Léto je tu a nově s tím i otevřená nová atrakce ve městě - Iruka Aquapark.
Zatím nemá zrovna mnoho návštěvnosti, ale co je nové, to táhne lidi. Nachází se tu mnoho herních koutů a bazénů, včetně venkovního areálu. Pokud se jedná o pokémona, který neumí plavat, může si tu vypůjčit zcela zdarma nafukovací věci, které potřebuje. Populární je nafukovací hračka Laprase a Psyducka, na kterých se dá jezdit!
 |
Bazénová část se nachází hned, jak vstoupíte ze sprch do areálu.
Nachází se tu dva bazény - jeden velký, provětšinou zarezervovaný pro nějaké místní závody nebo tréninkový prostor pro některé z bohatších snobských pánů a jejich vodní pokémony; a druhý "malý" který je volný pro veřejnost. Můžete tu dělat cokoliv, mimo čůrání do vody a podobně.
|
| Poté je tu sauna a horké prameny. Je velmi zdravá, jelikož se tu nachází všemožné léčivé prameny. Areálová služba nabízí Iruka masáže, které jsou provozovány Psyducky. Velmi kvalitní, vyzkoušejte!
Sauna má několik podvodně propojených místností, aby se trenéři nerušili při paření v páře. Samozřejmě jsou místnosti rozdělené podle pohlaví, neusmyslí si trenér jinak. Nabízí se zdarma koupel, samozřejmě jsou tu i komfortní osušky.
|
|
 |
Areál obsahuje i část zvanou "Divoká řeka".
Jedná se o takovou atrakci, kdy si nasednete na kánoi (každá kánoi je po osmi, jedno místo již zabírá "průvodce") a ta pak pluje po uměle vytvořené řece po umělé džungli. Někdy se naskytne úžasný pohled na divoké vpuštěné pokémony či na podivné lidičky, kteří jsou samozřejmě herci, hrající divochy.
Zajímavé na této atrakci je to, že se na kánoi smí vstoupit pouze s dvěma kusy oblečení - jaké, to už je na vás (volte ponožky, dámy!).
|
A již zmiňovaný venkovní areál.
Venkovní areál se nachází v oblasti u lesa, který je spojen s divokou řekou. Nachází se tu uměle vytvořený, avšak přirozeně vypadající bazén, který vypadá jako malé jezírko s vodopádem. Vskutku zajímavé místo, atmosférické. Samozřejmě se tu nachází i další místa jako jsou například tobogány, bazének pro malé a vrak pirátské lodi (houpací se atrakce s barem!).
STÁNEK SE ZMRZLINOU
NANUKY - 20 Y/kus - +1% lásky k trenérovi
- Borůvkový
- Citronový s jablkem
- Pomerančový
- Jahodový
Trip s Rey a Royem #2
OdpovědětVymazat1/3
Jako další zastávka nebylo nic jiného, než aquapark. Ino o něm slyšela již dříve, ale když jej spatřila, oči jí div nevypadly z důlků. Tolik možných věcí, co dělat! Mezitím, co prošla vstupem si ještě stihla ověřit, že je to zdarma a s vyvoláním Rey a Roye se rozešla hledat ručníky.
“Hlavně nic nevyveďte, ano? Dojdu se převléknout do plavek a sejdeme se před šatnami..” Upozornila je Ino a jak řekla, tak také udělala. Batoh si odložila do skříňky, kterou zamkla a rozešla se z šaten ven. Popravdě byla celkem překvapena, když shledala, že se před šatnami diggleti nenachází. Začala mírně panikařit, vzhledem k tomu, že oba měla v podstatě vypůjčené a když je od šaten neviděla opravdu vůbec nikde, nervózně se zeptala pár lidí a jejich pokémonů, jestli tu náhodou oné dva malé tvorečky neviděli. Všichni, smutně zakroutili hlavou, ale ten poslední, piplap, ke kterému si dřepla, ukázal směrem k dětskému bazénku.
Poděkovala mu tedy a rozeběhla se tam. Když míjela asi už dvě varovné cedule, že se zde nemá běhat a všimla si divných pohledů dozorčích, radši zpomalila a šla jen rychlou chůzí.
Spadl jí obrovský kámen ze srdce, když je viděla cachtat s v bazénku s dalšími menšími pokémony. Hlasitě si oddechla a když k nim došla, zamračeně se na ně koukla.
“Bála jsem se o vás..” Zkřížila ruce na hrudi, ale poté se jí na tváři objevil úsměv, místo mračení. Posadila se k nim do bazénku a rukou si vytvořila vlnu, která ji smočila až na podbříšku. Voda byla krásně vlažná a ačkoliv Ino preferovala teplejší, nemohla si stěžovat. Bylo to velmi příjemné osvěžení.
Po zhruba půl hodinovém povídání, pozorování, jak Rey pózuje a Roy se bojí utopení, se rozhodla tříčlenná skupinka jít zase o místo dál.
“Hej hej já chci na tobogán! Ten vypadá skvěle! Ten velký! Největší!” Začala radostně volat Rey. Už když bylo vidět Royův pohled, bylo zcela jasné, že jeho myšlenky a názory jsou poněkud rozdílnější.
“Tam mě nikdo nedostane. Co když vylétnu ven jak nějaký blobík a rozplácnu se na zemi? Co když se někde zarazím a sejme mě ten, co pojede za mnou? Nebo co když se dole prostě utopím, protože spadnu moc hluboko?” Začal nahlas jančit, když viděl, že se malá Rey bez ohledu na jeho strach už sápá ke schodům na tobogán, které byly proklatě dlouhé a vysoko.
“Hele, pojedeme všichni spolu, ano? Není čeho se bát...” Snažila se ho Ino ujistit a po dalším pětiminutovém přemlouvání už ho nesla v náručí po schodech.
Nahoře již netrpělivě čekala Rey, která nějakým způsobem získala kruh. Ino se na ní usmála, vzala kruh a postavila se do fronty. Dolů to byla pěkná výška... už když se jen dívala, tak jí nebylo dobře. Štěstí, že byl celý tunel krytý a vypadalo to, že snad bude i prosvětlený. Když se konečně po pár minutách dostali na řadu, Ino se usadila doprostřed kruhu, do náruče vzala oba Digglety a čekala, až se objeví zelené světélko. Netrvalo to sotva ani dvacet vteřin, co už se odrazila rukama vpřed a trojčlenná skupinka si skvěle užívala jízdu tmou, ve které se postupně rozsvěcela světla do duhových a pastelových barev.
"My tu umřemeeeeeeeeee!" Začal křičet z ničeho nic Roy, až ho musela Ino pevně stisknout v rukou, protože by se byl z nich vymanil.
"WhoaaaaaaAaAaAAa!" Zakřičela narozdíl od Reye šťastně samička a když se všichni tři na konci převrhli a rozplácli doprostřed vody, nikdo z nich se neubránil smíchu.
"To nebylo zas tak špatný, ne?" Mrkla na paranoidního hnědého kopečka Roye, který nakonec musel uznat, že to tak špatné nebylo.
2/3
Vymazat"Nevypadám moc tlustě? Slavní by neměli vypadat špatně..." Začala Rey pózovat na dlaždičkách na okraji bazénu.
"Vypadáš v pohodě..." Pousmála se Ino. "Co vlastně chceš být, nějaký pop-star?" Otázala se nakonec ještě.
"Chci být hvězda, Idol, chápeš, někdo, kdo by mě uznával a měl mě jako vzor... Asi." Zamyšleně jí odpověděla.
"To zní jako dobrý cíl..." Přikývla Ino a počkala, než se k ním doplazí ještě Roy, který se cachtal v malém bazénku - tam, kde se nemůže utopit, protože dosáhne na zem.
"A co ty? Čím by si chtěl být?" Optala se ho v podstatě stejnou otázkou.
"No, já bych chtěl... Já ani nevím.. Já se bojím přemýšlet nad budoucností, co když mi to nevyjde a já budu zklamaný? Co když se prostě něco stane a já svoje cíle nikdy nesplním? Není to děsivý?" Vyhrkl na Ino a Rey, div se nedal do pláče.
"Takhle nad tím nemůžeš přece přemýšlet.. Někdy se něco nevydaří... Neříkám, že se povede všechno, ale s tímhle přístupem se budeš bát úplně všeho, co ti může přinést něco pozitivního..." Zamyšleně na něj opáčila pohled a pousmála se.
"Ale- ale..."
"Ne, žádné ale, je důležité to alespoň zkusit. Zkus se nebát, když riskuješ, máš zisk, věř mi." Zarazila jej ještě Ino a poté vstala.
"Co byste říkali na to jít k divoké řece a pak si sednout k baru? To zní fajn, ne?" Navrhla a po odsouhlasení obou dvou se skupinka vydala tam, kde se tomu říkalo divoká řeka.
Nasedli do kánoi a vzhledem k tomu, že zrovna na tomto místě nebylo příliš rušno v tuhle dobu, průvodce se je rozhodl provést v takovémhle rodinném počtu a nečekat delší dobu na další lidi, kteří by zabrali zbývající místa. Díky bohu, že na sobě Ino měla již jen dva kousky oblečení, jak tomu bylo předepsáno a to samozřejmě dvoudílné plavky. Co jiného by volila. Zauvažovala nad ponožkami, ale tento návrh padl velmi brzo.
Proplouvali pomalu uměle vytvořenou řekou, připomínajíc džungli, již kolem pár minut a hned je zaujalo pár drobných pokémonů, kteří se volně pohybovali na větvích, zemi, nebo viseli na liánách.
"Podívej! Komala!" Zavolala Rey a hlavičkou se šinula k okraji kánoe. Ještě štěstí, že ji Ino stihla včas chytnout, protože by bývala možná i přepadla do vody. Ne, že by to vadilo, ale nechtěla působit muži, který je provázel, zbytečné komplikace.
"Shh... Spí..." Dala si Ino prst na rty jako gesto toho, aby tak nekřičela a pozorovala spícího tvorečka, který se povaloval na větvi. Cestou ještě stihli vidět skupinku neskutečně roztomilých poskakujících Oddishů a pár Parasectů. Když pán začal zpomalovat a blížit se ke břehu, už jen vyčkávali, až kánoe narazí do břehu a oni budou moci vystoupit. S poděkováním tedy opustili loďku a po krásně zelené trávě se vydali hledat oný bar, bazén a vrak pirátské lodi.
"Koukej! To je ta loď!" Zavolal radostně Roy a vyrazil rychle, jako torpédo do vody a začal k němu plavat.
"Počkeej!" Zavolala s fňuknutím Rey a pádila za ním.
"Dávejte na sebe pozor!" Usmála se se zvoláním za nimi Ino a zakroutila hlavou. "Hrdličky..." Ušklíbla se a když spatřila bar, vydala se k němu. Byl to takový ten krásný bar ve vodě, jehož stoličky byly trošku vysazeny nad hladinou, ale samotný bar ve tvaru čtverce byl uvnitř suchý, aby jej mohl někdo v klidu obsluhovat.
"Dobrý den, slečno, co si dáte?" Usmál se na Ino mladík.
"Máte martini? Jahodové?" Zamyšleně se koukla na nápojový lístek, kde jej nemohla najít. Tak si řekla, že se alespoň zeptá.
"To nevedeme, omlouvám se..." Odvětil jí mladík.
"Tak poprosím nějakou limonádu." Požádala jej a také svou limonádu brzy dostala na baru.
3/3
VymazatPo vypití a posezení s nohama v příjemně osvěžující vodě se vydala do pirátské lodě za Digglety.
"Já jsem pirátská královna! KLAŇ SE, POSKOKU!" Ozvalo se z lodě, což Ino přivedlo k tichému smíchu.
"Koukám, že si spolu vedete dobře..." Ušklíbla se na oba, když viděla, jak tam vedle sebe prostě existují a sedí na dřevu lodi. "Asi bychom se pomalu měli dát na cestu zpátky..." Mrkla na ně a společně se všichni vydali ke břehu. Posbírali si svých pět švestek, což nebylo v podstatě nic a rozešli se hledat východ.
"Co když vás už nikdy neuvidím..?" Zoufale se ozvalo od Roye.
"jsem si jistá, že ano..." Ujistila jej Ino, doufajíc, že má pravdu. "A jestli ne, tak na tohle budeme všichni hezky vzpomínat. Co takhle to zakončit zmrzlinou?" Nabídla nakonec, když viděla, že se blíží ke stánku s nanuky.
"Joooo, ZMRZLINAAA!" Zajásala Rey a Roy přikývl.
"Je tu na výběr Borůvkový, citronový s jablkem, pomerančový a jahodový nanuk. Zatím si vyberte a já si skočím pro peněženku, ano?" Řekla jim a po odsouhlasení se vydala do šaten.
Když se vrátila zpět, už oba Diggleti cucali své dva nanuky. Rey měla borůvkový, protože borůvkový jí jenom superstar hvězdy, prý, a Roy si vzal jahodový.
"Poprosila bych ještě jeden pomerančový..." Koukala Ino na nabídku a poté pánovi s úsměvem odevzdala 60 yenů za její nanuk a dva další, které už ale pokémoni měli.
Když všichni nanuky docucali, Ino se k nim sehnula a pevně je objala.
"Jste sice strašně rozdílní, ať už vzhledově, nebo vlastnostmi, ale byli jste moc příjemní společníci! Nezáleží na tom, jestli jste z Aloly, nebo kanta, oba dva máte něco do sebe a jste moc fajn." Pohladila oba dva nakonec po hlavinkách s úsměvem a všichni tři se rozešli z aquaparku ven.
/-3 nanuky - 60Y
Pro Digletty do byla první zkušenost v bazénu. Oba si to užili!
VymazatZručnost - 2%
Získala jsi 3 body.
Je to tu. Osobně jsem čekal, že se po zájezdu k moři zapíšu do historie jako člověk, jenž prošel nejhorší smrtí utonutím.
OdpovědětVymazatZdálo se, že jsem přežil, abych mohl být dneska zapsán jako největší ňouma, který se utopil v bazénu.
Stanul jsem před vchodem do aquaparku a zhluboka se nadechl. Samurott se vedle mě nepřestával šklebit, což mě dopalovalo ještě víc.
“Musím to dělat dnes?” povzdechl jsem si.
“Jasně! Kdy jindy? Plavání si žádá vytrvalost a pravidelný trénink.”
Vešel jsem nuceně dovnitř a zaplatil. Dostal jsem deja vu na den, kdy jsem tu byl s Delií - tehdy jsem se cítil odvážněji než dnes. Svého pokémona jsem odvolal, abych se mohl v klidu osprchovat. Byl bych se frustroval i pod tekoucí vodou, ale měl jsem oči plné jiných zajímávostí.
Třeba Mr. Mime v mužských plaveckých trenclích se vzorem Flabebé. Vskutku k popukání.
Jakmile jsem byl venku, vyvolal jsem celý svůj tým.
“Dneska jsme v bazénu,” oznámil jsem. “Snažte se držet pospolu a nechoďte daleko. Speciálně pro nízké, nechoďte tam, kde je moc hluboká voda.” Cítil jsem se jako přehnaně ochranářský otec, ale nechtěl jsem, aby se někomu něco přihodilo.
“Můžu k tobogánu?” rozzářil se Zix.
“Jasně. Jen pozor na ostří. Radši je stáhni k sobě nebo něco, zkus si poradit, než se sklouzneš,” řekl jsem.
“Monstrum z Voidu by si taky poradilo! Tak já mizím!”
“Nechoď daleko!” zvolal jsem ještě, než neodťapkal k tobogánu. Cestou zkoumal, jak schovat křídla a ostří, aby mohl sjet co nejrychleji.
“Půjdu s ním,” usmála se Phantump. Lehce mě to překvapilo.
“Jsi si jistá? Kha’Zix je skoro ještě dítě. Nevím, zda je to dobrý nápad. Nechceš si s sebou vzít Aries?” navrhl jsem. Nechávat Phantump samotnou se Scytherem se mi dvakrát nezamlouvalo.
“Klidně půjdu s nimi,” souhlasila Flaaffy.
“Já půjdu taky,” zvolal Yoru.
“Ty taky? To tady ale zůstanu se Sneasel a Shirem?”
Pak jsem si všiml. “A vůbec, kde je Sneasel?”
Všichni jsme se rozhlédli kolem. Viděl jsem ji, když jsem ji vyvolal. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval pokéball, zda se náhodou třeba nevyvolala. Její koule však byla prázdná.
“Tam je,” zasmál se Shiro.
Pohlédl jsem směrem, kterým ukazoval rohem. Sneasel se pohodlně usadila na místě dozorce dětského bazénku. Člověk nebyl nikde k nalezení, avšak Sneasel to tam slušelo.
“Sneasel! To je místo pro plavčíky!” zvolal jsem. Jen se otočila mým směrem a začala mávat. Očividně jsem neuměl volat dost nahlas.
“Necháme ji tam. Poradí si, až se ten plavčík vrátí,” zasmál jsem se.
Většina mého týmu zmizela na schodech nahoru k tobogánu a já zůstal s Shirem sám.
“Možná bys mi nejdřív mohl říct, jak na to? Teoreticky, na souši, bez vody,” navrhl jsem opatrně.
“Proč bych to dělal? Nejefektivnější je tě prostě hodit do vody,” zasmál se. Zhrozeně jsem po něm hodil pohledem. Rozesmál se, samozřejmě.
“Dělám si srandu. Pamatuješ na lekci s Rockruff?”
Rozvzpomněl jsem si, že pro Shira to není poprvé, kdy učil někoho plavat. S Rockruff si taky poradil. Nebyl jsem ale tak roztomilý a malý, takže jsem pochyboval, že by to se mnou Samurott provedl stejně.
“Zbav se strachu, Lynn! To je první krok. Musíš si vodu zamilovat! Nesmíš se bát, že se utopíš. Někdo se skutečně utopí, protože váhá! Ale neboj! Neplaveš sám. Nenechal bych tě se utopit, to by bylo hloupé,” usmál se Shiro. V jeho očích byla sebejistota a říkal mi, že mu mám věřit.
Věřil jsem mu víc než komukoliv jinému.
Pohlédl jsem na hlavní bazén, kde plavali lidi. Přikývl jsem.
“Můj problém je výdrž. Nedokážu máchat rukama dostatečně dlouho a taky nedokážu kopat nohama tak dlouho,” přiznal jsem se. Dokázal jsem uběhnout kilometr, ale nedokázal jsem vydržet šlapání vody.
“Tak musíš začít někde, kde dosáhneš nohama na zem, pokud si budeš chtít odpočinout,” řekl Shiro. Rozhlédl jsem se kolem sebe.
“Takové místo je?” zeptal jsem se.
Tehdy jsem uviděl jeho ušklíbnutí a pochopil jsem.
“Yo, Sneasel,” povzdechl jsem si a vlezl nenápadně do bazénku. Děti i pokémoni na mě upřeli zrak. Litoval jsem toho, že tu nemám Lily, abych se mohl vymluvit na to, že tu jsem kvůli dětskému pokémonovi. Takhle jsem totiž zůstal v bazénku, který mi byl po kotníky.
Vymazat“Je tohle fakt nutné?” sykl jsem směrem k Shirovi. Pokémon se ušklíbl.
“Jasně! Teď se dej dohromady s vodou. Můžeš se naučit i máchat rukama nohama, jak je libo!”
Posadil jsem se a plácl dlaní do vody, čímž voda vyprskla na všechny strany. Samurott na mě dohlížel. Tak jsem měl alespoň jistotu, že až budu ve větším bazénu, nenechá mě ve štychu.
“Už jsem se stal jedním s vodou!” zvolal jsem. Shiro zakroutil hlavou.
“To nestačí. Musíš být voda, pochopit vodu…”
“Snažím se naučit se plavat, nestávám se waterbender,” povzdechl jsem si.
Sneasel na mě hleděla a pak slezla z židle pro záchranáře. Vlezla do vody vedle mě a začala vodu nabírat mezi drápky.
“Není ti nepříjemné, když máš mokré chlupy?” zeptal jsem se. Sneasel zakroutila hlavou.
“Mám ráda vodu. Tahle je teplá. Teplá voda je v pohodě,” odpověděla.
Uvažoval jsem, zda Sneasel také nechápe vodu. Samozřejmě především v její ledové podstatě, ale i tak.
“Umíš plavat, Sneasel?”
“Ano, umím.”
“Vážně? Naučila ses to sama?”
Přikývla a dál si hrála s vodou. Pohlédl jsem na Samurotta. Shiro si povzdechl a přikývl.
“Tak pojďme do toho většího bazénu, obří dítě.”
“Ty máš co říkat.”
Voda v dětském bazénku byla o mnohem teplejší. Sotva jsem vlezl do hlavního plaveckého bazénu, naskočila mi husí kůže.
“V tomhle nemůžu plavat, postěžoval jsem si.
“Pamatuj - být jeden s vodou,” připomněl mi Shiro místo toho, aby mě v ledové vodě utěšil.
Ujistil jsem se, že i tam dosáhnu nohama na dno. Pak mi Shiro pomohl se nadzvednout.
“Máchej rukama a kopej nohama,” řekl, “neboj, držím tě.”
Připomnělo mi to chvíle, kdy mě můj vlastní otec v mládí učil plavat. Očividně mu to nešlo tak dobře, jelikož doteď jsem se uměl jen potápět jako kámen.
Shiro mě držel a někdy jsem mu schválně vyzkouzl z hřbetu, abych se mohl postavit a popadnout síly.
“Plavání ti nejde,” poznamenal.
“Dík,” zaúpěl jsem. Jak jsem totiž říkal, nedokázal jsem kopat nohama moc dlouho. Kraul, který mě chtěl Shiro naučit, nevyšel tak dobře, jak očekával.
“Kraul je jediný plavecký styl, který zvládnete vy, lidi. Proč ti to nejde?”
“Protože mě bolí bicepsy,” opáčil jsem. “Možná bychom mohli zkusit to, co jsi učil Rockruff. Vypadá to snadněji.
Styl byl pojmenovaný pes, což přesně sedělo na pohyby, které jsem musel vytvářet. Ani to mi bohužel nešlo. Vyvinul jsem spoustu síly, abych vůbec udržel hlavu nad hladinou, že jsem se stěží posunul z místa.
“Jsi zoufalý,” zasmál se Shiro.
“Dík,” zachraptěl jsem, zoufale se držící jeho hřbetu.
Nakonec jsem se naučil být omeleta. Alespoň lehnout na vodu jsem dokázal. To jen potvrzovalo fakt, že mám vůli žít, jen mi voda nepřeje své služby.
“Nadnáším se, vidíš?” prohlásil jsem hrdě.
“To jen znamená, že příště se naučíš i plavat!”
“Ono bude někdy další příště?” zavyl jsem bolestně. Z pozitivnějšího pohledu na věc to však znamenalo, že dnes už se víc učit nemusím.
Opustil jsem hlavní bazén jak nejrychleji to bylo možné. Opatrnou rychlochůzí, jelikož bylo zakázané běhat u bazénu, běžel jsem směrem k tobogánům.
“Zixi!” zvolal jsem. Pokémona jsem přistihl, jak běží směrem nahoru. “Jedu s vámi!”
“Shiro jede taky!” zasmál se a pobídl mě čepelí. Flaaffy právě odjela se Swablu - víc chundelatou dvojici jsem nikdy neviděl.
Rozhodl jsem se, že pojedu s Lily. Ta dřív jela se Zixem, jelikož se nemusela bát, že mu usekne hlavu - i tak už jejím tělem nešlo projít nic fyzického. Scyther odjel sám a jak jsem mu předtím říkal, úspěšně schoval čepele.
“Shiro pojede sám, že obří,” zasmál jsem se.
“Já proti tomu nic nemám,” zazubil se a zmizel v tunelu. Poslední, co jsem viděl, byl jeho zadek.
“Můžeme jet?” usmál jsem se na Lily. Přikývla a poté, co jsem ji objal v náruči, jsem sjel do tunelu.
Lily vypadala velmi zvláštně. Očividně si výlet užívala. Netušil jsem, jaká pointa byla v tom jet v tunelu tobogánu, když se nedotýkáté vody, ale sama mi to už neřekla a já se nechtěl ptát.
VymazatJízda byla až moc prudká, jel jsem rychleji, než jsem čekal a tak ze mě po celou dobu vycházel vyděšený křik při každé zatáčce. Panika mě popadla, když byl tunel doslova černý - to proto, že jsem u Lily viděl jen dvě červená očka, což mě vyděsilo.
Poslední kapka byla náhlé potopení se, které mě čekalo na konci mé jízdy. Lily vyletěla vzhůru a nechala mě ve štychu.
“Neutop se!” zvolal Shiro, který mě z vody vytáhl. “Jsi v pořádku, Lynn?”
“Znovu!” zvolal jsem. “Tentokrát jedu s Aries.”
“To by sis měl pospíšit, už běžela nahoru.”
“Já už nejezdím,” usmála se Lily.
“Neztratíš se? Neztrať se mi,” řekl jsem jí.
“Zůstanu tu s ní. V tom tobogánu jsem se málem zasekl,” ujistil mě Shiro.
Běžel jsem nahoru, abych stihl Aries, než nevjede do tunelu. K mému neštěstí mi právě před očima odjela se Zixem.
“Chceš jet se mnou?” nabídl Yoru.
“Jasně, chlupáči! Jedeme!”
Na to, že jsem se právě málem utopil, jsem byl až moc nadšený.
Yorua bylo mnohem jednodušší držet. Posadil jsem ho do náruče a odjel do tunelu. Na rychlost jsem si zvykl a tentokrát si jízdu užil. Celou cestu jsem byl vysmátý z toho, že si Swablu držel svůj plnovous, aby mu neuletěl.
Na náraz jsem byl připravený. Nadechl jsem se a zadržel při nárazu do vody dech.
Shiro byl překvapený, že mě nemusí vytahovat.
“Tentokrát jedete taky! Naposledy!” usmál jsem se.
“Vypadáš, jako kdyby ses spřátelil s vodou.”
“S vodou? Kdepak! Spřátelil jsem se s touto plastovou rourou,” zasmál jsem se. Se svou skupinkou jsem zamířil po schodech nahoru.
První jel Shiro s Yoruem. Konečně jsem se dočkal a jel s Aries. Zix jel sám. Sneasel nás našla a počkala dole u schodů s Lily. Její Happiny promokla a tak se Phantump rozhodla, že ji máčet už nebude. Měla velké srdíčko.
Rozsvítila se zelená a Shiro vlezl do tunelu. Poté, co zmizel z dohledu, posadil jsem se a objal Flaaffy vepředu. Opět na zelenou jsem se sklouzl do vodního proudu.
Jel jsem rychleji než minule. S Flaaffy jsme tvořili krásné ječící ozvěny. Další ječení se ozvalo, když jsem vepředu v tunelu spatřil Shirův zadek.
“Lynn!”
“Toshiro!” zvolal jsem, než jsem se nepřitiskl na jeho zadnici. Naštěstí i naneštěstí ho na těch místech chránil poslední plát. Málem mi zlomil žebro.
“V pořádku?” ozval se zepředu Swablu. “Moc nejedeme, pardon!”
“V pořádku,” přikývl jsem. “Problém bude, až...”
“Pozor, jedu!” ozvalo se za mnou.
“... až přijede Zix.”
Kha’Zix do nás prudce narazil a tím nám dodal rychlost, kterou jsme potřebovali. Vystřelili jsme kupředu, všichni namačkaní na sebe. Yoru se snažil nás uklidnit, Flaafy se všem snažila vrátit jejich osobní prostor. Shiro a já jsme křičeli strachy. Zix se smál a pobaveně máchal okolo sebe, až jsem se bál o své zadní části plavek.
Konec tunelu se přibližoval a než jsem se stihl nadechnout, vrazil jsem obličejem do vody.
Skončili jsme jako nešťastná hromádka ve vodě.
Scyther se vynořil z vody. “Znovu!”
Znovu se nekonalo, naštěstí. Pozval jsem všechny na nanuk, jednak aby si pokémoni odpočinuli od zběsilé jízdy, jednak aby si mohli v klidu vyléčit své zraněné hrdosti a navrátit své osobní prostory.
“Dneska myslím plavání stačilo,” oznámil jsem. Někdo se zatvářil smutně, někdo vesele.
“Určitě se sem vrátíme. Pořád jsem se nenaučil plavat...”
//Samurott, Flaaffy, Swablu, Scyther, Sneasel, Phantump, já - každý 1x nanuk
Tví pokémoni si výlet do aquaparku užili. Samurott se nadšeně těšil na návrat, jelikož ho bavilo tě učit plavat!
VymazatSamurott - 6% sehranosti, 4% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Flaaffy - 4% sehranosti, 4% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Swablu - 5% sehranosti, 3% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Sneasel - 3% sehranosti, 3% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Phantump - 5% sehranosti, 4% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Scyther - 3% sehranosti, 3% štěstí, 2% lásky (1% nanuk, 1% Lynnon's)
Výlet s Mito
OdpovědětVymazat1/3
Je to nějakou dobu, co Suzuya byl s Mito na hřišti a jí se to moc líbilo, a proto se Juuzou rozhodl, že by mohl vzít zase někam svou kamarádku, ale nějak ho nic moc nenapadalo, když mu pak došla, že Mudkip by se mihl líbit aquapark, protože ho sama navrhla. Tak se tedy Suzuya vydal do aquaparku. Poté co prošel vstupem, tak se zastavil před šatnami. ‘Myslím, že Mudkip by tady na mě mohla počkat,‘ proletí mu hlavou. Vytáhne Pokéball s Mito a hodí ho před sebe. Po chvíli se tam objeví Pokémon. „Ahoj Mito, dneska jsme v aquaparku, doufám, že se ti tady bude líbil,“ řekne jí.
„Ahoj Suzuyo. To je super, plno vody, už se moc těším,“ řekne Mito.
„To jsem moc rád. Tak tady na mě chvíli počkej. Skočím se převléct a odložím si tam batoh a můžeme vyrazit,“ řekne Suzuya Mito.
„Dobře, dobře, ale pospěš si,“ řekne Mudkip a posadí se vedle dveří.
„Jasně neboj,“ řekne Suzuya a poté zmizí do šatny. Dojde k jedné skříňce, která je volná a dá si tam batoh a oblečení. Oblékne si plavky nebo spíše kraťasy, každý má na to jiný názor. Poté si zamkne skříňku a vydá se zpět na Mito. „Super Mito, jdeme se koupat, kde chceš první,“ zeptá se.
Mito sedí vedle dveří a čeká na Suzuya a mezitím si prohlíží lidi a jejich pokémony, kteří tam procházejí. Když pak uslyší známý hlas, tak se spokojeně zasměje. „Super, super, myslela jsem, že ti to bude trvat déle,“ řekne a podívá se na Suzuyu.
„Spěchal jsem, jak jsem jen mohl, abys mi neutekla nebo aby mi tě někdo nevzal,“ řekne Suzuya a usměje se na ní.
Mito se podívá na Suzuyu. „Nebo bych e neztratila, že. Neboj se nedala bych se,“ řekne Mito a pak se pomalu rozejde. Půjdeme do bazénu, chci si zaplavat,“ řekne Mito.
„Tak dobře, jdeme do plavat,“ řekne Suzuya a rozejde se s Mito k bazénu.
„Rychle, rychle, chci se zaplavat,“ řekne nadšeně Mito.
„Jo, jo, Mito,“ řekne Suzuya a jde dále za Mito.
Když Mito dojde k bazénu, tak se rozhlédne okolo a poté skočí do vody. „Rychle Suzuyo, voda je super,“ zavolá na něj Mito a poté zmizí pod hladinou.
Suzuya dojde za Mito a po jejích slovech se jen usměje. Následně skočí za Mudkip do vody. „Měla jsi pravdu Mito,“ řekne jí poté co se Mito vynoří z vody.
Mito se vynoří z vody a po slovech Suzuyi se spokojeně usměje. „Jdu plavat,“ řekne jen spokojeně Mito a opět se potopí pod vodu a začne plavat mezi lidmi.
„Počkej, jdu taky,“ řekne Suzuya a následně začne plavat za Mito, ale vyhýbá se lidem v bazénu na rozdíl od Mito, která si najde jakoukoli cestu, aby se moc nemusela vyhýbat.
Mito se po chvíli vynoří a začne se dívat kolem dokola, kde se Suzuya. „Trvá ti to,“ zavolá na něj, ale není si jistá, jestli to slyšel.
Když pak k ní Suzuya doplave, tak se na ní podívá. „Na rozdíl od tebe se snažím vyhýbat lidem,“ řekne jí a pak se začne dívat okolo.
„No jo no, ale já ne,“ řekne Mito a usměje se. „Tak jo, plaveme dále,“ řekne Mito a začne plavat.
Suzuya se jen pousměje. Následně opět začne plavat za Mito. ‘Mám takový pocit, že dneska tady velí ona a ne já, ale tak nevadí, ať si to užije,‘ pomyslí si Suzuya.
Po chvíli Mito doplave až na konec bazénu a zatím co čeká na Suzuyu, tak se začne rozhlížet okolo, co by potom mohli dělat dále.
Suzuya mezitím doplave k Mito a všimne si, jak se rozhlíží. „Copak by sis chtěla vyzkoušet teď,“ zeptá se jí Suzuya.
Mito se podívá na Suzuyu. „Zaplaveme si ještě zpět,“ řekne Mito a hned se ztratí pod vodou a začne plavat zpět.
Suzuya se jen pousměje a následně začne plavat zpět za Mito.
Mito doplave až na druhý konec bazénu a pak se začne rozhlížet po okolí.
Suzuya po chvíli doplave za Mito a čeká, co bude chtít dělat teď.
2/3
VymazatMito se ještě chvíli rozhlíží po okolí a pak vyjekne. „Půjdeme na tobogán,“ řekne Mito
„Tak dobře Mito, půjdeme na tobogán,“ řekne Suzuya a vyleze v bazénu a rozejde se společně s Mito.
Mito se rychle vyškrábe z vody a rozběhne se k prvnímu tobogánu, který viděla.
Suzuya jde za Mito a když vidí, který tobogán vybrala, tak si klidně oddechl. „Zatím je to v pohodě, tento není moc velký,“ řekne Suzuya.
Mito rychle vyleze na tobogán a vejde dovnitř. „Juchů,“ ozve se jen.
Suzuya se pousměje. „Mohla jsi na mě počkat,“ řekne Suzuya a sám se sklouzne na tobogánu.
Mito se to celé líbí a pak žbluňkne do vody. „Super, teď by to chtělo zkusit nějaký jiný,“ řekne Mito a pak čeká, až se tam objeví Suzuya, aby se mu neztratila.
Suzuya žbluňkne do vody a vlna zalije Mito. „Vypadáš spokojeně, takže kam teď,“ zeptá se Suzuya.
Mito se jen otřepe. „Jdeme, jdeme,“ řekne Mito a rozběhne se k trochu většímu tobogánu.
Suzuya vyjde z vody a rozejde se za Mito.
Mito se zastaví před schody a čeká na Suzuyu.
Suzuya jí dojde a sehne se k ní a vezme jí do náruče a vynese jí nahoru.
„Já bych to vyšla sama,“ řekne Mito.
„Ale tohle je lepší ne, když se můžeš nosit,“ řekne jí Suzuya.
Mito se na chvíli zamyslí. „Hmm, jo máš pravdu,“ řekne a usměje se.
„Hah, já to věděl,“ řekne Suzuya. Poté jí položí před něj na zem a ocitnou se na konci fronty.
„Díky,“ řekne Mito, když jí položí na zem. „Co to je, proč už nemůžeme jet,“ zeptá se trochu zaraženě Mito.
Suzuya se pousměje. „Nemáš za co,“ řekne a pak dodá. „Tohle je fronta, musíš ji vystát a pak se můžeš sklouznout.“
„Aha,“ řekne Mito a pomalu se posunuje dopředu.
Suzuya se jen pousměje a dívá se okolo, protože měl konečně rozhled. Poté si všimnul velkého tobogánu, který byl kousek dále. ‘Vypadá dobře, ale mám trochu strach o Mito,‘ pomyslí si.
Po chvíli už jsou na řadě, tak Mito skočí dovnitř.
Suzuya jí chtěl říct, že ji bude držet a že pojednou spolu, ale nakonec to vzdal.
Mito si vychutnává jízdu a sleduje stříkající vodu.
Juuzou se po chvíli taky dostane na tobogán, aby Mito náhodou nesebral s sebou a neublížil jí.
Mito žbluňkne do vody a hned jak se dostane na hladinu, tak začne plavat ke břehu, kde poctivě čeká na Suzuyu.
Když se Suzuya ukáže na konci tobogánu, tak se pousměje. ‘A teď bude vlna,‘ pomyslí si.
Suzuya se vynoří z vody a rozejde se za Mito a vezme jí do náruče a rozejde se s ní na další tobogán.
Mito si všimne toho velkého tobogánu a podívá se na Suzuyu. „Hele Suzuyo, že potom půjdeme na ten velký, že jo, prosím,“ řekne Mudkip.
Juuzou se podívá na svou kamarádku. „Oh, tak dobře,“ řekne jí.
Mito se jen spokojeně usměje a rozejde se na tobogán, který ještě nebyl ten největší.
Pomalu jde za Mito a sleduje jí. Poté jí opět vynese po schodech a pak jí pustí na zem.
„Jej, díky,“ řekne spokojeně Mito a pak opět čeká, až na ní dojde řada.
Suzuya se na ní jen usměje a pak se taky sklouzne tobogánem.
Poté co je Mito dole, tak doplave na kraj a čeká na Suzuyu.
Suzuya za ní dojde a rovnou jí vezme do rukou a jde s ním na ten nejvyšší tobogán. I když dojdou až nahoru tak jí dále drží v rukou.
Mito se podívá na Suzuyu. „Pustíš mě prosím, já bych chtěla jet sama,“ řekne Mudkip.
Suzuya se na ní podívá a pak si trochu povzdechne. „Ale já mám o tebe strach,“ odpoví ji.
„Neboj,“ řekne mu ale Mito.
„Ach jo, tak dobře,“ řekne Suzuya.
Mito pak skočí do tobogánu a jede dolů. Cestou se mění barvy a po nějaké době začnou svítit i různě barevná světýlka a Mito se to moc a moc líbí. Poté co dojede znovu, tak se začne dívat po okolí.
Suzuya se sveze dolů a pak se podívá na Mito, která vypadá celkem spokojeně.
„Copak budeme dělat teď,“ zeptá se Mito.
3/3
VymazatSuzuya se podívá na Mito. „Já nevím jak ty, ale já bych si dal něco k pití a pak bych šel na chvíli do horkých pramenů,“ odpoví Suzuya Mito.
Mito se na chvíli zamyslí. „To zní dobře,“ řekne souhlasně.
„Tak pojď,“ řekne Suzuya a následně si u baru dají nějakou sodovku.
Mito spokojeně popíjí sodovku a rozhlíží se po okolo.
Poté co Suzuya dopije, tak počká ještě na Mito a následně oba rozejdou do horkých pramenů, které se tam nacházely v areálu.
Mito jde spokojeně vedle Suzuyi a rozhlíží se po okolí.
Juuzou se pousměje a sleduje Mito, která vypadá spokojeně.
Když se pak odstanou do horkých pramenů, tak se Mito začne rozhlížet kolem a pak se rozběhne na místo, které jim bylo určeno.
Suzuya se jen pousměje a jde za Mito, která dneska byla šéfem dne.
Mito došla k prameni a chvíli se na něj dívala a pak do něj skočila. „Teplééé,“ řekne Mito, ale pak už si spokojeně leží ve vodě, protože později už jí to přijde příjemné.
Suzuya se jen pousměje a vejde za Mudkip do vody.
„Tohle byl dobrý nápad Suzuyo,“ řekne Mito a spokojeně leží ve vodě.
Suzuya se potopí až po bradu a užívá si teplou vodu.
Mito tam plave kolem dokola a sleduje Suzuyu, který vypadá skoro jako kdyby spal.
Suzuya skutečně tak vypadá, protože má zavřené oči a klidně oddechuje.
Dále plave a po chvíli se potopí pod vodu a doplave na druhou stranu malého jezírka s pramenem a dívá se po kamenech, které tam jsou.
Suzuya dále odpočívá, ale poslouchá, co Mito provádí.
Mudkip po chvíli vyleze na břeh a začne chodit po kamenech, které tvořily břeh.
Juuzou otevřel jedno oko a sledoval svou kamarádku, která pochodovala po břehu. ‘Asi jí je už teplo z té vody,‘ pomyslí si a dále si užívá teplé vody, která prohřívá jeho tělo.
Mito dále chodí po břehu a najednou jí sklouzne noha a ozve se hlasité žbluňk.
Suzuya otevře i druhé okolo a přesune se rychle k Mito a vyloví jí z vody. „Jsi v pořádku? Měl jsem strach, jestli jsi se nebouchla. Vím, že jsi vodní pokémon, ale i tak,“ řekne Suzuya a opatrně jí položí zpět na břeh.
„Díky Suzuyo,“ řekne Mito a trochu zaraženě se kouká na kámen, ze kterého spadla. „Ehm, ano jsem v pořádku,“ odpoví mu, poté co jí položí na zem.
„To jsem rád, asi už pomalu půjdeme, co myslíš“ zeptá se Suzuya a dívá se na Mudkip.
„Hmm, pokud chceš jít, tak můžeme, ale ty tady vypadáš spokojeně, takže jestli chceš, tak tady můžeme ještě chvíli zůstat,“ řekne Mito.
„Ne, to je dobré, klidně můžeme jít,“ řekne Suzuya a následně vyleze z vody. Vezme si ručník a utře se do něj. Poté se s Mito vypadá zpět přes celý areál až k šatnám.
Když dojdou k šatnám, tak se Mito opět zastaví před šatnou a posadí se tam a čeká, až se Suzuya vrátí.
Suzuya odejde do šatny a převlékne se. Poté se vrátí za Mito a pomalu jdou k východu z areálu. „Doufám, že sis to dneska užila Mito,“ řekne Juuzou a usměje se na ní.
Mito čeká na Suzuyu, když pak vyjde, tak se rozejde vedle něj. „Ano užila jsem si to, byl to pěkný den,“ odpoví Mudkip svému trenérovi.
„To jsem rád,“ řekne Suzuya. Jak tak jdou, tak si Suzuya všimnu stánku s nanuky. „Nemáš chuť na nanuk Mito,“ zeptá se.
„Dala bych si,“ řekne Mito a rozejde se ke stánku.
„Dobrý den,“ pozdraví Suzuya prodavače a pak se podívá na Mito. „A jaký vy sis dala.. Borůvkový, citronový s jablkem, pomerančový nebo jahodový,“ zeptá se jí.
„Já bych si dala borůvkový,“ odpoví mu Mito.
„Tak bych si vzal jeden Borůvkový a jeden citronový s jablkem, díky,“ řekne Suzuya a následně dá prodavači peníze.
Mito si vezme nanuk a pustí se do něj,
Prodavač poděkuje za peníze. Poté se Suzuya s Mito rozejde pryč z areálu.
2x nanuk - -40 Yenů
Mudkip si výlet do aquaparku moc užila. Voda je její přirozený element, tudíž se toto stalo jejím oblíbeným místem.
VymazatMudkip - 6% sehranosti, 5% štěstí, 2% lásky (nanuky)
Jak to dneska tak hezky vysvitlo, sluníčko hřálo a na nebi nebylo ani mráčka. Takovéhle počasí bylo příjemnou zmněnou, avšak se ukázalo, že nastalo absolutní horko, takové jemně až dusivé. A já jsem na sluníčku nevydržela a ani jsem nevěděla co dělat, abych se ochladila... to mi ale napadlo, že takovéhle počasí je naprosto ideálni na koupání. A jelikož jsem byla ve městě, rozhodla jsem se jít do aquaparku. A jako společníka na ochlazení ve vodě jsem si zavolala Bellu. "Kampak to míříme?" Zeptala se mě, když se snažila aspoň nějak kryt před sluníčkem v mé náruči. Neměla ho vúbec ráda. "Do aquaparku." Řekla jsem s úsměvem. "Doopravdy? A co to je za místo?" "Myslím, že místo plné vody postačí jako vysvětlení." Zasmála jsem se a to už jsem vešla na recepci, kde byl konečně chládek. "Voda... vodu já ráda." Řekla Bella a já se usmála. Muži na recepci jsem podala zálohu a on mě klíček od skříňky, kam si složím věci až se převléknu do plavek. Ty jsem si nevybírala nijak dlouho, protože i když Bella nic neřekla, viděla jsem na ní, že se už moc těšila. Jen co jsem měla na sobě plavky a všechny věci ve skříňce, vzala jsem Bellu do náruče a šli jsme spolu napřed do sprch, abychom nešly do vody špinavé z venčí a pak jsme vešli do nádherného vnitřního areálu, který byl opravdu velký. Belle se až rozzářili oči, když to uviděla, ale pořád nic neříkala. "Kam bys chtěla jít?" Zeptala jsem se a ona mi pak nesměle odpověděla. "Kam jen chceš." Pohladila jsem jí po šupinách a vydala jsem se k prvnímu bazénu. Bohužel byl ale obsazený. Naprosto celý ho okupovali plavci, co hrozně tvrdě trénovali na nějakou olympiádu snad. Z tohohle dúvodu jsem se vybrala k dalšímu bazénu, kde už by se dalo nějak plavat, ale měla jsem pocit, že ani tady to není to pravé. Pak mě ale napadlo, že bychom mohli jít ven. Už je teplé počasí celkem a tam bude určitě víc místa. Ale ještě předtím jsem zamířila k saunám. "Co tak si chvilku odpočinout v páře? Je to tam úžasné. Múžeš tam na chvilku jen zavřít oči a jen relaxovat... anebo si napřed chceš jít hrát do jednoho z bazénú?" "Asi napřed do bazénu." Řekla Bella a já přikývla. "Tak jo." Našli jsme si své místečko v bazéně, kde jsme se mohli zachtat a Bella plavat. Měla ráda vodu. Byla pro ní přecijen přirozeností. Zajímalo by mě ale, zda jí bude mít tak ráda i po tom co se třeba evolvne. "A že mě nechytíš." Plavala jsem kousek od Belly a smála se. Jakoby to ale nic nebylo, doplavala za mnou a dotkla se mě ploutví. "Chytla..." Já se zasmála. "To vidím. A teď já chytnu tebe." Začala jsem za ní pospíchat skrze vodu, ale neměla jsem ani jen šanci. Ale Bella se i přesto pořád pokoušela jakoby utíkat z mého dosahu a já se musela smát. Bylo opravdu uvolňující si takhle s Bellou jen tak hrát, bez toho aby měla hlavu plnou chmurných myšlenek. A co bylo pro mě naprosté plus? Ten skvělý osvěžující pocit té vody. „Ah, není to skvělé?“ Pousmála jsem se, když jsem doplavala ke kraji a Bella připlavala ke mně. „Ano, to je.“ Přikývla. „Ta voda, vlhkost ve vzduchu... Dokonce ani lidi kolem nejsou až tak strašní.“ Zasmála jsem se a všimla si, že venku není ani zdaleka tolik lidí. „Hele, Bello, nechceme jít do venkovního areálu? Bude tam hezky a míň lidí.“ „Pokud chceš ty..“ Popravdě? Asi za to byla ráda, ale pořád to jaksi nedokázala vyjádřit jako svúj názor. Vylezla jsem tedy z bazénu a jí vzala do náruče a mířila ven. Bylo tam mnoho hraček na kraji, nafukovací kruhy a taky míče... Bylo to hezké. „Hele, koukni.“ Ukázala jsem na obruč a vzala jsem jí. „K čemu je?“ Zeptala se Bella trochu udiveně. Usmívala jsem se a prozatím jsem jí neodpověděla. „Co tak spolu něco zkusit?““Co máš na mysli?“ „Nic složitého. A... hlavně budeme pořád ve vodě.“ Usmála jsem se a tak jsme vlezli do bazénu. Byl
OdpovědětVymazato něco teplejší jako ten předtím a to hlavně díky sluníčku, které na vodní hladinu opíralo své paprsky. Tyhle paprsky se od ní odráželi, ale zároveň i od šupin, které měla Bella na sobě a moc se mi to líbilo. „Bello, víš o tom, že sluníčko, co se od tebe odráží, ti dělá na šupinách krásné barvy?“ Byla jsem z toho nadšená, i když se jednalo o takovou až... hloupou maličkost. Ale život je přeci o tom si je vychutnávat. No ne? „Máš... pravdu.“ Řekla Bella. Nechtěla se hádat, ale zároveň se jí to moc líbilo, to, jak se leskla. „Um a... copak jsi to vlastně chtěla zkusit?“ Zeptala so po chvilce, co se dívala na své šupiny. Bylo pro ní neobvyklé, že se jí něco na ní samotné líbilo. „Tak...“ Pustila jsem jí opatrně do vody. Vzala obruč a dala jí na hladinu tak, aby z ní mohla Bella koukat na hladině. „Umíš skákat z vody?“ „Um... Ne...“ „A chceš to zkusit?“ „Když to chceš ty...“ „Ne Bello.“ Pohladila jsem jí po šupinkách na hlavičce. „Chceš to TY zkusit?“ Pousmála jsem se. Bella hodně váhala nad tím, co má odpovědět a já na ni nijak nespěchala. „Já... myslím, že ano.“ Řekla nakonec celá nejistá. „Nechci tě zklamat.“ Řekla upřímně. „Ah Bello...“ Vydechla jsem. „Mě nezklameš přece. Ne, pokud budeš ke mně i k sobě upřímná. Raději uslyším pravdu, než abych si pak vyčítala, že jsem si nevšimla lež.“ Usmála jsem se a vzala jsem tu obruč. „Zkusíš si to pamatovat?“ Na to mi přikývla. „Pokusím se.“ Vydechla jsem si. „A teď... naučíš mě, jak skákat z vody?“ Zeptala se opatrně. „Ano. A moc ráda.“ Přikývla jsem na to. „Tak jo. Začneme se základem. Švih ocasu. Ten je spolu s pohybem těla velmi dúležitý. A to pro to, aby jsi se při tom neunavila okamžitě.“ „Oh... Pravda...“ „Takže, zkusme napřed plavat kolem. Nezabírej ihned do ocasu, ale zkus vlnění přenést ze svého těla a v ocase se uvolní ta energie z něj a tím pádem dostaneš větší záběr ve vodě.“ Zkusila jsem jí to vysvětlit. Bella se pak pokusila udělat, co jsem jí řekla a plavala v kruzích kolem mě. „Výborně. A přední ploutve zabírej ne najednou, ale na střídačku.“ Zkusila to. Nešlo to, protože to nebylo v dobrém rytmu. „Výborně, zkus to těď ale prohodit. Místo pravé levou a naopak.“ Zastavila se pomalýmy záběry ploutvemi to zkusila znovu. Už to bylo mnohem lepší. „Ano, ano, takhle. Výborně.“ Usmívala jsem se. A mohla si sama všimnout, že jí to šlo rychleji. „Páni... Jakobych plavala rychleji, ale mávám ocasem pořád stejně.“ Řekla udiveně. „Vidíš? Jde ti to.“ Chválila jsem jí. „Tak. A teď to zkusíme trochu jinak. Zkus takhle plavat, ale ne jen takhle kolem, ale hřbetní ploutví nad hladinu a znovu pod ní. V takových vlnkách.“ Usmívala jsem se a pořád jsem držela tu obruč. Bella udělala ještě jedno kolečko, než se ponořila pod vodu, pak maličko vystrčila ploutev nad hladinu a zase zpátky. „Jde ti to. A všimla sis? Čím hlouběji se ponoříš a vynáříš se, tím výše bude tvá ploutev.“ Usmála jsem se a konečně jsem nějak použila i obruč. Držela jsem jí z poloviny ve vodě, aby jí mohla Bella proplouvat. „Ano, výborně. Jde ti to skvěle. Snaž se proplouvat středem. Je to jen obruč.“ Usmívala jsem se. Belle se tohle začalo možná i maličkato líbit... „Ano, skvělá práce.“ Chválila jsem jí dál a aniž by si toho všimla, pomalu jsem obruč dávala výše a výše, takže už musela na hladinu do poloviny těla a nejen ploutví. „Skvělé!“ Pořád ale nemusela vysloveně skákat. A teď to přijde. Dala jsem obruč o něco výše. „Teď Bello se trochu ponoř a zkus zabrat tak, aby jsi přeskočila obručí.“ Zkusila to a... bylo to snadné, když sebou pořád stačilo jen tak šplouchnout, ale už to byl skok! Ne nějaký na olympiády, ale pro mě to byla výhra. „Výborně!“ Byla jsem nadšená a hned jsem jí objala. „Ale já se jen vyhodila z vody...“ „Ne Bello, ty jsi skočila. Opravdu jsi skočila.“ Ne vysoko, ale to jsou detaily, no ne? „Líbilo se ti to?“ „No... Není
Vymazatto špatné...“ Poznamenala a já se usmívala. „A představ si, až to natrénujeme a budu takhle držet obruč nad hlavou a ty jí proskočíš jako nic.“ „Není to... trochu moc?“ „Teď ano, ale časem... se múže stát mnoho věcí.“ Usmála jsem se. „Například budeš ukazovat své krásné šupinky co odrážejí barvy duhy světu.“ „To se asi nikdy nestane...“ Řekla Bella hodně nesvá a já jí pohladila. „Nikdy neříkej nikdy, ano? Jinak... Víš, co znamená tvé jméno?“ Pokroutila hlavou. „Krasavice... A pro mě krásná jsi, ano?“ Objala jsem jí. Objetí se nebránila a byla za to šťastná. Chceš si to zkusit ještě jednou, anebo nám dneska stačilo?“ „Asi mám skokú pro dnes víc než dost...“ „Tak jo. Tak si zajdeme ještě do té sauny, co říkáš? Tam si odpočineme.“ Na to nic nenamítala a tak jsme tam vyrazili. Díky tomu teplu venku nikdo moc do sauny ani nechtěl a tak jsme tam měli klid. Bylo to příjemné, posedět si tam, trochu se nechat opečovávat párou a teplem... Tentokrát se lesklo moje tělo namísto Belliného. „Pak musíš říct, pokud ti bude moc horko.“ „Řekla jsem ihned Belle, ale jak se zdálo, ani mě moc nevnímala. Měla zavřené oči, užívala si... A tak jsem utichla a po jejím vzoru jsem zavřela oči a uvolnila se. Bylo to uvolňující a mohla jsem i přemýšlet. Dostala jsem nápady na písně. Zničeho nic. Možná je pak pújdu i nahrát. Dlouho jsem v hudebním domě ani nebyla, stálo by to za návštevu. „Líbilo se ti tu dneska se mnou Bello?“ „Uhm... Já moc ráda vodu...“ Špitla a já se usmála a objala jí v mé náruči, co se jí i celkem líbilo. „I mě se tu moc líbilo. A jsem moc ráda, že i tobě.“ Řekla jsem nadšeně a pak jsem ještě chvilku odpočívala . „Bello? Přemýšlela jsi, co a jak bude, až se třeba evolvneš do Milotica?“ „Um... no... Ne, moc ještě ne. Ale... bude to skvělé? Hádám.“ „Bojíš se toho?“ Přikývla mi na to. „Pročpak?“ „Co když mě pak kamarádi přestanou mít rádi? Co když... se zmnění má povaha a nebude mě pak mít nikdo rád?“ Vydechla jsem si. „Ale no tak šupinko má. To se nikdy nestane. I když se trochu zmněníš, to ale neznamená, že tě nikdo pak snad nebude mít rád, nebo tak. Praví přátelé od tebe neodejdou jen tak.“ Usmívala jsem se. Pak se mi už ale začala maličko točit hlava z toho horka. „Co kdybychom už šli?“ „Ano. Dobrý nápad.“ Řekla Bella po tom, co se k nám přidali další lidé a my vyšli ven a po sprše se šli usušit a převléknout. „Bylo to moc osvěžující.“ Usmála jsem se. „Ano.“ Přikývla mi na to Bella. „Ale nejraději bych ven ještě nešla... Sluníčko je moc ostré...“ „Ty nerada moc sluníčko, viď?“ Pousmála jsem se. „Tak... se chceš raději schovat do pokébalu?“ Navrhla jsem jí. „Ah, ano. To bude nejlepší.“ Přikývla mi na to a s velkou radostí se nechala odvolat. Bude jí tam určitě lépe, než na sluníčku. Po tomhle jsem vzala své věci, na recepci převzala peníze co jsem dala zálohou a odešla jsem, zcela odpočinutá.
VymazatFeebas si výlet do aquaparku užila.
VymazatFeebas - 14% sehranosti (7% Return Event), 8% štěstí (4% Return Event)