Uvidíš velký areál a rozhodneš se tam zamířit. Jak si tam tak jdeš, všimneš si Ponyt a Rapidashů, kteří se pasou v ohradě. Jedna Ponyta zvědavě zvedne hlavu a vydá se k tobě. Vypadá celkem přátelsky a tak ji neváháš pohladit. Opravdu - je velmi přátelská. Nedáváš na okolí moc pozor a tak než stihneš zaregistrovat zvuk kopyt, málem tě srazí dívka na Ponytě. "Pr, no tak!" pokusila se modrovlasá dívka zastavit běsnící Ponytu. Po chvilce vzpírání se ohnivá kobyla uhlidní a dívka na tebe upře zrak. Na první pohled nevypadala moc přátelsky, ale když se usmála, vypadala jako samotný dívčí amorek. "Ahoj. Jsi začátečník?" Přikývneš. Dívka se usmála ještě vřeleji. "Tak to dovol, abych tě tu přivítala. Mé jméno je Lara a jsem tu jako průvodkyně," odvětila a sesedla z Ponyty, která zaržála. Společně jste zamířili k hlavní centrální budově.
"Toto je rekreační středisko. Je tu jezdecký klub. Jak je vidět, chováme tu Ponyty a Rapidashe a pak s nimi vyhráváme závody. Já tu vyrůstám a zatím jsme skoro všechny závody vyhráli. Závody se konají většinou v létě a na podzim, na jaře a v zimě necháváme pokémony odpočívat," vysvětluje ti Lara a přitom hladí Ponytu po krku. "Jestli chceš, můžeš se na takové závody jít podívat. V tu dobu je otevřená loterie, kdy můžeš vyhrát skvělé ceny. Ale nejen to. Pokud máš rychlého pokémona, o kterém si myslíš, že by mohl závody vyhrát, můžeš ho zaregistrovat," povídá dál. "Ale nemysli si, že vyhraješ," dodala rychle a vyplázla jazyk. "My neprohráváme." Ponyta si odfrkne, aby ti to potrvdila.
Pokračujete dál a cestou uvidíš ještě dál zajimavých míst, jako je například krytý bazén, lázně nebo jezero s pláží. Jak je vidět, tady se člověk nenudí.
"No, a nebo pokud nechceš, tak si můžeš jít zaplavat nebo si prostě jen hrát s pokémony. Na dělání je tu dost věci," pokrčí Lara rameny, jako kdyby ti četla myšlenky.
1. S kterými pokémony
2. Co chceš dělat
3. Průběh děje
1. Rattata, Alolan Rattata
OdpovědětVymazat2. Sledovanie pretekov Ponýt, návšteva kúpeľov a zábavného parku
3. S dvoma novými Rattattami, ktoré boli zverené do jej starostlivosti, zavítala do rekreačného strediska. Ešte nikdy ho nenavštívila, aj keď vedela o jeho existencii. A nesklamalo ju, to musela uznať už pri prvom pohľade. Stajne s Ponytami, pretekárske dráhy, vodné plochy na športy a plávanie, kúpele alebo zábavné lotérie s cenami. Žasla a takmer zostala stáť s otvorenými ústami, až ju napadlo vytiahnuť Pokébally s Rattatami a vyvolať ich. Svojich Pokémonov nechala v Pokéballoch, chcela sa čo najviac zoznámiť s dočasnými prírastkami v tíme.
Dve Rattaty, ktoré pred sebou uzrela boli veľmi rozdielne. Vedela, čo tým profesor Kukui sledoval, keď jej dal do starostlivosti pôvodný a Alolský variant Pokémona. Rattata pochádzajúca z Kanta jej už bola známa, jej náprotivok s čiernou srsťou bol tým, čo naozaj strhlo Taniinu pozornosť. Rozdiel medzi povahami bol takisto zrejmý. Fialová Rattata sa s nosom hore netrpezlivo obzerala, Alolský Pokémon zachoval chladný výraz a ani na okamih neuhol pohľadom. Tania z neho cítila niečo, čo si vyžadovalo rešpekt, aj keď bola človek a Rattata bol len malý Pokémon, ktorý jej nesiahal ani po kolená.
"Zdravím," riekla, "volám sa Tania a nasledujúci týždeň sa o vás budem starať. Som chovateľka, pochádzam z Johta a som žiačkou Alolskej Pokémon školy. Dúfam, že si budeme ro-" "Nudaaa," prerušil ju fialový Rattata a hlasno zívol. Čierny Pokémon naďalej s kamennou tvárou neprehodil ani slovka. "Ak sa nudíš, máš nejaký návrh na to, čo by sme mohli robiť?" "Čokoľvek, len nie trápne predstavovanie sa," odfrkol fialový. Chovateľke skrsla myšlienka vymyslieť im prezývky, aby ich nemusela označovať len ako "čierneho" a "fialového." "Pre začiatok, čo ak by som tebe," ukázala na Kanto Rattatu, "hovorila Purple?" Otočila sa k Alolskému jedincovi. "A tebe Black?" Purple vyzeral, že ju nevníma. "Ak to bude len kým budeme v tvojej starostlivosti..." rozhodol za neho druhý Pokémon a zároveň prvý raz prehovoril. "Mne hovor radšej Nero."
Kývnutím hlavy súhlasila. Mohla snáď Pokémonovi odoprieť tú žiadosť? Nero znelo viac majestátne a záhadne ako Black, možno dokonca trochu zlovestne. Pokémon však s tou prezývkou vyzeral spokojný. Podľa jeho hlasu a sotva znateľných šedín na čiernej srsti Tania usúdila, že má svoj vek. Veľmi na to ale nevyzeral. "Takže," vrátila sa z myšlienok späť do reality, "čo tak ísť sa pozrieť na preteky Ponýt?" "Ak nám kúpiš jedlo a pitie!" ozval sa Purple.
A tak sa vydali k tribúnam. Na začiatok pretekov museli čakať asi pätnásť minút, ale akonáhle sa boxy roztvorili a Ponyty so svojimi jazdcami vybehli v ústrety cieľu, stálo to za to. "Tie sú ale rýchle!" volal Purple, poskakoval všade po okolitých sedadlách a vôbec mu nevadilo, že na nich sedia diváci. "Hej, som hladný," frkol smerom k Tanii. "Kúpiš mi láskavo nejaké jedlo, alebo mám zomrieť od hladu?" Mladík, ktorý s táckou s jedlom chodil pomedzi sedadlá bol ešte ďaleko. Tania si mladšieho Rattatu stiahla k sebe a ospravedlňovala sa na všetky strany za jeho správanie. A vtedy si uvedomila, že nikde nevidí Nera.
Pátrala po ňom a zároveň pevne držala Purpleho na svojich kolenách. Preteky Ponýt nemala kedy sledovať. Vtedy začula drsný hlas, v ktorom spoznala Alolského Pokémona. Otočila sa za ním a vtedy Nera našla. "Vyhrá to Ponyta s jazdcom v zelenom tričku," tvrdil nejaký muž. Nero pokrútil hlavou. "Bude to jazdec vo fialových farbách, uvidíš." "Ha, myslíš?" Nero kývol. "Neprídem o svojich 50 yenov, uvidíš." "On sa s niekým stavil? Nie je to zakázané?" zhrozila sa chovateľka. Celá situácia sa jej začínala trochu vymykať spod kontroly. S Purplom v náručí vstala, prišla k Nerovi a tiež ho zodvihla. S oboma Pokémonmi opustila preplnené tribúny a našla si pokojné miesto niekde vonku, kde ich zložila na zem.
Vymazat"Konečne," vykríkol Purple, "tamten smrdí. Prečo ma nútiš byť vedľa neho? A prečo si mi stále nekúpila nič na jedenie?" hneval sa. Nero sa na ňu len mračil. "Mala by si rešpektovať starších, inak by si svoje rozhodnutia mohla oľutovať," zavrčal na ňu Pokémon. Tania sa zhlboka nadýchla. "Kým budete u mňa, musíme sa dohodnúť na pravidlách. Za prvé, nijaké obťažovanie ľudí na verejnosti," prísne sa pozrela na Purpla, "a nijaké porušovanie zákonov ani veci zahŕňajúce peniaze," jej pohľad sa stretol s Nerovým a napokon to bola Tania, kto uhol. "Hm," mladší Rattata zdvihol nos vysoko do vzduchu. "Nemusím nikoho počúvať." "Mláďa ako ty nemá ani polovicu mojej autority," vyslovil Nero.
Vidiac, že to nikam nepovedie, Tania vzala Pokémonov ku stánkom blízko pretekárskej dráhy a kúpila veľkú porciu fastfoodu... Alebo skôr bola prinútená Purplom ku kúpe všetkého toho jedla. "To všetko len pre teba?" zadivila sa. Pokémon prikývol a pustil sa do hranoliek. Zopár z nich si vzal i Nero a ani Tania neodolala ich vôni. Purple po nich celý čas zlovestne zazeral, i keď sám zjedol väčšinu z jedla. Keď mali obaja plné žalúdky, ich nálada sa o malý kúsok zlepšila. Tania si túto informáciu poznamenala, neskôr by sa ešte mohla hodiť. "Tak, je niečo, čo chcete vyskúšať teraz?" riskovala otázku. "Sú tu kúpele, nie?" ozval sa Nero. "Mohli by sme navštíviť tie. Je to dobré miesto na relax." Purple len zíval a snažil sa dať najavo, že on do žiadnych kúpeľov ísť nechce. Tania si zocelila nervy, aby si nevšímala jeho krik a fakt, že visel na jej nohe a snažil sa jej zabrániť v pohybe.
V kúpeľoch sledovala, ako si Nero dopriava zdĺhavú masáž a bahenné zábaly. "Moje kĺby už nie sú to, čo kedysi bývali. Hm, mala by si ma vidieť pred asi desiatimi rokmi, to bolo niečo," mumlal si popod nos, keď uvoľnene ležal na masážnom stole. Purple sa zatiaľ hral s obručami a vodnými loptami v neďalekom bazéne. Tania nechcela ísť do vody, aby si nezmočila vlasy a masáže síce vyzerali lákavo, ale ak by ležala na stole, nemohla by dávať dostatočný pozor na Purpla... Kým premýšľala, do bazéna skočili i Pokémoni nejakého iného trénera, Wooper a Shellos. Chceli sa hrať s Purplom, ale ten sa s nimi nechcel podeliť a uhryzol Shellosa. Ružový Pokémon hlasno skríkol a to už Tania odvolala Rattatu naspäť do Pokéballu a začala sa ospravedlňovať mračiacemu sa Shellosovmu trénerovi. Odišla dozadu, opäť vyvolala Rattatu a jednou z osušiek mu rýchlo utrela mokrú srsť. Medzitým Nerove masáže skončili a Pokémon zliezol zo stola, skutočne pritom pôsobiac trochu mladšie.
"Môžeme konečne začať robiť niečo, čo nie je nudné?" sťažoval sa Purple. Tania spolu s Pokémonmi vyšla von z kúpeľného domu. "Vraj je tu niekde zábavný park, chcem tam ísť a hneď," zaťal sa Pokémon. Tania spýtavo pozrela na Nera. Pokémon nijak nezareagoval a Purple to bral ako súhlas a tak sa ihneď rozbehol náhodným smerom. Tania a Nero ho nasledovali a po dlhom blúdení sa konečne dostali k zábavnému parku so stánkami, kolotočmi a horskými dráhami. "Jupí!" šťastne zvolal Purple, "presne toto som mal na mysli! Chcem cukrovú vatu, pukance a lístok na každý kolotoč!"
VymazatTania nemala veľmi na výber a tak musela utíšiť Purplovu chuť na sladké kúpou veľkej cukrovej vaty, o ktorú sa Pokémon odmietol podeliť, pohárom jasnoružovej limonády (znovu žiadne delenie) a veľkej porcie pukancov. Rattata všetko zjedol behom pár minút a potom vyhlásil, že je čas ísť na kolotoče. Prinútil Taniu, aby šla spolu s ním, ale Nero sa rozhodol zostať radšej na pevnej zemi. "Toto nie je pre mňa," pokrútil hlavou a Tania vedela, že by ho neprinútila nasadnúť. A tak spolu s Purplom nasadla do jednej z nekrytých kabínok, mala tvar Magikarpa a kolotoč sa skladal z mnohých podobných, a vzápätí sa celá konštrukcia roztočila. "Juhú! Rýchlejšie, rýchlejšie!" radoval sa Rattata a mával na všetky strany. Tania ho zachytila a nepustila zo strachu, že vypadne. Letmo uvidela Nera stojaceho pod kolotočom a vtedy jej zmizol spred očí a svet splynul do jednej špirály jasných farieb. Vydýchla si, keď znovu stála nohami na pevnej zemi. No Purple ju prosil, aby s ním šla na ďalší.
Omráčene kráčala za ním, odhodlaná to vydržať, ale Nero ju zastavil. "Je to s ním ťažké. Ale obdivujem ťa, už len za to, že si to nevzdala. Starší by sa mali o svoje povinnosti deliť." "Čo tým myslíš?" trochu nechápavo sa spýtala Tania. "Pôjdem tam s ním namiesto teba. Odpočiň si. Splatíš mi to inokedy... Ale nemysli si, že na to zabudnem." Prikývla a sledovala, ako obe Rattaty vliezli do kabínky ruského kola a to sa po chvíli roztočilo. Vedela, že zvrchu musí byť krásny výhľad, ale veľmi neľutovala, že nešla. Bola vďačná za zem pod svojimi nohami. Jazda na kolotoči nepríjemne pripomínala let lietadlom do Kanta, prvý v Taniinom živote. Takmer celý ho prespala, ale pristávanie a vzlietanie bolo dosť nepríjemné.
Ruské kolo sa zastavilo a Tania videla, ako Nero i Purple bežia k nej. Alolský Rattata vyzeral trochu otrasene, ale inak držal krok s mladším. Purple sa natiahol a zívol, tentoraz ale unavene, nie znudene. "Chce sa mi spať," riekol a vrhol sa Tanii do náručia. "Si pohodlná, odteraz ťa povyšujem na svoju pojazdnú posteľ," vyhlásil, schúlil sa v jej náručí do klbka a zaspal. "No, bude to ťažký týždeň," šepla, aby ho nezobudila, ale Nero to i tak začul. Len kývol a po jej boku pomaly kráčal, keď sa vzďaľovali od rekreačného areálu k Pokéstredisku. "Predtým som sa starala o jednu Misdreavus a..." vyrozprávala Nerovi niektoré príhody s Fortunou a musela uznať, že bol dobrý, možno trochu tichý, poslucháč.
-
Snáď nevadí, že som Pokémonom priradila prezývky - nie sú oficiálne, slúžia len na rýchlejšie písanie a ľahšie rozlišovanie :D
//Rozhodně nevadí ;))
VymazatPokémoni se s tebou seznámili a přijdeš jim velmi sympatická!
Zručnost - 3%
Získala jsi 3 body.
1. Aurora, Riolu, Tubby, Feny
OdpovědětVymazat2. Pozorování jiných Ponyt a náuka o nich
3. S mými pokémony jsem se procházela po okolí a tak trochu jsme i zabloudili. Púvodně jsem se chtěla dostat do rybářské vesnice, ale skončila jsem zde. A vlastně mi to nijak moc vlastně nevadilo. Jak jsme zjistili, byli tu Ponyty i Rapidash a tak se mohla Aurora cítit tak trochu příjemněji, jakoby mezi svými. Možná jí to bude trochu imponovat, nevím. A chtěla bych to rozhodně zjistit. Šli jsme k ohradě a pozorovali ty nádherné a vznešené pokémony... Moc se mi líbí kolik jich tu je. Celé stádo, kde majestátním pokémonúm vláli hřívy v jemném vánku. Páni, to znělo poeticky. No, nicméně, Aurora se na ostatní svého druhu dívala s jakýmsi obdivem. Některé Ponyty byli menší, jiné vyšší. Na těch vyšších se hádám dokonce i jezdilo, nebo závodilo. Nebudu lhát, moc by se mi líbilo, kdyby Ponyta někdy svolila, že by mě svezla na zádech, ale když se nad tím zamyslím, asi budu pro ní příliž těžká. Ale takový malý Riolu by byl výškově i váhou optimální. V tuhle chvíli bych si přála být takový drobek jako je on... "Tak co lidičky, líbí se vám tu?" "Mě rozhodně." Přikyvoval Riolu, který mi stále seděl na ramenou a spokojeně se rozhlížel z výšky mých ramen. "Tolikrát vidět Auroru je krásné. Dokonce i velké Aurory." Trochu jsem se podivila, ale musela se zasmát. "Riolu, Aurora se jako pokémon jmenuje Ponyta. A její evoluce je Rapidash." Řekl Tubby, když se Riolu zmateně díval, proč se já vlastně směji. "Aha, to jsem nevěděl." "Já vím. A to co jsi řekl bylo tak roztomilé..." Usmívala jsem se. "Promiň, už se nebudu smát." Řekla jsem po chvilce a pokračovali jsme dál k ranči, kde modrovlasá dívka krmila Rapidash a tak jsme přišli blíže. "Ahojky!" Zavolala jsem a usmívala se. Dívka se otočila a taktéž mi věnovala úsměv. "Zdravím. Co mohu pro vás udělat?" "Jmenuji se Hotaru..." Představila jsem se a podívala jsem se trochu stranou k ohradě. "Ráda bych se něco naučila o Ponytách a jejich evoluci Rapidash. Jak vidíš, jedna úžasná Ponyta je součástí týmu." Usmála jsem se na Auroru. Dívka se sehla a chtěla jí pohladit, ale Aurora se nedala a ustoupila dva kroky. "Um... Já jsem Lara." Představila se pak dívka a prohlížela si Auroru. "Pojď se mnou Hotaru. Něco málo tě ráda naučím." Riolu jsem chytla a položila na zem a po boku Lary jsem šla s ní do ohrady, kde na její zavolání jedna vysoká Ponyta přišla a ona na ní s ladkostí naskočila. Páni... "Tak, abych začala." Maličko si odkašlala. "Zde se nacházíte na ranči, kde je jezdecký klub a chov Ponyt i Rapidashú. Staráme se o ně a s některými chodíme i na soutěže. Konkrétně závody." "Mají závodní pokémoni nějaký speciální trénink?" "Zajisté. Kondiční běhy, skoky... Je toho více a záleží i na samotném pokémonovi." Pokývala jsem hlavou. To mi bylo jasné. Sama jsem to pociťovala. "Krom Ponyt a Rapidashú se múže jezdit na dalších pokémonech. Arcanine, Tauros, Persian, Starmie, Dodrio, Onix... To jsou pokémoni, na kterých múžeš jezdit a mají teda charakteristické rysy. Onix je pokémon do velmi složitého terénu hor kupříkladu." "Proč?" Zeptala jsem se zvědavě. "Nejsou nijak rychlí, ale mají výdrž a sílu. A Ponyta, nebo Rapidash zase mají lepší rychlost ve většině příkladú. Mluvím ve všeobecnosti, samozřejmě." Usmívala se a já kráčela vedle Lary, co na Ponytě jela se vší grácií.
Vypadalo to skvěle. "Pak jsou tu pokémoni na cestování ve vodě jako Gyarados, nebo Lapras. A taky létající pokémoni, co unesou jejich trenéra. Charizard je skvělým příkladem." Vysvětlovala mi dále. Létání šlo jaksi mimo mě, takže to jsem moc neřešila. Neříkám, že bych občas nechtěla mít křídla, ale podle mého pevná zem pod nohami není nic zlého. "Myslíš, že by Ponyta, teda už spíše Rapidash byla schopná vystupovat s nějakými artistickými kousky? Myslím jako... Jako v cirkuse." "Hmm... Tak, záleží na tom, jaká je Rapidash, zda je ochotná něco takového nacvičit, kolik toho unese, nebo tak." "Um... Já... Mohla bych se taky něco zeptat?" Pípla Aurora a já se usmála. "Zajisté. Nemusíš se bát, ptej se." "Jak se trénuje to, kolik bych toho mohla unést?" Zeptala se trochu nesvá a vyhýbala se očnímu kontaktu. To bylo ale mnohem lepší, než jak se chovala předtím. Když se k nám přidala, ani by se nedokázala zeptat. "Dává se obvykle na záda nějaké závaží. Zpočátku malé. Například pět kilo asi na hodinku na den například. A postupně se zvyšuje čas, který Ponyta něco nese na zádech. Například pět kilo asi na šest hodin. Pak se zvýší hmotnost a zkrátí čas. Osum kilo na dvě hodinky kupříkladu. A závaží múže být núše dřeva, batoh, pokémon, nebo pásy se závažím, ale ty jsou spíše pro profesionální trenéry. Jsou trochu drahší a pro trenéra obyčejně nedostupné." Usmívala se. "My je taktéž nepoužíváme." "Používáte sebe jako závaží?" "Zajisté." Zasmála se zvonivě a já se taky usmála. "Já si chci taky zajezdit." Řekl Riolu zasněně. "Auroro, myslíš, že bych mohl?" "Já..." Nevěděla zcela co odpovědět. Nechtěla nikoho vozit, ale nechtěla říct ne a tak jsem do toho vztoupila maličko. "Myslím, že Aurora ještě není na takové něco připravená. Nechceš se raději povozit s Larou trochu?" "Tak jo!" Zasmál se a s pomocí si sedl před Laru na záda Ponyty a nesl se, jako nějaký westernový cowboy. Měla jsem pocit, že on by byl nejraději před nějakou tou kamerou. Hvězda naše, hehe. "To je všechno moc zajímavé." Řekla jsem okouzlená, jak moc toho znala. "Opravdu myslíš? Lidi si po chvilce spíše myslí, že jsem nudná." Lara se zasmála a já zakroutila hlavou. A víte co jsem si najednou uvědomila? Feny a Tubby s námi nekráčeli. Oni se rozhodli sednout si do trávy a odpočívat opodál a ani jsem si jejich nepřítomnosti pořádně nevšimla, zajímavé. "Podle mého je moc zajímavé, co vše o těchto pokémonech víš. Já jsem pořád jenom začátečnice, víš? Tohle je pro mě obrovská pomoc při poznávání mých přátel, abych pochopila, jací jsou." Usmívala jsem se a pohladila jemně Auroru po zádech. Ode mně už se maličko nechala a byla to pro mě pocta, takhle si jí postupně získávat. Znamená to, že mi dúvěřuje a chce být skutečně se mnou. "Chceš vědět ještě něco?" Zeptala se mě Lara a já se usmála. "Jednu otázku mám. Vadilo by, kdybych tu chvilku zústala, relaxovala a tak?" "Jen do toho. Je to tady veřejné a pokud nebudete dělat nějaké neplechy, tak si múžete dělat co chcete." Usmála se Lara a po tom, co Riolu pomohla z Ponyty, rozjela se na ní někam pryč. "Auroro, pokud chceš, múžeš se projít, nebo odpočívat ve trávě s námi." "Opravdu?" "Zajisté. A to samé platí pro tebe Riolu. Múžete si dělat co chcete, jen se nikam nezatoulejte, ano?" "Tak jo!" Řekl Riolu a rozeběhl se někam a Ponyta taky šla kus dál. Ona ale již krokem. Já zatím vytáhla kytaru a naladila jí. Proč taky ne?
Vymazat"Co budeme dělat?" Zeptal se zvědavě Feny a já se jemně usmála. "Nic." "Nic?" Podivil se Tubby. "Přesně tak. Vúbec nic. Já tu budu v klidu sedět a budu si hrát na kytaru." A přesně to jsem udělala. Hrála na kytaru. Riolu se pokoušel osedlat nějakou Rapidash, která ho absolutně ignorovala, protože měla asi dva metry a nějaký malý Riolu jí nijak netrápil a Ponyta se mezi svými cítila dobře. Pobíhala sem a tam, zkoušela napodobovat jiné Ponyty, jak se krmí, jak se válejí... bylo to hezké uvolnění stresu. Tubby se taky dokázal hezky uvolnit. "Je krásné vidět, jak si oba hrají." Zněl jako nějaký rodič a mě to přišlo hezké. "Ano, i mě se to moc líbí. Doufám hlavně, že je Aurora se mnou šťastná. Pokud ne tak..." Přestala jsem hrát a sklopila pohled k zemi. "Ale nebuď blázen. Kdyby nebyla s tebou ráda, tak..." "Tak by mi to rozhodně neřekla." Podívala jsem se na Tubbyho a on se maličko zarazil. "No... asi... asi takhle přímo do očí ne..." "Pokud chceš, mohu se jí zeptat." Nabídl se Feny, který ihned vyskočil na nohy s tím, že byl rád, že mohl něco udělat. "Tak jo. Ale netlač na ní. Víš, jaká je." Přikývl a vydal se za Aurorou, která spásala trochu jetelu. "Chutná?" Zeptal se jí. "Není to špatné, ale ty bobule, co nám dává Hotaru jsou mnohem lepší. Sladší." Řekla Aurora a podívala se na Fenyho. Jeho z pokémonú z našeho týmu zná nejdéle a nejvíce a tak se před ním tolik neodtahuje, jako třeba před Riolu. "To věřím." Zasmál se Feny. "A taky všechny ty dobroty. Poképuffy, sušenky..." "A lávové koláčky." Doplnila Aurora a maličko jí při tom zazářili očka. "Ano, i lávové koláčky... Jen mě tak napadlo... Napadlo tě například, jaké by to bylo, kdyby jsi tu třeba zústala?" "Nemohu říct, že mi ten nápad nevnikl do hlavy, ale... Ne. Nechci tu zústat. Je mi s Hotaru a s vámi dobře. Stará se o nás a je moc milá... Dává nám dobré jídlo a snaží se nás naučit rúzné věci... A při tom respektuje, jací jsme a do ničeho nás nenutí. Líbí se mi její přístup a tak." "Jo, to jo. Je jedinečná. To mohu říct." Usmál se Feny. "Mám pořád svúj sen být bohatý, koupat se ve zlatě... Ale pomalu začínám mít díky ní i jiný cíl. Chci mít mnoho přátel, parťákú a chci udělat Hotaru šťastnou." Takhle maličko odkryl svou skutečnou povahu, kterou schovává pod svou maskou herce. Aurora se na něj překvapeně podívala a usmála se. "To máš pravdu... To je cíl, který mám taky." Pak si vydechla a podívala se na Fenyho. "Pújdeme?" "Kam?" "K Hotaru. Ráda si poslechnu její hudbu." Feny se usmál. "Tak to se moc rád přidám." Oba přišli a lehli si ke mně a Tubbymu a poslouchali mé tóny na kytaře. Cítila jsem se skvěle a dívala jsem se na Ponyty i Rapidash. Pozorovala jsem je a chtěla jsem se o nich něco více naučit a pochopit je. Bohužel jsem ale neměla moc velkou trpělivost a tak jsem se raději věnovala hudbě. "If this... Lamplight connecting everybody, would glow and point to your hearth..." Zamyslela jsem se a usmála se. "Nová píseň?" Zeptal se mě Tubby. "Ano. Vymýšlím novou píseň. Pomúžete mi?" "Rád." Přikývl Tubby i Feny. Zanedlouho přiběhl i Riolu a chtěl pomoct. "Then you can hear that sound, sound of..." Snažila jsem se vymyslet co dál, ale nelíbilo se mi to. "To ne... To je hloupost." Povzdechla jsem si. "A co tak: Then you could hear them all?" Navrhl Tubby. "Collective resonating." "To guide the way in the dark." Nakonec se přidala i Aurora.
VymazatKdyž jsme se takhle všichni spojili, svládli jsme první sloku. A sloku, která se mi moc líbila. "Tak jo. To myslím jako začátek stačí. Písničky nevznikají přes noc." Zasmála jsem se a odložila kytaru. "A co to bude za píseň?" Zeptal se Riolu. "Ještě nevím, ale... Bude to naše píšeň." Mrkla jsem na něj a chvilku pozorovala opřená mraky. Byla jsem šťastná. Ale zároveň i trochu no... smutná. Vždy jsem to v sobě měla, svou melancholickou část duše a v tuhle chvíli, co bych se měla cítit šťastná, jsem měla za tímhle pocitem zvláštní stín osamění. Raději jsem se zvedla a na všechny se krásně usmála. "No já jsem naprosto odpočatá." Zasmála jsem se. "Pojďme něco podniknout." "Jo! Já se chci naučit nový útok!" Zvolal Riolu a já se usmála. "Nějaký, co bude vypadat neuvěřitelně cool." "Ano prosím." Riolu se přímo rozzářili oči a když jsme všichni povstávali, vydali jsme se cestou, kterou jsme sem přišli, zase nazpět. "Jinak, Riolu... Nechceš nějaké jméno? Nějaké... Které budeš mít jen ty." "Ano, to chci a chci nějaké drsňácké." "Co by jsi řekl na... Hm... Musashi? To je jméno pro bojovníka. Anebo.. Hmm... Na tebe by se hodilo něco jiného." "Nevím jak vy, ale Riolu mi připomíná ninju vzhledem." "Já se jednou i stanu slavným ninjou!" Zasmál se Riolu vesele. Ninja, ano? Žádného známého ninju jsem neznala, ale věděla jsem o čtyřech ninja pokémonech, které jsem sledovala jako malá v televizi jako pohádku pro děti a tak jsem mu navrhla jméno jednoho z nich. "A co bys řekl na jméno Donatello? Zkráceně Don?" Navrhnula jsem a Riolu si vyskočil na záda Aurory, která ho chvilku dokonce nesla, ale pak ho slušně požádala, aby slezl. Ale i ta chvilka co byl na ní byla obdivuhodná.
VymazatTví pokémoni si pobyt ve středisku užili. Riolu své nové jméno přijal. Vybral si Musashi, Donatello mu zní jako jméno pro želvího pokémona. (Anebo viděl Tirtougy ninja.)
VymazatPonyta - 3% lásky, 4% sehranosti
Riolu - 4% lásky, 4% sehranosti
Audino - 3% lásky, 3% sehranosti
Braixen - 2% lásky, 4% sehranosti
Vianočná večera + odovzdávanie darčekov (účastnia sa Hazel, Nico a Kaoru)
OdpovědětVymazatRekreačné stredisko i jeho okolie bolo celé pokryté snehom a Vianočnou výzdobou. I keď Tania prišla už po zotmení, nevadilo to - všade bolo plno svetielok a tak sa jej podarilo rýchlo nájsť vstupné dvere.
Dostala sa do veľkej miestnosti, podobnej spoločenským priestorom v Pokécentre s kreslami, pohovkami, stolami s jedlom a pitím... A dokonca s kozubom s hrejivými plameňmi. Nechýbali ani girlandy na stenách a Vianočný stromček v strede miestnosti.
Chovateľka sa pousmiala. Neurobila chybu, keď prišla práve sem. Po jednom vypustila Pokémonov von z Pokéballov.
Nico si s úžasom prezeral všetky visiace ozdoby, Hazel ihneď zamierila k stolu s koláčikmi a Kaoru sa vydal preskúmať stromček a ozdoby na jeho najnižších konároch.
"Náš, ktorý sme ozdobili v lese, bol krajší," vyhlásil Chingling. "Ale ten pod sebou nemal darčeky. Môžem ich rozbaliť, Tania?" Chovateľka videla, ako sa Kaoru pokúsil roztrhnúť baliaci papier na jednej z krabíc pod stromčekom.
"Tie asi nie sú naozajstné... Ale mám pre vás, ehm, prekvapenie." Pri slove prekvapenie sa všetci Pokémoni opäť zbehli naspäť k Tanii.
"Čo je to? Ukáž nám prekvapenie, prosím," žobronila Hazel a poskakovala pred Taniou ako Growlithe, ktorý sa chce hrať s loptičkou. Nico so záujmom sledoval každý jej pohyb, ani on sa nevedel dočkať, až zistí, čo tým myslela.
Kaoru sa uškrnul. "Tania nám určite chce dať darčeky, ktoré jej pre nás nechal Delibird. Vždy nosí Pokémonom darčeky, keď sa slávia Vianoce." Zvyšní dvaja Pokémoni upreli pohľad na chovateľku, akoby sa bez slov pýtali, či má Chingling pravdu.
"No... Všetko zistíte po našej spoločnej sviatočnej večeri!" vyhlásila, trochu sklamane z toho, že Kaoru na všetko prišiel tak rýchlo. "A, aby ste vedeli, neposlušným Pokémonom nosí Delibird uhlie a zemiaky!"
Hazel vyhŕkli do očí slzy. "Ale mami, veď my všetci sme boli celý rok dobrí... Teda, Nico a Kaoru boli dobrí celý rok. Ja som bola len dobrá, odkedy som sa vyliahla, a na časy vo vajíčku si nepamätám... Neurobila som vo vajíčku nič zlé, však nie?"
Upokojiť Hazel chvíľu zabralo, a nakoniec to bol Nico, komu sa to podarilo len niekoľkými utešujúcimi slovami. Tania si vydýchla, keď všetci sedeli za stolom. V jeho strede ležal krásne ozdobený adventný veniec.
"Začneme tým, že sa spoločne prihovoríme Arceusovi a poďakujeme mu za rok, ktorý sme prežili," vyhlásila slávnostne a zopla ruky ku krátkej, vopred nepripravenej modlitbe... No, skôr k ďakovnej reči. "Veľký Arceus, patrí ti vďaka mňa, i mojich Pokémonov za to, že si nám doprial stretnúť jeden druhého a putovať po ceste života ako tím. Ako rodina. Veríme, že tvoja priazeň nás neminie ani nasledujúci rok, ktorý spolu prežijeme."
Na chvíľu zavládlo ticho, chovateľka i Pokémoni sa každý ponorili do svojich myšlienok. Spomínali na všetky spoločné zážitky, predstavovali si všetko, čo ich ešte čakalo. Potom Tania zatlieskala a tak prerušila zamyslenie členov tímu.
"A teraz je čas na večeru!" Z batoha vyložila na stôl všetko jedlo, ktoré sa v ňom nachádzalo: ovocie, pizzu, čokoládu a i berry. "Dajte si čo len chcete," žmurkla na Pokémonov, "na Vianoce sa z jedla nepriberá."
Pokémoni zajasali a každý z nich ihneď siahol po niečom pod zub. Tania si sama vzala banán a vychutnávala si jeho sladkú chuť. V pozadí počula hrať nejakú známu koledu z rádia. Hazel sa zvonivo zasmiala na vtipe, ktorý počula od Kaorua.
Pocítila, ako sa niečo mäkké dotklo jej ruky. Bola to Nicova labka. Quilava sa na ňu usmieval, v druhej labke s nedojedeným jablkom. "Sú tak šťastní," ukázal na Hazel s Kaoruom, ktorí sa spolu smiali. "Vďaka tebe. Tania... Som vďačný za to, že máme ako chovateľku práve teba." Ku koncu sa mierne začervenal, ale neuhol pohľadom.
Taniine srdce sa zatrepotalo. Trochu prekvapene zažmurkala, ale napokon dovolila úsmevu, aby sa jej tiež predral na tvár. "Ďakujem, Nico. Ja som vďačná za to, že mám v tíme tak výnimočných Pokémonov, ako ste vy."
VymazatChvíľku sentimentu prerušil Kaoru. "No tak, a čo darčeky? Už sme dojedli, však Hazel?" Mudkip veselo poskočila na stoličke. "Presne tak, my chceme darčeky!" Tania siahla do batoha a vytiahla dva zabalené balíčky.
"Ako to, že sú iba dva?" zadivil sa Nico. "No... Ja už som svoj darček dostal. Tania ma vzala do salónu pre Pokémonov," pochválil sa Chingling.
"Super! Ale kde máš mašličku?" vyzvedala Hazel. "Mašličku? A na čo? Môj úžasný lesk mi stačí! Lesknem sa ako minca, alebo ako drahokam, alebo diamant..." zasníval sa Kaoru.
Medzitým Tania položila darčeky s menovkami na stôl. "Tento je pre Nica," ukázala na štvorček červeného baliaceho papiera previazaného žltou stuhou, "a tento pre Hazel." Hazelina menovka bola prilepená na ružovom balíčku previazanom modrou stuhou.
"Ja prvá, ja prvá!" Mudkip rozviazala stuhu a nazrela dnu do krabice. "Ach... Mami, to je úžasné! Malý Nico!" Pritúlila sa k plyšákovi v podobe Cyndaquila, a Kaoru s Taniou sa rozplývali nad roztomilosťou Pokémona i hračky. Quilava sa zatváril zmätene.
"Teraz si na rade s rozbaľovaním ty, Nico," povzbudivo mu riekla chovateľka. Nico rozviazal svoj balíček, o niečo opatrnejšie ako Hazel, a odhalil tak pruh svetlej látky s červenými a modrými znakmi.
"Je to šatka." Tania vzala doplnok a jemne ho ovinula okolo Nicovho krku. "Teraz ti už nebude zima a budeš mať štýl. Len... Ho nespáľ ohňom," usmiala sa na svojho prvého Pokémona. Quilava jej úsmev opätoval a v jeho očiach Tania videla odlesky svetielok na stenách.
"Dám naň pozor, neboj." Tania síce vedela, že Nicovi vďaka jeho ohnivej podstate i tak nebola zima ani v tom najväčšom mraze, ale... Darčeky darované z lásky predsa poskytovali iný druh tepla, než teplo z ohňa.
"Tak všetci, želám vám šťastné a veselé Vianoce," popriala všetkým trom Pokémonom. Ozvalo sa zborové: "Šťastné a veselé, Tania!" Potom sa Kaoru zarazil a vyhŕkol. "Ale my pre teba žiaden darček nemáme..."
Tania zmierlivo zdvihla dlane. "Nemusíte mi dávať žiadne..." Nedokončila, Kaoru si odviedol Hazel i Nica kúsok ďalej a o niečom sa potichu radili. Tania sa rozhodla počkať si na to, s čím prídu.
Po chvíli sa všetci traja Pokémoni otočili, pribehli k Tanii a objali ju najsilnejšie, ako vedeli. "Toto je náš darček," vyhlásil spokojne Kaoru. "Máme ťa radi, mami," riekla Hazel a pritúlila sa k chovateľke ešte viac. Nico nepovedal nič, ale Tanii stačilo hrejivé teplo, ktoré z neho sálalo.
"Ja... Neviem čo na to povedať... Ďakujem vám všetkým," usmiala sa na Pokémonov a objatie im opätovala. Chvíľu zotrvali v skupinovom objatí, potom si opäť každý sadol na svoje miesto pri stole a rozprávali sa, kým za oknom pomaly padali snehové vločky.
Keď bol čas na odchod zo strediska, Tania navrátila unavených Pokémonov naspäť do Pokéballov, i s ich novými darčekmi, a vydala sa na cestu naspäť do Pokécentra, aby si taktiež odpočinula a ráno bola čerstvá.
---
Tania - 1x banány
Nico - 1x červené jablko + darovanie vzorovanej bandany
Hazel - 1x pizza + darovanie plyšového Cyndaquila
Kaoru - 1x kocka čokolády + 1x pizza
Pokémonům se dárky moc líbily. Získala jsi 10 bodů do akce.
VymazatQuilava - 6% sehranosti (1% č. jablko), 5% lásky (1% Tania's)
Mudkip - 5% sehranosti, 14% lásky (10% 1/4 pizza, 1% Tania's)
Chingling - 5% sehranosti (1% k. č.), 15% lásky (10% 1/4 pizza, 1% Tania's)