Pokémoní středisko je vedeno sestrou Joy. Trenéři sem chodí, když je jejich pokémon zraněn či jen preventivně na kontrolu. Všechny pokémoní střediska jsou propojena a v případě nouze může být pokémon přenesen z jednoho do druhého. Všechny lékařské služby jsou zdarma.
Mimo jiné pokémoní středisko slouží i jako místo odpočinku pro ty, kteří cestují mezi městy. Nachází se zde sociální prostředky - videotelefony, počítače, obchodní stroje a většina ze středisek nabízí i bezplatné ubytování a jídlo.
Také z tohoto místa můžete poslat někomu dopis či vyměnit s někým pokémony.
Mimo jiné pokémoní středisko slouží i jako místo odpočinku pro ty, kteří cestují mezi městy. Nachází se zde sociální prostředky - videotelefony, počítače, obchodní stroje a většina ze středisek nabízí i bezplatné ubytování a jídlo.
Také z tohoto místa můžete poslat někomu dopis či vyměnit s někým pokémony.
NPC POSTAVY MÍSTA
SESTRA JOY - Každé středisko vede sestra Joy. Stejně jako všechny její sourozenci, i tato je velmi starostlivá, mírumilovná a půvabná. Je lékařsky velmi zdatná a zvládá ošetřit téměř cokoliv.
AUDINO - Joyina pomocnice. Stará se o ty nepříliš vážné případy, kdy je třeba jen ošetřit drobné škrábnutí a podobně.
JOAN - Stará se o chod pošty a výměnného centra ve středisku.
JOAN - Stará se o chod pošty a výměnného centra ve středisku.
KONTROLA POKÉMONA
1. Jakého pokémona chceš léčit
2. Proč? (např. je po tréninkovém boji a nejsem si jistý zda je v pořádku)
DORUČOVACÍ SLUŽBA
Pro odeslání pošty je třeba znát jméno hráče, kterému chcete věci poslat.
1. Jméno člověka, kterému chcete dopis/balíček poslat
2. Co mu chcete poslat (v případě balíku) + vzkaz nebo obsah dopisu
Zprávu o obdržení dopisu dostane daný člověk pod profil.
- 
Balík s pokéballem, cena 300 Yenů: Pokud chcete někomu darovat pokémona, můžete využít této možnosti. Může se posílat jednou za měsíc.
Balík s pokéballem, cena 300 Yenů: Pokud chcete někomu darovat pokémona, můžete využít této možnosti. Může se posílat jednou za měsíc.
- 
Dopisy v obálkách: Když chcete někomu poslat dopis.
Dopisy v obálkách: Když chcete někomu poslat dopis.
- 
Svačinový box: Když je někdo tak chudý, že nemá na jídlo.
Svačinový box: Když je někdo tak chudý, že nemá na jídlo.
- 
Kartonový balík, 75 Yenů: Na všechno ostatní.
Kartonový balík, 75 Yenů: Na všechno ostatní.
VÝMĚNA POKÉMONA
1. Tvoje jméno
2. Pokémon kterého chceš vyměnit
3. Jméno druhého člena
4. Pokémon, kterého chce druhý člen vyměnit
5. Souhlasíte s tím oba dva? (druhý hráč musí potvrdit)
2. Pokémon kterého chceš vyměnit
3. Jméno druhého člena
4. Pokémon, kterého chce druhý člen vyměnit
5. Souhlasíte s tím oba dva? (druhý hráč musí potvrdit)
! POZOR !
Pokud má pokémon některé věci u sebe, můžete o ten předmět klidně i přijít.
Někteří pokémoni se můžou při výměně vyvinout!
Pokud má pokémon některé věci u sebe, můžete o ten předmět klidně i přijít.
Někteří pokémoni se můžou při výměně vyvinout!
1. Bulbasaur
OdpovědětVymazat2. Bulbasaur je unavený po zápase, proto se Lilica rozhodla vzít ho sem. Raději se zeptá na profesionální názor sestry Joy, aby věděla jestli bude stačit přespání v pokeballu, nebo jestli by měl zůstat přes noc v pokemoním středisku.
Sestra Joy byla momentálně zaneprázdněná, ovšem Audino za ni moc ráda zastoupila. Po chvíli v ošetřovně ti pak vrátila pokéball zpět. "Přespání v pokéballu by mělo stačit. Jelikož je Bulbasaur travní pokémon, funguje u něj i to, že sílu bere ze slunečního záření. Jelikož se nenachází v heal ballu, myslím, že pobyt venku by mu prospěl více, ovšem ano, i odpočinek v pokéballu postačí," odpověděla.
VymazatPráce 04: Je třeba postarat se o vajíčka. Musí se očistit inkubátory a umýt vajíčka, aby se vylíhla zdravá.
OdpovědětVymazatLilica vyrazila do pokemonského střediska. Tentokrát byli všichni její pokémoni v pořádku, šla tam na výpomoc. Došla a hned se rozhlížela kolem, nedočkavě se těšila na všechny zkušenosti, které si vyslouží. Hned u vchodu si všimla, že pro praktikanty z letní pokemoní školy jsou připraveny uniformy. Dívka dostala na výběr několik úkolů, rozhodla se vypomoct s vajíčky. Vyfasovala uniformu a odběhla se převléct do prázdné místnosti. Podívala se do zrcadla, byl to zvláštní pohled, nebyla zvyklá se na sebe koukat v bílé a růžové, trochu se zamyslela, ale nakonec si sejmula svůj čarodějnický klobouk, své světlé vlasy zapletla do copu, aby jí nepřekážely a nakonec připevnila i ten čepeček, co často viděl na sestře Joy.
„Nevím, jestli bych si zvykla nosit něco takového.“ Nakonec poskládala své oblečení a odložila je stranou, aby se jí neztratilo. Když vyšla ven z místnosti, vyhledala nejbližší Chansey, aby jí ukázala, kde jsou inkubátory s vajíčky. Chansey ji zavedla do nedaleké místnosti. V místnosti byly na každé stěně čtyři police a v každé polici pět inkubátorů. Tři police byly naplněné jen prázdnými inkubátory. „To je hodně inkubátorů a vajec“ Okomentovala chovatelka a Chansey se jen usmála a kývla.
Dívka se zamyslela, budu potřebovat všechnu pomoc. „Hm, tak popořadě, JD se snadno začne nudit a to není dobré pro křehké předměty, takže JD zůstane v pokeballu dokud se nevzdálím od těch vajíček. JD není zlomyslný, ale není zrovna opatrný. Tak dál Sokratés, ano to by šlo, Sokratés je mírnější a jeho vodní dělo určitě může pomoct. Sokrate, pojď ven.“ Dívka povolala psyducka.
„ Proč se nacházíme v pokemoním… A co je to za podivné odění?“ optal se Sokratés.
„Vypomáhám v pokemoním středisku, potřebuju se postarat o všechna tato vajíčka a inkubátory. Proto uvažuji, kdo všechno mi může pomoct.“ Vysvětlila trenérka.
„Vidím, že já jsem byl zvolen.“
Chovatelka kývla a usmála se: „Sandshrew na to má ten správný temperament, ale jako zemní pokemon moc nepomůže kdykoliv je k úkolu potřebná voda.“ Uvažovala dál dívka nahlas.
Psyduck pokýval hlavou: „Pravda.“
„Hermes to myslím zvládne.“
Psyduck pokřivil zobák v zamyšlení. „Ale nezapomeň, že s Hermem vždy chodé Daemon.“
Dívka se zamyslela “Je pravda, že Daemon je bručoun, ale ono se nic nestane, když bude u úkolu bručet.“
„Herme, Daemone pojďte ven.“ Objevil se Girafarig.
Hermes si prohlédl chovatelku. „Sluší ti to.“ Chovatelka mu poděkovala. Zatímco Deamon se natočil, aby na dívku viděl. Pak si odfrkl: „Věděl jsem, že je jen otázkou času, než se přidáš k nějaké sektě.“ Dívka si povzdechla.
„Vypomáhám v pokemoním středisku a chci povolat pokemony, aby mi pomohli ve starání o vajíčka. A pozvu ještě jednoho pokemona, vy se s ním ještě neznáte, zatím potkal jen JDho, ale trochu se stydí, takže se mírněte prosím.“ Požádala je dívka. Hermés a Sokrates kývli, ale i Daemon vypadal zvědavě na nového kamaráda.
„Raltsi, pojď ven.“ Pokemon se rozhlédl kolem a když viděl dva pokemony, které neznal, podvědomě se trochu schoval za dívčinu nohu. Lilica se rozhodla to nekomentovat to a místo toho pokemony představila.
„Tak Raltsi ten psyduck, kterého vidíš před sebou, je Sokrates a ten girafarig no… hlava je Hermes a ocas je dost individuální na to, aby měl vlastní jméno, to je Daemon. Z Daemona si nic nedělej, on dost mluví a bručí si pod nos, ale je neškodný, když si to, co říká, nebereš osobně. Pánové, tohle je Ralts.“
Ralts si prohlédl pokemony a potom se podíval na chovatelku a zeptal se: „Jméno?“
„Ano, i JD měl jméno, ale asi sis v tom náročném tréninku nevšimnul. Snažím se najít perfektní jména pro pokemony.“
Vymazat„Moje jméno?“ pokemon zašeptal.
„No uvažovala jsem o jménu Spriggan, je to druh víly z mytologie, ale lidé si je pletli s rostlinami, protože vypadali podobně jako stromy. Přišlo mi, že se hodí, vzhledem k našemu rozhovoru.“ Ralts se usmál a kývl.
Sokrates si odkašlal: „O jaké konverzaci mluvíte?“ optal se, nezvyklý na to, že není součástí konverzace. Chovatelka se usmála: „Řešili jsme, že Ralts vypadá jako travní pokemon, i když je to psychický a vílí typ.
„Aha chápu,“ řekl psyduck.
„Každopádně Raltsi zapřemýšlej o jméně Spriggan a mezitím se všichni pustíme do práce.“ Zavelela chovatelka.
„Tak dobrá k vysvětlení práce, musíme očistit inkubátory a umýt vajíčka. Všichni povolaní umí útok zmatení, můžete jej použít na přesouvání inkubátorů a na hadříky při čištění, ale ne na vajíčka, nátlak psychického útoku by mohl ublížit nevylíhnutým pokemonům.“ Počkala než jí na to všichni pokémoni kývli.
„Sokrate, ty můžeš použít slabé vodní dělo k orosení inkubátorů a vajec, které poté přetřeme hadříky. Asi začneme s prázdnými inkubátory, potom můžeme očištěná vajíčka uložit do vyčištěných prázdných inkubátorů, aby vajíčka nebyla ven z inkubátorů déle, než je potřeba.“ Předala dál instrukce dívka.
„Raltsi Herme, zvládnete každý naskládat čtyři prázdné inkubátory doprostřed místnosti svým Zmatením?“ zeptala se dívka. Oba pokémoni kývli, Girafarigovi se rozsvítili oči a ocas světle modře, a Raltsovy oči se rozsvítili světle fialovou září a za chvíli přiletělo osm prázdných inkubátorů a utvořili kruhovou formaci na zemi kolem Sokrata. „Sokrate, vodní dělo do vzduchu.“ Sokrates zvedl hlavu a vypustil vodní dělo, takže kapky vody padaly na inkubátory.
„Skvěle, je na čase je očistit.“ Lilica chytila hadřík a začala očišťovat jeden z inkubátorů, Ralts a Sokratés chytli každý hadřík do rukou (Sokrates spíš do křídla.) a Hermés chytl jeden do zubů a každý začal pracovat na svém inkubátoru. „Nezapomeňte je otřít i zevnitř.“ Upozornila dívka.
Lilica skončila s otíráním prvního inkubátoru jako první, tak ho vrátila na polici a začala vybírat inkubátory od pokemonů a nosila je zpět na polici. První várka nebyla náročná na očištění, a když Ralts a Hermes začali přinášet další várku inkubátorů, bylo jich tentokrát sedm. Zatímco pokémoni se pustili do čištění prázdných inkubátorů. Dívka začala vytvářet kruh z dek a postupně do něj začala přenášet vajíčka z ještě neumytých inkubátorů.
Lilica začala na deku vytahovat vajíčka, seřadila na deky dvě hnědá vajíčka se žlutým kruhem na každém z nich a dvě zelená vajíčka s černým symbolem, který připomínal spinarakovo tělo. A zlatavé vajíčko s černým vzorem připomínající rolničku. Dívka vzala na vajíčka čistý hadřík a začala jemně otírat jedno z hnědých vajíček, když si byla jistá, že je tak čisté, jak by ho chtěla, přenesla ho do jednoho z již umytých inkubátorů. Dívka se pustila do dalších vajíček, a když měla umytá čtyři z pěti vajíček, šla dívka uklidit inkubátory, které se pokemonům podařilo umýt, ab jim udělala místo na další. A když už byla na nohou, vytáhla z inkubátorů dvě modrá vajíčka s oranžovými kolečky po bocích, červené vajíčko s černými puntíky a světle růžové vajíčko se spirálkou navrchu.
Dívka se vrátila k vajíčku připomínajícího rolničku. Během umývání druhého modrého vajíčka zaslechle. „Máš pod kopytem vajíčko.“ Rychle vzhlédla a viděla vyděšeného Herma, který se snažil vyhnout vajíčku, které tam nebylo, a narazil do poličky. Jeden z prázdných inkubátorů se zakýval a začal padat. Dívka pro něj chtěla skočit, ale měla na klíně vajíčko, dívka poděšeně zavřela oči, a když si uvědomila, že neslyší tříštící se zvuk, pomalu otevřela oči a viděla, že Ralts skočil a chytil inkubátor.
„Skvélá práce Raltsi,“ zaradovala se chovatelka. Potom se otočila na Deamona, poklidila vajíčko, které právě dočistila do inkubátoru a přistoupila k ocasu: “Poslouchej.“ Ukázala na ocas prstem, který rychle musela odtáhnout, když ji Daemon málem kousnul. „Já vím, že ty rád bručíš a občas provedeš nějaký ten žertík, ale dokud budeme v blízkosti vajíček, tak těch vtípků zanech.“
VymazatDaemon se ušklíbl: „A proč si myslíš, že mě zajímá, jestli jsou ta hloupá vajíčka v pořádku.“
Hermés se začervenal: “Pardon, asi se vrátím do pokeballu.“ Řekl smutně.
„Ne, to není potřeba.“ Odvětila chovatelka. „Vím, že ti na vajíčkách záleží, protože sis na tenhle žertík vybral tu jedinou polici, která má samé prázdné inkubátory.“ Vysvětlila dívka. Vypadalo to, že se Daemon trochu začervenal.
„Tak pojďte se vrátit do práce. Snad již bez dalších komplikací.“ Všichni se pustili do čištění. Zatímco chovatelka čistila vajíčka, pozorovala interakci svých pokemonů. Sokratés a Ralts zdánlivě dobře vycházeli, přece jen psyduck zvládal mluvit za oba pokemony a Raltsovi to příliš nevadilo. Hermés ve snaze být nápomocný vyměnil Raltsův hadřík a podal mu ho. Ralts se trochu začervenal, ale pak kývl a hadřík přijal. A Lilica měla pocit, že spolu tihle tři budou vycházet, ale stále nevěděla, co jí na Raltsovi přišlo zvláštního, ale byla si jistá, že tomu přijde na kloub.
Dál už mytí vajíček a inkubátorů proběhlo bez problémů. Když byl i poslední inkubátor položen na polici. Chovatelka se otočila k pokemonům. „Moc vám děkuji za pomoc.“ Chtěla pokračovat a povolat je zpět do pokeballů, když slyšela odkašlání. „Ano Daemon?“ Zeptala se dívka ocasu, který zvuk vydal.
„Jen jsem chtěl říct, že jsi buď nedbalá, nebo hloupá.“
Hermés se začervenal a sklopil zrak, dívka povytáhla obočí. „Chceš se s námi podělit o důvody proč?“ optala se dívka.
„Protože by sis všimla, že tři inkubátory nefungují.“ Odfrkl si ocas.
Dívka se zarazila a rozhodla se pro jistotu prohlédnout všechny inkubátory. K jejímu překvapení našla tři inkubátory, které nefungovaly a všechny tři měly uvnitř vajíčka. Dívka je rychle přesunula do fungujících inkubátorů. A vzala tři nefungující, aby je mohla předat Chansey. „Děkuji Deamone, skvělá práce.“ Usmála se dívka na ocas. Ocas si znovu odfrkl a s tím se girafarig navrátil do pokeballu. Poté se vrátil i psyduck a Ralts.
Dívka se ještě jednou usmála spokojená, že se v Daemonovi nemýlila a šla odnést Chansey nefungující inkubátory. Když je vracela, uvědomila si, že Ralts se jí nevyjádřil ke jménu, které mu navrhla.
„No nic, zeptám se ho příště, alespoň bude mít víc času.“ Zazubila se dívka optimisticky.
Ralts své nové jméno, Spriggan, přijala, jelikož zní mužsky a pomůže jí lépe se zamaskovat jakožto samička.
VymazatPráce byla vykonána dobře! Odměnou ti je 300 Yenů.
Získala jsi 4 body.
Úkol: Sestra Joy měla na starost tucet Exeggutorů. Ti však využili chvíle svobody a utekli... kamsi. Neznámo. Nalezni je a přiveď zpět do střediska.
OdpovědětVymazatŘíkejte mi Lynnon, naháněč Exeggutorů.
Anebo radši ne. Zkazil bych si pověst romantika.
Poprvé jsem začal uvažovat o tom, zda sestra Joy někdy takhle nenahání třeba moje pokémony. Z takové představy mi přeběhl mráz po zádech.
Obdržel jsem tucet pokéballů, v kterých Exeggutoři byli, než je nezačala sestra Joy ošetřovat a než nevyužili jejího milosrdenství, aby unikli. Radši jsem se ani neptal, kdo si do týmu chytal tucet Exeggutorů.
Můj naháněcí tým byl připraven. Dostal jsem zprávu o tom, že utekli krátce poté, co si vzala sestra Joy dovolenou, tudíž teď mohli být už na druhé straně města. Vyhodil jsem všechny pokébally svého prvního týmu do vzduchu.
“Poslouchejte pečlivě, moje posádko,” odkašlal jsem si. Měl jsem na to i správný oblek, vypadal jsem přímo jako naháněč něčeho, co nedává smysl a nedalo se logicky vysvětlit.
“Ano, kapitáne!” ozvalo se z šestičlenného davu.
“Já vás neslyším!” zvolal Toshiro.
Všichni rázem ztichli. Zvedl jsem obočí. “Dobrá reference. Dostal jsem za úkol chytit zpátky Exeggutoři, kteří zradili sestru Joy. Sestra Joy je nejmilejší, nejlaskavější a nejhodnější žena pod sluncem, není-li Sluncem ona sama. Pomstíme tuto nehoráznost a navrátíme Exeggutoři tam, kam patří.” Zvedl jsem pokébally. “Sem. Do pokéballů. Je to všem jasné?” zeptal jsem se.
Celý můj tým se ještě chvíli zotavoval z toho, co tu vlastně dělají. Počkal jsem, až to všichni pochopí. “Vytvořil jsem už i pátrací týmy. Prý je Exeggutorů dvanáct. Nás je na ně sedm, teoreticky dva celí Exeggutoři na jednoho pokémona. I na tebe, Yoru,” ukázal jsem na Swablu. Pokémon byl velký asi jako jedna Exeggutorova hlava. Stydlivě se stáhl zpět do davu.
“Rozdělil jsem vás na dvojice. Já půjdu s Lily. Počkat, Lily!” zvolal jsem a přiskočil k Phantump. “Popovídáme si později, ano? Rád tě vidím,” zašeptal jsem. Odkašlal jsem si a pokračoval s serióznější věci. “Samurott Toshiro půjde se Sneasel. Poslední tým se skládá z Flaaffy a Zixe,” řekl jsem. “Yoru, ty máš speciální úkol.”
Nebyly naštěstí žádné protesty na to, kdo chtěl či nechtěl být s kým. Můj tým spolu vycházel moc hezky.
“Plán je takový. Vydáme se do města. Je tam nejvyšší šance, že někdo Exeggutory viděl. Kdo nějakého najde, vyšle svou druhou polovičku ze svého týmu do pokémoního střediska pro pokébally. Bohužel vám je přímo teď nemůžu dát, jelikož bych vám mohl dát jiný pokéball a pak bych pravděpodobně ztratil ponětí o tom, kde se jaký pokéball nachází. Swablu dostane pokébally na starost,” řekl jsem.
Tenhle úkol byl složitější, než jsem si myslel. “Tak! Jdeme na to!” zvolal jsem.
Zix s Flaaffy zmizeli hned, jakmile jsem vyhlásil rozchod. “Budeš v pořádku, Yoru?” zeptal jsem se.
Swablu zamrkal. “Jasně! Jen… asi jsem si přál, abych mohl víc pomoct,” zasmál se.
“Tvůj úkol je velmi důležitý. Hlídat pokébally a dát pokémonům ten správný není žádná sranda.”
Phantump nenápadně poletovala ve vzduchu vedle nás. Podíval jsem se na ni a pak kývl na svého Santu.
“Tak já půjdu. Vyšlu ti Phantump, až nějakého Exeggutora najdu. Tvůj humáč ti pořád sluší,” zasmál jsem se.
Když jsem byl na odchodu, šokovaně jsem si něco uvědomil.
“Sneasel? Proč nejsi s Shirem?” zeptal jsem se.
Pokémon trochu nepřítomně a zmateně zvedl hlavu. “Nevěděla jsem, co se dělá,” posmutněla.
Povzdechl jsem si, velmi smířeně. Nemohl jsem se na Sneasel zlobit. Krapet jsem zapomněl, že se jí musí vysvětlit věci dvakrát.
“Nevadí. Shiro si určitě poradí. Můžeš jít s námi,” nabídl jsem jí s úsměvem
“Jak se má Lyzzie?” zeptal jsem se.
“Dobře. Jak se máš ty?” odpověděla mi Sneasel. Znovu zmateně jsem se na ni podíval. Ta mi pohled vrátila a pak prozřela.
“Aha, Lyzzie. Já myslela, že říkáš Sneasel. Pardon,” usmála se.
Zadržel jsem smích. “Jsem rád, že se máš dobře. Já se mám taky dobře,” odpověděl jsem. Pak jsem pohlédl na Phantump.
VymazatTa zdrženlivě uhnula pohledem. “Má se… dobře,” skoro až špitla.
Přikývl jsem. “To jsem rád. Myslím, že má moc ráda Lily,” zasmál jsem se. Bylo hezké vidět, že si vedla lépe, jak se svou mentalitou, tak se svou náladou. Už nepůsobila tak zcela pomateně, nyní byla víc posbíraná, byť ne zcela, ale částečně.
Začal jsem pátrání tím, že jsem se ptal kolemjdoucích. Lidí na ulici o žádném Exeggutorovi nevěděli a tak jsem musel vlézt i do obchodů. Měl jsem chuť Sneasel všechno začít vysvětlovat, neboť působila, že o nich moc neví a ráda by, ovšem byl jsem zaneprázdněn dotazy o Exeggutorech.
Když jsem si myslel, že budu muset vážně vytáhnout své stopařské schopnosti, zatahala mě za rukáv dívka.
“Hledáte Exeggutory?” zeptala se. Kývl jsem.
“Ano. Mám je přivést zpět. Neviděla jsi nějakého?”
Holčina ukázala do hračkářství. “Tam je jeden,” řekla.
Vydal jsem se dovnitř. Chvíli jsem se rozhlížel a pak spatřil hromadu plyšových Exeggutorů.
“Ta holka myslela plyšové Exeggutory…”
Phantump zakroutila hlavou. “Nemyslím, že je myslela,” řekla Lily a ukázala na jednoho plyšového Exeggutora. “Myslím, že ten je skutečný.”
Přiznám se, že náhodné holce jsem nevěřil zcela určitě, ale své Phantump jsem věřil. Přiblížil jsem se k němu a zadíval se na pokémona. Připadal mi zcela normální…
Dokud nemrkl.
Vyskočil jsem metr od svého původního místa. “Lily! Zaběhni… myslím, zaleť zpátky do střediska, pro pokéball jednoho normálního přerostlého Exeggutora,” řekl jsem. Lily nejdříve zpanikařila. Pak však objala pevněji svou panenku Happiny a odhodlaně přikývla. Vyletěla z obchodu a mířila směrem ven.
Exeggutor se hrabal z hromady svých plyšových kamarádů.
“Jsou Exeggutoři vysocí?” zeptala se Sneasel.
“Sneasel, na to nemáme čas…”
Zvedla prst k oknu a já tiše zaklel.
“Jasně. Jasně, že ten týpek má i Alolan Exeggutora. A zlatého. Jo, proč ne,” povzdechl jsem si.
Sneasel naštěstí situaci pobrala rychle. Otočila se a rozeběhla se pryč.
“Hej! Sneasel!” zavolal jsem. Nechápal jsem vlastního pokémona. Přiběhl jsem k recepci a ukázal na trojhlavého pokémona. “Ohlídejte mi ho, prosím. Za chvíli přiletí Phantump s pokéball - je to jeho, chyťte ho tam. Za chvíli se pro ten pokéball vrátím. Je to pokémon ze střediska, utekl,” vysypal jsem na slečnu za pultem. “Děkuji? Děkuji. Hezký den,” popřál jsem rychle a následně se vydal ven za alolanskou dvoumetrovou příšerkou.
Když jsem se ocitl vedle něj, měl jsem pocit, že mě dokáže zašlápnout.
A málem tak udělal, kdybych neuhnul.
“Hej!” zavolal jsem na tvora. Tři hlavy nahoře měly nějakou zajímavou debatu a ignorovaly mě i fakt, že se derou uprostřed ulice, napůl v silnici. “Hej!” zavolal jsem znovu.
“Neřvi. Někdo se tady snaží spát, víš?” ozval se hlas.
Zamrkal jsem a málem mi spadla čelist.
“Ty jsi ale ocas…”
“Dík! Jsem rád, že si mě někdo všiml,” zazubila se hlava na konci Exeggutorova ocasu. Nechtěl jsem se ani ptát, co všechno už zažila.
“Nemohli byste… všichni čtyři zastavit? Víte, určitě někomu patříte a měli byste se vrátit. Sestra Joy vás hledá,” řekl jsem. Divil jsem se, že na mě ještě nezavolali policistku Jenny, jelikož jdu na kraji chodníku a povídám si s ocasem dvoumetrového Exeggutora.
“Dobře. Hej, Williame! Mohli bychom zastavit?”
Žádná odpověď z výšky.
“Emily? Roxy?” volala dál hlava na konci ocasu.
“Musíš být asi hodně ignorovaný, co?” povzdechl jsem si. Být doslova něco na zadku musel být příšerný život.
Už jsem si myslel, že se budu muset táhnout se zlatým Exeggutorem navždy. V tom jsem však uslyšel známý klapot kopyt o dlaždice.
Byl to nejvíc heroický pohled v mém životě. Samurott se Sneasel na zádech. Ta v ruce nesla pokéball. Seskočila z Toshira a běžela ke mně.
Zakopla, ale to vůbec nevadí. I tak to byl nejlepší pohled mého zatím krátkého dne.
Podala mi kulatou věc a tu jsem hodil na pokémona. Dvoumetrový obr zmizel v pokéballu.
“Jak jsi to věděla? Jak se ti povedlo… na to přijít?” zeptal jsem se. Cítil jsem se velmi unavený a to byl teprve první Exeggutor.
Vymazat“Říkala jsem si, že bys ho neunesl sám zpátky do centra, tak jsem zaběhla pro Samurotta, kterého jsem viděla nedaleko v cukrárně, zda by ti s tím pomohl, zatímco já se vrátím do pokémoního střediska pro jeho pokéball,” pokrčila rameny. “Toshiro pak říkal, že bychom nejdřív měli zaběhnout do střediska pro pokéball a pak ti až jít pomoct.”
Pohlédl jsem na svého parťáka a ten se jen zubil vším štěstím. Zvedl jsem palec. “Dobrá práce. Kde je Lily?” zeptal jsem se. Měla letět zpátky pro pokéball Exeggutora v hračkářství. Bodlo mě v duši, když jsem si uvědomil, že se možná mohla ztratit.
“Lily? Oh, myslíš Lyzzie? Ta je už v obchodě. Nesla tam pokéball,” odpověděla Sneasel.
Usmál jsem se a poťapkal Sneasel po hlavě. “Moc dobrá práce. Víš, Lyzzie není jméno Phantump. Lyzzie je její panenka, ta růžová, co ji nosí u sebe. Lily je Phantump, to je její jméno.”
“Jak se může jmenovat Lily, když se jmenuje Phantump?” zamyslela se Sneasel. Tím se v podstatě zaměstnala.
Přešel jsem k Shirovi. “Co jsi dělal v cukrárně?” zeptal jsem se.
“Hledal jsem Sneasel. Nešla se mnou, tak jsem si myslel, že se ztratila. Cestou jsem potkal v cukrárně i Shiny Exeggutora, tak jsem ho přivedl s sebou do střediska,” pokrčil rameny, jako kdyby to nic nebylo. “Vím, že to není soutěž, ale Flaaffy se Zixem už taky mají dva Exeggutory, říkal Yoru,” podotkl.
“Málem bych zapomněl! Druhý Exeggutor!”
Běžel jsem zpátky do obchodu a rozhlížel se po něm. Exeggutor zmizel z hromady ostatních plyšáků. Přešel jsem k recepci, ke stejné ženě, u které jsem byl minule. “Byla u vás již moje Phantump?” zeptal jsem se.
“Ano, byla. Pokéball je zde,” řekla a podala mi pokéball. Zjevně do něj už Exeggutora chytili. Poděkoval jsem.
“A Phantump?”
“Ta šla dále do obchodu, pane,” odpověděla.
Našel jsem Phantump u regálu s plyšáky Phantumpů. Byly velmi roztomilé, ale Lily byla roztomilejší. “Lily?” zeptal jsem se.
Pokémon se na mě otočil a ukázal na plyšáky. “Koukej! Udělali i moje plyšáčky,” usmála se. Pak však posmutněla. “Dolly tu není…”
Rychle jsem ji objal a přitáhl k sobě, dál od všech hraček. Když jsem se na to teď díval, chodit do hračkářství s Lily nebyl vůbec dobrý nápad. “Určitě ji někde najdeme. Tady určitě není. Kdyby tady byla, věděla bys to, ne? Vycítila bys ji,” řekl jsem.
Phantump přikývla.
“Musíme najít zbytek Exeggutorů. Víš, tým Flaaffy a Zixe už našli dva. My jsme taky našli dva. Co kdybychom se pokusili najít víc Exeggutorů než oni?” změnil jsem téma. Doufal jsem, že Lilyno myšlení bylo velmi prostomyslné a dětské.
Znovu přikývla. Bohužel na to tak rychle nezapomněla.
Podle Yoruových slov zbývalo sedm dalších Exeggutorů. Měl jsem na to den, což nebylo tak hrozné. Dva jsem našel rovnou na místě. Sneasel s Toshirem se od nás rozdělili. “Když se rozdělíme, budeme mít větší šanci, že na nějakého narazíme,” říkal.
“Moc děkuji, že sis všimla toho Exeggutora v hromadě plyšáků. Já sám bych si nevšiml,” zasmál jsem se.
Procházel jsem se ulicí a doufal, že mi třeba všichni Exeggutoři vyskočí před nosem. Zrovna jsem se díval do regálu, když jsem náhodou zaslechl něčí konverzaci.
“... a bylo to hrozné!”
“Myslíš, že se těm lidem nic nestalo? Ten Exeggutor asi někomu patří, nevím… měl by si ho přijít vyzvednout.”
Zeptal jsem se rychle na detaily a zamířil k pláži. Tam se prý nacházel další Exeggutor. Optal jsem se rybáře, zda Exeggutora neviděl.
“Exeggutor? Před pár hodinami ukradl jídlo nějakému turistovi,” řekl.
Rozhlédl jsem se kolem a žádného neviděl. Pak jsem si to uvědomil. “Děkuji. Přeji hezký den,” usmál jsem se.
Chodil jsem po pláži a díval se zadumaně na zem. Phantump mě pozorovala.
“Co děláš?” zeptala se.
Neodpověděl jsem.
Zeptala se mě ještě párkrát, dokud jsem na to nepřišel.
“Bingo!”
Exeggutorova stopa. Linie stop v písku.
Všechny stopy vedly do lesa. Nadechl jsem se a začal se drát přírodou. Najednou jsem byl rád, že jsem měl vysoké boty, na druhou stranu jsem zalitoval, že byly kožené, stejně jako všechno ostatní, co jsem měl na sobě.
VymazatStopy se táhly, dokud země nebyla suchá. Tam stopy končily. Musel jsem začít stopovat po svém. Studoval jsem lístky a klacky, které se nacházely na zem. Tam, kudy Exeggutor prošel, tam byla tráva více udusaná a klacíky zlomené.
“Necítím se dobře…” zašeptala Lily.
Prudce jsem se zvedl. “Děje se něco?”
“Les… není hezký,” zakroutila hlavou. Přikývl jsem a dočasně Phantump odvolal do pokéballu. Vydal jsem se po stopách sám.
Musel jsem říct, že jeden z důvodů, proč nemám travního startera je, že mě divočina děsí. Je tu spoustu divných zvuků, které jsou děsivé a i když je ticho, strach roste ještě víc.
Jediné, co mě utvrdilo v tom, že jdu správně, byl obal, asi od svačiny, kterou Exeggutor ukradl turistovi.
Dával jsem si pozor, abych byl potichu. To se mi tak dobře nedařilo, jelikož dřevo pod mýma nohama praskalo a vydávalo zvuk.
Sám bych si pokémonů nevšiml. “Je tu někdo?” ozval se hlas.
Zadržel jsem se. Zůstal jsem stát. “Je tu někdo?” zopakoval tvor.
“Nikdo tu není. To byl asi nějaký pokémon,” odpověděl další hlas. Vykoukl jsem zpoza listů. Zasvítily na mě zlaté listy.
Jasně, boháči. Ať už tihle Exeggutoři patří komukoliv, měl je zlaté. Extravagantní chlap či žena.
Potichu jsem se vydal od nich dál. Vyvolal jsem Phantump. “Lily… potřeboval bych ty pokébally,” špitl jsem.
Ta však odmítavě zakroutila hlavou. “Nechci jít. Nikdy se ven nedostanu…”
“Proč?”
“Nevím! Je to… pocit.” Byla na pokraji slz, tudíž jsem se nechtěl ptát. Hádal jsem, že si vzpomněla na něco ze své minulosti. Chápavě jsem přikývl.
“Dobře. Bude ti vadit, když zůstaneš tady? Vydám se tam sám,” rozhodl jsem.
“Nechoď! Nechci být sama… opět,” řekla tiše.
Přemýšlel jsem, jak získat pokébally. Nakonec jsem přikývl. “Dobře. Odvolám tě,” usmál jsem se. Na to už Phantump přikývla.
Můj plán byl stavěn na tom, že se možná nechám zabít.
Možná jsem byl masochista. Už jsem to říkal?
V podstatě mě už můžete brát za sebevraha.
Šátral jsem v batohu pro cokoliv užitečného. Nakonec jsem došel k jedinému možnému závěru.
“Hej!” zavolal jsem. Získal jsem si instantně pozornost obou Exeggutorů. Zvedl jsem plechovku granulí a zachrastil s ní.
“Mám jídlo a právo vás přivést domů. Jsem dost velký terč?” zazubil jsem se… a hned utíkal směrem pryč z lesa, jelikož se po mě začalo střílet semínky.
Upřímně jsem myslel, že umřu. Naštěstí se zničehonic objevili Flaaffy a Zix. Oba dva měli pokébally u sebe a vyhodili je na Exeggutory, čímž mi v podstatě zachránili život.
“Jak to, že se dneska všichni objevujete jako superhrdinové?” popadal jsem dech. Kha’Zix se jen ušklíbl.
“Já jsem bestie z Voidu!” stál si na svém.
Flaaffy se usmála. “To byli poslední dva zbývající Exeggutoři. Asi bych je nezvládla, byli až moc… agresivní,” řekla.
“Nebo spíš hladoví,” poznamenal jsem. Vyvolal jsem Phantump, abych ji ujistil, že jsme se dostali z lesa. Z nějakého důvodu se mi dneska dařilo trefit přesně to, co se Lily dotýkalo.
“Když říkáte, že poslední dva jsou pryč… znamená to, že je máme všechny? Všech dvanáct?” zamrkal jsem zmateně.
Kha’Zix přikývl. “Jasně! Flaaffy polovinu přemluvila a když jsme se vraceli pro pokéball toho předchozího, Toshiro už chytil zpátky dalšího. Vzali jsme si pokébally my, jelikož Toshiro říkal, že se vydá vás hledat,” objasnil.
Postavil jsem se na nohy a oprášil se od písku. “Dobře. Dík, že jste mi dali vědět. Pokud tohle byli poslední dva, pak je máme všechny.”
“Pomsta dokonána! Dostaneme odměnu?” zeptal se Kha.
Mysteriózně jsem se ušklíbl. “Zamíříme zpátky do střediska,” zasmál jsem se. “Myslím, že jsem dneska soutěž o nejvíc chycených Exeggutorů prohrál...”
Práci se ti povedlo úspěšně vykonat. Snob s Exeggutory si hned ten den své pokémony převzal. Za odměnu jsi održel 500 Yenů.
VymazatZískal jsi 4 body.
Úkol: Sestra Joy se běžně starala o dávání pokéballů do healeru. Proveď tak za ni. Buďte milí, laskaví a trpěliví, cestuje spoustu různých trenérů.
VymazatKdyž jsem dorazil druhý den, Exeggutoři už byli pryč.
Škoda. Chtěl jsem jim dát co proto, aby příště od sestry Joy neutíkali.
Sestru Joy jsem zbožňoval. Všechny sestry Joy. Působily klidně, laskavě. Byly milé a často se usmívaly. V Unově sice vypadaly jinak, ale i tak, všechny vyzařovaly láskou a péčí, jako kdyby mě jen pohledem uklidňovala, že mí pokémoni budou v pořádku.
Netušil jsem, že se někdy stanu jednou ze sester Joy. Necítil jsem se na ženu a už vůbec ne na sestru.
“Je to špatný nápad?” povzdechl jsem si. Dávalo smysl, že zde nebyly žádné mužské uniformy. Ať už se Joy klonovaly jakkoliv, všechny byly ženy.
Ale růžové? Proč? Proč musí být růžové...
“Je to špatný nápad. Na druhou stranu jsem měl na sobě už leccos... ne?” zasmál jsem se. Moje duše mě opustila.
Nasoukal jsem se do ženské zdravotní uniformy. Zespodu jsem se cítil jako nahý. Přísahal jsem, že mě takhle neuvidí žádný můj pokémon, ani Shiro, ani ten zbytek.
Obzvlášť ne Lu’th.
Hlavně ne Lu’th...
Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Vypadal jsem jako podivná smíšenina ženy a muže. Buď jsem byl moc hezký chlapec nebo moc mužná dívka.
Nemohl jsem si vybrat, co z toho je lepší.
Litoval jsem toho, že jsem se ostříhal nakrátko, ovšem už teď byly mé vlasy o mnohem delší. Dlouhovlasé ženy působily jemněji, sám jsem si však připadal rozkošný.
Vyšel jsem ven a modlil se, aby mě nikdo nepoznal. S čepičkou jsem byl skoro jiná osoba, až na to, že stále nemám prsa. Široká ramena působily divně a zezadu jsem byl jasný chlap.
Slaanesh byl zaneprázdněn s dívkou a v Alole jsem nikoho neznal.
Proboha. Do čeho jsem se to opět zahrabal..?
Zkazil jsem si pověst jako koordinátora..?
Z poetika se ze mě stal herec, což nebylo až tak špatné. Audino mě navedla k pultu a tam jsem se postavil, založil ruce k sobě a nasadil úsměv, který mi působil dost kýčovitě.
Třeba jsem mohl mít takové štěstí, že zrovna dneska nebude žádný pokémon zraněný?
Když jsem však spatřil osobu, jak rychlým krokem míří mým směrem, spolkl jsem všechnu hořkost a trpkou nenávist k náhodě.
“Dobrý den, sestro Joy. Mohl bych vám nechat na kontrolu Growlithe? Je po zápase,” řekl chlapec. Vypadal na dítě.
“Samozřejmě, není problém!” usmál jsem se a hlas mi nečekaně vyskočil vzhůru.
Chlapec se podivil. “Sestro Joy... jste v pořádku? Nevypadáte dobře...”
“Neměj obavy, chlapče!” zasmál jsem se zvýšeným hlasem. “Mám jenom rýmu. To se stává, ohoho~!”
Než se stihl ptát jako Karkulka, sebral jsem jeho pokéball a mířil k healeru. Kulatý předmět jsem vložil do prohloubeniny. Na obrazovce se objevilo ID jeho pokémona, druh i rychlá analýza. Pokéball i s diagnózou jsem poslal doktorovi.
Už jsem se připravoval na to promluvit s chlapcem, ať počká. Naštěstí si šel koupit limonádu a posadil se.
“Audino? Vzala bys to chvíli za mě? Vážně jsem se snažil, ale v tomhle oblečení je mi celkem... horko. Půjdu se převléknout,” kývl jsem na pokémona.
Naštěstí vypadala pobaveně. Netušil jsem proč, ale z nějakého důvodu zdravotničtí pokémoni střediska působili stejným dojmem jako sestra Joy. Úsměv jsem jí oplatil a rychle zmizel v šatně...
Vypůjčil jsem si od doktora bílé kalhoty a alespoň si vzal košili, když jsem už nezvládl celou uniformu.
Ať už byl Arceus do čeho chtěl, cross-dressing byl jeho doposud nejlepší nápad, jak mě uvést do rozpaků.
I přesto jsem si ten okamžik užil.
Vrátil jsem se a zaujal své místo u pultu. Audino mi byla asistencí. Pár pokéballů jsem vrátil a nějaké předal doktorovi na kontrolu.
Párkrát jsem dokonce vypomohl doktorovi, co se týče přímého ošetřování. Byl jsem za to rád. Naučil jsem se spoustu nových věcí, které se týkají přímo oboru, byť jsem neplánoval momentálně stát se doktorem.
V přímé poledne jsem dostal pauzu na oběd. Usadil jsem se ke stolu u dalších trenérů a zahrabal v batohu. Vyvolal jsem Sneasel. Moc jsem se s ní neviděl a tak jsem malý pohovor u jídla považoval za nesmírně cenný.
Vymazat“Nechceš sendvič?” zeptal jsem se jí.
Sneasel naštěstí jídlo pobírala celkem rychle. Převzala si sendvič a začala ho jíst.
“Dobrou chuť,” popřál jsem jí.
“Co?” zamrkala. Spolkla sousto a pak se zazubila. “Už chápu. Dobrou chuť.”
“Tak jsem to nemyslel, přál jsem dobrou chuť tobě.”
“Aha. Já myslela, že mi připomínáš, že jsem na to zapomněla,” zasmála se.
Přišlo mi, že i přestože není růžová nebo tak rychlá jako Audino nebo Comfey, byla milá a dobrosrdečná, což se od temného pokémona neočekávalo.
“Pracuji. Pomůžeš mi?”
“S prací? Dobře,” přikývla.
Cítil jsem se jistější, když jsem opět nastoupil na směnu. Sneasel byla tichá, ale pozorovala všechno, co jsem dělal.
“Vypadáš dneska špatně, sestro Joy,” povzdechl si jeden muž, když mi podával pokéball. Netušil jsem, zda to myslí vtipem či vážně vypadám i v polo-mužské uniformě jako holka.
“Jmenuje se Lyan, nejmenuje se sestra Joy,” opravila ho Sneasel.
Muž zamrkal. Sám jsem si v duchu povzdechl, ale byl jsem rád, že trenéra zaměstnala za mě. Vložil jsem pokéball do healeru a poslal ho doktorovi.
“Váš pokéball byl poslán k doktorovi na ošetření. Vyčkejte minutku,” zopakovala Sneasel. Pravděpodobně to udělala automaticky, jelikož jsem tak párkrát vykonal předtím. Řekla to však včasně a nebyla mimo téma.
“Jste nádherná, sestro Joy!” zvolal jeden trenér.
Opravdu, opravdu jsem si připadal jako hezká dívka.
“Sneasel, nemohla bys jít prosím zkontrolovat, zda světla ve vestibulu fungují? Mám pocit, že naši trenéři zde v přítmí nevidí moc dobře,” usmál jsem se mile na svého pokémona a pokoušel se držet své emoce i smích na uzdě.
Sneasel zamrkala.
“Vždyť světla fungují dobře, ne?”
“Radši je překontroluj,” ušklíbl jsem se.
Odešla a já se snažil co nejrychleji vyřídit flirtujícího trenéra. Ani nevíte, jak šťastný jsem byl, když si mě doktor zavolal do ošetřovny. Tam jsem zůstal po zbytek dne, velmi veselý a zachráněný.
//Sneasel - 1x sendvič
//já - 1x sendvič
Práci se ti povedlo splnit. Odměnou ti je 300 Yenů.
VymazatSneasel - 3% sehranosti, 3% lásky
Získal jsi 2 body.
Úkol: Je potřeba zaregistrovat nově přihlášené trenéry, kteří chtějí využívat prostor ubytoven. Postarej se o to.
VymazatPřijal jsem nový úkol od Audino. Jak jsem hádal, pravděpodobně se také jednalo o poslední úkol, který zvládnu stihnout. Čas mé praxe se chýlil totiž ke konci.
Od pokémona jsem dostal list trenérů, kteří se nově zaregistrovali jako ubytovaní. Nikdy jsem v ubytovně ve středisku nebyl, jelikož jsem preferoval spaní pod hvězdami, ovšem často sem chodím do sprch, koupelny a také volat konstantně profesorovi, u kterého jsem měl všechny pokémony.
Pročítal jsem si list a překvapeně zjistil, že se na papíru nachází více žen než mužů. Uvažoval jsem, zda to není tím, že ženy preferují více luxus. Na druhou stranu byly větší milovnice svobody.
Proč jsem to vůbec řešil?
Podle všeho se trenéři nacházeli již ve svých pokojích. Musel jsem je nyní všechny projít a zapsat, kdo se nachází v jakém, což nebyl zrovna nejsložitější úkol.
“Sneasel, potřeboval bych vypomoci,” požádal jsem svého pokémona. “Bude to velmi jednoduché. Víš, nikomu to nechci říkat, ale před chvíli jsem se tady procházel v ženském oblečení. Je šance, že mě někdo pozná a já se nechci ocitnout v situaci, kdy se budu nacházet sám s člověkem, který mě viděl v oblečení opačného pohlaví, v jednom pokoji,” povzdechl jsem si. Doufal jsem, že jí pointa dojde sama.
Pak jsem si uvědomil, že jsem mluvil se Sneasel.
Než se stihla zeptat, vyklopil jsem se s prosbou sám. “Rád bych, kdybys tam šla a zeptala se na jejich jméno. Pak mi to jméno nahlásíš, až vyjdeš ven. Mám je zapsat, na tenhle papír,” řekl jsem.
Sneasel byla naštěstí dost odvážná a nebojácná, že dokonce zaklepala sama. V prvním pokoji se nacházela dívka. Byl jsem nesmírně rád, že jsem se rozhodl pro to poprosit Sneasel za pomoc. I přestože jsem měl uniformu a dívka si mohla tak lehce odhadnout, že jsem ze střediska, bylo by divné, kdyby se zničehonic před jejími dveřmi objevil muž.
Myslel jsem sebe, kdyby vám to nedošlo.
Sneasel zopakovala jako robot přesně to, co jsem jí říkal. Dívka se naštěstí neptala, proč to potřebovala. Její jméno jsem slyšel a zapsal si ho do papíru a k tomu číslo pokoje. Hádal jsem, že všichni v tomto listou jsou nově na cestě.
Následující tři pokoje byly v pořádku. Lidi byli milí, což jsem cenil. U jednoho pokoje Sneasel vešla a já si nevšiml, že tam nebyl nikdo, kdo by jí otevřel. Myslel jsem, že jednoduše vešla po zaklepání. Zeptala se a dlouho se neozývala žádná odpověď, dokud nevyšla.
“Nikdo tam není,” oznámila.
“To jsi zjistila až po pěti minutách?”
“Myslela jsem, že je v koupelně,” pokrčila rameny.
Nahlédl jsem rychle dovnitř a rychle dveře zavřel, kdyby se náhodou daný trenér či daná trenérka náhodou zrovna nevrátila a nespatřila, jak jí nakoukávám do pokoje jako úchyl.
“Je tam zavazadlo, takže tam někdo je, jen právě odešel. Přesně takhle to nahlásíme i sestře Joy,” přikývl jsem.
Sneasel souhlasila a vydali jsme se k dalšímu pokoji. Tam byl trenér velmi nepříjemný. Litoval jsem pokémona, kterého si vzal, dokud se ukázal být naprosto stejný jako jeho trenér.
“Potřebuji znát vaše jméno, prosím,” řekla Sneasel.
“Proč? Jste oprávnění? Kdo vás poslal? Vypadněte,” vychrlil na pokémona a aniž by vyčkal na odpověď, zavřel dveře.
Sneasel naštěstí chvíli trvalo, než si uvědomila, co se stalo.
“Pojďme. Zapíšu ho jako Nepříjemný pán. Nemusíš nad tím přemýšlet.” Cítil jsem se špatně, když byl někdo nepříjemný k mému pokémonovi.
Oveřil jsem si, že mám všechna jména.
“Nepamatuješ si, kdo byl v pátém pokoji?” zeptal jsem se Sneasel.
“V pátém? Shelly Cooper?”
“Shelby. Dík.”
Práce úspěšně dokončena. Odměnou ti je 100 Yenů.
VymazatZískal jsi 1 bod.
Práce č. 01
OdpovědětVymazatVybrat si práci, pro mně bylo tentokrát neskutečně jednoduché. Hlásil jsem se na něj patrně ještě dřív, než Audino dořekla, že se jedná o Rottoma. Přesvědčit Rottoma, aby opět začal pracovat pro středisko. Co na tom může být těžkého. "Ahoj, můžu si přisednout?" zeptám se a sednu si k před pračku. "Prvně bys mohl počkat na odpověď, než si přisedneš. Rovnou se můžeš zvednou a říct jim, že ne?" "Co ne?" "Nebudu pro ně dál prát." Odpoví mi duch rozhodně. "tak to ano, jsem tu kvůli tomu správně." "Není žádný způsob, jak bys mně mohl přesvědčit, abych opět začal prát. Už to prostě dělat nebudu." Chápavě pokývu hlavou a jako kdybych jej vůbec neposlouchal, tak se zeptám. "Víš kdo já jsem." "Ne...poslouchal jsi mně vůbec?" Zeptá se rozhodzeně Rottom. "Jistě poslouchal a teď bys mi mohl odpovědět, na mou otázku?" Rottom nejistě přizná, že nemá tušení, kdo já jsem. "Víš já jsem osoba, kterou nazývají pán duchů." Pronesu jakoby mimoděk. Chtěl jsem jej pořádně rozhododit, aby byl ochotný mi zdělit proč nechce už prát. Rottom z tohoto titulu byl rozhodně rozhozený. "Pán duchů...a...a....proč se pán duchů přišel podívat zrovna na mně?" vykoktá pračka nervozně. "Myslím, že to víš. Mně spíš zajímá důvod proč se tak stalo." Požádám jej o to, aby mi převyprávěl svůj příběh. "Já...já...můžu to vysvětlit, není to moje vina. Všechno je to kvůli nim. Vážně jenom kvůli nim." A na potvrzení svých slov pračka povyskočí, jak se roztřese. "Kvůli nim?" zopakuji prostě. Věděl jsem, že občas stačilo prostě předstírat, že víte víc, než skutečně víte, aby se ostatní rozpovídali. A na tohoto pokémona to očividně zafungovalo perfektně. "No...mají na tom svůj díl viny víte. Není to jenom kvůli mně." Začne pofňukávat Rottom. "To ani netvrdím, ale co kdybys mi to povyprávěl pěkně od začátku, co říkáš?" Požádám ho, načež se zaposlouchám do jeho vyprávění. "Víte, já tu nejsem zas tak dlouho. Možná rok nebo dva teprve. Když jsem se tu poprvé objevil, tak jsem si řekl, že by mohlo být vtipné, kdybych vklouzl do tady té pračky a trochu ji víc prohnal, když tam budou mít prádlo. Tehdy jsem to ještě nevěděl, ale tak se pere, víte?" Trochu se zasměje nad hloupostí svého mladého já. Hned se, ale uklidní a pokračuje ve vyprávění. "Tehdy byla sestřička velmi překvapená, jak měla to prádlo čisté. A začala mi dlouze děkovat a přemlouvat mně, jestli bych tu nemohl zůstat a pomáhat jim s prádlem. A víte, no...děkoval vám někdy někdo za něco? Mně předtím ne, bylo to poprvé co mi někdo poděkoval. Vždy byli buď naštvaní, báli se, parkrát se dokonce tomu i smály, když jsem něco udělal. Ale opravdu nikdy mi nepoděkovali." Pokémon se odmlčí a z jeho hlasu jde poznat, že se pro něj jedná o velice důležitou a stále živou vzpomínku. "Líbilo se mi to. Víte ne teda praní, to mně až tak moc nebaví. Ale to...nemůžu si teď vzpomenout, na to jaké slovo to bylo...to byla ta věc, která se mi líbila...myslím, že to bylo něco na v." Skočím mu do vyprávění s malou nápovědou. "Je možné, že bys myslel vděčnost?" "Anooo, tak to bylo to slovo. Vděčnost, kvůli ní jsem to dělal." řekne nadšeně a na chvíli se odmlčí, aby si vzpomněl na to, co vlastně chtěl říct. "A už vím. Víte naplňovalo mně to mnohem víc, než jiné věci, které mně bavili do té doby. Jako třeba...no strašení. Sečení obrázků do trávy a podobné věci. Dokonce mně tyto věci přestali i bavit. A to byl důvod, proč jsem se nakonec rozhodl souhlasit."
Odmlčí se na chvíli, aby se ujistil, že jsem to všechno pobral. Poté co přikývnu, tak se rozhodne pokračovat. "A tak jsem se sem upsal. Do této pračky. Dělal jsem všechno co po mně chtěli a...a dokonce jsem pral...no já nevím jestli vám to můžu říct, sestřička říkala, že prý to nemám nikomu říkat. Ale vy jste...no nevím co mám udělat." Tak nějak jsem tušil co chtěl říct. "Nemusíš mi to říkat, nebudu tě nutit porušit slib, který jsi patrně dal. " Rottom souhlasně pokýve sebou sama a pak pokračuje ve vyprávění. "No, to jsem taky pral a tak pomalu plynul čas. A všechno bylo skvělé. Ale něco se změnilo přesně před měsícem a pěti dny." Rottom si těžce povzdechne a objeví se ve své normální podobě. Popoletí přede mně a smutně zavrtí hlavou."Bylo to hrozné co se stalo." Hrůzou z té vzpomínky se na chvíli zarazí, než se odváží pokračovat. "Vzala si prádlo a jen tak odešla." Přesně v tomto okamžiku mi bylo už jasné v čem je problém. Svou činnost dělal čistě jenom, protože mu za to děkovali a když na to jednou zapomněla, tak jej to přestalo bavit. Otázkou bylo, jak jej přesvědčit, aby opět začal prát. "A co další den?" zeptám se, abych měl víc času vymyslet něco, přes co bych jej přesvědčilo o změně názoru. "Bohužel se to opakovalo všechny další dny. Každý den od toho dne jsem to dělal čím dál tím míň rád. A bylo jedno co jsem dělal, stejně to nijak nenapravili, už jim to bylo jedno. Brali to jako samozřejmost." Postěžuje si Rottom. " A víc co se stalo, když jsem udělal chybu? Víš co udělali? Stěžovali si na mně, že prý to už nedělám pořádně a přitom oni s tím začali, ne já." Duch si povzdechne a zavrtí hlavou. "A když jsem to začal opět dělat pořádně, tak opět nic neřekli. A tak jsem to přestal dělat úplně. A už na pro ně nebudu nic dělat. Když jim na mně nezáleží, tak proč bych to dělal." Rottom zmklne a podívá se na mně, jestli k tomu mám co říct. "A jsi si jistý, že jim na tobě nezáleží?" zeptám se a tázavě se na něj podívám. "Jsem si jistý." Odpoví sebejistě, ale když se na něj dále mlčky dívám, tak začne být nejistý a dodá. "Myslím si to...asi." Usměji se pod maskou, jelikož se dostal do té správného rozpoložení, kdy jsem ho mohl začít přesvědčovat. "Podle mně jim na tobě záleží. Koneckonců mně zavolali hned, jak jsi přestal prát. A opravdu si myslíš, že by mně volali k někomu na kom ji vůbec nezáleží?" "To asi ne." "Správně záležím ji na tobě. Jenom to už nedávají tak zjevně najevo. Jedná se o zcela běžnou věc, že pokud všechno funguje, už nějakou dobu. Tak nemáme potřebu nějak posilovat pouta, která považujeme za dost silná na to, aby se jim nic nestalo. A to byla věc, která se přesně stala tobě. Audino a sestra Joy zřejmě považují pouto, které k tobě mají za dostatečně silné na to, aby ti nemuseli pokaždé říkat, děkuji ti. Výborná práce. Jelikož si myslí, že přestože ti to teď neříkají, tak tohle víš, že si o tobě myslí. Se mnou například cestuje Gengar. Je se mnou od začátku cesty, tehdy to byl ještě Gastly. Ušli jsem spolu obrovský kus cesty a právě díky tomu, dokážeme poznat co a jak to ten druhý myslel. A myslím, že tohle si myslela i sestra Joy, že se vybudovalo mezi vámi." Rottom, se zatváří zamyšleně, slabě přikývne, že chápe co jsem tím myslel. "Myslíš, že proto mi přestali děkovat?" Souhlasně přikývnu. "Počítám, že to bylo z tohoto důvodu. Nikoliv, že by se nějak zásadně změnil stav věcí mezi vámi. Právěže naopak, že se posunul na vyšší úroveň a už si tohle nemusíte říkat pořád." Rottom chápavě pokýve. "Aha, tak to je jiná, mohla aspoň něco naznačit, takto to mohlo dopadnou jináč, než by chtěla."
VymazatPráce byla dokončena úspěšně. Odměnou ti je 250 Yenů.
VymazatZískal jsi 3 body.
Práce 09: Audino potřebuje pomoci s úklidem skladu. Je tam spoustu léčiv, opatrně!
OdpovědětVymazatChovatelka nejprve netušila, kde začít první. Přemýšlela o tom, že by si mohla vzít běžnou práci u pultu, vyřizování žádostí, jak sestra Joy běžně dělala. Nakonec se však z toho sešlo. Zelenovlasá se rozhodla, že v této lekci bude pracovat sama, tudíž bez pomoci pokémonů. Přišlo jí totiž, že se na své pokémony spoléhala během svých minulých lekcí až přespříliš.
Sotvaže přišla s profesorkou Burnet a třídou, neměla jasno, jakou práci si vzít. Zeptala se nakonec Audino, zda by něco nepotřebovala. Takto se děvče ocitlo ve skladu léčiv.
Ze svého studia věděla, že o pravidlech skladování léčiv rozhodoval Státní ústav pro kontrolu léčiv. Základní požadavky jsou všechny vypsané a musí se dodržovat. Proto chovatelka nebyla překvapená, když se ocitla v lehce přítmí místnosti, kde byla spíše zima než teplo.
Nejprve zkontrolovala, zda je měřící zařízení funkční. Bylo to nesmírně nutné. Léčiva byla uskladněna v mrazících boxech, ve kterých se musela udržovat správná teplota jako prevence před změnou chemických vlastností roztoku.
Země byla čistá, tudíž úklidem Audino pravděpodobně nemyslela běžné vymetání prachu a nečistot. Něco takového bylo ve skladu přísně zakázané, obzvláště když se jednalo o práci s přímou tekutinou léčiva.
Jelikož se na zemi vedle ní nacházel nový box s léčivy, hádala, že je potřeba je přiřadit ke zbytku. V léčivech se nevyznala, jejich jména byla prapodivná, většinou dle latinských názvů, chemické skupiny či dle toho, co léčila.
Měla však vypsané kategorie léků, do kterých je měla přiřadit. Začala s tím, že opět místnost opustila, aby si na sebe vzala příslušné oblečení, než se skutečně dá do úklidu skladu.
Cestou do šatny minula Lynnona. Pravděpodobně byl čímsi rozhořčen, nevšiml si jí. Pamatovala si, že při zásahu proti Plasmě na Mt. Ember působil velmi dospěle a zodpovědně - při pohledu na dámskou uniformu a suknici nebylo však možné přiřadit tohoto Lynnona k osobě z chovatelčiných vzpomínek.
Ovšem, pohled na něj zelenovlasé vykouzlil lehký úsměv na tváři.
Středisko mělo rozdělené šatny a tak dívka samozřejmě zamířila do ženské části. Vzala si na sebe plášť i ochranné rukavice, společně z průhlednými brýlemi, čistě při případ. Poté zamířila zpátky do skladiště.
Pročítala si seznam a nejprve se seznámila s lokalitami onoho druhu léčiva. Bylo by špatné, kdyby začala hledat místo až poté, co lék vytáhne z boxu. Jakžtakž si dokázala zapamatovat, kde se co nachází a poté začala s přidáváním nových léků do příslušných polic.
Jako první děvče vyřídilo všechny léky, které si žádaly udržení tepelné stability. Potřebovala se ujistit, že budou v pořádku. Opakovaným otevíráním boxu mohla způsobit změnu teploty v něm, tudíž nemohla riskovat. Jakmile otevřela box a převzala nádoby, rychle je přenesla do mrazícího přístroje, kam měly patřit.
Dalšími léky byly vitamíny a doplňky stravy. Tato jídla se přidávala do běžného jídla pokémonů. Tyto léky si nežádaly žádné speciální skladování kromě udržení suchého povrchu, cokoliv vlhkého mohlo těmto lékům škodit. Krabičky a plastové nádoby přenesla do poličky a tam je uspořádala tak, aby se dobře braly a samozřejmě aby na poličce nepůsobily chaoticky a neuspořádaně. Polička sloužila ke zdravotním důvodům, nejednalo se o poličku v samoobsluze.
Doplňků bylo spoustu, mezi prvními chovatelka spatřila tabletky na doplnění zinku. To patřilo do sekce doplnění k minerálů v těle. Kromě toho zde našla i nádoby s vápníkem, vše se dalo přidat do tekutiny, kterou poté pokémon vypil.
Vitamíny samozřejmě nebyly jediné léky nacházející se v krabičce. Mimo jiné našla chovatelka i léčiva ve sprejích. Tyto spreje byly různé. Žlutý sprej, jak si chovatelka pamatovala, žlutý sprej léčil otravu všeho druhu, většinou od jedových pokémonů. Žlutý léčil uspání z důvodu zasažení útoku.
Nejběžnějším sprejem byl fialový sprej, který obecně dezinfikoval a léčil vše, dokud se na to nemohla podívat sama sestra Joy či doktor ve středisku. Tento sprej byl velmi důležitý, neboť pomáhal pokémonovi zůstat při smyslech a při zdraví, dokud se nedostaví pomoc. Dalším velmi důležitým a cenným sprejem byl celý zlatý sprej, který dokázal vyléčit naprosto cokoliv.
VymazatDalšími podobnými lahvemi byly podivné elixíry, které pokémonovi dodaly sílu opět útočit. Chovatelka odhadovala, že obnovují typovou energii generovanou pokémonem. I tyhle patřily však do stejné kategorie, tudíž je zelenovlasá položila opatrně na police a tam je nechala.
Byť by nikdy nepřiznala, z místnosti jí začínala být zima a tísno. Skladiště bylo ponuré a jednoduché, voněla zde dezinfekce, což dívce nepříjemně připomnělo doktory, obzvláště dentální zubaře, které zrovna v lásce neměla.
Rozhodla se na chvíli opustit místnost, jednak aby se zeptala Audino na jednu důležitou věc a jednak aby trochu změnila teplotu. Jakmile vyšla z místnosti, cítila se, jako kdyby vešla do jiného podnebného pásma.
Vyhledala Audino, která zrovna pomáhala na hlavní recepci. Mile se usmála a zeptala se: “Prosím, mohla bych se zeptat, Audino, kde mám dát ingredience pro laboratorní míchání léků? Nenašla jsem žádný úložný prostor.”
Pokémon ji laskavě nasměroval do místnosti a poté k boxům ve stěně. Dívka překvapeně nalezla spoustu různých ingrediencí, přírodních i uměle vyrobených. Nejvíce ji zaujaly kořínky, které pravděpodobně sloužily jako přísada.
Přikývla a Audino odešla, zanechávajíc chovatelku opět v místnosti. Zelenovlasá si však usmyslela, že si dá krátkou přestávku, než se vrátí zpět k práci. Zbývalo toho na vytřídění spoustu, ale děvče si bylo jisté, že bylo v jejích silách zvládnout tento úkol dřív, než slunce zapadne za obzor.
Posadila se a začala studovat právě léky, které vytřídila. Obrazovka pokédexu jí příliš svítila do očí a po chvíli jí z toho začaly bolet. Proto se rozhodla, že navrácení se k práci byl ze všeho nejlepší nápad.
Nahlédla do boxu, kde se nacházely přírodniny. Zelené bylinky působily stále čerstvě, což chovatelka požadovala za kouzlo. Jelikož zbožňovala sendviče, mohla si lehce všimnout, že po jednom dni po zakoupení, salát již nebyl tak dobrý jako předtím.
Zvedla opatrně lístečky, které byly svázané k sobě a přešla k proskleným boxům u stěny. Rozhlédla se a přečetla různé cedulky na skle. Bylinku sice dle názvu nepoznala, ovšem poznala list podle vzhledu a přidala k nim i ty nové.
Na další přísadu si chovatelka musela nasadit rukavice a ochrannou masku. Jednalo se totiž o pytlíček zeleného prášku. Tento pytlíček vzala ke stolečku, jež se ve skladu nacházel, a zapnula lampičku, jež se na stole nacházela.
Opatrně se natáhla pro jednu z prázdných skleněných nádob a opatrně otevřela pytlíček. Všechen obsah pomalu vysypala na bílý papír, který potom srolovala do role a nasypala do skleničky. I přestože měla ochrannou masku, málem zapomněla dýchat, jelikož se bála nadechnutí. Vzhledem k tomu, že netušila, o jaký prášek se jedná, radši nic neriskovala. Na skleněnou nádobu pak nalepila papírek a opsala pojmenování, jaké našla u identických sklenic. Naprosto stejně pak provedla s dalším práškem, jež připomínal třtinový cukr.
Zelenovlasou zajímalo, zda tyto přísady sbírá sestra Joy sama či jsou jí prodány, v dalším případě darovány. Bylo by krásné, kdyby šla pro sbírání bylinek sama chovatelka. Sice léčitelství nebylo v jejím zájmu, ovšem ráda poznávala vše nové, tudíž znalosti bylinek byly považovala za nesmírně důležité, obzvláště když cestovala s pokémony a nevěděla předem, co se může na cestě stát.
Konečně se však dostala k sekci, v které maličko vynikala. Usmála se, když nalezla v poslední krabici bobule všech druhů. Jednak bylo pro chovatelku jednodušší berry od sebe rozeznat a také byla řada berry, které znala.
Bobule se rozhodla studovat přímo s tím, co je bude řadit. Tímto si chtěla ověřit své znalosti ohledně bobulí a také se něco nového naučit. Posadila se ke stolu a začala bobule vyndavat, samozřejmě se vyvarovala zbytečnému přehrabování se v boxu, aby náhodou nějaké bobule nepoškodila.
VymazatNalezla spoustu Sitrus berry. U nich věděla, že se používají na zvýšení imunity pokémona. Všechny žluté berry sebrala a položila tam, kam měli patřit. Jednalo se o velmi důležité berry, které prakticky fungovalo jako vitamín, posílení imunity.
Mezi dalšími berry, které poznala, patřilo Cheri berry. Byť samostatné berry nikdy sama nesbírala, mnohokrát jej viděla. Jedná se o bobuli, jež léči paralýzu. Je tak velmi nápomocné převážně jako pomůcka, učí-li trenér pokémona elektrický útok. Je přirozené být paralyzován elektřinou.
Oran berry nenalezla a ani Leppa, obě velmi běžné bobule se v boxu nenacházely. Převážné množství mimo první druhy bobulí byly modré - chovatelka se divila, když si uvědomila, že se jedná o Rawst berry, velmi účinné bobule proti spáleninám. Vzhledem k počtu sprejů a těchto berry usuzovala, že počet pokémonů zraněných popáleninami byl velký. Inu, ohniví pokémoni byli taktéž celkem běžní.
Zbývající tři druhy bobulí nepoznala. Po vyhledání a detailním prostudování přišla na to, že se jedná o Chesto Berry, bobule léčící stav uspání. Existovalo spoustu pokémonů, kteří se dokázali naučit uspávat své nepřátele. Uspání mohlo být jednoduše poraženo útokem zvaným Sleep Talk, ovšem děvče usoudilo, že v případě uspání jediného pokémona by také lehce zpanikařila a hned zamířila do střediska, hlavně proto, že někteří travní pokémoni uspávají pokémony vypouštěním zrníček, vůní či plynů.
Předposledním, avšak neméně důležitým, bylo Pecha Berry. Léčilo všechny jedy, tudíž velmi užitečné po boji s jedovými pokémony, ať už bylo otrávení způsobené inhalací či přímým stykem s toxickou látkou.
Nejméně se v boxu nacházelo Aspear Berry, které léčilo omrzliny. Jednalo se také o poslední bobule, které chovatelka předala do náležitého prostoru pro uskladnění.
Jelikož jí byla nesmírná zima, opustila místo jak nejrychleji dokázala, samozřejmě však předtím zkontrolovala, zda je zde všechno v pořádku, včetně teploměru.
Práce byla vykonána úspěšně. Odměnou ti je 550 Yenů.
VymazatZískala jsi 5 bodů.
Využívam poštu :
OdpovědětVymazat1.Lynnon(´s Torracat Lu´thriel)
2. V kartónovej krabici posielame ružu a CD nahrávku Please Come Home for Christmas
+ odkaz :
"Krásne Vianoce, Lu, ďakujem za kvety a donuty, boli nádherné a chutné! Dovolila som si aj ja tebe poslať menší darček, aj keď som to kvôli zábudlivosti svojej človečice nestihla poslať skôr. Želám Ti teda oneskorene Nádherné Vianoce a Veľa zdravia a šťastia do Nového roka!
-Lilith
P.S. : Rory tvrdí, že mám a) pozdravovať aj od nej; a tiež, že b) mám popriať Krásne Vianoce a Nový rok aj tvojmu človekovi, tak teda prajem
Zásilka byla odeslána.
VymazatOdečteno 75 Yenů.
1. Ivysaur, Girafarig
OdpovědětVymazat2. Oba pokemoni tvrdě bojovali proti Corviknightovi a chtěla jsem se ujistit, že nemají žádná vážnější zranění.
Sestra Joy si tvé pokémony přebrala k sobě. "Počkejte zde na chvíli," usmála se. Audino ti podala noviny, aby ses mezitím nenudila - jak však bylo brzy ujištěno, nebylo třeba mnoho času. "Tví pokémoni jsou v pořádku. Děkuji za návštěvu."
Vymazat