nad čím teď přemýšlíte? Auroro?" "Já? Mám... Mám strach, že tě zklamu. Že nezvládnu to, co si přeješ." Přiznala se potichu, až jsem jí sotva slyšela. Ale slyšela jsem jí. "Ah Auroro, mě zklamat nemúžeš, protože jsem přece na tebe tak hrozně pyšná. Jsem moc šťastná, že jsi tu s námi a já jen chci, aby sis to užívala a měla kamarády a nás jako rodinu." Usmála jsem se. "Ty, Feny? Nad čím přemýšlíš?" "Chci zesílit. Chci být slavný a chci..." "Ano? Co je to, co chceš?" "Chci.. Chci být s vámi. Je mi s vámi dobře, jste mí přátelé a... a jsme členové jednoho týmu. Ano, chci být slavný a bohatý, ale chci být hlavně s vámi." Vydechla jsem. Pomalu nacházel v sobě tu rovnováhu. "A ty, Audino?" "Nemám žádný specifický cíl. Chci vás všechny hlavně podporovat a pomáhat vám." "Nádhera..." Vydechla jsem. "Znovu nádech a výdech. Představte si, že vše kolem vás mizí a vy jste obklopeni ničím... Jen prostor, kde nic není. Ponořte se do svého nitra a představujte si své myšlenky jako barevné nitky, které jsou kolem vás. Každá myšlenka protéká nitkou a vzdaluje se. Utište je..." Postavila jsem se. "Otevřte oči a otevřte i svou mysl. Svět kolem vás je tak velký... Je to celá planeta. Ale nezapomeňte na to, jak je malý. Každý pokémon, strom či květina je dúležitý. Jsou jednou velkou součástí světa." V tuhle chvíli jsem své fylozofické úvahy úplně nechala plynout.
Vymazat"Tak. Postavte se a začneme se sestavou." Usmála jsem se. "Um... Mohla bych prosím tu sestavu přeskočit? Nějak se na nějakou jógu necítím." Řekla Aurora. "Ah, jistěže. Pokud nechceš, nemusíš. Meditace a relaxování se ti líbí víc?" Zeptala jsem se. Aurora přikývla. "Tak jo. Prosím, zkus si rozmyslet, jak by sis představovala svúj Ember." Aurora zavřela oči a znovu se ponořila do relaxování jako předtím. "Takže... Teď naše sestava. Nemusí vám vše jít na první pokus, ano? Jen klid. Nohy maličko od sebe, ruce uvolnit. Hezky vyrovnat záda a hlavu přímo. Výborně... Teď pomalu krok vpřed a přitom ruce nad hlavu. Hezky prohnout záda a pořád vyrovnaně hledět před sebe. Cítíte tu energii? Cítíte ten vítr? Vstřebávejte to do sebe." Fenymu se pořád moc nedařilo na to přijít. Byl celkem rozrušený a až moc nadšený z nového útoku, co se měl naučit. Audino to zvládal skvěle. "Krok zpátky, ruce podél těla, jako předtím. Teď krok do strany, nekrčit kolena. Feny, nemusíš tak moc daleko." Opravila jsem ho. "Promiň." Omluvil se. "Teď ruce od sebe a naklonit se takhle bokem. Jedna ruka na nohu a druhá do vzduchu." I já se cítila hodně vyrovnaně a bylo to příjemné. "Pomalu se narovnat, nohy zase k sobě a ruce dolú. Audino, neboj se trochu více se uvolnit." Usmívala jsem se. "Poslední pozice. Ruce pomalu nad hlavu, dlaně k sobě a pomalu se nakloníme takhle na stranu. Pořád rovné záda." Řekla jsem a Feny najednou ztratil rovnováhu a upadl. "Feny? Pojď se mnou na stranu prosím. Audino, prosím, zatím si zkus tu sestavu sám." "Zajisté." Usmál se Audino na mě a já s Fenym jsme šli kousek od nich. "Copak se děje?" "Nedokážu se soustředit. Doteď jsem své útoky dělal hlavně fyzicky a bylo to snadné, i když Ember měl těžký začátek... Teď ale... Myslím na tolik věcí, až se mi motá hlava." Pochopila jsem. Aby se on mohl soustředit, musíme na to jinak. "Tak víš co? Zavři oči. Něco zkusíme. Představ si znovu, jak kolem tebe jsou tvé myšlenky. Je jich hodně... A jsou to nitky, co jsou natáhnuté jako pavučina." "Ano. A já se v nich zamotávám..." Sklopil Feny trošku ouška. "Jen klid. Vyber si z té spleti jednu jedinou a začni se na ni soustředit. Soustřeď se na jednu určitou věc, pocit, vzpomínku... Soustřeď se na ní a mysli jenom na ní." Usmívala jsem se. Brzo se kolem něj objevila taková planoucí rúžová aura. "Soustřeď se..." Chtěla jsem, aby takhle setrval alespoň minutku. Jeho dýchání se uklidnilo a tělo bylo uvolněné. Šlo to perfektně. Když jsem si v hlavě odpočetla alespoň těch šedesát vteřin, pohladila jsem ho po hlavě. "Dobrá práce. Jde ti to výborně." Feny se usmál. "Myslím, že už tomu pomalu přicházím na kloub."
Vymazat//Prosím, piš základní osnovu, která je uvedena nahoře. Děkuji.
VymazatTví pokémoni se protáhli a zklidnili se.
Braixen - 2 levely, 3% sehranosti
Audino - 1 level, 3% sehranosti
Ponyta - 1 level, 3% sehranosti
Získala jsi 2 body.
1. Nico (Cyndaquil), Kaoru (Chingling), Hazel (Mudkip)
OdpovědětVymazat2. Nico a Kaoru si precvičujú útoky a telesnú zdatnosť, Hazel sa učí Water Gun
3. Ako sľúbila svojim Pokémonom, za pomoci bicykla sa rýchlo dostala pred tréningovú halu. Uvažovala o tom, že bude trénovať vonku, ale keď zistila, ako dusno a teplo tam je, radšej zvolila vnútorné priestory s klimatizáciou. Keď vošla dnu, ovanul ju chladný vánok. Vedela, že v tak príjemnom prostredí sa bude trénovať omnoho lepšie, než pod žiariacim slnkom. Rýchlo sa v šatniach prezliekla do niečoho vhodného na tréning a už utekala naspäť do haly, s tromi Pokéballmi pripravenými na vypustenie celého jej tímu.
O niekoľko sekúnd už Nico, Hazel i Kaoru stáli pred ňou. Tania ich privítala úsmevom. Nico sa tiež placho usmial. "Jupí, konečne ideme trénovať!" zajasala Mudkip. "Naučím sa Water Gun a vyviniem sa.. Alebo Nico sa vyvinie? Alebo Kaoru?" zatvárila sa zmätene. "Vyvinieme sa všetci, a budeme veľkí a silní!" rozhodla sa nakoniec. Tania sa trochu previnilo pozrela na Nica. "No... nebol si jediný, s kým som sa rozprávala o vývoji." Vtedy sa do debaty znovu zapojila Hazel. "Nico, páčim sa ti viac teraz, alebo by si chcel, aby som bola väčšia?" dobiedzala. Tania si uvedomila, že je asi naozaj trochu priskoro, aby s Hazel preberala možnosť vývinu. Nico niečo neurčito zahabkal a radšej sa pred Hazel skryl za Kaorua.
"Takže Hazel sa bude učiť Water Gun?" ozval sa Kaoru. "A čo my s Nicom?" Tania sa zamyslela. "Môžete pomôcť Hazel s učením, a tiež si trochu zlepšiť kondičku." Kaoru sa uškrnul. "Je načase, už dlho som netrénoval, a po všetkých tých zjedených sladkostiach, mám pocit, že som trochu pribral na váhe." Poukázal na svoje okrúhle telo a Hazel sa rozosmiala. Kaoru sa k nej pridal a Tania s Nicom ich len trochu nechápavo sledovali. "Konečne sú zase spolu," poznamenal Nico. Tania mohla len súhlasiť. Hazel Nico možno priťahoval, ale bol to Kaoru, kto ju dokázal zabaviť. Chingling si napravil okuliare, ktoré mu skoro skĺzli z tváre, a obrátil sa na Taniu. "Takže, začneme s tréningom?"
Chovateľka prikývla. "Najprv sa trochu rozohrejeme. Dáme si rozcvičku!" Zatlieskala a tak upútala pozornosť všetkých troch Pokémonov. "Všetci, desať drepov," zvolala a dala sa do cvičenia. Keďže ani jeden z jej Pokémonov nemal telo uspôsobené na robenie drepov, skrátka sa skláňali k zemi a potom vyskočili. I to sa ukázalo byť dosť namáhavé, pretože keď skončili, boli mierne zadýchaní. "To bol len začiatok," usmiala sa Tania. "Teraz si trochu ponaťahujeme svaly. Vystrite každú končatinu najviac, ako to pôjde a potom ju zase vráťte do bežnej polohy." Nicovi to šlo celkom jednoducho, obratne vystieral malé labky a cítil, ako sa stávajú ohybnejšími a uvoľnenejšími. Kaoru to tiež nemal práve ťažké, s jeho malými nôžkami a labkami stačilo pár krúživých pohybov. Avšak, Hazel pripomínala práve narodenú Ponytu, s nešikovnými nohami, ktoré akoby nechceli poslúchať.
"To nič, Hazel," usmiala sa Tania a pristúpila k Mudkip bližšie. "Len sa sústreď a pamätaj, že naraz musíš mať zdvihnutú len jednu nohu. Nikdy nie dve, inak prídeš o rovnováhu. Nerob prudké pohyby, zdvíhaj ju pomaly a potom ju znovu vráť na zem." Hazel sa pokúsila urobiť to presne tak, no pri najmenšom zakolísaní spanikárila a nakoniec skončila na zemi. "My s Nicom ti pomôžeme, Hazel," vyhlásil Kaoru a postavil sa vedľa Mudkip tak, aby sa oňho mohla oprieť. Po chvíli to isté urobil i Nico, hanblivo odvracajúc pohľad. Hazel bola celá bez seba, že Cyndaquil je tak blízko nej a skoro sa nesústredila na cvičenie, ale i tak sa jej podarilo urobiť pár pohybov labkami a tak si končatiny rozhýbať a prekrviť.
"Výborne," pochválila ju, keď Nico s Kaoruom odstúpili. "Ďalej si môžete precvičiť útoky na tamtých boxovacích vreciach," ukázala na vrecia zavesené zo stropu, vyrobené z pevných materiálov a pomaľované terčami. Na ruky si natiahla boxovacie rukavice a postavila sa k jednému z nich. "Pripravení?" Pokémoni prikývli a sami sa rozbehli, každý k jednému vrecu. Tania natiahla ruku a pokúsila sa udrieť. Vrece sa takmer nepohlo. Skúsila to znovu, ešte s väčšou silou, a tentoraz odletelo tak ďaleko, ako to lano, na ktorom viselo, dovolilo. Potom letelo naspäť k Tanii a chovateľka sa nestihla uhnúť z jeho dráhy. Našla sa na zemi a jej Pokémoni stáli s trochu pobavenými a trochu ustaranými tvárami nad ňou. Usmiala sa. "Box asi nie je pre mňa," povedala rezignovane, posadila sa, a zložila si rukavice. "Pravda," kývol hlavou Kaoru. "Už to nikdy nerob, mami," zakvílila Hazel a hodila sa Tanii do náručia.
VymazatChovateľka pohladila Mudkip po hlavičke. "Neboj, Hazel. Rukavice si už nikdy nenasadím a budem sa radšej držať ďalej od vriec," sľúbila. "Budeme pokračovať? Môžete mi ukázať, ako ste pokročili s útokmi. Hazel, chceš ísť prvá?" Mudkip nadšene vyskočila. Postavila sa oproti vrecu, chvíľu zbierala energiu, potom hrabla prednou labkou do zeme a pustila sa do rýchleho behu priamo k svojmu terču. Vrece zasiahla s presnosťou a silou, na tak malého Pokémona bolo až udivujúce, aký silný Tackle dokáže použiť. Tania Hazel zatlieskala a hlasno ju pochválila. Ďalej bol na rade Nico. Zhlboka sa nadýchol a použil Ember v troch rýchlo po sebe nasledujúcich dávkach. Zasiahol tri terče na troch vreciach, každé do stredu. Tania obdivne zahvízdala. "Veľmi presné, super, Nico." Kaoru Cyndaquila potľapkal po chrbte, zato Hazel mala v očiach srdiečka a Nico sa len nesmelo pozrel inam.
"Teraz ja, teraz ja," volal Kaoru. "To najlepšie nakoniec," vyhlásil, "možno dokážete vrece zničiť ohňom alebo hrubou silou, ale ničenie nie je všetko." Sústredene privrel oči a niekoľko sekúnd sa nedialo nič, potom Kaorua a vrece obklopila fialová žiara a Chingling opäť otvoril očká. Pohol sa mierne doľava a vrece ho nasledovalo. Urobil pohyb doprava a neživá obeť jeho telekinetickej sily sa pohla tým istým smerom. Kaoru sa hrdo usmiala a otočil sa k Tanii a ostatným. "Výborne," pochválila ho Tania. "Ako je to možné?" udivene sa zaujímala Hazel. Podišla k vrecu bližšie a natiahla k nemu labku, aby sa ho dotkla, ale Kaoru vrece prinútil v poslednej chvíli uskočiť pred Mudkip. Hazel sa nazlostene zamračila a skočila na vrece. Zachytila sa oň a Kaoru ním jemne pohyboval, akoby sa hojdalo vo vánku. Hazel sa pousmiala. "To je príjemné..."
"Hazel," oslovila Tania vodného Pokémona. "Si pripravená začať s učením Water Gun?" Akonáhle to Hazel počula, zoskočila z vreca a prihnala sa k Tanii. "Samozrejme, samozrejme," prikyvovala a poskakovala všade okolo. "Naučím sa robiť fontány, naučím sa robiť fontány..." Na jej detskej radosti sa chovateľka musela pousmiať. I Nico nezabránil úsmevu a Kaoru začal poskakovať rovnako ako Hazel. Vtedy sa vodný Pokémon zarazil. "Moment, ale ako začnem s učením? Neviem, ako používať vodné útoky," riekla sklamane. "Pôjdeme postupne. Si vodný Pokémon, takže to nebude nič ťažké. V tele máš orgány a energiu, ktorá je schopná vytvoriť vodu, musíš to len objaviť a naučiť sa to ovládať," vysvetlila jej Tania. Hazel nevyzerala, že tomu veľmi rozumie. "Určite to nebude nič ťažké," povzbudila ju chovateľka. "Tackle zvládaš perfektne, Water Gun nie je zložitý útok." "To zvládneš," usmial sa Nico, a jeho úsmev bol tým, čo Hazel naozaj posmelilo. "Áno!" zvolala. "Vytvorím ten najlepší Water Gun na svete!"
"Postav sa pred jeden z terčov," Tania ukázala na okrúhle terče pri stene haly, určené na trénovanie presnosti útokov. Hazel poslúchla. "Teraz sa musíš sústrediť. Ponor sa do seba, skús si predstaviť dážď, more, rieku, skrátka vodu. Predstav si, ako ju ovládaš a formuješ, a potom vypustíš von zo seba v jednom súvislom prúde." Mudkip prikývla, zamračila sa a zavrela oči. Dlho sa takmer nehýbala, až nakoniec otvorila ústa, akoby sa snažila použiť Water Gun. Avšak, neobjavila sa ani kvapka vody. Hazel sklamane zvesila hlavu. "Nejde mi to." "Na prvý pokus je to bežné," uistil ju Kaoru. "Len to nevzdávaj a pokračuj." Hazel kývla, znovu privrela oči a začala sa sústrediť. "Predstav si, že plávaš vo vode," ozval sa potichu Nico. "Plávaš, pohybuješ sa v rytme s vodou a čerpáš z nej silu."
VymazatHazel sa zhlboka nadýchla, pootvorila ústa a vyšiel z nich slabý prúd vody, len niekoľko kvapiek. I tak to bol úspech. Tania zatlieskala, Kaoru Hazel pochválil, no Mudkip videla len spokojný úsmev na Nicovej tvári. "Prvý krok sme úspešne zvládli," riekla Tania. "Teraz sa ešte naučiť, ako s vodou manipulovať. Musíš sa naučiť znásobiť jej silu a presnosť. Kaoru by ti s tým mohol pomôcť, ovláda Confusion a ten útok je založený na ovládaní vecí." Chingling prikývol. "Zo všetkého najskôr musíš zvládnuť udržať prúd vody vyvážený. Nesmie veľmi kolísať medzi slabým a silným, najdôležitejšia je stabilita." "Skúsim to." Hazel opäť vytvorila slabý vodný prúd, ktorý dosiahol asi len meter od nej. Jeho životnosť bola krátka, len niekoľko sekúnd. Keď zmizol, Hazel rýchlo opäť vytvorila nový, trochu slabší. Ten sa jej darilo udržiavať lepšie. Kaoru chvíľu počkal, aby sa uistil, že nezmizne, potom pokračoval. "Voda je ako psychická energia, pochádza z tvojho tela a dokážeš ju prinútiť, aby robila, čo chceš. Predstav si, ako prúd mení smer, zvyšuje rýchlosť, naberá na sile. Potom sa to stane realitou," poradil Hazel.
"Je to trochu zložité..." posťažovala sa Hazel. "Ale určite to zvládnem, už len kvôli Nicovi," žmurkla na Cyndaquila. Ten sa zatváril zmätene a nesmelo, ale vyzeral, že ho potešilo, že Hazel ho berie ako inšpiráciu. "Idem na to!" Zatvárila sa sústredene a opäť sa jej podarilo vytvoriť slabý vodný prúd. Udržala ho v rovnakej fáze asi minútu, bez výraznejších zmien. "Pokús sa predĺžiť ho," riekol Kaoru. Hazel sa naozaj podarilo urobiť vodný prúd dlhším, ale stratila koncentráciu a prúd zoslabol. "Sústreď sa, Hazel," povzbudil ju Nico tichým hláskom. To Mudkip dodalo trochu odhodlania. Prúd vody opäť nabral na intenzite a stal sa väčším, než predtým. "Super," zajasal Kaoru. Hazel by sa pousmiala, ak by práve nepoužívala Water Gun. Keď sa jej dlhšie podarilo udržiavať stabilný prúd vody, Tania usúdila, že je čas na ďalší krok.
"Hazel, stačí." Mudkip prerušila svoj útok. "Vyvolaj nový, silný Water Gun a skús ním zasiahnuť terč." Hazel sa nadýchla, vytvorila silný vodný prúd a pokúsila sa nasmerovať ho do stredu terča. Nešlo jej to veľmi dobre, voda bola čoskoro všade a Taniine športové oblečenie bolo celé mokré. "Yay, fontána!" zvolal Kaoru a veselo poskakoval pod dažďom vytvoreným Hazel. Nico sa vyplašene uhýbal pred lietajúcimi kvapkami. "Dosť, Hazel!" zavolal Cyndaquil a Mudkip prestala, tváriac sa trochu previnilo. "Aspoň ste sa trochu schladili," namietla.
Tania sa zasmiala a mávla rukou. "Máš pravdu Hazel, ale... Chcelo by to trochu viac presnosti. Skús to znovu, tentoraz bez prudkých pohybov a zbrklosti. Pohybuj sa pomalšie, viac pravidelne a sústredene. Rýchlosť nie je všetko." Hazel opäť vytvorila vodný prúd a pokúsila sa zasiahnuť terč.
VymazatVoda udrela na okraj terča, Hazel zazmätkovala a namierila Water Gun úplne inam. A voda bola opäť všade a Tanii tentoraz namokli i vlasy. Avšak, nemohla sa na Hazel hnevať. "Už to bolo lepšie," uistila ju. "Nico, čo tak ukázať Hazel, ako sa správne mieri?" Nico nemohol odoprieť pomoc Hazel, a tak sa postavil pred terč, nadýchol sa a vyslal niekoľko dávok uhlíkov. Zo stredu terča sa dymilo a voda, ktorá tam predtým bola, sa vysušila. Hazel zavýskala a poskočila. "Už tomu asi rozumiem!" Znovu použila Water Gun. Avšak, zrejme tomu veľmi nepochopila, keďže to dopadlo rovnako, ako jej predchádzajúce pokusy. "Skús začať so slabším prúdom, Hazel," poradila jej Tania. "So slabším prúdom sa ľahšie manipuluje, a až si budeš istá, môžeš prejsť na silnejší."
Mudkip vytvorila slabší Water Gun. Najprv trafila miesto naľavo od stredu terča, potom trochu nešikovne zasiahla pravú stranu terča a napokon sa jej podarilo zasiahnuť stred. Pokémoni spolu s Taniou zajasali a Hazel zažiarila hrdosťou. "Tak, a teraz to skús na prvý raz," povzbudil ju Kaoru. Mudkip sa zhlboka nadýchla a znovu vyvolala prúd vody, slabší, ale presný. Tentoraz sa jej podarilo zasiahnuť terč priamo do stredu. Zopakovala to ešte niekoľkokrát, s každým ďalším pokusom sa sila vodného prúdu zväčšovala. Napokon, keď už viac nevládala, sa zvalila na zem so spokojným, ale vyčerpaným výrazom na tvári. Tania k nej pribehla a hrdo ju pohladila. "Musíš byť unavený, Hazel. Poriadne si odpočinieš a potom pôjdeme niekam na výlet," sľúbila a odvolala ju naspäť do Pokéballu. Potom sa otočila k Nicovi a Kaoruovi. "Boli ste skvelé pomocníci, ďakujem." usmiala sa na nich a tiež ich odvolala. V šatni sa prezliekla do suchého oblečenia, osušila si premoknuté vlasy a opustila tréningovú halu v ústrety ďalším aktivitám.
Profesor Kukui sledoval trénink z dálky. Nechtěl rušit trénink a ani vyrovnanost po ní. Sám však usoudil, že tento trénink byl více než stmelovací pro tvé pokémony a neměl pro to žádný až tak podstatný komentář.
VymazatMudkip se vodní dělo naučila. Cyndaquil se protáhl.
Mudkip - 3 levely, 5% sehranosti
Cyndaquil - 2 levely, 6% sehranosti
Získala jsi 4 body.
1/ Vivillon “Linnaeus”, Lilligant “Orihime” - asistuje
OdpovědětVymazat2/ Procvičení útoků, naučení Draining Kiss (Vyčerpávající polibek)
3/ Níže.
S další lekcí přišli i nové instrukce a nové zadání. Hledal jsem útoky, které by dokázaly výměnu energie. Nakonec jsem přišel s jedním prazvláštním útokem a když jsem zjistil, kdo se ho dokáže naučit, neodolal jsem - musel jsem ho to naučit.
“Linna!” zvolal jsem.
Vivillon sebou trhl a škubnutím hlavy se na mě obrátil. “C-co?” vydal ze sebe nejistě.
S lišáckým úšklebkem jsem Vivillona popadl za ramena. “V další lekci školy zkoumáme výměnu energie. Pojď mi pomoct.”
“Jasně… není problém. Rád ti pomůžu.”
To však ale nevěděl, co ho čeká.
“Naučím tě útok, díky kterému můžeš vysát energii z nepřítele,” pověděl jsem. Vivillon se stáhl zpět. “Neboj, nevysaješ všechno. Když to řeknu takhle, zní to zle. Jde o to, že mu jen sebereš část jeho energie, abys tím obnovil tu svou. Někdy se dostaneš do situace, kdy je třeba protivníka oslabit a naopak sebe posílit. Proto je výměna energie ideální,” poučil jsem pokémona.
Vivillon přikývl. “Chápu,” řekl.
Nadechl jsem se a pak vyslovil název útoku. “Jmenuje se to vyčerpávající polibek. Naučíš se líbat, Linna.”
“Co prosím?” vyjekl pokémon.
“Naučíš se líbat,” zopakoval jsem.
“Já jsem to slyšel. Ale… proč?” začal se červenat a pomalu se sunout stranou.
“Je to vlastně ideální útok. Dáš někomu pusu a vyčerpáš ho tak. Je to nejméně očekávaný útok. Nikdo nečeká pusu, že?”
“To budu ale muset dávat pusu cizincům!” odporoval pokémon.
“Dnešní nepřátelé, zítřejší přátelé. To se přece neříká nadarmo.”
Vivillon vypadal, že se v nejbližší době rozsype. Přemýšlel jsem nad tím, jak Linnaeuse uklidnit. Nakonec jsem pokrčil rameny.
“Technicky to není líbání, je to pusa. Většina pokémonů si to pak ani nepamatuje.”
Vivillon mě pak neochotně následoval do tréninkové haly, kde jsem hodlal útok učit. Ne na sobě, samozřejmě. I když bych samozřejmě mohl.
“Když jsem byl mladší, přiznám se, že jsem se svého prvního polibku taky bál,” přiznal jsem pokémonovi. “Půjde to samo a když to poprvé nebude dobré, zlepší se to časem. Líbání není žádná věda,” pověděl jsem mu.
Ať už tady svíčky skladovaly z jakéhokoliv důvodu, sebral jsem jich pár. Zapálil jsem je a rozložil všude okolo, abych navnadil správnou romantickou atmosféru.
“Nejde o ten polibek, pamatuj,” vytrhl jsem V ivillona z přemýšlení. “Jde o tu výměnu energie. Soustřeď se na to, že někomu sebereš energii,” objasnil jsem mu. Pokémon stále velmi váhavě přikývl.
V tom jsem si vzpomněl na nedávný trénink s Orihime. Vyhodil jsem pokéball do vzduchu a přede mnou se objevila travní princezna. “Yo, Ori,” usmál jsem se. Vysvětlil jsem jí situaci a vynechal to, jak útok přesně funguje. “Chci, abys Vivillonovi vysvětlila, jak na vysátí energie, prosím,” požádal jsem ji.
Lilligant se zamyslela a pak mě odvedla trochu dál od Vivillona. Nadechla se a použila na mě Absorb. Na chvíli jsem se rozsvítil a poté se rozsvítila Orihime. Necítil jsem žádnou změnu, ale věděl jsem, že byla výměna provedena.
“Viděl jsi to?” zeptal jsem se Vivillona. Linna přikývl.
“Viděl, ale nepochopil jsem to,” řekl.
Lilligant to provedla ještě jednou a tentokrát začala komentovat. “Zaměříš se na energii, kterou daný pokémon má a představíš si, že ji taháš k sobě. Tu energii si můžeš představit jako cokoliv, já ji třeba vidím jako proud,” vysvětlila.
Vivillon byl naštěstí všímavý student. Přikývl. Lilligant pokračovala. “Můžu ti ukázat i něco, na čem je to viditelnější.”
Jakmile řekla, použila na mě giga drain. Měl jsem pocit, že se mi těžko dýchá, ovšem tento pocit zmizel po pár sekundách. Vyšlo ze mě viditelně cosi zeleného, světlo, které pak přešlo k Orihime.
“Dík, Ori,” poděkoval jsem jí. Pouze přikývla.
“Takže tak, Vivillone!” zazubil jsem se.
“Tuhle část myslím chápu,” potvrdil. Pak uhnul pohledem a zadíval se na jednu ze svíček. “Horší je ta druhá část.“
“Oh, druhá část?” zasmál jsem se. “Neboj, s tím ti taky pomůže Ori.”
Nejdříve jsem po hlavě dostal listem, pak si do mě Vivillon kousl. Nechápal jsem, kde je problém – snažil jsem se jim přeci pomoct. Povzdechl jsem si a pak pokrčil rameny.
Vymazat“Pokud se to nechceš učit, koneckonců, nemusíš,” řekl jsem. “Šlo mi hlavně o to, že vypadá dobře. Taky jsem tě možná chtěl trochu potrápit. A taky to bylo v rámci zápasu strategicky výhodné. Na druhou stranu chápu tvé pocity.”
Linnaeus se zamyslel a pak zakroutil hlavou. “Když to říkáš takhle, nezní to jako něco, za co bych se měl stydět. Když to budu myslet jen zápasově, není to nic vážného, že? Orihime?” zeptal se pokémona.
Lilligant si jen povzdechla a mávla rukou. “Ať už to mám z krku. Pro mě je to taky zkušenost.”
Byl jsem rád, že se mí pokémoni rozhodli spolupracovat. Svíčky jsem tam nechal. “Bude stačit, když dáš Orihime pusu na tvář. Zaměř se hlavně na tu část s energií, polibek je jen prostředek,” zopakoval jsem.
Lilligant s tím byla až záhadně moc v pohodě. Přesunula se k Vivillonovi a nebezpečně na něj hleděla.
Linnaeus popadl všechnu svou kuráž a zadržel dech. Přisunul se k Lilligant… Zavřel pevně oči… a pak se rychle odsunul se zakrytým obličejem.
“Nemůžu to udělat!” zvolal pokémon. Ušklíbl jsem se. Věděl jsem, že to nebude tak jednoduché.
“Bez obav. Už jsi to skoro měl. Ještě trochu a máš to,” řekl jsem svému pokémonovi.
Vivillon párkrát rychle přikývl a plácl se do tváří. V tom se Orihime naklonila k němu a lehce ho drkla svou tváří. Doteď jsem vlastně netušil, kde mají Lilligant ústa nebo rty a tak jsem to nepovažoval přímo za polibek, ale dosti se to tomu podobalo.
“O-Orihime?” zamrkal rychle Linnaeus.
Lilligant se jen zlomyslně ušklíbla. “A teď mi to můžeš oplatit, ne?” Travní slečna byla až moc mazaná. Zapamatoval jsem si, že tohle nikdy v životě nebudu zkoušet s Big Mamma.
Linnaeus se nadechl, zadržel dech a drkl ji stejným způsobem. Provedl to však tak rychle, že se nestihl ani soustředit, natož začít s výměnou energie. Jen co se dotkl Lilligant, odtáhl se zase zpět.
“Nefunguje to…” zamumlal.
S Orihime jsme si oba povzdechli. S Vivillonem to nebylo vůbec jednoduché. Vypadalo to však, že měla Orihime i jiné plány, než být hodná. Imaginárně jsem si představil, že si vyhrnula rukávy. Nadechla se a použila na Vivillona giga drain.
“Co je to?” zeptal se Vivillon zmateně. Vyšlo z něj zelené světlo, které putovalo k Lilligant a ta ho pohltila.
“Tvoje energie. Zkus to znovu. Pokud se ti to nepodaří, seberu ti všechnu tvou,” ušklíbla se. V jejích očích se až moc zle zalesklo. Nehodlal jsem však do jejich tréninku zasahovat, hlavně kvůli tomu, že jsem nic vlastně o výměně energií nevěděl a pozorování byl dobrý způsob, jak se o tom něco naučit, něco vysledovat.
Vivillon lehce zpanikařil. Sebral znovu energii a lehce dal Lilligant pusu. Přitom se mračil, určitě se začal soustředit na to hlubší, co nebylo mým očím vidět.
Nic se však nestalo. Buď byla Lilligant tak silná, že jeho sebrání energie nepocítila nebo se skutečně nic nestalo. Orihime na něj použila znovu giga drain.
“Počkej, Ori. Není to moc zlé? Myslím, uvádíš ho do tlaku,” řekl jsem. Její způsob sice Vivillona donutil k činům, ale stejně byly moc drastické.
“Neboj!” ozval se Vivillon. Nevypadal unavený, alespoň prozatím. “Zvládnu to.”
“Kdybys už byl na hraně, řekni. Dáme si přestávku,” řekl jsem. Linnaeus přikývl.
Znovu se pokusil o polibek. Tentokrát se však nejdříve zadíval na Lilligant a poté až zavřel oči. Přisunul se k ní a drkl jí do tváře. Lilligant se v tu ránu rozsvítila lehce růžovou barvou a poté zase zhasla.
“Slabé, ale dobré,” podotkla.
Vivillon otevřel oči. “Povedlo se?”
“Ano. Částečně. Pořád musíš zabrat,” přikývla Orihime.
Přisunul jsem se k dvojici. “Když jsi Ori dal pusu, začala zářit růžovou barvou. To je asi ta energie, která pak šla do tebe. Cítíš se obnovený?” zeptal jsem se.
Vivillon se zamyslel a pak zakroutil hlavou. “Ne. Pořád stejně.”
Trénink se začal konečně odvíjet nějakým směrem. Lilligant nutila Vivillona se soustředit za cenu vlastní energie, kterou musel ukrást zpět. Já jsem tak dostal krásnou podívanou na doslovnou výměnu energie.
Vymazat“Slabé. Ještě jednou,” zavelila. Přemýšlel jsem, zda Lilligant role profesorky v dojmovém kole nějak neovlivnila na mentalitě. Poslední dobou působila velmi autorským dojmem.
Vivillon se již nestyděl dávat polibek na Lilligantinu tvář. Bral to jako útok, nic osobního. Pokaždé, když předal Lilligant svůj polibek, ta se rozsvítila, někdy jasněji, jindy slaběji. Žádný z nich však necítil žádnou změnu na svém těle.
“Co já vím, když jsem s Ori trénoval giga drain, byl jsem z toho celý unavený,” zamyslel jsem se. Nakonec jsem svolil pokračování tréninku, jelikož Vivillon skutečně nevykazoval žádné známky únavy.
“Představ si silný proud a snaž se vzít, co nejvíce dokážeš. To, co pravděpodobně vidíš, když se dotkneš, je moje energie. Přetáhni ji všechnu na sebe,” pověděla mu Orihime.
Linnaeus se o to pokusil. Zavřel při polibku oči a když se jeho obličej dotkl Orihime, ta se rozzářila růžovým světlem. Vivillon se pak oddálil a Lilligant přikývla.
“To bylo slušné,” kývla.
Vivillon se na ni pyšně usmál. Orihime se od něj zvedla a ušklíbla se.
“Teď si procvičíš všechno okolo. Nikdo přece nebude čekat, až k němu přijdeš a dáš mu pusu, ne?” usmála se zlomyslně.
Vivillon mi věnoval plachý pohled, pravděpodobně vyhledával jakousi pomoc či podporu z mé strany. Sám jsem však jen pokrčil rameny. Tenhle trénink se trochu vymkl z kontroly mé vůle a dostal se plně do po moci Lilligant.
“Nemůže to být tak strašné. Co by ti mohla udělat, že?” zasmál jsem se.
Co by Ori mohla Linnaeusovi udělat?
Trochu jsem zapomněl, že byla víceméně hodná jen na mě. Když šlo totiž o mé pokémony, hodná zrovna nebyla.
Rozpoutala listovou bouři a vyzvala Linna k tomu, aby se skrz listy dostal. Vivillon jen bezmocně hleděl na vír lístků, v jejich středu trůnila Lilligant.
“Podle mě je to nemožné,” zamumlal Vivillon.
“To si taky myslím. Nemožné. Ori, zlehči trochu úkol,” povzdechl jsem si.
Orihime jen zamrkala. “Je to možné!” křikla z bouře. Ještě něco říkala, ale slova jí sebral sám vítr.
Obrátil jsem se pomalu na Vivillona. “Víš, chápu, že je to nemožné, ale to ještě neznamená, že je to… úplně zcela bezpochyby nemožné, že? Když to tak řeknu, pokud správně použiješ své útoky, budeš mít lepší šance než nemožné,” vysvětlil jsem Linnaeusovi.
Sám jsem nevěděl, co jsem řekl.
Vivillon se zamyslel a pak se na mě nadějně podíval.
“Umím ochranu. Tu bariéru si ale můžu vytvořit jen z jedné strany. Máš nějaký nápad?”
Zamyslel jsem se a pak se ušklíbl.
“Vlastně mám,” usmál jsem se tajemně.
Po pár minutách plánování byl Vivillon připravený proniknout bouří.
“Nezapomeň. Máš opravdu pár vteřin,” řekl jsem. Pokémon přikývl.
“Stejně mi to připadá jako nesmysl.”
“Mně taky. Proto mám pocit, že to vyjde.”
“Moc dlouho povídáte!” zvolala Lilligant.
Vivillon přikývl. “Jdu na to!” zavolal hlasitě zpět. Místo toho, aby pronikl skrz bouři, vyletěl vzhůru. Nebyl nejrychlejší letec, ale Lilligant ho nechala, zjevně uvažovala o tom, co chce provést. Vivillon vytvořil protect, ovšem lehce pozměnil jeho strukturu. Z rovné bariéry vytvořil lehce zaoblený tvar, jako displej televize, kina či jako přehřátý solární panel, který se na sluníčku sám ohnul.
Možností bylo spoustu.
Připravil se a rozhodl se začít průnik. Řítil se kupředu skrze bouření listů a sem tam list schytal. Neměnilo to však na tom, že se dostával blíž a blíž k Lilligant. Čím déle pronikal, tím slábla bouře samotná, ničil kurz jejího nepravidelného rotování.
“Jsem u tebe!” zvolal nadšeně.
Orihime zastavila listovou bouři. “Ještě ta pusa,” řekla.
“Jasně. Jdu na to.”
Rozplýval jsem se nevinností svého Vivillona, dokud jsem si neuvědomil, že Orihime pravděpodobně necítí to samé, co já sám.
Než to Vivillon stihl k její tváři, políbil na své cestě list.
Nebo spíš ho list plácl do obličeje.
“Čekal jsi snad, že mi dáš pusu snadno?” zazubila se Lilligant. Vivillon se zmateně rozhlédl. “Budeš se muset dostat ještě přes mou osobu. Listová bouře nic nebylo,” řekla.
VymazatLinnaeus si uvědomil, že se bude muset dostat ještě přes ni. Nenechá ho jen tak. Pokusil se rychle se k ní přiblížit, ale pokaždé ho magický list buď odstrčil nebo ho plácl. Do křídla, do obličeje, kdekoliv, jen aby se k Lilligant nepřiblížil.
Vivillon si na útoky brzy zvykl. Použil protect a tím k němu magický list nedoletěl. S tím však Orihime počítala, nebyla nezkušená bojovnice. Vytvořila energetickou kouli a hodila ji tak, aby obloukem zasáhla Vivillona z boku. Takový útok totiž hmyzák nečekal.
Linnaeus přemýšlel, jak na Orihime. Přímý útok zcela jistě nepomohl. Rozhodl se proto letět nad ní a čekat na svůj správný moment. Lilligant měla jisté potíže s tím držet si ho v zorném poli a jelikož dlouho nic nedělal, pomalu přestávala být na pozoru.
Toho Linna využil. Přímo nad ní se rozbzučel. Orihime nic takového nečekala a tak si překvapeně zakryla uši lístky. Vivillon měl jen velmi krátký okamžik na to něco udělat. Mířil rychle dolů a narazil svým útokem.
Lilligant přepadla dozadu, stále trochu zmatená situací.
“Promiň!” zvolal pokémon.
Naklonil se nad Lilligant a dal jí polibek. Ta se poté rozzářila růžovým světlem.
Začal jsem tleskat.
“A nyní vás jmenuji za muže a ženu!” zasmál jsem se.
Plácl mě lístek do zátylku, jako kdybych dostal pohlavek.
“To bylo… neočekávané,” řekla Lilligant.
“Promiň,” zopakoval Vivillon.
“Neměl by ses omlouvat za svůj úspěch,” pověděl jsem svému pokémonovi. Oba dva pokémony jsem odměnil červeným jablkem. “Jelikož studuji, nemohl bys mi ve stručnosti říct, co ses o své energii naučil?” zeptal jsem se. Potřeboval jsem to zestručnit, abych pochopil pravý význam. Zatím jsem výměnu energie viděl jen v akci a ve skutečnosti neměl ponětí o tom, jak to funguje.
Vivillons se zamyslel. “Energie v pokémonovi je teplý proud, který lze od pokémona ukrást i zpět energii darovat. Tato výměna probíhá skrze útoky, jako je třeba vyčerpávající polibek,” pověděl Linna.
Pokýval jsem hlavou. “Za mě až moc dobré zestručnění, dík, Linnaeus. Co je výměna energie pro tebe, Ori?” zeptal jsem se. Přece jen, i ona ovládala útoky s výměnou energie a ne jeden, rovnou dva.
Od slečny jsem očekával více citově procítěný proslov, toho jsem se však nedočkal. “Útoky, které berou energii, jsou vlastně i útoky, které energii dávají. Výměna je oboustranná. Ta energie, která se sebere, pak někam proudí a nějaká její část je pak spotřebována na její přijetí. Ve skutečnosti tedy neexistují útoky dělené na to, který bere a který dává, jelikož vždycky se jedná o oboustranný prospěch,” pokrčila rameny, jako kdyby to nic nebylo.
Málem mi spadla čelist, pak jsem si odkašlal. “Přiznej se, Ori, odkud jsi to sebrala,” zasmál jsem se.
Lilligant se pyšně ušklíbla. “Odpověď až moc profesionální?”
“Až moc profesionální…”
//Lilligant - 1x červené jablko
//Vivillon - 1x červené jablko
Profesorka Burnet přikývla a přistoupila k vám blíže. "Vskutku profesionální," zasmála se. Chvíli tě nechala, aby ses nezalekl její přítomnosti. "Pokud mohu zasáhnout. Je správné tvrdit, že tyto útoky jsou oboustranné, ovšem existují i útoky, které oboustranné nejsou. Příkladem je například Wish, který pokémona jen vyléčí, aniž by oponenta zranil. Profesionálně sice tvrzení zní, ale není tak zcela pravdivé," usmála se a klekla si k Lilligant. "Zcela jistě zajímavý trénink, musím však říct. Dobrá práce."
VymazatVivillon se útok naučil. Lilligant si své útoky formou asistence procvičila.
Vivillon - 3 levely, 6% sehranosti (1% jablko)
Lilligant - 2 levely, 4% sehranosti (1% jablko)
Získal jsi 5 bodů.
1. Braixen (Feny), Ponyta (Aurora), Audino
OdpovědětVymazat2. Feny naučení Psybeam, Aurora naučení Ember, Audino naučení Misty Terrain
3. Po takovémhle úspěšném začátku jsem se rozhodla pokračovat dál a to už přímo učení konkrétních útokú. "Kdo by se chtěl učit svúj útok jako první?" Zeptala jsem se rovnou. Chtěla jsem vědět, kdo to chce zkusit první. "Já prosím." Řekl Audino. Přikývla jsem. Na chvilku jsem se ještě koukla do pokédexu, abych zjistila co nejvíc o tom útoku. Šlo naštěstí jen o nějaké detaily. "Postav se sem, na trávu." Ukázala jsem na místo mezi stromy. "Dívej se kolem. Vnímej všechno kolem sebe. Trávu, stromy, slunce, světlo, stín, mě... " Audino se rozhlížel a díval se pak na mě. "Teď na chvilku zavři oči a zkus si představit, že tohle všechno mizí. Pomalu nahraď ve svých myšlenkách své okolí." Audino se hodně soustředil a hodně se i snažil. Zdálo se, že se už kolem začíná objevoval mlha, co zakrývá trávu, ale rozplynula se. "Uh... Je to mnohem těžší než se zdálo." Řekl Audino. "Copak? Co je problém?" Zeptala jsem se a sedla jsem si do trávy. "Nějak se neumím chytnout. Nejde mi jakoby nahradit tuhle realitu jinou. Nevím, hrozně těžce se to popisuje." Poškrábal se lehce na zátylku. "Co bych měl dělat?" "Počkej... něco vymyslíme, neboj se." Pousmála jsem se a na chvilku se zamyslela se zavřenýma očima. Chtěla jsem mu to nějak usnadnit. Chtěla jsem mu nějak usnadnit to představování a nakonec mě něco i napadlo. Jen jsem lehce pochybovala, zda to bude i fungovat. "Zkus to teď trochu jinak. Nejspíše máš problém jen s vizualizací." "Tak nějak. Těžce se mi představuje ten samotný proces." Přikývl mi. Takže jsme našli kámen úrazu. "Tak... Tak udělej tohle. Zavři oči a zkus si svět kolem představit jako jedno velké malířské plátno." "Plátno?" Audino neměl tušení kam tím směřuji. "Ano. Jeden krásný a živý obraz krajiny s trávou a stromy a mořem v pozadí... No a... Pak si představuj, že máš v ruce štětec a... A že svět kolem maluješ podle svého." Audino se zamyslel. "Tohle by mohlo pomoct. Je to mnohem jednodužší než realitu kolem nahradit." Pousmál se. "Zkusím to." Přikývl, zhluboka se nadechl a zavřel oči. I když jsem jen člověk a ne pokémon, i já začala cítit jakousi silnou energii, která z něj vyzařovala v podobě jemné purpurové aury. Nevím zda to vnímali i Feny a Aurora, protože byli trochu dále, ale vše kolem se zdálo být jako skutečný obraz, co se ale hýbal. Vše ale začalo pomalu blednout a barvy a obrysy nahrázel obraz nádherných rúžových mrakú všude kolem. Jakobych se ocitla v nebi, které tvořila cukrová vata. Byla to krása. "Povedlo se ti to." Nadšeně jsem tleskala a Audino pomalu otevřel oči a rozhlédl se. Na tváři se mu objevil blažený a spokojený úsměv. "Přesně takhle jsem si to představoval." Pohladil obláček blízko něj, který byl krásně poddajný. Bylo to jako z úplně jiného světa. "Je to krásné." Vydechla jsem. "Skvělá práce Audino." Pochválila jsem ho. "A teď zpátky. Zkusíme si to trochu procvičit." Usmála jsem se a Audino souhlasně přikývl. Trochu se znovu soustředil, ale zdá se, že odvolání téhle sladké iluze je snadnější než vyvolání. Mráčky se rozplývali a až se zdálo, že to vše bylo jen sen, jak rychle mizeli. "Skvělé Audino. A teď to zkusíme. Misty Terrain!" Řekla jsem útok a Audino dal ruce od sebe, zavřel oči a znovu měl kolem těla purpurovou barvu. Poté okolí bledlo a nahradilo ho rúžové obláčkové nebe. Audino se učil opravdu rychle, když věděl jak na to. "Dobrý práce Audino." Zajásala jsem. "Opravdu skvělé."
Audino nechal obláčky opět rozplynout. "Jak si představuješ že mizí?" Zeptala jsem se zvědavě. "No, víš co je taková špachtle na malování? Nevím jak se to přesně nazývá, ale to nevadí. Když chci aby se oblaky objevili, maluji je na plátno, co už pomalované je. Jakoby na pozadí, nebe, zemi... No a když chci, aby oblaky zmizeli, tou špachtlí barvu opatrně seškrabuji, aby zmizeli jen obláčky. Ale zajímalo by mě, jak ten útok vypadá z venčí." Usmál se na mě spokojeně. "Zeptáme se Fenyho a Aurory." Usmála jsem se a spolu s Audinem jsme se vrátili k Auroře a Fenymu. "To bylo úžasné!" Řekl nadšeně Feny. "Oba vás zahalili takové mraky a mlha a pak se rozplynula a vypadalo to úžasně." "I mě se to líbilo." Pousmála se Aurora. Takhle jsme získali odpověď na naší otázku dřív, než jsme se vúbec zeptali. "Nicméně, Audino, hodně jsi mě překvapil. Bála jsem se, že s tréninkem budeš mít problém." "Tenhle trénink se mi moc líbil. Byla to zábava. A myslím, že by ses nezlobila, pokud bych to nezvládl. Navíc, bereš do úvahy i naši osobnost při tréninku. A to múj minulý trenér nedělal." Usmívala jsem se. Tohle bylo tak krásné slyšet. "Tak. Zkusíme si to ještě jednou. Misty Terrain." Řekla jsem, Audino kývl a po tom, jak roztáhl ruce a kolem něj se objevila Aura, naše okolí se opět zmněnilo a hromadu cukrové vaty. Feny se hned rozhodl skočit na jeden obláček a zvesela se zasmál. Aurora se rozhlížela a taky se jí to moc líbilo. "Je to jako nebe, jako obláčky a tak." Usmívala se. "Že ano. Je to nádhera." Přitakala jsem.
VymazatAudino se útok nenaučil, nebyl mu dostatečně vysvětlen.
VymazatAudino - 2 levely, 4% sehranosti
Získala jsi 1 bod.
1. Ralts, Bulbasaur "JD" -asistuje
OdpovědětVymazat2. Ralts se pokusí naučit Draining Kiss
3. Lilica potřebovala víc dat pro její výzkum, vyvořila teorii jak funguje léčící útok na bázi psychických útoků, ale stále existuje spoustu dalších typů hojících útoků, které mohou fungovat úplně jinak. Mnoho takových útoků se týkalo vílího typu, proto se dívka rozhodla zaúkolovat Raltse, který se osvědčil i minule.
"Raltsi, pojď ven."
Ralts pokývl na přivítání.
"Pomůžeš mi dál v mém výzkumu."
Ralts pokývl tentokrát na přivítání.
"Co budeme dělat?" zašeptal pokemon.
"Zkusíme se soustředit na tvůj druhotný typ. Další útok, který se pokusíš naučit je vílí útok Draining Kiss." dívka se zamyslela. "Problém je, že tento útok asi nevyzkoušíš na mně, nevím, jestli tento útok působí na lidi a pokud ano, rozhodně nepůsobí stejně jako na pokemony, až budeš útok umět, můžeme zkusit experiment, účinky na pokemony vs účinky na člověka, ale myslím, že se to nedá naučit na člověku."
"Jak?" zeptal se pokemon a chovatelka, která si už začala zvykat na tichého pokemona, si byla schopná domyslet smysl za velmi obecnou otázkou.
"Budeme muset povolat dalšího pokemona." dívka se na chvíli odmlčela. "Původně jsem chtěla začít s představováním mírnějších pokemonů, ale nechci při tréninku ublížit žádnému z pokemonů, tak jsem vyhledávalo, kdo má výhodu proti vílím pokemonům a jedovaté typy mají výhodu proti vílím útokům."
Lilica vysvětlovala kolem, Ralts jen nahnul hlavu v otázce.
Chovatelka se zhluboka nadechla. „Jde o to, že mám jednoho pokemona, jehož druhotný typ je jedovatý, je to můj starter a je to jeden z nejprůbojnějších pokemonů v týmu. Takže to bude tak trochu zkouška ohněm.“
Když viděla, že Ralts nemá negativní reakce na její varování, zazubila se.
„JD, pojď ven.“
„Ahoj, vidím, že budeme trénovat.“ Usmál se bulbasaur.
„Vlastně bych potřebovala, abys mi pomohl s tréninkem.“
„Lidi taky trénují?“ zeptal se travní pokemon, Lilica nad ním protočila očima.
„Netrénuji já, ale ano i lidi můžou trénovat, ale jinak než pokémoni.“
Bulbasaur se zarazil a podíval se na Raltse.
„Kdopak jsi?“ zeptal se Bulbasaur.
Ralts se nervózně ošil, ale potom řekl potichu: „Ralts.“
„Co budeme dělat?“ optal se bulbasaur.
„Potřebujeme se naučit Draining Kiss, ale abychom se to naučili, je potřeba vyzkoušet to na pokémonovi a ty bys to jako jedovatý pokemon zvládnout.“
„Jasně, že to zvládnu, jak to uděláme?“ optal se Bulbasaur.
„Tak nejdřív, abychom poznali, že útok funguje se Ralts bude muset buď unavit, nebo zranit, takže myslím, že ideální bude, když si dá dvě kolečka kolem haly.“ Rozhodla se chovatelka.
„Můžu běžet taky,“ zeptal bulbasaur.
„Jasně, že můžeš, jen se moc neunav.“ Varovala dívka. Pokémoni se připravili ke startu, Bulbasaur mnohem nadšeněji. Chovatelka se nachystala, aby vystartovala s pokemony. Všichni se rozběhli, Bulbasaur byl hned ve vedení, když trenérka viděla, že Ralts trochu zaostává, zvolnila tempo a běžela vedle Raltse. Když byli v půlce prvního kola, proběhl kolem nich Bulbasaur.
„Pohněte si.“ Křikl na ně JD.
„Nic si z něj nedělej, běž si svým vlastním tempem.“ Uklidňovala Lilica. Když běželi druhé kolo, Bulbasaur kolem nich znovu proběhl.
„Říkal jsem si, že si dám pár kol navíc.“ Zazubil se pokemon a chovatelka nad startérem jen protočila očima. Po doběhnutí dvou kol, JD doběhl svoje třetí.
„Tak, co myslíš Raltsi, spálil jsi energii na to, abys cítil rozdíl před a po použití útoku?“
„Ano jsem dost unavený.“ Zamumlal Ralts.
„Takže k útoku, Draining kiss je vílí typ útoku, mělo by to být tak, že soustředíš energii do úst, a když se tvoje ústa potkají s cílem, tvá energie nasaje energii druhého pokemona jako magnet a tvé tělo ji využije jako svou vlastní.“ Vysvětlovala Raltsovi.
Vymazat„Takže je to jako upír, ale místo krve si bere energii, že?“ Uchechtl se Bulbasaur.
„Ano, i tak se to dá říct.“ Odfrkla si pobaveně dívka.
Ralts byl nezvykle tichý, tedy víc než obvykle.
„Raltsi, jsi v pořádku?“
Ralts se oklepal a potom cosi zašeptal.
„Promiň, ale to se mi nepodařilo zaslechnout.“ Přiznala se trenérka.
„P-pusu.“ Zašeptal znovu Ralts. A bylo vidět, že značně zrudnul.
„Ty s tím naděláš, je to pusa mezi klukama a navíc je to útok.“ Vmísil se do hovoru Bulbasaur. Když se Ralts stále zdráhal, Bulbasaur vystřelil šlahouny, omotal je kolem Raltse. JD si přitáhl Raltse k sobě a dal mu pusu. Ralts ztuhl, ještě víc zčervenal.
„JD, myslím, že bys ho měl pustit.“ Řekla chovatelka. A Bulbasaur který si Raltse pořád držel dost blízko, odmotal šlahouny. Když Raltse nic nedrželo, pokemon padl k zemi. JD se poškrábal šlahounem na hlavě. „Takhle ten útok asi neměl vypadat co.“ Chovatelka si povzdechla.
„Ne, takhle vypadat neměl.“ Dívka se sehnula a překontrolovala Raltse. Vypadalo to, že byl v pořádku, jen v šoku.
Dívka přenesla Raltse stranou a usadila se Bulbasaur je následoval. „Pojďte, dáme si svačinu a potom budeme pracovat na tom útoku. Dívka dala každému pokémonovi jednu oran berry. Pokemoni se pustili do jídla. Ralts přišel k sobě a sedl si tak aby chovatelka seděla mezi dvěma pokemony. Vládlo trochu nepříjemné ticho, ale alespoň to vypadalo, že si oba užívají berry.
„Tak co Raltsi, jsi připraven na útočení?“ optala se dívka, pokemon. Ralts ztuhnul, podíval se na Bulbasaura a znovu zčervenal. JD protočil očima. „Prosím tě ty s tím naděláš, chováš se jako holka, co dostala první pusu.“
Na to Ralts ztuhl a vypadal trochu poděšeně. Chovatelka si toho všimla. To ji přesvědčilo o tom, že je něco zvláštního na Raltsovi. Ralts vypadal odhodlaně.
„Nechovám se jako holka.“ Takhle hlasitě ho dívka ještě mluvit neslyšela.
„Tak to dokaž.“ Provokoval ho bulbasaur. „Vzmuž se a dej mi pusu jako správný chlap.“ Když tohle vyšlo z jeho úst, Lilica si nemohla pomoct a musela si přikrýt ústa rukou, aby nevyprskla smíchy. Ale fungovalo to na Raltse, který se rozběhl a dl Bulbasaurovi velkou mlaskavou pusu. Bohužel nesoustředil žádnou energii, takže to nebyl útok ale jen staromódní pusa.
Dívka se zasmála: „Tak jste se navzájem opusinkovali, a teď se můžeme soustředit na učení útoku.“
Teď se začervenal nejen Ralts ale i překvapený JD.
„Uznávám, pod tou stydlivou fasádou máš nějakou kuráž.“ Ušklíbl se JD.
Ralts se taky přestal červenat a kývl.
„Tak Raltsi, chci, aby sis představil jak se energie z tvého těla shromážďuje u tvé pusy.“ Ralts se soustředil a za chvíli mu začala zářit pusa. Ralts přiskočil k bulbasaurovi a dal mu pusu. Bulbasaur začal slabě žlutě zářit a potom se ta záře přesunula z Bulbasaura do Raltse.
„Tak co, jak si připadáte?“ zeptala se chovatelka.
„Hm jsem trochu unavenější, ale je to sotva cítit.“ Zamyslel se JD.
„Je slabý.“ Zamumlal Ralts.
Dívka se zamyslela. „Raltsi, máš velmi dobrou kontrolu nad energií, ale možná jsi jí do úst soustředil moc.“
Ralts se na ni zvědavě podíval a Bulbasaur byl ten co vyslovil otázku. „Když shromáždil moc energie, proč byl útok tak slabý?“
„Je to, jako by sis naplnil ústa vodou, když je naplníš s mírou, tak vodu udržíš, ale když je přeplníš, tak vyteče nejen to, co je navíc, ale i nějaká voda, která by tam zůstala, kdybys tu pusu nepřeplnil.“ Vysvětlila dívka.
Ralts i JD kývli a dívka pokračovala. „Myslím, že by ti pusa neměla zářit. Tak proto mě napadlo, že té energie tam bylo moc.“
„Jak poznám, kdy je jí dost?“ zeptal se Ralts tiše.
„Myslím, že když se nebudeš soustředit na to, aby byl útok, co nejsilnější, tak to poznáš. Je to tvoje tělo a jen ty poznáš své limity.“ Usmála se chovatelka.
„Tak co, zkusíme to znovu?“
VymazatOba pokémoni se připravili, tentokrát když Ralts přiskočil, jeho ústa nezářili. Aura kolem Bulbasaura byla silnější. A když se Ralts odtáhl, vypadal mnohem energičtěji než před tím.
„Tak jak se cítíte?“ zeptala se Lilica.
„Bylo to lepší. Silnější, ale já jsem samozřejmě v pořádku.“ Chvástal se JD, ale dívka na něm viděla, že je dost ospalý.
„Samozřejmě, že jsi v pořádku. Proto jsem tě vybrala, věděla jsem, že ty to zvládneš, ale když víme, že Ralts zvládne útok, tak si dáme pauzu, děkujeme za pomoc.“ Usmála se chovatelka. JD kývl a vrátil se do pokeballu.
„A co ty Raltsi?“
„Zvládnul jsem to.“ Usmál se pokemon. „Na cos přišla?“ zeptal se pokemon.
„Myslím, že zatímco psychické útoky ovlivňují pokemony a předměty fyzicky, zatímco vílí útoky ovlivňují pokemoní energii nejen uživatele, ale i oponentů. Takže zatímco hojivý útok psychického typu zacelil rány, léčivý útok vílího typu použije pokémonovu energii k ovlivnění energie oponenta.“ Vysvětlila dívka své poznatky.
„Dáva smysl.“ Usmál se Ralts. A chovatelka na něm poznala, že by se rád vrátil do pokeballu, energii sice získal zpět, ale stejně to byl mentálně vyčerpávající den.
„Budeš v pořádku?“ Ralts se na ni zvědavě podíval. „S tou pusou.“ Specifikovala trenérka.
Ralts trochu zrůžověl, ale kývl a rychle skočil do pokeballu.
Chovatelka se podívala na jeho pokeball. Něco je zvláštního na tom, jak se Ralts chová, tohle nebyla jen stydlivost a dívka byla odhodlaná tuto záhadu vyřešit.
Ralts se útok naučila, ale bude si ho muset ještě procvičit. Sice samotná atmosféra nebyla nic moc pro ni... ale zvládla to!
VymazatRalts - 3 levely, 5% sehranosti
Bulbasaur - 1 level, 4% sehranosti
Získala jsi 5 bodů.
Janet
OdpovědětVymazatTepig
Naučení ohnivého výpadu (Flame charge)
„Tepig, pojď ven.“ Povolám ven svého ohnivého pokémona. Chvilinku počkám, než se přede mnou objeví moje Tepig. „Takže Tepig, dneska je v plánu naučit se nový útok. Jmenuje se ohnivý výpad. Je to něco jako nárazový útok s ohněm kolem sebe.“ Podám jí stručné vysvětlení útoku. „Ohnivý nárazový útok. A silný.“ Dodám a začneme:
„Takže začneme tím, že si procvičíme nárazový útok.“ Tepig přikývne a já řeknu: „Nárazový útok.“ Tepig použije nárazový útok a zasáhne terč, který jsem jí ukázala. „Výborně. Teď támhleten.“ Tepig přikývne a znovu zaútočí nárazovým útokem. Nárazový útok opět zasáhne mnou určený cíl. „A támhleten.“ Řeknu, ale tentokrát Tepig těsně mine. Vzápětí se ale opraví. „Tepig, použij nárazový útok támhle.“ Řeknu a Tepig použije nárazový útok a srazí terč. Terč se okamžitě narovná a Tepig ho srazí znovu. „Výborně.“ Pochválím ji. „Tak, teď uhlíky.“ Řeknu, protože když už procvičujeme jeden útok, bylo by dobré procvičit i ten druhý. A ten se dá procvičovat pouze tady v hale, protože venku by jsme mohly něco zapálit. A to bych opravdu nechtěla. Hala je udělaná tak, aby kdyby něco byl oheň okamžitě uhašen. Každopádně uhlíky terč zasáhnou. „Skvěle, znovu.“ Tepig znovu použije uhlíky a potom ještě jednou. V obou případech zasáhne, i když podruhé jen tak tak. Další uhlíky ale zasáhnou čistě a potom znovu. Další uhlíky ale minou. „Nevadí, zkus to znovu.“ Tepig si to opraví a já zkusím něco dalšího. „Nárazový útok.“ Tepig použije nárazový útok a já zapnu pohyb terče, který Tepig nečeká a mine, přesně jak jsem čekala. „Rychle, uhlíky.“ Tepig se ale rychle otočí a použije uhlíky, které zasáhnou terč. „Výborně Tepig.“ Pochválím ji. Tepig se usměje a já řeknu: „Nárazový útok.“ Tepig použije nárazový útok a tentokrát terč v pohybu zasáhne. „Výborně a ještě jednou.“ Řeknu a Tepig znovu zasáhne. „A uhlíky.“ Tentokrát ale Tepig minula. „Nevadí, zkusíme to znovu.“ Řeknu a celé to zopakujeme až na to, že tentokrát zasáhnou i uhlíky. „Výborně Tepig. Tak ještě jednou.“ Řeknu a Tepig to celé zopakuje. Terč se pohybuje rovnoměrně a já ho přepnu na režim, kdy najednou změní směr či rychlost. „Uhlíky.“ Řeknu a Tepig zasáhne terč. „A nárazový útok.“ Tentokrát Tepig opět zasáhne, ale další už nedokáže. „Znovu.“ Tentokrát se Tepig povedou všechny tři útoky a potom to celé ještě jednou zopakuje. „Výborně. Takže jdeme trénovat ten ohnivý výpad.“ Řeknu a začneme:
„Takže, zkus narazit co nejsilněji jako na nárazový útok a uvolni kolem sebe ohnivou energii.“ Tepig se o to pokusila, ale vypadalo to spíše jako nárazový útok. Ohnivou energii se jí uvolnit nepodařilo. „Zkus to znovu.“ Tepig zkusí znovu náraz s uvolněním ohnivé energie. Ani tentokrát se jí to však nepodaří. „Tepig, víc se soustřeď, nemusíš správně narazit, hlavně uvolni plameny kolem sebe.“ Tepig přikývne a zkusí to se stejným výsledkem jako posledně. A znovu a znovu. Po asi pěti minutách kolem ní při běhu prošlehne plamen, ale jak rychle se objevil, tak také zmizí. „Výborně Tepig. Už tam byl plamen. Ještě ho udržet a vytvořit jich víc.“ Tepig přikývne a znovu se o to pokusí, tentokrát neúspěšně. „Nevadí, zkus to znovu, vypusť ten oheň, co máš v sobě.“ Tepig přikývne a rozžhne se a podaří se jí několik plamenů uvolnit. Jenže ne dost na ohnivý výpad. „Znovu Tepig.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu, ale stejný výsledek. Vyšlehne jen několik plamenů, moc málo na to, aby to byl ohnivý výpad. Aby to vůbec bylo něco ohnivého.
„Znovu Tepig.“ Tepig to zkusí znovu a ani tentokrát nevyšlehne kolem Tepig víc jak pár plamenů. Tepig pokračuje dále. Po pěti minutách ale je pokrok již vidět. „Pokračuj Tepig, lepšíš se.“ Tepig znovu zkusí ohnivý výpad a najednou je kolem ní tolik plamenů, že ji v nich nevidím. Tepig se ale lekne a nechá toho. Zatřepe hlavou a já, když se proberu z ohromení, ji pochválím: „Skvěle Tepig. To bylo ono.“ Tepig se nadšeně na mne podívá a potom to zkusí znovu. Tentokrát ale opět nevyšlehne dostatek plamenů. „Pokračuj Tepig.“ Tepig přikývne a pokračuje s ohnivým výpadem. Během tří následujících se jí podaří tři ohnivé výpady. A během pěti minut se víceméně naučí ohnivý výpad. Dokonalé to ale není. „Pokračuj Tepig, lepšíš se.“ Tepig vypustí z čenichu oheň a odhodlaně pokračuje. Po asi pěti dalších minutách začne zvládat ohnivý výpad vzhledově. Teď ještě musí ty plameny udržet. „Tepig, ohnivý výpad.“ Tepig se rozeběhne a pokusí se narazit, ale plameny zmizí. „Nevadí, znovu.“ Tepig se znovu pokusí o ohnivý výpad, ale ani tentokrát se jí to nepodaří. „Nevadí Tepig, znovu.“ Tepig odhodlaně zaútočí, ale nic se nezmění. Plameny vyšlehnou a při běhu zase zmizí. „Znovu.“ Takhle to Tepig zkouší asi šestkrát, než se jí podaří s plameny běžet alespoň pár vteřin. To je ovšem málo. „Musíš to udržet dýl, ale už se ti to alespoň na chvíli povedlo.“ Řeknu, Tepig přikývne a zkusí to znovu. Žádné zlepšení však nepřichází ani po třech minutách. „Tepig, víc se soustřeď na ty plameny, méně na běh.“ Řeknu jí a Tepig přikývne a zkusí znovu ohnivý výpad. Tentokrát to vypadalo lépe, protože plameny udržela tak minutu, ale i to je pořád málo. „Znovu, Tepig.“ Tepig se rozeběhne a podaří se jí slabší ohnivý výpad. „Výborně. Lepšíš se. Zkus to znovu.“ Tepig to zkusí, ale nic se nezlepší. A ani při dalším pokusu. Ani při dalším a dalším. Asi tak tři minuty se nic nezlepšuje, potom se Tepig povede ohnivý výpad, ale strašně pomalý. „Dobrý, Tepig, plamenově už to ohnivý výpad byl, ale ještě musíš rychleji.“ Tepig přikývne a zkusí to, ale buď zvládne rychlí běh a ne plameny kolem a nebo plameny a ne běh. Po pěti minutách se ale zlepší. „Skvěle, Tepig. Pokračuj.“ Tepig to zkouší dál a dál a lepší se. Po třech minutách to už zvládá. „Výborně, Tepig. Takže teď zaměřování. Musíš zasáhnou soupeře.“ Řeknu a Tepig zaútočí nárazovým útokem na terč, ale mine. „Znovu.“ Tepig to zkusí znovu, ale výsledek je, že mine podruhé. „Tepig, soustřeď se na cíl.“ Tepig přikývne a zkusí to. Nepovede se jí to ale ani zdaleka. „Nevadí, Tepig, pokračuj.“ Tepig přikývne a pokračuje a po asi pěti minutách se jí podaří cíl zasáhnout. Potom už to jde docela dobře a cíl zasáhne častěji a častěji. „Výborně. Teď zkusíme pohyblivý cíl.“ Řeknu a terč pustím. Terč rovnoměrně jede doprava potom doleva a Tepig zezačátku vždy mine,a le potom už jí to jde. Přeci jenom, míření je podobní jako na nárazovém útoku, jen má kůolem sebe plameny, na které si musela zvyknou. „Skvělý.“ Pochválím ji a zapnu nerovnoměrný pohyb terč, kdy se terč najednou otočí, jindy jede rychleji, jindy pomaleji. S tímto má Tepig větší problémy. Prvních asi tak deset pokusů je úplně mimo. „Pokračuj, Tepig.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu. Po dalších asi třech pokusem se jí podaří první zásah a po dvou minutách už zvládá zasáhnout i takovýto terč bez nějakých problémů. „Skvělý, Tepig. Myslím, že dneska už to stačí.“ Řeknu a odejdeme z haly.
VymazatTepig se útok naučila, ale musí si jej ještě krátce zopakovat. Nárazový útok a uhlíky si procvičila.
VymazatTepig - 2 levely, 4% sehransoti
Janet
OdpovědětVymazatTepig
krátký trénink - krátce zopakovat ohnivý výpad
„Tepig, pojď ven.“ Povolám ven svého pokémona. „Tepig, dneska bude jenom krátký trénink a procvičení všech útoků. Říkám krátký, takže toho moc nečekej.“ Usměji se a začneme:
„Tepig, použij nárazový útok.“ Tepig použije nárazový útok a zasáhla terč. „Skvěle. Ještě jednou.“ Tepig přikývla a zopakovala to a potom ještě jednou. „Skvělý, Tepig.“ Pochválím ji a zapnu u terče rovnoměrný pohyb a terč se rozjede doprava a na konci se rozjede zase do leva. „Nárazový útok.“ Tepig zasáhne, ale další pokus se jí nepovede a mine. „Nevadí.“ Tepig si to opraví a potom zvládne ještě jeden zásah. Potom usoudím, že dobrý a zapnu nerovnoměrný pohyb a terč se někde otočí, někdy jede rychleji, někdy pomaleji. To dělá Tepig trošičku větší problém, ale jelikož nárazový útok umí dobře, zvládá to. „Skvělý. A teď uhlíky.“ Uhlíky zasáhnou nerovnoměrně pohybující se terč. A další také. Třetí sice minou, ale Tepig to rychle napraví. Uhlíky jí jdou přímo výborně. „Pokračuj.“ Tepig sice ještě dvakrát mine, ale vždy se jí podaří následujícím útokem zasáhnout. „Výborný. A teď ohnivý výpad.“ Tepig použije ohnivý výpad a mine. A další také a potom také. „Měli jsme to víc procvičit.“ Pomyslím si a vypnu pohyb terče. „Tepig, ohnivý výpad.“ Tentokrát Tepig zasáhne. Terč se nehýbe a to Tepig zvládne. A zvládne i další pokus a další a další. „Výborný.“ Řeknu a zapnu rovnoměrný pohyb terče. Tady už má Tepig trošku problém. Sice někdy zasáhne, ale je to tak padesát na padesát. A to je málo. „Tepig, víc se soustřeď.“ Tepig přikývne a snaží se. Po necelých dvou minutách se jí to začne víceméně dařit a po dalších pěti pokusech už jí to jde. „Skvělý.“ Řeknu a zapnu nerovnoměrně pohyblivý terč. „Tepig, ohnivý výpad.“ Tepig použije ohnivý výpad a mine. „Znovu.“ Tepig zaútočí znovu a zase mine. A znovu. Potom se jí podaří zasáhnout a potom zase. Chvíli střídavě zasahuje a míjí terč, až se jí to začne dařit a téměř vždy zasáhne. Po deseti úspěšných pokusech za sebou řeknU: „Dobrý, Tepig. Říkala jsem krátký trénink, takže stačí.“
Tepig si útok zopakovala.
VymazatTepig - 1 level, 2% sehranosti
1) Mightyena, malinko Edar (spíše výpomoc)
OdpovědětVymazat2) Mighty procvičení Take Down, oba si pak procvičili všechny útoky + jóga
3)
„Tak, Mighty, budeme pokračovat v tréninku,“ oznámila Rin své kamarádce, když vykoukla z pokeballu. „Jo? V jakém?“ Nechápavě na ni koukla, ale pak si vzpomněla. „No jasně, ten nový útok, že? Ještě si ho trochu pamatuji!“ zazubila se. Rin na ni koukla pohledem „to nesmíš zapomenout!“, a pak ukázala na molitanovou matraci, která visela ze stropu na pevném laně. „Výjimečně jsem dnes dala přednost tréninku v hale, myslím, že se to pro zopakování útoku hodí lépe,“ zdůvodnila to, proč netrénují na čerstvém vzduchu. „Mě je to stejně jedno,“ odvětila Mighty a protáhla si zadní tlapky. „Uuuu!“ výskla z ničeho nic radostným tonem Rin a secvakla ruce k sobě. „Vzpomínáš si na naše hodiny jógy? Můžeme si ji na začátek dát, aby ses protáhla,“ navrhla, ale spíše to řekla jako hotovou věc. Mighty hodila trochu otrávený pohled, zrovna jóga nebyla její oblíbená činnost. „Fakt? Ale to mě nebaví,“ zažbrblala tiše. „No tak, trochu nadšení! Všechno s nadšením jde pak lépe. Jóga je super, udržuje tě to v kondici a máš pak lepší obratnost, která se na zápasy taky hodí,“ pověděla. Mighty nad tím zapřemýšlela a usoudila, že má nejspíš pravdu.
Společně si pak na postarším rádiu, které tu bylo, navolily klidnou píseň, jež se hodí na cvičení jógy, a začaly. Mightyena už většinu cviků pozapomněla, ale rychle si zase díky skvělým učitelským schopnostem Rin vzpomněla. Jóga bylo cvičení, které rozhodně nezabralo 5 minut. Naopak to trvalo snad skoro hodinu. Díky tomu se však Mightyeně i posílily svaly. „Nemůžu uvěřit, že už jsem tvůj pokemon tak dlouho,“ hlesla tiše s úsměvem na tváři. Chvíli na sebe tak zůstaly koukat, až Rin promluvila: „Ten čas rychle běží, vzpomínám si, když jsem dostala svůj první pokedex a pokebally. A Charmy,“ zavzpomínala. „A jsem moc ráda, že jsi v mém týmu, jsi silný pokemon,“ pohladila ji po hlavě. Mightyena měla vždycky úžasně jemnou srst (už od dob Poochyeny). „Ještě toho spolu zažijeme,“ mávla tlapkou Mighty a už poodešla o kus dál, přičemž se naštělovala naproti té matraci. „Jistě,“ zazubila se Rin a sledovala ji. „Tak pojď, Mighty, útok Take Down!“ vykřikla a ukázala prstem na matraci. Mightyena se rozběhla, vyskočila silným odrazem zadních nohou od země a plnou silou tělem uhodila do matrace, která se rozginglala ze strany na stranu. „Dobře! Znovu!“ Mighty se vrátila na své místo a útok provedla znovu. Samozřejmě společně měnily techniky výskoku a tak dále. Někdy útok provedla, když byla ve velké blízkosti matrace, jindy zase, když byla daleko. Pak z rozběhu, poté zase bez rozběhu a jindy s výskokem a pak zase bez výskoku. Rin se vždy snažila, aby její pokemony tréninky bavily a nebylo to pořád to stejné dokolečka. Po čase do tréninku Rin s Mighty zapojily i další útoky jako třeba Crunch, Tackle nebo Bite. No vlastně vše, co Mighty dosud uměla. Potrénovala si útoky na matraci, poté útok Bite na tvrdém laně, které nakonec po dlouhém snažení překousla (to byl jejich cíl) a samozřejmě nezapomněly využít i jiné pomůcky. V hale jich bylo spousta. „Co kdybych do tréninku zapojila i Edara?“ napadlo ji. „Jak chceš,“ pokrčila lopatky k sobě Mighty, bylo jí to celkem jedno. Rin Edara pustila z pokeballu a pozdravila ho.
„Nazdar Edíku! Dáš si s námi lehký trénink? Opakování toho, co jsi se už naučil?“ navrhla. Edar si prohlédl halu a po chvíli přemýšlení pokýval hlavou, že ano. „Aspoň uvidíš, co mě v bojovém klubu všechno naučili!“ zazubil se a pyšně vypjal hruď. Měl pocit, že od té doby dost zesílil. „Ano, to je pravda,“ pověděla Rin a u toho se ohlédla na Mighty. „Dáme si teď ale chvíli pauzu,“ pronesla a posadila se na kraj tělocvičny, aby ostatním nezavazeli. Oba pokemoni se posadili vedle ní a Mighty hlasitě vydechla. „Ahoj Edíku,“ pozdravila ho. Edar si ji přeměřil pohledem. „Sežereš mě?“ zeptal se. „Cože?“ koukla na něj Mighty a zasmála se. „To určitě, řekla bych, že chutnáš odporně,“ pověděla trochu kousavým tónem hlasu a napila se vody, kterou od Rin dostala. „Tu máš, čokoláda ti pomůže načerpat energii,“ nabídla jí na dlani čokoládové srdíčko a Mighty ho slupla. Byla vyčerpaná a cokoliv, co jí dodá energii, si s chutí dá. „Tady máš lávový koláček,“ nabídla Edarovi, ten ale zavrtěl hlavou. „Sendvič,“ zazubil se. Rin na něj chvíli koukala jakože „slyšela jsem snad špatně?“ ale nakonec mu ten sendvič dala. Pak si vyprosil i Oran berry a Mighty ještě jedno srdíčko – chutnalo jí. A protože Rin měla také hlad, i ona si dala sendvič. Na chuť si pak dala Poffin a marcipánku a vše zapila sodou. „Odpočatí?“ zeptala se, když všichni dosvačili. „Anooo,“ zahalekali oba dva energicky a vyskočili na nohy.
VymazatDalší část tréninku spočívala v chytání házeného míčku – pro lepší obratnost a pozornost. Pak museli navzájem předhonit sebe a chytit jeden míček, jež byl hozen (předtím hodila míčky dva, nyní jeden). Kdo byl rychlejší a obratnější, míček dostal. Pak trénovali proti sobě nějaké útoky, dali si kratší zápas a spolu s Rin si ještě trochu zaposilovali. Edar i Mighty dostali na tělo speciální zátěžovou vestu a Rin si vzala činky. Edar pak ještě potrénoval útok Bite stejně tak, jako ho trénovala Mightyena, a to kousáním do tvrdého lana. Před koncem tréninku po Mightyeně Rin ještě chtěla, aby útok Take Down ještě jednou zkusila na Edarovi, takže si dali zápas ve stylu „útočí Mightyena, Houndoom uhýbá“. Na ukončení zápasu využili běžící pásy a dali si chvilku kardia, aby měli lepší výdrž.
-------
aplikovat
Houndoom - sendvič, oran berry
Mightyena - soda, 2x čokoládové srdce
Rin - sendvič, poffin, marcipánka, soda
Mightyena si útok procvičila.
VymazatMightyena - 1 level, 5% sehranosti (1% soda), 10% lásky (2x čoko. srdce, 9% Rin's)
Houndoom - 1 level, 4% sehranosti (3% sendvič, 5% oran berry), 9% lásky (Rin's)
1. Feny
OdpovědětVymazat2. Naučení útoku Psybeam, procvičení Ember a Scratch
3. Sotva jsem se dozvěděla o tom, že jsem byla vybrána na týmové bitvy, pochytil mě strach. Co když to nezvládnu? Jsem dost připravená? A co mí pokémoni? Budou tam i mnohem silnější než oni? Nechci je zklamat... Nechci aby jsme prohráli... Jen kvúli nim jsem se hodlala snažit co nejvíce a vydat ze sebe to nejlepší. Hodlala jsem po tréninku s Musashim zkusit ještě jeden trénink, ale tenhle už mě tolik bolet naštěstí nebude. "Feny? Mohu na chviličku?" Zeptala jsem se a on se ke mně otočil. "Ano? Copak?" Zeptal se zvědavě a srovnal se mnou krok. "Myslím, že je čas naučit se Psybeam." "Opravdu? Ale... Nechceš si po minulém tréninku odpočinout?" "Neboj, tohle nebude tak... um... osobní?" Pousmála jsem se. "Psybeam a Quick Attack jsou jiné útoky a potřebují jiný typ tréninku." "Co je Psybeam?" Zeptal se Musashi zvědavě. "Je to útok psychického typu. Využívá se pro útok a zařaďuje se mezi speciální útoky. Podle pokédexu jde o útok, kdy pokémon na protivníka vystřelí paprsek a ten ho zraní, přičemž má jistou šanci na zmatení nepřítele. A nevím zda to je zcela pravda, ale prý má stopercentní přesnost, ale... tomu tolik nevěřím." Zasmála jsem se. "Paprsek? Co je to za paprsek?" Zeptal se Musashi dál. Je to celkem nápomocné, jelikož bych to musela přednášet Fenymu tak či onak. "Jde o paprsek, který má několik podob. Múže duhově zářit, múže mít jednu barvu... Na tom ani tolik nezáleží. Dúležité je, že jde o vnitřní sílu, co tenhle paprsek zásobuje energií... Um.. Představ si to, že ty používáš sílu těla na odrazení se, když utíkáš. Ale když chceš přečíst někomu myšlenky, nebo zjistit, jak se cítí, používáš vnitřní sílu." "TO umíme." Přikývl Musashi vesele. Byl rád, že to pochopil. "Ale jak mám tu vnitřní sílu použít?" Feny byl trochu nesvúj. Nevěděl moc co má dělat. "Jen klid. My to spolu zvládneme." Usmála jsem se a pohladila jsem ho jemně po srsti. Pak jsme vešli do tréninkové haly a přišli jsme k těm gymnastickým podložkám. Všichni jsme si sedli na jednu a začali trochu meditovat. "Pověz mi... co mám dělat?" Zeptal se Feny, když jsme se usadili. Tubby seděl v tureckém sedu, Aurora se protahovala a Musashi se snažil Tubbyho napodobovat, i když tohle nebyl jeho šálek kávy. "Zavři oči a soustřeď se... Tenhle útok je psychický, proto je dúležité zhmotnit ho. Co potřebuji po tobě je, aby jsi si si představoval něco... něco, co tě umí naštvat. Něco, co tě příšerně vytáčí. Například... kdyby ti někdo vzal tvé peníze, anebo tak. Budeš naštvaný, že? Budeš cítit hněv a vztek, že?" Feny se maličko zamračil. Představoval si to a začal ten hněv v sobě pociťovat. "Jen to nech v sobě vřít a pomalu se to pokus zhmotnit." Feny se opravdu moc snažil a pomalu dal ruce před sebe... Ale nic se nestalo. Feny otevřel oči a podíval se na své tlapky. "Nevyšlo to..." Podíval se pak na mě. "To nijak nevadí. Zkusíme to znovu." "Proč vlastně chceš abych takhle zhmotňoval svúj hněv? Proč právě hněv a vztek?" "Jde o jednu z nejsilnějších emocí, které pokémoni i lidé cítí. Strach, bolest, smutek, hněv, vztek... To vše jsou emoce, co dokážou pohnout s celým tvým já. Navíc, jelikož jde o útok, který má zpúsobovat nějaké zranění, je třeba vyvolat tyhle silné emoce, zhmotnit je a poslat je na protivníka v podobě paprsku. Paprsek má směr a sílu. Múžeš své emoce na někoho takhle namířit."
"To dává smysl." Přikývl Feny. "Ale múžu použít i jinou emoci?" "Zajisté. Pokud pújde o nějakou silnou emoci, nic ti nebrání." Usmála jsem se. Feny přikývl a tentokrát se postavil. Chvilku se soustředil a pak roztáhl ruce, opsal jimi kruh a zdálo se mi, že se kolem něj objevili malé zářící kuličky modré barvy. Byli opravdu maličké, asi jako bobulky hroznu, ale když Feny dal ruce k sobě před sebe, jakoby se všechny vtáhli na jedno místo a Feny tak měl v ruce krásnou kouli, co přeblikávala všemi odstíny modré a fialové. Pak udělal krok vpřed a z koule se stal paprsek. Byla to jen chvilka, ale... ale Feny to zvládl! Začala jsem mu tleskat. "Páni, to je úžasné!" Řekla jsem radostě a on se podíval na mě. "Jsi... na mě hrdá?" Zeptal se trochu nesvúj. "Zajisté, že jsem." Objala jsem ho a usmívala jsem se. "Bylo to úžasné!" Řekla jsem pyšně. "Co jsi si představoval?" "Zklamání... Vždy když mě někdo zklamal... zradil mé přátelství, anebo když jsem já nesplnil slib a očekávání..." Dívala jsem se chvilku na něj a pak jsem ho objala. Nic jsem neřekla, jen ho objala. "Mám tě moc ráda Feny... a nikdy mě nezklameš... Doopravdy ne." Pousmála jsem se a Feny mě objal nazpátek a přikývl. "Chceš to zkusit znovu, anebo se na to už necítíš?" Zeptala jsem se trochu ustarostěně a on se pousmál hrdě a statečně. "Chci ještě trénovat. Něco takového mě nezastaví." Pousmála jsem se a přikývla jsem. "Tak jo. Tak to zkus znovu. Ale múžeš se zaměřit třeba na jednu vzpomínku a jakoby si jí přehrávat trochu. Nemusíš myslet na tolik věcí najednou pak." "Zkusím to." Řekl Feny a postavil se přede mě. "Feny... Použij Psybeam." Řekla jsem, Feny roztáhl ruce, vytvořil světélkující kuličky, pak rychle tleskl, kuličky se naschromáždili do jeho dlaní a udělal krok dopředu s tím, že před sebe vyslal paprsek modrého světla. "Skvělá práce Feny." Pochválila jsem ho s úsměvem a ještě po dvou pokusech jsem chtěla procvičit i jeho dva útoky. Šli jsme z téhle gymnastické části haly do posilovací a byl tam i boxovací pytel. "Teď si ještě procvičíme starší útoky, co ty na to?" "To zní skvěle." "A zkusíme to trochu zřetězit. Tak zkusíme.. Feny, použij scratch." Feny se rozeběhl proti tomu pytli a poškrábal ho hezky do kříže. "Vyskoč a Ember." Feny se odrazil od toho pytle do vzduchu, mávl svou paličkou a na něj poslal ohnivé koule, co vybuchli v nádherný ohňostroj. "A teď opět Scratch, ale zezadu." Když Feny přistál na zem, rozeběhl se k pytli, oběhl ho a zezadu ho poškrábal. "Výborně! Jde ti to přímo skvěle." Pochválila jsem ho a když přišel ke mně, za odmněnu jsem mu dala sladký lávový koláček. "Zasloužíš si ho." Usmála jsem se. "I já chci, prosím!" Zaškemral Musashi a tak jsem mu dala čokoládovou sušenku. Byla první, po čem jsem sáhla, stejně jako lávový koláček byl před chvílí na vrchu. "A vy dva? Vy nic nechcete?" "Ne ne. Já raději peču než mlsám." Usmál se Tubby. "Ani já nechci." Pokroutila hlavou Aurora. "Tak jo. Skvělý trénink." Řekla jsem spokojeně a vydali jsme se pryč z haly. Feny a Musashi cestou mlsali své čokoládové dobroty.
VymazatFeny 1x lávový koláček
Musashi 1x čokoládová sušenka
Braixen se útok naučil, ovšem bude si ho muset ještě procvičit. Základy pochytil.
VymazatBraixen - 2 levely, 9% sehranosti (5% láv. k.)
Riolu - 1 level, 4% sehranosti (1% čok. suš.)
Janet
OdpovědětVymazatLitten Strius
naučení Ohnivého tesáku (Fire fang)
Unova. Už nyní mě ten region velmi zaujal – není tu takové horko, jako v Alole a celkově je to úplně jiné. Třeba tady nejsou džungle (s výjimkou tréninkové). Proto bojuji s nutkáním jít trénovat na tréninkové pole, abych si užila Unovu, ale nakonec zvítězí to, že litten Strius, kterého dnes trénuji, je ohnivý typ a na poli by mohl něco zapálit. Unovu si můžeme užít později, nyní bude jistější hala. A měla bych si chytit vodního pokémona. Pomyslím si asi už posté.
Hala v Unově je víceméně stejná, jako v Alole. Vyberu si volné místo a začnu trénovat: „Pojď ven.“ Povolám ven svého startéra. „Takže Littene…“ Řeknu a potom mi dojde, že má nově jméno: „Tedy… Strie… Promiň.“ Omluvím se mu a začnu od začátku: „Takže Strie, dneska se zkusíme naučit nový útok. Je to ten ohnivý tesák.“ Řeknu mu a začneme: „Tento útok sis vybral, proto předpokládám, že víš, jak vypadá,“ Litten přikývne a já pokračuji: „Nicméně malé shrnutí by určitě neuškodilo.“ Dodám a řeknu tedy stručně něco o útoku, který si Strius vybral: „Ohnivý tesák je fyzický útok, který je ohnivého typu. Jde o to, že tvé zuby se trošku zvětší a hlavně se…“ Zarazím se na chvilku: „Zohnivý.“ Řeknu a dodám: „Prostě budou ohnivé. A těmi kousneš svého protivníka.“ Litten přikývne a já mu řeknu: „Takže, nashromáždi ohnivou energii do svých tesáků.“ Strius přikývne, pootevře tlamičku a pokusí se „zohnivit“ své tesáky. Nepodaří se mu to. „Zkus to znovu.“ Pobídnu ho a litten se znovu pokusí nechat vzplanout své tesáky, opět ale bezvýsledně. „Znovu.“ Litten znovu zkusí nechat vzplanout své tesáky a ani tentokrát se na tesácích neobjeví ani malinký plamínek. Takto Strius pokračuje, až mu na tesácích vzplane malý plamínek, ale ne celý tesák a rychle zase zmizí. „Skvělý, kousek už se povedl.“ Pochválím ho a Strius to zkusí zopakovat, nevyjde mu to ale. Po dalším pokusu se mu ale podaří nechat lehce vzplanout kousek tesáků. A potom pokračuje. „Skvěle.“ Pochválím ho, protože se zlepšuje: „Jen tak dál.“ Litten se usměje a pokusí se znovu o ohnivý tesák. Tentokrát se sice nezlepší, ale po chvíli se mu podaří nechat vzplanout celé tesáky. „Výborný.“ Zavolám nadšeně. „To bylo ono.“ Strius se na mne podívá stylem: Co blbneš? Úplně správný to není… A to je pravda. Ohně tam nebylo dost, ale tesáky už vzplanuly celé. „Pokračuj.“ Pobídnu ho a Striovi se tentokrát podaří nechat vzplanout celé tesáky dostatečným plamenem. „Výborně.“ Zavolám. „To je ono. Zkus to zopakovat.“ To se littenovi nepodaří, ale poté to zopakuje. Po asi třech minutách to zvládne levou zadní. „Šikulka.“ Pochválím ho a potom si dáme pauzu.
Po čtvrt hodině, kdy Strius ležel a odpočíval, se ho zeptám: „Můžeš?“ Litten přikývnul a pokračujeme: „Takže Strie, nejprve použij znovu ohnivý tesák.“ Litten přikývne a použije ohnivý tesák, který se mu povede. „Výborný. Teď zaútočení, tedy udržení útoku při běhu a při skousnutí.“ Ohnivý pokémon přikývne a já pokračuji: „Strie, ohnivý tesák.“ Litten použije ohnivý tesák, rozeběhne se ohnivé tesáky mu zhasnou. „Nevadí, zkus to znovu.“ Můj startér přikývne a pokusí se znovu o zaútočení ohnivým tesákem, ale opět ho neudrží. „Znovu.“ Ohnivý pokémon přikývne a zkusí to znovu se stejným výsledkem. A takto to pokračuje asi tři minuty. Potom se ale littenovi podaří udržet ohnivý tesák. „Skvělé.“ Zavolám. Zopakovat to ale napoprvé nedokáže. „Nevadí, zkus to znovu.“ Strius přikývne a asi tři minuty se střídavý úspěchem zvládá běžet s ohnivým tesákem. A po dalších dvou minutách už to zvládá v pohodě. „Skvěle Strie. A teď zamiř na támhleten terč.“ Vyberu opodál stojící terč. Litten ohnivý tesák udrží, ale nezasáhne. „Nevadí, znovu.“ Litten přikývne a zkusí to znovu, ale ani tentokrát se mu to nepovede. A ani napotřetí ani na počtvrté. Potom už se mu konečně podaří první zásah, i když to vypadá spíše jako náhoda. „Výborně. Znovu, Strie.“ Řeknu a pokémon se pokusí znovu zasáhnout terč, ale nezasáhne. Po asi dvou minutách se mu to začne trošku dařit. Když se mu podaří tři zásahy za sebou, chci to už tuhle část ukončit, ale potom litten mine o několik metrů a změním názor. Ještě je třeba to procvičit. „Nevadí, Strie, zkus to znovu.“ Strius se zatváří poměrně odhodlaně a zkusí to. „Paráda.“ Zavolám, protože tentokrát to dokáže a potom to i zopakuje. Potom ale zase mine. Takto střídavě má úspěch asi tři minuty. Potom už mu to docela jde. „Skvěle. A teď zaútoč na támhleten terč.“ Kočičí pokémon se zastaví a rychle zaútočí, ale mine. „Nevadí, znovu.“ Strius přikývne a zkusí to znovu, ovšem ani tentokrát nemá úspěch. „Znovu.“ Litten míří sice o trošku déle, než předtím, ale zato zasáhne terč. „Skvěle. Znovu.“ Strius přikývne a zasáhne terč. A potom už mu to docela jde a většinu zásahů zvládá a pokud mine, je to jen o kousek.
Vymazat„Skvěle Strie, teď si dej pauzu.“ Litten si lehne a leží, na nic jiného zřejmě o pauze náladu nemá. Po čtvrt hodině se zvednu a zeptám se ho: „Můžeš?“ Pokémon se zvedne a přikývne. „Takže, nejdříve zopakuj ohnivý tesák na terč.“ Strius přikývne a zaútočí ohnivým tesákem a podaří se mu zásah. „Výborný. Ještě jednou.“ Litten to zopakuje a potom tedy přejdeme k těžšímu míření – na pohyblivý terč. „Výborný. Ale jen málokterý pokémon bude dobrovolně čekat, až na něj zaútočíš.“ Litten se pousměje, ale hned zase zvážní. „Takže je potřeba ještě procvičit útok na pohyblivý terč.“ Řeknu a Strius přikývne. „Takže, Strie, ohnivý tesák.“ Pokémon přikývne a zaútočí na zapnutý terč. A mine. „Znovu.“ Litten přikývne a zkusí to znovu, ale ani tentokrát se mu nepodaří zasáhnout terč. „Pokračuj.“ Litten přikývne a stále se mu nedaří zasáhnout terč. Ani poté. „Víc se soustřeď.“ Poradím mu, Strius zamíří o něco déle a zasáhne terč. „Výborný.“ Pochválím ho a potom ho nechám to zopakovat. Pohyblivý terč ale nyní Litten mine. „Znovu Littene.“ Litten přikývne a zkusí to znovu. Tentokrát ho mine jen o malinko a potom už ho zasáhne. „Výborný.“ Ještě tak dvě minuty to ohnivý pokémon zkouší, potom mu to už ale docela jde. „Výborný.“ Pochválím ho a změním nastavení pohybu terče, takže se nyní nemění jen poloha terče, ale i rychlost a terč se může otočit kdekoli, ne až na konci. To littena trochu zarazí a zezačátku mu to nejde a netrefuje se, pokud ovšem terč zrovna se delší dobu nepohybuje stejně. Po asi dvou minutách mu to už ale začne docela jít. „Výborný Littene. Teď si dej pauzu.“
VymazatLitten si i nyní lehne a položí si hlavu na tlapky. Vypadá, že spí, ale po chvíli si všimnu, že nespí, že to jen předstírá. A po čtvrt hodině se zvednu a zeptám se ho: „Můžeš?“ Strius přikývne a poměrně odhodlaně se postaví na tréninkové pole v hale a připraví se. Já zapnu terč, nerovnoměrně, a potom řeknu: „Ohnivý tesák.“ Strius zaútočí a povede se mu zásah. Sice slabí, než byli ty předchozí, ale povede. „Znovu.“ Litten zaútočí znovu a tentokrát mine, ale dalším pokusem to napraví. „Skvěle. Pokračuj.“ Pokémon přikývne a zaútočí znovu a znovu, v obou případech úspěšně a i docela silně. „Výborný. Znovu.“ Litten přikývne a zkusí to znovu a znovu a znovu. Z těchto tří zásahů se mu podařili jenom dva, ale postupně zasahuje všechny. Po dvou minutách, kdy dále procvičujeme útok, usoudím, že už mu to docela jde a tedy pro dnešek stačí. „Skvěle, Strie.“ Pochválím ho. „Pro dnešek stačí.“ A vyrazíme ven z tréninkové haly k dalším krásám Unuvy.
Litten se nový útok úspěšně naučil! Krásy Unovy na tebe čekají!
VymazatLitten - 2 levely, 5% sehranosti
1. Poochyena - Renji
OdpovědětVymazat2. Seznámení se schopnostmi a procvičení Tackle
3.
Suzuya se po nějaké době rozhodl, že by bylo dobré, kdyby vzal Renjiho do tréninkové haly a zjistil, co Renji umí a jak se mu bude dařit s tréninkem. Zatím ho ještě nechtěl nic nového učit. Po nějaké chvíli vejde do tréninkové haly a rozhlédne se okolo. Byli tam asi dva další trenéři, kteří trénovali své pokémony, ale Suzuya se o ně nezajímal a rozešel se do prázdné části haly. Když tam došel, tak vytáhl z kapsy Pokéball, ve kterém se nachází Poochyena a hodil ho před sebe. „Ahoj Renji, dneska zjistíme, jak na tom jsi s tréninkem,“ řekne Suzuya Poochyeně.
Poochyena se objeví před Suzuyu a dívá se na něj. „Ahoj Suzuyo, jo, jasně, můžeme to zkusit,“ řekne Renji nadšeně.
„Tak fajn,“ řekne Suzuya a pak se trochu podívá po okolí. „Tak co kdyby ses první rozběhnul trochu po okolí a pak začneme s tréninkem,“ navrhne Juuzou.
„Jo, jasně,“ řekne Poochyena a následně se rozběhne po okolí, aby se trochu protáhnul.
Suzuya se jen pousměje a pak se začne dívat po okolí. Následně se rozejde k jedné figuríně, která byla kousek od něj.
Renji dále pobíhá po okolí a celkem ho to baví.
Suzuya sleduje Poochyenu a po nějaké chvíli si řekne, že už to stačí. „Tak jo Renji, to stačí, půjdeme trénovat,“ řekne Suzuya a počká, až k němu dojde.
Renji jen souhlasně kývne hlavu a následně se k němu rozběhne. Poté se zastaví u něj a čeká, co se bude dít.
„Tak fajn Renji, dneska si potrénuješ Tackle,“ řekne Suzuya Renjimu.
Renji jen souhlasně kývne hlavou. „Dobře,“ řekne Poochyena a následně se rozběhne proti figuríně, která je kousek od něj, následně do ní narazí pomocí Tackle.
Suzuya sleduje Poochyenu a když provede útok, tak se jen pousměje. „Jo, bylo to celkem dobré, ale myslím, že by to mohlo být ještě lepší,“ řekne Suzuya Renjimu.
„Myslíš,“ zeptá se Poochyena a následně se opět rozběhne proti figuríně a znovu do ní narazí.
„Ano myslím,“ řekne Suzuya Pokémonovi. „No vidíš, bylo to o něco lepší,“ řekne Suzuya.
Poochyena se trochu pousměje. „Tak já to zkusím ještě znovu, myslím, že bych to dokázal ještě lépe,“ řekne Renji.
„Tak dobře, pokračuj,“ řekne Juuzou.
Poochyena jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne proti figuríně a narazí do ní co nejsilněji může.
Suzuya jen kývne hlavou. „Myslím, že když spolu budeme dále trénovat, tak to bude dobré,“ poví Suzuya Poochyeně.
„Opravdu,“ zeptá se Renji nadšeně. Následně se opět rozběhne proti figuríně a znovu do ní narazí.
Suzuya se na něj jen podívá. ‘Ten bere ten trénink nějak moc vážně,‘ pomyslí si Suzuya, protože takovýto zápal opravdu nečekal.
„Tak co zlepšil jsem se,“ zeptá se zadýchaně Poochyena.
„Ano, je to o dost lepší, ale ještě budeš muset časem trénovat a bude to ještě o hodně lepší,“ řekne Suzuya Poochyeně.
„Super, to jsem moc rád,“ řekne Renji nadšeně.
„Tak to je fajn, myslím, že už to pro dnešek bude stačit, ať se moc neunavíš, nechci tě na prvním tréninku moc unavit,“ řekne Suzuya Renjimu.
„Dobře, takže pro dnešek konec,“ řekne Renji.
„Přesně,“ odpoví mu Suzuya a následně vezme Pokéball od Renjiho a odvolá ho do něj. Poté se rozejde pryč z tréninkové haly.
Poochyena se s tebou blíže seznámil a svůj jediný útok si procvičil.
VymazatPoochyena - 1 level, 3% sehranosti
Janet
OdpovědětVymazatLitten Strius
procvičení útoků
„Strie, pojď ven.“ Zavolám a přede mnou se objeví Strius. Jsem na cestě na louku a když jdu kolem haly, rozhodnu se zde na chvilku trénovat. „Strie, dneska jenom krátký trénink – procvičení útoků.“ Řeknu a rovnou začneme:
„Strie, uhlíky.“ Strius použije uhlíky a zasáhne terč, na který jsem ukázala. „Výborně. A znovu.“ Strius to zopakuje a potom ještě jednou. „Skvěle ti to jde.“ Zatím neminul a já si začínám dělat iluze, že ani nemine a trénink bude opravdu bleskový. Jenže Litten mi to záhy vyvrátí, protože mine. „Nevadí, znovu.“ Ohnivý pokémon zaútočí uhlíky znovu a zasáhne terč a potom ještě jednou. „Výborný. Ještě jednou.“ Litten přikývne a zaútočí znovu a opět zasáhne. „Skvěle. Teď ohnivý tesák.“ Striovi se „zohnivý“ tesáky a silně s nimi kousne do terče. Ještě, že je nehořlavý. „Znovu, Strie.“ Strius přikývne a použije znovu ohnivý tesák. I tento útok mu takto jde, protože i další dva pokusy se mu povedou. Potom o kousek mine, ale hned se zase opraví. „Skvěle. Znovu.“ Litten zaútočí znovu a ještě jednou a potom ještě. Všechny tři pokusy mu vyjdou a já se rozhodnu, že je načase zapnout terč, aby se pohyboval. Nepravidelně, náhodně. „Littene, použij uhlíky.“ Takto to jde trošku hůře, protože Strius hned napoprvé mine. Poté se sice opraví a poté zvládne další dva zásahy za sebou, ale potom dvakrát mine. „Skvěle.“ Zavolám a ohnivý pokémon znovu zasáhne. „Skvěle.“ Pochválím ho a litten znovu zaútočí a uhlíky zasáhnou cíl. „Skvěle. Ještě.“ Litten zaútočí ještě dvakrát a oba pokusy mu vyjdou. „Skvěle. Teď ohnivý tesák.“ Ohnivý tesák se Striovi povede a zasáhne pohybující se terč. „Prima. Znovu.“ Litten přikývne a znovu použije ohnivý tesák a opět zasáhne. Potom mine, ale hned si to opraví. A potom další dva zásahy zvládne v pohodě, třetí o chlup mine. „Nevadí, znovu.“ Zavolám a Strius použije znovu ohnivý tesák. „Skvěle. Znovu.“ Strius přikývne a zaútočí znovu. A zasáhne a potom ještě třikrát. „Výborně. Pro dnešek stačí.“ Řeknu a vydáme se z tréninkové haly.
Litten si útok procvičil.
VymazatLitten - 1 level, 2% sehranosti
Janet
OdpovědětVymazatTepig
procvičení útoků
„Tepig, pojď ven.“ Za chvíli už přede mnou stojí moje Tepig. Rozhlédne se a zjistí, že jsem v tréninkové hale. „Tepig, dneska si dáme jenom krátké procvičení útoků, dlouho jsme netrénovali, tak si to zopakujeme.“ Tepig přikývne a začneme:
„Nejdříve zkusíme tvojí rychlost a obratnost. Co nejrychleji přeběhni tento úsek.“ Ukáži jí, který myslím a Tepig se do toho dá. Přeběhne ho sprintem tam a zase nazpátek. „Výborný. Dáme si to ještě jednou a tentokrát poběžím s tebou jo?“ Tepig přikývne a omluví se, že vyběhla beze mne: „Nemusí se omlouvat. Já ti nic neřekla, já si to rozmyslela, když jsem tě viděla běžet.“ Tepig se usměje a obě se rozeběhneme a doběhneme na druhou stranu – samozřejmě je tam první Tepig. „A zpátky.“ Obě se rozeběhneme zpátky a když doběhneme, běžíme to znovu a potom ještě jednou. „Výborný.“ Řeknu a pokračuji: „Teď se dáš do té obratnosti.“ Do dráhy položím různé věci, kterým se musí vyhnout a jednu dlouhou, kterou musí přeskočit. „Tak, tři… dva… jedna… TEĎ!“ Tepig se rozeběhne a přeskočí a vyhne se všemu, co má v cestě. „Výborně. Zpátky.“ Tepig se otočí, odfrkne si a rozeběhne se zpět. Opět bez nějakých problémů.“ „Super.“ Zvolám nadšeně. „Teď se dáme do tréninku útoků.“ Tepig přikývne a s radostí se dá do útoků. „Tepig, žhoucí útok.“ Zavolám a Tepig použije žhnoucí útok. Žhnoucí útok zasáhne připravený terč, nicméně ne dostatečně. „Znovu tepig.“ Tepig to zkusí znovu, ale opět nic. Nebo spíše se nezlepší a útok je stále slabší, než by měl být. „Znovu Tepig, pořádně se do toho opři.“ Tepig zaútočí a srazí terč žhnoucím útokem. Naštěstí oheň absorbuje nehořlavé obložení stěny a nic nechytne. „Výborný. Znovu.“ Tepig zaútočí znovu a potom ještě jednou a ještě jednou. „Znovu Tepig.“ Tepig se to nyní docela daří. Občas si to tedy musí opravit, ale většinou to zvládá. Po chvíli, kdy jí to jde výborně řeknu: „Skvěle. Teď dáme pohyblivý terč. Připrav se.“ Zapnu nerovnoměrný pohyb terče a Tepig zaútočí a zasáhne. A zasáhne i dalším pokusem a také dalším. Potom sice těsně mine, ale hned si to opraví. A pokračuje. Jde jí to dobře a já usoudím, že žhnoucí útok asi stačí.
„Výborný Tepig. Teď zkusíme nárazový útok.“ Tepig přikývne a zaútočí nárazovým útokem do stojícího terče. Náraz je dobrý, ale mám pocit, že Tepig trval nárazový útok o něco déle, než by měl a déle zaměřovala. To se potvrdí, když to zopakuje. „Tepig, musíš ho přivolat rychleji. Nemůže ti vyvolání nárazového útoku trvat tak dlouho. Je to pouze náraz. Zaútoč rychleji.“ Tepig přikývne a zaútočí znovu. Tentokrát rychleji, ale mine. V duchu lehce zakleju. Tohle nám moc nejde, nicméně jsme to uměly. „Rychleji, ale stejně přesně, Tepig.“ Ohnivý pokémon přikývne a zkusí to znovu, ale nevyjde to. Ani poté to nevyjde, ale zkouší to znovu. Po asi dvou minutách se to Tepig konečně povede. „To je ono, Tepig.“ Zavolám nadšeně a pokračuji: „Znovu.“ Tepig si zřejmě vzpomněla, protože rychlost si vylepší a míří přesně. A poměrně rychle. „Znovu.“ Tepig to zkusí znovu a povede se jí to a ještě několikrát. „A znovu.“ Tepig zaútočí znovu a opět se jí to povede. „Výborné. Teď to zkusí na pohyblivý cíl.“ A zapnu terč. Ten vyjede doprava, ale najednou se otočí a jede doleva a to přesně ve chvíli, kdy Tepig zaútočila a tedy mine. „Nevadí, Tepig, znovu.“ Tepig zaútočí znovu a tentokrát ji nerovnoměrný pohyb terče nezaskočí a zasáhne ho třikrát po sobě. Potom těsně mine, ale hned si to napraví a potom ještě několikrát zvládne výborně další nárazový útok. „Skvěle.“ Tepig se napřímí a připraví se na další. Ten zvládne také skvěle a ač je připravena zaútočit znovu, nechám ji. „Dobře, Tepig, stačí. Dáme si pauzu.“
Po čtvrt hodině odpočinku řeknu: „Můžeš, Tepig?“ Tepig přikývne a obě se znovu postavíme na tréninkové pole. „Teď ohnivý výpad.“ Řeknu název posledního útoku, který Tepig umí a Tepig zaútočí ohnivým výpadem na stojící terč. Ohnivý výpad nevypadá špatně a má i dobrou sílu, horší je zaměření, protože napodruhé se netrefí a potom se opět netrefí. „Tepig, víc se soustřeď na cíl, umíš to jinak dobře. Tepig přikývne a zaměří se víc na cíl. A zasáhne. A potom se jí to podaří znovu, ale potom se to zase zhorší. „Tepig, pořád.“ Tepig se znovu pokusí víc soustředit na cíl. Naštěstí to teď už vydrží a po asi šesti zásazích za sebou usoudím, že dobré. „Dobře, ještě na cíl.“ A zapnu nerovnoměrný pohyb terče a Tepig zaútočí ohnivým výpadem na terč pohybující se doprava. A zasáhne. „Výborný. Zopakuj to.“ Tepig to zopakuje a opět zasáhne, ale potřetí se jí to nepovede. „Nevadí, znovu.“ Ohnivý pokémon to zkusí znovu a tentokrát se jí to povede. Potom ještě chvíli útočí. Po čtyřech zásazích za sebou mě něco napadne: „Skvěle Tepig. Počkej chvíli.“ A dám jí do cesty překážku. „Tohle simuluje kládu, která ti spadla přes cestu – mohl ji klidně srazit útok protivníka – a musíš to přeskočit, zasáhnout terč a přitom stále držet ohnivý výpad.“ Tepig přikývne a zaútočí. Napoprvé se jí to nepovede. Tedy, útok udrží, ale je slabší, než by měl. „Znovu, Tepig.“ Tepig to zkusí. Ale ani tentokrát se jí to nepovede. „Víc se soustřeď na udržení útoku, to přeskočíš.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu a tentokrát se jí to povede. „Výborný. Znovu.“ Tepig zaútočí znovu a opět se jí to povede. Když se jí to povede ještě dvakrát, usoudím, že stačí: „Dobrý, Tepig, končíme.“ Řeknu a obě se vydáme pryč z tréninkové haly.
VymazatTepig si útoky procvičila.
VymazatTepig - 1 level, 3% sehranosti
1. Misdreavus Misty a Braixen Feny
OdpovědětVymazat2. Cvičení obratnosti a reflexú
3. Procházela jsem se kolem města a zabrousila jsem chvilku i více do lesa. Díky počasí některé stromy již byli obsypané malými plody a pár třešní už byli dokonce červené. Pak jsem ale viděla Wurmpla, jak vyskakuje a chytá třešínky, co vypadali hezky a až zralé. Chtěla jsem mu pomoct, ale byl to divoký pokémon a spíše by se mě lekl. Na ostrově na letním táboře mě naučili, že někdy je lepší se stát jenom pozorovatelem a nezasahovat a tak jsem odolala nutkání a nepomohla jsem mu. Místo toho mi ale vnuknul nový nápad na trénink a tak jsem se tiše vzdálila od broučího pokémona a sama jsem se vydala do tréninkové haly, kde bude vše potřebné pro nový trénink. Vyvolala jsem Fenyho a Misty a usmívala jsem se. Již jsme byli v posilovně a oba pokémoni se chvilku rozhlíželi, aby zjistili, kde se vlastně nachází. Feny to tady rozeznal, protože jsme spolu už v tréninkové hale trénovali, ale Misty byla trochu vyjukaná a hlavně zvědavá, protože ještě neviděla tolik přístrojú na cvičení. „Kde to jsme? Kde to jsme? A na co je tohle? A tohle se používá jak?“ Ptala se ustavičně a já se usmála a Feny se taky maličko zasmál. Bylo roztomilé, jak byla nadšená z místa, kde jsme. „Misty, jsme momentálně v tréninkové hale. Jde o místo postavené lidmi, kde mohou trenéři se svými pokémony trénovat s rúzným vybavením a taky pod střechou, když je venku ošklivé počasí.“ „To vybavení je na tom to nejlepší.“ Poznamenal Feny. „Pravda. Občas trénink za trochu ztížených podmínek jenom zocelí, viď?“ Pousmála jsem se. „Wuaa! Mě se tu líbí.“ Řekla Misty a pořád poletovala kolem a vše si jednoduše potřebovala ohmatat a prohlédnout. „To je dobře Misty. Ale dávej pozor, ať nerušíš ostatní, co tu už cvičí, ano?“ Ani mě moc neposlouchala, ale jsem si jistá, že jen co by někoho i vyrušila a obořil by se do ní, hned by zmizela... Ale snad nic nevyvede... „A copak budeme dělat?“ Zeptal se Feny. Nečekal přítomnost Misty při nějakém společném tréninku, protože obvykle trénoval s Musashim. „Jistěže trénovat. Co jiného bychom v hale dělali?“ Usmála jsem se. „To mi je jasné, ale co konkrétně?“ Byl trochu netrpělivý. Jak by asi řekl, čas jsou peníze... „Napřed mi pojď pomoct s bednami a trampolínami.“ „Huh?“ Naprosto nechápavě se na mě koukal. Pak mi ale šel pomoct. Myslel si, že nejspíše si spolu nějak asi zaskáčeme na trampolínách, co ho maličko i zklamalo, protože on měl rád nějaké pořádnější tréninky. To ale pořád netušil, co jsem si to pro něj vlastně přichystala. Musím si ale dávat pozor, aby se moc nevyčerpal, jinak si zarezervuje přímou cestu do střediska za sestrou Joy. Jen co jsme měli bedny v rúzných výškách a trampolíny rozmístěné, ještě jsem dala na volné místa nějaké žíněnky pro případ, že by spadl na zem. I když je Feny obratný a zručný, nikdy nevíte, co by se mohlo stát. „Tak. Už jsou přípravy hotové?“ „Ještě jedna věc chybí.“ Šla jsem ještě pro míč na gymnastiku. Byl velký asi jako futbalový míč, ale byl lehčí. „Tak. Nářadí i věci jsou připraveny.“ Zahlásila jsem. „Takže, múžeme začít?“ „Ano. Ale potřebovali bychom ještě něco. Nebo spíše někoho.“ Pousmála jsem se a šla jsem najít Misty, protože jsem se maličko obávala, že by mohla snad něco pokazit, ale naštěstí se jenom houpala na jednom z kruhú, které viseli vedle v posilovně a nikoho neobtěžovala. A zjevně si to tu užívala, za co jsem byla moc ráda. „Misty!“ Zavolala jsem na ní a ona se přestala houpat a slétla za mnou. „Koukni co jsem si našla na hraní. Jde se tam moc hezky houpat a je to tak vysoko!“ Usmívala se. „To vidím.“ Přikývla jsem. „A chceš si jít teď se mnou a Fenym zahrát?“ „Ano, ano, moc chci. A co budeme hrát?“ „No, pojď se mnou a já tu novou hru vysvětlím.“ Usmála jsem se na ní a spolu jsme se vrátili za Fenym. Ten už na nás trochu netrpělivě čekal. „Tak povídej, povídej.“ Řekla Misty. „Dobře. Zahrajeme si spolu jednu skvělou hru. Misty, ty si vezmi tenhle míč a budeš poletovat nad námi.“ Misty
jsem podala onen míč, vylezla na nejvyšší bednu a rukou jsem jí naznačila, v jaké výšce má poletovat i s terčem pro Fenyho. „Jasně!“ Misty ihned provedla, co jsem od ní chtěla. Míč nebyl nijak pro její duší tělo těžký, takže s tím neměla problémy. „A co já?“ Zeptal se Feny a pozoroval Misty, jak nad našimi hlavami létala. „Ty si vezmi svúj klacík a máš za úkol trefit se do toho míče. Múžeš vyskakovat na bedny, odrážet se od trampolín a to je ono.“ „Heh, to jsi měla vymyslet něco těžšího. Tohle je až moc snadné!“ Zvolal Feny a vyskočil z jedné bedny do vzduchu a v ruce měl svou paličku, avšak Misty byla na něj moc šikovná a netrefil se ani zdaleka. Myslím, že ho zarazilo, že netrefil a zkusil to tedy znovu. Zamířil si přímo na míč a s menším rozběhem se odrazil od trampolíny, ale Misty ve vzduchu uhnula. Feny na to nestihl zareagovat a tak netrefil míč, co Misty držela a ještě spadl i celkem hloupě rozpláclý na žíněnce. Misty se tomu výjevu celkem i zasmála, co Fenyho maličko rozohnilo. Přišla jsem k němu a pomohla mu vstát. „Není to zas tak jednoduché, viď?“ Usmála jsem se mile. „Jo. Je to těžší, než se zdá...“ Zamumlal. „A na co je to vúbec dobré?“ Maličko nazlobeně nafoukl tvářičky. „Pro tebe je to skvělý trénink, až přijde kupříkladu souboj, kdy bude tvúj oponent létající pokémon a tvé reflexy se zlepší na takovouhle situaci. Taky posiluješ skoky své nohy, svou rovnováhu a odhad. Pro Misty je to skvělý trénink ve všímání si tvých pohybú a musí být velmi rychlá, aby se vyhla do správné strany třeba. Ale co je nejdúležitější, je to pro ní zábava.“ Vydechla jsem spokojená. „A byla bych ráda, aby jsi o tomhle tréninku i ty smýšlel jako o zábavě a nejen o aktivitě, která se ti vyplatí.“ Pohladila jsem ho po hlavě. „Život není jen o penězích. Zkus si to trochu užít.“ Povzbudila jsem ho. Pozorně mě poslouchal a rozhodně se mu líbilo, kolik výhod tenhle trénink má. A já jsem si byla jistá, že po nějaké chvilce přestane nad tím přemýšlet ekonomicky a bude se spolu s Misty bavit, jakoby to bylo celé jenom jedna zábavní hra. Misty se takhle sblíží s Fenym a postupně se sblíží i s jinými pokémony, jsem si tím jistá. Ale možná by bylo hezké, kdyby poznala třeba i jiné pokémony. Duší, jako je ona. A nejlépe další Misdreavus. Ale tuhle myšlenku prozatím nechám na jindy. Teď jsem pozorovala tuhle jejich vylepšenou hru na honěnou. Misty v jedné úrovni létala sem a tam, hezky se bavila, smála, maličko možná i Fenyho provokovala, ale on se jen tak napálit od jedné duší slečny nechtěl nechat. Skákal jako nějaký hopík sem a tam. Často sebou plácl o zem na žíněnku, anebo třeba vrazil do beden. On si ale z toho nic ani nedělal a místo toho, aby se zastavil, pořád skákal a skákal... Musela jsem je oba zastavit, protože Fenymu už docházel vzduch a tak, když jsem vyhlásila přestávku, sedl si se mnou na jednu z beden a pozoroval Misty, jak pořád poletuje nad námi. „Já to nechápu. Proč jí nemohu ani jednou trefit?“ Byl z toho... smutný? Naštvaný? Frustrovaný? Vše najednou asi. Ale snad mu pomohu s tím, aby se cítil trochu líp. „Myslíš, že děláš něco špatně?“ Přikývl mi na tuhle otázku. „Neděláš nic špatně. Ale mohl by jsi zkusit dělat něco jinak.“ Navrhla jsem mu. „Jinak?“ „Ano. Například... Zkusit skákat jinak, než doteď a udělat to vše efektivní.“ Zaujala jsem ho. „Pomúžeš mi s tím?“ Zeptal se a hned vstal. „Tak jo, pokusím se.“ Přikývla jsem a taktéž jsem se postavila. „Podle mého, první, co by jsi měl udělat je, aby sis prohlédl terén, kde se budeš pohybovat. Všimnout si, kde jsou bedy, jaké jsou vysoké, kde jsou trampolíny. Pak se budeš moct mnohem lépe orientovat v tom, od čeho se odrazit. Pak je dobré nepozorovat pouze svúj cíl, i když i to je velmi klíčové a dúležité, ale nezapomeň sledovat i své okolí a púdu pod nohama.“ Usmála jsem se. „A nakonec? Nepřemýšlej nad tím jako o jednom skoku po druhém.“ „Huh? Jak to myslíš?“ Tohle poslední jaksi nechápal. Na chvilku jsem se zamyslela, jak to vysvětlit dost jednoduše. „Hmm, tak si to představ na kození.“ Postavila jsem se rovně.
Vymazat„To, co jsi dělal ty, je skok, spadl si, postavil se a pak znovu skočil. Je to dobré, ale jde to vylepšit. Koukni. Tohle je to, co jsi dělal, ale ukázano v chúzi. Udělal jsi krok, to je místo toho skoku.“ Vykročila jsem jednou nohou vpřed. „Pak jsi dopadl.“ Druhou nohu jsem přisunula k první a tím udělala krok. „A pak jsi se zvedl a koukal, odkud znovu skočit.“ A já zústala na místě. „Místo toho, si ale múžeš své skoky lépe naplánovat a řetězit je za sebou, aby jsi neztratil rychlost a energii a hlavně čas, který pak dáváš Misty, aby odletěla. Takže namísto krok anebo skok, dopad a vstát, uděláš skok, dopadneš a odrazíš se a tím uděláš další skok.“ Ukázala jsem to na plynulé chúzi. „Uděláš to vše za sebou, namísto jednotlivých krokú.“ Pousmála jsem se. Zdálo se, že to pochopil. „Ale je to těžší. Myslím, to řetězení skokú. Je to těžší než chúze.“ „To rozhodně je.“ Přikývla jsem. „Ale vím, že ty to rozhodně dokážeš, protože jsi úžasný.“ Usmála jsem se povzbudivě. „A když chceš, zkusíme to spolu.“ Vyskočila jsem na jednu bednu a pak seskočila na trampolínu, odrazila se od ní a skočila na další bednu. Ztratila jsem ale rovnováhu a slétla jsem na zem. Maličko jsem se lekla, ale pak jsem se tomu smála. Určitě jsem vypadala teď jako nešikovné trdlo, ale nijak mi to nevadilo. Díky tomu se smála Misty i Feny. A já byla teď ráda. „Chceš to zkusit ty?“ Obrátila jsem se na Fenyho. „Určitě to bude vypadat lépe, než tenhle múj chabý pokus.“ Vydechla jsem a postavila se a radši šla z cesty, abych mu nijak nezavazela. Feny přikývl, že to zkusí a napřed zrekogniskoval terén, jak jsem mu poradila. Prohlédl si bedny, trampolíny i žíněnky a pevně vzal klacík do ruky. Rozeběhl se, odrazil se ze žíněnky na bednu, skočil do vzduchu, pokusil se trefit Misty, ale ta mu uhnula se smíchem na stranu a zastavila se pak na místě, otočila se a chtěla se znovu trochu smát na tom, jak se rozplácne na zemi, ovšem on se místo toho odrazil od trampolíny, jak jsem to udělala i já, vyskočil do vzduchu a poprvé konečně trefil míč, který držela Misty. Ta byla z toho překvapená natolik, že ho pustila a Feny přistál na zemi. „Já... Já se trefil!“ Zvolal radostně a já zatleskala. „Výborně! Feny, dokázal jsi to!“ Byla jsem z něj nadšená. Misty ještě chvilku koukala vyjukaně na Fenyho a pak se usmála. „Jo, zvládl jsi to!“ Přidala se k mé chvále, ale pak slétla a trochu smutně vzala svúj míč. Všimla jsem si toho smutku v její tváři a přišla jsem za ní. Feny se mezitím radoval z jeho úspěchu. „Misty, co se děje?“ Zeptala jsem se starostlivě. „Feny... se trefil... Nedokázala jsem se mu vyhnout.“ Pousmála jsem se. „Ale to přeci nevadí.“ Podívala se na mě. „Nevadí?“ „Jistěže ne. Příště si budeš dávat větší pozor. Přeci nejsi pro Fenyho žádný snadný cíl, ne?“ Misty se pousmála. „Ne, to teda nejsem.“ Podívala se pak na Fenyho. „Ono... je to celkem i zábava.“ „Je zábava takhle trénovat s kamarádem a hrát si?“ Zeptala jsem se. „Uhm.“ „Takže nelituješ, že jsi se mnou tehdy šla?“ „To rozhodně ne.“ Usmála se zářivěji. „To jsem ráda. A pokud chceš, tak až s tréninkem skončíme, tak ti vysvětlím, jak lidé využívají jednotlivé stroje tady.“ „Ano, ano!“ Vše o lidech jí zajímalo, to bylo znát. „Chci o lidech vědět více.“ Usmála jsem se. „A já ti s radostí vyhovím.“ Misty pak vylétla opět do stejné výšky a tentokrát se pořádně soustředila na to, aby se Fenymu vyhla a on naopak pracoval na tom, aby klacíkem trefil míč, co držela Misty. A každým skokem byl ladnější a dokázal svou energii z jednoho skoku přenést do druhého, takže při tomhle druhém kole téhle velmi zvláštní hry na babu, nebyl ani tolik unavený a vysílený. Ale i přes to jsem si dávala pozor, aby to nepřehnali. Jak jsem je tak pozorovala, hodně mi to připomínalo dítě, které se snaží trefit na své oslavě narozenin hýbající se piňatu, aby z ní dostalo tolik vytoužené sladkosti a bonbóny, heh. Bylo to hezké. A hlavně jak se spolu dotahovali tihle dva. „Tentokrát tě dostanu!“ a „Ani zdaleka netrefil!“ Znělo každou chvilku jednou od Fenyho a jednou od Misty.
VymazatAle co bylo pro mě dúležitější, slyšela jsem jejich smích. Ať už si Feny tvrdil co jen chtěl a hrál si na sebevětšího škrta a držgrešli, pořád to byl pokémon, který si chtěl hrát a užívat si život. A i když tuhle svou hravou stránku dával najevo vzácně, byla úžasná. A já doufala, že ho nakonec přesvědčím, aby svúj herecký talent použil i jinak, než jen pro roly penízkomila, kterou každému předvádí. „Hah! Trefil, trefil!“ Řekl vítěoslavně Feny. „No jo... Ale příště mě nedostaneš.“ Řekla Misty, ale jak se zdálo, oba ztrácejí už dech a tak jsem rozhodla, že je na čase vyhlásit konec. „Dobrá práce vy dva!“ Zavolala jsem a přišla jsem k nim skrze malé bludiště beden, které jsem musela obcházet anebo překračovat. „Na dneska stačilo.“ Ani nevím, jak dlouho se takhle honili. „Ale já ještě múžu.“ Řekl Feny. „To je sice skvělé, ale není moc moudré čerpat až na dno svých sil, víš? Pokud své tělo moc vyčerpáš, múžeš třeba onemocnět, víš?“ Pousmála jsem se. „Tak si oba sedněte na támhletu lavičku.“ Ukázala jsem jakou myslím. „Přinesu vám nějaké chladné ručníky na osvěžení a já to tady zatím uklidím.“ „Pomúžeme ti.“ Nabídla se Misty. „Ne ne. Já si doteď jen válela šunky. Uklízení klidně zvládnu sama. Vy si jděte sednout. Ano?“ Usmála jsem se a tak si oba šli sednout a povídali si, jak dobrý byl tenhle trénink a já byla ráda, že se jim tak moc líbil. Pak jsem zašla pro ty slíbené ručníky, které tréninková hala poskytovala a přinesla jsem jim je. Feny se do jednoho zabalil a Misty se pod druhý schovala celá. Ano, i odpočinek je dúležitý. A já počas jejich oddechu uklidila všechno na své místo, kde jsem to našla, když jsme sem přišli. „Jak se cítíte?“ Zeptala jsem se, když jsem byla hotová a utřela jsem si čelo od těch pár kapiček potu, co se mi tam objevilo po tomhle uklízení. Misty vykoukla z ručníku. „Chládeček....“ Vydechla spokojená a já se usmála. Byla roztomilá. „Jo, je to hodně příjemný.“ Pokýval Feny s ručníkem kolem ramen. „To jsem ráda. Misty, chceš se teď kouknout se mnou po těch strojích?“ „Ano ano ano.“ Vylétla z ručníku, pak se ale zarazila, vrátila se pro ručník, který zústal na lavičce, zabalila se do něj jako do nějakého pláště a usadila se mi na rameno, kde si z chladivého přehozu udělala takovou svou malou kuklu. „Počkáš tu na nás?“ „Ano. Nepospíchejte.“ Usmál se Feny. Bylo jasné, že si potřebuje pořádně oddechnout, takže s tímhle neměl problém. Já s Misty zamířila napřed do posilovny. A jako první věc jsem jí ukázala běžící pás. „Tenhle stroj slouží k tomu, že si na něj stoupneš a múžeš utíkat na místě. A tady vedle?“ Ukázala jsem na další stroj. „Um.. myslím, že tady si sedneš a pak múžeš posilovat nohy i ruce.“ „Lidé jsou hrozně divná stvoření. Utíkat na místě a tohle monstrózní něco... na posilování nohou a rukou...“ Musela jsem se zasmát postřehu Misty. „To s tebou musím rozhodně souhlasit. Lidi jsou hodně divná stvoření, Misty.“ Ukázala jsem jí ještě několik strojú na posilování, ale ty pro ni a ani pro mě nebyli tolik zajímavé. Nikdy jsem je nepoužívala. Pak jsem přešla do vedlejší posilovny, kde bylo gymnastické a fitnes nářadí. To už vzbuzovalo zájmu víc. Nám oběma se více líbili míče, než boxovací pytle. A činky byli pro nás taky nezajímavé, narozdíl od kruhú. Misty vylétla ze své kukly z ručníku a teď si to tu prohlížela detailněji, než předtím. „Tyhle kruhy, na kterých jsem se houpala jsou na co?“ „Jsou na cvičení zvané gymnastika. Při gymnastice jde hlavně o obratnost a ne o síle. Takhle by ses chytla a třeba... uh... Je to těžký, ale... Múžeš se udržet takhle... nahoře...“ Chtěla jsem jí ukázat, že bych měla ruce od ramen ke dlaním narovnané a držela bych se nadtěmi kruhy, ale nějak to nevydalo a spadla jsem. „Je to hodně těžké. Pak tam jdou dělat třeba kotouly, nějaké sestavy a tak.“ Usmála jsem se a zasmála se svému pádu a hned jsem se zvedla. „Ale pak jsou tady i další věci na gymnastiku. Jednou z nich je i ten míč, co jsi držela při tréninku s Fenym.“ „Ahá!“ Přikývla mi Misty. Já pak otevřela skříň a vzala stuhu na paličce. „Tohle je moje oblébená věc z gymnastických pomúcek.“
VymazatVzala jsem paličku a začala jí opisovat kruhy amávat s ní a stuha létala a kroutila se. „Wua! To je nádherné!“ Vyjekla Misty okouzleně a tak jsem jí podala paličku a ona s ní mávala kolem jako nějaký čaroděj húlkou. Byla to pro ní zábava... a pro mě taky, sledovat, jak se baví, jak se směje. „Pokud by jsi chtěla, příště sem zajdeme my dvě a třeba... a třeba by mohl ještě někdo. Bella kupříkladu a múžeme spolu zkusit nacvičit nějakou krátkou sestavu s těmihle stuhami.“ „Bella? Proč zrovna ona?“ Misty nebyla moc nadšená. „Myslím jako... je ošklivá a nemotorná.“ „Ale Misty. Bella taková není.“ Hned jsem jí opravila. „Je pravda, že není tolik pohyblivá, ale co má dělat bez rukou a nohou? Ale ve vodě? To je jiná, viď?“ Usmála jsem se. „Nesuď jí podle toho, jak vypadá. Nikdy se nesnaž soudit někoho podle toho, co vidíš na povrchu. Někdy se ze zamračeného muže dokáže vyklubat romantik a z milé a usměvavé ženy manipulátorka a harpie.“ Zasmála jsem se. „Vzhled není vždy všechno.“ „Možná... Ale mě se pořád budou líbit třpitivé ozdúbky.“ Usmívala se Misty a já se zasmála. „O tom nebudu ani pochybovat.“ Vydechla jsem a pak jsem jí ukázala ještě hula hop obruč. „Hmm, tohle je hezký.“ Řekla uznale. „Je to hezká a zábavní věcička.“ Potvrdila jsem. „Púvodně se vyrobila ke cvičení na bocích. Člověk si tohle dal takhle kolem pásu a musela jsi se takhle kroutit v bocích.“ Předvedla jsem jí, jak se obruč otáčí kolem těla. Tohle bylo snadné, takže nebyl problém to předvést, narozdíl od salt na kruzích. „Ale to je celkem nuda, že?“ Usmála jsem se, vzala obruč, chytla jí jednou rukou a vyhodila kousek do vzduchu přímo nad sebe a pak jsem jí chytla, jak padala dolú. „Múžeš při tom dělat rúzné triky. Kdybych byla šikovnější gymnastka, vyhodila bych jí, udělala třeba kotoul a pak bych jí chytla.“ „To zní úžasně... hmm... Vyhodíš jí ještě jednou?“ Zeptala se Misty a já jejímu přání vyhověla a jak byla obruč ve vzduchu, Misty jí proletěla. Pak jsem hula hop chytla. „Páni, skvělé! Je to jako cirkus!“ Smála jsem se a tleskala jí. „Cirkus?“ Rozzářili se Misty očka. „Co to je? Zní to hezky.“ „Někdy ti to vysvětlím.“ Zasmála jsem se. Taky jsem jí nedokázala říct o lidstvu všechno za jeden den, ne? Uklidila jsem obruč a pak jsme šli zpět za Fenym, který na lavičce ležel a maličko podřimoval. Když slyšel mé kroky, otevřel oči a sedl si. „Odpočatý?“ Zeptala jsem se. „Hmm... chtělo by to trochu spánku.“ Řekl Feny. „To mohu zařídit.“ Vytáhla jsem jeho pokébal a odvolala ho do něj, aby si v něm dosyta odpočíval. „A ty Misty?“ „I já bych se chtěla na chvilku natáhnout.“ Zívla Misty a i jí jsem odvolala do její pohodlné červeno-bílé kuličky a jen co jsem skontrolovala, že je vše po nás uklizeno, odešla jsem z haly. Byl to skvělý trénink.
VymazatPokémonům se trénink formou hry velmi líbil. Odpočinek pravděpodobně nebude ani nutný.
VymazatBraixen - 5 levelů (2 Return Event), 16% sehranosti (8% Return Event)
Misdreavus - 4 levely (1 Return Event), 17% sehranosti (8% Return Event)
1. Ponyta Aurora
OdpovědětVymazat2. Cvičení drezury
3. Když jsem byla naposledy ve městě, slyšela jsem o jakési disciplíně pro Ponyty a Rapidash. Drezura. Přemýšlela jsem nad tím, že bychom to s Aurorou mohli i zkusit, proč taky ne, že? A tak jsem spolu s ní zamířila do haly, kde na to budeme mít dost prostoru. Nebyla jsem úplně zběhlá v tom, jak přesně drezuru nacvičovat. Popravdě? Jenom tak asi hádám, co bychom měli dělat, takže si to hodně přizpúsobím pro taneční kroky, které jsem znala. V podstatě? Nacvičíme spolu tanec, který zvládne hlavně Aurora. Chtěla jsem, aby se cítila vyjímečně, protože pro mě vyjímečná byla. Všichni mí pokémoni jsou pro mě speciální a výjimeční. Jak jsme vešli do haly, kde bychom drezurní tanec mohli nacvičit, zamířili jsme hned do velké prázdné tělocvičny. Jako, nebyla prázdná. Mohla se tu natáhnout síť na volejbal, hrát tady fotbal za ošklivého počasí a tak. Ale pro teď tu nikdo nebyl a tím pádem jsme si to zabrali my dvě. A byla jsem za to ráda. Alespoň se nebude nikdo na to naše zvláštn nacvičování koukat. Nechci, aby se Aurora cítila, že dělá něco hloupého. Takhle to bude jen mezi námi. Tedy, pokud se sama nerozhodne, že by to ráda předvedla ostatním. „Co chceš dělat?“ Zeptala se mě, když jsme dorazili do tělocvičny. „Vzpomínáš, když jsme byli ve městě, ještě na Alole a hledali jsme co to v knihách a taky naposledy tady? No, našli jsme tam nějaké ty zmíňky o drezuře.“ „Ah, ano.“ Přikývla. „A... takové něco by jsi chtěla, abych zkusila?“ „Nene, zkusíme to hezky spolu. Teda, pokud chceš.“ „No... já... jo.“ Nebyla si tím nijak jistá, to jsem na ní viděla, ale nechcela, abych byla zklamaná, anebo se snad naštvala, tak radši souhlasila. „Pokud nechceš, nemusíme to dělat.“ „Ne ne. Chci... to zkusit.“ Řekla pak a já jí objala. „Tak jo. Ale pokud se ti to nebude líbit, tak toho necháme.“ „To zní dobře.“ Přikývla a stoupli jsme si spolu doprostřed. „Tak jo. Zkusíme nějaké základní kroky. Zkusme tak trochu jakoby pochodovat. Hezky kolena nahoru, jak jen to jde. A na střídačku. Jedna, dva. Jedna, dva.“ Napřed jsem to zkusila pomalu, zvedla jednu nohu, koleno vysoko a to samé udělala Aurora. A pak jsem nohy vyměnila. Tohle nám celkem šlo. „Propneme špičky... i kopýtka.“ Díky tomu to púsobilo elegantněji. „A dokonce to dělá i hezký zvuk, ne?“ Její kopýtka o podlahu trochu klepali, co bylo náhodou hezké. „Výborně. A teď, zkusíme to trochu zrychlit?“ „Dobře. Jedna, dva. Jedna, dva..“ Opakovala si Aurora a dělala jsem to i já, podle jejího mumlání, abychom měli stejné tempo. Šlo nám to moc hezky. „Skvělé!“ Objala jsem Auroru. Byla ráda, že jsem jí tak moc chválila a že jsem jí podporovala. „Chceš teď zkusit pochodování dopředu?“ Přikývla na to. Nebyla si ještě pořád plně jistá, ale po prvním pochodování to už chtěla zkusit. Stoupla jsem si vedle ní a počítala jsem. „Jedna, dva. Jedna, dva.“ A pochodem jsme se pokusili udělat několik malých krúčkú dopředu. „Ale... je to dost pomalé...“ „Já vím. Neboj, zrychlíme, ale postupně. Jde nám to skvěle Auroro.“ Ujišťovala jsem jí. A jak jsem slíbila, maličko jsem tempo zrychlila a náš pochod se tím zrychlil taktéž. „Vypadá to skvěle.“ Znovu jsem přidala na tempu. Tady jsme ale narazili na problém, kdy Aurora už nestíhala zvedat nohy do rytmu včas... A vlastně už ani já ne. „Hmm... Tak, co zkusit trochu jakoby vyskakovat?“ „Vyskakovat?“ „Ano. Když pochodujeme, tak jedna noha jde nahoru, pak dolú a když je na zemi, druhá jde nahoru a pak zase dolú, viď? Co takhle, když je noha nahoře a jde dolú, tou druhou se už odrazit od země?“ Názorně jsem jí ten přeskok předvedla a opakovala ho. „Ah, asi rozumím.“ Zkusila to i Aurora. A i když má čtyři nohy namísto dvou, přišla na to opravdu rychle. Byla jsem ráda. A díky tomuhle jsme mohli tempo zvyšovat ještě o trošku. Popravdě? Obdivovala jsem jí, jak rychle na to přišla. Já bych byla ztracená. Prostě by se mi motali určitě nohy. „Výborně Auroro.“ Řekla jsem, když jsme už
tímhle krokem dokázali opsat kruh kolem celé tělocvičny. „Chceš si teď zkusit trochu odlišný krok než pochodování?“ „Ano. Je to celkem i zábava.“ Přikývla mi. Musím asi podotknout, že to souvisí i s tím, že jsme tu sami a nikdo, ani naši přátelé nás nevidí, co jí asi dodává trochu sebevědomí, co je naprosto úžasné. „Teď zkusíme takový krok do strany. Bude to složité, takže hezky krok za krokem. Ale až se to povede, bude to vypadat nádherně.“ „Dobře. Řekni, co mám dělat.“ Přikývla jsem a stoupla si čelem k Auroře. „Teď jsme střídaly nohy, jak jsme šli dopředu. Teď pújde o krok stranou, který bude vypadat takhle. Noha stranou, druhou udělat přes ni kříž, takhle a pak tou první krok zase stranou. Zkus to napřed předními nohami, ať si to hned nebudeme plést.“ Tohle pújde doopravdy pomaleji. Ale mě to nijak nevadilo. „Tak jo. Jeden krúček sem... Pak takhle dopředu...“ „Ano, ano, výborně.“ „A pak první stranou. Heh, tohle není až tak zlé. Krúček do strany, do kříže a do strany.“ Několikrát jsme si to zkusili spolu, přičemž jsem byla pořád před ní a ukazovala jsem jí, jak to vypadá. Když jsme tuhle část zvládli, přišla ta složitější část. „Dobře. Auroro, teď přidáme zadní nohy.“ „Ale, já nevím, co s nimi mám dělat.“ „Neboj. Přijdeme na to spolu. Začneme napřed ze stoje. Takže, napřed, jedna noha, tahle přední, do strany.“ Tenhle krok jsme zvládli i před chvilkou. „Teď, druhá přední do kříže, ale zároveň, tahle zadní noha...“ Ukázala jsem na stranu, kterou pohla jako první. „Udělá krok vedle.“ Sklonila jsem se a chytla jsem její kopýtka, abych jí nasměrovala. „Tahle noha do kříže a tahle krok do strany.“ „Aha. Teď... tahle přední krok do strany jako předtím...“ Zkusila Aurora. „Ano, přesně tak. A druhá zadní noha udělá kříž.“ Zkusila to a... byla z toho napřed zmatená, ale po posledním úkroku zadní nohy z kříže do strany jsme to zkusili znovu, pořád hezky pomalu. Nešlo o složité kroky. Spíše byla složitá jejich koordinace. „A jsi si jistá, že to dělám správně?“ „Ano, jsem. Neboj se toho. Jen hezky pomalu. Jeden krúček přední nohou do strany. Teď druhá přední kříž a jedna zadní do strany. Přední i zadní nohy dělají ty tři stejné kroky. Akorát ty zadní jsou jakoby opožděnější, aby jsi neztratila při tomhle rovnováhu.“ „Dělají to samé?“ „Ano. Nevšimla jsi si to?“ Pousmála jsem se. „Přední dělají krok stranou, do kříže a krok stranou. A zadní? Napřed čekají, pak krok stranou, do kříže a krok stranou. „ Když si to Aurora vyzkoušela zvlášť, došlo jí, že mám pravdu a jde o stejné kroky, jen v jiném načasování. „Takže, zkusíme to znovu. Krok do strany... kříž přední a..“ „Já... chci to zkusit sama.“ Řekla Aurora a hodně se koukala na své kopýtka. „Dobře. Jen do toho.“ Povzbudivě jsem zajásala a dívala se na to, jak to zkouší. A šlo jí to krásně. Pomalu, ale nemýlila se, která noha má jít kdy. Takovýhle trénink se mi moc líbil. Nebyl nijak vyčerpávající, ale přesto byl těžký. Neběžely jsme maratony, nezvedaly šílené závaží, nelámaly jsme rekordy. Ale přesto byl tohle naprosto skvělý a úžasný trénink. A to i pro to, že jsem na Auroru netlačila a nebude nějak vyčerpaná anebo přetížená. Šla si svým tempem. A to mi stačilo. Když jsem si všimla, že jí to jde už hezky plynule a ani se nepletla, nemohla jsem odolat a začala jsem tleskat v pomalém rytmu. Auroru to ze začátku překvapilo a podívala se na mě, ale pak se pousmála a snažila se dělat tyhle kroky do strany s křížem do tempa tleskání, které jsem postupně mírně zvyšovala, aby se to mohlo rovnat nějaké maličko rychlejší chúzi. „Ah, dost.“ Zastavila jsem Auroru, když už jsme přešli po celé délce tělocvičny. Tak byla soustředěná, že ti to ani neuvědomila. „Teď si chvilku odpočineme a zkusíme poslední klok drezúry?“ Lehli jsme si na chvilku na zem. „Skvělý nápad...“ Vydechla Aurora a nechala své kopýtka při ležení na žíněnce trochu odpočívat. „A jaký bude poslední klok? Doufám, že bude jednodužší než tenhle postranní.“ Pousmála jsem se. „Ano, podle mého bude. A i když byl těžký, zvládla jsi ho mistrně na absolutní jedničku.“
VymazatŘekla jsem obrovskou pochvalu a pohladila jsem jí po noze. Dále jsem rukou nedosáhla. „Opravdu?“ „Ano. Byla jsi na to absolutně soustředěná. A bylo to úžasné. Věř mi. Nijakou jinou Ponytu jsem neviděla dělat takové kroky co ty.“ Usmívala jsem se. „A posledním krokem bude pirueta na místě. Pirueta je slovo, které označuje otočku.“ Usmála jsem se. „Bude to snadnější. Slibuji.“ Zvedla jsem se, abych jí to aspoň jak to šlo, předvedla. Postavila jsem se na čtyři. Páni. Tohle byla trochu jiná perspektiva. Ale jsem si jistá, že takhle vypadám naprosto komicky. Aurora se sice jenom usmívala, ale jiný pokémon by se určitě smál. Ty předtím jsem z tohohle pohledu moc vysvětlit nedovedla, ale aspoň tu piruetu ano. „Koukni. Zadní nic nedělají.“ Kolena jsem nechala na zemi. „A přední budou dělat... Něco podobného, jak pochodování, co jsme nacvičili jako první. Ale pújde spíše o takové přeskoky nohou, než jejich střídání. Něco takového.“ Jednu ruku jsem pokrčila, jakobych jí zvedla, hned po ní jsem zvedla i druhou a takovým malým přeskokem jsem se posunula o kousek do leva, ale mé kolena zústali na místě. „Chápeš, co tím myslím? A opět, takový malý přeskok předními.“ Udělala jsem to znovu a to několikrát, i trochu rychleji a opsala jsem tak celý kruh. „Jasně, tohle chápu.“ Přikývla Aurora. No, názorná ukážka jí určitě řekla více, než mé slova. I když jsem musela vypadat jako z grotesky. Aurora se postavila a zkusila to. Napřed byla z toho nejistá, ale postupně jí to šlo. A rozhodně vypadala mnohem elegantněji než já, když jsem to předváděla. „Jsi úžasná Auroro. Učíš se tak rychle.“ Pochválila jsem jí. „Ukázala jsi mi co dělat. A hodně to pomáhá.“ Usmála se na mě. „Zkusíme si to spolu vše spojit?“ Zeptala jsem se a stoupla jsem si vedle ní. „Uděláme si jedno kolečko kolem tělocvičny a už toho na dnes necháme.“ Usmála jsem se. „Dobře.“ Přikývla a narovnala se. „Pochodujeme.“ Zavelela jsem a spolu jsme pochodovali dopředu. Pak jsme udělali jemný oblouk do jednoho rohu tělocvičny. „Pirueta.“ Řekla jsem, když jsme do toho rohu dorazili a otáčeli jsme se na místě. Aurora vypadala nádherně. Já vedle ní, i když jsem dělala přesně to, co ona, jsem vypadala dost nemotorně. Ale to mi nijak nepřekáželo. Vždyť to byl nakonec tanec míněný hlavně pro ni. Ne pro mě. Po dvou piruetách jsme se zastavili na stejnou stranu. Napřed Aurora a já se jí přizpúsobila. „A znovu pochod.“ Pochodovali jsme a pak jsem zastavila. „A teď postranný krok.“ S tímhle jsme trochu spomalili, protože šlo o celkem složitý krok nakonec a tak jsem na Auroru nechtěla tlačit. „A teď pirueta.“ Řekla jsem se smíchem a zatočili jsme se jednou. Pak jsem Auroru objala. „Úžasné! Skvělá práce.“ Chválila jsem jí. „Tohle bylo naprosto neuvěřitelné!“ Zářila jsem jako sluníčko. „Opravdu myslíš?“ Zeptala se, ale i jí se to trochu líbilo. „Ano. A když si to budeme nacvičovat příště, možná se k nám múže přidat i někdo další.“ „No... uvidíme.“ Řekla trochu nervózněji z myšlenky, že by jí při tom někdo krom mě viděl. „Ano, uvidíme. Je to jen možná. Ano?“ Usmála jsem se. „Tak pojď, pújdeme.“ Odvolala jsem jí ještě do jejího ballu, aby si v něm po tomhle výkonu mohla odpočinout.
VymazatDrezura je výborný nápad pro koňské pokémony. Hned se cítí více elegantní a majestátní. Dobrá práce s tréninkem!
VymazatPonyta - 6 levelů (2 Return Event), 12% sehranosti (6% Return Event)
OdpovědětVymazat1. Girafarig (Hermes a Deamon) a Bulbasaur (JD) pomůže
2. Hermes se doučí Confusion, JD procvičuje Vine Whip
3. Po delší době se Lilica vydala do tréinkové haly. Hermes si ještě potřeboval procvičit Zmatení, proto věděla, že dnes bude muset Daemona opět přemlouvat ke spolupráci.Hermes z minulého tréninku zná základy a ví jak útok vyvolat. Ale chovatelka chtěla, aby si útok zautomatizoval a dokázal ho rychle použít, když si to situace bude vyžadovat. Proto bude nejlepší, když se bude trénovat s předměty v pohybu a vyzkouší se Girafarigův postřeh. Lilica by předměty házela sama, ale poté by nemohla věnovat plnou pozornost tréninku a bylo by náročné najít a opravit chyby. Při tomto tréninku bude potřeba pokemoní pomoci a Lilica ví o jednom pokémonovi, který má vždy energie na rozdávání. Po cestě do tréninkové haly proto Lilica vytáhla dva pokebaly.
„Tak pánové, pojďte ven, je čas na trénink“
„Trénink? Žádný problém. Už jsem si myslel, že se budu muset vylézt z pokeballu a zajít si sem sám.“ Ušklíbl se na mě JD.
„Budeme procvičovat ten psychický útok z posledního tréninku?“ Optal se Hérnés.
„To víš, že ano.“ usmála se trenérka.
„To jsi tam nejdřív nemohla dojít až potom nás povolat?“ zavrčel Daemon nevrle.
Lilica se držela, aby se nezasmála, některé věci se nikdy nezmění.
„Vždyť je to jen za rohem, protáhnout si nohy před tréninkem je dobrý návyk,“
„Nevím. proč si stěžuješ, pochybuje, že jsou to tvoje nohy, které tam dojdou.“ odseknul JD.
Chovatelka si dosud nebyla jistá, jestli to, že se spolu Daemon a JD hádají je dobré nebo špatné. Důležité bylo, aby oba pokémoni spolupracovali s Hermem, JD protože jsou tým a Daemon, protože sdílejí tělo. Byla si jistá, že kdyby JD s jeho destruktivní náturou a Daemon s jeho škodolibými sklony spojily síly, nedopadne to nejlépe.
Netrvalo to dlouho a dívka s oběma pokemony došla do tréninkové haly.
„Dobrá, JD ty si dej kolečko kolem telocvičny, ať se rozcvičíš. Herme, Daemone, vy dva si zopakujete Zmatení na této bedně.“ Lilica pokynula ke krabici s míči. JD na nic nečekal a dal se do běhu.
„Mně se nechce“ osopil se Daemon.
„No jak chceš,“ pokrčila rameny dívka: „Myslela jsem, že budeš mít víc hrdosti.“
„Prosím Daemone, nemůžeme jednou trénovat bez problémů?“ optal se zklamaně Hermes.
„Hrdost? Co s tím má co dělat hrdost?“ zarazil se Daemon.
„Jsi pozadu.“
„TO MÁ BÝT NĚJAKÝ VTIP NA TO ŽE JSEM OCAS?“ zavrčel Daemon
„Ne jde o to, že JD ovládá dva útoky, stejně tak Sokratés a Sandshrew a Spriggan umí tři. Vy dva se učíte druhý útok a s nárazovým útokem, který Hermes umí, ty nemáš nic společného. Já to vidím tak, že ty se učíš první útok, takže jsi pozadu. Jediný kdo je ve vašem týmu a umí toho méně než ty je vajíčko, které se ještě nevylíhlo.“ pokračovala trenérka ve snaze vyprovokovat Daemonovu reakci. Dívka věděla, že pokud zahraje své karty dobře, tak Daemon získá dostatečnou motivaci na to, aby s ním nebyly problémy ani při budoucích trénincích.
Lilica měla štěstí, protože v té chvíli JD vybral poslední zatáčku a běžel k nim ze strany, kde na něj měl Daemon přímý výhled.
„Tak ty si myslíš, že jsi lepší než já ty zelenáči? Naivko připrav se protože dnes zelenáč uvidí jak trénuje skutečný pokemon.“
„Takže už jste oba připraveni k zopakování Zmatení?“
Hermes kývl a Daemon až se rozsvítil fialovou energií. Ta chvíli na to byla viditelná i v Hermových očích. Netrvalo dlouho a stejné světlo obklopilo krabici s míči. Ta se vznesla do vzduchu a odletěla několik metrů dopředu jakoby vržena neviditelnou rukou. Energie se rozptýlila a Daemon se obrátil na již čekajícího Bulbasaura. „Viděl jsi to zelenáči?“
„Slušný na ocas.“ zakřenil se JD.
„Tak dobrá.“ rozsekla hádku chovatelka. „Nyní příjde náročnější část.“ Dívka pokynula k rozsypaným míčům, které vylétly z krabice při nárazu.
Vymazat„JD chci abys použíl šlehavý útok a házel tyto míče směrem k Hermovi a Daemonovi, ti se je pokusí zachytit zmatením. Začneme s jedním míčem, vždy když jej chytí můžeš hodit další. Zatím házej obloukem, ať mají čas je chytat.“
Když byli oba pokémoni připraveni. JD hodil první míč. Míč letěl obloukem, když začal klesat, obklopilo ho světlo a zastavil se pár centimetrů před dopadem.
„Dobrá práce, ale zkuste ho zastavit dřív, až JD začně dávat větší rány, bude těžší je zastavit.“
JD házel míč za míčem a jak se Deamon s Hermem zlepšovali, Lilica nemusela ani upozorňovat, aby JD mířil přímo na Girafariga a aby házel prudčeji, o to se postarala Bulbasaurova soutěživost. Když byla trenérka spokojená, změnila strategii.
„Dobrá JD můžeš házet i víc míčů naráz a Herme, když se na to budete cítit, můžete s Daemonem vracet pochytané míče do krabice.“
Zpočátku šlo všechno dobře, některé míče se vznášely ve vzduchu, jiné spadly, ale byl vidět pokrok v počtu míčů, které se jim podařilo pochytat, některé míče se dokonce vrátily do krabice. To vše však však zvrhlo, když jeden z nevychytaných míčů přelétl Hermovi přes hlavu a zasáhl Daemona. V ten moment se stalo několik věcí najednou. JD vyprskl smíchy, pět míčů které se vznášely ve vzduchu spadly na zem.
„TOHLE UŽ JE VRCHOL.“
V ten moment přestal trénink a začala tvrdá vybíjená. Lilica skočila přes švédskou bednu aby se za ní schovala přes prvotním náletem a doufala, že žádný z míču nepřizabije nějakého nevinného kolemjdoucího. Když si byla jistá, že počáteční vztek a největší nával pokemonní energie je pryč, dívka se vynořila zpoza bedny a hlasitě hvízdla na prsty. Pronikavý zvuk zastavil oba pokemony v pohybu.
„Dobrá pánové, myslím, že tohle stačí. Pojďte poklidit míče.“
Hermes sklonil hlavu a začal shromažďovat poházené míče kolem bedny.
“Ale má soutěž se zelenáčem ještě neskončila“
„Moje slova ocase“
„Pro dnešek ano, pokud v sobě máte soutěživého ducha, můžeme porovnat jak si dlouhodobě vedete při trénincích a až si budu jistá, že máte dostatečné dovednosti, můžeme si dát i cvičný souboj, kde můžete dokázat, kdo je na tom lépe.“
Po této deklaraci se shromážděné míče začaly vznášet a jiné byly obejmuty zelenými šlahouny a vyzvednuty do vzduchu. Když se do úklidu takto zapojili všichni, netrvalo to dlouho a všechny míče se vrátily zpět do krabice.
„Tak myslím, že si po dnešním tréninku zasloužíte odměnu.“ Usmála se Lilica a vytáhla z tašky dva kousky pizzy. Podarovala oba pokemony. (Hermes s Daemonem se rozdělí o jeden, přece jen sdílí jeden žaludek). A chovatelka s dvěma spokojenými pokemony opustili tréninkovou halu.
Girafarig se útok úspěšně doučil. Bulbasaur si svůj útok procvičil.
VymazatGirafarig - 3 levely (1 Return Event), 10% sehranosti (5% Return Event), 10% lásky (1/4 pizza)
Bulbasaur - 4 levely (1 Return Event), 12% sehranosti (6% Return Event), 10% lásky (1/4 pizza)
1. Braixen Feny
OdpovědětVymazat2. Trénink smyslú, hlavně sluchu
3. Po tak krásné akci v ruinách jsem byla nadšená, že jsem dovedla někomu pomoct. Ale jak mě tak napadlo, když není nic vidět, tak se pohybuje kolem dost těžce a taky by se za pořádné hmly nebo tmy i špatně bojovalo v souboji. Vím, že takové věci se nestávají často, ale přemýšlela jsem nad tím, jak by to vypadalo, kdyby Feny neměl svúj plamen… A museli bychom Noibatovi pomoct po tmě. A tak jsem si na něj tak trochu vymyslela novou hru. Viděla jsem jí kdysi v nějaké relaci v televizi. Piňata. Nepamatuji si přesné detaily. V myšlenkách vidím dítě s klackem v ruce a na očích šátek a nad dítětem visí papírová postavička plná dobrot a sladkostí. Dítě naslepo máchá kolem a snaží se bouchnout postavičku a když se to povede, postavička se rozpadla a vyletělo z ní plno sladkého a dítě si tak mohlo svou sladkost vzít. Podle mého, pokud něco takového zkusíme, mohla by to být skvělá zábava. Akorat originální piňatu asi jen tak nenajdu, tak musím popřemýšlet nad nějakou náhradou. A nejlepší na tohle bude tréninková hala. Tam je všechno nářadí, které by mě napadlo. Takže jsem si jistá, že se tam nějaká menší náhrada piňaty najde. Musím být přece kreativní. A vydala jsem se do haly. Cestou jsem si povídala s Mimikyu. Hmm, rozhodně to chce nějaké hezké a roztomilé jméno jenom pro něj... Nicméně, když jsem dorazila do haly, napřed jsem se koukala po něčem, co by mohlo alespoň vzdáleně připomínat tu divnou věc z papíru co děti rozbíjejí klackem. Musela jsem ale hodně improvizovat. Neměla jsem jasný plán ani představu, jak to udělat a tak jsem se podívala po něčem v mém batohu. Našla jsem prázdné sklenice na mléko od Miltank, starý rybářský prut a taky kostky čokolády. Když jsem se nad tím ale zamýšlela, sklenice nebude na tohle nejlepší. Pokud jí Feny rozbije, sklo se rozletí všude kolem. A to je velmi nebezpečné. Musím popřemýšlet nad alternativou. Něčím, co bude pro nás bezpečné. Třeba... nějaký balónek? Ono vlastně, nemusí ten dotyčný předmět vysloveně rozbít. Stačilo by snad jenom, aby to trefil. Něco jako když trénoval s Misty, ale trochu jinak. Takže bude nejlepší, když se bude snažit trefit míč, anebo obruč, který bude viset ze stropu... Obruč? Nějaký kruh? Tak to potom budou skvělé kruhy! Že mě to nenapadlo. To bude skvělé. Zavážeme Fenymu oči, trochu obruče rozhoupáme, aby to neměl snadné a po tom, co je trefí dostane odmněnu. Byla jsem ale hodně ráda, že jsem to takhle dokázala vymyslet. Dorazila jsem do tělocvičny, kde byli právě ty obruče. „Mimikyu, chceš se trochu pohoupat?“ Zeptala jsem se a sundala batoh. Aspoň chvilku si pohrát múžeme, než začnu s tréninkem s Fenym. „Ano, ano prosím.“ Řekl nadšeně. Asi bych mu měla věnovat mnohem více pozornosti, aby se necítil zanedbaný. „Hmm, víš, přemýšlela jsem...“ Sundala jsem níže obruče, na jednu ho tak nějak posadila, drápky se držel, já ho držela i rukama a jemně ho pohoupávala. Zjevně si to užíval... Zastávka na hřišti by určitě stála za to. „Ano? A nad čím?“ Zeptal se Mimiky uspokojený, že od své trenérky... Koordinátorky, dostává tolik zaslouženou pozornost. „Nad jménem. Podle mého by bylo hezké, kdyby jsi měl nějaké krásné a roztomilé jméno, protože i ty sám jsi tak moc roztomilý.“ Usmívala jsem se spokojeně. „Jméno?“ Zamyslel se na momentík Mimikyu a pak vydal velmi spokojený šťastný zvuk. „Ano, to by se mi moc líbilo. Mít nějaké roztomilé jméno.“ Řekl vesele a rychle jsem mu napravila padající hlavičku látkového kostýmu, který se mi moc líbil. Rozhodně chápu Ikit, že její Mimikyu kamarádka s ní je ráda a Ikit je ráda s ní. „Zatrénujeme si s Fenym a potom múžeme zajít spolu na hřiště si hrát.“ Navrhla jsem. „Na hřiště? Rád? Tak jo. Ale jenom my dva.“ Řekl Mimikyu svou podmínku. „Ano, jenom my dva. Nikdo jiný.“ Souhlasila jsem. Po houpání jsem vzala Mimikyu do své náruče a potom jednoduše nechala, aby se mě držel a já
tak mohla vyvolat z pokébalu Fenyho. „Ahojky Feny. Jdeme si trošku zatrénovat?“ Usmála jsem se. „Huh? Ale když jáj sem unavený... To bude kontraproduktivní...“ „Co to znamená?“ Zeptal se Mimikyu. „To je jedno.“ Pousmála jsem se. Feny, neboj, slibuji, bude to snadný trénink. Žádné běhání a skákání. Budeš stát většinou na místě.“ To, že by šlo o snadný trénink ho aspoň trochu přinutilo poslouchat, co chci říct. „Pamatuješ si na trénink s Misty?“ Zeptala jsem se. „Zajisté. Ten duch jeden malý se uměl dýchat.“ Zasmál se. „Proč? Budeme to dělat znovu?“ Zeptal se, ale nechtělo se mu moc poskakovat tady kolem, i když jsem nijaké stupníky připravené neměla. „No, ne tak zcela. Sice budeš svou holí trefovat cíl, ale nebude to tak namáhavé.“ Usmála jsem se. „Ale budeš mít zavázané oči.“ Feny se zarazil, zda mě slyšel správně, ale ne, nespletla jsem se a podala jsem mu šátek, co tu byl. „Tímhle si zavážeš oči a vezmeš si svúj klacek. Pak jednoduše budeš jenom poslouchat a odhadovat, kde by se mohl tenhle kruh nacházet. Bude se houpat, ne jen stát na místě. A to je všechno.“ „No, je to celkem neobvykl trénink.“ Řekl Feny zmatený, protože něco takové zřejmě nečekal. „Zvýší se ti tím tvoje vnímavost a naučíš se dúvěřovat svým istinktúm.“ Usmála jsem se. Fenymu se to zdálo celkem zábavné. „Tak jo, jdu do toho. Ale co z toho budu...“ „Mít? Berry Juice?“ Navrhla jsem možnou odmněnu a pousmála se. „Hehe, ty víš jak na obchodníka zapúsobit.“ Řekl s úšklebkem Feny a na mou nabídku přikývl. „Platí.“ Usmála jsem se. Výborně. Pomohla jsem Fenymu se zavázáním očí a tak byl brzo slepý a neviděl nic kolem sebe. „Připravený?“ Zeptala jsem se a spustila jsem obruče do jeho výšky, aby mohl klacíkem pohodlně obruč trefit. „Tak jo. Pokus se nemáchat zběsile kolem sebe, ale přemýšlet nad tím, kam máchneš.“ Řekla jsem jakési pravidlo. Kdyby bezmyšlenkovitě mával kolem sebe, eventuelně ten kruh trefit prostě musí. A to není to, od čeho tu jsme. Přišla jsem k němu, vzala jeden z kruhú, ustoupila jsem pár krokú a kruh rozhoupala. „Múžeš.“ Řekla jsem Fenymu a on se zprvu ani nepohl a jen pozorně poslouchal, aby mohl slyšte, kudy kruh bude letět a potom se ho snažil trefit. Jelikož není zvyklý se tolik spoléhat na svúj sluch jako na svúj zrak, byl celkem mimo a jeho švihy vypadali, že míří opačným směrem. Nebyl to snadný úkol. A aby to neměl ani o trochu snadnější, pohoupávala jsem obručí znovu a znovu, jen aby se nezastavovala. „Slyšíš jí jak letí?“ Zeptala jsem se zvědavě. „A-ano, jemně. Ale ne moc jasně. Není to tak snadné.“ „Spoléháš se nejvíce na svúj zrak. A není to žádná výčitka. Lidi to tak mají též, že většinu světa vnímáme zrakem.“ Usmála jsem se jemně, jak se snažil znovu trefit letící obruč. Neměl omezený počet pokusú, ale vážila jsem si toho, že doopravdy zběsile nemáchal klacíkem kolem sebe. Snažil se, protože věděl, že když si to bude zjednodušovat, tak se mu to neoplatí. A co se platí, to je zjevně nejlepší. A opravdu jsem viděla jak ostřil uši a jeho sluch kolem, aby se mohl trefit. Bylo neuvěřitelné to pozorovat. Nepodával zvláštní výkony ani nic podobného, nedělali jsme nic převratného, ale ta snaha... Hezky se na to koukalo. Jak jsem ale byla tak trochu zamyšlená, tělocvičnou se ozvalo ťuknutí dřeva o dřevo. Feny se trefil. A jak se zdálo, byl z toho nadšený. „Viděli jste to? Viděli?“ Řekl natěšeně. „Já se trefil!“ „Nebyla to jen náhoda?“ Zkusil si trochu popíchnout Mimikyu. „Ale ne. Feny, bylo to úžasné.“ Řekla jsem pochvalu, ale... „Huh? Takže náhoda říkáš? Tak počkej.“ A ani jsem nedořekla svou pochvalu a Feny to zkoušel znovu. No, Mimikyu si rýpnul celkem hezkým zpúsobem, když Feny bez váhání šel trénovat dál. Byla to taková ta pomoc, co se tak ani netvářila. Heh. Ale musím říct, že teď to trvalo o dost kratší dobu, než se Feny opět trefil. „Ha! Žádná náhoda.“ Řekl hrdý na svúj výkon. „Hmm? Ale co ten čas, než jsi je trefil? Nemyslíš si, že to celkem trvalo?“ „Mimikyu...“
VymazatPopichoval Fenyho dál a to Fenyho maličko naštvalo a tak se potřetí pokoušel houpající se kruh trefit. Teda, Feny nebyl naštvaný, jako rozzuřený. Ale spíše se mu moc nelíbilo, pokud ho někdo spochybňoval. A ten někdo byl teď Mimikyu. Musím ale uznat, že tohle bylo celkem púsobivé, protože přinutil Fenyho, aby se trefil už potřetí a to s kratším časem než předešlé dva pokusy. „Hmm? A co teď?“ „Tak jo. Nebyla to náhoda.“ Řekl Mimikyu a jaksi jsem věděla, že se vítězoslavně usmíval. Možná se mu líbilo to, že někoho mohl takhle popichovat? Možná. Ale doufala jsem, že si tím nikoho neznepřátelí. Nemyslel to nijak zle přecijen. „Tak jo. A teď je čas na tvou odmněnu.“ Řekla jsem spokojená, šla jsem k batohu a přinesla berry džus a dala ho Fenymu. „A ty Mimikyu? Chceš se třeba ještě pohoupat?“ Zeptala jsem se. Dostala jsem na to velmi kladnou odpověď a zatím, co jsem takhle houpala Mimikyu, Feny si vychutnával svou zaslouženou odmněnu, kterou jsem mu slíbila. Přecijen, ne každý pokémon by asi souhlasil s mými zvláštními tréninky. Že? Ale Feny souhlasil. A Musashi i Aurora taky. Nehledě na to, jak zvláštně mé pokyny zní, věří mi... A já si toho moc vážím. Hezky jsem teď Mimikyu houpala. „Dopito!“ Řekl Feny a zbytek šel vyhodit do koše. Nebudeme nechávat po sobě nepořádek. „Tak jo. Tak asi pújdeme.“ „Ale co houpání?“ Zeptal se Mimikyu. „Hmm... Slibuji, že se pújdeme houpat na mnohem lepší místo. A bude tam nejen houpačka, ale i kolotoč a klouzačka.“ „To všechno zní naprosto skvěle!“ Přikývl Mimikyu. „Brzo tam pújdeme. Neboj se.“ Fenyho jsem odvolala do jeho pokébalu a já se jen usmívala. „Tak jo. Víš ty ale co Mimikyu? Napřed se zajdeme podívat na jedno místo. Trochu zarelaxovat.“ „Um... Tak jo... To znamená více mazlení?“ „Ano. Přesně tak... Hmm, ale... Co bys řekl na to, že bych ti neříkala jen Mimikyu? Co nějaké jméno? Co by jsi řekl třeba na... Angelo?“ Usmála jsem se a pomalu jsme vycházeli ven.
VymazatBraixen si své smysl procvičil a protáhl se. Mimikyu se jméno Angelo líbí, své nové jméno přijal.
VymazatBraixen - 2 levely, 4% sehranosti
Mimikyu - 2% sehranosti
Jen chci dodat, že Feny měl ten jeden Berry juice :)
VymazatBerry džus, mimo účinky při chytání, nic ke statům nepřidává.
VymazatPro příště, je lepší, když napíšeš, co jsi s pokémony jedla na konec příspěvku, jen pro případ, že by se to ztratilo při čtení či procenta přidával další admin (aby věděl, co odečíst z tvého profilu). Díky.