Route 2 je pro pokročilejší hráče a pokémony, právě proto je vstup povolen od Lv. 12. Nachází se tu povětšinou travní pokémoni, samozřejmě pokračujeme s hmyzáky. V noci je tu stejně rozmanitý život jako ve dne, proto si dejte na čas!
Ve dne = 6 až 20 hodin | V noci = 21 až 5 hodin
| Ve dne... | V noci... | Vždycky... |
 - Caterpie; Lv. 3-4 - Weedle; Lv. 3-4 - Hoothoot; Lv. 3-5 - Butterfree; Lv. 7-10 - Beedrill; Lv. 7-8 |
 - Nidoran; Lv. 4-6 - Nidoran; Lv. 4-6 - Pidgey; Lv. 3-7 - Ledyba; Lv. 3-10 - Oddish; Lv. 5-10 |
- Weedle; Lv. 1-10 - Surskit; Lv. 1-5 - Kricketot; Lv. 1-5 - Pikipek; Lv. 1-15 - Wooper; Lv. 7-10 |
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
1) Nidoran - chlapec
OdpovědětVymazat2) přemlouvám, pomáhá Edar
3) prosím použít Premier ball
Rin šla na Route II. s jasným úmyslem – chtěla najít malého Nidorana. Když se jednou večer koukala na Pokedex, došlo jí, že by si ráda do týmu chytila Nidorana. Malý roztomilý pokemon může vyrůst ve velkého bojovníka, navíc tento typ Pokemona Rin ještě nemá. Po západu slunce, kdy pofukoval lehký letní vánek, vstoupila na Route a pomalým krokem procházela všechny možné skuliny a štěrbiny, dokud se jí nepoštěstilo. Už to sice chtěla skoro vzdát, ale nakonec ve vysoké trávě našla něco malinkého, fialového s rudýma očima, jak to na ni kouká. „Nidoran!“ vykřikla šeptem a zauvažovala, jestli ho chytí skrz zápas, nebo jestli ho přemluví, aby šel s ní. Nakonec však zvolila mírnější způsob, měla za to, že se to Pokemonům líbí víc, ne zápasení. Nedaleko něj si tedy rozložila deku, kterou měla v batohu, povolala ven Edara a rozhodla se, že právě on jí bude při přemlouvání asistovat. Běžně by povolala ven Charmy, ale chtěla dát šanci i jinému pokemonovi, než byla její dračí princezna.
Edar se objevil z pokeballu a rozpačitě koukal všude kolem sebe. „Edare,“ oslovila ho mile. „Ráda bych, jestli bys mi pomohl. Támhle v trávě,“ ukázala nenápadně očima tím směrem, kde byl Nidoran, „je malý Nidoran, kterého bych chtěla do týmu. Asistoval bys mi? Chtěla bych ho přemluvit, aby šel spolu s námi,“ požádala slušně svého pokémona, který chvíli přemýšlel. „No počkej, a nezobne mě to? Nebo nebodne? Má to jakýsi růžky malinkatý, vypadá zákeřně!!“ zhrozil se hned. „Ale kde že, vždyť je miloučkej. Dívej, jen se tak kouká,“ zazubila se a zamávala na Nidorana, který pořád jen váhavě koukal. „Dáme si tu nějaké dobroty, pokecáš s ním, možná si třeba zahraješ nějakou hru?“ navrhla a vytáhla z batohu jeden koláč, který schraňovala právě pro tyhle momenty. Věděla, že pokemoni rádi koláče. „Jééé, to si dáme? Mňamina!“ začal se mlsně oblizovat nad koláčem. Sice běžně konzumuje jen Oranky a sendviče, ale teď ho nějak popadla chuť, jak ten koláč uviděl. „Jistě, a chceš radši s Chilan berry nebo s Pomeg berry?“ zeptala se a v jedné držela ten a v druhé ten koláč, aby si Edar vybral. Ten dlouho dlouze přemýšlel, ale nakonec tlapkou ukázal na ten s Chilan berry, vypadal totiž lákavě. Rin se usmála, druhý koláč schovala zpět do krabičky a do batohu. Chilan koláč pak rozlomila na několik kousků, jeden si dala sama, druhý dala Edarovi a třetí odložila bokem, jestli si třeba malý Nidoran sám přijde. Nakonec se ale rozhodla zavolat: „Nidorane, nechceš si dát koláč s námi?“ chvíli čekala a pozorovala ho, Edar už to ale nevydržel a svoji část snědl. „No, nerad bych se vnucoval!“ ozvalo se z vysoké trávy. Rin koukala, že je takový slušný. „Ale kdeže, je to nabídka, kdybych nechtěla, nenabízím ti ho! Neostýchej se a pojď!“ vybízela ho a sama se zakousla do své části. Nidoran ještě chvíli nešel, ale pak se odhodlal a opravdu si pro koláč přišel. Jedl ho pomalu a trochu váhavě, nicméně po chvíli se uvolnil a na tvářičce se mu objevil úsměv. „Tak co, chutná ti?“ zeptala se Rin, když dojedla. Mezitím Edíkovi nabídla ještě jeho oblíbenou berry. Nidoran to zahlédl a zvědavě na to koukal. Jakoby to snad nikdy neviděl. „Jasně,“ zamumlal, fascinován modrou věcí. Rin si toho samozřejmě všimla, proto se s uchechtnutím natáhla do pytle s Berry a jednu vytáhla i pro něj. „Dáš si?“ nabídla mu. Nidoran, teď už bezostyšně, Berry slupl. Na jeho malou pusinku byla kulička moc velká, takže měl teď okolí pusy celé modré.
Rin si nemohla nevšimnout, jak je Nidoran malinký, připadal jí vlastně menší než ostatní. „Nidorane, copak tu děláš vlastně tak sám? Proč nejsi s ostatními?“ zeptala se a koukala na něj. Nido si udělal pohodlí na dece a spokojeně se zatetelil. Očividně mu připadala pohodlná, taková měkká dečka, hmm. „Co?“ zeptal se a zůstával ležet. „No že tu jsi tak sám..“ zopakovala. „Jo tohle,“ pronesl fialový pokemon. Jeho hlas byl takový jakýsi podezřele jemný. Protočil očima a zahrabkal tlapičkou na dece. „Ztratil jsem se mámě,“ řekl a koukal na deku, vypadal smutně. „Jej,“ pípla Rin a nastala chvíle ticha. Nevěděla, co by na to měla říct. „Počkej, takže ty jsi ještě Nidoraní miminko?“ zeptala se. Vzhlédl na Rin, „Uuh-hmm. Máma říká, že tohle je moje první léto,“ zamumlal. „Hele, nemáš ještě něco dobrýho?“ z ničeho nic nadšeně vyskočil a energicky přiběhl až k sedící Rin. Smutek vystřídala dětská radost. Tlamičkou jí lehce drbl do kolene. Edara si zatím vůbec nevšímal, ten ho ale zkoumal, jakoby mu mělo Nidoraní dítě ublížit. Rin se usmála, mládě bylo tak roztomilé, že by umřela, aby si ho mohla pochovat. „To víš, mám samé dobroty, co bys chtěl?“ otevřela batoh. „To, co jsem ještě nejedl,“ zazubil se a poskakoval před Rin
Vymazatjako na pružince. Energie měl až až. „Och, no, takže tu mááám…“ zahleděla se do batohu. „Granule, Poffiny, sendviče,“…“Poffin!!!“ vyhrkl. „Nevím, jak to chutná, ale zní to dobře!“ „Prosím, prosím, prosím!“ opakoval naspeedovaně. „Hned to bude!“ zasmála se, přičemž Poffin vyhrabala z batohu a na dlani mu jej nabídla. Ten ho okamžitě slupl, drobečky měl po celém čumáčku a taky pod sebou na dece, ale liboval si. „Mmmm..ummm, výborný!“ pochválil ho. „Ty máš tolik jídla? Když na maminku po bojování dopadl míček a ona zmizela, nejedla tolik jídla, jako já teď,“ zamyslel se. Rin to trochu rozesmutnilo. Nidoraní matka očividně malého ukryla, aby ho trenér, který ji chytal, nenašel. Chtěla, aby byl v bezpečí. „No, maminka musela být úchvatná! A silná! Protože šla na trenérské cesty s člověkem. S člověkem, jako jsem já třeba. Povídala ti někdy o trenérech?“ zeptala se zvědavě. „Neee, co je trenér?“ velkýma lesklýma očima na ni zvídavě, fascinovaně koukal. „To je člověk, jako jsem třeba já, ke kterému se na cestách přidávají pokemoni a trenér jim pomáhá zesílit. Potom společně zažívají dobrodružství,“ usmála se. „Koukej, tohle je můj Houndoom, jmenuje se Edar,“ pohladila ho. Nidoran si ho teprve teď pořádně prohlédl. „Waaaaau! Tak velký?“ pronesl. Vše ho fascinovalo! „Máš jméno, Nidorane?“ zeptala se. Ten okamžitě přikývl. „Ano! Maminka mi říkala … eehh… říkala miii… Nido!!!“ vyhrkl, když si konečně vzpomněl. „Nidoušku mi říkala,“ zazubil se. „A Ejvar je tvůj kamarád? Tvoje miminko?“ přikrčil se a pomalu se k němu připlazil. Pak se schoval mezi jeho přední nohy a uvelebil se. „Jééh,“ zívl s dokořán otevřenou tlamičkou. „Edar, ne Ejvar,“ zasmála se Rin. „Ano, můj dobrý kamarád, je to skoro jako moje miminko, ale nevylíhl se mi z vajíčka. Chytila jsem ho do míčku, jako někdo jiný tvoji maminku. Maminka se teď s trenérem vydala na cesty, aby zesílila,“ usmála se na něj a ukazováčkem ho lehoulince cvrnkla do nosánku. Nido se zazubil. „Aha. A to je hezký míček, dáš mi jeden?“ Rin se zarazila. „No, to je pokeball, domov pro pokemony, jako jsi třeba ty,“ pronesla a na chvíli ztichla. Všichni na sebe teď koukali. Edarovi se dokonce malý Nido začal líbit, už z něj neměl strach. „Já nevím, a nechtěl bys jít třeba s námi, Nidoušku? Co ty na to? Postarala bych se o tebe, mohla bych být tvoje nová maminka,“ navrhla mu Nidoraní dítě, jež leželo pod Edarovýma nohama, se zamyslelo, přičemž chvíli nic neříkalo…
-------
aplikovat:
- 1x koláč s chilan berry (rozdělen mezi Rin, Edara a Nidoránka)
- 1x Oran berry Edar
- 1x Oran berry + 1x Poffin Nidoran
Nidoran se nechal přemluvit. Prý ho dobře krmíš. Nyní jsi jeho nová máma, gratuluji!
VymazatHoundoom - 5% sehranosti