- Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
- Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
- Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
- Koho jdeš trénovat
- Co budete dělat
- Průběh tréninku
Janet
OdpovědětVymazatVivill
Procvičení útoků (pyl – Powder, uspávací pyl – sleep powder, stun spore – ochromující spory, gust – vzdušný vír)
„Vivill, pojď ven.“ Povolám ven svého motýlího pokémona se vzorem bažiny. „Ahoj Vivill. Dneska je na plánu trénink. Zesílit.“ Upřesním. „Takže, nejprve si procvičíme takové ty „neútočné“ útoky.“ Vím, že neútočný či útočný útok je blbé spojení, ale nevím, jak jinak to nazvat. „Na ty ovšem potřebuješ protivníka.“ Konstatuji a povolám ven svého pokémona, který ji bude dneska dělat protivníka. „Skitty.“ Když se přede mnou objeví Skitty, řeknu jí: „Skitty, Vivill se potřebuje procvičit v „neútočných“ útocích a to jsou útoky, jako tvůj zpěv. Pomůžou ti, ale protivníkovi sami o sobě neublíží. Obvykle.“ Skitty přikývne a já dodám: „Takže by jsi dneska dělala Vivill protivníka. Můžeš se jejím útokům pokusit vyhnout, nebo je odrazit. To je na tobě, ale neuspi ji, jo?“ Skitty přikývne, ale já mám takový pocit, že plánovala Vivill uspat. „Uspávání si můžete navzájem užít potom, protože to umíte obě.“ Oznámím a Skitty začne zpívat. „Potom!“ Zavolám, ale už se mi začínají také zavírat oči, ale Skitty naštěstí přestane. „Vivill, použij pyl.“ Vivill použije pyl a ten sice zasáhne Skitty, ale nic jí neudělá, což je i tak, jak má být. Má to pouze blokovat ohnivé útoky. A ten Skitty žádný neumí. Ale útok vypadal dobře. „Dobrý. Pozor, teď něco, co už by mělo Skitty ovlivnit: Uspávací pyl.“ Vivillon použije uspávací pyl, ale mine Skitty, která se tomu rozhodla vyhnout. Vivill to zkusí znovu a pyl více rozptýlí a Skitty tentokrát nemá šanci se mu vyhnout a usne. „Skvěle Vivill.“ Zavolám. „Až se probudí, budeme pokračovat, teď zkus vzdušný vír na támhletu větev.“ Vivillon použije vzdušný vír a ten přelomí větev. „A teď na támhletu.“ Řeknu a Vivill přelomí druhou větev. Já se podívám na Skitty a když vidím, že ještě spí, ale už se možná začíná probírat, řeknu: „Vivill, ještě támhletu.“ Vivill tentokrát ale mine, potom se ale opraví a já se podívám na skitty: „Můžeš?“ Skitty přikývne a vrátíme se tedy s Vivill k uspávacímu pylu. „Tak Vivill, ještě jednou uspávací pyl.“ Vivill použije znovu uspávací pyl a znovu se jí podaří Skitty uspat. „Skvěle. Myslím, že spací pyl zvládáš.“ Řeknu a pokračujeme ve vzdušném víru: „Vzdušný vír.“ Řeknu a ukážu na poměrně silnou větev. Vivill zasáhne, ale nepřelomí ji. „Znovu.“ Na potřetí se Vivill podaří větev přelomit. A to už je Skitty vzhůru. „Skitty, teď už nebudeme zkoušet uspávací pyl. Když je útok proveden správně, pokémon se poté nemůže hýbat, ano, tak aby tě to nepřekvapilo.“ Varuji Skitty a potom řeknu Vivillon: „Vivill, ochromující spory.“ Vivill vypustí hromadu výtrusů, zasáhnou Skitty, ale nic jí neudělají. „Znovu Vivill.“ Vivillon to zkusí znovu, ale ani tentokrát neparalyzuje Skitty. Až potřetí se jí podaří Skitty zparalyzovat. „Dobrý Skitty?“ „Jo.“ Oznámí Skitty, která se nemůže hýbat. „Vivill, zkus to ještě jednou.“ Vivill použije ochromující spory a tentokrát vypadají dobře, možná ještě lépe, než ty poslední, které Skitty zparalyzovali. Skitty už více zparalyzovat nemůžou. A potom to Vivill zvládne ještě jednou. „Dobrý holky. Děkuji Skitty.“ Řeknu a povolám Skitty zpět do jejího pokéballu.
„Chceš přestávku?“ Zeptám se Vivill a ta to odmítne. „Dobrá. Takže teď ten vzdušný vír. Vivill, vzdušný vír.“ Ukáži na podobně silnou větev, na kteru předtím potřebovala tři pokusy. Tentokrát to zvládne za dva pokusy a když vyberu další podobně silnou větev, napoprvé. I další větev, o trošku silnější než předchozí, přelomí napoprvé bez nějakých problémů. „Výborně. Teď pohyblivý cíl.“ Řeknu a seberu větev ze země a vyhodím ji do vzduchu. Není to ta nejsilnější, ale to nevadí. Tu už přelomila a dokázala by to (snad) i v pohybu. Vivillon zaútočí, ale mine. „Znovu, Vivill.“ Řeknu a vyhodím do vzduchu větev znovu a Vivill ji opět netrefí. „Znovu, Vivill.“ Tentokrát ji Vivill zasáhne a navíc přelomí. „Skvěle Vivill. Zopakuj to.“ Vivill to zopakuje a povede se jí to. Další pokus skončí taktéž úspěšně. Když zvládne ještě dva další, usoudím, že stačí. „Stačí. Výborně Vivill, vedla sis dobře.“
Vivillon si útoky procvičila. Skitty se protáhla.
VymazatVivillon - 2 levely, 3% sehranosti
Skitty - 1 level, 1% sehranosti
1. Samurott “Toshiro”
OdpovědětVymazat2. Procvičení Vodního pulsu, Vodního děla; Naučení Vodní trysky (Aqua Jet)
3. Níže.
Neumíte si ani představit, jak šťastně jsem se cítil, když jsem měl Samurotta konečně zpátky. Ten pokémon mi tak chyběl, že jsem mu mezitím odpustil všechno, co kdy provedl a také jsem málem zapomněl jak vypadá.
Opravdu. Takhle vážně jsem to myslel.
Byl jsem celý nedočkavý a zamířil s ním rovnou na tréninkové pole, abych otestoval to, co jsem se nově dozvěděl. Pobyt s Lilith mě nejen obohatil o spoustu zápasových znalostí, ale dokonce i to znalosti ohledně tréninku.
“Yo, Shiro!” zvolal jsem se zazubením. Pokémon se rozhlédl a pak si povzdechl.
“Moje krásné dovolenkové dny jsou pryč,” ušklíbl se.
“Téměř, řekl bych. Nedokážeš si ani uvědomit, jak moc jsi mi chyběl,” přiznal jsem se. Samurott byl můj starter, tudíž jsem s ním měl zajímavé pouto, o kterém jsem doposud nevěděl.
“Taky jste museli do moře? Na tu poslední lekci,” zeptal jsem se.
“Jo, museli,” pověděl Samurott. “Potápěl jsem se s Rory a chytali jsme pokémony. Byla to sranda, protože uměla plavat a nebála se vody,” pověděl. Pak se šibalsky ušklíbl. “Taky říkala, že je můj osud tě naučit plavat.”
Zdráhavě jsem ucouvl. “Asi máš pravdu? Možná? Každopádně,” odkašlal jsem si. “Já byl s pokémonem od trenérky, takže uměla vážně dobře trénovat. Dal jsem si s Lilith a Littenem trénink - ten se mimochodem vyvinul,” odmlčel jsem si, jednak abych se nadechl, jednak aby měl Shiro šanci zpracovat informace, “řekl jsem si, že bych svoje nové znalosti mohl vyzkoušet na tobě.”
Samurott pokýval hlavou. “Měl jsi trénink s Incineroar? Páni, to závidím. Rád bych s ní srovnal síly, ale zatím jsem neměl moc možností,” pověděl pokémon.
“Neboj, určitě budeš mít možnost. Je vážně silná. Totiž, rozhodl jsem se pokročit v tom stát se dobrým trenérem pokémonů a naučit tě nový útok,” pověděl jsem. Lehce jsem pokrčil rameny a pak pokračoval ve vysvětlování. “Poslední útok ode mě ses naučil před dávnem. Až doposud jsem netušil, že útoky jsou tak třeba.”
Když Toshiro souhlasil, vydal jsem se s ním kolem tréninkového pole. Samurott poklidně klusal za mnou, zatímco já jsem do běhu dával duši i tělo. “Incineroar říkala, že pokud se před tréninkem nerozcvičíš, dostaneš bolesval,” pověděl jsem.
“Rory říkala, že se na mě dobře jezdí,” zasmál se Samurott.
Musel jsem mu dát za pravdu, měl velmi pohodlný hřbet. Technicky jsem zvládl se Shirem držet v běhu krok, ovšem ke konci jsem uznal, že pokémon se ani nezpotil.
“Tenhle útok je vlastně ideální. Kombinuje vícero útoků dohromady a tak je pro mě jednodušší ti to vysvětlit. Jako první si procvičíme vodní dělo a vodní puls,” pověděl jsem. “Taky si ještě dáme nějaký rychloběh na čas, k útoku to rozhodně potřebuješ.”
Samurott přikývl a začali jsme s procvičováním. “Vytvoř vodní puls a vybalancuj ho na svém rohu,” zadal jsem mu úkol.
Pro pokémona něco takového nebyl problém. V otevřené tlamě se mu začalo tvořit svítivě modré jádro, které se začalo obalovat energií. Když byl s vodním pulsem téměř hotov, vyhodil jej do vzduchu ve snaze vybalancovat kulaté sdružení energie na svém rohu. Místo toho však vodní puls praskl jakmile se rohu dotkl.
Vodní pokémon se zamračil. Ušklíbl jsem se. “Není to jednoduché, že?”
“Je to jednoduché. Jen na to musím přijít,” pověděl pokémon. Nechal jsem ho chvíli přemýšlet o možné strategii. Poté Samurott znovu zkusil vytvořit vodní puls. Vystřelil ho do vzduchu a pak pomalu chytil kouli. Vodní puls se zaklepal, ovšem na rohu držel. Samurott zašilhal na předmět, aby se ujistil, že se mu to povedlo.
“Moc dobrá práce,” pověděl jsem. “Teď tu energii soustředěnou na rohu změň ve vodní puls,” pokračoval jsem v instrukcích. Sám jsem si myslel, že to bylo nemožné, ovšem chtěl jsem vidět, jak si s tím Toshiro poradí.
Samurott chvíli přemýšlel a pak nechal vodní puls prasknout. Jádro koule, které tam zůstalo jen pár vteřin poté změnil ve vodu a technicky na sebe vylil vodní dělo.
“Dobrá práce. Chtěl jsem jen vidět, jak si poradíš,” zasmál jsem se.
Vymazat“A pobavil ses?”
“Jo, trochu. Myslím, že tahle podívaná se mi zcela jistě bude jednou v soutěžích hodit.”
“Nebudu dělat fontánu, na to zapomeň.”
Vteřinu poté jsem stál na jeho hřbetu, zatímco vypouštěl vodu z tlamy do oblouku.
“Vodní tryska funguje na podobném principu,” pověděl jsem a konečně se dal do vysvětlování nového útoku. “Jde o to, že vypustíš vodu ze svého rohu. Pak se rozběhneš a voda tě obalí, čímž vytvoří něco jako když rychle vypustíš trysku. Takhle narazíš do nepřítele,” objasnil jsem.
Toshiro naneštěstí pobral jenom to, že se musel obalit ve vodě. I to byl však dobrý začátek a já ho nechal vyzkoušet si, co mu sedí nejlépe. “Vytvoř vodní proud, který vede z tvého rohu. Jelikož se pak rozeběhneš, sám vzduchový odpor učiní, že se obalíš ve vodě. Samozřejmě to musí být ohromně velké množství vodní energie, jinak si obalíš jen hlavu,” zasmál jsem se.
“Myslím, že vím, co myslíš. Když jsem se potápěl s Rory, můj roh vodu rozděloval, čímž mi usnadnil plavání. Tohle je přesně naopak,” řekl.
Sice jsem netušil, co tím myslí, ale vzhledem k tomu, že jsem si představil Samurotta jako automobil a vzduch jako vodu, alespoň jsem si mohl představit pravý význam jeho slov. Pokrčil jsem rameny a když jsem tak učinil, Samurott se dal do zkoušení.
Vytvořil vodní proud na svém rohu a rozběhl se. Proud byl moc malý, tudíž se kapky rychle rozutekly všude možně a obalení vodou se nekonalo. Sám to však věděl, věděl, kde je chyba.
Zkusil to znovu, tentokrát do části s vodou dal skutečně více síly. Stále to však nebylo akorát. Navíc málem zakopl, když se rozběhl.
“Ještě jednou a víc vody. Vlastně bys měl konstantně vyrábět vodu, rozhodně by tomu pomohlo,” zamyslel jsem se nahlas.
Samurott začal opět s malým jádrem na špičce rohu, poté se však voda úspěšně rozlila po celém jeho těle. Po rozběhnutí připomínal vodního jednorožce v igelitovém sáčku. “Vyskoč, Toshi!” zavolal jsem.
To, co se stalo potom, jsem nečekal. Když Samurott vyskočil, voda posloužila jako motor tryskáče a vyrazil prudce vzhůru. Voda byla odrazový můstek, Shiro vyletěl vzhůru a obloukem spadl pak do keře. Šokovaně jsem se k němu rozběhl. Naštěstí se mu nic nestalo.
“Já věděl, že se tohle stane,” zamumlal a vyplivl lístek. Zvedl jsem obočí.
“Když jsi to věděl, proč jsi to dělal?”
“Takhle ten útok má fungovat, ne?”
Po ověření v pokédexu jsem zjistil, že takhle přesně měla vodní tryska fungovat. Rozběhnutí bylo jen jako start, pak měl pokémon vyletět vzhůru a obloukem či přímo zasáhnout nepřítele.
“Dobrá. Tak zkusíme tohle. Když už víš, jak se letí, myslím, že bychom mohli zapracovat na přesnosti, co říkáš?” navrhl jsem.
Start byl těžší, než jsme si oba mysleli. Samurott měl problémy zjistit, jak vlastně vodní tryska funguje. Když jen malinko vyskočil, voda, co se mu dostala pod nohy, se zbláznila a vystřelila ho pár metrů do vzduchu. V panice pak Shiro vždycky vodu oslabil a to způsobilo to, že klesl zase k zemi jako nepovedená papírová vlaštovka.
“Možná to funguje jako plavání? Jak plaveš ve vodě,” pokrčil jsem rameny. Docházely mi nápady.
Samurott zkusil oslabit vodní proud, aby nevystřelil tak prudce do vzduchu. Bohužel let nedokázal koordinovat. Pak zčistajasna ale omylem přišel na další metodu startování.
Místo toho, aby vyskočil, se jen lehce odrazil od země. Voda mu obalila i nohy a pokémon ladně vystřelil do vzduchu. Prvotní překvapení způsobilo opět zeslabení proudu, což zase způsobilo spadnutí na zem.
“Tenhle trénink je jako hrát otloukání,” povzdechl jsem si a pomohl svému starterovi na nohy. Samurott zavrtěl prudce hlavou, čímž na mě v podstatě vyprskl všechnu zbývající vodu z vousů.
“Už jsem na to přišel. Teď jen cvikem zjistit, jak to ovládat,” pověděl. Přikývl jsem a věnoval mu čokoládovou sušenku na zvýšení motivace.
Samurott brzy začal znovu se zkoušením. Jelikož na efektivní způsob přišel sám a zcela náhodně, tolik mi nevadilo, že zkoušel bezcílně a bez přemýšlení.
Na startování si zvykl a momentálně řešil pouze to, jak ovládat vodní proud. Pokusil se vinout se jako had, ovšem ničemu to nepomohlo. Jediné, co jsme společným úsilím zjistili bylo to, že vystřelil do vzduchu vždy k tomu směru, ke kterému byl čelem. Co se stalo ve vzduchu se však již nedalo předpovídat.
VymazatUsilovně jsem přemýšlel, jak svému starterovi pomoci. Nakonec jsem přišel jen s jediným možným řešením. “Co kdybys místo toho, abys mířil vzhůru, teď zkusil nejdřív míření po zemi? Lépe se ti to bude kontrolovat, jelikož nemusíš přemýšlet o směru vzhůru a dolů,” navrhl jsem.
Samurott přijal můj návrh a pokusil se vystřelit kupředu. Zvedl nohy a voda ho sama nadnesla jako nadzemní torpédo. Z nějakého důvodu však na zemi putoval rychleji a tušil jsem, že to mělo co dělat s gravitací. Když mířil vzhůru, musel ji zdolávat, zatímco na zemi nemusel zdolávat nic než odpor vzduchu.
Naštěstí nenarazil, jak jsem si původně myslel. Zabrzdil předníma nohama a málem přepadl, ovšem udržel se. Obrátil se na mě.
“Je to lepší,” potvrdil.
“To jsem rád. Takhle se můžeš naučit koordinovat pohyby na strany. Ve vzduchu to bude fungovat velmi podobně,” vysvětlil jsem.
Samurott si udělal místo před sebou a opět vyrazil kupředu. Zvedl přední nohy a vzápětí se s vodou zvedly i jeho zadní. Vypadal jako kůň při skoku. Putoval velmi rychle tréninkovým polem a tělem ovládal směr vodní trysky. Stačilo se jen lehce natočit na danou stranu a voda následovala pokémonův ladný klouzavý pohyb.
“Už jsi na to přišel?” zeptal jsem se.
Samurott přikývl. “Jakžtakž. Vím, jak se zatáčí. Hádám, že zpátečka není možná,” zasmál se. “Je to velmi podobné potápění se, jako když skáčeš šipku do vody.”
“Nevím, jaký je to pocit, vždycky jsem se jen po šipce topil,” pokrčil jsem rameny. Toshiro se jen ušklíbl a vrátil se k tréninku. Párkrát si ověřil, že skutečně dokáže zatočit na strany a změnit kurz vodní trysky. Ladně pak zabrzdil a voda jednoduše spadla na zem, vytvořila louži, když se Samurott zastavil.
“Čas se vznést do oblak, hádám,” zazubil jsem se. Shiro přikývl a připravil se na start. Sebejistě hleděl vzhůru na nebe a když se na špičce jeho rohu vytvořila drobná modře svítící tečka, voda ho obalila a poté, co se Shiro lehce odrazil od země, vyrazil vzhůru.
Tentokrát letěl vzhůru velmi dlouho. Pokusil se o zatočení, ovšem něco se špatně vypočítalo. Prudce zatočil k zemi, odbočil a jako zasažená stíhačka zabořil do vegetace u tréninkového pole.
Popadl jsem batoh a rychle se ke svému pokémonovi rozeběhl. Přistál v měkkém, naštěstí. Skončil v hromadě mokrých keřů.
“Musíš opatrně, takhle si jen ublížíš,” povzdechl jsem si.
Toshiro se zazubil a postavil se, pak vyskočil ven z křoví. “Neboj! Vlastně jsem to udělal skoro naschvál. Vyletěl jsem moc rychle, chtěl jsem zkusit, jak rychle to zvládnu. Už vím, jak na to, sleduj,” uklidnil mě. Na místě, kde jsme oba stáli, vystartoval z místa a mířil zpět na tréninkové pole, zanechajíc mou osobu mokrou od hlavy k patě a nikoliv poprvé.
Překvapeně jsem pak zíral, jak v pořádku přistál na zem a dokonce extravagantně zaklepal na zem. “Vidíš? Já ti říkal, že to už umím,” pověděl triumfálně. Zvedl jsem oči a ukázal k nebi.
“Čas vyrazit tam vzhůru,” ukázal jsem.
Samurott pohlédl na nebe a aniž by mrkl, obalila ho voda. Vystřelil do vzduchu jako vodní proud a tentokrát se mu podařilo nespadnout. Obkreslil oblouk na nebi a pak přistál jako jednorožec z duhy.
Pokrčil jsem rameny. “To je vše?”
“Ty jsi chtěl něco víc?”
“Ty nemáš nic víc?”
Chvíli jsme na sebe zírali, dokud se Shiro neušklíbl a nevyletěl opět do vzduchu. Tentokrát letěl velmi vysoko vzhůru a pak mířil prudce dolů. Mohl jsem si všimnout, že než dopadl k zemi, přistál na své vodě a až pak svýma nohama.
“Teď, když víš, jak zatáčet, co kdybychom si potrénovali přesnost? Mám ideální aktivitu, která je zcela jistě pro tento útok,” navrhl jsem. Jelikož Shiro jevil velké známky nadšení ze hry, jal jsem se hned vysvětlovat pointu hry. “Hrál jsi někdy babu?”
“To je ta hra, kdy musíš dohnat někoho a předat mu babu?”
Vymazat“Jo, přesně tahle. Co kdybychom si ji zahráli. Budeš mít vždycky babu jako první, pokud jedno kolo skončí. Smíš mě chytat jen vodní tryskou, nijak jinak. Pokud budu mít babu já, smíš se držet jen u země,” navrhl jsem pravidla.
“To zní dobře,” kývl Toshiro.
“Taky omezíme herní plochu na tohle tréninkové pole, což znamená, že nesmíš mimo tuto plochu. Je to fér?”
Samurott přikývl ještě jednou, což znamenalo, že byl obeznámen s pravidly. Nehodlal jsem hru hrát nijak extrémně vážně, mým hlavním cílem bylo procvičit Samurottovu přesnost a koordinaci během vodní trysky.
Postavil jsem na jedno místo a odložil batoh i zbytečně věci, které by mi překážely v běhu. Kývnutím na Shira jsem potvrdil svou připravenost.
Jen co jsem tak provedl, Samurotta obalila voda, která vyšla tak rychle ze špičky rohu, že jsem si ani nevšiml vodního jádra. Řítil se neuvěřitelnou rychlostí až jsem měl problémy soustředit se na hru. Můj mozek vykazoval jistou přepracovanost, která mě ovšem držela paranoidního.
Sázel jsem na to, že Samurott nedokáže prudce zatočit. Všiml jsem si, že při každé zatáčce dělá velmi velké oblouky. Počkal jsem si na příležitost a pak se prudce rozeběhl na stranu.
Jak jsem očekával Toshiro nemohl prudce zabočit. Provedl oblouk a jen co jsem se otočil, byl mi už v patách. Prudce zabrzdil a poslal na mě všechnu vodu vodní trysky.
Až tak jsem si nestěžoval, už tak jsem byl mokrý od shora až dolů.
“Teď máš babu ty? Nemusím se tě přímo dotknout, ne?” zeptal se.
“I kdybys musel, pro tebe by to teď moc velký problém nebyl,” zasmál jsem se a zvedl se.
Podruhé jsem sázel na moment překvapení, ten mi však nevyšel. Rychle jsem zničehonic mávl rukou směrem k Toshirovi. Počítal jsem s tím, že nebude čekat tak rychlý obrat po prvním chycení. Pokémon mě však přečetl až moc rychle a stáh se skokem dozadu.
“Tak teď chytáš mě,” zazubil se. “Hodně štěstí!” A obalila ho voda.
Byl to větší problém než jsem si myslel. I s mírným omezením na pouze zemní putování byl Samurott setsakra rychlý. Také za sebou zanechával louže, které sice po nějaké době na sluníčku uschly, ovšem byly až moc nebezpečné a riskantní, abych Samurotta pronásledoval.
Vymyslel jsem si svou taktiku, která tedy splývala s mým původním plánem. Místo pronásledování, které mi by nevyšlo ani kdybych za ním běžel až do večera, jsem zvolil metodu blokování. Samurott nemohl prudce zatočit a byl limitován herní plochou, tudíž musel včas začít zatáčet, jinak by z pole vyšel. Toho jsem využil a po chvíli jsem si hezky zvykl na jeho cestování z rohu do rohu.
Vyčkal jsem na svou příležitost a pak mu zablokoval zatáčku. “Mám tě!” zvolal jsem.
To jsem ale ještě nevěděl, že mě Shiro přeskočil. Těsně předtím, než bych ho zasáhl, nebo spíše on zasáhl mě, vyskočil vzhůru. Voda ho nadnesla a obtáhl dokonalou vodní duhu nad mým tělem.
“Porušení pravidla o tom necestovat po vzduchu!” křikl jsem. Vypadalo to, že sám Toshiro o svém porušení věděl. Zastavil a nechal vodu ustát. Pak přikývl.
“Nechtěl jsem do tebe přímo narazit. Určitě bych tě srazil. Dejme tomu, že ses mě dotkl,” zazubil se.
Byl jsem s jeho odpovědí celkem spokojen. Započali jsme další kolo, tentokrát měl babu Toshiro. Hádal jsem, že ta samá taktika nebude na Samurotta tentokrát platit. Neměl jsem žádný záložní plán a tak jsem se musel svést s vlnou a vymýšlet za cesty.
Shiro nabral větší rychlost a jako tryskáč se řítil na mě. Nohy mi postupně vypisovaly výpověď. Byly těžké jako olovo. Na Samurottovi bylo také znát malé vyčerpání.
Uhýbal jsem co se dalo, aniž bych se nechal napíchnout na vodní roh. Nakonec jsem na strategii přeci jen přišel.
“Hej! Tohle!” zastavil se Toshiro.
“Co? Neporušil jsem pravidla, jsem pořád v poli,” usmál jsem se. Stál jsem v rohu pole. Tam Shiro nemohl, aniž by přeletěl hranice herní plochy.
Samurott se zazubil. Lehce mě praštil rohem. “Taky se neřeklo, že nemůžu zastavit,” zasmál se.
//Samurott - 1x čoko. sušenka
Samurott se vodní trysku naučil, své další útoky si částečně procvičil.
VymazatSamurott - 2 levely, 5% sehranosti (1% čoko. sušenka)
1. Sandshrew
OdpovědětVymazat2. Sandshrew se zkusí naučit Poison Sting
3. Když Lilica chtěla trénovat se Sandshrewem, musela přejít z haly na pole, všimla si, že Sandshrew pořád hrabe do země a to by nebylo ideální na podlaze haly. "Asi s sebou budu muset začít nosit nějakou nádobu s pískem, aby se v ní mohl přehrabovat vevnitř." Zamyslela se dívka, vytáhla pokebal z batohu.
"Sandshrew, pojď ven."
"Ahoj, kdepak to jsme?"
"Tohle je tréninkové pole."
"Půjdeme trénovat?"
"Zkusíme se naučit nový útok."
"Vážně?"
"Jasně."
"A co to bude."
"Ty umíš škrábavý útok, že?"
"No ano."
"Tak tohle bude podobné, jmenuje se to Jedovaté žihadlo, nebo poison sting."
"Vážně? Tak to zkusíme."
"Dobře, jdeme na to." usmála se chovatelka. "Je to prakticky škrábavý útok, ale vpustíš do svých drápů jed, takže to oslabuje protivníka i po tomto útoku." vysvětlila princip útoku.
"Jak dostanu jed do drápů?"
"Myslím, že je to dost o představivosti." zamyslela se dívka. Když se ne ni Sandshrew jen zmateně díval, zkusila to rozvinout. "Většina tvorů, kteří nejsou permanentně jedovatí mají jedový v sobě orgán s jedem, většinou někde mezi plícemi a žaludkem, nestudovala jsem anatomii Sandshrewů, takže si nejsem jistá, ale zkus zavřít oči a představ si že se ten jed vytéká z tohoto místa." Položila Sandshrewovi ruku na břicho těsně pod bránici. "Rozlévá se ti po těle směrem k tlapkám a potom do drápů." dokončila vysvětlení chovatelka.
Sandshrew měl zavřené oči, ale nic se nedělo. "Jak poznáme, že to funguje."
"Drápy by měli fialově zářit. Víš, co, zkusíme se proběhnout, tak se ti zaktivizuje tělo a rychleji pumpující krev by měla pomoci k aktivizaci útoku." navrhla chovatelka.
"Tak se připravíme k běhu a poběžíme dvě kola kolem pole. Připraven?" Lilica i Sandshrew se připravili ke startu. "Tři, dva, jedna, Teď." Lilica i Sandshrew se rozběhli se kolem pole. Bylo to náročné cvičení a Lilica se potřebovala trochu vydýchat.
"Tak co, zkusíš to znovu?"
"Ano, zkusím to." Sandshrew se soustředil a tentokrát jeho drápy začaly slabě svítit.
"Skvěle, zapamatuj si ten pocit a příště budou ty drápy zářit ještě silněji."
Sandshrew kývl. Lilica se rozhlédla až uviděla vysoký pařez. "Tak a teď druhá část útoku, je potřeba těmi drápy poškrábat cíl, zkus to použít na ten pařez." Sanshrew se zahleděl na pařez a pak na chovatelku. Pak kývl.
"Tak Sandshrew použij jedovaté žihadlo."
Sandshrew přiskočil k pařezu a svítícími drápy na něm zanechal škrábanec.
"Skvěle, jak se cítíš?" Zeptala se chovatelka.
"Jsem rád, že se to povedlo, ale jsem trochu unavený."
"To je normální, byl to první trénink, zvládli jsme koncept, tak příště dopilujeme techniku a sílu útoku." navrhla dívka.
"To zní dobře."
"Hezky si odpočiň" popřála Lilica a povolala sandshrewa zpět do pokeballu.
Sandshrew pochytil základy, ovšem učení se nepodařilo z důvodu nedostatečného učení.
VymazatSandshrew - 1 level, 3% sehranosti
1. Sandshrew
OdpovědětVymazat2. Sandshrew se zkusí doučit Poison Sting
3. Lilica došla se Sandshrewem na tréninkové pole. Pokemon se podíval na chovatelku.
"Co teď?"
"Pamatuješ si, když jsi tu byl minule?" optala se dívka.
"Ano, učil jsem se nový útok, ale moc mi to nešlo." zamumlal pokémon.
"Proto tu jsme, trochu chápeš princip útoku, teď se soustředíme na zdokonalování a techniku. Cvik dělá mistra." usmála se trenérka.
"Můžeš mi předvést, co jsme se naučili minule?" Sandshrew přikývl.
Sandshrew zavřel oči a za chvíli jeho drápy obklopilo slabé fialové světlo. Sandshrew otevřel oči a přiskočil ke stromu a zanechal na něm škrábanec. Chovatelka přikývla.
"Teď se zaměříme na techniku. Víš jaký je rozdíl mezi seknutím a bodnutím?" optala se dívka, Sandshrew jen zavrtěl hlavou. Lilica ustoupila tři kroky dozadu. A zvedla větvičku ze země.
"Sekání je podobné škrábavému útoku. Zanechává nepříteli zranění, které zabírá víc místa." vysvětlila a větvičkou promáchla ve vzduchu: "Ale pokud mineš, tak dáváš nepříteli možnost tě zasáhnout, když jsi uprostřed pohybu. Zkus to, škrábavý útok jen tak do vzduchu."
Sandshrew se rozmáchl, Lilica toho využila a po promáchnutí se větvičkou dotkla jeho nekrytého ramene.
"Vidíš?" Sandshrew kývl a chovatelka pokračovala. "Oproti tomu tento útok je spíš bodavý," opět odstoupila a s připravenou větvičkou předvedla výpad. "Bodavé útoky zanechají hlubší ránu, což pomáhá jedovému útoku zapůsobit a je přesnější, neodhaluješ tělo nepřítelovu útoku tolik, co při promáchnutí." vyvětlovala dál.
"Zkus to." Pobídla ho.
Sandshrew praštil tlapkou do vzduchu. Chovatelka zavrtěla hlavou. "Jen pohyb ruky nestačí, musíš ho podpořit pohybem celého těla. Vlastně nejdřív jde tělo a potom jde ruku jako prodloužení těla." Vysvětlovala dál dívka. Nejdřív ten pohyb předvedla normálně, ale potom ten samý pohyb předvedla zpomaleně, aby ukázala, jak energie pohybujícího se těla dodá bodnutí na síle.
"Zkus to také, nejdřív pomalu, potom budeme postupně zrychlovat." instruovala Lilica. Sandshrew kývl a zkusil ten pohyb a trenérka ho párkrát opravila, protože aktivně nevyužíval svaly ve stehnech a pažích. Když byla konečně spokojená, Sandshrew začal postupně pohyb zrychlovat. Nejen, že se tím zlepšovala jeho rychlost, ale také si ten pohyb automatizoval.
Když byla dívka spokojená s rychlostí, zastavila Sandshrewa.
"Skvěle. Teď zkusíme spojit jedový dráp a bodání. Trochu ses rozpohybovat, takže by ti mělo jít jednodušeji ovládání jedu."
Lilica ukázala Sandshrewovi starší strom. "Zkus to na támhletom." Sandshrew se rozběhl, a zaútočil na strom, ale až těsně před tím než se dotkl stromu začal jeho dráp zářit. Jed tedy neměl dost času a jeho dráp se zasekl ve stromě. Lilica k němu přiběhla a pomohla ho vyprostit. Trochu se zasmála. "Příště se zkus na jed soustředit trochu dřív." Sandshrew se zvedl a připravil se zopakovat útok, když ho dívka zastavila.
"Počkej, dáme si pauzu, pojď, dáš si oran berry a pak můžeme pokračovat." Navrhla chovatelka, pokemon si sedl a dívka zalovila v batohu. Po vytažení berry z batohu si přisedla k pokemonovi a podala mu pochoutku.
Vymazat"Užil sis pobyt v kuchyni?" optala se dívka.
Pokemon se usmál: "Ano, hodně jsem se toho naučil."
"To jsem ráda, doufám, že pro každého pokemona najdeme nějakého koníčka, chci s vámi trávit individuální čas." usmála se: "A těš se, chci se naučit upéct pizzu."
"Vážně, kdy?" zeptá se pokemon.
"V průběhu příštího týdne tě vezmu na sbírání ingrediencí a zkusíme ji upéct. Jestli se mnou chceš sbírat ingredience."
"Rád, i sbírání ingrediencí je součástí toho magického procesu vaření." usmál se Sandshrew. "Co budeme dělat."
"No, nasbíráme berry jako obvykle, ale to je nové, půjdeme pro Miltančí mléko."
"Skvěle." zaradoval se pokemon, který dojedl svou oran berry.
"Tak pojď budeme ještě chvíli trénovat a pak si můžeš jít odpočinout do pokéballu." vysvětlila dívka a zvedla se ze země. Sandshrew se zvedl a připravil se.
"Nezapomeň připravit jed včas." Varovala trenérka.
Sandshre se připravil a připravil se k útoku, tentokrát se rozběhl a jeho drápy začaly zářit již při skoku ke stromu. Lilica byla šťastná, když si všimla, že jeho drápy svítili mnohem silněji než předtím. Dráp se setkal se stromem kůra a dřevo se rozlomilo a pokemon se bez problému odtáhl od stromu a odskočil.
"Skvělá práce, zkus to znovu." podporovala dívka.
Pokemon se rozběhl a zopakoval útok po kterém zůstaly ve stromu druhá díra o něco více nalevo od té originální. Vypadalo to, že se Sandshrew lepší s každým pokusem.
Jeho pokrok narušila až hlasitá rána po třetím pokusu o tento útok. Strom nevydržel a svalil se na zem naštěstí na druhou stranu než stála Lilica a Sandshrew.
"No, myslím, že ten strom má dost našeho tréninku a my bychom se také měli balit." usmála se nervózně trenérka, která doufala, že nebudou mít problémy, kvůli poraženému stromu.
Dívka odvolala pokemona a vydala se hledat někoho, komu by mohla poražený strom nahlásit.
Sandshrew si útok doučil.
VymazatSandshrew - 2 levely, 8% sehranosti (5% oran)
5. lekce LPŠ
OdpovědětVymazatJanet
Tepig, Vivill
Trénink rychlosti a výdrže a obratnosti
„Tepig, Vivill, pojďte ven.“ Povolám ven dva mé pokémony. Obě se přede mnou objeví a rozhlédnou se – tréninkové pole. „Takže holky, dneska je na plánu trénink rychlosti a výdrže.“ Obě přikývnou a já řeknu: „Takže, začneme rychlostí.“ Postavím se na místo, kde bude start a udělám tam čáru. „Tady bude start.“ Řeknu a potom se vydám rovně a počítám kroky. Když ujdu asi osmdesát kroků – párkrát mne Tepig nebo Vivill vyrušili – zastavím se a udělám cílovou čáru. „A tady bude cíl.“ Obě přikývnou a vrátíme se na místo startu. „Takže běžíme. Ke startu.“ Obě se na mne překvapeně podívají a Tepig se zeptá: „Běžíme?“ A položí důraz na to me na konci. „I ty?“ Zeptá se překvapeně. „Jo. Běhat s váma můžu.“ Řeknu jim a odstartuji. Na „Start!“ vyběhneme, tedy Vivill vyletí, ale obě se drží za mnou. Já se zastavím a řeknu: „Holky to ale nemá cenu. Snažte se být první.“ Řeknu a vrátíme se na start. „Tak znovu. Ke startu. Připravit. Pozor. A Teď!“ Všechny tři vyrazíme. První je Tepig a hned za ní je Vivill. Já s tím počítala, že budu poslední, protože nejsem pokémon. Tepig opravdu doběhne do cíle první a zavolá: „První.“ „Druhá.“ Oznámí Vivill. „Třetí.“ Oznámím, když doběhnu. „To by byla furt medaile.“ Zavtipkuji a obě se usmějí. „Tak zpátky.“ Opět to odstartuji a i nyní vyhraje Tepig, i když Vivill se podařilo její náskok trošku snížit. Ale i tak má Tepig výhru jistou. „Skvělý holky. Tak ještě jednou.“ Pořadí je stále stejné, ale tentokrát se Tepig také povede zrychlit a i když Vivill zrychlí, Tepig se podaří získat největší náskok ze všech tří běhů. „První.“ Zavolá Tepig nadšeně. „Skvělý, holky.“ Pochválím je a potom je nechám chvíli běhat samotné, protože já už nemůžu. Závody vždy vyhraje Tepig, prostě je rychlejší, ale Vivill občas náskok zkrátí a obě zrychlují. „Skvělý, holky. Teď si dáme pauzu.“ Řeknu a dáme si desetiminutovou pauzu, abychom si odpočinuly.
„Můžem?“ Obě přikývnou a vstaneme. „Takže, teď výdrž.“ Oznámím, že nyní už budeme trénovat výdrž a ne rychlost. „To se bude nejlépe trénovat dlouhými běhy. Kolem celého tréninkového pole. „Takže, budeme běhat kolečka. Teď poběžíme dvě kolečka kolem celého pole.“ Obě přikývnou a potom se rozeběhneme. Tepig vyrazí rychle, ale potom už ztrácí na rychlosti a Vivill ji doletí. A já běžím za nimi. Po jednom kolečku už ale obě běží volněji a pomaleji a oddychují, protože už nemůžou. Když oběhneme dvě kolečka, řeknu jim: „Musíte myslet na to, že máte před sebou ještě dvě kolečka, nemusíte sprintovat.“ Nechám je, aby si odpočinuly, já si také ráda odpočinu, a potom běžíme znovu. Tentokrát Tepig běží a Vivill letí rozvážněji. Nesprintují, ale běží pomaleji, ale běží – v případě Vivill letí. Vivill má lepší výdrž, protože byť Tepig celou dobu víceméně stačí, zvládne letět stejnou rychlostí i druhé kolečko, kdyžto Tepig ne. Tepig už druhé kolečko nemůže. A Vivill vyhraje. Totéž se zopakuje ještě jednou, kdy s nimi také běžím a Vivill opět vyhraje, ale letí o trošku rychleji a stejně to vydrží. Tepig a já běžíme tak, že vydržíme déle, ale Vivill je nejlepší. Potom běží pokémoni sami. Vivill je v tomto lepší. A potom si dáme desetiminutovou pauzu.
„Jdeme?“ Zeptám se a všechny tři se zvedneme. „Takže, co teď?“ Zeptá se Tepig. „Teď obratnost.“ Odpovím a dojdu ke stromu, který má velkou spoustu větví a vylezu na něj. Přelámu tam nějaké větve a položím je tam tak, aby je měla Vivill v cestě. Potom skočím dolů. „Vivill, další tvojí výhodou je to, že létáš. Některé útoky jsou pro tebe méně nebezpečné, než pro pokémony, co stojí na zemi, nebo vůbec. Ale musíš být schopná obratně létat. Prolétneš tady těmi větvemi a nesmíš se dotknout žádné větve. Ani těch, co jsem tam dodala.“ Vivill přikývne a vzlétne a pokusí se to proletět, ale asi třikrát lehce zavadí o větev. Vyhnout se měla deseti větvím. „Znovu.“ Vivill to zkusí znovu, ale opět zavadí o tři větve, dvě z nich byli ty samé. „Vivill, víc se soustřeď na ty větve a včas se vyhni.“ Vivill přikývne a zkusí to, ale v půlce se pokusí vyhnout až moc brzy a narazí do větve nad ní. „Dobrý, Vivill?“ Zeptám se. Vivill, stále letící ve větvích, přikývne a v pořádku to doletí. „V pořádku?“ „Jojo.“ Řekne Vivill a sama odlétne to znovu proltět. Tentokrát zavadí pouze jednou. A potom znovu na tom samém místě a ještě třikrát. Pořád to jedno místo. „Vivill, je to jedno a to samé místo. Dávej si tam větší pozor.“ Vivill přikývne a napodruhé se jí to podaří. „Hurá.“ Vyhrkne. „Výborně. Zkus to znovu.“ A podaří se jí to. A potom ještě dvakrát. „Výborný. Teď Tepig.“ Řeknu a Tepig se připravila.
Vymazat„Takže Tepig, ty budeš přeskakovat tahleta místa.“ Řeknu a nakreslím na zem místa, na která Tepig nesmí šlápnout. „V rychlosti.“ Tepig přikývne a rychle přeskáče po místech, na které smí na druhou stranu. „Výborný Tepig.“ Pochválím ji. Tohle jí jde. „A teď nesmíš ještě sem a sem a…“ Vyznačím několik dalších míst. A i tentokrát to Tepig zvládne. S tímto problém nemá. „Skvělý Tepig, proběhni si to ještě párkrát.“ Řeknu a nechám Tepig si to trénovat. Využiji klády, která tam je a potom kousek posunu druhou kládu, aby byla přes díru, kterou někdo v poli způsobil. A potom ještě vezmu klacky a větve a opřu je o sebe tak, aby vzniknul přístřešek, který bude na obou stranách průchozí, tedy takový tunel. A potom vyznačím klacky na zemi místa, kam Tepig nesmí šlápnout. „Tepig.“ Zavolám ji, ta doběhne trať a přiběhne ke mně. „Nejprve přeskočíš ten kmen, pod tím druhým prolezeš - je tam díra – a potom proběhneš tím tunelem. A přitom nesmíš šlápnout do těch míst, která jsou vyznačená klacky.“ Řeknu a Tepig vyrazí. Vyhne se dvěma místům, která byla vyznačená a přeskočí kmen stromu, potom se vyhne několika dalším místům a rychle podleze druhý kmen a potom se pokusí vběhnout do tunelu, ale tam se jí nepovede vyhnout se všem místům, označených klacky, protože před tunelem vzniklo jen malé místo na jeho kraji, kudy by tam mohla vběhnout a to se jí nepodaří trefit a šlápne vedle. „Tepig, nemusíš se jim za každou cenu vyhnout, můžeš je překočit, jestli t nevyhovuje to malá místo, můžeš to tam přeskočit. Teď ještě jo.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu. Proběhne to a některá místa, kam nesmí šlápnout přeskočí a takto skočí do tunelu, kterým proběhne. „Skvělý. Zopakuj to.“ Tepig to zopakuje. „Výborný. Ztížíme to. Teď nesmíš ta místa přeskočit, musíš se jim vyhnout.“ Tepig přikývne a zkusí to. Problém má s místy u tunelu. „Víc se soustřeď na místo, kudy chceš proběhnout.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu a podaří se jí nešlápnout na místo, kam nesmí, ale místo toho málem srazí tunel, protože jak tam vběhne, skoro nestačí zahnout aby do něj nenarazila a navíc spadne na zem. „Dobrý, Tepig?“ Tepig přikývne a zkusí to znovu. O malinko lépe zvládne tunel tím, že ho málem nesrazí, ale stejně tam spadne. Po asi třech dalších pokusech se jí ale podaří i tamtudy proběhnout v pohodě. „Výborně. Teď si chviličku odpočiň.“ Řeknu a zatímco si Tepig dopřává krátký odpočinek, já přendám místa, na která nesmí šlápnout jinak. „Tepig, teď tohle.“ Tepig přikývne a zvládne celou překážkovou dráhu napoprvé. „Výborný.“ Řeknu, zase změním místa a nechám Tepig, aby to zkusila znovu. Opět to zvládne napoprvé. „Výborný. A teď smíš se přemísťovat pouze skoky – nesmíš šlápnout mimo území, která jsou ohraničená klacky a přitom překonat překážky.“ Tepig přikývne a zkusí to. Jednou těsně skočí do vyhrazeného místa a jednou mimo. Ale všechny překážky zvládne. „Znovu, Tepig. Víc si dávej pozor, kam skáčeš.“ Tepig přikývne a zkusí to znovu. Se stejným výsledkem a potom ještě jednou. Potom už se ale zlepší a potom už to zvládne. „Výborný, holky. Já myslím, že toho můžeme dneska nechat.“
VymazatTepig si výdrž zlepšila a Vivillon taktéž.
VymazatTepig - 1 level, 3% sehranosti
Vivillon - 1 level, 3% sehranosti
Získala jsi 2 body.
1/ Lilligant “Orihime”, Alolan Vulpix
OdpovědětVymazat2/ Procvičení Aromatherapy (Aromaterapie)
3/ Níže.
Přemýšlel jsem, co dál. První trénink ohledně výměny energie jsem měl za sebou a abych pravdu řekl, byl jsem zmatený a celý vedle z toho, co se dělo. Na jednu stranu to bylo vtipné, z druhé strany jsem Vivillona litoval. Nebyl bojový typ pokémona a Orihime ho téměř donutila si s ní dát zápas, jen aby mu mohla dát pusu z donucení. Lilligant neměla slitování a tak jsem se rozhodl, že jelikož energii tolik chápe, mohl bych s ní v tréninku pokračovat.
Také po tréninku přišla profesorka Burnet, která nám poradila. Ne všechny útoky jsou oboustranná výměna energie, říkala. Jedním takovým útokem byla aromaterapie. Podle knih v knihovně se také jednalo o verzi léčení. Vůně často působili změny mysli, nálady, procesu poznávání nebo zdraví.
Vyhodil jsem pokéball do vzduchu. “Ori,” oslovil jsem svou Lilligant. “Procvičíme si aromaterapii. Zatím jsem tě ten útok naučil jen z důvodu dojmového kola. Nemyslel jsem však na její hlavní vlastnosti, tedy uzdravování. Aromatherapy je spíše podpůrný útok, který se může vysílat jen na tvé pokémony v týmu. Po nadechnutí vůně ze zrníček tvé květiny bude pokémon pak vyléčen z různých kondic, například zmrazení, spánek, z jedu nebo spálení. Netuším, jak přesně to funguje,” pokrčil jsem rameny.
Pak jsem však vytáhl pokédex. “K tomu tu však mám tohle,” řekl jsem a vytáhl pokédex. “Přečteme si, co na to říká pokédex,” řekl jsem. Rychle jsem projel informace o aromaterapii a pak přikývl.
“Použiješ to, abys tím někoho vyléčila. Bohužel zatím nemáme koho,” zasmál jsem se. Orihime se zlověstně usmála a přede mnou se objevil list.
“Můžeme tě uvést do stavu bezvědomí a pak tě vyvést pomocí aromaterapie,” navrhla.
Zakroutil jsem hlavou a rychle se oddálil od listu.
“Bohužel to neléčí zmatení jako stav bezvědomí... “
“Vážně? Stejně to můžeme zkusit.”
“Prosím, nemlať mě,” povzdechl jsem si. Místo toho jsem vytáhl pokéball, který byl řešením. Tím samozřejmě nemyslím pokéball samotný, ale pokémona, který se v něm skrýval.
“Vulpixi,” oslovil jsem svého pokémona, když z kulatého červeno-bílého předmětu vyskočil. “Rád bych, abys mi pomohl, prosím. Trénujeme aromaterapii. Umíš nějaký ledový útok?” zeptal jsem se.
Vulpix pouze stroze přikývl. Lilligant si ho změřila pohledem, jako kdyby se nemohla rozhodnout, zda k němu být hodná či zlá.
“Super. Použij to na mě. Zmraž mě,” pobídl jsem svého pokémona. Vulpix vykulil očima a zakroutil odmítavě hlavou.
Usmál jsem se nad jeho nevinností. “Neboj se. Vidíš tu krásnou slečnu v zelených šatech? Umí útok, kterým mě může vyléčit. Můžeš to na mě použít, nic se mi nestane,” zasmál jsem se. Ujistil jsem tak Vulpixe dostatečně, aby na mě zaútočil.
Vydechl na mě práškový sníh. Okamžitě jsem začal cítit, jak mi prsty znecitlivěly, jak mi začalo být paradoxně teplo z toho, jak moc mi byla zima. Žíly těla se mi roztáhly a najednou jsem se cítit lehce přimražený.
“Ori… použij… aromaterapii,” zamumlal jsem, co jsem mohl. Vlastně jsem necítil svůj jazyk, což znamenalo, že jsem pomalu mluvil jako někdo, kdo se sotva nedávno naučil mluvit.
Lilligant mě chvíli pozorovala, jako kdyby si sadiscky užívala mé zmrazení. Pak však do vzduchu vyslala aromaterapická zrníčka, která začala vydávat opojnou vůni. Jak jsem ji slastně nadechoval, začal jsem cítit, jak se mi svaly uvolňují, jak pomalu získávám zpátky cit do konečků svých prstů.
“Funguje to,” zasmál jsem se šťastně. “Lilligant, funguje to!” zvolal jsem.
Orihime si povzdechla. “Samozřejmě, že to funguje. Tohle to dělat má,” pověděla.
Usmál jsem se. “Je tohle jeden z útoků, který funguje na bázi jednostranné výměny?” zeptal jsem se Orihime. Minulý trénink vypadala, že znala všechno, tak jsem se jí zeptal i tenhle trénink.
Slovo jednostranná výměna mi přišlo zvláštní a ani jsem popravdě netušil čím, možná tím, že jsem byl zvyklý na to, že výměna se provádí z obou stran.
Vymazat“Vkládáš do zrníček svou energii?” zeptal jsem se.
Lilligant se zamračila a pak přikývla. “Jasně, že vkládám. Do všeho se vkládá energie.”
“Pak to znamená, že do mě vkládáš svou energii?” zamyslel jsem se.
“Nepřímo? Možná?”
“Pak mi tu energie v podstatě daruješ,” řekl jsem.
Lilligant si povzdechla. “Ještě si nejsem jistá se svým útokem. Vulpix, zmraž ho.”
Čekal jsem, že Vulpix odmítne. Ten na mě však poslušně vyslal práškový sníh. Začal mi tvrdnout mozek. “Tak to ale… není… výměna… ne?” mumlal jsem.
Orihime si znovu povzdechla a posadila se. “Možná? Je to výměna. Do tebe je dána energie z předchozího útoku, v tomhle případě útoku Vulpixe. Pak se ta energie nahradí ta mojí, která tě pak nestudí,” poučila mě.
Rádoby jsem pokýval hlavou, samozřejmě to moc nešlo, jelikož byla přimrzlá na můj krk. “To znamená… že… je to výměna?” zeptal jsem se.
Lilligant přikývla. “Myslím, že ano. Měl by ses spíš zeptat profesorky. Ta o tom i minule věděla víc než já,” pověděla.
“A… mohla bys… mě rozmrazit?”
“Ne. Nemohla. Takhle nasloucháš ženu mnohem pečlivěji a vstřícněji. Takže ne.”
Lilligant si procvičila svůj útok.
VymazatLilligant - 1 level, 4% sehranosti
Vulpix - 1 level, 1% sehranosti
Získal jsi 2 body.
1) Mightyena, pomáhá Leafeon
OdpovědětVymazat2) Naučení útoku Take Down - sražení tělem, Leafeon asistence a procvičení útoků
3)
„Tak, Mightyeno, začneme s tréninkem,“ pověděla Rin, když se Mighty objevila venku z Pokeballu. „Pojď, posaď se,“ vybídla ji a poplácala dlaní na zem vedle sebe. Mighty se rozkoukala a vydala se k Rin, přičemž se posadila vedle ní, jak si přála. „A co budeme trénovat?“ zeptala se zvědavě a zastříhala ouškama. „No, to ti jdu právě ukázat. Našla jsem v Pokedexu, když jsem ho projížděla, nový útok, který by ses byla schopna naučit. Si šikovná a silná, takže si myslím, že bez problému,“ Mightyena pokývala pyšně hlavou. „To teda jsem! Na to, že jsem holka, jsem velmi silná! Viděla jsi moje svaly?“ začala se hned nabubřele naparovat. Rin se zasmála. „Jojo, jasně, neboj. Všichni mi ukazujou svoje proporce a vypracované tělo, nejsi sama,“ ofrnila se. Mighty na ni chvíli koukala a pak udělala to „Tss“ a naštvaně zaskřípala zuby. „Ale já jsem výjimečná!“ upozornila ji. Když si Rin všimla jejího na oko naštvaného výrazu, okamžitě přikývla. Rozhodla se, že to taky zahraje. „Jistě, má královno, jste dokonalá!“ uklonila se jí se zazubením směrem k zemi. Mighty se zasmála. „Přesně tak to má být!“. Potom ale přestali lelkovat a Rin Mightyeně na Pokedexu ukázala útok Take Down neboli sražení k zemi. „Aha, to vypadá snadně,“ zkonstatovala Mighty. „Jo, myslím, že to není na techniku vůbec těžké, prostě se rozběhneš, vrazíš do pokémona svým bokem a dáš do toho pořádnou sílu!“ zazubila se a začala jí to naznačovat. Mighty však jen mávla tlapkou. „Jojo, já to chápu, chápu to!“ pokývala hlavou důležitě. Chápejte, nechtěla, aby ji tu Rin znemožňovala.
Po krátkém rozehřátí (tři kola na běžeckém oválu, protažení svalů a skákání přes švihadlo – Rin přivázala jednu část dlouhého švihadla k větvi stromu a druhou držela a motala s ní, Mighty skákala) si Mightyena nejdříve zopakovala techniku útoků, které už umí. Jsou jimi útok Bite, Crunch a Tackle. Spolu s Rin se zaměřila Mightyena hlavně na procvičení útoku náraz, protože Tackle a Take Down jsou si podobné. Obojí je náraz tělem. Protože venku na tréninkovém poli nebyl k dispozici žádný boxovací pytel, vypůjčila Rin na dnešní trénink molitanového panďuláka, který se zabodl hrotem do země a tam byl stabilní a nespadl po každém útoku. „Tak pojď, Mighty. Chce to vypilovat techniku. Musíš na panďuláka naběhnout a v poslední chvíli nastavit plece a bok a vrazit do něj právě tímhle. Hlavně teda bokem těla,“ vysvětlovala jí. Mighytena však tohle pochopila i z videa z Pokedexu, takže si v hlavě říkala, že to, co jí Rin říká, je jen ztráta času. Už se třepala na to, aby mohla začít. „Tak pojď,“ vybídla ji Rin nakonec a Mightyena radostně, energicky povyskočila. Po prvním zaútočení však zjistila, že ona správná technika útoku je na tom to nejtěžší. Zkoušela to pořád dokola a dokola, ale zatím se jí nedařilo panáčka úplně svalit k zemi. Opravdu až po nějakém čase, kdy se do tohoto útoku trochu dostala a pochopila, co a jak, se jí povedlo panďulákovi trochu více ublížit. Už mohla do útoku vložit větší sílu, rozběh i odraz, jelikož pochopila, jak na to. Technika však pořád nebyla dokonalá a stále bylo co zlepšovat. „Chci pauzu!“ vyřkla v okamžiku, kdy se jí vyčerpáním podlomily nožky. „Jasně, pojď, sedneme si,“ ukázala Rin prstem na větší strom, co tu byl.
Společně si tam pak sedli a odpočívali. „To by jeden neřekl, ale pořád běhat a vrážet do někoho nebo něčeho je náročné,“ pověděla polohlasem. Svalila se na bok do měkké trávy a hlasitě vydechla. „Budu tam mít modráka pod srstí,“ zkonstatovala, jelikož už teď ji bok bolel. Rin chvíli jen tak seděla, ale pak zapřemýšlla, že by mohla vytáhnout z Pokeballu Leafeona, aby se rozehřál a rozcvičil. Vyvolala ho tedy ven a přivítala se s ním. „Pomůžeš nám při tréninku? Dáš si zápas s Mighty, aby mohla pořádně potrénovat její nový útok, který se teď učí?“ zeptala se a nabídla mu čokoládové srdíčko, které on okamžitě slupnul. Pak souhlasi. Rin koukla na odpočívající Mightyenu: „No, nedala by sis něco?“ navrhla pak a zaštrachala v tašce, přičemž vytáhla jahodové mléko a nalila jí ho do jakési misky, kterou našla. „Bude se ti to lépe pít,“ usmála se a Mighty se mléka dotkla opatrně jazykem. Ze začátku se trochu ofrňovala, protože to neznala, ale jak se toho dotkla, zachutnalo jí to. „Doplní ti to ztracenou energii,“ zazubila se Rin a sama snědla sendvič a po sendviči čokoládku. Pak se ale rozhodla, že zbaští ještě marcipánku a vše zapila sodou. Rin prostě zbožňovala sladké. A vlastně všeobecně všechno jídlo.
VymazatPo pauze se vrátili do tréninku. Mighty si trochu odpočinula a zregenerovala svaly, tak mohla dát do tréniniku znovu dostatek energie. „Teď se snaž toho panáčka opravdu srazit až k zemi i s hrotem. Ten, pokud do toho dáš pořádnou sílu, se vyvrátí ze země, není to tam napevno dané, to zvládneš!“ podporovala ji a Mighty začala. Samozřejmě postupem času, kdy měla pocit, že jí to stále nejde, měla pocity beznaděje, neschopnosti a poraženecké kecy, ale Rin ji vždy povzbudila a dokopala k tomu, aby dál pokračovala. „Nevzdávej to, silný pokemon je ten, co jde do všeho a nic nevzdává!“ Leafeon se mezitím rozhýbal a na Rininu žádost si procvičil svoje útoky.
Po nějaké chvíli, co se Rin zdálo, že se Mightyeně útok Take Down daří lépe, rozhodla, že ho zkusí na Taroovi. „Pojďte si dát zápas, kulíšci,“ vyzvala je. Ti na ni oba dva koukli jak na tydýta, proč je jako nazývá kulíšky? Nechali to však bez odezvy a postavili se na svá místa. „Tak, Leafy, začni listovou břitvou, a pořádně! Nešetři ji!“ začala Rin akčně zápas. Leafeon uposlechl a vyslal malé, ostré lístečky směrem k Mightyeně, která se ale nedala a šikovně se útoku vyhnula tak, že vyskočila na kámen, který tu byl. „Náraz!“ zakřičela na oba zaráz a oba pokemoni začali s útokem Tackle. Oba se srazili k zemi, ale nijak moc jim to neublížilo, pouze získali nějaké menší škrábanečky. „A teď, Mightyeno, použij Take Down! Leafeona vyhni se a použij Listovou čepel, ano?“ Mightyena hlasitě vydechla a rozběhla se s hlasitým vrčením proti Leafeonovi, kterému se už zalesknul a prodloužil list na hlavičce. Ten se šikovně vyhnul a zezadu Mightyenu napadl svojí čepelí. „Mightyeno Bite,“ Mighty by byla dopadla na bok a nemohla se zvednout, ale nějak se jí ve vzduchu podařilo převrátit a dopadla na tlapky a hned se rozběhla proti Leafeonovi, kterého svým temným útokem zasáhla. „Taro, nedej se, znovu listovou čepel,“ Leafeon se snažil, ale tentokrát se Mighty vyhnula a zkusila znovu svůj útok Take Down, který teď celou dobu pilovala. Taro byl zasažen a jeho tělíčko odletělo o několik metrů dál a dopadlo na tvrdou zem. „Wau! To byla síla!“ pochvalně křikla Rin. „To teda byla, tse,“ zahuhlal Taro, který se sotva chudáček zvedal. Takovou ránu nečekal. „Už nechci pokračovat, bolí mě bok, jak jsem spadl,“ postěžoval si naštvaně. „Haha!“ zazubila se hned Mighty, měla velkou radost, že se jí útok tak zadařil. „Vážně?“ starala se hned trenérka a poklekla k němu, aby ho mohla prohlédnout. „Ach, ty můj chudáčku, pojď sem,“ zašvitořila tiše a vzala si ho do náruče. Leafeon nahodil bolestný výraz, ale jak měl na dohled Mightyenu a ta koukala na něj, vyplázl na ni hravě, lišácky jazyk, že Rin jeho nese a mazlí a ji ne. Společně se pak všichni vydali rovnou z téninku do střediska, aby se na ně podívala sestra Joy. „Slibuju, že spolu podnikneme teď něco odpočinkového. Třeba se můžeme vyvalit na naší známé louce a jít do vody,“ pronesla během cesty k Joy Rin a všichni spokojeně ťapali ke středisku. Rin a Mighty po svých a Leafy v náruči.
Vymazat--------
aplikovat
RIN - 1x soda, 1x marcipánka, 1x sendvič, 1x čokoládka
LEAFEON - 1x čokoládové srdce
MIGHTYENA - 1x jahodové mléko
Mightyena se útok naučila, ale bude si jej muset procvičit. Leafeon si útoky krátce procvičil.
VymazatMightyena - 2 levely, 4% sehranosti, 10% láska (3% jahod. mléko, 7% Rin's)
Leafeon - 1 level, 4% sehranosti, 12% láska (5% čok. srdce, 7% Rin's)
1. Sandshrew
OdpovědětVymazat2. Pokusí se naučit Dig
3. Lilica se rozhodla, že se pokusí naučit Sandshrewa nový útok, přece jen byl zemní pokemon, ale ještě neznal žádné útoky zemního typu. "Sandshrew, pojď ven." Pokemon se objevil a posadila se.
"Ahoj."
Chovatelka se usmála, když si všimla, že se Sandshrew začal okamžitě rýpat v zemi. "Ahoj, jak vidím, dnešní trénink se ti bude líbit."
Pokemon se na ni zvídavě podíval: "Vážně?" optal se.
"Budeš se učit útok s názvem Dig. Útok se sestává ze tří fází, první je, že se celý zahrabeš, druhá je, že si prohrabeš tunel a třetí je, že vyskočíš odněkud, kde to protivník nečeká a zaútočíš." vysvětlila dívka a sledovala, jak pokemon pookřál.
„Takže dnešním tréninkem bude hrabání?“ zeptal se nadšeně.
„Technicky vzato ano, ale doufám, že se také naučíš něco nového.“ Usmála se dívka. Sandshrew se připravil mnohem radostněji, než ho kdy dívka viděla trénovat, naposledy ho takhle nadšeného v kuchyni. Měla by ho tam opět vzít. Ale nyní se musela soustředit na trénink.
„Tak první fáze je zahrabat se.“ Než to dívka dořekla, místo Sandshrewa před ní byla jen díra. „To by bylo, jen doufám, že ho dokážu přimět k tomu, aby se zase vyhrabal.“ Zabručela si chovatelka. „Sandshrew?“ optala se, ale potom si všimla, že od díry začala putovat hromádka hlíny. Lilica si stoupla do cesty putujícímu krtinci. Když jí hromada narazila do boty a zastavila se, chovatelka se sehla a odhrnula hlínu ze zastaveného krtince. „Sandshrew?“
Pokemon se zdvihl a setřásl ze sebe zbytek zeminy. „Ano?“
„Vidím, že jsi už začal s druhou fází, kopáním tunelu.“ Konstatovala dívka pobaveně.
„Tak trochu.“ Začervenal se Sandshrew.
„Dvě věci, když začneš kopat tunel, musíš se naučit určovat, kde je cíl, možná se bude pohybovat, měl bys cítit pod zemí kroky. Nejdřív to zkusíme, a potom spravíme tu druhou věc.“ Navrhla dívka.
„Nejdřív zkusíme, jak dobře se orientuješ prostorem, když jsi pod zemí. Já přejdu o pár metrů a až se zastavím, půjdeš pod zem a zkusíš se podhrabat až ke mně.“ Instruovala dál. Pokemon jí kývl. Chovatelka od něj poodešla asi o pět metrů na sever. Sandshrew zase zmizel pod zemí, krtinec na nic nečekal a začal se pohybovat správným směrem, ale po čtyřech metrech začal zpomalovat, jako by pokemon pod zemí pochyboval o směru nebo vzdálenosti kopání. Krtinec se zastavil asi pět centimetrů před dívčinou nohou a pokemon váhavě vylezl. Lilica se na něj usmála. „Nemusíš se bát, než jsi bydlel u mě v pokeballu, tak se vsadím, že jsi takhle cestoval často. Máš dobrý odhad, tak o něm nepochybuj.“ Povzbuzovala dívka.
Lilica opět poodešla o pár metrů dál. Tentokrát když se Sandshrew zahrabal, krtinec se přesunul až k ní bez zaváhání. Po vynoření ho dívka pochválila: „Skvělá práce, co myslíš, zvládneš to s pohybujícím se cílem?“ pokemon kývl.
VymazatDívka poodešla, ale tentokrát, když se krtinec začal pohybovat, dívka se rozešla jiným směrem. Měla radost, když si všimla, že hromádka hlíny změnila směr. Dál pokračovala a pokemon se vynořil asi dva metry za ní.
„Dobrá práce, bylo vidět, že vnímáš, jak se pohybuju, ale když se ti cíl pokouší utéct, buď se musíš vynořit pod ním, to když je cíl lehčí než ty, nebo mu nadběhnout, když se vynoříš za ním, tak ti uteče. Vynořit se za cílem se vyplatí jen, když se zastaví a čeká, kde se vynoříš.“ Snažila se chovatelka vysvětlit strategii tohohle útoku. „Tak znovu.“ Pobídla a Sandshrew opět zalezl pod zem.
Tentokrát dívka šla rychleji. A byla ráda, když viděla, že se jí krtinec snaží nadběhnout. Sandshrew se vynořil dva metry před ní. „Skvěle, teď si myslím, že ti můžu svěřit tu druhou opravu.“ Nabídla chovatelka.
„Ano?“ optal se pokemon.
„Zkus se zahrabat trochu hloubš, v této hloubce vidím, kam hrabeš.“ Vysvětlila dívka zmatenému pokémonovi.
„Aha, jo rád to zkusím.“
Lilica se rozhodla, že to ztíží a tentokrát začala utíkat. Sandshrew se zničehonic vynořil tři metry před ní a vypadal dost unaveně. „Skvěle.“ Povzbudila dívka. „Co myslíš, zkusíme to ještě jednou?“ optala se dívka. Sandshrew svolil k poslednímu pokusu. Teď to začalo bavit i chovatelku, jak neviděla, kam pokemon míří, bylo to překvapení i pro ni, když se vynoří. Ale dívce se začalo zdát, že běží nějak moc dlouho. Lilica se zastavila a rozhlédla se kolem. „Sandshrew?“ zavolala. „Sandshrew, jestli jsi usnul v díře, tak milej zlatej nevím, jak tě najít, nemám rýč a to, abych zkusila chytit Onyxe, jen aby tě našel a vyhrabal, je dost excesivní.“ Chovatelka už nevěděla, jestli mluví na pokemona, nebo jen pro sebe. Začala se strachovat, co bude dělat.
Naštěstí pět metrů od ní zašustilo křoví a z něj vylezl Sandshrew s pár listy za ušima. Dívka nevěděla, jestli se má smát, nebo začít s přednáškou, proto se raději zeptala „Co se stalo?“
Sandshre se začervenal: „To byla názorná ukázka toho, že se jinak hrabe na rovině a trochu jinak z kopce. Chovatelka se zadívala na jejich okolí a skutečně, tréninkové pole se začalo trochu svažovat. V tu chvíli se dívka rozesmála. „Tak už víme, že příště natrénujeme hrabání ze svahu,“ zasmála se. „Na, vem si Leppa berry.“ Nabídla pokémonovi svačinu, kterou vylovila z tašky. Jak si ji pokemon vzal, dívka se zamyslela. „Když o tom uvažuju, tak až upečeme tu pizzu, tak nám nezbude moc berry.“ Otočila se na Sandshrewa. „Co myslíš, máš ještě sílu se mnou jít nasbírat berry?“ optala se.
Sandshrew se zvedl a usmál se na Lilicu: „Po téhle svačince sbírání berry ještě zvládnu.“
Sandshrew se útok naučil.
VymazatSandshrew - 2 levely, 4% sehranosti, 3% štěstí (3% leppa)
1/ Flaaffy, Samurott “Toshiro”
OdpovědětVymazat2/ Procvičení Thunder Shock, naučení Electro ball; Toshiro pak pózuje
3/ Níže.
Sotva se Flaaffy objevila venku, málem jsem začal ječet jako fanynka. Přihnal jsem se k ní jako severský vítr a začal si hrát s její vlnou.
“Musím říct, že až se vyvineš, tohle mi bude chybět,” zamumlal jsem. Flaaffy na mě hleděla trochu zhrozeně. Pak jsem se jen ušklíbl a zazubil se. “Myslím, že tak či onak bude nádherná, s vlnou či bez. Pořád se s tebou rád kdykoliv pomazlím,” usmál jsem se.
Pokémon jevil lehké známky rozpaků. Ušklíbl jsem se a odtáhl se.
“Abych začal dnešní trénink, už jsem ti vymyslel jméno. Trvalo mi to velmi dlouho, ale řekl jsem si, že pokud jsi jedna z mých prvních pokémonů, musím si promyslet, jak ti budu říkat,” načal jsem. Hned jsem si získal pokémonovu pozornost. Nehodlal jsem ji napínat dlouho a vyklopil jméno.
“Aries. Líbí se ti Aries? Původně jsem zamýšlel s Arieus, ale to mi zní moc mužně. Aries je mnohem rozkošnější,” zazubil jsem se.
Nechal jsem Flaaffy o jméně přemýšlet a začal hrabat v pokédexu obrázek s novým útokem.
“Dneska se zaměříme na elektrický útok,” řekl jsem. Strčil jsem jí displej před obličej. “Electro ball. Než však začneme, je dobré si procvičit útoky. A zapojí se i Toshiro, jelikož jsem ho roky neviděl,” zasmál jsem se.
Roky to nebyly, ale byl jsem rád, že svého oře znovu vidím. “Toshi!” zvolal jsem.
“Lynn! Můžu tě naučit plavat?” zasmál se.
“Uhh... později. Chci, abys pomohl Flaaffy s tréninkem. Nejdříve se oba rozeběhejte, ať se rozcvičíte. Budu běžet s vámi. Tak jdeme,” pobídl jsem své pokémony.
Toshiro pobíhal s nadšením, skoro poklusem. S Flaaffy jsem měl jisté potíže.
“Kéž bych měla zpátky čtyři nohy,” povzdechla si za běhu.
“To bys pak ale neměla ruce na objímání!”
Jakožto hrdý trenér, složil jsem se na zem až když jsme všichni uběhli kolečka.
“Kromě plavání se ještě naučíš běhat, Lynn,” poznamenal Samurott. Zvládl jsem jen zvednutí ruky.
“Že neumím běhat neznamená, že mám špatnou fyzickou kondici.”
“Pravda. Že se potápíš taky neznamená, že neumíš plavat.”
Zachránil ho nevinný úšklebek. Povzdechl jsem si a dal se dohromady. “Každopádně, mohl bys ukázat Flaaffy vodní puls?” zeptal jsem se.
Samurott přikývl. Pomalu v tlamě utvořil zářící kouli pulzující vodní energií, kterou poté vypustil do vzduchu. Puls chvíli držel svůj tvar a jakmile dosáhl svého vrcholu, začal klesat. Než dopadl na zem, rozplynul se.
“Viděla jsi to?” zeptal jsem se Flaffy.
“Viděla. Je to podobné electro ball, hádám, že?”
“Jasně,” kývl jsem. “Electro ball funguje úplně stejně jako vodní puls, jen místo vodní energie se tvoří z elektrické energie. Je to pro tebe jednodušší a navíc možné, vodní puls by ses nedokázala naučit,” vysvětlil jsem jí. “Dáme se do toho.”
Den, kdy jsem Toshira učil vodní puls, jsem si pamatoval, jako kdyby byl včera. Neměl jsem až tak dobrou paměť, ale tehdy byl Shiro velmi roztomilý Dewott, tudíž se na to těžko zapomnělo. “Electro ball je útok, kterým můžeš zmást nepřítele…”
“A to se určitě v zápase hodí!” zvolal Samurott. Ušklíbl jsem se a přikývl.
“Správně. Není to zrovna nejsilnější útok a tak ho můžeš použít jako návnada. Nepřítel se zaměří na electro ball, zatímco ty zaútočíš ze zálohy z jiné strany. Taky vypadá hezky…”
“Takže to můžeš pak využít i v dojmových kolech!” doplnil mě opět Toshiro. Ušklíbl jsem se.
“Chceš to říct za mě? Budu rád,” zasmál jsem se.
Sotva jsem dořekl, Samurott ztichl a vzdálil se na pár metrů od nás.
“Pak můžeš hrát roztomilého! Zase,” zasmál jsem se.
Shirovi se zaleskly oči, ale jen přikývl.
Vrátil jsem se opět k Flaaffy. “Tvým úkolem bude nejdříve nastřádat energii, jako když ses učila své zbylé elektrické útoky. Věřím, že to zvládneš,” řekl jsem. Bylo důležité postupovat popořadě.
Soustředění energie Flaaffy dokázala. Soustředila se a ze vzduchu sebrala všechny elektrické výboje, které přetáhla na sebe. Za chvíli jí vlna jiskřila energií.
“Nyní energii přetáhni do jednoho bodu. Vytvoř kouli, jako předtím udělal Shiro. Pane Samurotte, mohl bys to znovu ukázat?” zeptal jsem se.
VymazatToshiro přiklusal na zavolanou. Vytvořil vodní puls a vyslal ho do vzduchu. Koule zarotovala a Samurott si elegantně chytil na špičku rohu. Flaaffy tak měla necelou vteřinu na to spatřit vodní puls stálý, než nepraskl jako bublina.
“Takto. Jak si můžeš všimnout, Samurott si nejdřív nastřádal energii do jednoho bodu a poté kouli zvětšil. Zkus to taky,” řekl jsem.
Flaaffy přikývla. Zajiskřila a vydala proud elektřiny, ovšem ten opsal krásný oblouk a skončil v zemi.
“Znovu. Zaměř se třeba na svou hlavu. Pokus se puls vytvořit tam,” řekl jsem.
Pokémoní slečna se snažila, ovšem pokaždé vystřelila silný elektrický proud do dále, jako kdyby používala bleskový šok.
“Promiň,” zamumlala.
Přemýšlel jsem, jak na to, a pak konečně přišel k dobrému nápadu.
“Samurott ti vytvoří předem kouli, použije vodní puls. Ty se ho pokusíš trefit bleskovým šokem tak, abys ho nezničila a zároveň kouli nabila.
Tohle Flaaffy znělo očividně lépe. Samurott měl hezkou šanci procvičit si vodní puls.
“Střel, Rotte! Do vzduchu s tím,” řekl jsem.
Toshiro vytvořil vodní puls a vypálil ho do vzduchu. Flaaffy zaměřila pohled na vodní puls, nabila se a vyslala elektrický šok. Blesk minul kouli o malinký kousek. Vodní puls se rozplynul než stihl dopadnout na zem.
“Myslím, že na nástřelnou palbu nebudeš mít zrovna čas,” zasmál jsem se. Flaaffy se jen usmála a pokynula Toshirovi, aby vystřelil další puls.
Můj obrněný partner vytvořil další puls a již se ocitl ve vzduchu. Tentokrát Flaafy měla nabito. Vystřelila a zasáhla vodní puls.
Z nějakého důvodu však vodní koule praskla a rozplynula se, zatímco elektřina letěla dál do země.
“Zaměř se na to, že tu kouli nechceš zničit. Chceš ji zasáhnout a nabít ji,” začal jsem vysvětlovat. “Je to to samé, jako kdybys chtěla zasáhnout elektřinou žárovku, ale tu přeci nechceš zničit. Chceš ji jen nabít, aby se rozsvítila.”
Flaaffy přikývla a znovu dala Samurottovi znamení. Ten vystřelil vodní puls do vzduchu. Flaaffy si dala lehce na čas, než vyslala bleskový šok. Tenký proud opsal tvar oblouku a lehce ťukl do obalu vodního pulsu. Obří kulatá kapka se zatřásla a rozpadla se.
Zvedl jsem obočí. Sice to byly neúspěchy, ale v každém jsem viděl malé množství umění. Poznamenal jsem si, že tato kombinace vypadá moc dobře, pro své budoucí soutěžní účely.
“To byl moc slabý proud. Klidně vyšli silný šok - zaměř se ale na to, že chceš, aby se tvá elektřina stala součástí toho pulsu. Jako kdybys ji chtěla vměstnat dovnitř,” řekl jsem a sám si představil, jak žlutý proud cpu do vodní koule.
Dal jsem chundelaté ovečce chvíli čas a pak sám pokynul Samurottovi. Toshiro se situací bavil a než vystřelil puls, ťukl do něj čumákem jako do míče.
Vlastně jsem ho první trénink učil, že je to míč.
Flaaffy po kouli vystřelila elektřinou a povedlo se jí na chvíli rozsvítit vodní puls žlutě, dokud se sám nerozpadl a nepukl jako balónek.
Zatleskal jsem. “Výborně! Dobrá práce. Jsi šikovná, Flaaffy,” zasmál jsem se.
Flaaffy se začala červenat, natož jsem rychle přešel k další části, než se mi změní v tamato berry.
“Zkus to ještě jednou. Velmi jemně. Skoro jako hebké pohlazení,” pobídl jsem ji.
Pokémon přikývl. Samurott vypálil vodní puls. Flaaffy byla připravena s elektrickým šokem a v momentě, kdy se elektrický proud ocitl na povrchu vodního pulsu, obal lupl jako hroznové víno. Celý vodní puls byl zničen elektrickým proudem.
“Možná se na to elektrický šok nehodí?” zadumal jsem.
“Určitě ano. Jen… moc nevím, jak na to,” zasmála se.
Přemýšlel jsem a poté Flaaffy podal svůj prst. “Vyzkoušej si elektřinu na mě. Musí být dostatečně slabá na to, aby vnikla do pulsu a zároveň dost silná na to, aby nabila kouli,” řekl jsem. “Toshi! Nehas mě vodou, když začnu hořet. Elektřina přejde na tebe.”
“Lynn?!”
“Dělám si srandu,” zasmál jsem se.
Vždycky to skončí u toho, že se nechám zmrazit, spálit, otestovat na sobě elektřinu.
VymazatNejsem masochista?
“Můžeš,” pokýval jsem Flaaffy. Byla dost proti tomu, ale ujistil jsem ji, že mám rychlý organismus, takže se i rychle zotaví.
Popravdě jsem netušil, kolik je na tom pravdy, ale byl to jediný způsob, jak zjistit volty.
Flaaffy se mě dotkla a projela mnou elektrika. Kůže mi zavibrovala, ale u toho to skončilo. Hádal jsem, že to mohlo být akorát, až když jsem začal cítit lehkou paralýzu v oblasti ruky, kde mě držela.
“Ještě trochu silněji. Trochu, neusmaž mě,” ušklíbl jsem se.
Chundelinka přikývla a šok mnou přejel ještě jednou. Čistě z instinktu jsem se vyškubl z jejího sevření, aniž bych mohl z vůle ovlivnit.
Nebo jsem vůli neměl dostatečně silnou.
“To bylo akorát. Takhle silně vystřel i po vodním pulsu,” přikývl jsem.
Flaaffy přikývla. “Můžeš,” pobídla Samurotta.
Můj partner vytvářel vodní pulsy tak rychle, že jsem si v podstatě procesu ani nevšiml. Než jsem si stihl uvědomit, vodní puls už letěl do vzduchu. Flaaffy zaměřila přesně a vystřelila bleskový šok. Elektřina vešla do vodního pulsu a smísila se s vodní energií, poté si převzala celý puls.
“Takhle! Takhle má electro ball vypadat,” ukazoval jsem rychle, dokud se puls nerozplynul.
“Moje koule byla žlutá!”
“Byla žlutá, Shiro!”
Flaaffy si byla se svými silami jistější. Vypadala pyšně na svůj pokrok. Teď, když zvládla soustředit svou energii a udržet ji nějak na uzdě, už zbývalo jen energii soustředit do tvaru koule.
“Abys vytvořila kouli, stačí, když soustředíš spoustu energie na jedno místo. Gravitace automaticky udělá kouli, je to takové pravidlo. Stejně jako když zvedneš vodu do vesmíru,” řekl jsem.
Flaaffy zajiskřila bleskovými jiskrami a poté vyslala bleskový šok, který mě minul o jednoho Samurotta.
“Promiň!” zvolala.
“Moje chyba, moje chyba,” ujistil jsem ji. Hleděl jsem na zasažené místo. “Asi to automaticky netvoří kouli, jak jsem si myslel…”
“Lynn! Kdysi si mě to učil, pamatuješ?” povzdechl si Samurott a přešel k Flaaffy sám. “Soustřeď energii mimo své tělo. Představ si, že ji chceš třeba vytvořit na ruce. Pořádně se na to místo zadívej a představ si, že tam tečka. Tam zaměř svou energii,” vysvětlil.
Pokýval jsem hlavou a přijal realitu. Nemohl jsem vyučovat útok, který jsem sám neuměl. Toshiro měl vodní puls zažitý a tak věděl, jaký je to pocit. Pocit, který bych nikdy já nepochopil, jelikož nejsem pokémon.
Flaaffy přikývla. Samurott se postavil vedle ní a pohlédl na mě. “Co tam stojíš? Pojď se soustředit taky, abys na ni úchylně nekoukal!”
“To je zrada,” povzdechl jsem si. Všechno, co jsem mu řekl, se mi hezky vrací v kroužku. Uchechtl jsem si a zaujal místo vedle Flaaffy.
“Představ si, že tvoříš kouli. Musí to být koule. Udržuj si tu představu v hlavě. Nejdřív stačí malá,” kývl Samurott a vyčkal, až mu Flaaffy potvrdí, že slyšela a pochopila.
Všichni tři jsme zavřeli oči. Sám jsem začal fantazírovat o různých věcech, hloupých i divných, v podstatě jsem ztratil kontrolu nad svou myslí. Kdybych sám vlastnil schopnost své myšlenky převést svou energii do toho, nad čím přemýšlím, vytvořil bych si armádu Delií.
Slyšel jsem praskání a když jsem otevřel oči, jenom abych se podíval, Flaaffy měla v rukách žlutou kouli zářící jako ta nejsilnější žárovka. Byla malá, ale přísahal jsem, že kdybych si ji vzal do vany, zabil bych se.
Samurott měl jen zavřené oči a vypadal velmi klidně, jako kdyby si ani praskání nevšiml. Přemýšlel jsem, kde vzal takové vlastnosti, když jsem ho zrovna něco takového neučil.
Aspoň jsem si nevzpomínal, že bych ho to učil.
Koule pomalu rostla do velikosti větší bobule a pak se Flaaffy začala mračit.
“Nemyslím, že je ta koule stabilní,” podotkl jsem. Flaaffy otevřela oči a zamrkala. Vyděšeně pohlédla na předmět, který vytvořila.
“Počkej! Nepanikař!”
V ten moment kouli neohrabaně hodila na zem, jako kdyby byla koule nějaký hmyzák, kterého se nechtěla dotýkat. Electro ball praskl a jiskry se rozletěly na všechny strany.
Z nějakého důvodu jsem měl zatracené štěstí. Nedostal jsem ani jedinou jiskrou. Samurott se oddálil pár set kroků než jsem si vůbec všiml, že už utekl. Flaaffy si chránila obličej, což bylo jedině dobře.
Vymazat“Všichni v pořádku?” zeptal jsem se.
Flaaffy přikývla. Než stačila říct, že se omlouvá, skočil jsem jí do řeči.
“Dobrá práce. Podařilo se ti vytvořit electro-kouli. Ještě trochu a dopilujeme to,” usmál jsem se.
Pokémon na mě chvíli hleděl. Toshiro přiběhl zpátky. “Taky si myslím, že je to dobrá práce! Sám jsem si vedl mnohem hůř při svém tréninku vodního pulsu,” zazubil se.
Flaaffy se nadechla a znovu se soustředila. Tentokrát jsem hleděl, jak se koule pomalu tvoří a syčí elektrickou energií. Vytvořila obdobně velkou kouli.
“Pozor. Opatrně. Čím větší je, tím je nepřirozenější a nestabilnější. Pomalu,” nabádal jsem ji.
Přikývla a začala pomalu elektro-kouli zvětšovat. Vypadala, jako kdyby se vlastního útoku bála.
V jisté velikosti skončila a já přikývl. “To je ono. Teď to hoď dopředu, jako kdybys vrhala kamenem,” řekl jsem. Pochyboval jsem o tom, že Flaaffy někdy házela kamenem - vždyť sotva nedávno něco jako ruce teprve dostala.
Jak jsem čekal, hodila kouli jak pytel brambor. I to byl však dobrý pokrok.
“Velmi dobře. Jsi unavená?” zeptal jsem se.
Zakroutila hlavou. Ujistil jsem se, že říká pravdu. “Dáme si chvíli přestávku. Vysvětlím ti s Shirem, jak se pak hází,” řekl jsem. Dobrovolně či ne, svolila a všichni jsme se posadili na okraj tréninkového pole.
Oběma jsem dal flašku vody, Flaaffy na osvěžení, Samurottovi na doplnění vody v těle, jelikož spotřeboval spoustu energie. Flaaffy jsem k tomu ještě přidal marcipánku.
“Teď se zaměříme na přesnost. Přinesu ti dřevěné klacíky. Pokusíš se je trefit,” řekl jsem a zvedl se. Samurott se zvedl, aby šel se mnou. Zastavil jsem ho pohybem ruky. “To je v pohodě. Seženu je sám. Můžeš odpočívat.” A zmizel v lese nedaleko.
Když jsem se vrátil, měl jsem dostatek klacků v případě úspěchu i neúspěchu. Flaaffy vyskočila na nohy, připravena na trénink.
“Tvým úkolem bude sestřelit klacek s pomocí elektro-koule. To je jednoduché, že?” zazubil jsem se. “Nejdříve si můžeš elektro-kouli připravit předem. Vytvořit ji ti ještě nějakou dobu trvá, proto ti dám tenhle čas navíc. Myslím, že čím déle budeš pak cvičit, tím rychleji to půjde.”
Vyčkal jsem, dokud si nevytvořila zářící elektrickou kouli. Vyhodil jsem pak dřevěný klacek do vzduchu a hned utekl stranou.
Flaaffy mi při hodu připomínala hráče velmi staré hry. Sám jsem ji hrál. Úkolem bylo sestřelit kachničky. Působila lehce komicky.
“Zkus efektivnější hod. Házej plnou silou a začni maličko nakloněná. Takhle,” řekl jsem a hodil klacek kupředu, jako kdybych házel granát.
Nebo granátové jablko. Granát jsem v ruce nikdy neměl.
Flaaffy mě sledovala a při následujícím hodu se pokusila můj pohyb napodobit. Tentokrát už zvládla hodit kouli aspoň správným směrem.
“To bylo dobré. Pamatuj na načasování. Klacek nezůstane na místě, než tam koule doletí. Pokus se hodit kouli tam, kde myslíš, že se klacek ocitne, než tam koule doletí,” vysvětlil jsem.
Pokémon přikývl. Připravila si kouli a já hodil dřívko do vzduchu jak nejsilněji jsem mohl. Elektro-koule minula klacek o jeden Samurottův vous.
“Ještě trochu. Můžeš taky koordinovat rychlost hodu sama,” kývl jsem.
“Tentokrát to už zvládnu,” řekla a vyplázla jazyk. Podle mě o tom ani nevěděla.
Vyhodil jsem dřívko do vzduchu. Flaaffy se napřáhla a hodila elektro-ball. Koule pulzovala ve vzduchu a jiskřila. Zasáhla dřívko a zasyčela. Klacík pak spadl na zem opálený do černa.
“Úspěch!” zvolal jsem nadšeně. “Dobrá práce!” usmál jsem se.
Flaaffy zářila očka. Nadšeně vytvořila další kouli, jako kdyby si to chtěla zopakovat. Její další hod minul.
“Oops, moje chyba. Hodil jsem to jinak,” ušklíbl jsem se šibalsky.
“Chápu. Příští trefím určitě!”
Vyhodil jsem klacek do vzduchu. Než Flaaffy stihla udělat kouli, můj klacek zasáhl vodní puls.
“H-hej, Shiro!” zamračila se Flaaffy.
Flaaffy jsem pak odvolal, aby si odpočinula. Byla skvělá na mazlení, ale při trénincích se lehce unavila. Zůstal jsem na poli sám s Shirem.
Vymazat“Shiro, vážně si pamatuješ trénink vodního pulsu?” zeptal jsem se.
“Jasně! Pamatuji si i to, co jsme dělali potom!” zazubil se.
“Nechtěl by sis to zopakovat?” ušklíbl jsem se.
Toshiro se rozzářil a na chvíli se oddálil. Zvedl se na zadní nohy a provedl cosi, co mě uvedlo do stavu lehké nostalgie. Vypadal jako Dewott, co dělal Peace-sign.
“Vypadáš jako barbar,” vyprskl jsem smíchy.
Samurott seskočil zpět na čtyři. “Co teď můžu dělat? Už nemůžu pózovat,” posmutněl.
Zamyslel jsem se a pak luskl. “Je tu jedna věc, kterou můžeš dělat. Učil jsem se to ve škole. Existuje speciální disciplína pro čtyřnohé jezdecké pokémony. Jmenuje se to drezura. Znáš to? Sice tam nejsou přímo pózy, ale něco jako cviky.”
Samurotta jsem přemluvil, aby si to zkusil. Vylezl jsem na jeho hřbet a chytil se jeho hřívy. Ve skutečnosti jsem si přidal velmi divně. “Nejjednodušším cvikem je schenkelweichen. Nechci vědět, kdo ten originální název vymyslel, ale je to ustupování na holeň. Jde o to, že překřížíš končetiny, když jdeš do strany nebo dopředu,” řekl jsem.
Toshiro zmateně zapletl nohama. “Ne, takhle ne. Zkřiž nohy,” řekl jsem. Poté, co tento cvik Samurott provedl, málem zakopl o vlastní nohu.
“Taky musíš stát rovně. Myslím tím mírně ohnutý k té straně, ke kterou jdeš.”
“Jak se mám ohnout dopředu?” řekl zmateně.
Ještě chvíli jsme zmateně chodili sem a tam, přičemž Samurott se mnou i beze mě na zádech párkrát zakopl.
“Musím ti říct, Shiro, jsi asi tak elegantní, jako válečný kůň barbarů,” zasmál jsem se.
“To bys ale ty byl můj barbarský jezdec,” odfrkl si.
Ušklíbl jsem se. “Ne nadarmo jsou tyhle cviky soutěžní. Pokémoni trénují děsně dlouho, aby to dokázali. Tohle byl teprve nejlehčí z těch cviků,” ujistil jsem ho.
Když se nám nepovedla drezura, přešel jsem k něčemu dalšímu. “Zkusíme si cviky, které si vyžadují koordinaci jezdce s pokémonem. Pamatuješ na tu fontánu?” zeptal jsem se.
Toshiro se rozzářil. “Jasně! Ta byla divná!”
Přikývl jsem. “Přesně tak. Představ si, že někteří tohle dělají i za jízdy. Nejen ve stoje,” řekl jsem.
“Lynn…”
“Prosím, Shiro…”
“Nebudeme to zkoušet…”
“Držím se!” zvolal jsem.
Samurott vypadal mnou vyděšený. Povedlo se mi vylézt na jeho hřbet a zůstat tam ve stoje. Jeho pláty byly skvělým povrchem, na kterém se dalo stát.
“Můžeš jít. Doslova jít. Velmi pomalu, prosím, jinak si zlomím vaz.”
Toshiro se dal pomalu do kroku. Zachovával stejné tempo kroků, tudíž mi nedělalo problém se s nimi brzy synchronizovat.
Když se Samurott však vydal k okrajům pole a začal zatáčet, ztratil jsem balanc, jelikož jeho tělo se naklonilo na stranu. Uklouzl jsem a svezl se na zem.
“Jsi jako obří dítě,” podotkl Samurott a podal mi pomocný roh, abych se opět dostal na nohy.
Oprášil jsem si oblečení a věnoval mu čokoládovou sušenku. Sám jsem si ukousl z jedné.
“Taky jsi byl obří dítě, Shiro...”
//Aplikovat jméno Aries -> Flaaffy
//Flaaffy – 1x studená voda, 1x marcipánka
//Samurott – 1x studená voda, 1x čokoládová sušenka
//já – 1x čokoládová sušenka
Flaaffy se electro ball naučila a thunder shock si procvičila. Také přijala nové jméno, Aries. Samurott si procvičil útoky a zapózoval si.
VymazatFlaaffy - 4 levely, 12% sehranosti (1% voda, 2% marcipánka), 1% lásky (Lynnon's)
Samurott - 1 level, 9% sehranosti (1% č. suš., 1% voda), 1% lásky (Lynnon's)
1. Aurora, Feny a Tubby
OdpovědětVymazat2. Aurora se učí Ember
3.Přišli jsme spolu s Aurorou, Fenym a Tubbym do překrásného lesa při městě. Byl plný, pro mě, exotických rostlin a květin a brzo jsme přišli k jakémusi písečnému poli, kde bylo poblíž skalisko. "Haló, je tady někdo?" Šla jsem ke skále, zda tam náhodou nebydlí nějaký pokémon. Přišli jsme sem trénovat a hodně by mě mrzelo, pokud bychom nějakému pokémonovi ublížili, anebo mu zničili domov. Ale skála byla hladká, takřka bez trhlin, bez otrvorú... "Je tady někdo?" Múj hlas rozrušil jenom Oricoria, který odpočíval na stromě nedaleko a raději odletěl pryč, abych ho více nevyrušovala. Chápala jsem to a byla jsem i ráda, protože jsme přišli trénovat a rušili bychom ho nadaleko. "Tak, když tady nikdo krom nás už není, tak múžeme začít." Sedla jsem si do hřejivého písku a počkala, až si ke mně sedne i Aurora. Tubby a Feny si zatím sedli do stínu pod strom, který byl nejblíže. "Takže.." Začala jsem. "Ember je ohnivý útok. Feny ti už ukazoval ten svúj Ember, ale pro tebe to neznamená, že ho musíš mít stejný. Tvúj plamen je pro tebe přirozeností a pochází z tvého nitra. Múžeš ho ovládat, ale vždy jsou tu hranice co zvládneš a co ne a to je absolutně v pořádku." Usmála jsem se. "Slaanesh mi pomohl jak lépe ovládat svúj oheň. A taky jak ho lépe koncentrovat." Opravdu? To je skvělé." Usmála jsem se. "Jsi moc šikovná Auroro. A jsem si jistá, že to spolu zvládneme. Nebudeme to nijak zbytečně komplikovat, neboj se. Budeš soustředit svou energii před sebe. Nejlépe do tvaru koule. To bude nejjednodušší. Ta energie bude tvúj plamen. A koule ohně bude to, co budeme chtít dosáhnout. A ničeho se neboj. Když to nevyjde napoprvé, zkusíme to znovu." Aurora přikývla. "Tak jo. Začneme od začátku. Ember je první ohnivý útok, co se pokémon ohnivého typu múže naučit. Je to základní speciální útok, kde vytvoříš projektil z ohně a pošleš ho na nepřítele. Jde tím pádem o útok, co zraňuje. Ale nemusíš se bát, ano?" Usmála jsem se. "Vezmeme to s klidem. Takže. Rozdělíme si to. Napřed se budeš soustředit na to před sebou vytvořit objekt z čistého ohně. Myslím, že pro začátek bude pro tebe nejjednoduchší vytvořit jednoduchou kouli z ohně. Musíš se soustředit a představovat si to, jak koncentruješ svou energii a usměrňuješ její tok. Ta energie proudí celým tvým tělem, je to teplo, je to síla, co prochází každým tvým svalem." "A myslíš, že by mi mohlo pomoct s tou energií něco dalšího?" Zeptala se mě. Já se na chvilku zamyslela. "No, múžeš zkusit využít samotné sluníčko ve svúj prospěch." "Slunce?" Byla lehce zmatená." "Ano. Cítíš, jak tě hřejí jeho paprsky, viď? Jak ti zahřívá kúži. I to je energie, kterou do sebe múžeš absorbovat. Jakoby jsi se zahřívala ty celá při tom, jak budeš tvořit tu kouli a pak to teplo využiješ k udržení ohně před sebou. Až zvládneš vytvořit kouli, přijde druhá část. Budeš jí muset vyslat na svúj cíl, kterým teď bude ta velká skála. Nikomu se tím pádem nic nestane." Usmála jsem se. "Dobře. To zní rozumně." Přikývla Aurora, ale maličko se obávala, jak moc to zvládne. Stoupli jsme si. Aurora čelem ke skále a já za ní. Nechci být v případném dostřelu ohnivé koule. "Klidně zavři oči." Řekla jsem klidně a Aurora je skutečně zavřela. Lépe se jí tak soustředilo. "Soustřeď se Auroro. Soustřeď se na to teplo, co v tobě proudí, celým tvým tělem. Soustřeď se na tu energii, co tebou protéká..." Mluvila jsem klidně, pomalu a dávala jsem Auroře čas na to si to všechno představit a tak podobně.
"Poslouchej tlukot svého srdce, jak pravidelně tepe. Cítíš jak tebou ta energie proudí. Naplňuje tě teplem." Usmála jsem se. Plně se soustředila a zdálo se, že její hříva plane trochu silněji a to se mi líbilo. "Soustřeď se... Nenech se nijak vyrušovat. Všechnu svou energii soustřeď pomalu do jednoho místa. Všechna ta energie ať proudí na jedno místo..." Její hříva se pořád zvětšovala a zvětšovala a jakoby se jakoby jiskry, anebo takové malé kousky plamínkú z její hřívy oddělovalo a tvořili kuličku před ní. Napřed byla maličká jako skleněnka, ale plamínky se postupně vrstvily a zanedlouho jsme mohli vidět nádhernou kouli čirého ohně. Bylo v tom něco fascinujícího, alespoň pro mě. "Velmi dobře Auroro, zvládáš to celkem sama." Chválila jsem jí a zatleskala. Byla jsem šťastná jak moc jí to šlo. Ale nepřipisovala jsem to tomu, že jsem dobrá koordinátorka, to vúbec. Podle mého jí hodně prospěl pobyt u chovatele Slaaneshe, kde nabrala jakýsi jiný pohled na věc a sama řekla, že jí pomáhal v tom ovládat své plameny lépe. Překvapila mě, jak skvěle, sice pomalu, to zvládla. Netušila jsem ale, že ta horší a problematická část přijde. "Výborně Auroro, zvládáš to bezvadně. Teď přejdeme na druhou část a to sice, pošleš tu kouli na svúj cíl." Usmála jsem se. Aurora udělala krok dopředu a koule se pohnulavpřed, ale kmitala ze strany na stranu a i když přeletěla asi dvacet centimetrú dopředu, ocitla se na levo od Aurory. Trochu mě to překvapilo a koukala jsem na to, jak se koule pohybuje doprava, doleva, nahoru i dolú... Uvědomila jsem si, že Aurora pod ní nemá kontrolu. A potvrdilo mi to i to, když místo skaliska trefila zemi asi metr a púl vpravo od skály. Aurora se na mě zmateně ohlédla. Ani jedna jsme nevěděli, co říct. Nevěděla jsem jí poradit, jak kouli ovládat zprávně, ale našel se někdo, kdo mohl. "Feny? Přijdeš sem prosím?" Zavolala jsem na něj a on ihned přiskočil. "Potřebujeme pomoct s ovládáním koule." Povzdechla jsem si. Nelíbilo se mi, že jsem bezradná. "Aurora oknivou kouli vytvoří hezky, to jsem si všiml, ale míření by se mohlo zlepšit." Přikývl. Stoupl si vedle Aurory a vytáhl klacík. Namířil ho před sebe jako kouzelnickou húlku a vytvořil ohnivou kouli. Menší než jakou měla Aurora před sebou. "Pro mě je velkou pomúckou právě klacík. Pomáhá mi korigovat kouli, aby letěla tam, kam chci." Nasměroval klacek doleva, koule letěla tím směrem co ukázal. Otočil se do prava, koule ho nasledovala. "Ale já nemohu nějaký klacík držet jako ty." Feny se podíval na ní. "Pravda, tahle nevýhoda mě nenapadla. No nic. Musíme zužitkovat všechno. Něco vymyslím." Feny se ujal vedení tréninku místo mě a já si na chvilku sedla a prstem jsem si do písku něco kreslila. "Takže. Musíš počítat se vzduchem a představovat si kouli jakoby byla v prostoru z hmoty a dobré je zapojit i vzduch do představ, jakoby s tou koulí pohyboval vítr." Říkal Feny a snažil se to vysvětlit jak nejlépe uměl, ale Auroře to spíše jenom motalo hlavu.
VymazatMísto toho, aby koule šla dopředu s odchylkami, začala opisovat kruhy a pohyb do stran byl náhodný a zmatený. Sledovala jsem to celou dobu a opravdu se to vše jen zhoršovalo. "No, jsme na dobré cestě. A teď musíš ještě počítat i s tím, že..." "Feny? Myslím, že to bylo nápomocné opravdu hodně, ale teď to zkusím znovu přebrat já." Pousmála jsem se a Feny spokojený se svým učením šel zpět za Tubbym. "Tohle nemá cenu. Z Fenyho vysvětlování jsem vúbec nic nepochopila. Jemu to pomáhá a funguje, ale mě to nikdy nepújde." Povzdechla si. "Ne, princezno, nezvdávej to." Pohladila jsem jí po hlavě. "Něco vymyslím, slibuji ti to. Ale prosím, nevzdávej se. Zkus ještě jednou vytvořit tu ohnivou kouli. Prosím." "Ale... tak jo, když teda chceš." Otočila se bokem a před sebou vrstvením plamínkú vytvořila krásnou kouli.Prohlížela jsem si jí. Nic zvláštního jsem ale neviděla a nápad pořád nepřicházel. "Teď jí zkus posunout dopředu. Jen pomalu." Aurora se začala hrozně moc soustředit na pohyb koule... Očima ani nemrkala. Pomalu v jakémci pravotočivém oblouku šla koule vpřed a zdálo se mi, jako kdyby se její hranice začali trhat na kusy a rozpadávat se maličko. Nebylo to zcela obvyklé. A když to poslala do země, aby koule neulítla, všimla jsem si zvláštních vlnek. Jako když hodíte do vody kámen a vytvoří kruhy. "Vidíš? Nemá to cenu..." Aurora se otočila a zahleděná do země chtěla odejít. "Stát." Řekla jsem a pousmála jsem se. "Něco mě napadlo." Aurora se pootočila. "Auroro? Dokázala by jsi vytvořit několik koulí a poslat je na protivníka?" "To myslím že ne. Bylo by to těžké, vytvořit jednu, udržet jí a tvořit druhou..." "A koordinace se dvěma nebo třemi je taky nemožná v téhle fáze." "Vidíš? Nemá to cenu." "Ale má. Podívej... Vidíš ty vlnky co udělala tvá ohnivá koule v písku?" "No... A co s nimi?" "Myslím si, že to, jak vrstvíš plameny má na tu kouli vliv. Koukni." Klekla jsem si a hrábla do písku, dokud jsem nenarazila na mokrý, se kterým jsem mohla pracovat. Vzala jsem kousek a zmačkala do kuličky. "Tohle je základ, který tvoříš ty. Pak..." Vzala jsem trochu písku. "Uděláš vrstvu." Napalila jsem jí na tu malou kuličku. "A přidáváš další." Vrstvila jsem, dokud jsem nevytvořila kouli do dlaně. "No... Ano, to je to, jak vytvářím kouli." "Pověz mi, co vidíš v mé ruce?" "Kouli z písku." "Jenom jednu kouli z písku." "Ano." "Ale... Písku tam je mnoho. Jsou tam miliony zrníček." "No... ano." "A když trochu odeberu z koule, pořád je to koule a to co odeberu, je jen hrst zrníček, vrstvička." "Pořád nějak nechápu." "Auroro, my jsme na to přišli. Ty nemusíš s tou koulí vúbec hýbat. Vytvoř jednu. Sama si řekla, že víc nezvládneš, viď? No a ani nemusíš."
VymazatAurora byla pořád trochu nejistá tím, co říkám, ale asi ještě chvilku a pochopí, co chci dosáhnout. Vytvořila tedy kouli. "Nijak s ní hýbat nemusíš, ale poslouchej co uděláš. Zkus tu kouli nebrat jako projektil, ale jako zásobník. Odeber z té koule maličko ohně a pošli ho jako střelu na skálu." Aurora pochopila najednou tu mou rozpravu o písku a po chvilce soustředění a formování z koule vystřelil ohnivý šíp celkem velkou rychlostí vpřed. "Ten šíp ale ovládat taky neumím za letu." "To nevadí. Když střílí někdo s lukem, taky šíp po vystřelení nijak nemá pod kontrolou. Nemusíš ho kontrolovat pohybově." Klekla jsem si k ní a ukázala na skálu. "Jen zamiř šíp z koule přímo tam." Aurora se zahleděla na skálu a zanedlouho do skály vystřelila krásný šíp. Nešel ale přímo a rovně, ale opsal krásný oblouk. "P-povedlo se. Já se... trefila." Zamumlala nevěřícně a já se usmívala. "Jistěže ano. Nevzdala jsi se. Teď víme jak na to Auroro. A je to mnohem snadnější pro tebe než koule." "To určitě." "Já ti přece říkala, že útoky jsou hodně individuální." Usmála jsem se. "A teď, znovu zamířit šíp na skálu a zaměř se na nějakou menší oblast, ne na celou skálu. Dívej se na jedno místo a představ si, jak tam ten šíp míří.... A vystřel. Ember." Sotva jsem to vyslovila, z koule vyletěl šíp a trefil skálu. "Skvělé Auroro, výborná práce. A kolik myslíš, že múže být šípú z jedné koule?" "Hmm... Odhaduji asi pět." Podívala jsem se na kouli, která se podstatně zmenšila. "To je naprosto skvělé. Teď zkus vystřelit ještě jeden na skálu." Trvalo pár chvil a kus skály se ulomil a spadl. "Skvělé. No a teď zkusíš zlepšit tu přesnost ještě víc." Přišla jsem ke skále a dala na ní práznou láhev, kterou jsem si předtím vyptala od Tubbyho. Sám řekl, že nevadí, pokud se zničí. "Teď máš za úkol Auroro, sestřelit tu láhev. Jen klid. Hezky si zamiř a vystřel. Zamiř a vystřel." Usmála jsem se. "Ano." Aurora přikývla a podle instrukcí mířila šípy do láhve. Odchylka šípú byla púl metru maximální a celkem se mi zamlouvalo i to, jak šípy opisovali oblouky. Bylo to něco atypického. Než láhev trefila, spotřebovala celou jednu kouli a púl k tomu. Byla jsem na ní ale hodně pyšná a za odmněnu jí dala sladkou odmněnu v podobě lávového koláčku, který si zasloužila. A aby Feny a Tubby měli taky odmněnu, nabídla jsem jim berry z váčku. Feny si vzal Leppa berry a Audino zase červené jablko. S tréninkem jsem byla hodně spokojená a měla jsem pocit, že takhle si na Mallow i troufnu a překvapím jí neortodoxními útoky.
OdpovědětVymazatSpotřebováno:
1x lávový koláček - Aurora
1x Leppa berry - Feny
1x červené jablko - Tubby
Ponyta se svůj útok naučila.
VymazatPonyta - 3 levely, 10% sehranosti (5% láv. koláček)
Audino - 1 level, 5% sehranosti (1% jablko)
Braixen - 1 level, 6% sehranosti, 3% štěstí (leppa)
1. Purple (Kanto Rattata), Nero (Alolan Rattata), Hazel (Mudkip)
OdpovědětVymazat2. Precvičenie útokov, zlepšenie telesnej zdatnosti
Nasledujúcim bodom na zozname činností bol tréning. Tania sa rozhodla, že bude najlepšie Purpla trochu unaviť a keďže činnosti ako návšteva zábavných parkov alebo hranie na hudobné nástroje ho skôr ešte viac rozdivočili, usúdila, že tréning bude riešením.
Dorazila na pole, tentoraz chcela využiť pekné počasie a súkromie, ktoré pole poskytovalo. A tiež nechcela riskovať, že by Purple v hale niečo vyviedol. Vytiahla Pokébally s oboma Rattatami a po chvíľke uvažovania vyvolala i Hazel. Počkala, kým sa Pokémoni neobjavia pred ňou.
Malá Mudkip si začudovane obzrela oboch cudzích Pokémonov. Tania nelenila a ihneď jej ich predstavila. "Tania, toto sú Nero a Purple. Dostala som ich od profesora, aby som sa o ne postarala... Na určitý čas. Niečo ako vtedy s Misdreavus," usmiala sa. "Nero, Purple, toto je Hazel, ďalšia členka môjho tímu."
"Koľko Pokémonov vôbec máš?" ozval sa Purple. "Okrem mňa má ešte Kaorua a Nica," prevzala slovo Hazel. "Nico je super, a s Kaoruom je zábava, poznáte ich už?" "Kaoru? To je tá zvoniaca vec?" drzo ju prerušil Purple. Hazel zažmurkala a zamračila sa. "Nenúť ma použiť Tackle," pohrozila Pokémonovi.
Vtedy prehovoril Nero. "Dosť už, vy dvaja!" Jeho drsný hlas spôsobil, že Hazel i Purple ihneď stíchli. I Tania musela znovu uznať, že z Nera vyžaroval rešpekt a isté nebezpečenstvo. Rada by sa dozvedela niečo o minulosti toho Pokémona, ale Nero nikdy nespomenul ani slovo.
"Ehm," odkašľala si, aby prelomila ticho a upriamila pozornosť Pokémonov na seba. "Dnes si trochu zatrénujeme, čo myslíte?"
Len Hazel vyzerala, že ju to trochu potešilo a vadilo jej len, že Nico nie je nablízku. Purple odvrátil zrak a hrdo zdvihol nos. "Tréning je nuda, nevieš vymyslieť niečo lepšie?" "Neviem, či je vhodné, aby som sa tak namáhal," dodal Nero. "Nebude to nič ťažké, len precvičenie útokov a tak," povedala Tania. Pripomenula si, aby brala ohľad na Nerov vek. "Môžeme začať?" poskočila Hazel. "Chcem ukázať Purplovi, aby nepodceňoval moju silu." Jediná reakcia spomenutého Pokémona bolo pohoršené odfrknutie.
"Takže, čo tak začať rozohriatím svalov? Nič náročné, dáme si len beh okolo polovice poľa." Udala tempo a smer tak, že sa sama rozbehla. Hazel sa držala hneď za ňou, Nero pomaly pokrivkával pár metrov za Mudkip a Purple najprv trucoval, ale nakoniec sa nemenej trucovito pridal k behu a držal sa na konci zástupu.
Dobehnúť do stredu poľa Tanii netrvalo dlho. Hazel dokončila beh tesne po nej a Purple, znudený Nerovým pomalým tempom, čierneho Pokémona predbehol a zastavil sa pri Tanii. Po nejakej chvíli sa do cieľa dostal i Nero. "V poriadku?" starostlivo sa ho spýtala Tania. Pokémon prikývol. Okrem zrýchleného dychu nevyzeral, že by mu niečo bolo. "Chvíľu si odpočiň," poradila mu.
"Hazel, zatiaľ môžeš predviesť Purplovi, ako vieš používať Tackle a Water Gun. Vidíš tamtie veľké kamene?" ukázala na pár balvanov na okraji poľa. "Mier na ne, najprv použi Tackle a potom Water Gun."
Mudkip prikývla a začala zhromažďovať energiu na Tackle. Plnou rýchlosťou sa rozbehla ku kameňu a narazila doň ako rozzúrený Tauros. Na povrchu skaly sa objavila drobná prasklinka. Hazel odskočila ďalej, nadýchla sa a použila Water Gun, namierený presne do stredu malej pukliny. Celý balvan útok síce nezničil, ale prasklina sa zväčšila a niekoľko kusov kameňa sa uvoľnilo a vypadlo.
"Super!" zavolala Tania. Nero uznanlivo prikývol. Purple hľadel na Mudkip s otvorenými ústami, potom sa však opäť dal dohromady. "Hm, som silnejší ako nejaká malá vodná potvorka." Hazel ho však nepočúvala. "Škoda, že to nevidel Nico, určite by bol hrdý..." zasnívala sa. "Som na rade," vyhlásil Purple. "Ukážem ti, ako vyzerá sila."
VymazatTak ako Hazel sa rozbehol ku kameňu a použil pritom Quick Attack. Biela žiara, ktorá za ním zostávala, Taniu na okamih oslepila. Vďaka tomu, a i Pokémonovej rýchlosti, nevedela presne, kde sa nachádza. Rattata nabral rýchlosť, vyskočil do vzduchu a použil na kameň útok Bite. Jeho zuby narazili do skaly, ale nič sa nestalo. Purple prestal hrýzť skalu, dopadol do trávy a zakvílil. "Au, moje zuby..."
Znel dosť ublížene. Tania k nemu pribehla a pokúsila sa skontrolovať, či sa mu niečo nestalo. Oba jeho predné zuby neboli poškodené, nikde nevidela žiadne zranenie. A tak si uvedomila, že Purple asi len simuluje. To sa naňho podobalo. Tania sa pousmiala a protestujúceho Pokémona zdvihla do náručia. "Nebolo to až tak zlé. Len by si nemal jesť toľko sladkostí, oslabuje to zuby," riekla.
Purple sa zamračil a snažil sa dostať z jej zovretia. "Neprestanem! A ihneď ma zlož, inak pocítiš silu mojich zubov," vyhrážal sa. Tania ho konečne položila k ostatným dvom Pokémonom. "A keď sme pri tých sladkostiach... Zostali ti ešte nejaké?" Zdalo sa jej to, alebo bol Rattatov tón o malý zlomok milší? "Uvidí sa." Nazrela do batoha a podala Purplovi bebéčko. Poznamenala si, aby neskôr určite urobila nákup jedla.
Kým Pokémon hlasno jedol sladký keks, Tania sa obrátila k Nerovi. "Aké útoky ovládaš?" spýtala sa so záujmom. "Ak chceš, môžeš nám ich predviesť." Pokémon kývol. "Nikdy som sa nepredvádzal, aj keď moje útoky mne a mojim druhom častokrát pomohli z najhoršieho." Tania nevedela, čo si o tej odpovedi myslieť. Bola asi tak záhadná, ako sám Nero.
Pokémon podišiel trochu ďalej a zhlboka sa nadýchol, akoby zbieral silu na útok. Pootvoril ústa a jeho zuby zažiarili na bielo. Rozbehol sa k malému stromu, zahryzol sa do nižšej vetvy a tá sa zlomila a spadla na zem. Tania užasnuto zatlieskala. "Vidíš?" oslovila Hazel Purpla. "Tak má vyzerať Bite." "Nebol to Bite," hlesol Nero, keď sa vydýchaval. "Bol to Hyper Fang. Zdokonaľoval som ho veľmi dlho. Ale nie je jediným mojím útokom."
Starý Pokémon sa znovu pripravil na použitie útoku. Nera obalila sféra tmavej energie a Tania v jeho útoku spoznala Pursuit, útok temného typu. Vrhol útok na kmeň stromu a v ňom sa objavila veľká priehlbina. Nero si sadol do trávy a oddychoval. Tania prišla k Pokémonovi bližšie a podala mu Oran berry. "Zaslúžiš si ju, útočil si skvelo," usmiala sa a počkala, kým si Pokémon berry nevezme a nezje.
"Ako tréning to asi stačilo," usmiala sa, keď všetci Pokémoni opäť stáli pred ňou. "O chvíľu bude táto lekcia končiť, takže by sme sa asi mali vrátiť do laboratória a odovzdať vás dvoch naspäť ku profesorovi. Ale chcem, aby ste vedeli, že týždeň s vami si budem pamätať dlho a budem na vás spomínať v dobrom, Nero a Purple. Naučila som sa veľa, a ktovie, možno sa ešte stretneme," dokončila svoj malý príhovor. "Hm, ak by to znamenalo ďalšie sladkosti a výlety... V labáku je skoro stále nuda," frkol Purple. "Nezabúdaj, že mi dlžíš láskavosť, Tania," pripomenul jej vážne Nero. Chovateľka si povzdychla, ale úsmev jej z tváre nezmizol. Postupne odvolala Pokémonov naspäť do ballov a vydala sa k laboratóriu... Aspoň dúfala, že sa nestratí, stále Kanto dobre nepoznala.
-
Nero (Alolan Rattata) - 1x Oran berry
Purple (Kanto Rattata) - 1x bebéčko
Trénink byl pro pokémony velmi prospěšný.
VymazatZručnost - 2%
Mudkip - 1 level, 3% sehranosti
Získala jsi 3 body.
Janet
OdpovědětVymazatPichu, Pachirisu
Procvičení útoků – Pachirisu jiskrový útok (spark), Pichu bleskový útok (thunder shok), naučení nových útoku – Pachirisu výbojový útok (discharge)
ČÁST I. - PROCVIČOÁNÍ
„Pichu, Pachirisu, pojďte ven.“ Povolám ven oba elektrické pokémony. Pichu, Pachirisu, dneska si dáme trénink. Pro vás pro oba to bude první trénink, takže budete trénovat oba a postupně se zkusíme naučit i nové útoky. U Pachirisua to bude výbojový útok a u Pichua zatím dneska nic.“ Upřesním a začneme: „Pachirisu, jiskrový útok na támhleten strom.“ Pachirisu použije jiskrový útok a zasáhne. „Skvělý. Pichu, na ten samý bleskový šok.“ Pichu ale mine. „Nevadí, zkus to znovu, Pichu.“ Pichu znovu použije bleskový šok a tentokrát zasáhne. „Skvělý. Pachirisu, přelom jiskrovým útokem támhletu větev.“ Pachirisu přikývne a zasáhne… kmen stromu, ne větev. „Znovu, Pachirisu.“ Pachirisu to zkusí znovu a tentokrát větev zasáhne, ale nepřelomí. „Znovu.“ Až nyní se Pachirisuovi podaří větev přelomit. „Výborně.“ Pochválím ho a dojdu pro tu větev a vyhodím ji do vzduchu. „Jiskrový útok, Pachirisu.“ Pachirisu použije jiskrový útok a zasáhne větev. „Skvělý.“ Větev znovu vyhodím do vzduchu a řeknu: „Pichu, bleskový šok.“ Bleskový šok zasáhne a Pichu nadšeně poskočí. „Potom vyhodím do vzduchu znovu větev a řeknu: „Pachirisu, jiskrový útok.“ Pachirisu použije jiskrový útok a zasáhne a přelomí větev. „Skvělý. Pichu, bleskový šok.“ Řeknu a do vzduchu vyhodím jen jednu – a to tu menší – půlku větve. Pichu ji těsně zasáhne. Seberu ji znovu a znovu pokémoni útočí, nejprve Pichu, tentokrát zasáhne dobře a potom Pachirisu jiskrovým a přelomí ji. Opět seberu menší část a vyhodím ji do vzduchu a Pichu mine. „Zkus to znovu Pichu.“ Řeknu a Pichu zaútočí ještě jednou a tentokrát zasáhne. „Pachirisu, jiskrový útok.“ I Pachirisu tentokrát napoprvé mine. Napodruhé už ale také zasáhne a opět přelomí větev na menší a větší část. Opět vezmu menší půlku a vyhodím ji od vzduchu. „Pichu, bleskový šok.“ Pichu použije bleskový šok a zasáhne, ale Pachirisu potom opět mine. „Znovu, Pachirisu.“ Pachirisu to zkusí znovu a těsně zasáhne větev. „Výborný.“ Řeknu, větev je nyní rozdělena na tak malé kousky, že už je trefovat nebudou. Ukáži na jeden kámen na tréninkovém poli a řeknu: „Pichu, bleskový šok.“ Pichu použije bleskový útok a zasáhne kámen a na něm se objeví prasklina. „Znovu, Pichu, musíš ho rozbít.“ Pichu znovu použije bleskový útok a vypadá to, že by i šutr mohl rupnout, ale nerupne. „Ještě jednou.“ Pichu zaútočí znovu a tentokrát kámen dodělá. Vyberu jiný kámen a tentokrát nechám Pachirisu, aby ho rozbil. Pachirisu má ale nižší levl a na rozbití kamene jiskrovým útokem nepotřebuje tři pokusy, ale šest pokusů. Já se ale rozhodnu, že by oba mohli ty pokusy snížit. „Pichu, teď zkus rozbít támhleten kámen.“ Řeknu a když se mu podaří ho rozbít (opět napotřetí), útočí zase Pachirisu. Po třech výměnách se Pichuovi podaří rozbít kámen napodruhé a Pachirisuovi napočtvrté. „Skvělý, pokračujte.“ Oba přikývnou a pokračují. Když se Pichuovi podaří pořádný šutr rozbít napoprvé a Pachirisuovi na potřetí, necháme toho a dáme si přestávku.
ČÁST II. – PACHIRISU – VÝBOJOVÝ ÚTOK
Vymazat„Pichu, ty máš ještě přestávku, Pachirisu, ty by jsi šel trénovat, pokud už můžeš?“ Pachirisu kývne a připraví se. „Takže Pachirisu, pokusíme se naučit výbojový útok. „Je to vlastně, že vypustíš velmi silné výboje, elektrické samozřejmě, a zasáhneš protivníka.“ Potom najdu obrázek výbojového útoku v pokédexu a ukáži jí ho: „Takto vypadá.“ „Jé, a je od Pachirisu.“ Zavolá nadšeně. Já přikývnu a začneme: „Takže, Pachirisu, zkus nashromáždit elektrické výboje. Pachirisu přikývne a pokusí se nashromáždit výboje, ale nic. „Pokračuj.“ Řeknu a Pachirisu pokračuje. Po chvíli mu občas zajiskří kožíšek. Nepochybně proto, že se snaží nashromáždit výboje ale jelikož zajiskří lehce, nemám tušení, zda to jsou ty správné výboje. Po asi třech minutách občas zajiskří víc a to už vidím, že jiskří modrými výboji. „Výborný, pokračuj.“ Pachirisu to zkouší dál a dál, ale nic se nezlepšuje. „Pachirisu, zkus nashromáždit víc výbojů, máš jich málo.“ Pachirisu dále jiskří a potom toho nechá a zeptá se: „Říkalas, že výborný.“ „Jo, na začátek to bylo výborný, ale výbojový útok to nebyl.“ Vysvětlím a Pachirisu se znovu pokusí nashromáždit co nejvíc výbojů. Čím dál víc modře jiskří, ale míra toho, jak moc jiskří přesto kolísá a občas je větší a občas menší. „Pachirisu víc.“ Řeknu a Pachirisu se pokusí nashromáždit ještě víc výbojů. Po asi dvou minutách Pachirisu jiskří modrými výboji, ale stále to není ono. „Pachirisu, potřebuješ nashromáždit ještě víc výbojů.“ Pachirisu zkusí přidat ještě nějaké výboje a to už to začíná vypadat, jako by se připravoval, že použije výbojový útok. „Skvělý. A teď je vypusť.“ Pachirisu použije výbojový útok, ale výboje okamžitě zmizí. „Tak znovu nashromáždi výboje.“ Řeknu a Pachirisu se pokusí nashromáždit co nejvíc výbojů. Trvá mu to asi dvě minuty celkově a potom použije výbojový útok, ale výboje i nyní okamžitě zmizí. Takhle to jde ještě asi třikrát, než se mu podaří uvolnit dostatečné množství výbojů za kratší dobu, než je minuta a i to je hodně. „Pachirisu, musíš je nashromáždit rychleji.“ Pachirisu přikývne a pokusí se uvolnit výboje, které by mohl potom použít na výbojový útok, ale nejde mu to. Tedy, vytvoří se kolem něj, ale moc pomalu, trvalo mu to necelou minutu. „Znovu, Pachirisu.“ Po asi dvou minutách se ale Pachirisuovi podaří uvolnit dostatečně výbojů během okamžiku, tedy tak, jak to má být. „Výborný, Pachirisu, a teď zaútoč.“ Pachirisu se pokusí použít výbojový útok, ale nepovede se mu to. Výboje zmizí jen, co je vypustí. „Moc ti to nejde.“ Oznámí štípavě Pichu, který se už evidentně nudí. „Nechceš si místo toho povídat?“ „Začíná mi to jít.“ „NE. Povídat si můžete potom.“ Zavoláme já s Pachirisuem současně. Oba se tomu usmějeme a pokračujeme: „Takže pokračujeme, zkus znovu použít výbojový útok.“ Pachirisu se pokusí vypustit nashromážděné výboje, ale opět ihned zmizí. Po asi dvou minutách už však kousek dolétnou. Asi tak půl metru a po dalších třech minutách dolétnou tak tři metry. Po dalších dvou minutách už zvládne vypustit správný výbojový útok. „Výborný. Zopakuj to.“ Pachirisu ale nezvládne použít znovu správný výbojový útok a výboje skončí v půlce cesty. „Znovu.“ Pachirisu to zkouší znovu a znovu a po asi dvou minutách už zvládne i třikrát za sebou zopakovat hezký výbojový útok a po třech už zvládne i pět za sebou a možná by zvládnul i víc, ale já to přeruším: „Výborný, teď zamíření.“
ČÁST III.
Vymazat„Pachirisu, zkus strefit támhleten strom.“ Řeknu a Pachirisu použije výbojový útok, který míří jinam, než do vzduchu. Vlétne nekontrolovatelně do lesa na druhou stranu, než kde je strom. „Ten strom je přesně na druhé straně.“ Oznámí znuděný Pichu. „JÁ vím.“ Odpoví mu na to Pachirisu a zkusí to znovu a tentokrát to prolétne na druhé straně pole, ale netrefí to strom, který má. Potom to zkusí znovu a málem trefí mě. „PACHIRISU!“ Vykřiknu, když rychle uhnu, i když bych tím útokem (pravděpodobně) nedostala. „Promiň, já nechtěl…“ „Dobrý, zkus to znovu.“ Pachirisu znovu použije výbojový útok a potom znovu. Ani jeden z útoků nezasáhne strom, který má. Další výbojový útok zasáhne, ale Pichua. „Pichu?“ Zavolám „Děláš si legraci?“ Vyhrkne Pichu na Pichirisua, když se vzpamatuje. Pachirisu se mu omluví a znovu zkusí výbojový útok. I tentokrát nad tím nemá vůbec žádnou kontrolu. Po třech minutách (a třech málem zásazích do mě nebo Pichua) nad útokem začne mít malinko kontrolu a už nelétá na nás, ale směrem ke stromu, i když ho zatím stále ne a ne zasáhnout. Po dalších asi pěti minutách se Pachirisuovi podaří zasáhnout strom, ale vypadá to, že se mu to povedlo spíše omylem. A to se taky potvrdí, když následujících pět pokusů mine. Po asi minutě se mu ale podaří zásah a to tentokrát už opravdu, pravděpodobně ne omylem, protože potom sice mine, ale následující útok opět zasáhne. Střídavý úspěch má asi dvě minuty. Potom se mu začne dařit strom zasahovat víceméně pořád. „Výborný Pachirisu“ Zavolám a potom zmenším místo, kam má mířit výbojový útok: „Stref támhletu větev.“ Pachirisu zamíří, zaútočí a mine. „Znovu.“ Pachirisu to zkusí znovu a i tentokrát mine, ale je těsně vedle. Napotřetí se Pachirisuovi podaří větev zasáhnout a po dvou minutách ji bez problémů trefuje. „Skvělý. Teď pohyblivý terč.“ Řeknu a potom nechám Pachirisu jiskrovým útokem přelomit větev. „Tak jí stref.“ Řeknu a vyhodím větev do vzduchu. Pachirisu zamíří, ale mine. A potom znovu a znovu a znovu. „Pachirisu, víc se soustřeď na tu větev.“ Poradím mu a Pachirisu pokračuje. Po asi šesti pokusech se mu podaří větev zasáhnout. Zasáhnout, ne přelomit, ale to teď neřeším. „Pokračuj.“ Pachirisu přikývne a pokračuje. Asi tři minuty zkouší strefit větev a zezačátku mu to vůbec nešlo, ale poslední minutu už mu to začalo jít a docela se trefoval. Když zvládne tři zásahy za sebou, necháme toho. „Výborný, Pachirisu.“ Pochválím ho. „Teď ještě sílu útoku. Výbojový útok na támhleten šutr.“ Řeknu a vyberu menší kámen. Pachirisu zaútočí, zasáhne, ale nerozlomí. A toto se zopakuje a potom ještě jednou. Potom jednou mine a potom zasáhne kámen znovu a na něm se vytvoří prasklina. „Znovu.“ Po dalších dvou útocích se kámen rozbije. „Výborný, teď zkus, aby se rozbil dřív. Výbojový útok.“ Pachirisu použije výbojový útok, ale napoprvé kámen nerozbije. Rozbije ho asi na počtvrté. Po třech rozbitých kamenech ale zvládne ten čtvrtý napoprvé. Pátý kámen napodruhé a potom další tři kameny napoprvé. „Výborný. Teď si dej pauzu.“
ČÁST IV – PROCVIČENÍ VÝBOJOVÉHO ÚTOKU A OSTATNÍCH ÚTOKŮ, CO JIŽ POKÉMONI UMÍ
Vymazat„Pichu, Pachirisu, teď jdete opět oba.“ Řeknu po přestávce. „Takže, Pachirisu, jiskrový útok na támhleten strom.“ Pachirisu zasáhne a řelomí větev na stromě. „Výborný. Pichu, teď ty. Bleskový šok.“ Pichu použije bleskový šok na ten samý strom a přelomí jinou větev. „Výborný. Pachirisu, Jiskrový útok na támhleten kámen.“ Pachirisu zasáhne a rozbije kámen a Pichu následně rozbije další kámen bleskovým šokem. „Paráda. Teď támhleten.“ Vyberu větší kámen a Pichu ho znovu rozbije a potom vyberu další, podobně velký kámen, který rozbije jiskrovým útokem Pachirisu. „Super. Pichu, teď támhleten.“ Pichu sice zasáhne, ale tentokrát kámen nerozbije. „Znovu, Pichu.“ Tentokrát se kámen roztříští a Pichu nadšeně poskočí. „Skvělý. Pachirisu, zkusíme ještě ten výbojový útok.“ Řeknu a ukáži na kámen, který má rozbít a Pachirisu ho zasáhne, ale nerozbije. Napodruhé ho ale rozbije. „Pichu, bleskový šok.“ Ukáži na velký kámen a Pichu ho zasáhne a rozbije. „Výbojový útok.“ Pachirisu použije výbojový útok a zasáhne kmen, ale opět ho rozbije až na podruhé. „Pachirisu, znovu.“ Vyberu třetí kámen a tentokrát se rozletí na kousky napoprvé. „Výborný.“ Pochválím ho a potom se otočím k Pichuovi: „Bleskový šok.“ Vyberu kámen a Pichu ho zasáhne a rozbije. Potom vezmu kousek kamene a vyhodím ho do vzduchu. „Pichu, bleskový šok.“ Pichu zaútočí, ale mine. Seberu úlomek kamene a znovu ho vyhodím do vzduchu: „Znovu.“ Tentokrát ho Pichu trefí a úlomek se rozletí. „Pachirisu, výbojový útok.“ Řeknu a vyhodím do vzduchu další úlomek kamene. Pachirisu ho zasáhne a rozbije, ale další úlomek zasáhne až na potřetí. Zato Pichu už zvládne čtyři zásahy. Jen ten první mu nevyšel. „Výborný, Pichu. Teď tento.“ Řeknu a myslím si, že to bude poslední, když Pichu mine. „Tak znovu.“ Pichu přikývne a zasáhne úlomek bleskovým šokem. „Pachirisu, teď výbojový útok.“ Pachirisu přikývnul a použil výbojový útok a zasáhnul úlomek. „Skvělý. Znovu.“ Po třech zásazích usoudím, že stačí. „Výborný. Pro dnešek stačí.“ Řeknu a odejdeme z tréninkového pole.
Pokémoni si útoky procvičili. Pachirisu se nový útok úspěšně naučil. Pichu si chce povídat!
VymazatPichu - 3 levely, 7% sehranosti
Pachirisu - 4 levely, 7% sehranosti
1. Shinx (Raider)
OdpovědětVymazat2. Naučení Bite
3. Poté, co Shinx souhlasil s jejich prvním tréninkem, Nezumi ještě chvíli počkala, aby si dojedl svojí berry a trochu mu slehnulo. Hned, co vypadal připraveně a u jeho tvářiček se objevily jiskřičky, zavelela trenérka, že vyjdou. Oba se vydali k tréninkovému poli, naštěstí nebylo příliš daleko, tudíž jim cesta netrvala moc dlouho. Shinx nechtěl do svého Pokéballu, aby trochu poznal zdejší okolí, proti tomu Nezumi nic neměla. Nechala ho chvíli dokonce cestu vést.
Došli na tréninkové pole a vyhledali si společně místo, kde bylo pár pomůcek, větví a hlavně volného prostoru bez ostatních Pokémonů nebo trenérů. Shinx by se v takovém prostředí dost možná necítil pohodlně a mohlo by to jejich trénink narušovat.
Nezumi se k Pokémonovi sehnula a na chvíli se navzájem v tichosti pozorovali. Přemýšlela, o čem by dnešní trénink mohl být. Vlastně nad tím přemýšlela většinu cesty, ale až teď, když se dívala elektrickému Pokémonovi do očí, na to přišla. Mohla s ním procvičovat jeho elektřinu, nebo ho dokonce naučit nějaký nový útok toho typu. Ale teď, když ho viděla, tak si svůj původní plán v hlavě změnila. Shinx byl stále mladý a malý, ovládání elektřiny by pro něj bylo příliš složité a také velmi únavné. „To necháme na další trénink,“ zamumlala si jen tak sama pro sebe. Shinx tázavě naklonil hlavu, ale za chvíli na to zapomněl.
„Co budeme trénovat?“ zeptal se už trochu nedočkavě. Chtěl dokázat, že je silný bojovník a že bude v budoucnosti ještě silnější – to se dá jedině trénováním. Nezumi se krátce pousmála. „Naučím tě nový útok. Principem je jednoduchý, a proto se skvěle hodí pro náš první trénink,“ oznámila Shinxovi a on ji sledoval, chtěl vědět, o jaký útok jde. „Jedná se o Bite. Při něm se musíš silně do protivníka zakousnout. Dá se to využít i v mnoha různých situacích, například pro zlomení větve při stavění táboráku a tak,“ řekla první příklad, co ji napadl. Shinx zamával ocasem. „To zní dobře!“ souhlasil hned, připraven začít. Nezumi mu však ještě chtěla říct další informace. „Důvod, proč jsem zvolila zrovna tento útok, je protože nevyžaduje tvojí elektřinu. Na tu se podíváme až příště. A možná, až budeš větší, naučíš se i silnější verzi tohoto útoku, zvanou Crunch, nebo elektrickou verzi Thunder Fang. Ta je opravdu silná a hodí se na bojovníka jako ty,“ podotkla. Shinx hrdě zvednul hlavu a pak poskočil na místě. „Tak jo! Už začněme!“ popoháněl svoji trenérku.
Nezumi pro začátek vzala do ruky pár větviček, každá měla jinou velikost a také tloušťku – seřadila je on nejmenší až po tu největší. Shinx přitom seděl v trávě a zvědavě pokukoval, co jeho trenérka chystá. Když byla hotová, ukázala rukou Raiderovi, aby se přesunul k ní, a on tak udělal. Nic ale neudělal, počkal si na vysvětlení. „Dobře. Pro trénování Bite jsou tyhle větvičky skvělé. Začneme od té nejmenší a postupně se propracujeme až k té poslední. Tvým úkolem bude-„ nestihla to doříct, Shinx totiž hravě popadl tu první, velmi tenkou – dala by se jednoduše rozlomit rukou – a rozkousnul ji na polovinu.
„Um, pochopil jsi to dobře, ale neúplně,“ podotkla, ale nebyla s Shinxova výkonu rozhodně zklamaná. Jen to potřebovala dokončit. „Přesně, jak jsi teď udělal, bude tvým úkolem každou z nich rozpůlit. Avšak, není to tak jednoduché, aby ses do ní jen zakousnul a bylo to vše. To by dokázal potom Bite téměř každý Pokémon,“ řekla a trochu se zamyslela nad těmi, kteří by to nedokázali. Nikdo ji ale nenapadl.
Shinx pokýval hlavou. Uznal, že je to pravda. „Tak co se v tomto útoku skrývá, že ho neumí jen tak někdo?“ zeptal se s pohledem upjatým na svojí trenérku. Ta se usmála. „Jde o to, že musíš všechnu svojí sílu i energii přemístit do svojí tlamy. Musíš se soustředit, jak to jen jde, na bod, a tím energii nastřádáš. Není to tak jednoduché, jak to vypadá, když to musíš udělat rychle. Ale neboj, dnešním tréninkem si na používání toho zvykneš,“ přislíbila mu s úsměvem a Shinx se jen zazubil. „Nebojím se! Nebojím se ničeho!“ řekl hrdinsky a podíval se na druhou větev.
„Počkej,“ stihla ho tentokrát Nezumi zastavit. „Začneme postupně. Nejdříve se musíš naučit najít onen bod ve své tlamě, na který zasoustředíš svojí energii a díky kterému se ti povede vykonat silný Bite,“ řekla a ukázala Shinxovi, aby se posadil. „Nejdříve se uklidni a zavři svoje oči, aby tě nic z okolního prostředí nevyrušovalo. Nemysli na nic. Vyčisti si svojí mysl, aby byla úplně prázdná, bez jakýchkoliv zbytečných myšlenek. A pak, až se ti povede dosáhnout duševního klidu, soustřeď se na bod ve svojí tlamě. Jen na něj. Na nic jiného. A do něj pak shromáždi všechnu vnitřní sílu a energii, kterou bojovník jako ty vlastní,“ podala mu svoje informace. Cítila se jak její matka, když přesně tenhle útok učila svého Pokémona. Téměř opakovala její slova, přišla jí magická a sama se těšila na den, kdy jejich zapamatování využije.
VymazatShinx seděl v trávě a ani se nepohnul. Oči měl zavřené a jeho postoj byl velmi klidný. Nezumi nedokázala odhadnout, jestli na to myslí nebo jak daleko je od skutečného soustředění svojí energie. I tak ale nic neříkala. Nechtěla ho vyrušovat. Nespouštěla z něj ale oči, kdyby se cokoliv stalo a ona musela zasáhnout.
Po nějaké chvíli Shinx pootevřel tlamu a za chvíli otevřel samotné oči. Zamrkal a podíval se na Nezumi. „Našel jsem ho! Ten bod. A pak jsem do něj soustředil energii. To bylo.. něco!“ vypískl nadšeně a už zase stál na všech čtyřech. „Při samotném útoku to nebude trvat tak dlouho. Pointa dělání toho, co jsi teď zažil, byla jen díky tomu, abys věděl, jaké to je. Při příštím pokusu už tak budete ty i tvoje tělo vědět, jak postupovat,“ usmála se Nezumi a pohlazením Pokémona pochválila.
„Dobře, Raidere. Teď to zkusíme společně se samotným útokem. Soustřeď svojí energii v tlamě a překousni druhou větev,“ řekla mu. Větev ležící vedle té už rozpůlené by se s námahou dala stále rozpůlit i rukou, ale pro začátek úplně stačila. Shinx k ní přešel. Zkoušel při pohledu na ní soustředit svojí energii, ale bohužel se nic nedělo. Nervózně přešlápnul a podíval se zoufale na Nezumi. „To nic,“ povzbudila ho. „Je to teprve tvůj druhý pokus. Zkusíme to jinak.“
„Vezmi si větev do tlamičky a zkus to znovu, avšak se zavřenýma očima,“ poradila mu. Shinxovi se to zdálo jako dobrý nápad, proto už nic neříkal a udělal, co se po něm chtělo. Chvíli, avšak mnohem menší než předtím, se soustředil, než větev přelomil. Pak otevřel oči a nadšeně zamával ocáskem. „Povedlo se mi to, trenérko!“ řekl nadšeně.
Najednou Nezumi uslyšela, jak mu zakručelo v břiše. Vypadal z toho trochu nesvůj, takže se skrčil a skoro se snažil dělat, jako by nic. „Máš hlad?“ zeptala se s úsměvem, ale jelikož už věděla odpověď, rovnou sahala do batohu pro jablko, které mu dala. „Potřebuješ pro tento úkol co nejvíc síly, takže se neboj a sněz ho. Klidně ti dám i víc,“ pronesla. Shinx neměl nic proti, přeci jen, jaký hladový tvor by odmítl jídlo zdarma. Pustil se do jablka a za chvíli v něm úplně celé zmizelo. Nezumi se rozhodla ještě chvíli počkat, aby mu slehnulo, než se pustily do dalších pokusů.
„Tak jo, Raidere, připraven pokračovat?“ zeptala se a Shinx na to horlivě přikývnul, přičemž se přesunul k další, jen o maličko větší větvi. Rozdíl mezi touto a předešlou nebyl velký. „Troufáš si zkusit to s otevřenýma očima, nebo raději se zavřenýma?“ zeptala se. Shinx na chvíli přemýšlel. „Zkusím to první,“ oznámil jí, než vzal větev do tlamy. Jediné, co chvilkové ticho, které teď nastalo, narušovalo, byly zvuky trenérů a jejich Pokémonů z dálky. A pak se ozvalo prasknutí.
Nezumi ucítila skvělý pocit uvnitř. „Šikulka,“ řekla s úsměvem a Shinx hned skočil k další větvi. „Tuhle zvládnu taky!“ řekl rozhodnutě. Už ani neuvažoval nad tím, že by při soustředění zavíral oči, prostě vzal o další kousek větší větev a připravil se k dalšímu pokusu. Tentokrát se rozpůlení větve ozvalo téměř hned. Shinx se sebou vypadal stejně spokojený a Nezumi se ohledně tohoto tréninku cítila úplně stejně.
VymazatTeď už šla na řadu o dost větší a tlustší větev. Takovou by normální člověk nerozlomil, ani kdyby do toho dal vše. Shinx se teď cítil nejistě, ale rozhodně od pokusu necouvnul. Kdyby před ním byl Pokémon v síle takové větve, asi by se zachoval trochu jinak, ale o tom jeho trenérka prozatím vědět nemusela. Nadechl se a podíval se na Nezumi, čekajíc, až mu řekne, že má začít. „Do toho, Raidere,“ svolila mu s vlídným pohledem. Shinx sesoutředil svojí energii a pokusil se rozkousnutím větev zlomit, ale bohužel se mu to nepovedlo. Zklamaně odstoupil zpátky.
Nezumi to ale rozhodně nevadilo. Pohladila Raidera po hlavě, aby mu vrátila zpět jeho sebevědomí. „Tohle už je těžký kousek. Zkusíme to ještě jednou se zavřenýma očima, dobře?“ Shinx odsouhlasil toto tvrzení kývnutím a připravil se na další pokus. Vzal si větev a zavřel oči. Soustředění energie mu šlo velmi jednoduše a rychle, navíc i lépe díky zavřeným očím, a za malou chvilku se ozvalo prasknutí, větev spadla na zem, rozpůlená na dvě části. Shinx otevřel oči a povyskočil, nadšený z toho, že tentokrát už nezklamal, ale věděl, že ho čeká další věc.
„Nemusíš nic říkat, trenérko. Další pokus je s otevřenýma očima, viď?“ odtušil sám od sebe a Nezumi mu to potvrdila přikývnutím. Odhrnula si hnědý vlas z obličeje a poposunula k Shinxovi větev téměř stejné velikosti. „Nemusíš spěchat,“ pronesla ještě, aby se Pokémon nebál – sebevědomí hrálo při tréninku také velkou roli. Pokud Pokémon doopravdy nechce a nevěří, že se mu něco povede, pak se šance na správné provedení přiblíží velmi blízko k nule. Ale Raider tak nevypadal, byl odhodlaný dokázat, že na to má. Proto se dostal krůčkem blíž k větvi. Nejdříve mrknul, skoro chtěl zavřít oči, ale pak si vzpomněl na to, co má udělat. Pamatoval si také, jaké to bylo větev rozlomit, jak moc energie potřeboval a jak to provedl. To všechno využil u jeho dalšího pokusu rozlomení větve i s otevřenýma očima – a povedlo se. Ozvalo se křupnutí.
„Krása!“ Nezumi nedokázala ani vyjádřit, jak šťastná byla. Netušila, že se to tentokrát povede. Shinx se podíval ještě na třetí větev, také ve velikosti dvou předešlých. „Zkusíme to ještě,“ odsouhlasila svým způsobem trenérka, protože věděla, že Raider tuší, co následuje. Bez jakýchkoliv slov vzal větev. „Shinxi, použij Bite!“ zavelela a Raider se zakousnul do větve a přelomil ji. Zamával u toho šťastně ocasem a u jeho tvářiček se objevily malé jiskřičky.
Už tu byla jen poslední větev. Ležela v trávě, nedotčená. Ze všech předešlých byla jak největší, tak nejtlustší. „Tohle je poslední fáze našeho tréninku. Pokus se přelomit tuto větev za použití Bite s otevřenýma očima. Věřím, že to dokážeš,“ popohnala ho s úsměvem. Shinx jen kývl. „Jsem přeci bojovník!“ připomněl vesele a pustil se na větev. Pomocí útoku, který celou tuto dobu zkoušel, ji bez větších problémů rozlomil. „Dokázal jsem to!“ zapištěl nejdřív nadšeně, ale pak se oklepal a dodal: „Samozřejmě,“ uculil se. Nezumi z něj dokázala vycítit radost a podala mu bébéčko. „Tu máš, na posilnění. Vedl sis skvěle, ani bych neřekla, že tohle je tvůj první trénink,“ pochválila ho a Shinx se pousmál. Mezitím si vzal bébéčko a spokojeně ho snědl. Vypadal však unaveně. Přeci jen, nikdy předtím nebyl zvyklý trénovat, a ačkoliv nemusel použít svojí elektrickou energii, Nezumi se rozhodla ujistit, že je v pořádku. „Pro jistotu zajdeme do Pokémoního centra,“ oznámila Shinxovi a pak se ještě zeptala. „Chceš do Pokéballu?“ Na to ale Raider zavrtěl hlavou. „Půjdu s tebou,“ pronesl už méně nadšeně a víc unaveně.
VymazatUdělal pár pomalých kroků směrem k východu z tréninkového pole. Mohl sice chodit, ale Nezumi měla lepší nápad. „Ponesu tě,“ navrhla a vzala Raidera do náručí. Shinx s tím souhlasil. Nijak neodporoval a nechal se do blízkého centra odnést.
//Použito: 1x jablko, 1x bébéčko
Shinx se útok naučil. Byl moc vděčný za to, že ses ho rozhodla nést.
VymazatShinx - 3 levely, 8% sehranosti (1% jablko, 1% bébéčko)
1. Bulbasaur
OdpovědětVymazat2. Naučenie Tackle
3. Po tom ako sme nejaký čas trávili s Bulbasaur na posvätnom berry kopci som si všimol z vrchu, že neďaleko sa nachádza tréningové pole. „Prečo to nevyužiť na náš prvý tréning?“ Som si povedal. Tak som sa k nemu hneď aj vydal. Ako prichádzam ku tréningovému poľu, si všímam aj ďalších trénerov, ktorý stoja naokolo so svojimi už vyčerpanými Pokémonmi, ktorí majú za sebou očividne ťažké tréningy. Jeden tréner pokladá uterák na svojho zadýchaného Machopa, ďalší zase kŕmi svojho Charmeleona. Postavím sa na začiatok bojového poľa, ktoré vyzerá ako ihrisko na štadióne. Vytiahnem Pokédex spolu s Pokéballom, zväčším ho a umiestnim pod Pokédex. „Pozrime sa čo si vlastne zač. Hmm... Level 5, Tackle... V pohode.“ Zamumlem si popod nos. „Bulbasaur, volím si teba!“ Zakričím a z Pokéballu vyskočí moja Bulbasaur. „Vitaj na tréningovom poli. Dnes by sme mohli vyskúšať prvý tréning, čo ty na to?“ Spýtam sa Bulbasaur. „Najprv by si si mohla precvičiť útok, ktorý už ovládaš a to Tackle. Vidíš tam ten strom? Mohla by si si na ňom precvičiť Tackle. Ale opatrne, aby si si neublížila.“ Bulbasaur zaujme svoju pozíciu. „Pekne sa rozbehni a Tackle!“ Bulbasaur bezchybne narazí do stromu. „Super! A teraz znova!“ Bulbasaur opäť použije Tackle. Zopár trénerov sa príde pozrieť ako trénujem s Bulbasaur. Jeden z nich, ten čo kŕmil Charmeleona sa spýta: „Ona je tvoja prvá?“ „Áno!“ Pohotovo odpoviem. „Tak Bulbasaur, teraz ti vysvetlím nový útok, ktorý sa naučíme. Volá sa Vine Whip. Nie je to nič ťažké. Pamätáš ako si prednedávnom strhávala berry so svojimi výhonkami?“ Bulbasaur prikývne. Teraz budeš robiť takmer to isté – len ich použiješ na útok. Oba vystrelíš po protivníkovi a silno s nimi udrieš. Môžeme to skúsiť?“ Bulbasaur znovu prikývne. „Opäť použijeme strom, na ktorom si si precvičovala Tackle. Poďme ale tentokrát bližšie.“ S Bulbasaur sa presunieme bližšie ku stromu. „Tak Bulbasaur, skús Vine Whip!“ Bulbasaur sa pokúsi o Vine Whip, ale takmer ani netrafí strom. „To nevadí. Skús to ešte raz a tentokrát sa zameraj viac na presnosť.“ Bulbasaur znovu vyskúša Vine Whip a aj zasiahne strom, no tentokrát slabo. „Paráda. Si šikovná. Skúsime to zase a teraz skús skombinovať presnosť a silu. Vine Whip!“ Bulbasaur to vyšlo, ale treba to ešte precvičiť. „Okey Bulbasaur, možno by pomohol oddych. Môžeme si vydýchnuť na chvíľu.“ Oddychujeme nejakých 10 minút a potom sa pustíme znova do precvičovania. „Tak a teraz Vine Whip!“ Bulbasaur použije Vine Whip. „Skvelé. Znova!“ „Do toho!“ Bulbasaur to ešte niekoľkokrát precvičila. „Som na teba hrdý.“ Poviem Bulbasaur a nasypem Bulbasaur do misky 10x Oran Berry. „Tu máš Bulbasaur, len si daj. Nejaký čas si tu oddýchneme a zajtra ráno vyrazíme ďalej.“
Bulbasaur si nárazový útok procvičila. Nový útok se nenaučila, byl jí moc málo vysvětlen. Také nedokázala sníst všech 10 berry. Vzala si tři, zbytek v misce nechala.
VymazatBulbasaur - 1 level, 18% sehranosti (15% 3x Oran)
1. Mudkip - Mito
OdpovědětVymazat2. Trénink Tackle, učení – Water gun
3.
Už je to pár dnů, co má Suzuya svojí novou pokémoní kamarádku, a tak se rozhodl, že by bylo dobré, kdyby šli konečné trénovat. Oblečený v bílém tričku, na něm rozepnutou černou košili a v černých kalhotách a černých botách s batohem přes pravé rameno si namířil rovnou na tréninkové pole, kde se nacházelo několik trenérů, kteří se pohybovali spíše v přední části tréninkového pole, tak se Suzuya vydal až na druhou stranu, aby tam měli s Mito klid. Poté se zastavil a položil na zem batoh a vytáhl z kapsy Pokéball s Mito a poté ho hodil před sebe. Poté se před ním Mudkip objevila, tak se na ní usmál. „Ahoj Mito. Jak se máš,“ zeptá se. „Ahoj Suzuyo, mám se dobře, co tady budeme dneska dělat,“ zeptá se Mito Suzuyi. „Dneska půjdeme konečně trénovat, aby sis procvičila útol, který už umíš, což je Tackle a ještě se naučíš jeden nový a to Water Gun,“ řekne jí milým hlasem, protože ví, že když se na ní byť jen malinko zvýší hlas, tak je zle. „To zní dobře,“ řekne Mito a začne se dívat po okolí. „Tak jo, co kdyby ses první trochu protáhla, ať si neublížíš,“ navrhne Suzuya a dívá se na Mudkipa. „To zni dobře,“ řekne Mito a následně se rozběhne směrem k vodě, která se nacházela kousek od nich a skočila do ní a trochu si zaplavala.
Poté co si zaplave, tak vyleze z vody. „Myslím, že můžeme začít,“ řekne Mudkip. „Tak jo, první si procvičíme Tackle,“ řekne Suzuya. Mito jen souhlasně kývne hlavou. Následně se rozběhne k malému stromku, který byl nedaleko a narazí do něj. „Tak co,“ zeptá se Mito „Jo, bylo to dobré, ale zkus to znovu a trochu silněji,“ řekne ji Suzuya. Mito jen souhlasně kývne hlavou a opět se rozběhne proti stromku a narazí do něj o něco silněji a stromek se o trochu více zachvěje než předtím. „To už je trochu lepší, jen pokračuj a uvidíš, že ti to půjde ještě lépe, přece jen bez tréninku to nepůjde,“ poví jí povzbudivě Suzuya. Mudkip jen souhlasně kývne hlavou a dále pokračuje. Suzuya jí dále sleduje a sem tam jí pochválí, aby jí povzbudil. Ještě nějakou chvíli jí nechává pokračovat v tréninku, než se rozhodla, že už jí to jde skoro samo.
Poté se pomalu rozejde k terčům, které od nich byly trochu dále. „Pojď za mnou, teď se budeš učit nový útok,“ zavolá na ní Suzuya. Mito. jen souhlasně kývne hlavou a vydá se za Suzuyou. Když za ním dojde, tak si začne prohlížet terče. „Copak budeme dělat teď,“ zeptá se trochu zvědavě. „Teď se budeš učit útok, který se jmenuje Water Gun. Jde o to, že si soustředíš vodu do tlamy a pak jí najednou pod tlakem vyplivneš a musíš jí koncentrovat na jedno místo, aby byl co nejsilnější,“ řekne jí Suzuya. „Aha dobře, myslím, že to chápu,“ řekne Mito a následně se začne soustředit. Poté se začne vyplivovat vodu, ale moc jí to nejde, proud vody je dost široký a nedoletí moc daleko. „Nejde to, je to moc těžké,“ řekne smutně Mito. „Ale no tak, nesmíš se vzdávat tak moc lehce, zkusila jsi to poprvé, musíš to zkoušet dále,“ poví jí mile Suzuya a usměje se na ní. Mudkip jen souhlasně kývne hlavou a zkusí to znovu, ale výsledek je stejný. Mito jen se trochu naštvaně podívá a poté to zkusí znovu. Tentokrát se jí to povede trochu lépe. Proud vody už není tak široký, ale ještě pořád moc daleko nedosahuje. „Zkoušej to dále, ty to zvládneš, musíš si věřit,“ řekne jí Suzuya a dále jí sleduje. Mito. Jen souhlasně kývne hlavou a poté to zkouší dál a dál. Po nějaké době už proud vody dosahuje na terč, ale pořád to není ještě dobré, protože na terči se neobjeví ani náznak útoku.
„Myslím, že už to pro dnešek stačilo, vypadáš dost unaveně, co třeba si odpočinout a pokračovat v tréninku zase zítra, nesmíš to přehánět,“ navrhne Suzuya. „Řekla bych, že je to dobrý nápad, už jsem trochu unavená,“ řekne souhlasně Mito. „Tak dobře, odpočiň si, zase se potom uvidíme, Mito“ řekne Suzuya a následně jí odvolá do jejího Pokéballu. Poté si ho dá do kapsy, vezme si batoh a vydá se do města.
Mudkip se naučila pouze základy, bude se útok muset doučit. První trénink se jí však líbil.
VymazatMudkip - 1 level, 3% sehranosti
1. Mudkip – Mito
OdpovědětVymazat2. Procvičení – Tackle, Water Gun
3.
1/2
Už je to několik dní, co by Suzuya s Mito poprvé trénovat a Mito se trénink opravdu líbil. Takže se Suzuya rozhodl, že by bylo fajn si zase zajít zatrénovat. Když vešel na tréninkové pole, tak tam nebylo moc trenérů, což mi přišlo trochu divné, protože minule se jich tam nacházelo mnohem více. Došel na odlehnou stranu pole, kde se nacházely nějaké terče a další věci, na kterých se dalo trénovat a taky vodní plocha.
Suzuya si odložil batoh a z kapsy si vytáhl Pokéball s Mito. Následně ho hodí před sebe a čeká, až se Mito objeví před ním. „Ahoj Mito, doufám, že se máš dobře,“ pozdraví Suzuya Mito. „Ahoj Suzuyo, mám se dobře a jak ty,“ zeptá se Mito. „Taky se mám dobře. Tak co zkusíme dneska další trénink, neboj zase to nebudeme moc hrotit,“ řekne Suzuya Mito a trochu se pousměje. „Tak dobře Suzuyo, už se i těším,“ řekne Mudkip a začne se rozhlížet po okolí.
Juuzou se na chvíli zamyslí. „Tak jo Mito, než začneme trénovat, tak se trochu rozcvičíš,“ navrhne jí Suzuya a dívá se na Mito. „Tak dobře,“ řekne Mudkip a následně se rozběhne k vodní hladině a skočí do vody. „Ano Mito i takto se můžeš rozcvičit,“ řekne Juuzou a sleduje Mito, která plave ve vodě. Po chvíli Mito vyleze z vody a ještě se trochu proběhne. „Myslím, že už jsem připravená trénovat,“ řekne Mito a dojde k Suzuyovi. „Tak dobře, takže jako první začneme s Tackle,“ řekne Suzuya. „Tak dobře,“ řekne Mito a začne se dívat okolo. „Tak jo Mito vidíš tam tu figurínu, co tak to zkusit na ní,“ navrhne Suzuya. „Jo, vypadá to lépe než nějaký kámen nebo strom,“ řekne Mito a pousměje se. „To máš pravdu Mito,“ řekne Suzuya. „Tak já teda začnu,“ řekne Mito a následně se rozběhne proti figuríně do které nakonec narazí plnou silou. Figurína se trochu zachvěje. „Tohle bylo dobré Mito, zkus to trochu silněji,“ řekne Suzuya a podívá se na Mito, ale celou dobu jí to říká milým hlasem. „Dobře, zkusím to,“ řekne Mudkip a poté se znovu rozběhne proti figuríně a znovu do ní narazí. Figurína se opět zachvěje a Mito od ní odskočí. „Tak co, jaké to bylo,“ zeptá se Mito. „Jo, bylo to dobré, ale pokračuj, věžím, že ti to půjde ještě lepší,“ řekne jí Suzuya, aby jí trochu povzbudil. Mito jen souhlasně kývne a opět se rozběhne proti figuríně a narazí do ní opět pomocí Tackle. Figurína se trochu více zachvěje. Mito trochu zadýchaně odskočí.
„Mito, možná by ti trochu pomohla malá přestávka,“ řekne Suzuya a podívá se na Mito. „Ehm, tak jo,“ řekne Mudkip a posadí se na zem. Suzuya k ní dojde, cestou si sundá rukavici a začne jí hladit po hlavě. „Dneska se opravdu snažíš Mito,“ řekne jí Suzuya, aby jí povzbudil.
Po nějaké chvíli Mito vyskočí na nohy. „Tak jo, můžeme pokračovat s tréninkem,“ řekne Mito a následně se opět rozběhne proti figuríně a narazí do ní pomocí Tackle. „Jo, bylo do dobré, ještě to zkus a zkus se trochu silněji odrazit od země,“ řekne Suzuya. „Dobře,“ řekne Mito a opět se rozběhne proti figuríně a trochu silněji se odrazí a pak narazí do figuríny a za se zachvěje o dost více. „Přesně tak, bylo to dobré,“ pochválí jí Suzuya.
„Tak dobře Mito, jdeme na Water Gun,“ řekne Juuzou a následně se rozejde k terčům, které tam byly. „Tak jo, začni se soustředit a pak vyplivni proud vody a terč a uvidíme, co si od minula pamatuješ,“ řekne Suzuya k Mito. Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se začne soustředit. Poté Mudkip vyplivne dlouhý proud vody, který narazí do terče, ale nic se mu nestane. „Dobře Mito, ale zkus to trochu silněji a možná by ses mohla soustředit na menší plochu, aby byl proud vody ničivější,“ řekne Suzuya k Mito. „Dobře,“ řekne jen Mito a následně se opět začne soustředit a zkusí to znovu.
2/2
VymazatPoté co Mudkip znovu použije Water Gun, tak se Suzuya jen pousměje. „Bylo to o něco lepší než předtím, ale pořád to chce procvičovat,“ řekne Juuzou. „Já vím,“ řekne Mito a opět se začne soustředit a znovu vyplivne proud vody na terč. Když přestane, tak se Suzuya opět podívá na terč, tak je vidět, že se na terči objevila stopa po útoku. „Super Mito,“ řekne Suzuya a usměje se na ní. Mudkip se jen spokojeně usměje. „Možná by to šlo ještě lépe,“ řekne Mito. Suzuya se jen pousměje. „Hlavně to nepřežeň,“ řekne. „Neboj se,“ řekne Mito a pak se opět začne soustředit a vyplivne celkem silný proud vody a po chvíli co pokračuje, tak onen terč praskne. Mito se jen spokojeně usměje a podívá se na Suzuyu. „Super,“ řekne trochu zadýchaně Mito. „Vedle sis dobře,“ řekne Suzuya a pak se na chvíli zamyslí. „Hele, zkusím to ještě jednou,“ řekne Mito dříve, než jí Suzuya stihne říct, že by to už dneska mohlo stačit. Mito znovu vyplivne proud vody a po chvíli terč opět praskne. „Mito myslím, že už jsi na to přišla,“ řekne jí Suzuya. „Jo, taky mám takový pocit, že už asi vím, jak na to. Jsem ráda, že se mi tak daří a taky mě to celkem baví,“ řekne Mito a usměje se od ucha k uchu. Následně se Suzuya skloní k Mito a během toho si sundá rukavici a začne jí hladit po hlavě. „Tak jo, myslím, že pro dnešek už toho necháme. Vypadáš unaveně, takže by sis měla odpočinout,“ řekne Suzuya. „Máš pravdu Suzuyo, tak zatím,“ řekne Mito a následně se na něj usměje. Suzuya vytáhne z kapsy Pokéball a odvolá do něj Mito. „Jasně zatím,“ odpoví jí ji Suzuya Pokéball schová zpět do kapsy.
Následně trochu uklidí nepořádek, který tam s Mito udělali a rozejde se pro batoh, který si vezme a následně odejde z tréninkového pole.
Mudkip si útoky procvičila.
VymazatMudkip - 2 levely, 3% sehranosti
1. Mudkip - Mito
OdpovědětVymazat2. Procvičení – Tackle, Water Gun, Učení – Mud-Slap
3.
1/2
Už je to nějakou dob, co se Mito naučila Water Gun, a tak se Suzuya rozhodl, že by bylo dobré, kdyby Mudkip trochu pokročila v tréninku a naučila se další útok. Po nějaké době co vybíral se rozhodl, že by se Mito mohla naučit Mud-Slap. Poté co Suzuya dojde na tréninkové, tak se podívá na Mito. „Tak co, jsi připravená zase zkusit trénovat a pokusit se naučit nový útok,“ zeptá se Suzuya Mito.
„Jo jasně Suzuyo, aspoň bude zase zábava,“ řekne Mito.
„Tak jo jsem rád, začneme první tím, že se trochu rozcvičíš, pak si zopakuješ útoky, které už umíš a pak budeme zkoušet ten nový,“ řekne Suzuya Mito.
„Tak dobře,“ řekne Mudkip. Následně se Mito rozběhne po okolí, aby se trochu protáhla. Po nějaké chvíli se vrátí zpět k Suzuyovi.
„Tak jo Mito, už jsi se trochu rozcvičila, takže začneme teda s Tackle, dobře Mito,“ zeptá se Juuzou Mito.
„Tak jo, můžeme začít s tréninkem, jsem připravená,“ odpoví odhodlaně Mito.
„Super, takže zase bude trénovat na figuríně,“ řekne Suzuya a ukáže na figuríny, které jsou trochu dále od nich.
Mito se následně rozběhne k figurínám. Jak tak běží, tak se rovnou odrazí od země a narazí do figuríny.
„Dobře, Mito, jen tak pokračuj,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a pak se vzdálí od figuríny a opět se rozběhne a pak se odrazí země a opět narazí do figuríny a tentokrát do ní narazí trochu silněji.
„To bylo dobré Mito,“ pochválí Juuzou Mudkipa.
Mito se je trochu pousměje a opět se vzdálí od figuríny a rozběhne se na ní a opět do ní narazí co nejsilněji dokáže.
Suzuya se jen trochu pousměje a dále sleduje, jak se jí daří.
Mudkip se vzdálí od figuríny a znovu se rozběhne a opět do ní narazí a figurína se celkem dost zachvěje.
‘Mám takový pocit, že Mito je celkem dobrá,‘ pomyslí si Suzuya a dále se dívá na Mito, která pokračuje v tréninku.
Dále pokračuje v tréninku. „Tohle mě baví,“ řekne Mito poté co odskočí od figuríny.
Suzuya se jen trochu pousměje. „Tak jo Mito, myslím, že Tackle už ti jde samo, dokonce máš i dobrou sílu zásahu, co si teď procvičit Water Gun,“ řekne Mito a dívá se na ní.
„Tak dobře, zkusíme další,“ řekne Mito a následně se rozejde k terčům, které byly o kousek dále.
„Jsem rád, že tě baví trénink, ze začátku jsem měl celkem strach, že tě to nebude bavit, a že nebudeš chtít trénovat,“ řekne Suzuya Mito a rozejde se za ní a věci si nechal u stromu.
„Tak jsem si první jsem vůbec nevěděla, co to trénink je, ale nějak mě to začalo bavit, tak proč netrénovat dále,“ odpoví Mudkip Suzuyovi.
Juuzou se jen usměje. „Víš, po našem prvním tréninku se mi ulevilo,“ řekne Suzuya. „Tak jo, můžeš pokračovat,“ řekne Suzuya Mito.
„Dobře,“ odpoví Mito. Následně se začne soustředit. Po chvíli vypustí z tlamy proud vody, který míří rovnou na jeden z terčů. Terč trochu popraská, ale nepraskne úplně.
„To nevadí Mito, zkus to znovu,“ řekne Suzuya Mito.
Mudkip jen souhlasně kývne hlavou a následně opět zkusí Water Gun. Tentokrát se jí to už povede a terč praskne.
„Super Mito, tohle se ti povedlo,“ řekne jí Suzuya.
Mito se jen pousměje a pak to zkusí znovu. Opět použije Water Gun a začne plivat proud vody na terč, který po chvíli praskne. „Mám takový pocit, že se mi to teď povedlo na poprvé,“ řekne Mito spokojeně.
„To máš provedlo se ti to, ale ještě musím trochu trénovat, věžím, že se ti povede ještě lépe,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou. „Dobře, zkusím to znovu,“ řekne Mito a opět začne plivat vodu na další terč, který také praskne.
„Mno Mito, mám takový pocit, že jsi na to už přišla,“ řekne Suzuya a usměje se na Mito.
„Super, taky si to trochu myslím,“ řekne Mito.
Suzuya se jen trochu pousměje a podívá se na Mito. ‘Mno, dneska jí nechám její ideály,‘ pomyslí si Suzuya.
2/2
Vymazat„Tak jo Mito, co třeba si dát na chvíli pauzu,“ řekne Suzuya.
„Dobře, dáme si pauzu,“ odpoví Mito Suzuyovi.
Suzuya se pak rozejde k batohu a vytáhne z něj kostku čokolády a podá jí Mito. „Dej si Mito,“ řekne Suzuya a podá jí kostku čokolády.
„Díky Suzuyo,“ řekne Mito a vezme si kostku čokolády a sní jí.
„Nemáš za co,“ řekne Juuzou a usměje se na Mito.
„Bylo to dobré,“ odpoví Mito a posadí se na zem.
„To jsem rád,“ odpoví Suzuya a posadí se vedle Mudkipa.
Mito nějakou chvíli sedí na zemi, než se nakonec zvedne ze země. „Tak jo, můžeme pokračovat, už jsem si odpočinu dost,“ řekne Mito.
„Tak dobře Mito,“ řekne Suzuya. „Dneska se naučím Mud-Slap,“ poví Suzuya.
„Tak dobře, o co jde,“ zeptá se Mito.
„Jde o to, že začneš hrabat zadníma nohama bláto na nepřítele,“ řekne Suzuya a pousměje se na Mito.
„Aha myslím, že už to chápu,“ řekne Mito.
„Prostě začneš hrabat bláto na nepřítele a pokud se ti podaří, tak můžeš nepřítele dokonce oslepit,“ dodá ještě Suzuya Mudkip.
„Dobře, chápu, chápu,“ řekne Mito. Následně se Mito začne dívat kolem. Poté se rozejde k jedné figuríně a postaví se před ní.
Suzuya jen stojí a sleduje Mito, co bude chtít dělat.
Mito se začne soustředit a pak začne hrabat bláto zadníma nohama a bláto létá kolem dokola.
Suzuya se jen trochu pousměje a udělá několik kroků bokem, aby se vyhnul jejímu útoku.
Mito dále pokračuje, a bláto létá všude možně.
„Mito, Mito,“ zavolá na ní Suzuya.
„Copak, Suzuyo,“ zeptá se Mito přestane hrabat.
Suzuya se trochu pousměje. „Chceš se prokopat na druhou stranu zeměkoule,“ zeptá se jí.
„Ne, proč,“ zeptá se Mudkip.
„Tak trochu zpomal a zkus se soustředit na jeden cíl, a ne to tady házet všude okolo,“ poradí jí Juuzou.
Mito poslouchá Suzuyu. „Dobře zkusím to,“ poví Mito. Následně se začne soustředit a pak začne opět hrabat hlínu, tentokrát pomaleji a dívá se, kde hrabe.
Suzuya se jen trochu pousměje a sleduje počínaní Mito, tentokrát jí chce chvíli nechat samotnou, ať přijde na to, jak by bylo dobré se to naučit sama.
Mito dále hrabe a po nějaké chvíli se jí podaří občas zasáhnout figurínu. Po chvíli toho nechá a trochu si odpočine.
Juuzou jen souhlasně zakývá hlavou. „Myslím, že jsi na to pomalu přišla sama,“ řekne jí.
Po chvíli to Mito zkusí znovu a opět začne hrabat bláto na figurínu a jak tak pokračuje, tak se jí to daří čím dál tím lépe, ale pořád to ještě není dobré, mohla by se trefovat častěji.
„Super Mito, ale ještě to bude chtít trénovat, ale to víš, že,“ řekne Suzuya a dívá se na Mito.
„Jo, já vím, ale tak časem to snad bude lepší,“ řekne Mito.
„Ale neboj, věřím, že to zvládneš,“ řekne Suzuya Mudkip.
„No, snad ano,“ řekne Mito.
„Já ti věřím,“ řekne jí.
„Dobře,“ řekne jen Mito a pak začne zase znovu hrabat bláto na figurínu.
„No vidíš, že už ti to jde,“ řekne jí Suzuya a usměje se na ní,
Mito ještě nějakou chvíli pokračuje, než toho nechá. „Jsem už celkem unavená,“ řekne Mito a podívá se na Suzuyu.
„Dobře Mito, pro dnešek už to stejně stačí,“ řekne jí. Následně z kapsy vytáhne její Pokéball a odvolá do něj Mito.
Mito se jen spokojeně usměje a nechá se odvolat.
Následně schová Pokéball s Mito do kapsy a trochu to tam po nich uklidí. Následně si vezme batoh a rozejde se pryč z tréninkového pole.
Mito – kostka čokolády
Mudkip si vodní dělo procvičila a nový útok se naučila, ale potřebuje si ho procvičit.
VymazatMudkip - 2 levely, 5% sehranosti (1% kostka)
Trénink
OdpovědětVymazatRalts „Airi“ , Misdreavus „Charlotte“ (jen sleduje okolí)
Procvičení Confusion
Dneska jsem měl v plánu jít trénovat a proto jsem zamířil na zdejší pole. Charlotte se lehce vznášela vedle mě a rozhlížela se po okolí. „Tak tohle je jedno z těch míst, které jsou vyhrazené pro trénování s pokémony.“ Vysvětlím a rukou obsáhnu prostor před námi. „Jistě vypadá to obyčejně a právě proto se jedná o oblíbené místo, kde se trénují silnější útoky a nebo ty, které mají výraznější projekci, která by mohla něco zničit, kdyby to bylo v budově. A taky divocí pokémoni ví, že se mají těmto místům vyhýbat, jelikož tady jim hrozí zvýšená šance na úraz.“ Dodám hned, aby si to náhodou Misdreavus špatně nevyložila, prosté pole, které se rozprostírá před námi. „Chápu, víceméně vybrali místo, kde to nikomu moc nevadilo a zajistili, že trenéři budou trénovat především tady, takže se minimalizuje možnost, že by zranili nějakého nevinného pokémona.“ Souhlasně přikývnu na její slova. „Pokud byste chtěla, tak bych vám taky mohl zkusit vytvořit nějaký program na trénink, Charlotte. Ale dneska pokud vám to nebude vadit, tak bych se soustředil na Ralts.“ Misdreavus slabě přikývne. „Jistě, nebudu vám kazit vaše plány, Slaaneshi. Budu vás pozorovat z povzdálí, abych vás nerušila.“ Odpoví okamžitě. „Děkuji, za vaši ohleduplnost, Charlotte.“ Jen se usměje a lehce se ukloní hlavou, jakmile vstoupíme na pole, tak se zastaví na okraji a se zájmem pozoruje okolí. Mám opravdu štěstí, že se s mnou rozhodl cestovat takovýto pokémon. Pomyslím si s úsměvem a poté co se dostanu do středu pole, tak vyvolám pokémona, se kterým dneska budu trénovat. „Ahoj, tak jak jsem slíbil, tak jsme na tréninkovém poli.“ Oznámím Ralts, která se přede mnou objeví. „Ahoj.“ Odpoví pokémon odměřeně a rozhlédne se po okolí. Aspoň tentokrát nezačíná s osočováním z perverze. Pomyslím si, jelikož jsem se na tom snažil vidět něco pozitivního. „Tak než začneme se samotným učením Psychiku, chtěl bych se zeptat co zatím umíš a jestli bys mi to případně mohla ukázat poté co se trochu protáhneme?“ Ralts souhlasně přikývne a tak se začneme protahovat. Úklony do stran, předklonit se a dotknout se země mezi nohami. Na jednu stranu by se to mohlo zdá zbytečné pro trénink psychických útoků, ale může být snad mysl v pohodě pokud, by jej vyrušovali nedostatky těla? „Protáhnout se? Je to potřeba pro psychického pokémona, jakým jsem já?“ zeptám se nejistě Ralts. „Jistě, že to má smysl. Uvolníš tím své vnitřní napětí a bude se ti pak lépe manipulovat s tvou vlastní energií.“ Vysvětlím a pak začnu předcvičovat. Projdeme si krátkou rozcvičkou během, které si protáhneme končetiny a rozhýbeme klouby. Když skončíme, tak si Ralts prohrábne svou ofinu a slabě pokýve hlavou, nijak to, ale neokomentuje a tak jsem netušil zda tím dávala najevo, že jsem měl pravdu ohledně rozcvičky a nebo v tom bylo cokoliv jiného. „Dobře, takže přesuňme se dál ovládáš nějaký útok, který by jsi mi mohla pro začátek ukázat?“ „No, naučila jsem se Confusion“ Trochu překvapeně nad její odpovědí zamrkám. „Nepovídej, velice zajímavý útok, není to tak dávno co jsme ho trénovali s Gengarem. Dobrá, takže myslím, že pokud ti to nebude vadit, tak bys jej mohla na procvičení použít na mně. Způsob provedení nechám na tobě.“ Ralts přikývne a zakloní hlavu, aby mi viděla do očí. Jednou rukou nadzvedne svou ofinu, ať vidím její oko kompletně odkryté a pak ucítím, jak mně něco tvrdě udeří do čela. Souběžně s tím, začne Ralts růst. A společně s tím, jak se přede mnou objevuje Gardevoir, mně začne třeštit hlava. Když je proměna dokonána, tak mně pohybem hlavy pobídne k tomu, abych posoudil její zmatení. "Ehm...vypadáš pěkně." odpovím a rukou si třu třeštící hlavu.
"Tohle jsem nemyslela...jak mi to šlo, jsem myslela." "No...popravdě docela...otřesně, abych pravdu řekl...." "Cože?" Zopakuje šokovaně pokémon. "Víš, problém je v samotném provedení. Dokážeš, nebo spíš dokázala bys vynikající zmatení, kdyby jsi ho netlačila tak moc na silu." Odmlčím se, jelikož mně začně silněji bolet hlava. "Hlava mně třeští takovým způsobem, že se spíš bojím, že se mi rozskočí. A ten kdo má trochu s psychickými útoky zkušenosti by si takto silnou bolest, která by se objevila zničeho nic, dokázal spojit a začal by se tomu víc bránit." Pokusím se jí vysvětlit v čem dělá chybu. "Tento typ útoků,...matení mysli, je dost závislí na nenápadnosti." Dodám, po čemž již Ralts vypadá, že chápe co jsem přesně myslel. "Jste v pořádku, Slaaneshi?" zeptám se najednou Charlotte, která připlula v obavách k nám, aby se ujistila, že mi nic není. "Jenom, mně bolí hlava, není to nic vážného, Charlotte. Zkoušeli jsme zmatení a Airi se o to pokouší dosti...svérázným způsobem." Charlotte se zatváří trochu zmateně, ale slabě přikývne, jelikož si vyvodí, že to nějak souvisí s tréninkem. „Možná byste mi to dokázala pomoct vysvětlit lépe, Charlotte.“ Řeknu, když uvidím, že se už chce opět stáhnout, aby nám nechala prostor pro trénování. Charlotte se zastaví a naznačí lehkou úklonu. „Pokud budu schopna, tak vám ráda pomůžu Slaaneshi.“ Vděčně přikývnu a dodám. „Zkusím to sám nějak vysvětlit a pokud by vás napadlo nějaké lepší vysvětlení, tak bych byl rád, kdyby jste se zkusila zapojit. Airi problém v tvém provedení je následující věci, máš silnou vůli, ale máš potíže s tím, že na některé věci se prostě nedá jít hrubou silou, nebo v tomto případě spíš tvrdou silou mysli. U zmatení bys měla působit co nejnápadněji, abys působila, jako by se jednalo o něco přirozeného a nedala jsi svému protivníkovy důvod k pochybnostem a k tomu, aby byl ostražitý.“ Charlotte si poslechne co mám na srdci a chvilku si rozmýšlí, než odpoví. „Lady Airi, je to podobné jako kdyby jste chtěla utrhnout nádhernou květinu. Můžete ji utrhnout silou, ale můžete způsobit její poškození, ale pokud ji uříznete čepelí nože, tak k tomu dáte míň práce a navíc květina bude ve stejném stavu, aby vám mohla konkurovat.“ Ralts uhne pohledem, zjevně nechtěla Misdreavus odpovídat na její kompliment. „Myslím, že to chápu. Můžeme to zkusit znovu.“ Rozhodne se a provede další pokus o zmatení. Změnu jsem poznal hned. Příšerná bolest hlavy zmizela téměř hned a můj postoj se uvolnil. Až po chvíli mi dojde podle soustředěného postoje Ralts, že to jak se snaží být jemnější, tak se jí to tak nedaří jako předtím. Nakonec se jí, ale přece jenom podaří a tentokrát uvidím, jak přede mnou stojí prostřední evoluce. Což mi k ní nejvíc sedělo. Už nebyla malé dítě, ale zase na Gardevoir mi občas přišlo, že by se mohla chovat vyspěleji. Provede ještě několik pokusů, přičemž poslední je na dovolení na Charlotte. Kde mi Charlotte potvrdí, že její provedení je skutečně jemnější než na začátku. Pak si již dáme pauzu, před nějakým pokračováním jsem si potřeboval sám trochu odpočinou a Airi odpočinek taky neuškodí, jelikož vím jak dokáže být těžké, když se člověk něco přeučuje.
VymazatRalts si procvičila své útoky. Charlotte se nejprve obávala o tvé zdraví, avšak poté usoudila, že v případě, že se objeví zdravotní problémy, dokážou společnými silami vyhledat pomoc.
VymazatRalts - 2 levely, 4% sehranosti
Misdreavus - 1 level, 4% sehranosti
1. Mudkip – Mito, Pidgey – Teiry
OdpovědětVymazat2. Procvičování – Tackle, Water Gun, Mud-slap [Mito]; Procvičování – Quick Attack, Učení – Sand Attack [Teiry]
3.
1/3
Už je to nějakou dobu, co byl Suzuya s Mito na tréninkovém poli. Nakonec se Suzuya rozhodl, že by se zase mohl s Mito a s Teiry vydat na tréninkové pole. Když se tam Suzuya dojde, tak se podívá na Mito, která byla na jeho rameni. „Tak co Mito, připravená na trénink,“ zeptá se Suzuya.
„Jo, jsem připravená na trénink,“ řekne Mito a následně seskočí ze Suzuyova ramena.
„Tak to jsem rád,“ řekne Suzuya Mito. „Tak první se trochu proběhni,“ řekne Suzuya.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se trochu proběhne po okolí a pak skočí do vody, aby si trochu zaplavala.
Poté Suzuya sáhne do batohu a vytáhne Pokéball s Teiry a hodí ho před sebe. „Ahoj Teiry,“ řekne Suzuya a pozdraví Pidgey.
„Ahoj, Suzuyo, jak se vede,“ zeptá se Teiry Suzuyi.
„Jo, mám se dobře a co ty,“ zeptá se Suzuya.
„Taky dobře,“ řekne Teiry.
„Tak jo, první se trochu rozcvič a pak začneme s tréninkem,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a poté začne poletovat po okolí.
„Mito, pojď za mnou,“ zavolá Suzuya na Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a pak dojde za Suzuyou.
„Tak jo Mito jako první začneme s Tackle,“ řekne Suzuya Mito a následně ukáže na figurínu, která bylo kousek od nich.
„Jasně,“ řekne jen Mito a následně se rozběhne k figuríně a poté použije Tackle a plnou silou do ní narazí. Figurína se celkem dost zachvěje a Mito se podívá na Suzuyu.
„Jo Mito, bylo to dobré, ale ještě dále trénuj,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se opět rozběhne proti figuríně a použije Tackle. Figurína se opět zachvěje. Mito odskočí a zkusí to znovu.
Suzuya se jen pousměje a následně se rozejde Teiry, která si tam klidně poletovala. „Teiry, přileť ke mně,“ zavolá Suzuya na Pidgey.
Pidgey přiletí k Suzuyovi a posadí se na zem.
„Co tahle si jako první trochu potrénovat Quick Attack,“ navrhne Suzuya Pidgey.
„Když já bych si raději zpívala,“ řekne Pidgey.
„Zpívat můžeš potom až dotrénujeme, souhlasíš,“ navrhne Suzuya Teiry.
„Tak dobře Suzuyo,“ řekne Pidgey.
Juuzou se jen pousměje. „Tak začni s Quick Attack rozletíš se a rychle narazíš do nepřítele, takže do tamté figuríny,“ řekne Suzuya a pousměje se na Pidgey.
Pidgey jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozletí a pak plnou silou narazí do figuríny.
Suzuya se jen pousměje. „Dobrá práce Teiry, ale dále pokračuj, ještě to není úplně ono,“ řekne Juuzou Teiry.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a následně odletí trochu dále od figuríny a následně do ní znovu pomocí Quick Attack narazí. Figurína se opět zachvěje.
„Dobře, jen tak dále pokračuj Teiry,“ řekne Suzuya Teiry a následně se rozejde kousek dále za Mito.
Mito dále pokračuje v tréninku Tackle a když si všimne Suzuyi, tak se zastaví a usměje se na něj. „Přišel jsi se podívat, jak se mi daří,“ řekne Mito a pousměje se.
„Přesně tak Mito, tak se předveď, jak jsi se v tréninku doteď zdokonalila,“ řekne Suzuya Mito a sleduje, jak si bude počínat.
Mito jen souhlasně kývne hlavou. Následně se rozběhne proti figuríně a plnou silou do ní narazí. Figurína se zachvěje a Mito se otočí a podívá se na Suzuyu, aby si vyslechla, jak jí to šlo.
Juuzou sleduje Mito a pak se trochu pousměje. „Jo, bylo to dobré, ale zkus to ještě jednou, věřím, že ti to půjde ještě lépe,“ řekne Suzuya.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté se opět rozběhne a použije Tackle a narazí do figuríny.
„Řekl bych, že je to dobré Mito.“ Řekne jí Suzuya.
„To jsem ráda,“ řekne jen Mudkip.
„Tak teď zkusíme druhý útok, který už umíš a to Water Gun,“ řekne Suzuya a následně se rozejde k terčům.
Mito se rozejde za Suzuyou a poté se na něj usměje.
„Tak, soustřeď se a potom vyplivni proud vody na ten terč, ale to už přece znáš,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se začne soustředit. Poté vyplivne celkem silný proud vody na terč.
2/3
VymazatSuzuya sleduje terč, na kterém se objeví nějaké poškození, ale ještě se nejedná o úplně zničení terče. „Nebylo to špatné, ale zkoušej to dále, vím, že to dokážeš ještě lépe,“ řekne Suzuya Mito, aby jí trochu podpořil.
„Dobře, zkusím to znovu, když říkáš, že to dokážu ještě lépe,“ řekne Mito a poté opět začne plivat vodu na terč. Tentokrát se terč už rozpadne.
„No vidíš, říkal jsem, že ti to půjde ještě lépe,“ řekne Suzuya Mito.
Mito se jen spokojeně pousměje a poté to zkusí znovu.
„Tak, pěkně pokračuj, já zase za chvíli přijdu,“ řekne Suzuya Mito a poté se rozejde za Teiry.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté dále pokračuje v procvičování Water Gun.
Pidgey dále trénuje Quick Attack a naráží do figuríny, která se celkem dost hýbe po nárazech Teiry.
Suzuya mlčky sleduje Pidgey a pak se trochu pousměje. „Bylo to dobré, ale ještě to zkus znovu, vím, že bys to mohla dokázat ještě lépe,“ řekne Juuzou Teiry.
„Dobře, zkusím to znovu,“ řekne Teiry a následně se rozletí proti figuríně a opět do ní narazí celkem silně.
„Jo, to bylo celkem dobré, ale zkus to ještě znovu,“ řekne Juuzou a pousměje se na Teiry.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a poté zkusí ještě jednou Quick Attack a tentokrát se jí to povede dobře. „Tak co,“ řekne Teiry.
„Jo, tohle bylo dobré,“ řekne Suzuya Pidgey.
Pidgey se jen spokojeně zatváří. „To jsem ráda,“ řekne poté Teiry.
„Tak jo Pidgey, dneska se naučíš nový útok, Sand Attack, jde o to, že začneš mávat křídly a začneš pod sebou vířit písek, který může oslepit nepřítele,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry si vyslechne Suzuyu a pak souhlasně zakývá hlavou. „Dobře, zkusím to,“ řekne Teiry.
„Jen to toho,“ řekne Suzuya a sleduje Teiry.
Teiry jen kývne hlavou a poté vyletí do výšky. Když je celkem dost vysoko, tak začne mávat křídly směrem k zemi, kde se pomalu začne vířit prach a písek. Sice to není moc, ale aspoň něco málo.
Juuzou jí jen mlčky sleduje a pak se trochu pousměje. „Na první pokud je to dobré,“ řekne Suzuya.
Teiry se jen trochu pousměje a dále mává křídly. Prach a písek se dále víří, ale zatím nějak nepřibývá.
Suzuya se dívá na Teiry, která se snaží. „No tak Teiry, zkus to trochu rychleji, věřím, že ti to půjde ještě mnohem lépe,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry začne ještě trochu rychleji mávat křídly a po chvíli se oblak prachu a písku o dost zvětší.
„No vidíš, že to jde, jen musíš trénovat,“ řekne Juuzou Teiry.
Teiry jen souhlasně zakývá hlavou a dále pokračuje.
Suzuya se následně rozejde zpět za Mito, která pokračuje v procvičování Water Gun.
Mito dále pokračuje v trénování Water Gun a už se jí celkem daří ničit terče.
„Vidím Mito, že jsi se za tu chvíli o dost zdokonalila,“ řekne Suzuya Mito a usměje se na ní.
„Jo, trénuju, abych byla silnější,“ řekne Mito.
„Tak jo Mito, ukaž se, jak se trénuješ,“ řekne Juuzou a sleduje Mito.
Mito se jen pousměje a následně se začne soustředit. Poté vyplivne proud vody a poté co přestane je vidět na terči prasklina.
„Tohle bylo celkem dobré, ale zkus to ještě jednou,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté znovu vyplivne proud vody na terč, který poté praskne. „Povedlo se,“ řekne spokojeně Mito.
Suzuya se jen pousměje. „Dobrá práce Mito,“ pochválí jí Suzuya. „A ještě si dneska procvičíš Mud-slap,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se otočí zády směrem k terčům a pak začne hrabat hlínu na terče. Hlína lítá všude možně, ale i na terč, i když tak polovina.
Suzuya se jen pousměje a dále sleduje Mito, která se opravdu snaží.
Mito dále hrabe a jak tak pokračuje v útoku, tak se jí daří čím dál tím více hrabat hlínu na jedno místo.
„Tohle už je trochu lepší Mito,“ řekne Suzuya Mito.
Mito se jen pousměje a dále pokračuje v tréninku techniky.
Suzuya se následně rozejde za Teiry.
Teiry dále pokračuje v tréninku Sand Attack. Jak tak dále pokračuje, ta oblak prachu a písku je čím dál tím větší.
„Vypadá to dost dobře Teiry,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry se jen spokojeně pousměje a dále pokračuje v tréninku Sand Attack, protože se jí to ještě pořád nelíbilo a myslela si, že to půjde ještě lépe.
3/3
VymazatSuzuya dále sleduje Teiry, která se snaží čím dál tím více
Po nějaké době už viděl, že je Teiry celkem dost unavená. „Tak jo Teiry, pro dnešek už to stačí, vedla sis moc dobře, co třeba si trochu odpočinout,“ řekne jí Suzuya.
„Asi by to bylo fajn, začínám být celkem unavená,“ řekne Teiry a následně přistane na zem.
Suzuya vytáhne její Pokéball a poté jí odvolá do Pokéballu. „Tak zatím,“ řekne jen. Poté se rozejde zpět za Mito, která dále pokračuje v útoku Mud-slap.
Mito se zastaví a podívá se na Suzuyu.
„Tak jak se daří trénink,“ zeptá se Suzuya.
„Jo, celkem to jde,“ řekne Mito.
„Co takhle už toho dneska nechat, musíš být unavená,“ řekne Suzuya Mito.
„Jo, už jsem celkem unavená,“ řekne Mito.
„Tak co takhle už toho dneska nechat a vyrazit zase někde jinde,“ řekne Suzuya Mito.
„Tak jo,“ řekne Mito.
Suzuya následně trochu uklidí po jejich tréninku a pak si sebere batoh a nechá Mito, aby mu vylezla na rameno a poté se rozejdou pryč z tréninkového pole.
Mudkip si útoky procvičila, Pidgey se nový útok naučila. Způsob tréninku se ale Teiry nelíbí, prý by mohl být víc... o jejím talentu.
VymazatMudkip - 2 levely, 5% sehranosti
Pidgey - 2 levely, 5% sehranosti
1.Musashi a Tubby
OdpovědětVymazat2. Musashi - naučení Quick Attack
3. Po návštěvě salónku jsem se rozhodla v několika věcech. Že Musashi by se měl co nejdříve naučit nějaký útok, aby mohl být cool a aby se mohl předvádět a že s Tubbym ještě jednou zkusíme Misty Terrain. Ne, nevzdala jsem to, ale tentokrát to vezmu z jiného konce. Dělala jsem tu chybu, že jsem přeskakovala základy a šla přímo na něco... Krásného. Ale v tuhle chvíli nemohu přeskakovat. "Jde se na pole." "A co tam?" Zeptal se Musashi. "No přece trénovat." Usmál se Feny a já se usmála taktéž. "Přesně tak. Ale Feny, Auroro, vy dneska budete odpočívat. Trénovat budeme já, Musashi a Tubby." "Já?" Zeptal se překvapeně Tubby. "Ano. Ráda bych ještě jednou zkusila Misty Terrain, když se nám minule nepovedl. A pokud to ani teď nevyjde, tak zkusíme Play Nice." "Líbí se mi název. Co je to za útok?" Zeptala se Aurora. "Při tomhle útoku se snažíš jakoby... no... myslím, že přesvědčit protivníka, že nemusíte bojovat? Nejsem si zcela jistá, musím si to ještě nastudovat." Usmála jsem se. "To je nuda..." Zamumlal Musashi, ale Tubby se jen usmíval. "Děkuji Hotaru." "Za málo." Jeho díky bylo za to, že jsem se ho snažila naučit útoky, které ale nebyli útoky, které ubližují, ale jsou podporou, anebo mohou udělat něco hezkého. A budu se snažit to dodržet a tím pozměnit podstatu útokú jako Disarming Voice, kupříkladu... Ale to je ještě ve hvězdách. Dorazili jsme na pole a Feny s Aurorou si lehli do trávy. Položila jsem k nim svúj batoh, abych neměla na sobě zbytečnou váhu navíc a mohla jsem být svým pokémonúm plně k dispozici. "Tak? Kdo chce začít jako první?" Zeptala jsem se s úsměvem a na odpověď jsem nijak dlouho čekat nemusela. "Já, prosím, já!" Zvedl Musashi ruku nad hlavu a trochu poskakoval. "Tak jo. Chtěl by ses třeba naučit nějaký nový útok?" "Jo, to chci." Přikývl s nadšením. "A jaký by sis představoval? Jaký bys chtěl umět? Múžeme zkusit třeba..." Zamyslela jsem se. Jaký útok by byl pro něj dost mazácký, aby s ním byl nakonec spokojený? "A co tak to... no... to co uměl Pachirisu? To, jak na chvilku zmizel z dohledu." "Huh? Quick Attack?" Překvapeně jsem se na něj koukla. Je to celkem běžný útok a tak jsem nečekala, že by ho zaujal. "Ano. Chci to taky umět." Usmíval se. Podívala jsem se na Fenyho a Auroru. Já jsem ale hloupá. Jasně že je tohle dost. Proč jsem vymýšlela nějaké složité útoky? Ono stačí i obyčejný a běžný útok a mou prací je z takového útoku udělat něco speciálního. Přeci jen, jsem koordinátorka. I Fenyho a Aurořin Ember je základní útok pro ohnivé pokémony a oni dva mají ten Ember jiný než ostatní. Výjimečný... "Tak dobrá. Napřed tvúj Quick Attack. Máš nějakou představu?" Zeptala jsem se ho. Jsem si jistá, že určitě nějakou má, ale musím jí upravit, aby to bylo možné provést v reálném světě. "Chci umět zmizet před očima a pak... pak abych byl obklopen světlem a oslepil bych protivníka a udělal bych pow pow." Zaboxoval do vzduchu a pak i vykopl. Já se usmála. "Uvidíme, co s tím mohu udělat... Napřed je ale dúležité projít si základy. Pokud nepochopíš základ a podstatu, nedokážeš se nový útok naučit." "Opravdu?" Přikývla jsem a připravila se na menší výklad jak z učebnice, hlavně s pomocí pokédexu, který byl v tomhle velký kamarád. "Takže... jde o normální typ útoku..."
Řekla jsem jako první a Tubby si zatím šel odpočinout stranou a připravit se s meditací, nebo s jógou na jeho část tréninku. "A zařazuje se do kategorie fyzické. Jde o útok, který zpúsobuje protivníkovi jakési zranění. Wau. Dokonce tu je kolonka pro koordinátory. Při soutěži je tenhle útok přirazen do kategorie cool..." "To zní skvěle. Já chci být cool." Usmál se Musashi a pak i já. "Jde hlavně o rychlost, kterou budeš disponovat a moment překvapení. Jak už jsi mohl vidět, když Pachirisu najednou zmizel před očima, využil neuvěřitelnou rychlost, aby se ztratil z dohledu." "To bylo skvělé." "Ano, to teda ano." Usmála jsem se. "Tak jo... napřed začneme s tou rychlostí. Musíme nějak vymyslet to, aby jsi se rozeběhl, vyvinul vysokou rychlost a pak v mžiku zmizel z dohledu." Tak jo. Čím začneme?" Zeptal se Musashi radostně. "Běháním. To je základ." "Běhat? Mám běhat?" "Ano. Ale nebudeš běhat dokola. Nacvičíme si sprint." "To zní líp." Musashi a já jsme si stoupli vedle sebe. "Na nízký start nebude čas. Uděláme to takhle. Když použiješ Quick Attack, připrčíš se a co nejrychleji vystartuješ." "Tak jo. Budu jako ninja." Zasmála jsem se. "Ano, přesně jako ninja. Párkrát takhle vystartuj a já se budu chvilku koukat a pak budeme pokračovat." "Jo!" Zaradoval se Musashi a když jsem si odstoupila, vystartoval a já pozorovala jak běží. Hodně mě zaujalo, že startuje trochu jinak. Odrazí se jakoby jednou nohou trochu silněji. To by se dalo využít... jen jak? "Musashi? Mohl by jsi prosím tentokrát vystartovat s tím, že se ještě více odrazíš? Myslím.. aby jsi první krok udělal dluhší." "Pokusím se." Přikrčil se a jak jsem poradila, odrazil se s ještě větší silou. Na moment tak zmizel z dohledu. To je ono! Jeho síla je v nohou. "Už vím co uděláme!" Zasmála jsem se radostně. "Když budeš používat Quick Attack, rozeběhneš se, ale jak se budeš blížit k protivníkovi, odrazíš se co nejsilněji a nejrychleji budeš umět. Takhle zmizíš z dohledu." "Opravdu?" Přikývla jsem a zkusili jsme to. Musashi byl asi zpočátku trošku skeptický, ale když to zkusil jednou, nebo dvakrát, tak tomu trochu přišel na kloub a dokonce udělal dva takovéhle silné skoky za sebou a tím dvakrát zmizel z dohledu a objevil se. Tohle se mu moc líbilo a jelikož se mu to hezky dařilo, zatleskala jsem radostně." Jde ti to skvěle. A teď už jen zapracujeme na odhadu vzdálenosti." Přišla jsem k němu a postavila se před něj. "Teď na mě jakoby zaútočíš, ale prosím, moc mi neubliž." "Proč bych měl na tebe útočit." "Jde o to, že když poběžíš, musíš odhadnout vzdálenost, kdy se odrazit, aby ten druhý pokémon netušil kde najednou jsi, ale tak, aby jsi do něj najednou nenarazil. Rozeběhni se a naraz do mě." Musashi se rozeběhl, ale jak se dalo předpokládat, špatně si spočítal vzdálenost a narazil do mě zcela neočekávaně. "Au..." Spadla jsem na zadek a podívala se na Musashiho. "Jsi v pohodě?" "Jo jo, ale měla jsi pravdu, je to těžší, než se zdálo." Pousmál se. "A co ty?" "Já něco málo přeci jen vydržím. Neboj se." Zasmála jsem se a postavila se. "Zkusíme to znovu?" "Jo!" Zvolal Musashi a začal znovu a znovu takhle do mě narážet, dokud se mu to aspoň dvakrát za sebou nepovedlo. Já byla pak dost unavená a tak jsem chtěla prostě jít. "Promiň Tubby... Misty Terrain si asi zkusíme jindy." "To nic." Usmál se na mě laskavě. "Času máme dost."
VymazatRiolu se nový útok naučil, ale potřebuje ještě procvičit. Tubbymu pozdější naučení nového útoku nevadí - naopak má radost, že na něj bude více času.
VymazatRiolu - 2 levely, 5% sehranosti
Audino - 1 level, 3% sehranosti
1) Lucario Nell, pomáhá Charmy
OdpovědětVymazat2) Naučení nového útoku Dragon Pulse, procvičení starých útoků
3)
„Tak, Nell, jak se ti daří?“ zeptala se Rin, když po delší době spatřila Nell venku z pokeballu. „No, cítím se… Odpočatě!“ pronesla energicky a povyskočila, aby ukázala, že je jí opravdu fajn. „Kde je Charizard?“ rozhlédla se kolem sebe. Dlouho neviděla svoji kamarádku, jež obdivovala. Rin pokrčila rameny, „v pokeballu. Jestli chceš, můžeme se s ní na konci tréninku potkat,“ usmála se. „Nell, nechala jsem si tě poslat od profesora, protože mě čekají týmové bitvy. Velké týmové bitvy. Potřebovala bych tvoji pomoc. Jsi silný pokemon a v týmu se mi budeš hodit, šla bys do toho se mnou?“ zeptala se a prosebně složila ruce k sobě. „Že váháš! Jasně! Však miluju zápasy!!“ souhlasila hned Nell a zazubila se. „V pohodě,“ pokývala hlavou. Rin si oddechla a věnovala jí úsměv zpět. „Tak super, děkuji! Takže se naučíme nový útok, který se ti určitě v bitvách bude hodit?“ navrhla a už štrachala Pokedex. Začala tam něco nastavovat a následně Lucario ukázala, co za útok se bude učit. „Je to vlastně podobné jako útok Aura Sphere, který už umíš, pamatuješ si ho?“ zeptala se po skončení videa. Lucario přikývla, „jistě“. „Tak to je bezva, to budeš mít takhle ulehčené, je to prostě podobné,“ povzbudivě se usmála.
„Tak jo, rozhýbáme se naší oblíbenou jógou?“ napadlo Rin, a aniž by vyčkala na její odpověď, začala předcvičovat. Spolu s Nell se tak dostali do různých zajímavých poloh a zabavily se tím tak minimálně na půl hodinky. Kdo ví, proč Rin vedla od začátku svoje pokemony k józe – asi zastávala ten názor, že je důležité mít protažené celé tělo. „Dobře, teď zkus použít ten útok Aura Sphere na tento velká kámen, ať si jej zopakuješ,“ ukázala prstem na rozložitý kámen vedle nich. Nell neváhala a útok provedla s grácií a naprostou přesností, kámen se rozpadl a ona hrdě vzdychla. „Jsem profík,“ pronesla. „To jsi!“ napřáhla ruku, aby si spolu mohly plácnout. „A teď udělej to, co jsi viděla na tom videu. Dračí puls je tedy barevný balónek, který pak vypustíš na protivníka. Teď bude protivníkem tento dřevěný panďulák naproti,“ ukázala na postavičku ze dřeva, která stála v trávě na stojanu. „Jasně, rozumím,“ odvětila Nell a dala pacičky k sobě, aby mohla nastřádat potřebnou energii. Opravdu to trvalo kratší dobu, než když Rin učila Lucario útok Aura Sphere. Samozřejmě to nebyl žádný hit, ale Lucario se podařilo v tlapičkách vytvořit alespoň prťavou kuličku, kterou pak hodila na figurínu. Kulička figuríně neublížila ani ji nijak nepoškodila, neboť to byla tak malá síla, že to ani nešlo. „Dobře! Super začátek!“ pochválila ji Rin. „Teď ještě jednou a jen udělej větší a silnější,“ povzbuzovala ji. Nelliš útok několikrát zopakovala, koule však byla pořád stejně velká a málo nebezpečná. Koukala na Rin trochu bezradně, takže se Rin rozhodla, že když si dají pauzu, třeba to pak půjde líp. „Tak si dáme pauzu a zkusíme si místo toho zaběhat po oválu, to jsme taky dlouho nedělaly. Trénink výdrže je taky důležitý,“ začala klusat na místě a poté zamířila rovnou na ovál, kam když doběhla, vyčkala na Lucario. „Dáme si pět koleček. Hezky v klidu a poklusem,“ dala pokemonovi potřebné pokyny a sama se rozběhla. Lucario byl zápasnický typ pokémona, takže běh, to bylo něco pro ni. Hezky si vyčistila hlavu a nemusela nad ničím přemýšlet. Poté si zopakovala na Rinino doporučení na figuríně Force palm. Procvičila si tak bojové techniky z blízka. Poté zkusila Auru Sphere a nakonec znovu Force palm. „Tak co, cítíš se lépe? Můžeme to vyzkoušet znovu?“ zeptala se ohledně nového útoku Dračí puls, který se právě snažily naučit. „Jasně, zkusme to,“ souhlasila Nell a tak se o útok pokusila, nyní s čistou hlavou, znovu. Šlo to o poznání lépe a z malé kuličky se už stala větší kulička. Ještě neměla takové rozměry, jaké by měla mít, ale když ji Nell hodila, už s figurínou kulička otřásla.
„Výborně!“ zajásala Rin. Po několika dalších opakováních se koule zvětšila a byla více nebezpečná. „Zkusíš to teď na pohyblivý terč,“ připravila létající velké talíře a hukla na Nell, ať se připraví. „Pouštím!“ vykřikla a na stroji talíř nechala vypustit. Lucario se tak snažila zasáhnout létající talíř neboli pohyblivý terč. Samozřejmě ne vždy se to povedlo a terčík trefila, ale kdykoliv už kouli vypustila, stálo to za to. Nabyla rozměrů, jaké měla mít a byla hezký barevná a zářivá. „Snaž se strefit, musíš kouli vypustit o něco dřív, než terč doletí k tobě,“ snažila se jí Rin poradit. Tohle ale Lucario bavilo, takže neměla jediný problém s tím dělat to pořád dokola. Nakonec se začala i ona pohybovat a měla útok vypustit na pohyblivý terč. Pohybující se Lucario měla použít nový útok na pohybující se terčík. Byl to těžký trénink, nakonec měla skákat i z kamene na kámen a různě se vyhýbat balónkům, které po ní Rin házela.
Vymazat„Pauza, pauza,“ zaskučela Nell a svezla se ke stromu. Seděla na zemi opřená zády o tlustý kmen a Rin přicupitala za ní. „Jsi šikovná, dáváš do toho všechno…Jsi borec,“ chválila ji. Nabídla jí jednu Leppa berry a sama si dala starou marcipánku, na kterou měla velkou chuť. Povídaly si o tom, co má teď Rin v plánu, o týmových bitvách a o pokémonech, co s ní budou v týmu. „Dala by sis ještě jednu?“ nabídla jí další berry a Nell, jelikož potřebovala doplnit energii, si ji s chutí vzala. Po krátké pauze následovala druhá polovina tréninku, kdy Rin povolala na pomoc Charizard, kterou Nell tak moc chtěla vidět. „Yosh! Dáme si zápas!“ zaradovala se sama pro sebe Lucario a připravila se. Rin oba pokemony řídila a křičela po nich všelijaké útoky, které pokemoni uměli. Charizard používala své ohnivé útoky a Nell nově naučený + ty, které uměla z dřívějška. „Charmy, Heat Wave! Ale šetrně!“ ozvalo se z prostředka zápasiště, kde stála Rin. „Nell vyhni se a použij na Charizard Force palm,“ navigovala ji. Než ale Nell mohla použít útok zblízka, Charmy uletěla. „Hoď dračí puls!“ zavelela a nový útok Charizard zasáhnul přímo do bříška. „Nenech se zastrašit, plamenomet! Jako na cizího protivníka na týmových bitvách!“ Charizard se nadechla a vyslala proti Lucario pořádný ohnivý útok. Ten Lucario zasáhl, ale ta se nedala a ještě zvládla zasáhnout Charizard Aurou Sphere. Oba pokemoni pak padli vysílením a Rin bylo jasné, že pro dnešek trénink skončil.
-------
aplikovat:
Rin = 1x Marcipánka
Nell = 2x Leppa Berry
Lucario se útok naučila, ale musí si ho ještě procvičit.
VymazatLucario - 1 level, 5% sehranosti, 6% štěstí, 2% lásky (Rin's)
Charizard - 1 level, 2% sehranosti, 2% lásky (Rin's)
Minccino „Ikit“
OdpovědětVymazatProcvičení Tickle
Sednu si na zem a na chvilku se zadívám na pokéball, tentokrát jsem se chtěl být s Ikit na tréninku sám, abychom si navzájem mohli věnovat plnou pozornost. Přivolám pokémona a přede mnou se objeví roztomilá minccino. „Ahoj Ikit, jak se máš?“ zeptám se roztomilého pokémona, který se přede mnou objeví. „Skvěle strejdo a jak ty? Nikdo tu dneska další není? Ani Mimikyu?“ zahrne mně hned otázkami Ikit. „Pěkně popořadě. Mám se dobře, dneska tu budeme jenom sami…i bez Mimikyu. Říkal jsem si, že si taky zasloužíš, abych čas od času věnoval pozornost jenom tobě.“ Řeknu a pohladím ji mezi oušky. Ikit lehce zrudnou líce. „To jako, že se budeš starat jenom o mně…a budeme dělat jenom to co budu chtít já?“ zeptá se prosebně na mně vykulí své očka, abych jí potvrdil, že to pochopila správně. „Ano, chceš do náruče Ikit?“ „Joo.“ Výskne okamžitě pokémon a pomalu mi sama skočí do náruče. Když si v náruči najde pohodlnou pozici, tak ji začnu lehce pohupovat, jako kdybych choval děťátko. „Strejdo…a….jak to dopadlo, stala jsem se hlavní roztleskávačkou?“ Její otázka je pro mě překvapení, jelikož jsem na tuhle záležitost, kterou jsme řešili formou hry na letní škole, už málem zapomněl. „To víš, že jsi to zvládla, jsi naše hlavní roztleskávačka. Nikdo se ti v tomto nedokáže vyrovnat víš?“ zeptám se a opatrně posunu ruku, abych ji mohl nést jenom v jedné ruce a druhou ji opět pohladím. „Ale nezapomeň pravidelně trénovat, aby tě náhodou někdo neporazil a nepřevzal od tebe tuto pozici.“ Řeknu, abych ji trochu postrašil. „To bys nedovolil, že né strejdo. Nedovolil bys to.“ Popotáhne Minccino a přitiskne se ke mně. „To víš, že bych to nechtěl udělat, ale pokud bys necvičila, copak bych měl na výběr?“ „Já budu cvičit strejdo…abych tebe a Mimikyu podpořila víš. Mimikyu mi říkala jak se spolu účastníte…týmové hry?“ podívá se na mně, aby se ujistila, že si vzpomněla správně na název akce. „ no,…tak Mimikyu říkala, že…“ na chvíli ztichne, jako kdyby nevěděla, jestli zrovna mně může něco takového říct. „…že to je pro tebe moc stresující a měli bychom ti s tím co nejvíc pomoc.“ Když domluví, tak mně Ikit napjatě sleduje, aby podle reakce zjistila, zda udělala dobře nebo špatně, že mi to řekla. „Mimikyu je opravdu úžasná osoba, že? Když se mi vylíhla, tak bych se nikdy neodvážil hádat, že bude takto…ochotná pomáhat těm, kteří pro ni něco znamenají. Řekl bych, že jsme měli opravdové štěstí, že je to naše kamarádka.“ Řeknu a slabě se usměji. „Je to úžasná kamarádka.“ Potvrdí Ikit bez zaváhání. „Stejně jako ty, Ikit. Taky jsi úžasná kamarádka, víš. Chtěla bys dělat něco dalšího?“ zeptám se, jelikož kdybychom pokračovali v tomto tématu, tak bychom se klidně mohli až příliš rozplývat nad tím, jak se Mimikyu chová. „Hm… co třeba…společný trénink.“ „Společný?“ Ikit souhlasně přikývne a opět se ke mně přitiskne. „Já a strejda.“ „A nebude ten trénink zase založený na tom, že mně budeš lechtat a já se budu válet na zemi a prosit tě o milost, že ne?“ Ikit se zasměje a nevinně se usměje. „Ne?“ z čehož jsem pochopil, že to bude v jejím plánu v průběhu našeho společně stráveného času, když to nebude čekat. „Noo…co třeba společný trénink rovnováhy? Rovnováha je přece jenom jedna z hlavních věcí, které potřebuje mít každá správná roztleskávačka, natož hlavní roztleskávačka.“ Tím Ikit přesvědčím, že se jedná o téma, se kterým bychom mohli dneska začít. Najdu pole plotu, které vypadá dostatečně stabilně a vylezu na první ze dvou dřev. „Tak se nám předveď Ikit.“ Řeknu a předkloním se, aby mohla snadno slézt a přesunout se na vrchol plotu. Ikit přeleze a chytne se mé ruky, aby měla oporu, než se jí podaří získat rovnováhu. „A doufám, že strejda bude trénovat taky.“
„Jistě začnu trénovat s tebou hned, jak získáš trochu jistotu, protože když se tam budeme pohybovat dva, tak se to pod námi bude pohybovat jináč, než když tam budeš sama a já bych tě nerad shodil.“ Vysvětlím a prvních několik vratkých kroků po plotě Ikit poskytuji pomocí ruky oporu, než začnu ruku pomalu stahovat. Když ruku stáhnu úplně, tak se Ikit zapotácí a začne podat. "Zdá se, že se ti v mé náruči zalíbilo." řeknu s úsměvem. "Omlouvám se strejdo." odpovím a nevinně se usměji. "Ale prostím tě Ikit není důvod se omlouvat." řeknu upřímně i okouzlen její roztomilostí. "Já nemám nic proti tomu nemám, když si u mně hovíš." pohladím ji po tváři a pak dodám. "Ale teď bychom se měli soustředit na trénink, nemyslíš?" po potvrzení ji opět postavím na vršek plotu. Nějakou dobu trénuje sama, občas ji musím chytit, nebo poskytnout oporu, ale velice rychle získává minccino na tenké hraně plotu jistotu. Až po chvíli se dokáže prudce otočit, krátce popoběhnou. "Dobře, řekl bych, že už ti to jde docela dobře, takže bych se mohl zkusit připravit. Dávej si pozor, ať nespadneš." varuji Ikit a poté co zaujme stabilnější pozici, než kterou měla, když zkoušela stát na jedné noze se vytáhnu na vrchol dřevěného plotu. Chvíli zůstanu jenom v kleku, jelikož se mi zdálo, že dřevo, na kterém jsme stáli pod mou vahou zapraskalo, ale když se ukáže, že dřevo zatím drží, tak se pomalu začnu zvedat do stoje. Přestože jsem si vždycky myslel, že má rovnováha je na dobré úrovni, tak už při stávání, jsem si uvědomil, že jsem ji přeceňoval, jelikož i při tomto jednoduchém pohybu se mé tělo zakýve a málem shodím na zem i Ikit. Nakonec se mi, ale přece jenom podaří se postavit. „Tak řekl bych první krok jsem zvládl.“ Ikit souhlasně přikývne a dodá. „Tak a teď půjdeme na tuto stranu.“ Oznámí a poté co se elegantně otočí na druhou stranu, tak se rozejde. První krok, mně opět málem pošle k zemi, jelikož jsem se odvážil pro větší krok, než pro který jsem se měl odvážit. Rovnováhu se mi nakonec podaří udržet jenom díky včasnému položení nohy před nohu. „Tohle mi asi půjde o něco hůř než tobě.“ Pronesu, když u dalšího kroku se začnu naklánět na stranu. „Neboj strejdo zvlá…“ Minccino nestihne doříct svou pochvalu dřív, než jsem ztratil i ten poslední kousek stability, který mně ještě držel na plotě a spadnu dolů. Ikit pro jistotu seskočí za mnou na zem, jelikož měla obavy, že jsem si něco mohl udělat. „Neboj Ikit jsem v pořádku, zkusíme to znovu, dobře?“ nadnesu, jelikož tohle nebyl konec, kterým bych chtěl zakončit své pokusy. Opět se tedy vydáme na vrchol plotu, abychom vyzkoušeli naši stabilitu. K závěru to šlo oběma o něco líp. Bylo tam sice docela dost pádů, ale když jsme končili, tak já jsem byl už schopen udělat krok bez toho, abych musel pořád rukama vyrovnávat a jak nakonec Ikit tak trochu proti mé vůli předvedla. I ustát to, když mi skočí do náruče. „Tak, řekl bych, že tohle nám už docela jde nemyslíš?“ zeptám se Ikit, když seskočím z plotu na zem. „strýcu myslíš, že kdybych lechtala Mimikyu, tak by se na mně zlobila?“ zeptá se Ikit a zadívá se na oblohu. Tušil jsem, že využívá toho, že tu teď s námi Mimikyu není. „Určitě by se na tebe nezlobila, má tě opravdu moc ráda. Správnou otázkou je, jestli by se jí to líbilo?“ Ikit souhlasně přikývne. „Ale líbilo se jí, když jsem lechtala tebe.“ Poznamená s dětským úsměvem k mé osobě. „Ano?“ Vydám jenom nejistě, jelikož jsem si nebyl schopný vyvodit, jestli to říká jenom proto, aby mně v dalším okamžiku začala lechtat a nebo to myslí upřímně. „Říkala, že ráda slyší tvůj smích.“ Poznamená Ikit a opře svou hlavičku o hruď.
Vymazat„Myslím, že tvůj úsměv vidí stejně ráda, jako slyší můj smích.“ Řeknu a sednu si na zem. „Myslíš?“ „Určitě jsi její nejlepší kamarádka, tak je samozřejmé, že ji je ráda, když máš dobrou náladu.“ „Nejlepší kamarádka.“ Zopakuje spokojeně Ikit. Ještě chvíli si vyměňujeme naše postřehy ohledně Mimikyu. Než se Ikit rozhodne, že by chtěla opět chvilku trénovat. Tentokrát ovšem nic co by z ní udělalo lepší roztleskávačku, ale její lechtání. „Ne mohl bych přivolat někoho, abys to tentokrát vyzkoušela na něm.“ Začnu ve snaze se tomu vyhnout, ale Ikit začne téměř hned vrtět hlavou. „Ne, ne, ne. Dneska je to trénink jenom pro nás dva…říkal jsi to.“ Druhou část již dodá se smutnými očky, na což jsem nedokázal říct ne. „No dobře…takže… … takže co bys mohla procvičit, je lechtání svým ocáskem.“ „Ocáskem?“ zopakuje pokémon a zadívá se na svou oháňku. „Ano, je taková jemná, hebká. Takže myslím, že s ní bys zvládla lechtat mnohem líp, než pacičky.“ Řeknu, zatímco soustavně umlčuji hlas rozumu, který se mně snaží varovat před tím, že vlastně ji učím jak lépe lechtat mně. Hlas rozumu měl samozřejmě pravdu a o chvilku později mně se svým ocáskem začne lechtat po celém těle. Chvíli se mi daří odolávat, než se svalím na zem a začnu se nekontrolovaně smát.
VymazatPřestože po pár minutách mně Ikit nechá vydechnout, tak já sám mám, pocit, jako kdyby to trvalo celé hodiny. „…můžu tě…nějak uplatit, abys…tohle už mi nikdy nedělala?“ Zeptám se, zatímco ji lehce obejmu rukama. „Není uplácení špatné?“ „Pravda…mohu tě požádat?“ zeptám se a můj slabý úsměv zmizí, když mi Ikit neodpoví a jenom se ke mně přitiskne. Když naberu dost sil, tak si dáme svačinu a pomalu vyrazíme pryč. „Ikit mám na tebe jednu otázku. Co bys řekla, kdyby jste další trénink měli společný ty a Mimikyu? Napadlo mně, že bys mi mohla pomoc naučit Charm.“ „Ale já ho sama neumím.“ Připomene Ikit a zvedne hlavu. „Řekl bych, že jej umíš, i když si to možná neuvědomuješ. Pokud bys nebyla proti, tak bych ti to příště společně s Mimikyu vysvětlil, souhlasíš?“
Ikit: 1x Pomeg berry
Slaanesh: 1x Sendvič
Minccino se útok naučila. Ikita souhlasí s příštím vyzkoušením s Mimikyu!
VymazatMinccino - 3 levely, 6% sehranosti, 3% lásky (Slaanesh's)
1/ Lilligant “Orihime”, Oricorio
OdpovědětVymazat2/ Lilligant se učí Petal Dance (Okvětní tanec), Oricorio pomáhá
Brzy jsem dorazil do města a ačkoliv bych si to nikdy nepřiznal, měl jsem náročnou obhlídku okolí. První den jsem samozřejmě odpočíval, doplnil všelijaké zásoby, pro případ, že bych chtěl zase brzy vyrazit do terénu a dopřál si teplou sprchu i pořádné jídlo, pak jsem se však rozhodl pro malé rozptýlení. Nedávno jsem chytil Oricorio, která mi byla velmi cenným přírůstkem do týmu. Věděl jsem o umění pramálo a o to méně o tom tanečním.
Vyhodil jsem do vzduchu dva pokébally. Z jednoho vyletěla Oricorio, ptačí pokémon s křídly s vějíři a z druhého pak Lilligant, krásná slečna v listech a s květem na hlavě.
“Yo, Ori, Ori,” zazubil jsem se. Orihime se na nového pokémona dívala skoro skrze prsty.
“Kdo je to?” zeptali se obě dvě najednou.
Odkašlal jsem si a pak je představil. “To se nepamatujete? Už jste se pravděpodobně měli vidět na farmě. Chápu, že jsem vás tehdy pořádně nepředstavil,” povzdechl jsem si. Jelikož byly obě lehce nad věcí a rozhodně nade mnou, rozhodl jsem se jim dopřát i pořádné představení. “Tohle je Lilligant, jmenuje se Orihime. Zkráceně jí říkám Ori,” představil jsem Oricorio svou partnerku. “Tohle, Ori, je Oricorio. Zkráceně jí budu říkat taky Ori.”
“Nemůžeš nám oběma říkat Ori,” protočila Lilligant oči v sloup.
“Proč ne?”
“Tak mě říkej třeba Lilli,” navrhla.
Zakroutil jsem hlavou. “To ale nejde. Mám Phantump jménem Lily.”
Oricorio si povzdechla a mávla vějířem. “Tak mi dej jméno, co není zkráceně Ori,” řekla.
Divil jsem se, že mi něco takového nedocvaklo dříve. Měl jsem ve zvyku dávat svým pokémonům jména až poté, co je náležitě dobře poznám.
Přemýšlel jsem, jaké jméno byl mohl nové tanečnici dát. Jevila se mi spíše jako pokémon z východu. Viděl jsem ji tancovat a působila až duchovně.
Luskl jsem. “Kagura. Zkráceně Kagu,” řekl jsem.
Když jsme měli problém s jmény vyřešený, přešel jsem k hlavnímu tématu dnešního tréninku. “Nebude to trénink jako takový. Ori,” chvíli jsem si odmlčel, abych dal jasně najevo, kterou jsem myslel, “Kaguya je skvělá tanečnice. Díval jsem se na tvé útoky a všiml jsem si jednoho specifického, který je velmi užitečný. Vypadá hezky a navíc je silný,” řekl jsem. Naklikal jsem na obrazovce pokédexu obrázek daného útoku a strčil ho Orihime před obličej.
“Tento útok se jmenuje Okvětní tanec. Rozvíříš při svém tanci okvětní lístky, které budou fungovat naprosto stejně jako listová bouře. Všechny květy pak vyšleš na nepřítele,” vysvětlil jsem. Jelikož Orihime dokázala již dobře zvládat listovou bouři, přirovnání k ní nebyl sebemenší problém.
“Kagura je talentovaná a určitě ti mileráda naučí základy,” usmál jsem se.
“Vlastně jsem o takovém útoku v životě neslyšela,” odpověděla Kagura.
Vrhl jsem na ni trochu nevěřícný pohled, pak jsem však pokrčil rameny. “Je to útok určený pro travní pokémony. Chápu, že jsi o něm nemusela slyšet. Na druhou stranu, v tanci se vyznáš hodně, že?”
Na to Oricorio pyšně přikývla. “Samozřejmě.”
“O tom bude náš trénink. Dávám ti velení ve všem, co dneska budeme dělat. A taky se k vám připojím, ať na vás jen nekoukám jen tak z dálky,” zazubil jsem se.
Oricorio začala protahováním, což mi dávalo smysl. Tanec využíval každý sval v těle. Jelikož jsem nikdy neměl potřebu rozhýbat si boky, nebyl jsem zrovna nejelastičtější existence.
“Pořádně je potřeba si protáhnout všechny končetiny,” mluvila jako při jógových instruktážích v televizi. Roztáhla křídla a naklonila se na jednu stranu, poté na druhou. Orihime při svých pohybech vypadala zvláštně, obzvlášť když měla místo rukou lístky. Sám jsem ptačí pohyby dokázal napodobit.
“Taky nohy,” řekla a posadila se na zem. Posadil jsem se k ní a zjistil jsem, že přitahování k nohám nebyla moje silná stránka. Jednoduše jsem se vymluvil na to, že mám moc těsné kalhoty.
Nebyl jsem žádný úchylák, ale vždycky mě zajímalo, co to Lilligant nosí. Její oblečení se změnilo při evoluci, tudíž jsem uvažoval, zda jsou lístky spíš její tělo než šaty.
Potvrdil jsem si, velmi nenápadně, samozřejmě, že měla drobné hubené nožky. Takže šaty. Lístky byly šaty.
VymazatPři přetáčení mi nemile křupla záda, ale z nějakého důvodu jsem se cítil uvolněně a klidně. Kagura se pravděpodobně protahovala velmi často, jelikož nevypadalo, že by pro ni byl nějaký cvik problém. Také dodávala svým pohybům půvab a eleganci.
Postřehl jsem, že se na mě Lilligant kouká vražedně, jelikož na Kagu zírám. Ta si toho nevšimla. “Kagu,” přerušil jsem ticho, “vedla jsi někdy rozcvičky na louce? Jde ti to moc dobře.”
“Samozřejmě. Především jsem to dělala pro sebe, ale kdo chtěl, mohl se připojit,” potvrdila.
Když byla rozcvička u konce, místo rozehřátí jsem se cítil ospale. Díky neuvěřitelně příjemnému pocitu uvolnění se mi chtělo si lehnout a spát.
“Teď s vámi projedu pár základních pohybů,” řekla. “Vyzkoušíme si stání a i pár dalších cviků, které vás zahřejí. Neusni, Lynnone.”
Měl jsem to čekat. Myslel jsem, že východní tance žádné klišé jako pozice nemá. Neměla by mít. Kagu nám však chtěla zlámat nohy baletními pozicemi.
Nakreslila na zem linku a ukázala na ni. “Chci nohy v jedné rovině, takhle na tu čáru,” řekla.
Nasucho jsem polkl a pokusil se o první pozici, která mi téměř přetočila kolenní klouby.
“Musíš natáhnout nohy,” řekla.
“To nedokážu, Kagu. Budu potřebovat další cvičení,” postěžoval jsem si.
Lilligant to kupodivu zvládla velmi dobře. Udivovalo mě to a dovedlo mě to k myšlenkám, zda ženy nejsou přirozeně pružné a ohebné.
“Skvěle! Teď nohy ve stejné pozici roztáhněte, to je dvojka,” mávla konečky svých křídel, které sloužily jako vějíře.
Při cviku jsem ztratil balanc a spadl na zem. Rozhodl jsem se tam zůstat a předstírat maroda, jen abych viděl Orihiminy maličké nohy v různých pózách.
Když to zjistila a přichytila mě, jak na ni zírám, dostal jsem listem do čela.
Než jsem se stihl probrat ze svého bezvědomí, měla už všechny zbylé pozice za sebou.
“Dobrá práce. Máš přirozený talent na takové věci,” pochválila ji Kagura.
Orihime si samozřejmě neodpustila egoistické nafoukané: “Však já vím.”
Oricorio se otočila na mě. “Jsem si jistá s tím, že je Orihime již dobře protažená. Pokud můžeš vysvětlit útok, je na čase.”
Zvedl jsem se a oprášil se. “Potřeboval bych, abys dokázala vyvolat okvětní lístky, nikoliv samotné listy. Zatímco listová bouře je spíše ofenzivní útok, okvětní tanec má být krásný. Představ si, že to bude do koordinátorské soutěže.”
To pro Orihime nebylo složité si představit, jelikož již na soutěži byla. Přikývla, že rozumí.
“Můžeš do toho přidat své vlastní prvky, například piruety.”
Lilligant se zamyslela a pokusila se o jednu. Vypadalo to spíše, jako kdyby nožkama proťapkala kolem dokola.
“Zdá se, že moje instruktáže nejsou zcela u konce,” zamumlala Oricorio. Orihime nevypadala spokojená s tím, že má Kagu lepší přehled o tancích a ačkoliv nechtě, znovu přijala její pomoc.
“Piruetu musíš udělat na špičkách. Měj rovná záda a použij fyziku, díky které se otočíš. Dodej tomu nezbytnou rychlost, díky které se rychle otočíš. Pak ji ale nesmíš protočit, takže ji zastavíš tím, že nohu, kterou budeš mít během průběhu piruety nahoře, tu položíš do páté pozice.
Zkusmo jsem vyzkoušel, jak vlastně piruety fungují. Vykonal jsem přesně ty pohyby, které navrhla Oricorio. Jak se dalo čekat, protočil jsem ji a pak ztratil balanc, tudíž jsem měl co dělat, abych nespadl, natož abych vypadal elegantně. Mé pohyby se daly použít leda tak pro autentickou hru založené na realitě “Blbí a blbější.”
Lilligant byla nejprve lehce zmatená, ale jakmile zkusila, šlo jí to velmi dobře. Piruetu na první pokus přetočila, ale na druhý pokus, když na to již přišla, si vedla dobře.
“Nyní zkus dvě piruety za sebou. To znamená, že se dvakrát otoč,” řekla Kagu.
Lilligant cosi odsekla, ale spíše sama sobě. Naštěstí ji Kagura neslyšela nebo nevěnovala tomu žádnou pozornost.
Orihime se pokusila o otočky a tak jsem provedl i já. Místo dvou se mi povedlo šikmých pět a z důvodu točení hlavy jsem se musel opět posadit.
Tanec nebyl nic pro mě.
Lilligant však tanec zvládala dobře. Dokázala se otočit a dokonce se stala i imunní proti ztrátě balancu.
Vymazat“Zapomněl jsem,” zamumlal jsem. “Lilligant má přirozenou schopnost být imunní vůči zmatení.”
“Můžeme přejít už na samotný útok? Tohle mě nudí,” podotkla kousavě, zcela jistě aby dokázala, že je nadřazená a lepší než Oricorio a že nemusí se nadále rozehřívat.
“Samozřejmě,” zazubil jsem se. “Tady už jsme u části, kdy si musíš poradit sama. Začni tím, že vytvoříš okvětní lístky. Víš, jak vypadá?” zeptal jsem se.
Lilligant se chtěla pořádně předvést a tak vyvolala lístky. Byly však zelené a přestože vypadaly velmi dobře, nebyly to okvětní lístky. Byly to obyčejné listy, které se nacházely naprosto všude, vzhledem k tomu, že již začalo opadávání korun stromů.
“Okvětní lístky jsou růžové a jemné. Říká se jim lístky, ale jsou to části poupat a květů,” napověděl jsem.
Orihime protočila oči v sloup. Chvíli uvažovala a poté si povzdechla. “Nevím, jak to vypadá,” povzdechla si.
Tehdy jsem vytáhl nádhernou kytici, kterou jsem nasbíral s týmem během času stráveného v zahradě Gracidee. Tyto květiny měly identickou barvu s tím, co jsem od Orihime chtěl.
“Vidíš? Jsou jemné,” usmál jsem se a poté lehce utrhl jeden z lístků. Nezhoršilo to dojem kytice, ba naopak - některé nedokonalosti dělaly dokonalé věci dokonce dokonalejší.
“Takže na to mám myslet, když to tvořím?” zeptala se. Přikývl jsem.
“Ano. Měla bys tančit a s představou jarních květů zaútočit na nepřítele,” zazubil jsem se.
Kagura nevypadala nadšená z toho, že se její koníček využívá k ofenzivě. I přes svůj neklid však nic neřekla.
“Pustíme se do toho,” usmál jsem se.
Nechal jsem Orihime, aby si nastudovala lístky a pak pokýval hlavou na znamení, ať začne.
Oricorio pomohla Lilligant se sestavou a krátkou choreografií, která zahrnovala především piruety.
Při prvních otáčkách se nic nedělo. Vypadalo to jako klasické taneční představení. Lilligant se soustředila tak nesmírně moc, že její pohyby zkameněly.
Zastavil jsem ji. Oricorio to zjevně viděla taky. Vzhledem k tomu, že ale nic neřekla, bál jsem se, že to vidím sám.
“Máš moc mechanické pohyby,” řekla Kagura, “Určitě se bojíš, že uděláš chybu. To dělá tvé pohyby automatizované. Zkus při tanci nepoužívat hlavu. Tvé tělo si po cviku postupně zapamatuje pohyby a budeš je provádět, přestože nebudeš vědět, že je děláš.”
“A jak teď mám naučit tělo si zapamatovat pohyby, když to teď potřebuju zatančit a mé tělo to ještě neví, hm?” opáčila Orihime s rukama v bok. Znělo to tak jedovatě, že jsem se bál, že se otrávíme.
“Nebuď taková, Ori,” zasmál jsem se, abych přerušil nervozitu mezi dvěma samičími pokémony. “Samozřejmě to musíš odtančit, takže máte obě pravdu. Kagura tím jen chtěla říct, že máš moc... robotické pohyby. Zkus to ladněji. Předtím to vypadalo, že tančíš, jen abys to odtančila a měla hotovo.”
Ode mě si nechala Lilligant říct, díky bohům. Vrátila se a pomalu znovu začala. Její pohyby se snažily být ladné. Hlavní prvek, okvětní lístky, se ještě neobjevily, ale byl jsem si jist, že k tomu dojde. Orihime si totiž musela nejdříve zvyknout na celý tanec.
Za dobu jejího tančení jsem neřekl ani slovo, zaprvé jsem nechtěl schytat listem, zadruhé jsem nevěděl, co na to říct. Postupně si na tančení zvykla, doladila pohyby a konečně vypadala, že se jí do tance chtělo. Oricorio měla na tváři přísný kritický výraz, ale to měla vždy, jelikož se jednalo o tanec - něco, v čem vynikala.
Aniž bych si všiml, začala Lilligant pomalu s tvořením okvětních lístků. Nejprve využila klasické listy, které uměla. Zkombinovala tanec s listovou bouří. Jelikož oba útoky si byly velmi podobné, nebyl problém pak pochopit, jak okvětní tanec funguje.
“Vytvoř si lístky, ale nezvedej je jako při listové bouři. Naopak využij tanec, abys je zvedla a tancem ovládala pak kvítí,” promluvil jsem.
Orihime přikývla a dala se do toho. Nejprve se zasoustředila a země pod ní se rozsvítila. Netušil jsem, zda to tak má být schválně. Ve tvoření přírodnin pomocí její energie si však již zvykla. Většina jejích útoků bylo tvoření něčeho, co původně bylo pouze travní energií.
VymazatVytvořila lístky a prozatím je jen zvedla. Okvětní lístky se velmi podobaly skutečným, ve skutečnosti však svítily lehce růžovou barvou.
Nechal jsem Lilligant, aby si zvykla sama na nové květy. Vypadala poněkud spokojená. Oricorio vypadala, že je překvapená tím, co se stalo. Nechala si však chladnou tvář a neprojevovala velký zájem, o který Orihime především stála.
“Zvykla sis?” zeptal jsem se. Lilligant přikývla a začala tančit. Zde se vyskytl problém. Orihime nebyla zvyklá na to soustředit se na dvě věci najednou. Musela se soustředit na tvoření lístků i na svou sestavu. Stalo se tak, že zatímco předtím tančila velmi dobře, nyní měla problém soustředit na svou choreografii a přitom tvořit okvětní lístky.
“Vytvoř je předtím a poté začni tanec. Tanec by měl sám pak ovládat okvětní lístky,” poradil jsem jí.
Oricorio jen souhlasně přikývla. Lilligant se zamyslela a pak zavřela oči. Z nějakého důvodu jsem si představil, že takhle začínají představení. Před každým představením je tma, kdy diváci čekají nedočkavě na začátek. Díky tomu, přestože se jednalo o čekání, nekazilo to dojem. Příprava kvítků patřila jednoduše k představení.
Země pod Lilligant se rozsvítila a okvětní lístky se začaly zvedat do vzduchu. Jakmile se dostatečně kvítků vytvořilo, Orihime provedla pomalou piruetu. Okvětní lístky následovaly její pohyby a začaly se točit kolem jejího těla. Jak Lilligant zrychlovala pohyby, kvítí se otáčelo rychleji a jakmile Orihime dokončila tanec, vyslala celou rotaci lístků pryč.
“Moc pěkné,” pochválil jsem ji s úsměvem.
Nechal jsem svůj tým chvíli odpočinout. Každé jsem dal jeden sáček s mix koláčky. Oricorio do sáčku nervózně nahlédla, jako kdyby se bála, že jí z toho něco vyskočí. Sám jsem si otevřel jahodovou sodu a pomalu usrkával.
“Při našem seznámení jsem se nezmínil, že jsem koordinátor, že? Účastním se soutěží, kde se na lidi snažím zapůsobit svou osobitostí, kreativitou a originalitou. Zajímám se o krásu a harmonii. Celý tenhle trénink neměl být od začátku o síle a útočení,” zasmál jsem se a znovu se napil z plechovky. Přemýšlel jsem, že by nápoj chutnal lépe, kdyby byl vychlazený.
“Pochopila jsem. Také se zdá, že má Orihime zkušenosti se soutěžením,” vyslovila.
“Všimla sis?” zasmál jsem se. “Orihime je ráda středem pozornosti. Chce, aby si ji lidé pamatovali, v dobrém či ve zlém.”
Oricorio se zahleděla na Orihime. V tom mě něco napadlo.
“Dejte si soutěž, kdo tančí lépe.”
“Soutěž?” zamrkala Lilligant. Přikývl jsem. Pro Oricorio to nebylo nic nového. Sama se ke mně přidala, protože jsem jednu soutěž nad ní společně s Vulpixem vyhrál.
“Ano,” potvrdil jsem. “Každá si připravíte krátké taneční představení. Samozřejmě se k vám přidám.”
Zadal jsem instrukce. Mohl to být jakýkoliv tanec, dokud se to dalo nazvat tancem. Sám jsem se pustil do tvoření toho mého představení. Časové rozmezí bylo půl hodiny. Považoval jsem to za dostatek času i pro někoho jako já sám, abych si dokázal něco vymyslet, procvičit a vyzkoušet naostro.
Lilligant se odebrala na chvíli pryč, abychom jí neokoukávali taneček. Oricorio začala s klasickým trénovaním, velmi podobný tomu, co jsme viděl na louce tehdy.
Posadil jsem se a zvažoval. Kaguře bylo divné, že necvičím - sama mi na to však nic neřekla. Sledoval jsem ji, jak ladně tančí a mává křídly. Ačkoliv jsem tušil, že vějíře jsou částmi jejího těla, nemohl jsem tomu uvěřit. Kdybych mával rukama, takhle dobře by to určitě nevypadalo.
Nakonec jsem k něčemu došel a také si to nechal pro sebe, aniž bych cokoliv říkal.
Půl hodina uplynula rychleji, než jsem čekal. Přibližně po tom čase se Orihime vrátila s pyšným a sebejistým výrazem ve tváři.
“Jste připraveni?” oznámila.
Vymazat“Neměl jsem to spíš říct já?” poznamenal jsem.
Oricorio se zvedla a aniž by cokoliv namítla, přikývla. “Já ano.”
“Takže začnu!” zvolala Lilligant.
Osobně jsem s tím neměl žádný problém. Byl jsem naopak zvědavý, co dokázala vymyslet. Nechal jsem ji, aby si udělala prostor a usadil se do tureckého sedu, abych si představení mohl užít.
Překvapivě se do toho opřela. Stála tam a nechala vypustit zrníčka aromaterapie. Pak do vzduchu vyletěl magický list a pukl v zelené třpytky. Lilligant udělala purkle a roztočila se, vířila kolem sebe směs listů a květů. To celé pak vzala a poslala někam, daleko.
Zatleskal jsem, což byl automatický reflex. Pohlédl jsem na Oricorio, zda na to něco nemá - neměla. Na její tváři nebylo poznat, zda se jí to líbilo či ne, jednoduše také tleskala.
Lilligant se uklonila a na tváři měla prazvláštní úsměv, jako kdyby už vyhrála.
“K mému hodnocení!” zvolal jsem.
Orihime se zamračila. “Nemůžeš hodnotit, když máš taky představení.”
“Právě, že nemám,” zasmál jsem se.
Kagura vypadala, že to čekala. Nedal jsem ani prostor pro Orihime, pokračoval jsem. “Neumím tancovat, takže by cokoliv, co vyšlo z mé strany, nemohlo být považováno za tanec.”
Ušklíbl jsem se. Viděl jsem, že na to neměla žádné námitky - dobrovolný odstup ze soutěže se nedal považovat za porušení pravidel. Technicky jsem tedy měl nárok na to být rozhodčím, což bylo také v plánu.
“Představení moc hezké, Ori. Hezky jsi dokázala povznést své travní schopnosti a také jsi správně vybrala útoky,” pochválil jsem ji. Verdikt jsem si nechal až po představení Kagury.
Ta se připravila na scénu. Lilligant se usadila vedle mě a oči upřela na létavého pokémona.
Oricorio začala velmi pomalu. Byl to pohyb, který jsem při jejím tréninku neviděl, bylo to něco zcela nového a vzrušujícího.
Její tanec mě donutil nespouštět z ní oči. Snažil jsem se pohlédnout na Lilligant, zda se tak taky tváří a cítí. Místo toho jsem se musel soustředit na každý detail jejího peří, každičký její pohyb a odstín per.
Vlastně jsem zapomněl, že bych se měl soustředit na chyby a také na tanec samotný, abych ho poté mohl ohodnotit.
Pocítil jsem mráz po zádech a začal uvažovat nad tím, zda se vůbec koukám na tanec nebo na rituál. Připadalo mi, že něco žádala, přestože jsem nevěděl co.
Tanec zakončila lehkou otočkou a složení svých vějířů k tělu.
Žádný potlesk se neozval. S Orihime jsme na ni zírali v němém úžasu.
“To bylo tak strašné?” zamrkala. Až tyto její slova mě probudila z transu.
“Bylo to... neumím to ani vyslovit,” okomentoval jsem, stále trochu dezorientován. “Bylo to... magické. Cosi vyššího. Ani jsi nepoužila žádný útok. Zvládla jsi to sama, jen ty a... vlastně jen ty, tvé vějíře jsou technicky ty,” zasmál jsem se.
Lilligant nebyla schopna slova a tak jsem ji oslovil. Zjevně vycítila, že v téhle soutěži není vítězem.
“Orihime, poznala jsi rozdíl?”
“Poznala,” přikývla mrzutě.
Pokýval jsem souhlasně hlavou. “Tanec Orihime byl skvělý. Vyzdvihl to, z čeho se skládá a její sílu. Ovšem tvůj tanec,” zamyslel jsem se. Zcela jistě to vyznělo tak, že až tak dobrá není.
“Chápu, zlepším se,” kývla.
“O to nejde,” zastavil jsem ji. “Není to o zlepšení. Tvůj tanec... reflektuje to, co jsi. Co jsi ty sama, nikoliv to, čím je tvůj pokémoní druh. Dobrá práce, Oricorio, vyhrála jsi.”
V tu chvíli prudce uhnula pohledem. “J-já si to myslela...”
//Aplikovat jméno Kagura – Oricorio.
//Oricorio – 1x mix koláčky
//Lilligant – 1x mix koláčky
//Lynnon – 1x jahodová soda
Lilligant se útok naučila. Oricorio své nové jméno přijala. Tréninky jí s tebou baví - hlavně ty s tancemi.
VymazatLilligant - 3 levely, 6% sehranosti, 7% lásky (4% Mix koláčky, 3% Lynnon's)
Oricorio - 2 levely, 5% sehranosti, 5% lásky (2% Mix koláčky, 3% Lynnon's)
1. Mudkip – Mito; Pidgey – Teiry
OdpovědětVymazat2. Procvičení: Tackle, Water Gun, Mud-Slap, [Mito]; Procvičení – Quick Attack, Sand-Attack, Učení -Tackle [Teiry]
3.
1/2
Po nějaké době se opět Suzuya rozhodl, že by bylo dobré před týmovými bitvami trochu potrénovat, proto se opět vydat na tréninkové pole. Poté co se dostane na druhý konec tréninkového pole, tak se trochu pousměje na Mito.
Mito se tady pousměje a následně seskočí ze Suzuyova ramena.
„Tak co Mito, připravená trénovat,“ zeptá se Suzuya Mudkip.
„Jo, myslím, že jo,“ řekne Mito.
Suzuya se jen pousměje. „Tak to jsem rád,“ řekne Mito.
Mito se je pousměje a následně se začne dívat okolo.
Suzuya se následně ohne k batohu a vytáhne z něj Pokéball s Teiry. „Tak jo Mito, co třeba se první trochu proběhnout, než začneme s tréninkem,“ navrhne Juuzou Mudkip.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne po okolí a poté skočí do vody, aby si trochu zaplavala.
Suzuya vezme Pokéball s Teiry a hodí ho před sebe.
Následně se tam objeví Teiry a začne se trochu rozhlížet po okolí.
„Ahoj Teiry, jak se vede,“ zeptá se Suzuya Pidgey.
„Ale jo celkem to jde a co ty,“ řekne Teiry.
„Tak se mám dobře,“ řekne Suzuya Teiry. „Tak co se trochu procvičit, než začneme trénovat,“ zeptá se Suzuya Teiry.
„Tak dobře,“ řekne Teiry a následně začne poletovat po okolí.
„Pokud chceš, tak si u toho můžeš zpívat,“ řekne Juuzou Teiry.
„Super,“ řekne spokojeně Pidgey a následně si začne u toho prozpěvovat.
Suzuya se jen pousměje a následně se vydá za Mito, která si spokojeně plave.
„Tak, už jdeme trénovat,“ zeptá se Mudkip a následně vyleze v vody.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou. „Takže začneme s Tackle,“ poví Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne k figurínám, která tam byly. Když je skoro u ní, tak se odrazí od země a narazí do ní plnou silou. Poté doskočí na zem a podívá se na Suzuyu.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou. „Celkem dobré, ale ještě pokračuj,“ řekne jí milým hlasem.
Mito jen souhlasně kývne hlavou. Následně se opět vzdálí od figuríny a opět se rozběhne proti figuríně a opět do ní narazí.
Suzuya se jen pousměje a kývne souhlasně hlavou.
Mito se jen pousměje a poté se opět vzdálí od figuríny a znovu do ní narazí pomocí Tackle.
„Tak jo Mito, můžeš pokračovat sama, já jdu za Teiry, potom tě přijdu zkontrolovat,“ řekne Suzuya Mito a následně se rozejde za Teiry.
Teiry poletuje po okolí a zpívá si.
Suzuya dojde k dalším figurínám, které tam byly a zapíská na Teiry.
Teiry uslyší zapískání a přiletí k Suzuyovi.
„Jdeme trénovat, začneme s Quick Attack,“ řekne Suzuya Pidgey.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou. Následně se opět vznese do vzduchu a rozletí se proti figuríně, do které potom narazí.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou. „Tohle nebylo špatné Teiry, ale zkus to znovu, vím, že to umíš ještě líp,“ řekne Juuzou Pidgey.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a následně se opět rozletí proti figuríně a narazí do ní.
Suzuya se jen pousměje. „Tohle už bylo lepší, ale ještě pokračuj sama,“ řekne Suzuya a poté se rozejde za Mito, která pokračovala v tréninku.
Ve chvíli, když Suzuya dojde k Mito, tak se zastaví a podívá se na něj.
„Tak jo Mito, jdeme na další útok a to Water Gun.,“ poví Suzuya.
Mito jen souhlasně kývne hlavou. Následně se rozejde k terčům, které byly kousek dále.
Suzuya jí následuje. „Tak jo Mito, můžeš,“ řekne jí.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a pak se začne soustředit. Poté vyplivne proud vody, který míří na terč. Nějakou dobu se nic neděje, ale po chvíli se zničí.
„Jo, dobrý, ale pokračuj, vím, že to dokážeš ještě líp,“ poví milým hlasem Suzuya.
Mito se chvíli dívá na Suzuyu a pak jen souhlasně kývne hlavou. „Asi jo,“ řekne Mudkip a poté to zkusí znovu. Následně terč praskne o něco dříve a Mito se spokojeně pousměje.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou. „Vidíš, že ti to jde, tak ještě nějakou chvíli pokračuj, zase za chvíli se na tebe přijdu podívat,“ řekne jí a pak se rozejde za Pidgey.
2/2
VymazatSuzuya dojde za Pidgey a chvíli jí sleduje. Poté se pousměje. „Teiry, půjdeme pokračovat teď si procvičíš Sand Attack,“ řekne Suzuya Pidgey.
Pidgey jen souhlasně kývne hlavou. Následně začne poletovat kolem dokola. Pak začne mávat křídly a po chvíli se začne vířit písek.
Suzuya jen souhlasně kývne hlavou a dále sleduje Teiry.
Teiry dále pokračuje v útoku a po chvíli přestane a podívá se na Suzuyu.
Juuzou se trochu pousměje. „Bylo to dobré, ale zkus ještě pokračovat,“ řekne Teiry.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou zkusí to znovu. Teiry začne mávat ještě rychleji křídly a písek a prach se začne vířit ještě více.
„Super, pokračuj dále,“ řekne Suzuya Teiry a následně se rozejde za Mito.
Mito pokračuje s Water Gun. „Tak jo Mito, procvičíš si ještě Mud-Slap,“ řekne Suzuya Mudkip.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté začne hrabat a házet bláto na jeden z terčů. Bláto létá na terče, ale taky i kolem nich.
Suzuya se jen pousměje. „Dobře, Mito, ale zkus se soustředit,“ řekne jí Suzuya.
Mudkip jen souhlasně kývne hlavou a pokračuje dále.
„Jo, tohle už je o dost lepší,“ poví jí Suzuya a poté jí jen mlčky sleduje, aby viděl, jak bude Mito pokračovat dále.
Mito dále hrabe hlínu a po nějaké době už jí to jde celkem dobře.
Suzuya se jen na Mito usměje a poté se rozejde za Teiry.
Teiry ještě pokračuje v tréninku Sand Attack a u toho si prozpěvuje.
„Tak Teiry dneska se naučíš ještě jeden nový útok a to Tackle,“ řekne Suzuya a počká, až ho Teiry začne pořádně vnímat.
Teiry přestane zpívat a dívá se na Suzuya.
„Tak Tackle je útok, při kterém narazíš do nepřítele,“ řekne Suzuya Pidgey.
Pidgey ho jen poslouchá a pak souhlasně kývne hlavou. Poté se opět vznese do vzduchu a rozletí se na figurínu, která tam byla a poté do ní narazí.
„Ano, přesně tak,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry jen kývne hlavou a znovu se rozletí na figurínu a znovu do ní narazí.
„Zkus to ještě trochu silněji,“ poví Juuzou Pidgey.
Teiry se opět rozletí proti figuríně a následně do ní narazí ještě silněji.
„Tohle už bylo celkem dobré,“ řekne Suzuya.
Pidgey si jen oslavně zazpívá a poté to zkusí znovu. Tentokrát se jí to povede ještě lépe.
„No vidíš, už na to pomalu začínáš přicházet,“ řekne Juuzou. „Pěkně trénuj, zase za chvíli přijdu,“ poví Suzuya a rozejde se za Mito.
Mito dále trénuje Mud-Slap.
Suzuya jí chvíli sleduje. „Jo, myslím, že už ti to jde samo Mito,“ řekne Suzuya Mudkip a pousměje se na ní.
„To jsem ráda, snažím se,“ řekne Mito.
„To je dobře, že se snažíš,“ poví Suzuya. „Myslím, že už toho pro dnešek můžeš nechat,“ řekne Suzuya.
„Tak dobře,“ Mito a rozejde se k batohu, ve kterého se posadí a sleduje Teiry.
Suzuya dojde za Mito a vytáhne z batohu a vytáhne z něj Oran berry. „Dej si Mito,“ řekne Suzuya a podá jí Berry.
„Díky,“ řekne jen Mito a pustí se do Berry.
Následně se Suzuya opět rozejde za Teiry.
Teiry dále pokračuje v tréninku Tackle.
Suzuya se zastaví kousek od ní a sleduje jí.
Teiry si spokojeně zpívá vždy když letí pryč od figuríny a poté se soustředí na provedení útoku.
„Dneska se opravdu snažíš Teiry,“ pochválí Suzuya pokémona.
Teiry se jen spokojeně pousměje.
„Ještě to zkus,“ pobídne jí Suzuya.
Teiry jen kývne hlavou a poté se rozletí proti figuríně a plnou silou do ní narazí. „Tak co,“ zeptá se Teiry zvědavě.
„Jak jsem řekl, kde ti to,“ odpoví jí Suzuya.
Teiry se znovu rozletí proti figuríně a znovu do ní narazí.
„Tak fajn Teiry, asi to pro dnešek stačí,“ řekne Juuzou a poté se rozejde zpět k batohu.
Teiry se rozletí za ním a pak se posadí a zem.
Suzuya z batohu vytáhne Leppa Berry a podá jí Teiry.
Teiry si Berry vezme a s chutí se do ní pustí.
Poté co jí sní, tak jí Suzuya odvolá zpět do jejího Pokéballu. Na záda si hodí batoh a podívá se na Mito. „Půjdeme,“ řekne jí.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a vyškrábe se Suzuyovi na rameno.
Juuzou se jen pousměje a poté se s Mito rozejde pryč z tréninkového pole.
Mito – Oran Berry
Teiry – Leppa Berry
Mudkip si své útoky procvičila. Pidgey se nový útok hravě naučila.
VymazatMudkip - 1 level, 9% sehranosti (5% oran)
Pidgey - 2 levely, 4% sehranosti, 3% štěstí (Leppa)
1. Pidgey – Teiry
OdpovědětVymazat2.Procvičení – Quick Attack, Sand-Attack, Tackle [Teiry]
3.
Suzuya se rozhodl, že dneska vezme trénovat jen Pidgey, že by bylo dobré se věnovat jen jí a Mito nechá trochu odpočinout, po tom, co předvedla na týmových bitvách. Suzuya došel na tréninkové pole a zamířil si to na druhý konec. Když tam dojde, tak si ze zad shodí batoh a položí ho na zem a pak vytáhne z kapsy Pokéball s Teiry a hodí ho před sebe. „Ahoj Teiry, jak se máš,“ zeptá se Suzuya Pidgey.
„Ahoj Suzuyo, já se mám dobře, a co ty,“ zeptá se Teiry Suzuyi.
„Taky se mám dobře. Budeme dneska trénovat jen my dva,“ řekne jí.
„Tak dobře,“ řekne Teiry a začne si prozpěvovat.
Suzuya se jen pousměje. „Zpíváš pěkně,“ pochválí jí Suzuya.
Teiry se jen pousměje a dále zpívá.
Suzuya jí ještě nějakou chvíli nechává zpívat. „Takže Teiry, co třeba se trochu rozcvičit, než začneme trénovat,“ navrhne Juuzou.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a poté začne poletovat po okolí.
Suzuya se následně pomalu přesune k figuríně, která je kousek od nich a nechává Teiry proletěl po okolí.
Teiry si poletuje a prozpěvuje si a vypadá naprosto spokojeně.
Po nějaké chvíli se Suzuya rozhodne, že už to stačilo. „Tak jo Teiry, začneme s tréninkem,“ řekne Juuzou Teiry.
Teiry se rozletí k Suzuyovi a přistane na figuríně. „Takže jdeme trénovat,“ řekne Teiry.
„Přesně tak, začneme s procvičením Quick Attack,“ řekne Suzuya Teiry.
„Dobře, jdu na to,“ řekne Teiry a poté se opět vznese do vzduchu a pak se rozletí na figurínu a použije Quick Attack a narazí do figuríny plnou silou.
Suzuya jen Teiry mlčky sleduje.
Teiry se opět vzdálí od figuríny a opět se rozletí proti figuríně a plnou silou do ní narazí.
„Jo, tohle ti jde,“ řekne Suzuya a pak se pousměje.
Pidgey se jen spokojeně usměje.
„Tak co to zkusit ještě jednou a potom půjdeme zkusit Sand Attack,“ navrhne Suzuya Teiry.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a poté zkusí znovu Quick Attack. I tentokrát se jí to povede.
Suzuya jen kývne hlavou a následně se rozejde trochu dále od figurín. Po chvíli se zastaví a čeká, až se u něj objeví i Teiry. „Tak jo Teiry, zkusíme Sand Attack,“ řekne Suzuya Teiry.
Teiry doletí k Suzuyovi a posadí se před něj na zem. Poté co jí Suzuya řekne, že se bude trénovat Sand Attack, tak se vznese do vzduchu. Poté začne mávat křídly a do vzduchu se začne vznášet písek.
Suzuya sleduje Teiry a písek, který se začíná vznášet do vzduchu.
Teiry dále pokračuje a prach s pískem se začínají zvedat výš a výš.
Suzuya jí sleduje. „Tohle je dobré,“ řekne Juuzou Teiry.
Teiry se jen pousměje a začne si prozpěvovat a dále pokračuje v útoku.
„Myslím, že tento útok umíš dobře, takže co třeba pokračovat v dalším útoku,“ navrhne Suzuya.
„Jo, můžeme,“ řekne Teiry a pak se rozletí opět zpět k figuríně.
Suzuya se jen pousměje a pak se rozejde zpět za Teiry.
Teiry poletuje kolem dokola a čeká, co dále.
„Tak teď si procvičíme Tackle, jde o to, že rozletíš proti nepříteli, co nejrychleji to jde a co nejsilněji do ní narazíš,“ řekne Suzuya Teiry.
„Fajn,“ řekne Teiry a následně se rozletí proti figuríně, použije Tackle a narazí do ní.
Suzuya jen kývne hlavou a zatím Teiry ještě nic neříká a nechává jí pokračovat v tréninku.
Teiry se opět rozletí proti figuríně a pak opět narazí do figuríny.
„Vypadá to dobře, Teiry, dneska se opravdu snažíš,“ řekne Suzuya Pidgey,
Pidgey si jen vesele zazpívá a pak se opět rozletí proti figuríně a narazí do ní.
Juuzou jí dále sleduje a nechává jí pokračovat v tréninku.
Teiry se opět rozletí proti figuríně a znovu do ní narazí.
„Tak jo Teiry, dneska už toho necháme, myslím, že už to pro dnešek stačilo, vedla sis dobře, odpočiň si,“ řekne Suzuya.
„Dobře, zase se uvidíme, Suzuyo,“ řekne Teiry Suzuyovi.
Suzuya se jen usměje. „Jasně že jo,“ řekne a poté jí odvolá do Pokéballu, ten potom dá do kapsy a pak se rozejde pryč z tréninkového pole.
Pidgey si své útoky jakžtakž procvičila.
VymazatPidgey - 1 level, 2% sehranosti
1. Feny a Musashi
OdpovědětVymazat2. Procvičení útokú. Feny Psybeam a Musashi Quick Attack
3. Po tak hezkém hraní v parku jsme my čtyři kráčeli… a vznášeli se směrem od města. Misdreavus jsem odpovídala na všechny její otázky. A že jich bylo hodně. „A co jsou ty kovové krabice? A jakto, že tyhle lampy svítí jen v noci? A jak se jmenuje tohle?“ Její otázky byli snad nekonečné, ale já byla trpělivá a s klidem jsem jí vše vysvětlila a vše pojmenovala. „Ještě jedna otázka a já se už snad zblázním…“ Zamumlal Musashi a já se pousmála. „Ale no tak. Misdreavus chce jen všechno vědět.“ „Ano. Já nemohu za to, že jsem doteď žila v lese, ano?“ Řekla Misdreavus trochu dotčeně a pak zústala sticha. „Ale ale. No tak, žádné hádky.“ Zastavila jsem se. „Musashi? Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo řekl, že chovat se jako hrdina z filmu je hloupé, nebo otravné?“ „Hodně by mě to mrzelo…“ Řekl Musashi a pak se podíval na Misdreavus. „Nechtěl jsem být nějak hrubý, nebo tak něco.. Jen… Omlouvám se.“ Misdreavus slétla k němu a objala ho. „Už všechno dobrý. Když já jsem tak nadšená, že jsme ve městě a chci o lidech vědět úplně všechno!“ Usmála se a Musashi se taky pousmál. „Tak jo. Pokud chceš, i já ti mohu mnoho otázek odpovědět.“ Hned se nabídl a já se usmála. „To teda ano.“ Tak jsme pokračovali v cestě a tentokrát byl Musashi ten, kdo odpovídal na otázky Misdreavus. „Jinak, nechtěla by jsi nějaké jméno?“ Zeptal se duší slečny Musashi. „Jméno?“ „No ano. Já jsem Riolu jako pokémon. Ale Hotaru mi dala jméno Musashi.“ „A to je jméno pro statečného bojovníka, viďže.“ Usmála jsem se a pohladila jsem Musashiho po hlavě. „Ano. A je hezké. I já si zasloužím jméno?“ „Zajisté. Udělá tě to výjimečnou.“ Usmála jsem se. „Hmm.. Jaké by se ti líbilo?“ „Nějaké… Jo! Nějaké tajemné bych chtěla.“ Usmála se na mě a já přikývla. „Tak jo. Pokusím se nějaké vymyslet.“ Přikývla jsem. „A kam vlastně teď míříme?“ „Na tréninkové pole.“ „Jo!“ Zaradoval se Feny. „Jde se trénovat!“ I Musashi byl rád Tihle dva si tréninky užívali. A ten entusiazmus se trochu přenesl i na Misdreavus. „Jo!“ Přidala se k nim a já se musela zasmát. Byli spolu úžasní. Jsem ráda, že se stali kamarády. Zanedlouho jsme na tréninkové pole dorazili a Feny, Musashi i Misdreavus začali pobíhat všude kolem. Mě tu byla docela zima. Začalo foukat a jelikož tu nebyli stromy a domy, tak se neměl vítr o co zastavit. No, co bych pro ty mé pokémony ale nevydržela, viďte… „Líbí se ti tu Misdreavus?“ „Jo, je to tady hezký. Je tu čerstvý vzduch.“ Usmívala se. „I mě se tu líbí.“ Přikývl Feny. „Tak jo, jak budeme trénovat?“ Zeptala se Misdreavus. „Byla bych ráda, kdybys pomohla Fenymu a Musashimu v procvičení jejich útokú.“ „Proč já?“ „Je to jednoduché. Oni dva se znají už trochu déle. Je to pro ně jednodužší cvičit si útoky takhle navzájem, ale ty jsi u nás nová, umíš se hýbat nejen do stran, ale taktéž se vznášíš. A tím pádem to bude pro ně těžší.“ „A to je dobré?“ Podivila se. „Ono se říká: těžce na cvičišti, lehce na bojišti.“ Usmál se Feny a začal se trochu rozcvičovat a protahovat. „Feny, ty si procvičíš Psybeam. Ale buďte opatrní, ano? Ne že jednoho z vás budu nést do pokémoního střediska, jasný?“ „Co je to za místo? Tam chci jít!“ „Je to místo, kde se léčí zranění a nemocní pokémoni.“ „Opravdu?“ Přikývla jsem. „Jednou jsem tam skončil po souboji se Scytherem.“ Řekl Feny pyšně. „A taky že jsem měla o tebe k smrti strach.“ Řekla jsem a pousmála se. „Prostě… jen opatrně, ano?“ „A co já?“ Zeptal se Musashi. „Ty? Ty si hezky procvičíš Quick Attack.“ „Ahá!“ Zaradoval se. „To bude legrace!“ Chvilku vyskakoval a všimla jsem si, že skáče celkem vysoko. Vyskakoval takhle vysoko vždy? Nevím, ale… tohle využijeme. „Tak Feny, Misdreavus, začnite vy. Já budu trénovat s Musashim.“ Nikdo nenamítal. Chvilku jsme se koukali, jak Feny používal Psybeam, ale Misdreavus se tomu paprsku lehce vyhýbala. Je to skvělý zpúsob, jak si Feny procvičí svou přesnost a míření. Je to rozhodně jiné, než když míří na skálu, co se nehýbe.
„Nevzdávej to Feny!“ Zvolal na něj Musashi a Feny odhodlaně zkoušel na Misdreavus poslat svúj paprsek znovu a znovu. „A nezapomeňte na odpočinek!“ Zvolala jsem ještě já. „Tak a my se pustíme do toho.“ „Tak jo.“ „Musashi, ukaž mi svúj Quick Attack.“ Rozeběhl se na mě, pak se párkrát odrazil, vyskočil pak do vzduchu a skočil tak na mě. „Skvělé!“ „Ale pořád to není zcela ono…“ „Huh? Ale jakto?“ Podivila jsem se. „Prostě chci, aby to bylo ještě více cool.“ Povzdechl si Musashi a já se zamyslela. „Ještě víc cool, co?“ Pak mě to napadlo. „Když vyskočíš nad pokémona, namísto pěsti využij kopnutí a pak se odrazíš a uděláš přemet. Uvidíš. Bude to vypadat skvěle.“ „Jo! To se mi líbí! Nebude to obyčejný Quick Attack.“ „To ne. Ale bude jen tvůj.“ Usmála jsem se na něj a začalo to procvičování. Ta část, kde se odráží na zemi, zmizí z dohledu a vyskočí do vzduchu, šla bez jediného problému. I odhad vzdálenosti už zvládal skvěle. Ale novinka, kdy se má odrazit od pokémona a udělat přemet je trochu složitější. „Nějak ten přemet nejde… A přitom umím udělat přemet i normálně.“ „Ukaž mi ho. Normálně, jen takhle.“ Odrazil se a udělal hezký přemet. Ale.. je tu jeden rozdíl. Odrazil se z obou nohou. A když kope, odrazí se jen jednou. Není divu, že mu to nejde. „Nekopej jednou nohou!“ Řekla jsem a usmála jsem se. „Teď to pújde.“ Řekla jsem a při dalším pokusu už Musashi udělal krásný čistý přemet. Musela jsem mu zatleskat. „Jo! Skvěle!“ Usmála jsem se. „Tohle pújde.“ Ještě pár pokusú a… rozhodla jsem konec. Musashi začal být unavený. A nechtěla jsem ho vyčerpat. Zatím jsem se koukla na Fenyho a Misdreavus. Feny trochu zmněnil svúj styl útoku. Místo jednoho silného paprsku na chudinku Misdreavus posílal salvu několika menších za sebou. V tuhle chvíli mi Feny připomínal nějaký rotační kulomet s velkou kadencí a musela jsem mu zatleskat. „Dobře vážení, trénink pro dnešek skončil.“ „Cože? Ale už jsem Misdreavus párkrát trefil. Zlepšuji se.“ Nemusíš jí vysloveně porazit. Už teď jsem na tebe pyšná.“ Usmála jsem se. „Přizpúsobil jsi se situaci. Dokázal jsi odhadnout, že zmněna strategie bude lepší. Místo jednoho paprsku velké síly jsi zvolil mnoho menších, abys zvýšil svou šanci na úspěch. A to je naprosto skvělé!“ Objala jsem Fenyho a dala mu polibek na hlavu. „Jsem na vás všechny moc pyšná.“ „Všechny?“ Zeptala se Misdreavus. „I na mě?“ „Zajisté. Pomohla jsi Fenymu vymyslet řešení na neočekávanou situaci. A Skvěle si se uhýbala.“ Řekla jsem s úsměvem. „Jo.. Asi ano. A ten trénink mě i bavil.“ Usmála se na mě. „A navíc, vymyslela jsem i jméno. Doufám, že se ti bude líbit. Co bys řekla na to, že by jsi se jmenovala Misty?“ Navrhla jsem jí. „Znamená to holisté, tajemé a jaksi neurčité místo. Tak? Co ty na to?“
VymazatMisdreavus své jméno přijala. Misty se jí... docela líbí. Nebylo to špatné.
VymazatFennekin - 1 level, 3% sehranosti
Misdreavus - 1 level, 4% sehranosti
Riolu - 1 level, 4% sehranosti
1. Sheldar(Piplup)
OdpovědětVymazat2. Seznamovací kondiční trénink a naučení Peck
3.
Od Sandgem town přichází vysoká bělovlasá postava s širokým úsměvem na tváři. Vedle něj ťape Piplup Sheldar. Společně o něčem diskutují. Nedsterino se na zastaví a rozhlédne se. "Myslím, že jsme tady, vypadá to tu perfektně." Sheldar se rozhlédl. Poté se podíval na Nedsterina a povídá. "Souhlasím, vypadá to tu přijatelně na nasbírání nějakých expů. Co budeme tedy dělat?" Nedsterino se usmál a řekl. "Pro začátek bych si dal trochu kondičního tréninku. Stamina je přeci hodně důležitá pro výdrž a životy. A dál bysme se mohli naučit nový útok. Co na to říkáš?" Sheldar pozorně poslouchal a mírně přikyvoval. "Hmm, máš pravdu vyšší stamina nám dá výhodu v boji. A nový útok se také hodí. Spamovat dokola jeden a ten samý je otrava a brzy dost neúčinné." Nedsterino na něj koukal a s úsměvem poví. "Jsem rád, že se shodneme. Myslím že začneme s lehkým poklusem kolem celého pole. Dáme si jedno kolečko na zahřátí a potom se uvidí." Sheldar jen přikývl. Nedsterino se pomalu rozběhl, zlehka zrychloval až se dostal na tempo pro klus. Sheldar se na svých krátkých nožkách kolébal za ním. Snažil se zrychlit, aby stačil Nedovi, ale zakopl a spadl. Nedsterino se ohlédl a když viděl Sheldara na zemi rychle se k němu vrátil a pomohl mu se zvednout. "Jsi v pořádku, není ti něco?" Sheldar se oprášil a řekl. "Ano jsem, jen se mi trochu zapletly nohy jako kdyby na mě někdo použil kouzlo zmatení." Zasmál se tomu a Ned se k němu přidal a za chvíli se uklidnili a podívali se po sobě. "Zkusíme druhý pokus, tentokrát se zkusím držet tvého tempa." Řekl Ned a popoběhl. Sheldar se vydal za ním. Kolébal se svým tempem a Ned šel vedle něj. "To by šlo, tímhle tempem můžeme dát víc koleček, kdyby sme běželi moc rychle tak jsme za chvíli unavení." Usmál se na Sheldara a pokračovali dál. "Dáme si tak deset koleček a půjdeme na učení toho útoku." Sheldar jen přikývl. Tolik se soustředil na to aby opět nezakopl, že Neda skoro vůbec nevnímal. Ušli tedy první kolečko, potom druhé a v půli třetího se Sheldar podíval na Neda. "Můžu trošku zrychlit?" " Určitě, jen buď opatrný ať zase neupadneš." Řekl Ned a usmál se. Sheldar přikývl a trochu zrychlil. Stále se díval na nožky a soustředil se aby nezakopl. Ned také zrychlil krok a tak ušli třetí kolečko. Zbytek koleček do desátého prošli tímto tempem. Když dokončili poslední kolečko Ned povídá. "Myslím že to nám pro začátek stačilo. Byla to pěkná rozcvička. Myslím, že ke kondici nám to prozatím bude stačit. Teď si dáme chvíli pauzu a potom přejdeme k učení toho útoku." "Souhlasím, stamina sice je důležitá, ale když nejsou útoky je k ničemu." Posadili se k blízkému stromu a chvíli si povídali.
Po deseti minutách vstanou a kousek od stromu odstoupí. "Dobře, tak půjdeme na to. Útok který jsem měl na mysli je vlastně jednoduchý. Jmenuje se Peck a jak název napovídá jde v podstatě o klování do protivníka. Normálně svůj zobák používáš k jídlu, ale teď to může být i tvoje zbraň." Sheldar poslouchal Neda a přikyvoval. "To není špatné, použít zobák jako zbraň může mít své výhody. Navíc je to útok na blízko a já umím jen Bubble a ten je zase na dálku. Tak si trochu srovnám škálu útoků abych zvládal se bránit i zblízka." Ned se usmál a kývl. "Přesně tak jsem to myslel. Není to ale obyčejné klování. Musíš do zobáku soustředit dost energie na to, aby to mělo pořádný účinek. Je to podobné jako s Bubble, to taky soustředíš vodní energii co máš v sobě a platíš bublinky ze zobáku. Musíš do zobáku soustředit tolik energie, až začne bíle svítit a trošku se zvětší." Sheldar pozorně poslouchal každé slovo z vysvětlení, chvíli přemýšlel a přikývl. "Jasně, myslím že to chápu. Soustředit co nejvíc many do zobáku a potom s ním udeřit protivníka." "Přesně tak, zkusíme si to nanečisto. Jen soustřeď energii do zobáku nic jiného." Sheldar kývl. Stoupl si a zavřel oči. Zhluboka dýchal a soustředil se. Lehce se při soustředění zamračil. Nic se ale nedělo. Po chvíli otevřel oči a podíval se na Neda. "Snažil jsem se soustředit, ale vypadá to, že se nic nestalo." "Na první pokus to nikdy nevyjde." Usmál se Ned a pohladil Sheldara. "Zkus to znovu a uvidíš že to půjde líp." Sheldar kývl. Zavřel oči a soustředil se. "Jen klid, vyčisti si mysl a soustřeď se jen na svůj zobák." Sheldar jen přikývl, nechal oči zavřené a zamračil se. Chvíli se nic nedělo. Najednou Sheldarův zobák lehce problikl. "Dobře, už to skoro budeš mít. Zkus si zapamatovat ten pocit před chvílí a udržet si ho." Sheldar opět jen kývl. Nechtěl se přestat soustředit aby z toho nevyšel. Lehce se mu rozsvítil zobák. Sheldar otevřel oči a viděl jak mu svítí zobák. Přestal se soustředit a zobák zhasl. "Dobré to by šlo, jen si musíš udržet to soustředění i s otevřenýma očima. Pamatuj si ten pocit když ti svítil zobák a udrž si ho." "Dobře, zkusím to." Sheldar zavřel oči. Téměř hned se mu rozsvítil zobák. Svítil ještě více než předtím. Otevřel oči a zobák dál svítil. "Super, to je ono. Už jsi to zvládl udržet. Teď ještě i zaútočit a bude to perfektní." Sheldar přikývl. "Tak co to třeba vyzkoušet na tom stromě." Řekl Ned a ukázal na strom pod kterým seděli. "Zkus nejdřív z místa, jen si stoupni němu a klovni." Sheldar přešel ke stromu. Chvíli se nic nedělo, jen tam stál a koukal do stromu. Potom se mu rozzářil zobák a klovl do kůry. Kousek se z ní odštípl ale moc velký účinek to nemělo. Navíc mu téměř hned po nárazu zobák zhasl. "Celkem to ujde. Jen musíš udržet v zobáku energii déle. Takhle jsi se jen dotkl stromu a všechna šla pryč. Zkus to znovu. Už umíš soustředit energii, teď ji ještě udržet." Sheldar kývl. Soustředil se a zobák mu téměř hned svítil. Klovl do stromu, udělal do kůry větší díru. Zobák mu ještě chvíli držel, ale brzy zhasl. "Už zvládneš rychle soustředit energii a taky ji déle udržíš, to je dobré. Trénink už nám začíná přinášet nějaké ovoce." Usmál se na Sheldara a zívl. "Ale myslím, že toho dnes budeme mít dost. Jsem docela unavený. Co kdyby sme pokračovali příště. Zajdeme si na chvíli do města a seženeme nějaké zásoby." Sheldar kývl a spolu se vydali k městu.
VymazatPiplup se útok naučil, ale potřebuje ještě trochu procvičit. Sheldar tě však lépe poznal a dokonce poznal i lépe sebe.
VymazatPuplup - 2 levely, 3% sehranosti
1. Mudkip – Mito, Poochyena – Renji
OdpovědětVymazat2. Procvičení – Tackle, Water Gun, Mud Slap [Mito]; Procvičení – Tackle, Učení – Bite [Renji]
3.
1/3
Už je to celkem dlouho, co byl Suzuya se svým Pokémony na tréninkovém poli, aby se naučili nějaké nové útoky a trochu si procvičili i ty staré, a tak se rozhodl, že je nejlepší čas to napravit. Rozhodl se, že je nebude trénovat všechny najednou, protože by se nejspíše nenaučili vůbec nic, takže vybral, že dneska si své útoky procvičí Mito a Renji. Když se dostane na tréninkové pole, tak se přesune na opačný konec, než došel, protože se tak aktuálně nikdo nenacházel a byl tam takto klid.
Poté co si sundal batoh ze zad, tak z něj vytáhl dva Pokébally. Jeden z nich strčil do kapsy a druhý hodil před sebe, poté se před ním objeví Mito. „Ahoj Mito, dlouho jsme se neviděli, jak se vede,“ zeptá se Suzuya Pokémona.
Mito se začne rozhlížet kolem dokola, než pozná, že se nachází na tréninkovém poli. „O, ahoj Suzuyo, mám se dobře a co ty,“ zeptá se Mito a usměje se.
„Tak se mám dobře. Tak jsem si řekl, že by sis mohla po delší době opět zatrénovat,“ poví Suzuya Mudkip.
„Jo to máš asi pravdu,“ řekne jen souhlasně Mito.
„Tak co protáhneš se teda trochu, než začneme trénovat,“ řekne Suzuya k Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne po okolí, aby se trochu protáhla.
Než se Mito připraví, tak se Suzuya přesune k jedné z figurín, které tam byly nedaleko.
Mito si toho všimne, a tak se po chvíli rozběhne za Suzuyou.
Suzuya se jen pousměje a poté čeká, až k němu doběhne Mito. „Tak jako první si procvičíš Tackle,“ řekne Suzuya a usměje se na Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne proti figuríně a narazí do ní. Figurína se trochu zatřese, ale zůstane stát.
Suzuya se jen usměje a podívá se na Mito. „Tohle nebylo špatné, ale zkus to prosím znovu, vím, že to umíš lépe,“ řekne Suzuya Mito.
Mito se jen podívá na Suzuyu a poté se znovu rozběhne proti figuríně a znovu do ní narazí.
„Tohle už bylo o hodně lepší, jen tak pokračuj dále,“ řekne Suzuya Mito a ještě nějakou chvíli jí sleduje, než se od ní trochu vzdálí a nechá jí trénovat samotnou.
Když je Suzuya celkem dost daleko od Mito, tak vezme druhý Pokéball a hodí ho před sebe. Před ním se objeví Renji. „Ahoj Renji, doufám, že se máš dobře,“ řekne Suzuya Pokémonovi.
Renji se podívá na Suzuyu a trochu se pousměje. „Já se mám dobře a vypadá to, že ty taky,“ odpoví Renji.
„To máš pravdu,“ odpoví Suzuya. „Co kdyby ses tady trochu proběhnul a pak bychom se pustili do tréninku,“ navrhne Suzuya Poochyeně.
„Dobře,“ řekne Poochyena a pak začne pobíhat po okolí.
Suzuya se jen pousměje a rozejde se zpět za Mito.
Mito dále trénuje Tackle a Suzuyi si ani nevšimne.
Suzuya se tak zastaví a ještě nějakou chvíli jí sleduje, jak se jí daří,
Jak tak Mudkip pokračuje v tréninku, tak se Suzuya jen spokojeně pousměje, protože Mito se opravdu snaží zdokonalit se.
Po nějaké chvíli si Suzuya myslí, že by už mohla zkusit zase další útok. „Tak jo Mito, jde ti to moc dobře, myslím, že by sis mohla procvičit další útok a Water Gun,“ řekne Suzuya Mito.
Mito se jen pousměje, protože je spokojená, že se jí to daří. „Tak dobře,“ řekne jen souhlasně.
Následně se Suzuya rozejde kousek dále, kde jsou nějaké terče, protože si myslí, že by bylo dobré další dva útoky trénovat tam. „Tak jo Mito, tvým úkolem bude pomocí Water Gun zničit ten terč,“ poví Juuzou Mudkip.
„Dobře, doufám, že se mi bude dařit jako předtím,“ řekne Mito. Následně se už začne soustředit a po chvíli vyplivne první vodní střelu na terč. Terč to trochu poškrábe, ale nic víc se mu nestane.
„Musíš cvičit, ještě to pořád není ono, ale ty to víš,“ řekne Suzuya a pohladí Mito po hlavě.
Ta jen souhlasně kývne hlavou a následně opět vyplivne další vodní střelu na terč a takto pokračuje dále, protože se jí moc nedaří terč zničit.
Suzuya se po chvíli opět odebere na Poochyenou, který tam dále pobíhá a s něčím si tam spíše hraje.
„Pustíme se do tréninku, pojď,“ zavolá Suzuya na Renjiho.
2/3
VymazatRenji se následně rozběhne za Suzuyou a je celkem zvědavý, copak bude dělat.
Suzuya dojde k figuríně, na které předtím trénovala Mito a zastaví se kousek od ní. Poté počká, až němu doběhne Renji.
Renji běží za Suzuyou, poté co k němu doběhne, tak se posadí na zem a čeká, co mu budu chtít Suzuya říct.
„Tak jo Renji, první si procvičíš útok, který už znáš a to Tackle,“ řekne Suzuya Poochyeně.
„Tak jo, jdu na to,“ řekne Renji. Následně se začne soustředit na figurínu, která je před ním. Po chvíli se rozběhne a plnou silou do ní narazí.
Suzuya ho jen mlčky sleduje. ‚Hmm celkem se dneska snaží,‘ pomyslí si.
„Tak co bylo to dobré, že jo,“ řekne nadšeně Renji.
„Jo celkem to šlo, ale vím, že ti to půjde ještě lépe, když budeš dále trénovat,“ řekne Suzuya Pokémonovi.
Renji si jen trochu smutně povzdechne, ale nakonec se rozhodně pokračovat v tréninku. Rozběhne se proti figuríně a opět do ní plnou silou narazí.
„Říkal jsem, že ti to půjde lépe a už ses trochu zlepšit,“ řekne mu Suzuya.
Renji se jen spokojeně usměje a opět se rozběhne proti figuríně. Poté co do ní narazí, tak se bez jediného slova vrátí zpět, kde stál předtím a pokračuje v tréninku.
Suzuya se jen spokojeně pousměje a ještě nějakou chvíli ho sleduje, než se nakonec rozhodně jít opět se podívat na Mito, jak se jí daří.
Mito dále pokračuje v tréninku Water Gun. Akorát ve chvíli, kdy se k ní blíží Suzuya se jí podaří rozbít terč.
„Tohle bylo dobré Mito,“ řekne Suzuya Mito a usměje se na ní.
„Tak jsem se snažila,“ řekne Mito.
„Tak to zkus ještě jednou,“ poví pak Suzuya.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a vystřelí vodní střeli na další terč, který praskne.
Suzuya se jen pousměje. „Přesně takto to má vypadat,“ řekne Suzuya. „Tak a ještě je jeden útok, který by sis dneska procvičila a to Mud Slap, jde o to, že budeš hrabat bláto na jedno místo a tvůj cíl bude tam ten terč,“ řekne Suzuya a ukáže na jeden z terčů.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a poté začne hrabat bláto na onen terč.
Suzuya jí k tomu nic neřekne a nějakou chvíli jí sleduje.
Mito dále pokračuje v hrabání bláta na terč a celkem se jí to daří.
Suzuya se po nějaké chvíli rozejde zpět za Poochyenou, který dále pokračuje v procvičování Tackle.
Renji ještě nějakou dobu cvičí, než si všimne Suzuyi.
„Tak Renji, ještě se dneska naučíš ještě jeden útok a to Bite. Jde o to, že se můžeš zakousnout třeba do nepřítele,“ řekne Suzuya.
Renji si vyslechne Suzuyu a pak jen souhlasně kývne hlavou.
„Tak fajn, můžeme začít s tréninkem,“ řekne Suzuya a sebere ze země nějakou větev, která tam ležela. Následně se podívá na Renjiho. „Tak jo, tvým úkolem bude větev překousnout,“ poví mu Suzuya.
Poochyena jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne proti větvi a pokusí se jí překousnout, ale zůstane na ní viset.
Suzuya se jen pousměje. „Zkus to znovu,“ poví jen Juuzou.
Renji jen souhlasně kývne hlavou a trochu se od Suzuyi vzdálí. Následně se opět rozběhne proti větvi a pokusí se do ní zakousnout.
„No Renji, už se ti to skoro povedlo, když budeš ještě chvíli pokračovat, tak se ti to určitě povede,“ řekne Suzuya Poochyeně, aby ho trochu povzbudil.
Poochyena jen souhlasně kývne hlavou a opět se rozběhne a zakousne se do klacku. Tentokrát se mu ho už povede překousnout.
„No vidíš, že to jde, jen se musíš snažit, zkut to ještě znovu,“ řekne Suzuya Renjimu.
Renji celý nadšený začne poskakovat okolo. Po chvilce se ale uklidní a rozhodne se to zkusit znovu. Rozběhne se proti klacku a zakousne se do něj a klacek se zlomí.
„Mno, učíš se celkem rychle, ale ještě si to zkus,“ poví jen Suzuya a nechá Poochyenu ještě nějakou dobu pokračovat v tréninku, než je Suzuya a jeho tréninkem spokojen.
„Hmm, myslím, že se mi bude tak jednoduše dařit i učení ostatních útoků, jsem na to zkrátka talent,“ řekne spokojeně Poochyena.
Suzuya se na něj jen podívá a trochu se zasměje. „No to určitě, sám uvidíš, že časem budou útoky složitější a zaberou ti mnohem více času na učení, ale to nebudeme předbíhat,“ řekne Suzuya a poté vytáhne z kapsy Pokéball od Renjiho. „Pro dnešek už to bude vše, odpočiň si,“ řekne Suzuya.
3/3
Vymazat„Dobrá, tak se zase uvidíme,“ řekne Poochyena a následně se nechá odvolat do svého Pokéballu.
Poté se Suzuya rozejde za Mito, aby se podíval, jak se jí daří s tréninkem.
Mito dále pokračuje v hrabání bláta na terč.
„Jde ti to Mito,“ zavolá Suzuya na Mudkip.
Mudkip se jen spokojeně usměje a pokračuje v tréninku.
Suzuya jí ještě nějakou chvíli nechá pokračovat, než se rozhodne, že by už to pro dnešek stačilo s tréninkem. „Mito myslím, že už to pro dnešek stačí, že by sis měla odpočinout,“ řekne jí Suzuya.
Mito se podívá na Suzuya a přestane hrabat a následně se rozejde k němu. „Když teda myslíš, tak už toho pro dnešek necháme,“ řekne Mito a usměje se na něj.
Suzuya se na ní také pousměje. „Tak se zase uvidíme a odpočiň si,“ poví jí Suzuya a následně jí odvolá do Pokéballu.
„Dobře, budu se zase těšit,“ řekne Mito a poté už zmizí v Pokéballu.
Suzuya se následně rozejde ke svému batohu a schová do něj oba Pokébally. Poté ještě uklidí nepořádek, který tam vytvořili a pak se rozejde pryč z tréninkového pole.
Mudkip si útoky procvičila. Poochyena se naučil základy, potřebuje si útok však hodně procvičit.
VymazatMudkip - 2 levely, 4% sehranosti
Poochyena - 1 level, 4% sehranosti
1. Milotic Leviathan
OdpovědětVymazat2. Levi sa učí pracovať s vodou, učenie Life Dew
3.
„...to ťa naozaj baví?“ Len som sa spokojne natiahla a s úškrnkom prikývla. „Určite. Úplne. Je to dokonalé. Teplo, horúco, svieti slnko... hej, už som spomínala to dokonalé teplo? Milujem teplo... Už aby bolo leto!“ Síce som Milotica nevidela, no jeho pobavenie z neho sálalo. Ako teplo. Bola síce zima, ale v Alole to bolo, na určitých miestach, úplne jedno. Len som sa tešila, keď budem môcť zase cestovať v teple aj mimo Aloly. „Naozaj?“ zasmial sa jemne a počula som žblnknutie – a následne na mňa padli kvapky ľadovej vody. S vyjaknutím som sebou mykla nešťastne som tak skončila tvárou vo vode. Ahhh... „Prepáč, prepáč!“ ospravedlňoval sa hneď ustráchane Levi a ja som len mierne frustrovane potriasla hlavou. „Vporiadku... aj tak sa najlepšie opaľuje vo vode. Vraj. Nie že by som bola v živote opálená. Nikto by mi neveril, že som z Aloly!“ prevrátila som oči. „Chceš sa previezť? Môžeš sa opaľovať a byť... na vode, a byť stále v suchu! Teda... skoro...“ navrhol neisto a posunul ku mne plutvičku. S rozžiarenými očkami som sa mu okamžite nasáčkovala na chrbát, lebo úprimne, na to som čakala od začiatku. „Hijóo!“ zvýskla som nadšene, keď Milotic pochopil moje nadšenie a vrhol sa do vĺn po hlave. Doslova.
O neznáme množstvo času a nespočetné množstvo vĺn neskôr som sa rozvalila na pláži, úplne rozbitá. „Končím. Umieram. Klobúk dole všetkým surferom, vážne!“ vydýchavala som a Levi na mňa len pobavene pozeral. „Myslím, že surferi majú ťažkú prácu, to áno. Ale som si istý, že ak by si to vyskúšala, páčilo by sa ti to,“ potriasol hlavou a rozniesol tak kvapky do vzduchu. Jedna mi pristála na nose a ja, ako ináč, som sa ju pokúšal dostať dole jazykom - neúspešne. „Levi, povedz... ty si vodný pokémon, skrz na skrz, že?“ Levi prikývol, mierne nechápavo. „Ale zatiaľ sme spolu trénovali len ľadový útok, že? Neovládaš žiaden vodný?“ Levi tentoraz potriasol hlavou. „Super! Tak máme tému na dnešný tréning! Trošku sa pozrieme na zúbky tvojmu vodnému potenciálu, Leviathan!“ potľapkala som ho po líčku, no potom mi ruka klesla späť k telu. „Ale teraz umieram. Daj mi dvadsať minút a hneď sa ti budem venovať, dobre?“ a bez počkania na odpoveď som sa ponorila do ríše snov.
„Táákže! Nejaké ukážky, ktoré by nám ukázali, ako pracovať s vodou? Hmm... hej, pozri na toto! Milotic čo predvádza... Life dew? Rozprskáva okolo seba vodu... a aha, tá ho aj vylieči! To dáva zmysel, si vodný pokémon, voda je pre teba to najlepšie prostredie...“ Levi sa mi naklonil cez plece a zapozeral sa do pokédexu. „Uh... a... ako to spravím?“ spýtal sa s miernou obavou v hlase. S povzdychom som sa natiahla hore a pritiahla si jeho hlavu k lícu. „Levi. Naučil si sa Blizzard. Naozaj ťažký útok, ak som to dobre pochopila. Ktorý ani nie je v tvojom type. Nepochybuj o tom, že sa naučíš aj hocijaký vodný, aký budeš chcieť. Možno nie hneď na prvýkrát, ale nikto nie sme dokonalý, že?“ Levi sa pousmial. „Áno. Musím ešte veľa trénovať, a tento útok bude začiatok, že? Potom zosilniem!“ Oh. No... „Vieš, Levi, nie je to vyslovene útok. Neútočíš ním. Ale pomáha ti pekne ovládať vodu, seba samého... nemyslíš? Len teraz si sa doučil blizzard. Prijmi ten. Nauč sa ho používať za každých situácii, zži sa s ním. Potom sa posunieme, dobre? Nech nič nezanedbáme. Ak sa najskôr naučíš zaobchádzať s vodou okolo seba... To sa potom dá rôzne kombinovať a využívať. Ale áno, je to začiatok... a vieš čo? Povedala by som, že je čas na opaľo-ehm, meditáciu. Presne tak!“ prikývla som vážne. Levi sa neveriaco odtiahol a potom sa jemne rozosmial. „Dobre. Poďme meditovať, ak si myslíš, že mi to pomôže...“ – „URČITE!“
pt2
VymazatLevi sa teda usalašil vo vode, vystrčil mi kúsok tela nad hladinu, kde som sa usadila ja. „Predstav si to, Levi. Milotic je vodný tvor. Voda je tak trochu celý váš život, ak teda nežiješ s úžasným človekom a jeho pokémonmi, že,“ mrkla som naňho. „Takže by to pre teba malo byť prirodzené. Voda je tvojou prirodzenosťou, nie? Spomínal si, že cítiš-vidíš? prúdy. Takže. Skúsme to. Teda, ty to skús... Nechaj sa unášať vodou, vnímaj ju... a potom, ako keď si ovládal blizzard, ovládni vodu a donúť ju... obaliť ťa. Ponor sa do nej, nie len v metaforickom zmysle ak ti to pomôže, a pohlť ju, nasmeruj ju, nech ide tak, ako chceš ty...“ zmĺkla som, lebo Levi odrazu vyzeral ináč. Tak zvláštne koncentrovaný, jemne sa na vlnkách kolísal s privretými očami... a ja som sa bála pohnúť, aby som ho nevyrušila. „Daj ruku do vody,“ ozval sa odrazu a otvoril oči. Mierne nechápavo som ho poslúchla. „Cítiš to? To je zvyšok teplých prúdov. Chyť sa,“ v momente, ako som sa prichytila jeho príčeskov (lebo vážne, ako ináč to nazvete?), sa mykol a odpláva kúsok ďalej. „Keby si strčila ruku do vody tu čo neodporúčam,“ pichol plutvou na konci chvosta do vody, „tak cítiš studený prúd. A ten ide tadiaľto...“ kreslil chvostom po hladine vody dráhy prúdu a ja som ho len zamyslene sledovala. „Vidieť prúdy, vodu, nie je tak zložité. Ale nikdy som sa ich nesnažil ovládať. Voda sa nedá ovládať!“ potriasol hlavou a ja som dokázala pochopiť, že to mu môže prísť neprirodzené. „Dobre, Levi. Skús ju teda nie ovládať, ale... prúdiť ju. Nasmeruj jej prúdy. Staň sa jej súčasťou... dobre, dobre, čítam moc veľa guru časopisov, uznávam!“ potriasla som hlavu. Ale ako ináč mám pokémonom priblížiť niečo, o čom nemám ani páru? Uff... Zoskočila som do vody a naozaj, bola poriadne studená. „Skúsme to takto. Skús tú vodu presmerovať!“ vykríkla som a nadšene som naňho vyšplechla vodu. Levi si pred tvár pohotovo strčil chvost a odrazil spŕšku vody späť na mňa. „Zvládol som to?“ spýtal sa nadšene, až tak, že som sa aj napriek snahe tváriť sa nahnevano rozosmiala. „Dobre. Toto si zvládol. A keďže som taká milá, nejdem rozpútavať vodnú vojnu... ale vyhrala by som ju! Teraz ale poď, skús tie prúdy trošku rozpohybovať. Jemne, nenásilne, dobre? Mysli na to, že voda je tvojou súčasťou, len musíš nájsť správny spôsob...“ potľapkala som po pleci (no, po časti krko-tela, ktoré som sa rozhodla volať plece) a odčľapkla som na breh, aby som ho nerušila. Levi sa čiastočne ponoril do vody. A ja som sa znovu roztiahla na pláži. Čas na slniečko!
Čo mi ale nebolo dopriate lebo výčitky, že nechávam svojho pokémona trénovať samotného ma dostali veľmi rýchlo. S povzdychom som sa k nemu zase pričvachtala. „Fajn, zlatko, ideš. Videl si Life Dew. Obalíš sa vodou a potom ju rozprskneš. Zvládneš to?“ Levi neisto naklonil hlavu. „To... neviem...?“ – „Tak na čo čakáš? Aspoň to vyskúšaj!“ rozosmiala som sa a on prikývol. Chvíľu sústredene privieral oči, no nakoniec sa len striasol. „Ešte to nepôjde!“ zamrmlal nespokojne. Huh.. "A v čom presne je problém? Poďme pekne postupne. Najskôr nechaj vodu prúdiť okolo seba pod hladinou - to pôjde?" Levi prikývol. "Tak to teda skús. Ukazoval si mi teplý a studený prúd - zober tie. najskôr ich nechaj plynúť okolo seba, pekne v kruhu..." Keď som sa do vody zapozerala, videla som jemné víry. Stále ale nie dosť na to, aby to splnilo svoju funkciu. Mhmmm... "Výborne! Teraz ich otoč, nech zmenia smer!" Pretože tréning robí majstra, nie? Alebo také ničo to bolo, no.. Vír postupne zmenil smer a ja som nadšene zatlieskala. "Super. Skús sa teraz zamerať na rýchlosť! Striedaj pomalé a rýchle, hm?" Vír sa roztočil poriadnou rýchlosťou, dokonca ja som to z vody cítila. "A teraz pooomalyyy...." natiahla som tón a spolu s tým, ako som končila, spomaľoval aj prúd. "Výborne, príšerka! Teraz to pekne zastav a znovu vytvor!"
Ovládať vodu, kým bola vo vode, Leviathanovi problém nerobilo, a tak som uznala, že je čas ísť ďalej. "Levi, skúsime to zase ináč. Vystreľ ich preč, čo najďalej od seba, hej?"
pt3
VymazatA teraz sa mu to naozaj podarilo - pod hladinou vyleteli dva prúdy vody. A, samozrejme, vrazili priamo do mňa a zrazili ma z nôh, ale to už bol len nešťastný vedľajší efekt. Usadila som sa do vody a sledovala, ako Levi vystrelil ďalšie prúdy. "A teraz ich nasmeruj vyššie, nad hladinu!" A ja by som sa mala naučiť uhýbať, lebo teraz som dostala spŕšku priamo do tváre. Eww...
"Dobre, dobre, to ti ide. Až moc dobre. Fajn, pane, vyskúšame si vytvorenie vody. Nie vždy budeš mať k dispozícii vodný prameň - a ako vodný pokémon vodu vieš nie len ovládať, ale aj tvoriť. A pozor, toto som si študovala!" zavŕtala som ukazováčik do vzduchu. "Aquatickí, známejší však ako vodní, pokémoni, dokážu tvoriť vodu. Nie je to nejaká... superschopnosť, je to ich druhový znak, a to kvôli orgánu, ktorý sa nazýva kondenzátor! Je to niečo ako... taký mechúrik, ktorý vysáva vodu z... no, z okolitého vzduchu, a premieňa ju do tekutej formy. Takže, Levi, máš to vrodené. Nikdy si vodu nevytváral?" Levi sa mierne zahanbene pousmial. "Vlastne.... vytváral. Ale nikdy mi to nejako extra nešlo..." poškrabkal sa po hlave aj ja som sa zamyslela. "Bolo to, keď si bol ešte len Feebas?" spýtala som sa opatrne. Levi súhlasne prikývol. "Oh... to by veľa vysvetľovalo. Ako Feebas si nemal žiadne sebavedomie... aj keď na to nebol žiaden dôvod, vieš o tom, že?" Levi znovu odvrátil pohľad a prevalil vo vode plutvou. "No... v teórii..." Pff. Zapracovať na jeho nedostatku sebavedomia z časov Feebasa bude ešte makačka, ale sama som videla, aké pokroky ako Milotic robil, takže som o ňom, v konečnom dôsledku, nepochybovala ani v najmenšom. "Vyskúšaj to teraz. Nikdy som neučila vodného pokémona, ale... pri iných typoch to je vraj úplná prirodzenosť. Používať vlastný element sa vraj nedá naučiť, jednoducho to..... ide!" mrkla som naňho povzbudivo. "Je to vraj ako dýchanie. Alebo kývanie ušami!" - "To... neviem porovnať," poukázal Milotic na svoj nedostatok uší a ja som pokrčila plecami. "No tak. Skús to! Vytvor vodu... a rozprskni ju!"
Milotic teda otvoril ústa a vyprskol prúd vody. "... to vyzeralo ako sliny, Levi, vážne! Snaž sa trochu!" zamrkala som naňho, zo žartu, lebo prúd vyzeral dosť silný, a Levi ma následne ofŕkal chvostom. "Moment každý pokémon si robí útok v svojom štýle, nie? Tak poď, vytvor vodu... a ostriekaj ma ňou, chvostom!"
Nutno dodať, že to si ten malý (ehm) satan užíval až moc. Ak som predtým nebola premočená do nitky, teraz som z oceánu vyliezala kompletne mokrá. To mi však náladu nekazilo. Zvalila som sa do piesku a natočila som sa tak, aby som na Milotica videla. Sledovala som, ako vystrekoval prúdy vody, ktoré následne chvostom rozrazil na tisícky kvapiek, ktoré sa okolo neho zniesli na zem. Ehm, hladinu. S každým ďalším prevedením vyzeral krajšie a krajšie - nebola som si istá, či to bolo útokom, alebo jednoducho tým, že čím lepšie mu to išlo, tým spokojnejší vyzeral, ale aj tak mi Levi svojim prevedením útoku zobral dych. Spokojne som sa zvalila na chrbát a privrela som oči. Určite mi bude posledný šlofík v piesku odpustený, pred tým, ako znovu vyrazíme na cesty...
Milotic si útoky procvičil a nový útok se naučil.
VymazatMilotic - 2 levely, 5% sehranosti
Janet
OdpovědětVymazatSkitty
Procvičení útoků
„Skitty, pojď ven.“ Povolám ven svého pokémona. Když se přede mnou objeví, řeknu jí: „Jdeme trénovat.“ Načež drze oznámí: „No, to to trvalo. Rychleji to říct nešlo?“ Spolknu ostrou odpověď a místo toho jí řeknu: „Jestli ti vadí, že ti říkám, co budeme dělat, příště to říkat nemusím. A ani nemusím říkat, co je na plánu při tréninku.“ „A to zase ne. Já to chci vědět.“ „Tak vidíš.“ Odpovím ji a dodám: „Dneska bude jen obyčejné procvičování útoků a hbitosti.“ „Jen?“ Zeptá se zklamaně Skitty. „Ano, jen.“ „Takže začneme. Použij nárazový útok na támhletu větev.“ Řeknu a Skitty použije nárazový útok a zlomí větev, kterou jsem jí řekla. „Skitty, použij znovu nárazový útok.“ Skitty zaútočí znovu, samozřejmě na jinou větev, a tentokrát o kousek mine. „Nevadí Skitty, pokračuj.“ Skitty přikývne a zaútočí znovu, tentokrát úspěšně. „Skvělý. A ještě jednou.“ Skitty přikývne a zaútočí znovu a potom ještě jednou. „Skvělý, Skitty.“ Pochválím ji a potom dodám: „Teď zkusíme zásah na terč v pohybu. Hodím do vzduchu jednu z větví, které zlomila a nechám ji, aby ji znovu zlomila. „Skvělý.“ Zavolám, když zasáhne. „A znovu.“ Tentokrát je to menší kus, ale Skitty ho znovu zasáhne a znovu ho přelomí a opět vezmu jeden z kusů, na které přelomila klacek a tedy opět má menší cíl. Naštěstí znovu zasáhne. Potom už je větev opravdu malá a Skitty mine. A mine i na podruhé. „Znovu.“ Řeknu a tentokrát se Skitty podaří zasáhnout. „Výborný. A naposled.“ Skitty zasáhne a já se usměji. „Výborný, teď…“ „Si dáme pauzu.“ Dopoví za mne Skitty. „No, dobře, jestli si chceš odpočinout.“ Skitty si lehne a asi minutu se vyhřívá na sluníčku, nicméně potom vyleze do větví stromu, který je na okraji cvičiště, ulomí malou větvičku a hodí ji po mě dolů. „Skitty…“ Zavolám na ní, jenže Skitty to zřejmě baví a hází větvičky po celém cvičišti, zřejmě ji nenapadla žádná větší lumpárna. „Skitty můžeš toho nechat?“ Zavolám na ní a Skitty zavrtí hlavou a vydá se natrhat další větvičky. Ty už ale na zem nehází, takže usoudím, že aspoň něčeho nechala. Moje radost však nevydrží dlouho, jelikož Skitty potom seskočí ze stromu, doběhne k vodě, která tady je pro vodní pokémony a z těch větví vodu přehradí. „Skitty!“ Zavolám na ní. „Jdeme trénovat. A OKAMŽITĚ!“ Dodám, když si všimnu, že chce tu hráz ještě ozdobit. Co by tomu řekl Leafeon? Napadne mě. Asi by nebyl rád… „Takže trénink hbitosti. Myslím, že ty s tím mít problém nebudeš, ale pro jistotu. „Skitty, tady jsou větve a tudy poběžíš. Nesmíš se těch větví dotknout.“ Využiji těch větví, co zlomila nárazovým útokem a které sama potom nalámala. „Skitty přikývne a bez problémů přeběhne na druhý konec, větví se nedotkne. „Nechceš je házet, že bych se jim vyhla?“ Napadne Skitty. „Ne, nechci. Nechci tě trefit.“ „A že bych je házela já?“ „Ať tě to ani nenapadne!“ Zavrčím. „Už mě to napadlo. Oznámí drze Skitty.“ „Skitty ještě jednou to přeběhni. A hned.“ Řeknu jí, když vidím, že se chystá vytasit s dalšími nápady. „Skitty to se zájmem přeskáče. Tohle ji zřejmě docela baví, rozhodně víc, než předchozí trénink nárazového útoku. „Dobře.“ Potom přeskládám klacky do obrazů, kterým se musí vyhnout a musí přeskočit kládu.“ I to zvládne Skitty na jedničku. A potom je kláda opřená o kámen a Skitty ji musí podlézt. Tam se zpomalí, ale napodruhé už to zvládne bez problémů. „Výborný. A teď všechno dohromady. Běžíš tam a zpátky.“ Skitty přikývne a bez problémů se vyhne větvím i obrazcům, překoná kmen a zpátky ho podleze. „Výborný.“ Pochválím ji a odejdeme z tréninkového pole.
Skitty si své útoky procvičila a lépe se sehrála se svým trenérem.
VymazatSkitty - 1 level, 3% sehranosti
Carol (Jigglypuff), Hazel (Mudkip)
OdpovědětVymazatPrecvičenie rýchlosti, obratnosti a uhýbania formou hry
Horúce a sparné letné dni neboli na trénovanie vhodné. Tania ich oveľa radšej strávila v tieni stromov, s vychladenou limonádou v ruke. No keď sa počasie zmenilo z horúceho na mierne oblačné a objavil sa dokonca svieži vánok, chovateľka rozhodne vysadla na bicykel a vydala sa smerom k tréningovému poľu.
Keď dorazila, po chvíľkovom uvažovaní vypustila z Pokéballov Hazel a Carol. "Kde je Nico?" spustila hneď Mudkip. "Je toto hudobný dom, Tania?" vypytovala sa zasa Carol. "Nie, hudobný dom to nie je, a Nico je práve teraz v Pokéballe," odvetila chovateľka, "tento tréning bude patriť iba vám. Všetky sa navzájom spoznáme, a staneme sa zohranými kamarátkami." Hazel nafúkla líčka. "Chcem Nica." Našťastie, Carol sa ten nápad pozdával viac. "Kamarátky, to znie dobre. A čo budeme robiť?"
"Využijeme počasie, a trochu si zatrénujeme. Alebo by sa dalo povedať, že sa budeme skôr hrať, ako trénovať. Nebude to žiadny dril," usmiala sa Tania. "Baví vás behanie? Alebo hry s loptou? To všetko sa dá využiť pri tréningu." Jigglypuff nadšene poskočila. "Lopty sú zábavné! Ale... Neviem, či mi to pôjde." I Hazel už nebola tak mrzutá z neprítomnosti Nica. "Uvidíme, ktorá z nás bude lepšia," podpichla Mudkip druhého Pokémona. Tania v očiach Jigglypuff uvidela iskričku súťaživosti.
Tania zatlieskala a tým opäť upútala pozornosť oboch. "Začneme behaním. Nebudeme behať príliš dlho ani príliš rýchlo - stále je teplo," vysvetlila Pokémonom. "Stačí nám len chvíľka precvičenia svalov." Usmiala sa a dala sa do klusu. "Ktorá ma prvá chytí, hm... Bude šampiónkou behania!" Carol sa rozbehla za chovateľkou, dosť nešikovne, a Hazel ju onedlho predbehla. "Chcem byť šampónka!" volala pri tom a približovala sa k Tanii čoraz viac.
Chovateľka najprv dovolila Hazel sa priblížiť, potom, tesne predtým, než ju Pokémon chytil, opäť pobehla dopredu. "To nie je fér," hnevala sa Mudkip. Nakoniec, keď Hazel znovu dobiehala Taniu a Carol utekala na krátkych nožičkách tesne za Hazel, sa beh skončil dosť neočakávaným spôsobom. Carol skočila na Hazel, tá neudržala rovnováhu, no k zemi so sebou zobrala i Taniu a tak chovateľka i obaja Pokémoni skončili rozvalení v tráve a spoločne sa rozosmiali. "Titul šampióniek udeľujem obom. Ale nie v behaní, naopak, v epických trojitých pádoch." Hazel naradovane vyskočila. "Jupí! Šampónky!"
Keď sa všetky tri pozviechali zo zeme, Tania začala s druhou etapou tréningu. "Spomínala som predtým lopty, však?" Siahla do tašky a vytiahla malú loptičku z mäkkého materiálu. "Poslúži nám pri hre." Rozostavila Pokémonov tak, aby Carol stála oproti nej a Hazel postavila medzi seba a Carol. Rozostupy medzi jednotlivými Pokémonmi a chovateľkou boli dosť veľké na to, aby sa cez ne dala bez väčšej námahy prehodiť lopta. "Takže, prvá hra je hra na chytačku. S Carol si budeme prehadzovať loptu ponad Hazel, a keď ju Hazel chytí, vymení si miesto s tou, ktorá ju hodila. Tak to bude pokračovať, až kým sa v strede nevystriedame všetky. Pochopili ste?" Pokémoni súhlasne prikývli.
Tania prehodila loptu smerom ku Carol a Jigglypuff ju trochu neobratne chytila. Zamávala ňou, potom ju hodila naspäť Tanii, a tak to pokračovalo ešte trikrát. Pri jednom zvlášť nešikovnom hode zo strany Carol sa Hazel podarilo loptu chytiť vo vzduchu do tlamičky. "Háh fu," usmiala sa s ústami plnými lopty. "Ho sfrehu, Farol." S Jigglypuff si vymenili miesta, a Mudkip si začala prehadzovať loptu s Taniou. Carol sa chytanie veľmi nedarilo, a tak sa po pár hodoch Tania rozhodla jej to uľahčiť.
Hodila loptu nízko, a Carol ju konečne s veľkým nadšením chytila. Vymenila si miesta s Taniou a započala posledné kolo hry hodom loptičky k Hazel. Pokémoni Taniu dosť potrápili. Aj napriek malej veľkosti si už stihli osvojiť techniku hodov, obzvlášť Hazel. Odrážala loptu labkami, plutvou na chvoste i hlavičkou a vynahrádzala tak i Carolinu roztomilú neobratnosť. Raz dokonca prehodila loptu pomedzi Taniine nohy bez toho, aby si to chovateľka všimla. Po dlhej hre sa Tanii konečne podarilo loptu chytiť. Víťazne ju zdvihla nad hlavu. "Zaslúžite si veľkú pochvalu. Možno by ste sa mali pridať do národného tímu vybíjanej, ak niečo podobné existuje. Určite by vás brali všetkými desiatimi." "Radšej než Bibiánu by som si dala niečo pod zub," vyhlásila Hazel.
VymazatTania podišla k svojej taške. "V tom máte pravdu. Po fyzickej námahe je nutné doplnenie energie, a máte šťastie, že so sebou nosím skoro celý bufet. Kto má na čo chuť?" Hazel si vzala čokoládový donut a pustila sa do neho s takou chuťou, že keď dojedla, čokoládu mala po celej tvári. Jigglypuff siahla po studenej vode a zobla si ružovú Kasib berry. Tanii stačila fľaša studenej vody. "Hotovo? Dúfam, že máte ešte dosť síl, pretože som si pripravila ešte niečo." Vytiahla z tašky pár prázdnych farebných balónov. "Niečo, čo neodmysliteľne patrí k letu. Hazel, môžeš tie balóny naplniť vodou, prosím?"
Po niekoľkých nevydarených pokusoch o naplnenie, prasknutých balónoch a príliš silných vodných delách, sa chovateľke i Pokémonom podarilo nahromadiť slušnú zásobu farebnej munície. "Usporiadame ich na tri kôpky. Žlté budú na jednej, modré na druhej a červené na tretej. Navzájom sa nimi budeme triafať, ale Hazel bude môcť používať iba modré, ja iba červené a Carol iba žlté. A územie, na ktorom budeme hrať balónovú bitvu, bude trojuholník medzi tromi kôpkami balónov. Za jeho hranice nesmieme vkročiť, inak vypadávame."
Potom sa vodná bitva mohla začať . Farebné balóny lietali všetkými smermi a chovateľka i obaja Pokémoni boli onedlho celí premočení, ale usmiati a šťastní. Obzvlášť Hazel vodná hra veľmi nadchla, čomu sa Tania nedivila. Napokon ostali len chovateľka a Mudkip, keď Carol zabudla, kde ležia hranice hernej plochy. Jigglypuff si trochu sklamane sadla vedľa jednej z kôpky balónov. "Tak vás budem len sledovať a povzbudzovať," povedala. "I tak si potrebujem oddýchnuť a osušiť sa." Súboj titánov medzi Hazel a Taniou sa skončil víťazstvom Mudkip. Najprv to bolo vyrovnané, ale keď Hazel siahla po balónoch, ktoré zostali na kôpke Carol podarilo sa jej Taniu spacifikovať a na svoj úspech bola patrične hrdá.
"Vzdávam sa," Tania so smiechom zdvihla ruky na hlavu. Letné šaty mala úplne premočené, o klobúku a vlasoch ani nehovoriac, no zábavu s oboma Pokémonmi si veľmi užila. "Čo tak si nájsť nejaké miesto vyhriate slniečkom a osušiť sa?" navrhla Pokémonom, ktorí s jej nápadom súhlasili. "Už si predstavujem lehátko, slnečné lúče odpočinok... Intenzívnejšie bombardovanie vodnými balónmi som asi ešte nezažila. Budeš ma musieť naučiť svojej technike, Hazel," zasmiala sa. No Mudkip sa tvárila zasnívane, asi premýšľala znovu o Nicovi. Jigglypuff si niečo mumlala pod nosom, Tanii to nejasne pripomínalo text pesničky, ktorú počula v rádiu. Pousmiala sa, odvolala oboch Pokémonov naspäť do Pokéballov a na bicykli sa vydala preč z tréningového poľa.
Tania - 1x studená voda
Hazel - 1x čokoládový donut
Carol - 1x studená voda, 1x Kasib berry
Pokémoni se pořádně protáhli formou hry a procvičili si zároveň své útoky.
VymazatJigglypuff - 3 levely (1 Return Event), 6% sehranosti (2% Return Event, 1% voda), 1% lásky (Tania's)
Mudkip - 4 levely (1 Return Event), 8% sehranosti (3% Return Event, 1% donut), 1% lásky (Tania's)
Janet
OdpovědětVymazatFletchling
Let
„Tak, tady budeme trénovat.“ Řeknu Fletchlingovi, který jde vedle mne. „Ne nic těžkého, na začátek si dáme pouze procvičení útoků.“ Řeknu a Fletchling se odhodlaně postaví přede mne. „Dobře, takže nárazový útok.“ Fletchling se rozeběhne a použije nárazový útok a já jenom překvapeně zírám. „Ehm, fajn a teď použij nárazový útok v letu.“ Řeknu a Fletchling roztáhne křídla, vyskočí nad zem a zase na zem spadne. A zkusí to znovu a znovu a znovu. Vtom mi to dojde: „Fletchlingu, ty neumíš létat?“ Zeptám se překvapeně, i když je mi jasné, že odpověď zní ne, neumím. To mi také pokémon potvrdí. Také to vysvětluje jeho dotazy na pera, jestli je nemá špatně – protože nelétá…
„Takže se zkusíš naučit létat. Budeš to potřebovat. I na útoky, čili se nejprve naučíš alespoň trochu létat.“ Řeknu a Fletchling radostně souhlasí. „Takže, musíš pořádně mávat křídly.“ Zamyslím se, nikdy mě nenapadlo, že budu učit pokémona létat. „Začneme tím, že zkusíš zbrzdit pád.“ Řeknu zamyšleně a Fletchling se na mě překvapeně podívá. „Nebude to z žádné velké výšky, samozřejmě. Hop.“ Řeknu a naznačím mu, že mi má skočit do rukou. Za okamžik už držím Fletchlinga a řeknu mu: „Fletchlingu, připrav se. A neboj, chytím tě.“ Řeknu. „Zkus letět.“ Lehce ho vyhodím a Fletchling začne mávat křídly. K ničemu mu to ovšem není a já ho chytím. „Zkusíme to znovu, jo?“ Fletchling nadšeně přikývne a zkusí to znovu. Mává křídly tak zběsile, že si nejsem jistá, jestli tímto stylem může vůbec letět. A také mu to řeknu: „Fletchlingu, zkus to pomaleji.“ Fletchling přikývne a zkusí mávat křídly pomaleji, jenomže tentokrát zase mává moc pomalu. Opět ho chytnu a zkusíme to znovu. Jenže ani teď se Fletchlingovi rozhodně nepodařilo ani pád zbrzdit, natož letět. „Fletchlingu, roztáhni křídla a stačí zatím.“ Fletchling přikývne a když ho lehce vyhodím roztáhne křídla, ale nepovede se mu to. „Udrž je rovně, abys nebyl nakřivo.“ Poradím mu, když ho opět chytnu. Fletchling přikývne a zkusí ve vzduchu udržet křídla rovně. Nevyjde to a tak ho zase rychle chytám. „Zkus to znovu.“ Fletchling přikývne, ale křídla vodorovně neudrží. Když ho chytím, zkusíme to znovu a znovu a znovu. Když to nejde, postavím ho na zem. „Fletchlingu, víš, co je to vodorovně?“ zeptám se ho, protože křídla držel všemožně, jen ne tak jak měl. „Tak jak?“ Zeptám se ho a Fletchling mi to ukáže. Křídla má šikmo. „Ne.“ Povzdychnu si a Fletchling je rychle přendá do jiné šikmé pozice. „Takhle taky ne.“ „Jooo jooo jooo, už vímmm.“ Zavolá a dá je do ještě jiné šikmé pozice. „Taky ne.“ Řeknu a vysvětlím mu to. Následně to Fletchling předvede. „Takže je zkus udržet tentokrát rovně. A když něčemu nebudeš rozumět, tak se zeptej.“ Chytnu ho, znovu ho lehce vyhodím a Fletchling zkusí udržet křídla rovně. Nevyšlo mu to a já jsem ho zase chytla a pokémon to zkusí znovu a znovu. Křídla má méně a méně našikmo, ale rovně to pořád není. „Zkus to znovu, zlepšuješ se.“ Fletchling ještě několikrát zkusí roztáhnout ve vzduchu rovně křídla, až se mu to povede a nepadá chvilku, místo toho klouže, nicméně mu to dlouho nevydrží a já ho zase chytám. „Už jsi to ale na chvíli zvládnul.“ Pochválím ho a Fletchling to zkusí znovu, tentokrát se mu to nepovede, ale potom zase na chvilku jo. „Pokračuj.“ Fetchling znovu roztáhne křídla a na chvíli zpomalí pád. A potom znovu a znovu. „Skvělý. Zkus to až na zem.“ Řeknu, když se mu podaří dvakrát držet křídla rovně dokud ho nechytím. Fletchling to zkusí, ale i tak ho nejprve dvakrát chytám, než se mu podaří slétnout na zem. A tam si sedne, když se dotknul nohou země, spíše spadnul, než přistál. „Dobrý, křídla už jsi držel.“ „Zkus to znovu.“ Řeknu, ale nenechám ho úplně přistát, protože to evidentně neumí. To zkusíme příště. Ještě jednou ho nechám roztáhnout křídla a doklouzat dolů. „Dobrý, pro dnešek stačí.“ Řeknu a odejdeme z tréninkového pole.
Fletching si protáhl křídla. Proces učení letu je složitější, tudíž zatím nemá dostatek kuráže létat, ale rozhodně si to užil!
VymazatFletching - 3 levely (1 Return Event), 6% sehranosti (3% Return Event)
1/ Samurott “Toshiro”, Scyther “Kha’Zix”, Sneasel “Valka”
OdpovědětVymazat2/ Naučení Retaliate, Scyther a Sneasel asistence
3/ Níže.
Velmi nadšený jsem pospíchal na tréninkové pole, abych oslavil příchod svého prvního originálního týmu. Musel jsem přiznat, co se léta v Alole týkalo, bylo tu horko jako nikdy. Ze zahrady jsem zamířil zpátky do města, naplánoval své cesty pro nový rok a také se rychle zastavil v Daycare.
Požehnání Magikarpa mi trochu změnilo mé plány, ale musel jsem uznat, že ani trochu jsem nelitoval trochu počkání si.
“Toshi!” zvolal jsem a udržel se, abych svého vousáče neumazlil k smrti. Mezi chlapy by to bylo ale divné, tudíž jsem střízlivě svého startera jen mužně poplácal po zádech a po vyvolání Scythera jsem hmyzáka jen pohladil po hlavě. Doteď mě fascinovalo, že měl tak tvrdou hlavu.
“Dneska se páni naučíte sebeobraně,” řekl jsem. “Vlastně se naučíte pomstít svého dalšího kamaráda, který padne v bitvě.”
Samurott zhrozeně vykulil oči. “Ty jsi konvertoval na trenéra?”
“Ne,” zasmál jsem se, “plánoval jsem vás trochu naučit herectví. Sám v tom nejsem nijak zvlášť dobrý, ale v dojmových kolech se to bude hodit. Hlavně se chci zaměřit na Shira - vzhledem k jeho mečům jako břitvám. Proto jsi ty, Kha, ideální soupeř!”
Hmyzák mi věnoval nechápavý pohled, pak však s prozřením pohlédl na své ruce a pochopil.
“Jo. Máš ideální nůžky,” zasmál jsem se, abych jeho nevyslovené odpovědi potvrdil.
“Začneme něčím jednoduchým. Důležité je pochopit, co hrajete a aby to bylo realistické.”
Rozhodl jsem se začít s Shirem, jelikož nějaké základní herecké schopnosti již měl. Měl zkušenosti s koordinátorskými dojmovými koly a dokázal zahrát cokoliv velmi jednoduše.
“Pamatuješ na začátku, jak jsem ti říkal, ať uděláš V-sign? Dva prsty nahoře,” připomenul jsem mu. Nostalgicky jsem zavzpomínal na náš první trénink a nemohl jsem uvěřit, jak moc od té doby Toshi vyrostl. Jakožto dospělý chlap jsem mu záviděl i ten jeho plnovous.
“Jasně!” Jakmile si Shiro vzpomněl, vztyčil se na dvě zadní nohy a provedl stejnou pózu jako tehdy s Oshawottem.
“To je... strašně cool!” zvolal Kha’Zix. Pokusil se o to samé, ale nepovedlo se. S břitvami místo rukou bylo téměř nemožné provést roztomilý pohyb.
“Dneska se naučíte herecký šerm. Je to celkem hračka.”
Zvedl jsem ze země kus silnějšího klacku a postavil se do připraveného šermířného postoje. Samurott pochopil a odepnul mušličky, které se zvětšily do modrých zářivých mečů.
“Boj na život a na smrt!” zvolal jsem.
Samurott se podivil a couvl. “To je trochu drastické, nemyslíš?”
Zazubil jsem se a zakroutil hlavou. “To je jen herecký hec. Pak máš lepší vžití do role. Tentokrát na mě zaútoč jak je libo, nešetři mě,” řekl jsem.
Shiro vyrazil kupředu a zaútočil dvěma prudkými švihy ze shora. Můj klacek by něco takového neměl šanci zablokovat. Ucítil jsem, jak Shiro zaváhal - při sebemenší chybě mi mohl doopravdy ublížit.
Vyhnul jsem se skokem zpět a pocítil jsem, že jsem neměl flákat trénování.
Vodní pokémon neváhal ani na minutku a švihl břitvami z levého boku. Mířil přesně na polovinu, což bylo geniální. Příliš snížený útok by vyvrcholil v lehký úhyb výskokem, příliš zvýšený útok by mi ulehčil úhyb o sehnutí se k zemi.
Už když jsem si myslel, že budu donucen couvat zpět, vyrazil Kha kupředu a pomocí svých nožů útok zablokoval. Sice byl Samurott tak silný, že nás oba společně poslal k zemi, ale byl jsem za jeho záchranu nesmírně rád.
“Dík, Kha.”
“Jasný! Kdybys umřel, kdo by mi pak vyprávěl pohádky!” zvolal.
Shiro se ušklíbl a podal mi břitvu na zkontrolování. Mile jsem zjistil, že byla absolutně tupá a můj nejmilejší vodní starter neměl žádné mínění mě zabít.
“Dáme si přestávku, pak se do toho pustíme,” navrhl jsem. Kha sice zatím nic nedělal, ale schytal pořádnou ránu od Samurotta a nechtěl jsem riskovat, že se mu něco při skutečném tréninku stane. Sice byl o mnohem méně dětinský než třeba Ehri, o kterém jsem předpokládal, že je stále dítě, stále jsem si musel připomínat, že i Kha je dítě.
Podal jsem Scytherovi adaptovaný sněžný koláček, který jsem dostal ještě minulé leto a Shirovi bonbón. Mezitím jsem vysvětlil, co se bude dít.
Vymazat“Dobrá, začneme. Zahrajeme toto. Valko,” zvolal jsem a vyhodil do vzduchu pokéball se Sneasel. Byla trochu pozadu, tudíž jsem ji dlouho nenamáhal s objasněním, o co vlastně jde. Řekl jsem jí, že bude zápasit, a to bude vše.
“Valka bude zápasit proti Kha’Zixovi. Kha prohraje, je to součást hry,” pověděl jsem. Nechtěl jsem, aby si Scyther myslel, že jsem tak rozhodl dle jeho síly.
“Shiro, poté budeš zápasit proti Valce ty. Nezapomeň - mstíš svého soupeře.”
Pokémoni pochopili a tak jsem se pustil do sezení, jelikož jsem se přímo zápasů neúčastnil.
Zápas započal. Kha’Zix si připravil své nůžky. Ani jeden z nich neuměl moc útoků, ale Valka měla navrch hlavně zkušenostně.
Scyther zaútočil první, jednak z nedočkavosti, jednak z nadšení. Valka byla sice trochu pomalá, za to reakce měla výborné. Celkem bych i řekl, že co jí chybí v myšlenkách, to si získala v zápasení.
Kha’Zix si vzdálenost zkrátil rychlým útokem, který však nebyl nejlépe provedený. Těsně před ní se zastavil a rozsvítily se mu břitvy, čímž dal Sneasel jasně najevo, že útočí.
Sneasel útok zablokovala železnými spáry a odstrčila Kha’Zixe zpět. Ten se nedal a samozřejmě se ji pokusil seknout ještě jednou. Valka byla rychlejší a rychle se oddálila skokem zpět.
Odrazila se od země a narazila do Scythera rychlým útokem. To hmyzáka překvapilo natolik, že ztratil balanc a začal padat.
Shiro naštěstí měl dostatečně silné ochranitelské pudy na to, aby ho včas zachytil. Nyní byl čas na skutečnou hru.
“Zranila jsi mi kamaráda!” zvolal Shiro. Jeho tón byl dosti nepřirozený, ale za to obsah pochopitelný. “Proč si netroufneš na někoho své síly!”
Sneasel vypadala na moment velmi zmateně. Zmateně vypadala i tehdy, když si Shiro stoupl na zadní a stal se tak dvakrát vyšším.
Co jsem na Sneasel obdivoval byla její odvaha, ať už to bylo kvůli tomu, že komplexnější logiku pobírala pomalu, či měla skutečně hrdinné srdce.
Ačkoliv Samurott vypadal hrozivě a to jsem si musel přiznat i já sám, stála proti němu a byla připravena mu čelit.
Nebyl jsem blízko, ale všiml jsem si, že Shiro opět ztupil své břitvy, což mě uklidnilo. Nerad jsem viděl své pokémony ubližovat si navzájem.
Valka zablokovala první útok, který ji odstrčil pár desítek centimetrů zpět. Držela se a pokusila se útok odrazit, ale Samurott byl moc těžkopádný a nedal se.
Kha’Zix se mezitím posadil ke mně a dostal čokoládový donut, odměnu za jeho výborný, přestože krátký, herecký výkon.
Valka zaútočila železnými spáry, avšak Shirovi břitvy byly moc dlouhé a tak se Sneasel nedokázala přiblížit více, než je vrchol čepele.
Pokračovali v zápase, než Shiro nepovolil a neucouvl. Provedl tak naschvál. Překvapilo mě, jak rychle dokázala Valka vidět mezeru a zaútočit. Využila momentu a vrhla se na Samurotta rychlým útokem, čímž ho shodila na zem.
“Slitování!” zvolal Shiro, “nedokázal jsem pomstít parťáka. Selhal jsem!”
Tehdy Sneasel zamrkala a nechápavě se na mě podívala. Pochopil jsem, že je na čase přestat.
Postavil jsem se a začal tleskat. Každý herecký výkon si zasloužít aplaus.
“Moc dobré, brachu,” zasmál jsem se a poplácal Shira, který se zvedl na čtyři. Nepochyboval jsem o tom, že kdyby chtěl, dokázal by Sneasel porazit.
Valka si také zasloužila čokoládový donut. Vypadala na sebe pyšná.
“Kha, chtěl by sis zkusit pomstít Val?”
Scyther nadšeně pokýval tvrdou hlavou. Sice se útok nemohl naučit, považoval jsem i jeho část trénování za důležitou.
Kha’Zix se připravil do odhodlaného postoje a tentokrát vyčkal. Shiro zaútočil první. V tlamě se mu vytvořila modrá koule a vodní puls pak hodil na Scythera.
Hmyzák zastříhal křídly a uhnul stranou, přestože vodní puls následoval trasu oblouku.
Neměl žádné útoky na dálku a tak si musel vzdálenost zkrátit rychlým útokem a pak se pokusil o seknutí.
Shirovi se rozsvítil roh a útok zablokoval. Přemýšlel jsem o tom, zda by tohle nemohl být jeden z lepších tanců mečem, kdyby Kha uměl víc útoků.
Vymazat“Nehráli jsme to předtím?” zeptala se Valka, která pomalu dokončila svůj donut.
Zasmál jsem se a přikývl. “Je to kvůli útoku, který se jmenuje retaliate. Promiň, že jsem ti to neřekl.”
Sneasel přikývla a pár minut později, kdy se v zápase opět střetly břitvy a meče, dodala: “Měl bys mi říkat i detaily, jinak to nepochopím.”
“Jasně. Promiň, myslel jsem... že bys to nepochopila.”
Opět další přikývnutí a já se cítil provinile.
Ačkoliv zkušenosti dvou pokémonů byly velmi vzdálené a Scyther projevoval jasné známky únavy, taktéž vypadal, že si bitvu nesmírně užívá. Nadšeně se pokoušel vyhnout se útokům a blokovat těžké seky Shirovou lasturovou břitvou.
“Koho mstíme?” zvolal po chvíli.
“Nějakou ženu! Třeba... Delii!” odpověděl Samurott a pohlédl na mě.
Z tváře mi úsměv pobledl.
Delia.
Sneasel vycítila mou změnu v náladě a věnovala mi starostlivý pohled.
“Tak třeba ne... Delii. Třeba... Orihime!”
Zasmál jsem se. Orihime nebyla zrovna ten typ, co by se mstila za své parťáky. Maximálně se mstila za sebe, třeba poté, co jí někdo zlámal lísteček.
“Kdo je Delia?” zeptal se Scyther.
Postavil jsem se na nohy, oprášil se a pomohl Valce vstát.
“Pro dnešek by stačilo,” usoudil jsem, “Kha, řeknu ti to cestou.”
//Samurott - 1x Rare Candy
//Scyther - 1x Adaptovaný sněžný koláček, 1x čokoládový donut
//Sneasel - 1x Čokoládový donut
Samurott se útok naučil, ale potřebuje si ho ještě procvičit. Sneasel se Scytherem se při tréninku protáhli.
VymazatSamurott - 2 levely (1 Rare Candy), 8% sehranosti (4% Return Event)
Scyther - 3 levely (1 Return Event), 7% sehranosti (3% Return Event, 1% č. donut), 15% štěstí & 15% zk. v bojích (Adaptovaný sněž. koláček)
Sneasel - 1 level, 7% sehranosti (3% Return Event, 1% č. donut)
1/ Alolan Vulpix “Ehri”
OdpovědětVymazat2/ Procvičení útoků a naučení Ledového paprsku (Ice Beam)
3/ Níže.
“Ehri,” vyvolal jsem svého pokémona. S dnešními plány jsem nepospíchal, jelikož jsem si byl zcela jistý, že dnešní trénink půjde Vulpixovi velmi jednoduše.
“Chci tě naučit nový útok. Je to celkem pěkný útok, hlavně pro tebe bude velmi užitečný, protože již umíš powder snow, čímž přetváříš okolí a ledový úlomek, abys případně vytvořil další věci.”
Vulpix vypadal návrhem zaujatý, ale přesto jsem cítil, že stále bylo třeba ho trochu popostrčit.
“Chci tě naučit ledový paprsek. Je to silnější verze ledového úlomku. Dokážeš s ním vytvářet sochy mnohem lépe.”
Tohle se mi nezdálo jako špatný nápad, především když již Ehri ovládal nejhrubější základy. Připravil jsem místo. Potřeboval jsem vodu a tak jsem si ji půjčil z nedalekého rybníku. Zapsal jsem si, že až půjdu trénovat s Shirem, vodu tam zcela jistě zpátky doplním.
Ušklíbl jsem se. Vulpix zaujatě sledoval, co dělám, a jako obvykle, neřekl ani slovo.
“Nejdříve si procvičíme útoky. Začneme powder snow, tvým prvním útokem. Vytvoř si ledovou plochu,” požádal jsem. Střetl jsem se s jeho tázavým pohledem a dodal: “Ne, na vodu ne. Vytvoř si prozatím svou. Ta ledová plocha je pro nový útok.”
Vulpix přikývl a vyfoukl ledový vzduch. Ten se přetvořil na něco, co zdánlivě připomínalo sníh. Jakmile se usadil, roztál a hned v momentě se proměnil zpátky na led. Tímto způsobem se vytvořila ledová plocha.
“Dobrá práce,” pochválil jsem ho. Pokémon se pyšně usmál a předklonil se nad led. Uviděl sebe, téměř jako v zrcadle.
“Teď vytvoř ledový úlomek, do špičky. Zkus rozbít led.”
Byla to velmi těžká úloha, především protože led byla velká plocha. Bylo třeba buď střelit úlomek vertikálně zeshora dolů.
Vulpix očividně nepochopil, co jsem po něm chtěl. Vytvořil úlomek a horizontálně ho poslal na led.
Úlomek led pouze škrábl a pak zmizel, avšak byl to úctyhodný výkon.
“Zkus to ještě jednou. Tentokrát silněji, zaboř špičku do povrchu ledu.”
Zajímalo mě, jaký rozdíl tvrdosti je v ledu z powder snow a ice shard.
Druhý pokus led znovu škrábl, tentokrát silněji. Přikývl jsem.
“Led vytvořený přímo z tvé síly je silnější než z powder snow. To je dobře, alespoň víme, že to má výhodu.”
Nechal jsem Ehriho si chvíli odpočinout. Měl jsem velké nutkání ho začít hladit, ale odolal jsem. Jakožto silný a nezávislý muž se nemůžu mazlit se svými pokémony.
“Když teď odpočíváš, alespoň poslouchej,” řekl jsem. Vulpix přikývl a packy otočil ke mně. Uši mu zastříhaly a upřel modré oči na můj obličej.
Odkašlal jsem si a pak začal. “Jde o to, že vytvoříš takovou ledovou kouli, ze které uvolníš energii a tím vlastně vytrysknou ledové paprsky. Ta koule je nezbytně nutná, protože tou budeš sbírat energii z okolí. Ty paprsky pak zmrazí to, čeho se dotknou.“
Vulpix přikývl.
“Moc se to neliší od powder snow, pouze při powder snow vytváříš sníh, který pak ztvrdne v led. Tady vytváříš led rovnou.”
Z jeho strany následovalo opět přikývnutí. Potvrdil mi, že po teoretické části útoku rozumí.
Když se Vulpix postavil, lehce jsem svráštil čelo. Vypadal až moc ztuhle, připomínal nervózního pokémona.
“Ehri,” oslovil jsem pokémona. Ten zvedl hlavu a upřel na mě oči. “Potřebuješ klidnou a uvolněnou pozici, aby ses mohl soustředit.”
Ehri se posunul a přeťapkal. Nakonec se posadil, což jsem považoval za skvělý strategický tah.
“Soustředíš energii do své tlamy, tam se pak vytvoří ledová koule, o které jsem se již zmiňoval na začátku.“
Pokýváním hlavy jsem potvrdil, že může začít. Ehri byl zkušený a se zaměřením energie na jedno místo měl zkušenosti již ze svého minulého učení ledového úlomku.
Lépe se mu soustředilo, když zavřel oči. Nemusel pak vnímat různé věci, které se dějí okolo něj. Fungovalo to stejně jako meditace, skoro až bych řekl, že meditace je na tomto principu založena.
Ehri myslel jen na to, aby soustředil svou energii. Nejdříve se nic nedělo. To nebyl problém neznalosti, spíše času.
Díky ledovému vzduchu by mělo pro něj být jednodušší nalézt ledovou sílu.
VymazatSedl jsem si na zem a pozoroval jsem ho.
Očividně můj pohled vycítil a proto přestal. Otevřel oči a podíval se na mě.
Věnoval jsem mu úsměv.
“Vlastně se nic neděje. Pokračuj,” pobídl jsem ho.
Vulpix mi úsměv hravě oplatil. Poté se postavil do klidné pozice a zavřel oči. Již plně cítil, že si dokázal nastřádat svou ledovou energii.
Na tváři se mu objevil úsměv, který bych charakterizoval jako čiře roztomilý. Na nose se mu objevila modrá záře, která indikovala, že se mu povedlo získat jádro, z kterého začít ledový paprsek.
“Skvělá práce,” ušklíbl jsem se. Udržel jsem se, abych ho nenazval brachem. Ačkoliv jsem měl pocit, že si to tvor zaslouží, nebyl jsem si jistý, zda by mu bylo příjemně, kdybych takhle přímo označil jeho pohlaví.
“Teď, když už máš energii nastřádanou, můžeme se vrhnout na samotný základ útoku.”
Ehri pomalu kývl. Otevřel jsem dex, abych se o svých slovech ujistil a pak kývl sám pro sebe.
“Je to samozřejmě o mnohem těžší než powder snow, ale nemusíš se obávat. Základ máš za sebou.” Při svém úsměvu jsem ho poplácal po hlavě a Vulpixův odhodlaný výraz mě pouze přesvědčil, že pokračovat bude hračka.
Poodstoupil jsem si a začal s vysvětlováním. “Teď, když máš připravené jádro, je nezbytně nutné, abys o něm uvažoval jako o sobě. Z ní totiž pak uvolníš energii jedním směrem a to, co vypustíš, bude paprsek, který má formovat led.“
Doufal jsem, že jsem to vyjádřil stručně a jasně. Vulpix se chvíli zamyslel, ale přikývl. Výraz měl sice velmi nechápavý, přesto jsem pochopil, že tomu věnuje alespoň jeden pokus.
“Skvěle,” usmál jsem se, “tak do toho. Vytvoř před sebou ledovou kouli.”
Z koule byl zmatený a já nejprve taky. Byly i mnohem jednodušší tvary než koule.
Proces soustředění a tvoření energie mu šlo o mnohem rychleji, než při předešlém pokusu. Věřil jsem tomu, že se jedná o zvyknutí si. Toho lze dosáhnout pouze intenzivním praktickým cvičením.
Jakmile získal jádro, pokusil se o uvolnění energie v paprsek a vytvořit tvar koule. Bohužel se však nezdařilo. Pravděpodobně zaváhal či začaly jeho myšlenky plout jiným směrem.
Neváhal a znovu začal s dalším pokusem. Opět zavřel oči a nashromáždil si svou energii do tlamy. Tam se mu vytvořilo jádro, drobná zář, která by ve tmě sotva vydávala světlo.
Energii pak prudce uvolnil a přestože se mu zcela nepodařilo vytvořit kouli, paprsek řízl do země jako blesk a vytvořil ledovou plochu. Jádro pak vmžiku zmizelo. Hádal jsem, že byl Vulpix natolik nadšený se svým úspěchem, že doslova zapomněl, že se měl soustředit.
“Dobrá práce,” pochválil jsem ho. Pokémon se uculil a nadšeně mávl ocásky. “Nezapomeň, že energii bereš ze sebe. Nepřestávej se soustředit po jednom vypuštění.”
Když to zkusil znovu, došli jsme k tomu samému výsledku - paprsek nesouvisle někam letěl a nevypadalo by, že by měl Ehri pod kontrolou kam.
Posadil jsem se k němu na zem. Usmál jsem se, abych nevypadal, že se na něj zlobím či se mi jeho výkon nelíbí.
“Vůbec nevadí, že ti tahle část zrovna nejlépe nejde. Ušel jsi velký kus cesty.“
Ehri mi úsměv oplatil a poté sebevědomě přikývl. “Kdybys byl unavený, rozhodně si můžeš odpočinout. Nic ti v tom nebrání.”
S odhodlaným výrazem se však připravil na další trénink útoku.
Vulpix zamhouřil oči a tentokrát už více než věřil, že to zvládne. Nadechl se a potom zavřel oči, začal se soustředit. Svou energii střádal na jedno místo, a to do tlamy. Připadalo mi, že se útoky lehce podobají. I Shiro totiž vypadal naprosto identicky, když vytvářel vodní puls.
Rychlost vytvoření středového bodu se zrychlovala, což byl další náznak toho, že se zlepšoval. Ušklíbl jsem se.
S pootevřenou pusou se Vulpix usmál - asi si sám uvědomoval svůj pokrok.
VymazatNastřádal si tu energii rychle a zvládl to i s otevřenýma očima.
“Teď opatrně vypusť sílu z koule. Musíš pomalu a postupně. Kdybys ji uvolnil všechnu naráz, nemělo by to smysl. Paprsek by vyletěl tak rychle, že bys nebyl schopný kontrolovat její let.”
Nebylo to lehké, ale Vulpix si celkem poradil dobře. Vypustil opatrně paprsek a přitom sledoval očima, kam letí. Naštěstí nebyl pták a neměl oči na stranách hlavy - to by totiž velmi ztížilo jeho sledování.
“Představ si, že pomalu vypouštíš balónek,” řekl jsem. Pak jsem se zamyslel. “Pokud jsi někdy balónek nafukoval.”
Země pod ním maličko zmrzla pod návalem ledového paprsku, ale sice dokázal Vulpix soustředit svou energii dobře, nedokázal stále ovlivňovat jeho sílu. Led zmizel sotva se na zemi vytvořil.
Ledovou kouli v tlamě stále měl, nedokázal energii uvolnit všechnu. Na jednu stranu to bylo dobře, nechceme přeci pokémona vyčerpat jedním útokem.
“Ehri,” oslovil jsem pokémona. Vulpix se odtrhl od soustředění a pohlédl na mě. Jeho ledová koule už zmizela. Podal jsem mu leppa berry, jednak aby nabral zpět nějakou energii. Chtěl jsem, aby byl schopen pokračovat ještě na moment.
“Vedeš si velmi dobře. Povedlo se ti uvolnit energii, takže už víš, jak na to. Teď už jen nacvičit, abys uvolnil dostatečně na to, aby měl útok efekt, a také to, aby byl tvůj led silnější. Stačí mít silnější ledovou kouli, ze které uvolníš energii. Je tvým prostředníkem, nezapomeň.”
Ehri se opět připravil, beze slova a také bez čekání na můj pokyn, že může začít. Vypadal, že byl z útoku celkem nadšený.
Alolan Vulpix se nadechl a s otevřenýma očima soustředil do své tlamy energii, z jehož pak udělal zářivě modrou ledovou kouli. Trochu mi připomínala kouli Shirova vodního pulsu.
Nadechl se a vydechl. Vypustil energii. Překvapeně jsem hleděl na to, jak se mu to povedlo, dokázal bez problémů vypustit sílu. Paprsek připomínající bleskův dráp vyletěl z koule a zmrzl plochu.
Posledním selháním byla koule samotná. Koule praskla. Nedokázal jsem pochopit, jak by bylo možné, aby prostředním energie praskl.
“Bude to tím, že jsi led vypustil rovnou. Zkus to postupně. Ne moc rychle, ale ne moc pomalu. Zlatý střed.”
Nedokázal jsem to vysvětlit lépe, jednoduše jsem neměl žádná slova pro akorát. Vypadalo to však, že Ehri pochopil a pustil se do toho.
Vytvořil kouli. Provedl tak téměř přirozeně, což naznačovalo tomu, že jsme trénovali dostatečně dlouho.
Z jeho ledové koule vytryskl ledový paprsek a tentokrát pamatoval by to, že bylo třeba tak provést postupně. Konečně se mu to povedlo.
Ledové paprsky dosáhli opravdu daleko a zamrazili i několik vzdálených stromů a kamenů.
Led sice ještě nebyl dost tvrdý, ale už alespoň věděl, jak na to. Ani jsem se mu totiž nedivil, mimo dny, kdy prší, Slunce v Alole bylo nemilosrdné a uvažoval jsem o tom, zda by i sníh, který zde normálně nepadá, ihned neroztál.
Jediné místo, kde sněžilo, byl vrchol, z kterého i Ehri pravděpodobně pochází. Bylo dobré vědět, odkud pokémoni jsou, v případě, že by se někdy chtěli podívat domů, či se tam kompletně vrátit a založit rodinu.
Ehri se usmíval a čekal, co mu na to řeknu. Odkašlal jsem si, abych se odtrhl od svých myšlenek.
“O mnohem lepší, než předtím. Vedeš si velmi dobře.“ Alolan Vulpixovi se na tváři rozlil úsměv a já se neudržel, abych ho podrbal na hlavě.
“Doladíme poslední věc a pak můžeme prohlásit útok za snad naučený a procvičený. Síla ledu. Jelikož tenhle led by tvůj soupeř velice lehko zničil, musíme přidat trochu síly. A také by tvé sochy moc dlouho nevydržely.“
Po vytvoření ledové koule následovaly ledové blesky. Proces byl již tak zažitý, že nebylo co komentovat. Ledové paprsky postupně tryskaly, a když dopadly na zem a pár kamenů a stromů, které byly i v dalekém okolí, led vypadal o dost silněji a tvrdší, než předtím.
VymazatByl jsem si jistý, že kdybych se led pokusil rozbít, již by to nešlo.
“Ještě jednou,” pokynul jsem. Chtěl jsem se ujistit, že tvrdý led nebyl jen náhoda. Ehri vypustil ještě jeden paprsek a když jsem se ujistil, že je jeho tvrdost stejná, pokud ne ještě silnější, přikývl jsem.
“Teď si můžeš vytvořit ledovou plochu a cokoliv je ti libo,” zasmál jsem se.
Poznal jsem v jeho tváři, že to bylo přesně to, na co čekal. Zavrtěl ocáskem a vypustil ledový paprsek. Vytvořil velkou ledovou plochu, ke které také přidělal pár malých ledových sošek.
Když byl se svou prací hotový, nadšeně se na mě podíval. Zasmál jsem se a přikývl.
“Můžeš,” svolil jsem.
Vulpix se rozzářil, rozběhl se a sklouzl se po ledu. Párkrát se otočil a nožky držel na stranách, aby nespadl. Sám jsem si na led netroufal.
Bylo zvláštní vidět led v létě, ale nechal jsem Ehriho dohrát a poté ho zvedl do náruče. Byl jako chodící chladič, opak Lu’thriela.
“Pojďme. Nechám tě vyblbnout se jindy.”
//Alolan Vulpix - 1x Leppa berry
Vulpix se útok naučil.
VymazatAlolan Vulpix - 6 levelů (2 Return Event), 18% sehranosti (9% Return Event), 3% štěstí (Leppa)
1. Buneary a Ponyta Aurora
OdpovědětVymazat2. Trénink jízdy pro Bunearyho
3. Dneska jsem si chtěla dát oddych a tak jsem si jen sedla na lavičku ve městě a koukala se kolem na lidi, co dělají a společnost mi dělal malý Mimikyu, který se usadil na mém klíně. Hladila jsem ho přes ten kus látky a zdálo se, že si tohle hlazení a mazlení celkem i užívá. „Krásný den...“ Vydechla jsem. „Ideální na mazlení.“ Usmál se Mimikyu a já se zasmála. „Ano. Ano, přesně tak.“ Přikývla jsem. Moc se mi takovéhle odpočívání líbilo. Věděla jsem ale, že takovýhle den jen tak při odpočinu neskončí. A neskončilo, protože mi jakýsi výjev vnuknul nápad. Kolem nás projížděl Mudbray s jakousi malou holčičkou na zádech a jí uletěl klobouček jak zafoukalo a zachytil se v koruně stromu u cesty. Dívenka se přidržela o strom, stoupla si na záda pokémona a když na klobouček dosáhla, sedla si na něj a jeli dál. To jak na pokémonovi ta malá stála mi připomělo akrobaty v cirkuse a tím pádem i to, že něco podobného bychom mohli zkusit i my. Tedy, ne já a Mimikyu konkrétně, ale Aurora určitě. A s ní? No, já na ní vylézt nemohu. Je drobnější než já a bála bych se, že bych jí ublížila. Byl tu ale pokémon, který by to zvládl. Nováček Buneary. Alespoň zjistím, jak bude spolupracovat s ostatními z týmu, protože on sám o sobě byl moc šikovný. Ráda bych ho ale začala postupně seznamovat a taky začleňovat do týmu, stejně jako i Mimikyu, který se tulil k mému tělu v mé náruči. A musím uznat, že je to velmi hezké ho mít takhle při sobě. Dávalo mi to hodně komfortní pocit. A možná se stane takovým naším malým maskotem. Vstala jsem tedy z lavičky a zamířila jsem směrem ven z města, kde bylo tréninkové pole a my tam měli dost prostoru na cokoliv, co jsme chtěli. Velká travnatá plocha bylo přesně to, co jsem potřebovala a z pokébalú jsem vyvolala Auroru a Buneary. „Ahojky.“ Pozdravila jsem nadšeně a usmívala jsem se. Aurora byla ráda, že mě opět vidí a Buneary se kolem zvědavě rozhlížel. „Ahoj.“ Pronesl vyšším hlasem, takže šlo opravdu lehce zmýlit se a považovat ho za dívku... Ale možná je to to, co si on sám přeje, aby ho ostatní jako dívku i brali... nevím, to budu muset ještě zjistit, ale ve větším soukromí. „Kde to jsme? A co tu děláme?“ Buneary se zeptal a já se usmála. „Jsme na polích, tréninkových polích. Je tu dost místa pro tréninky a to bychom dneska mohli dělat. Trénovat trochu.“ Usmála jsem se na ně. „Trénink?“ Zeptal se Mimikyu. „Já ale nechci...“ „Neboj. Tohohle tréninku se my dva moc asi neúčastníme.“ Pousmála jsem se. „Jen jako pozorovatelé spíše.“ Mimikyu si jaksi z toho vydechl. „A co jdeme dělat my?“ Zeptal se Buneary a Aurora malinko znejistěla, že tu jsou dva neznámý pokémoni s námi. Ale po tom skvělém tréninku drezury měla skvělý pocit, tak tomu chtěla dát šanci a nevzdávat to hned od začátku. „Víte co je cirkus?“ Zeptala jsem se, ale byla to tak překvapivá otázka, že ani jeden z pokémonú moc nechápal, co se jich snažím zeptat a jak to souvisí s tréninkem a hlavně, kam s tím vším vlastně mířím. „Já ne.“ Pokroutil hlavou Buneary a já se usmála. „Tak se na to podívejme... Jsi dost lehký a malý a taky opratný na to, aby jsi se stal skvělým akrobatem.“ Pak jsem se podívala na Auroru. „Hmm, cirkus moc neznám, ale hádám, že se zde bude hodit trénink drezury, viď?“ S velkým úsměvem
jsem přikývla. „Ano. A pak tohle spojíme dohromady.“ „Ale jak?“ Zeptal se Buneary natěšeně. „Jednoduše. Akrobace na koni.“ Všichni tři pokémoni se na mě podívali překvapeně. A hlavně Aurora. „Nemusíte se ničeho bát, pújdeme na to pomalu, abychom nic neuspěchali. Jenom to zkusíme.“ Usmívala jsem se. „Ze začátku jde jen o seznamování, ano?“ Pomohla jsem Buneary nahoru na záda Aurory. Zatím si jen sedl. „Vše v pořádku?“ Ujišťovala jsem se. Hlavně ze strany Aurory, která z toho byla hodně nesvá. Mít takhle někoho na jejích zádech bylo pro ní něco nového. A k tomu ještě to byl pokémon, kterého sotva znala... „Jde ti to výborně... Jen dýchej a nemysli na to. Zvládneš to.“ Podporovala jsem jí. Doufala jsem, že aspoň trochu překoná své démony a nebude tolik samotářská, bude si víc věřit... Moc bych si to přála. „Jak se cítíte?“ „Jsem tak vysoko... Je to úžasné.“ Řekl Buneary nadšeně. „No já... nevím...“ Podívala se na mě Aurora. „Múžeme s tím přestat, jen řekni, pokud ti to je nepříjemné.“ „Je to kvúli mě?“ Zeptal se Buneary smutně. „Ah, nene. Jen... Aurora si prostě trochu pomaleji zvyká na nové kamarády.“ Řekla jsem hned. Aurora se teď cítila hrozně a svěsila hlavu. „Nechci nikoho zklamat...“ Řekla Aurora a já jí pohladila po tváři. „Nezklameš.“ Tohle se ale nelíbilo Mimikyu, který se ihned zlostil a vyžadoval si více pozornosti a mazlení pro sebe. Pousmála jsem se a hladila jsem ho po hlavičce, aby tolik nevyváděl. Buneary zatím seskočil na zem. „Tak to udělejme odděleně zatím.“ Usmála jsem se. „Jak odděleně?“ Podivila se Aurora. „Jednoduše. Oba si nacvičíte to, co by se při té akrobaci dělo, ale ty Buneary takhle na zemi a Auroro ty bez pokémona na zádech. Bude to tak snažší. Alespoň budete vědět co budete dělat, až se to pokusíme jednou spojit a taky se lépe poznáte.“ Usmála jsem se laskavě. „To zní dobře.“ Přikývl Buneary. Heh, chtělo by to vymyslet nové jména novým kamarádúm, že? Pokusím se pak popřemýšlet. „Takže... Napoprvé, Auroro, vzpomínáš na náš trénink drezury?“ Přikývla. „Teď to bude o něco lehčí. Tak to vezmeme takhle... Když se chceš pohnout dopředu, co uděláš?“ „Um... no... Kráčím? Běžím?“ Naklonila hlavu na stranu maličko. „A jaký je rozdíl v těhle dvou činnostech?“ Zamyslela se. „Ooo, ooo, já vím.“ Zvedl pacičku Buneary. „To, jak rychle se pohybuješ.“ „Ano, správně. Šikulka. A tohle přesně se nazývá tempo. Zkusíme si to nějak zařadit. Nulové tempo je, když stojíš na místě. Nehýbeš se. První tempo je normální pomalý krok. Druhé bude klus. Něco mezi během a krokem. Podobá se to tomu úbočnímu kroku co jsme si už nacvičili. Třetí tempo je cval. To už je hezký běh. A pak je tu ještě čtvrté tempo, jmenuje se trysk a to je když utíkáš opravdu ale opravdu rychle. Co budeš dělat je, že budeš chodit v kruhu a já ti budu měnit tempa tak, aby jsme si na jejich označení spolu zvykli a tím pádem to bude v budoucnu velká pomoc. Uvidíš.“ Aurora přikývla a čekala na pokyny. „První... třetí, druhé, třetí, první...“ Docela náhodně jsem tempa střídala a nechávala mezi nimi i mezery. Na tomhle není co moc trénovat. Tenhle pohyb byl pro Auroru přirozený, takže jsme si to potřebovali jenom takhle nějak označit. Později při tréninku anebo možná i při souboji by se to mohlo hodit. No, jednoznačně jsem ale věděla, že Aurora nemá s tímhle žádné problémy. Větší překážka přišla teď. „Takže, Buneary. Teď je řada na
Vymazattobě.“ „N-na mě?“ „Uhm.“ Přikývla jsem. Překážka to je pro to, protože já sama ani moc nevím, co bychom měli dělat. Když se ale nad tím tam zamyslím, vždy to tak bylo a nějak jsme to zvládli. Tak se na to podívejme. Když bude stát na Auroře, potřebuje skvělý balanc. Jo, to je dobrý začátek. A pak musíme vymyslet, co by mohl dělat za pohyby. Bude moct jen stát, takže spíše než vysloveně taneční pohyby budou vhodné nějaké figury a postoje. Jo, to zní dobře. „Začneme od základú. Rovnováha.“ Rozhlédla jsem se kolem. Ah, teď by se hodilo být třeba v hale, ale... myslím, že ani ne tolik. Zašli jsme spolu ke kmenu, co tu byl spadlý. „Vyskoč si na něj.“ Buneary vyskočil, jak jsem žádala. Aurora se zatím hezky lehla do trávy a nechala na sebe svítit sluníčko. Oddech si rozhodně zaslouží. „Tak jo. Na procvičení rovnováhy je nejlepší kladina. Tu tady nemáme, ale tohle bude dostatečná náhrada.“ Usmála jsem se. „Uděláme to takhle. Budeš se procházet z jedné strany kmenu na druhý.“ Buneary to zkusil a zjistil, že to není tak snadné, jak by se jen řeklo. Musel dát pacičky od sebe, aby nespadl. „Wua, není to tu rovné...“ „Přesně. Ale to přece nijak nevadí. I když se ti to zdá těžké, není to tak, že by to bylo nemožné.“ Usmála jsem se a Buneary pořád chodil z jedné strany na druhou, dokud jsem mu neřekla dost. „Výborně. Takže, zkusíme něco nového. Pújdeš tak jak do teď, ale vždy když řeknu, tak se zastavíš, na jedné nožce uděláš holubičku a pak pújdeš dál.“ „Holubičku?“ Nechápavě se na mě zadíval pokémon. Nedošlo mi, že to múže být pro něj neznámý pojem. „Ah, jednoduše... takhle se postavíš na jednu nohu a druhou zkoušíš dát takhle do vzduchu a tělem se předkloníš. Není to složité, ale ze začátku ti to možná nepújde.“ Sama jsem s tím měla problémy. „A pomúžeš si roztaženými rukami.“ Buneary to hned zkusil. I když to zkoušel poprvé, rozhodně to vypadalo lépe, než múj pokus, kdy jsem měla na zádech batoh a v náruči Mimikyu. „Vidíš, výborně.“ Pochválila jsem ho. „Ale příště se zkus namísto na své nohy koukat dopředu. Pomáhá to udržet rovnováhu. Brzo získáš jistotu.“ Řekla jsem povzbudivě.Buneary šel na konec kmenu, otočil se a pak zkusil znovu holubičku. Teď se chvilku koukal pod sebe, ale pak se opatrně koukl před sebe a... „Jo, je to snadnější!“ Byl nadšený. A já taky. „Uh, ale maličko z toho bolí pacičky...“ Sedl si na ten kmen a podíval se na mě. „Myslíš, že ti dneska stačilo?“ Přikývl a já ho pohladila po hlavičce. Pak jsem Mimikyu musela hodně hladit a drbat, aby nebyl smutný. „Tak jo. Chcete si odpočinout v pokébalech?“ „Ano prosím.“ Přikývl Buneary a Aurora... ta tak trochu zadřímala a abych jí nebudila, tak jsem odvolala i jí. „Hezký trénink...“ Vydechla jsem spokojeně. „Ale nic moc jsme nedělali.“ „Trénink není o tvrdé práci do sedření kúže. Co snad nemúže být trénink i zábava?“ Usmála jsem se.
VymazatPokémoni lépe pochopili, co máš v plánu se svým koordinátorstvím.
VymazatPonyta - 3 levely (1 Return Event), 8% sehranosti (4% Return Event)
Buneary - 2 levely (1 Return Event), 6% sehranosti (3% Return Event)
Ralts „Airilin“, Misdreavus „Charlotte“
OdpovědětVymazatUčení Psychic (Ralts) a Psywave (Charlotte)
Stále mně ještě trochu bolela hlava po předchozím tréninku s Ralts, ale už to nebylo tak hrozné a tak jsem se rozhodl, že můžeme pokračovat dál v tréninku. "No myslím, že už jsme si odpočinuly dostatečně, tak co kdybychom zkusili něco nového? A pokud vám to nebude vadit Charlotte, tak bych i s vámi zkusil nějak rozšířit vaše dovednosti." Zeptám se své Misdreavus. "Mile ráda se něco nového přiučím,...ale jsi si jistý, že už jsi připravený pokračovat v tréninku?" Optá se Charlotte starostlivě, přiletí ke mně a položí mi ruku na čelo. "Přece jenom to pro tebe bylo namáhavé." dodá a opět se lehce stáhne. "Nemusíš se bát, teď to pro mně bude jednodušší část a kdyby se mi udělalo špatně, tak si hned sednu a budu odpočívat." řeknu, abych ji uklidnil. "Takže s vámi oběma bych chtěl vyzkoušet nějaký psychický útok. Pro Airilin by to byl Psychic a vás Charlotte Psywave. Oba dva útoky do značné míry budou záviset na vaší schopnosti soustředit své myšlenky na jedinou věc." Začnu s vysvětlováním. "Která z vás by to chtěla vyzkoušet jako první, ať vím co mám prvně vysvětlovat." Ralts se téměř okamžitě přihlásí, její odhodlání trénovat ještě stále neopadlo a touha vyvinout se jí pomalu ani nedávala jinou možnost. "Dobrá, takže Psychic, neboli psychický útok. Jedná se o velice unitákní schopnost, která se dá použít v mnoha ohledech, jak k útoku, tak obraně a nebo třeba jenom zvedání předmětů." odmlčím se a položím před Ralts svůj batoh a pak pokračuji ve výkladu. "Samotné provedení spočívá v tom, že požadovaný objek, v našem případě se bude jednat, tady o můj batoh. Svou psychikou, svými myšlenkami. A pak již pohybuješ svou silou, která sebou táhne i batoh." Airilin se pousměje. "To nezní těžce." "Možná to těžce nezní, ale samotné provedení bude určitě obtížnější, jelikož se jedná o útok, který vyžaduje spoustu preciznosti." Misdreavus lehounce popolétne, byl to decentní pohyb, ale přesto jím získala mou pozornost. "Myslím, že chápu jak se něco podobného dá využít k obraně a jak by se dalo využít zvedání těchto předmětů, ale nějak mně nenapadá, jak z tohoto udělat útok. Mohl byste mi to vysvětlit, Slaaneshi?" Chvilku mlčím, jak přemýšlím jak jí to nejlépe podat, tak abych jím tím zbytečně nepohoršoval, přece jenom Charlotte s podobnými věcmi patrně moc do styku nepřicházela. "No...například se pomocí něj dá na protivníka něco vrhnout a nebo se dá použít na samotného protivníka a...no třeba ho znehybnit a nebo věc, kterou možná uvidíš pokud to tady Airilin půjde dobře. Je někoho nadzvednout a tak ho připravit o stabilitu." "Už skončete s tím tlacháním a pojďme trénovat co mám dělat?" skočí do vysvětlování Ralts. "No, už vás nebudu zdržovat, ať můžete trénovat." řekne Misdreavus a vlídně se usměje na nedočkavku. "Však se brzo dočkáš a vyrosteš jakou poupě v květ." Ralts ovšem tato slova moc nepotěšila. "Nechci vyrůst jako květ, já nechci být nadále roztomilá. Nechci, aby mně lidi soudili podle toho, že vypadám roztomile. Chci, aby si mně vážili, pro to co jsem byla schopná dokázat." odpoví Airilin podrážděně. Misdreavus překvapeně zamrká, jelikož takovouto reakci nečekala. "A copak je na tom něco špatného, že vypadáš roztomile?" zeptá se, aby získala trochu lepší chápání co Ralts na roztomilosti tak vadí. "Spíš co je na tom dobrého. Všichni pořád ty jsi taková malá, roztomilá holčička. Podívejte jak se roztomile posadila. Radši se dívají na to jak si sednu, než že jsem schopná taky něco udělat. A když už chci něco udělat, tak hned se někdo ozve. Přece tě nenechám zašpinit, ukaž já to udělám za tebe." začne si stěžovat Airilin.
"Dokonce ani trenér, který mně chytil to neudělal kvůli mé síle, ale proto jak vypadám." Tohle osočení mně trochu zabolelo vzhledem k tomu, že jsem tady dneska s ní chtěl trénovat, abych jí pomohl zesílit a vyvinout se jak si přála. Chystal jsem se něco říct, ale Charlotte se na mně usměje a lehce zavrtí hlavou, aby mi naznačila, že teď nemám mluvit. Očividně si myslela, že tohle je něco co může vyřešit lépe než já. Jako žena se ženou. "A to je vše?" zeptá se jakoby nechápavě Misdreavus. "Vše?" vydechne nevěřícně pokémon, než se nadechne a vzchopí se na pokračování ve výčtu věcí, které ji na tom štvou, tak Misdreavus opět promluví. "Protože mně toho přijde strašně málo na to, abys opovrhovala sama sebe." Airilin vypadala po jejich slovech dosti zmateně a jen se zmůže na zopakování slov po duším pokémonovi. Což bylo přesně to, o co se Charlotte pokoušela, chtěla Ralts znejistit, aby sama od sebe vylezla ze své ulity odmítání kvůli, které by jináč její argumenty neměli žádný účinek. "Roztomilost je jeden z darů boha dívkám Airilin. Je to dar, který nám byl dán do duše." řekne pokémon a usměje se na svého protěška. "Možná si říkáš, že až vyrosteš, tak už nebudeš roztomilá, ale to není pravda svou roztomilost si budeš vždy nosit uvnitř sebe." "Ale... tak...jak poté se... jak mám změnit to, jak se na mně budou ostatní dívat?"
VymazatPo této otázce jsem očekával, že Charlotte řekne, že by tuhle svou část měla přijmou a né se jí bránit. Charlotte ovšem řekla pravý opak vědouc, že tím by opět zazdila tu škvýrku v mentálních hradbách Ralts. Přece jenom jako šlechtična musela mít podstatně víc času na to zdokonalit svůj diplomatický um. "Pokud nechceš být pouze roztomilá tvářička, tak musíš své přátele přesvědčit o svých dovednostech." "Ale vždyť to je to celou dobu chci?" řekne zmateně Ralts. "Opravdu? A nebo ses chtěla pouze vyvinout, aby jsi nevypadala tak roztomile? Protože to mi přišlo, že byla tvá jediná motivace pro trénink." Odpoví bez sebemenšího zaváhání Misdreavus. "No...ne,...že by to...byla...má jediná...motivace. Ale...jak mám...přesvědčit někoho...koho nemám?" Charlotte jí věnuje zářivý úsměvem, který by snad dokázal zahřát i srdce Yukiko. "A co třeba Slaanesh a já? Můžeme být tvými přáteli? Co kdybys nám ukázala, že jsi kvítek, který má i ostré trny." zakončí svou rozpravu Charlotte.
Po tomto rozhovoru se již pustíme do samotného tréninku a jako první přijde, samozřejmě na řadu Ralts. "Dobře, takže začneme s tvým tréninkem. Jak jsem říkal Airilin ty se budeš učit Psychic. V principu se jedná o to, že silou své mysli budeš pohybovat předměty. Začnem něčím jednoduchým." řeknu a chvíli se přehrabuji v batohu, než vytáhnu tenisový míček. "Tady s tímto." Ralts se na míček překvapeně podívá a hned se začne ohrazovat. "Ale vždyť je to tak malé, že to odfoukne i víru a s něčím takovým mám trénovat svou sí..." Tentokrát ji nenechám dokončit svou stížnost a skočím ji do řeči. "Tenhle míček neslouží k tomu, abys zlepšovala svou sílu, ale abys vypracovala svou techniku. Pokud budeš mít dobrou techniku, tak sílu můžeš procvičoval relativně snadno, ale se špatnou technikou se ti to nemusí povést a nebo ještě hůř mohla by ses zranit, takže právě proto začneme tady s míčkem a hned jak usoudím, že již provádíš psychic dostatečně dobře, tak hned vyměníme závaží." Kleknu si k ní a míček od ní držím na vzdálenost mé ruky. "První krokem při tomto tréninku by mělo být tvé soustředění. Zkus se zaměřit na jednu myšlenku, představ si jak se zvedá míček." řeknu a dám Ralts čas, ať zkusí provést tento úkon. "Mám to." ozve se po chvíli od pokémona, ještě chvilku počkám, abych zjistil zda chvilková prodleva neroztříští její soustředění. "Dobře, teď soustřeď svou psychickou sílu....a pošli ji skrze tu myšlenku směrem k míči."
Airilin souhlasně přikývne a pokračuje s tréninkem. "Dobře a teď s ním posuň doprava." řeknu, když se míček zvedne. Chvilku je prodleva, než se míček pohne do vybraného směru. Nějaký čas trénujeme změnu směru, pak je položíme a znovu zvedneme. Když již Ralts zvládá dostatečně změnu směru, tak dám před míček ruku. "Dobrá, teď vyzkoušíme něco nového. Zatlač co nejsilněji dopředu." Ralts se na mně trochu nejistě podívá a pak souhlasně přikývne a a plnou silou zatlačí. A skutečně o chvíli později ucítím tlak míčku do ruky. "Výborně jde ti to skvě...." tlak zmizel, jelikož míček se nepohyboval, tak jak si Airilin představovala, tak se místo něj pohnulo její tělo a ona spadla obličejem na zem. "Ehm,...jsi v pořádku?" zeptám se a nakloním se k ní. Ralts se postaví jen okamžik předtím, než bych pohnul rukami, abych jí pomohl vstát. "Jo, jsem v pořádku...ty jsi mně nechtěl zvednout?" zeptá se Airilin zaskočeně, když si všimne polohy mých rukou. "Ehm...no ne, kdyby to bylo...něco vážnějšího, tak bych ti určitě pomohl...ale očividně to nebylo třeba a zvládla jsi to sama. "Každopádně objevil jsem další věc, kterou budeme muset vyřešit." Ralts souhlasně přikývne, jelikož si byla sama vědoma, že něco takového se již nesmí opakovat, pokud nechce mít pověst roztomilé nešiky. "Jistě, ale jak to udělat? Nejsem si vědoma, že bych se při tom nějak chtěla hnout, jak jsi říkal, tak jsem zatím zůstávala na místě a pouze jsem si představovala jak se míček posunuje ode mně." řekne, aby mi poskytla dostatek informací, pro vyřešení tohoto problému. "Hmm,...možná mně napadá jedna věc, která by to mohla způsobovat. Charlotte mohl bych vás požádat o asistenci při vysvětlování? Nebude to nic těžkého." Odpovědí je mi Charlottin úsměv a souhlasné přikývnutí. Následně Charlotte přiletí blíž ke mně, aby se kvůli ní nemusela Ralts otáčet. "Můj názor je, že se...řekněme příliš soustředíš na to, že...se mění pozice mezi tebou míčkem. Myslím tím, že když chceš, aby míček se přiblížil k tobě, tak se může stát toto." řeknu a následně přiblížím s míčkem k Charlotte a pak vrátím ruku do původní pozice. "A nebo druhou možností, pokud nějakým způsobem omezím možnost hýbat s míčkem. Ať už je to nějaká překážka a nebo síla a je dostatečně silná, tak se stane druhá věc." řeknu a podívám se na Charlotte, která již pochopila na co jsem narážel a přiletí k míčku. "Moc děkuji Charlotte. Asi to bude všechno." poděkuji jí a pak se podívám na Ralts. "Dobře, to by dávalo smysl, ale proč jsem teď šla dopředu? Neměla bych jít dozadu, aby se zvětšila vzdálenost mezi námi?" Souhlasně pokývu hlavou. "Tohle je dobrá otázka, skutečně dobrá otázka. Pokud by moje teorie byla správná, tak to bude tím, že tady jsem řekl posuň to dopředu...že jsem jaksi tentokrát řekl jak na to máš pohlížet. Zatímco předtím jsem to nechával na tobě a tvém pohledu." aplikuji svou myšlenku na tento případ. "Aha, to by dávalo smysl, takže jak bych nad tím měla uvažovat? Měla bych si představovat, přímo že já stojím na místě zatímco míček se pohybuje, nebo jak?" Zeptá se trénující pokémon. "To by byla asi první možnost, kterou bychom mohli vyzkoušet. Přece jenom tohle by se teď stalo naší prioritou. Já zatím budu přemýšlet nad další možností pro případ, že by se ukázalo, že tvůj nápad by nevedl k vyřešení našeho problému." následně opět začneme s tréninkem. Prvně trénujeme pohyb bez nějaké překážky, aby se přizpůsobila na změnu toho, jak by měla na pohyb nahlížet. Věřil jsem, že brzo poté co tento útok zvládne, ji zapadne do rutiny a ani si nebude uvědomovat, že dělá věc, na kterou se teď musí usilovně soustředit.
VymazatKdyž po několika pokusích se opět rozhodneme vyzkoušet tlačení proti mé ruce. "Dobře, takže uvidíme zda to bude tentokrát lepší." řeknu a brzo ucítím postupně rostoucí tlak, který vyvíjí míček na mou ruku. Na Airilin šlo vidět, jak usilovně se soustředí, aby mně přetlačila a dokázala tak svou sílu. Přestože jsem jí to i přál, tak jsem ruku záměrně nepovolil, jelikož kdyby na to Ralts přišla tak by byla víc podrážděná, než kdyby to nezvládla. Po chvíli jsem už cítil, jak se mi ruka začínala chvět, Ralts do toho skutečně dávala hodně a pak zničeho nic. Míček prudce vystřelí přímo do mého čela a srazí mně na záda. Díky tomu, jak se mi chvěla ruka se začal míček posunovat ke kraji dlaně a pak si vybral cestu menšího odporu. Současně se pak ozve nadšený výskot Ralts, která kvůli svému soustředění nezaznamenala co se stalo a vyděšený vzdech Misdreavus, která se opět obávala o mé zdraví. "Jste v pořádku Slaaneshi?" vyhrkne Misdreavus a přiletí ke mně. "Ehm...jej...omlouvám se to jsem nechtěla..." uslyším Airilin, když si všimne co se stalo a stejně jako Charlotte se přicupitá ke mně. "Au...fakt jsem nečekal, že ten míček je schopný dát takovou šlupku." řeknu a podívám se na Charlotte, která mi ručkou odhrnula vlasy a kontrolovala rudou skvrnu po míčku. "Slaaneshi můžete se podívat nad se...no za sebe, abych viděla spodek vašich očí? Musíme se ujistit, že nemáte otřes mozku." Přestože jsem o něčem takovém pochyboval, tak jsem bez řečí vykonal o co jsem byl požádán. "Ach, díku bohu vypadá to, že jste v pořádku." vydechne si úlevou Misdreavus poté co si prohlédne mé oči. "Vy umíte léčit?" vydechne překvapeně Ralts. "Ano,...teda trochu umím, nějaký čas jsem pomáhala v lazaretu, takže jsem se naučila spoustu věcí, jak léčit zlomeniny, obvazovat...Slaaneshi máte nějaký obvaz? Přece jenom by bylo lepší vám to obvázat." Počká na mou odpověď a pak zaletí k mému batohu a po chvíli vytáhne z jeho dutin obvaz a vrátí se k nám. "Poznat příznaky otravy krve, vzteklinu, léčení vyrážek." pokračuje v řeči Charlotte, zatím co mi létá kolem hlavy a obvazuje mi mé bolístko. "Určitě jsem nebyla na úrovni řádových sester, ale nějaké jednodušší věci jsem byla schopna udělat." dořekne a následně uváže obvaz, aby se mi zbytečně nerozmotával a symbolicky mně políbí na čelo, aby se mi zranění rychleji hojilo. "Zůstaňte ještě chvíli ležet, prosím..." požádá okamžitě poté, jelikož si všimne pohybu rukou. "Airilin určitě nebude vadit, když si chvilku odpočine, mám pravdu?" zeptám se a s úsměvem se podívá na Ralts. "Ehm...no...ano...potřebovala bych si na chvíli odpočinout." vykoktá ze sebe zaskočený pokémon, očividně stále ještě ohromený charismou Charlotte. Posadí se na zem a unaveně vydechne, přece jenom se na ní trénink podepsal, i když si to sama neuvědomovala. "Ehm...a vy jste se jak dostala do lazaretu? Byla jste tam s předchozím trenérem?" zeptám se po chvíli ticha Ralts. "Ne, to ne... byla jsem v něm ještě za svého života. Krátce poté co jsem dospěla." řekne a na chvíli zmlkne pohroužená do myšlenek. "A proč jste šla do lazaretu, chtěla jste se stát lékařkou nebo proč?" pokračuje ve vyzvídání. "Mohu hádat Charlotte?" poté co přikývne, tak se řeknu svou myšlenku. "Bylo to kvůli válce? Četl jsem, že pozdějších dobách spousta šlechtických rodin dělala ze svých domovů lazarety pro zraněné a šlechtičny se staraly o zraněné." Charlotte chvíli mlčí a následně souhlasně příkývne. "Ano, máte pravdu Slaaneshi." "Vy jste byla ve válce?" přestože jsem neviděl oči Ralts, tak jsem si dokázal představit jak jí nyní museli zářit oči, jelikož přece jenom válka byla něco co rozhodně nebylo pro roztomilé tvářičky, ale pro silné lidi a pokémony.
Vymazat"Ne, ve válce jsem nebyla...byla jsem v lazaretu a ono...vlastně jsem ani neopustila svůj domov. Z naší hodovní síně byl udělán lazaret a já i má ctěná matka jsme pomáhali řádovým sestrén se starat o zraněné. Bylo to poprvé a díky boží milosti také naposled, co jsem viděla tolik zraněních." řekne posmutněle, kvůli vzpomínce na tuhle část jejího života. "Aha." vydá trochu zklamaně Ralts. Na Airilin jsem dobře neviděl, ale zato jsem měl dobrý výhled na Charlotte, kterou očividně její tón ranil. "Řekni Airilin, myslíš, že Charlotte je roztomilá tvářička?" zeptám se, jelikož jsem chtěl změnit téma. "Ehm...já..." vydá zaraženě Ralts a zadívá se na Misdreavus, která opět nasadí svůj okouzlující úsměv. "Ehm...já...myslím, že...ne." vysouká ze sebe po chvíli odpověď. "Opravdu? Ale vždyť je malá, roztomilá, pěkné očka, nádherný úsměv." zeptám se provokativně. "Charlotte není roztomilá tvářička." řekne tentokrát rozhodně Ralts, zatímco Charlotte poděkuje za kompliment. "A proč jí není?" zeptám se prostě. Pokémon se na chvíli zarazí a nechápavě mně pozoruje. Očividně ani ona sama si nebyla jistá proč ji tak nevidí. "Protože....zažila válku?" spíš se zeptá, než by mi odpovídala. "A?" zeptám se, abych ji naznačil, že se nejspíš ubýrá správným směrem. "A...válka není místo pro krásné tvářičky." dodá tentokrát již jistěji Ralts. "Válka všechny změní." přisvědčím s přikývnutím. "A než ses to dozvěděla Airilin, považovala jsi mně pouze za pěknou tvářičku?" Zeptá se teď Charlotte psychického pokémona. "Já..." začne opět nejistě a zašoupá jednou nohou. "Možná trochu...trošičku, ale ne jenom pěknou tvářičku...chci říct...ehm...že jste na mně tak nepůsobila,...asi." Jelikož jsem viděl, jak se Airilin trápí, tak jsem se pro ni rozhodl změnit téma. "Co, kdybychom pokračovali v trénin..." Začnu, ale než stihnu dokončit, tak jsem přerušen Misdreavus. "Musíte ještě odpočívat Slaaneshi, není to nic vážného, ale odpočínek nesmíte podcenit." "Ehm...takhle jsem to nemyslel,...samozřejmě, že zůstanu ležet..." řeknu provinile. "Chtěl jsem navrhnout, že by Airilin mohla zkusit nadzvednou mně..." podívám se na Charlotte, která zjevně s tímto nápadem nesouhlasila, ale tentokrát se mně rozhodla nechat domluvit. "...a vy byste pak mohla, pokud byste byla tak laskavá Charlotte, mi podložit hlavu batohem." Charlotte se ještě chvilku tváří nesouhlasně, ale pak se usměje a podívá se na Ralts. "Pokud se na to Airilin cítí...Tak dobře, ale zůstanete ležet, že ano Slaaneshi?" Zeptá se prosebně po přisvědčení Ralts. "Jistě zůstanu ležet...maximálně budu mluvit. Pokud by vám to nevadilo, tak bych vysvětlit jak budeme trénovat váš útok, dobře Charlotte a s případným tréninkem počkáme, až mi svolíte se posadit." S podmínkou, že se můžu zvednout, až na povolení Charlotte jsem ji chtěl motivovat, aby souhlasila i s tímto. "Dobře, tak Airi vím, že oproti batohu to bude dost velký skok, ale věřím, že to zvládneš." řeknu, abych jí dodal sebevědomí. "Postupuj pomalu a pořádně se připrav, než se mně pokusíš zvednout. A hlavně nezačínej s tím dřív, než bude Charlotte připravená. Přece jenom mám nějakou tíhu, takže ať se zbytečně nepřepínáš." Varuji ještě a pak se podívám na Charlotte, které se již podařilo přesunout můj batoh k mé hlavě. Tohle bude dneska poslední úkol pro Airilin a pak ji už nechám jenom odpočívat. Rozhodl jsem se, přece jenom dneska odvedla již velký kus práce. Když je všechno připraveno, tak se rozhodneme začít s naší operací. Ralts opět zavře oči, jelikož si byla jistá, že přestože pohybovat s míčkem zvládala bez problémů, tak tohle přece jenom bude něco jiného a aby se na ni nenaštvala Charlotte, tak ji nesmí nic vyrušit. Když soustředí veškerou svou energii, tak začne s posledním svým úkonem tohoto tréninku, a nasměřuje ji ke mně.
VymazatUcitím jemný dotek, jak mně obalí energie a následně se začnu zvedat. Prvně nepatrně, jak si Airilin není jistá zda to dokáže. Ale o chvíli později ucítím, že už se nedotýkám trávy. Ještě o kousek se nadzvednu a Charlotte začne přesunovat batoh. Ralts se pokusí mně dostat ještě víš, ale to se již ukáže nad její síly. A má doteď stabilní poloha ve vzduchu se začne rozpadat. Prvně mi poklesly nohy a následně prudce vyletěli nahoru, jak se na ze zaměřila Ralts, ale zato se propadne trup. Pak se opět soustředí na trup, který udrží kousek nad batohem a nohy nechá spadnout na zem. "Opatrně ho můžeš začít pokládat Airilin." pronese Charlotte, když je batoh na místě. Nebylo to nejhladší přistání, ale rozhodně mně vyloženě nehodila na zem. "Nezvládla jsem to...jsi moc těžký...musíš se sebou něco dělat a shodit...jinak tě nebudu schopna zvednout." řekne zadýchaná Ralts. "Pokud vím, tak jsi udělala přesně to, co jsem po tobě chtěl, ne?" řeknu a otočím na ni hlavu. "Nadzvednout mně dostatečně dlouho na to, aby mi pod hlavu dala Charlotte batoh. A to se povedlo, ne?" zeptám se, abych ji trochu uklidnil. "No...když to bereš takto tak to máš pravdu." přisvědčí pokémon a posadí se. "A teď si už odpočiň už jsi trénovala v kuse dost dlouho na to, aby sis zasloužila pořádnou přestávku." teda ne, že bys byla schopná v tréninku pokračovat. Tuhle část ovšem již nahlas neřeknu. "Dobrá, Charlotte, můžu ohledně mluvit, ohledně toho co jsem chtěl trénovat s vámi?" zeptám se a poté co mi to Charlotte přisvědčí, tak pokračuji. "Dobrá, takže pokud si dobře pamatuji, tak jsem mluvil o Psywave, že? Podobně jako u Psychiku se jedná o útok psychický. Ovšem jeho účinek a provedení je rozdílné. Zatímco co u psychiku se musíte soustředit na konkrétní věc, kterou chcete pohnout, tak zde podobním způsobem nejste vázaná. Takové nejběžnější cesty jak provádět tento útok je paprsek, který se používá spíš k útoku a nebo v podobě vln, který je pak spíše pro obranu." odmlčím se, jelikož Charlotte vypadala, že se chce na něco zeptat. "A, no kterou z těch věcí bych se měla učit já?" Zeptá se s trochou ostýchavým úsměvem. "No, to bude záležet na vás Charlotte, forma paprsku bude asi jednodušší, ale osobně bych byl radši, kdyby jste zkusila spíš podobu vlny." tušil jsem, že Misdreavus se bude spíš chtít učit obranou podobu útoku, přece jenom stále je duchem vznešené dámy a jako taková by spíš chtěla umět se spíš bránit než ubližovat. "Jistě, Slaaneshi vynasnažím se vás nezklamat a pokusím se naučit tu obranou verzi." řekne nadšeně duší slečna. "Co se týče samotné Psywave tak její účinek je založen na tom, že způsobíte protivníkovi krátké zmatení pomocí toho, že část svým myšlenek nebo emocí přesunete do jeho mysli. Například...pokud by se váš protivník chtěl přesunout doleva a naopak vy byste chtěla aby se přesunul doprava, tak když tuhle myšlenku přesunete do jeho mysli, tak tělo nebude vědět co skutečně rozkázalo jeho tělo a do různé míry ho to může ovlivnit. Například, že spadne na zem a tak. O tom jak velký vliv pak rozhoduje to jak silný a zkušený je uživatel psywave a jak připravený na něco podobného je cíl." Podívám se zda Charlotte všechno chápe. "Myslím, že chápu jenom...no co bych měla používat? To mi nějak není jasné." Chvíli nad odpovědí přemýšlím, než navrhnu jednu možnost. "Co třeba...Charlotte mohu se zeptat? Pamatujete si, když jste se probudila jako duch?" Slabě přikývne. "Matně, cítila jsem se hodně zmatená a vyděšená. Neměla jsem tušení kde jsem, ani co se stalo." souhlasně přikývnu po jejích slovech. "Myslím, že tohle by mělo být to co by jste měla používat Charlotte. Jsem si jistý, že tohle by mělo velice dobře fungovat." odmlčím se a pak se podívám na Charlotte a zeptám se.
Vymazat"Myslíte, že byste mně mohla opět zkontrolovat, jestli bych se nemohl posadit?" Charlotte provede další kontrolu, načež mi přiloží k čelo k mému, aby mi změřila teplotu. "Vypadá to v pořádku, ale zůstanete sedět, že ano? Přece jenom nesmíte zbytečně pospíchat, nebo bys mohl Slaaneshi zkolabovat." varujeme poté co o kousek poodletí. "Děkuji, neboj budu dbát na vaše rady Charlotte." řeknu a posadím se. "Jestli chcete můžeme zkusit svůj první pokus o psywave?" zeptám se poté co zkontroluji Ralts, která již únavou stihla usnout. "Mám takový pocit, že kdybych řekl jak teď vypadá, tak by se probudila." poznamenám ještě na účet Airilin. Následně se poposednu, abych lépe viděl na trénující Misdreavus. "Takže prvním krokem bude jako u Airilin shromáždit svou energii." řeknu a mlčky čekám jak se Charlotte bude dařit s touto částí. Hádal jsem, že by s tím mohla mít potíže, jelikož ještě tohle byl jednak náš první společný trénink a také proto, že Charlotte nevipadala jako ten typ, který by sám o sobě zkoušel trénovat. Ovšem v tomto jsem se mýlil. Misdreavus byla velice disciplinovaná dáma, která s tímto krokem neměla žádný problém. "Dobře, takže druhým krokem bude následující, zkus si vybavit ty pocity, které jsi cítila, když ses stala duchem a následně je schovej do středu té shromážděné energie...jako kdybys dělala meditaci." Pokémon se zatváří lehce zmateně. "Co je to ta meditace?" "No...jedná se o taková cvičení pro mysl. Kdy se snažíš vyčistit si svou mysl od všech myšlenek. Zmačkat je do co nejmenší kuličky a tu pak vyhodit z mysli." Těmito slovy jí vysvětlím svůj pohled na meditaci. Brzo se dostaneme i přes tuto část a všechno tak nasměřuje k poslednímu kroku a to vypustění energie ven. Psywave nabere podobu kuželu, příliš širokého na to, aby měl podobný efekt jako paprsek, ale zase příliš úzkého na to, aby se mu nedalo vyhnout. "No, nebylo to špatné...podařilo se vám Charlotte provést celý útok naprvé a to je velice dobrý výsledek." pochválím ji, přece jenom ne vždy se něco podobného podařilo i u zkušenějších pokémonů. Misdreavus nasadí svůj okouzlující úsměv a zeptá se. "Ale?" Souhlasně pokývu hlavou, protože jedno ale tu skutečně bylo. "Samotné provedení útoku bylo...no nebylo dobré. Šlo...vypadalo to, jako kdyby jste si nebyla jistá, kterou verzi chcete zkusit a tak jste si vybrala něco mezitím." Pokémon pokýve hlavou nad výtkou a vysvětlí proč mělo její provedení takový tvar. "No nebyla jsem si popravdě moc jistá tím, jak by to mělo vypadat, když na to přišlo. Bylo mi jasné, že paprsek bude vypadat podobně jako od sluníčka, když prochází oknem. Úzký a stejně široký, takže jsem si myslela, že vlna bude postupně se rozšiřující. Je to špatně?" Téměř okamžitě po jejích slovech odpovím. "Samozřejmě, že to není špatně. Prostě jsem vám to jenom špatně vysvětlil, vy jste Charlotte neudělala nic špatně." Přesunu vinu za selhání na sebe a odmlčím se, jak přemýšlím nad tím, jak to Charlotte vysvětlit. "Hmm, házela jste někdy kamínky do jezírka, Charlotte?" zeptám se, když mně konečně napadne příklad, na kterém bych jí to mohl vysvětlit. "Jistě, proč se ptáte." "A vzpomínáte si jak se kolem něj vytvářeli vlnky?" zeptám se a potěšeně sleduji, jak se v očích Misdreavus zračí porozumění. "Podobné vlny by jste měla být schopna vytvořit i vy. S tím, že by jste je vysílala před sebe. Takže čím dál by to bylo tím větší kroužky by to vytvářelo." Řeknu přikyvujícímu pokémonovi, který již očividně pochopil co po něm chci. A tak se Charlotte pustila do svého druhého pokusu. Druhý pokus již dopadne lépe. Závěrečný výsledek již vypadá tak, jak jsem si představoval. "Výborně Charlotte, chápete to velmi rychle." pochválím ji.
Vymazat"Děkuji, hádám, že teď budeme trénovat rychlost a správnost provedení, že?" Souhlasně přikývnu, pokud se na to ještě cítíte, tak ano, přece jenom bych nechtěl, aby jste se unavila podobně jako tady Airilin." Řeknu a kývnu směrem spícímu pokémonovi. "Nebojte ještě chvíli myslím, že to vydržím." řekne s úsměvem Misdreavus. "Dobře, tak v tom případě budeme pokračovat v tréninku. Prvně se zaměříme na samotnou preciznost provedení, ta vám zjevně jde výborně, ale přesto bude lepší, když si ji ještě několikrát zkusíte Charlotte. Aby se vám lépe vžili jednotlivé kroky. Přece jenom pokud chceme něco dělat rychleji, ale stále dobře, tak si ten pohyb musíme vžít a vytvořit si určitý reflex." Pokémon souhlasně přikývne a začne opět trénovat. Pomalu postupuje krok po kroku, aby si co nejlépe zafixovala postup, který při tom provádí. Než se přesuneme k rychlosti, tak provede asi pět pokusů. Při tréninku rychlosti prvně zkusíme zkrátit rychlost shromažďování energie, ale výsledek aktuálně je, že se oslabí samotný útok. Následně se přesuneme ke konci našeho postupu, jelikož ani já ani Misdreavus jsme si nebyli jistí, jak bychom v tomto případě poznali, že se jí to povedlo a tak jsem se rozhodl, že to necháme na příště, kdy bude moct vyzkoušet proti nějakému pokémonovi. Charlotte si požádá o odpočinek, když se začne cítit unavená. Její trénink netrval nijak dlouho, ale koneckonců to byl její první, tak co čekat. "Výborně, dnes jsme udělali velký kus práce při tréninku." řeknu a jemně probudím Ralts, abych jí nabídl občerstvení.
Vymazat//Misdreavus "Charlotte" 1x studená voda
Ralts "Airilin" 1x studená voda
Misdreavus se psychickou vlnu dokázala úspěšně naučit. Ralts psychic zvládá, ale potřebuje ještě procvičit. Oba pokémoni se s tebou o mnohem více sblížili.
VymazatMisdreavus - 5 levelů (1 Return Event), 23% sehranosti (11% Return Event, 1% voda)
Ralts - 7 levelů (2 Return Event), 21% sehranosti (10% Return Event, 1% voda)
1/ Torracat “Lu’thriel”, Lilligant “Orihime” asistuje (objeví se Oricorio “Kagura”, Vulpix “Ehri”)
OdpovědětVymazat2/ Procvičení Attract (s pomocí TM)
3/ Níže.
Než jsme se vůbec mohli pustit do fyzického tréninku, bylo nezbytné Lu’tha naučit jinou věc. Něco, co bylo důležité nejen pro jeho budoucí vývoj jako Incineroar, ale pro celou dobu jeho bytí, něco, bez čeho se jakýkoliv gentleman neobejde.
“Dostal jsem TM Attract. Je to přesně ten útok, který použila tehdy Lilith na tebe,” promluvil jsem.
Kočičák si dobře pamatoval na své ztrapnění, zároveň jsem si však nemyslel, že by si pamatoval i detaily, jelikož byl ve vlivu Lilithiného šarmu. Choval se podivuhodně přítulně, což bylo velmi zvláštní pro typ útoku.
“Dneska se naučíme, jak okouzlit ženu. A abychom toho byli schopni, musíme tady mít skutečnou. Kdybys byl italská kočka, rozhodně bych si vystačil sám se sebou,” krátká pauza na rozmyšlenou, co jsem tím vlastně vůbec chtěl říct, “ale potřebujeme radu i od skutečné ženy. A kdo má vyšší očekávání, než Orihime.”
Vyhodil jsem pokéball do vzduchu. Záře vystřelila na zem a zhmotnila zelenou postavu.
“Všechno jsem slyšela,” pověděla.
Zasmál jsem se. “A usoudila jsi, že mám pravdu?”
Zamračila se na mě, ale musela mi dát za pravdu. Nikdo nebyl tak moc vybíravý jako Orihime. Přestože bych radši, kdyby si zachovala svou lásku s Linnaeusem (což rozhodně nebylo vnuceně, naopak velmi spontánně), potřeboval jsem pomoc zkušené ženy.
“Řekněme, kdybys byla žena hledající vztah,” opět pauza, “a nemyslím tím, že jej momentálně nehledáš...”
“Nehledám!” vyjekla.
“... kdybys! Jej hledala, jakého muže bys chtěla.”
Orihime se zamyslela a vypadala, že nad tím skutečně doopravdy přemýšlí. “Pravděpodobně bych chtěla, aby mi naslouchal a aby byl dobrý bavič. Nechtěla bych být s nikým nudným.”
Přikývl jsem a otočil se na Lu'tha.
“Takže naslouchání. Celkově si myslím, že jsi už sám velmi dobrý naslouchač. Zajímají tě city ostatních lidí a zajímáš se o to, co si ostatní myslí. To je podle mě důležité vlastnit.”
“Lilith je ta červená kočka od Rory?” zeptala se Orihime. Až teď mi vlastně došlo, že mimo obvyklé týmové zápasy se nikdy nepotkali a nemluvili spolu.
“Lu'th ji má rád.”
“Jako kamarádku!” zvolal. Chvíli přemýšlel a pak dodal: “Momentálně jako kamarádku. Je o mnohem zkušenější, víš? Senior Incineroar.”
Orihime na své tváři nechala znát cosi, co připomínalo její obvyklý škodolibý úsměv. Odkašlal jsem si. “Teď to byla chyba. Dvě nejdůležitější věci, které bys před ženou neměl nikdy zmiňovat. Její stáří a kolik váží.”
“Vzhledem k tomu, jak nabouchaná je, myslím, že dotaz na váhu by spíš mířilo na to, že obdivuješ její svalstvo,” podotkla Lilligant.
Připadal jsem si v debatním kroužku lidí, kteří nikdy žádného partnera neměli a nějak se o vztazích dohadují, přestože v žádném nikdy nebyli.
“Ano, ale nemůžeš vědět, zda je na to pyšná ona sama. Třeba nemusí mít ráda to, že jako její vývin Incineroar má permanentně mužné tělo. Třeba by byla ráda pružná malá kočka,” řekl jsem.
Torracat přikývl a byl jsem si jistý, že si má slova začal zapisovat ve své hlavě.
“Proto se na ženě nikdy nezmiňují její křivky, jak tělesné, tak váhové,” pověděl jsem.
Lu’thriel přikývl a pak se podíval na Orihime. “Je to tak?”
Přikývla.
Ušklíbl jsem se a pokračoval ve výkladu. “Dalším bodem je, buď zábavný. A zábavností nemyslím střílení trefných poznámek a vtipů. Správné kouzlení by mělo být tiché a pomalé. Nechceš se jí vnutit.”
Orihime se ušklíbla. “Říká člověk s nejvíce klišé hláškami, větami… jsi mizerný v kouzlení žen sám, Lynn.”
Zasmál jsem se. “Kouč nehraje. Pamatuj.”
“Takže, vzhledem k tomu, že je Lilith velká a drsná… jaký typ flirtování myslíš, že se bude Lilith líbit?”
“Lils?” zamyslel jsem se. “Vypadá jako někdo, kdo tě vidí jako velmi roztomilého. Protože jsi o mnohem menší než ona, myslím, že tě vidí jako velmi roztomilou. Možná až vyrosteš, máš větší šance ji okouzlit i… fyzicky,” zasmál jsem se.
Momentálně jsem totiž měl pocit, že by to byl velmi divný vztah.
Orihime se lehce nudila a tak jsem přemýšlel, jak jí trénink opepřit. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než prozatím otestovat, co se Lu’thriel naučil.
Vymazat“Vyzkoušíme si to. Nejdříve, ty, Orihime, vyzkoušej si to na mě,” popohnal jsem ji.
Lilligant se zasmála a její výraz hned přepnul. “Opakování,” pověděla, kupodivu až příliš přitažlivě. Divil jsem se, že ona sama útoku nezvládala. “První rada, nezaměřuj se na nic, co může tvému cíli připadat klišé. Proto… Lynn, myslím, že jsi výborný koordinátor, prosím, pověz mi něco o sobě?” usmála se.
Ušklíbl jsem se. Nepochyboval jsem, že by to nedokázala zahrát hezky. “Jak vidíš, Lu, Orihime si získala mou pozornost jednoduchým komplimentem. Kompliment je velmi zajímavý a efektivní způsob, jak upoutat něčí pozornost. Všichni mají rádi slyšet hezké věci o sobě. Druhá věc, projevila zájem tím, že od mé osoby chtěla slyšet víc. Dobrá práce,” pochválil jsem Lilligant.
Vypadala na sebe velmi pyšná jako vždy. Při tom pohledu jsem si nenechal ujít poznámku: “Stále ale nemáš na Delii, mou lásku, moje světlo ve tmě, vzácný květ.”
Torracat se zasmál, pochytil mou referenci. Často jsem o Delii mluvil s Lu’them.
“Klišé. Neuč se od něj,” povzdechla si Lilligant.
“Teď to zkus ty,” pověděl jsem.
Úsměv kočičákovi hned z tváře zmizel. Odkašlal si a trochu nepříjemně se na mě podíval.
“Neboj. Jen si představ, že jsem Lilith.”
Nadechl se a pak natáhl přední packu. Provedl cosi, co vypadalo jako mávnutí přední končetinou. Vypadal jsem trochu zmateně, ale zdálo se, že na Orihime pokus o útok zafungoval. Její tvář zčervenala a efekt útoku na ni zafungoval. Pamatoval jsem si výměnu při táboře a efekt Lilithiného přitažlivého útoku, cítil jsem se velmi dobře a zamilovaně. Pocit však působil velmi nuceně.
“Pokoušíš se o něco podobného jako Lilith?” ujišťoval jsem se.
Torracat přikývl a znejistěl. “Neměl jsem?”
“Netuším, jak TM disky fungují, ale pokud ses na to cítil, samozřejmě,” zasmál jsem se. Mimo útok jsem Lu’tha chtěl naučit i klasickému šarmu. Přitažlivý útok by lépe sloužil v koordinátorských bitvách, přestože jsem netušil, zda to není proti pravidlům, očarovat kouzlem rozhodčí. Anebo mě také zajímalo, jak je možné, že nikdy nejsou ovlivněni psychickými útoky. Logicky, někdo by mohl použít psychický útok a scéna by se konala jen v hlavě rozhodčích.
“Jak ses cítila, Orihime?” zeptal jsem se.
Lilligant zamrkala, efekt pravděpodobně vypršel.
“Nikdy mi to už nedělej,” zavrčela a začala si upravovat své lístky.
Torracat se olízl a pyšně se ušklíbl. “Nebyl jsi afektovaný, Lynn?”
“Ne. Mám pocit, že tento útok funguje jen na opačné pohlaví. Proto Lilithin útok fungoval tak dobře na tebe,” řekl jsem. “Je zvláštní, že útok fungoval na Orihime obecně, bez toho, aniž bys přesně cílil na to, co má ráda. To je dobře. Abychom si mohli otestovat i fungování útoku na normálně jiných pokémonech, mám tu dva kandidáty,” řekl jsem a otevřel dlaň. Pokébally v nich se zaleskly a málem mi vypadly z ruky. “Útok přeci jen budeš používat na naprosté cizince, nemáš o nich žádnou informaci, co se jim líbí a být roztomilý nebude fungovat na všechny,” pak jsem si vzpomněl, co se stalo před chvílí, “pravděpodobně.”
Technicky by tato logika totiž znamenala, že je Lu’thriel do svalnatých Incineroar dělající roztomilé pózy.
Lu’thriel přikývl. Byl jsem si jistý, že by mu bylo nepříjemné dělat roztomilé pózy každému. Také by to bylo dvakrát tak zvláštní, kdyby se brzy vyvinul do Incineroar.
“Takže, lady Kagura, Ehri!” vyvolal jsem. Dva záblesky vyletěly z pokéballů a vytvořili Oricorio a sněžně bílého Alolanského Vulpixe.
“Oricorio, Lilligant, vy se znáte. Spory o jméno,” připomněl jsem. Mezi pokémony proletěl záblesk jakési rivality. Spíše však byla ze strany Orihime - obě totiž byly svým způsobem velmi hezké a elegantní, až na to, že Lilligant byla vevnitř zkažená... a rozhodně o tom věděla.
“Lu, zkusíš teď přitažlivý útok na Kaguru a Ehri. Připraveni?” zeptal jsem se. Ehri přikývl a tak jsem ho podrbal na hlavičce. Bylo mi jasné, že jsem pro chundelaté pokémony měl slabost.
VymazatKagura vypadala trochu nad situací, ale nakonec svolila - pravděpodobně si zvykla, že v mém týmu se nikdo neponižuje, všichni si navzájem jistým způsobem pomáhají.
“Jdu na to,” prohlásil Torracat. Nadechl se a provedl cosi, co pro něj v tuto chvíli bylo již velmi známé.
“Oricorio, měsíc a miliony hvězd. Květino ve tmě, prosím, pověz mi o sobě víc. Rád bych o tobě věděl vše, tvé slabosti, abych je mohl změnit v tvou sílu.”
Uchechtl jsem si. Pokud jsem takhle zněl i já, nebylo divu, že mě Lilligant nazývala klišé.
Kagura však vypadala, že byla očarována. Sice mu žádná svá tajemství nepověděla, přesto jevila, že pohled měla prázdný a byl jsem si jistý, že v hlavě jí tančila srdíčka a viděla pouze Lu’tha.
To mě přivádělo k myšlence, že lísání byl vlastně jediný fyzický projev lásky, který se zde ještě neobjevil. Pamatoval jsem si, že se k Lils začal Lu’th lísat. Uvažoval jsem, zda to nebylo něco, co by chtěl Torracat udělat sám. Třeba efekt přitažlivého útoku od Lils na Lu’tha fungoval jinak, protože už do ní byl zamilovaný.
Oricorio se z efektu konečně dostala. Zmateně zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, stejně jako efekt všech ostatních pokémonů, kteří prošli přitažlivým útokem.
“Kaguro! Jak jsi mohla?!” zvolala Lilligant s tragickým pohledem.
“Co jsem udělala?” zeptala se panicky Oricorio.
Orihime k ní přiběhla. “Hrozné! To je na levelu sexuálního napadení!”
Oricorio zbledla a věnovala Lu’thrielovi velmi ustrašený výraz.
“Já... já nechtěla -“
“Dělám si srandu,” ušklíbla se Orihime. “Tvůj výraz byl k nezaplacení.”
Kagury tvář se hned v momentě vrátila do normálního chladného, velmi klidného výrazu.
“Rozumím. Mělo mě to napadnout.” Zvedla vějíř s plánem Lilligant lehce ťuknout do hlavy za její hloupý vtip.
Lilligant se samozřejmě nemohla dát tak snadno. Vytvořila magický list a zablokovala útok.
“Pozor na křídlo, mohla bys udělat něco, čeho bys mohla poté litovat,” zavrčela Orihime.
“Je to výzva?” pověděla Oricorio klidně.
Povzdechl jsem si. “Jasně, dámy. Chápu, že jsem velmi neodolatelný, ale nemusíte o mě hned zápasit. Moje srdce patří mé Delii.”
“Nelez do toho!” křikly na mě obě dvě.
Blížilo se k první týmové ženské válce, nebýt Vulpixe. Pokémon vystřelil sněžný prach do vzduchu a vytvořil vločku, která se na Alolanském slunci rozplynula sotva co se ukázala.
Odkašlal jsem si. Bylo nezvykem, že hádku ukončoval pokémon, který nikdy neřekl ani slovo.
“Jsi na řadě, Ehri,” pověděl jsem.
Sněžný pokémon přikývl a postavil se před kočičáka. Lu’triel se zaměřil na svůj nový cíl a na tváři se mu objevila lehká vráska.
“Sněžná květino, krásko z ledových plání, prosím, padni pro mě jako první vločky,” promluvil. Kagura a Orihime hned padli pod krátký vliv přitažlivého útoku. Ehri se však jen uculil a vesele na mě pohlédl.
Lu’thriel se podivil. Útok na Ehriho nezafungoval. Nebylo mu jasné, proč se tak stalo a já se ušklíbl. “Nefungovalo?”
Zakroutil hlavou. Zvedl jsem Ehriho do náruče a podrbal ho na hlavičce. “Proč si myslíš, že se tak stalo?”
Torracat se zamyslel a pak zamrkal. “Vulpix je samec? Stejné pohlaví?”
Přikývl jsem. “Ehri je samec. Vidíš, tak či onak je důležité zjistit si, zda je nepřítel samec či samička.”
Torracat se útok naučil a procvičil. (Než příště začneš trénovat útok z TM, buď pokémonovi dej TM předem nebo uč pokémona a TM využij jako návod k trénování, viz. River Hope)
VymazatTorracat - 2 levely, 4% sehranosti
Lilligant - 1 level, 3% sehranosti
Oricorio - 1 level, 2% sehranosti
Alolan Vulpix - 1 level, 2% sehranosti
1. Girafarig (Hermes a Daemon)
OdpovědětVymazat2. Naučit se Stomp (Pošlapání)
3. Lilica se opět dostavila na tréninkové pole. Bez okolků vytáhla pokeball a vypustila z něj Girafariga. „Ahoj, Herme, Daemone.“
„Vidím, že se chystáme na trénink“, okomentoval Daemon, zatímco Hermes jen pokýval hlavou na pozdrav.
„Vždyť jsem ti slíbila, že příště až vás dva povolám, budu vás učit nový útok.“ odvětila dívka.
„Dnes se budeme učit pošlapání, Stomp“
„To nezní jako velmi účinný útok.“ zabručel Daemon.
„Neboj, jako útok je to dobré. Girafarig jako pokemon je zajímavý v tom, že je klasifikovaný jako normální i jako psychický pokemon, stejně jako Ivysaur je jak travní tak jedovatý typ. Ale například travní a jedovatý typ jsou si dost blízké zařazení, ale normální a psychické útoky vypadají a jsou prováděny úplně jinak. Proto je pro Girafariga dobré, když alespoň jeho základní set útoků je dobře balancovaný mezi fyzickými a psychickými útoky. Navíc někteří protivníci jsou imunní vůči psychickým útokům, proto je mít v záloze několik fyzických útoků. Vy dva zatím ovládáte nárazový útok, což je fyzický normální útok, který obvykle umí většina pokemonů. A naučili jste se Zmatení, což je psychický útok, kterým dokonce můžete obrátit útoky pokemonů proti jim samotným. Teď je pro vás strategicky výhodné doplnit to o nějaký normální fyzický útok, který se nevyskytuje tak často jako nárazový útok. Proto jsem zvolila Stomp. Pošlapání obvykle ovládají větší pokémoni se silnýma rychlýma nohama, jako Ponyta, Tauros nebo v našem případě Girafarig.“
„To zní zajímavě.“ Usmál se na chovatelku Hermés.
„Dobrá, dobrá, můžeme už začít?“ optal se Daemon nevrle.
„Ano, ale jen abychom věděli, dnes se budeme učit dvě verze tohoto útoku. První verze se používá na pokemony, kteří jsou nižší než vy a kteří bývají hbitější. První verze útoku probíhá tak, že si stoupnete na zadní nohy, napřímíte se a s co největší silou dupnete předníma nohama do země. Na malé pokemony bude toto převýšení stačit a mají méně času na to, aby před útokem utekli. Navíc to není tak náročné na přesnost.“
Hermes přikývnul. „Rozumím.“ Poodešel trochu stranou, vytáhnul se na zadní nohy a potom dopadl předníma nohama na zem. Trochu se rozvířil prach, ale moc síly to v sobě nemělo. „Nesmíš nechat pracovat jen gravitaci, musíš do toho dopadu dát taky dost síly.“ instruovala chovatelka.
Girafarig se soustředil, opět se vzpjal na zadní nohy a tentokrát prudce sešlápl a dupnul předníma nohama do země. Tentokrát už vytvořil praskliny v zemi. Chovatelka se zamyslela.
„To už je lepší, ale pořád je to trochu neobratné, a mohlo by za tím být ještě víc síly. Dívka chvíli uvažovala a pak dostala nápad. „Daemona, myslím, že s tím můžeš pomoci ty.“
„Já? tohle není psychický útok s tím já nemám nic společného.“ Zavrčel Daemon.
„S tímhle útokem není chyba v síle, ale balancu, pokud Hermes zvládne lépe balancovat na zadních nohách, tak bude lépe mířit, ale bude moct dát do útoku ještě víc síly, teď je jeho útok napůl pošlapání a napůl padání na všechny čtyři.“
„A co já mám co dělat s jeho balancem?“
„Viděl jsi někdy Slowbro?“
„No ano… a co s tím.“
„Slowpoke se vyvine ve Slowbro pomocí Sheldera, Slowpoke se pohybuje po čtyřech, ale Slowbro po dvou, protože ho Shleder na jeho ocasu vyváží dost na to, aby mu uvolnil přední packy. Ty můžeš udělat něco podobného pro Herma, rozhodně to nebude tak účinné jako u Slowbro, ale já nepotřebuji, aby se Hermes naučil chodit po dvou, jen aby zvládnul balancovat na tento útok.“ vysvětlila Lilica svůj myšlenkový pochod.
„To že Herma přirovnáváš ke Slowpokovi, to beru, ale to že já mám být v této situaci Shelder beru jako urážku.“
„Chceš předhonit JDho? Protože mám v plánu s ním natrénovat nový útok, pokud nechceš být pozadu, tak bych spolupracovala být tebou.“ Zmínila chovatelka, ve snaze přimět Daemona ke spolupráci pomocí jeho soutěživosti.
Vymazat„Takže s tímhle útokem, budeme napřed?“
„Ano, pokud se ho naučíme.“ ozval se Hermes.
„Jdeme na to.“
„Tak dobrá, teď po vás nechci celý útok, ale chci, abyste zkusili balancovat na dvou zadních nohách.“ instruovala dívka.
Teď to bylo na těch dvou, chovatelka jen pozorovala, kdyby si nevěděli rady, tak by zkusila poradit jak se nahnout pro lepší balanc, ale po pár pokusech se jim podařilo krásně balancovat a i když se vrátili zpět na všechny čtyři nohy, tak to vypadalo elegantně.
„Daemon si pořád stěžuje a nerad spolupracuje, ale s Hermem jsou spolu odjakživa, takže není divu, že jsou tak sehraní, pomyslela si Lilica.
„Tak dobrá a teď ten útok zkusíme pořádně. Takže pánové Stomp.“ zavelela chovatelka.
Girafarig se mistrně zdvihl na zadní, tak jak trénovali a s velkou silou dupnul předníma nohama do země. Zvedl se oblak prachu, a když se prach usadil, Girafarig stál v menším kráteru, který jeho útok vytvořil.
„Dobrá práce,“ usmála se dívka. „Chcete zkusit druhou verzi tohoto útoku?“
„Ano, rád.“ usmál se Hermes hrdý na to, že se mu útok konečně podařil.
„Tahle verze je míněna pro větší pokemony, kteří se pohybují pomaleji, ale mívají tvrdší kůži jako Rhihorn. Probíhá to takto, rozběhneš se, vyskočíš do vzduchu a potom dopadneš s dupnutím na protivníka.“ vysvětlila chovatelka.
Hermes se do toho hned pustil, zacouval si, aby měl místo na rozběh, rozběhl se a vyskočil. Skok byl krásný elegantní a hlavně dost vysoký na to, aby udělal škodu, ale Girafarig elegantně přistál na předních nohách a pak k nim elegantně a jemně dopadly ty zadní.
„Dívka si povzdechla, skok byl krásný, přesně takový potřebuješ, ale je potřeba dát do pádu sílu. Když skáčeš, máš přední nohy natažené před sebou a zadní za sebou, abys vytvořil co nejdelší skok. Ale aby měl dopad sílu, chci, abys srovnal nohy pod sebe jako když stojíš na zemi, aby měl ten dopad sílu. Zkus to.“ pobídla dívka Girafariga.
Pokemon se rozběhl, a jak byl instruován složil při pádu nohy pod sebe, takže dopadnul na zem větší váhou. Dopadem vytvořil trochu menší kráter, než byl ten z jeho povedeného útoku.
„Skvěle, to je ono, a když u toho ještě ty nohy pokrčíš, tak nejen, že dopadneš ještě s větší silou, ale nebude to takový nápor na tvoje nohy, když dopadneš.“
Girafarig se rozhodl zkusit to ještě jednou. Rozběhl, skočil, a když začal ztrácet výšku, srovnal nohy pod sebe a při pádu je jemně pokrčil. Tréninkovým polem se ještě jednou ozvala rána a zvedl se oblak prachu. Když se prach rozptýlil, dívka viděla Girafariga uprostřed kráteru, který byl značně větší než dva předchozí.
„Gratuluji, to je přesně ono.“ Zaradovala se chovatelka.
„To jsem rád, už mě začaly trochu bolet nohy.“ Usmál se Girafarig.
„Skvělá práce, odpočiň si v pokeballu.“ Dívka odvolala Girafariga a spokojeně se ještě jednou zadívala na tři krátery, co zůstaly po Girafarigovi. „Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.“
Pokémon se útok naučil, oba pochopili princip pošlapání, ale potřebuje si ho ještě krátce procvičit.
VymazatGirafarig - 2 levely, 4% sehranosti
1. JD (Ivysaur)
OdpovědětVymazat2. Naučit se Sleep Powder (Spací prach)
3. Lilica se rozhodla zajít na tréninkové pole. Tohle bude první oficiální trénink od té doby, co se vyvinul. Chovatelka s ním sice vyzkoušela jeho fyzickou zdatnost při boji se Staryu, ale tohle je první učení útoku jako Ivysaur. „JD pojď ven.“ Vyzvala ho dívka.
JD okamžitě poznal tréninkové pole.
„Tak, je na čase naučit se nový útok.“ Usmála se dívka
„Co budeme dělat? Konečně nový útok, v poslední době jsem spíš pomáhal trénovat ostatním.“
Dívka se zamyslela: „Abych ti pravdu řekla, dlouho jsem se na tento trénink připravovala, a přemýšlela jsem, jak trénink koncipovat, protože tento útok je poněkud… jiný. Myslím, že dnes si zkusíme ten útok tak nějak, abys pochopil princip a fyzicky ho zvládnul vyvolat, ale myslím, že ho budeme muset jít ještě procvičit do tréninkové džungle.“
„To zní zajímavě, o co se jedná.“
„Jedná se o spací prach.“ odpověděla chovatelka. Ivysaur se na ni zazubil a v očích se mu objevila již známá jiskřička, která pro dívku znamenala, že travní pokemon plánuje nějakou neplechu.
„Mám pocit, že dávám Jigglipufovi mikrofon a moc se mi ta myšlenka nelíbí…“ povzdechla si dívka. Lilica si pak přiklekla k ivysaurovi. „JD, posaď se.“ Travní pokemon se posadil překvapený, protože takhle vážnou svou chovatelku ještě neviděl. „Tenhle útok ti svěřuju, protože věřím, že jsi rozumný pokemon.“ Začala dívka. „Nevadí mi, když to, co tě naučím, používáš při žertících, a nebudu se zlobit, když použiješ spací prach, abys mohl někoho napálit. Ale chci, abys věděl, že musíš znát míru. Pokud použiješ spací prach na své kamarády z týmu, nebo dokonce na mě, necháváš nás ve stavu, kdy se nemůžeme bránit, proto je to útok. Jsou situace, kdy není bezpečné, aby člověk nebo pokemon spal a pod vlivem tohoto útoku je těžší se probudit. Pokud takhle usneme někde venku, tak kdyby nás našel agresivní pokemon, nebo i nepřátelsky zaměřený člověk, tak jsme bezbranní. Pokud tento útok použiješ při nějakém vtípku, chci, abys byl zodpovědný a vzbudil toho dotyčného, nebo se ujistíš, že se mu po dobu spánku nic nestane. Nebo pokud se snažíš napálit některého z pokemonů, tak o tom řekneš mě a já na toho pokemona dám pozor, když bude spát... Jsem přesvědčená, že jsi dost rozumný a že ti na ostatních záleží natolik, že mě v tomhle poslechneš, proto tě tento útok učím. Jen jsem chtěla, abys věděl, že je to vážnější než když někoho zvedneš do vzduchu šlehavým útokem, nebo když Sandshrew omylem vykope jámu, do které někdo spadne.“ Vysvětlila chovatelka. JD kývl. Chovatelka se na něj zářivě usmála.“Já věděla, že se na tebe můžu spolehnout.“
Na to JD ztratil svou vážnost zakřenil se na dívku. „Tak jdeme na to, už se nemůžu dočkat na to, až se to naučím.“
„Dobrá, tento útok vychází z květu na tvých zádech. Je potřeba se soustředit na toto místo a myslet na spací prach, to je potřeba, protože existují tři podobné útoky, ale každý má jiný efekt, je spací prach, jedovatý pyl a omračující pyl, takže se musíš soustředit na to, abys soupeře uspal a produkoval ten správný druh prachu.“ Vysvětlila dívka.
Ivysaur se rozkročil a přikrčil se k zemi, získal tak co nejstabilnější postoj, aby se mohl plně soustředit na útok. Dívka udělala dva kroky vzad, aby nebyla zasažena útokem. Vzhledem k tomu, že lidi nereagují dobře na omračující pyl, jsem ráda, že Ivysaur tento útok v arzenálu nemá, ne že bych chtěla být otrávená jedovaným pyle, který bohužel v arzenálu útoků má, pomyslela si dívka, která sledovala, jak se kolem travního pokemona utvořil třpytivý prach. Nebylo ho mnoho, ale pokud se jednalo o správný útok, tak bylo nejdůležitější, že Ivysaur zjistil, jak útok fyzicky vyvolat.
„Skvěle JD.“ pogratulovala dívka, když se pokemon napřímil a oblak prachu se rozptýlil natolik, aby ztratil na efektu.
Dívka poodešla a začala se přehrabovat v jedné z beden s vybavením, které mohli trenéři využívat při výcviku na tréninkovém poli.
Vymazat„Co to je?“ zeptal se pokemon, když se k němu chovatelka vrátila a triumfálně svírala v ruce krabičku, která tak trochu připomínala vysílačku.
„Identifikátor, původně byl vyrobený na to, když se něco konstruovalo v jeskyních nebo kanálech, aby se mohli pracovníci přesvědčit, jestli je ve vzduchu něco, co by je mohlo negativně ovlivnit a určit, o co se jedná, pokud je tím někdo ovlivněn a aby se zjistilo, jak se před tím bránit, ale nyní se to dost používá i při trénincích. Když útok použiješ a přístroj identifikuje spací pyl, tak víme, že funguje a tyhle světýlka, nám řeknou, jak silný útok byl. Pokud se rozsvítí zelené světýlko, je útok dost slabý a většinu pokemonů neovlivní tak, jak bys chtěl. Pokud se rozsvítí červená, je útok velmi silný, abych věděla, že útok umíš a bude úspěšný, bylo by dobré, kdyby se rozsvítilo alespoň žluté světýlko.“ vysvětlila dívka. Položila přístroj asi metr před Ivysaura.
„Pokemoni, na které budeš útočit, nebudou těsně u tebe, takže by to chtělo, aby to přístroj naměřil z větší dálky.“ dodala dívka, zatím co obešla pokemona a stoupla si asi metr a půl za něj.
JD zaujmul stabilní postoj a začal vypouštět třpytivý prach. A Lilica si všimla, že je ten útok hodně nesoustředěný. „JD, když pokrčíš přední nohy a zadní narovnáš, útok by měl být trochu lépe nasměrovaný, nemusíš moc, trochu by to mělo být.“
JD upravil svůj postoj a pokračoval v útoku. Když si dívka všimla, že na krabičce začalo blikat bílé světýlko, upozornila pokemona: „JD dobré, můžeš přestat, identifikátor dokončil čtení.“ Ivysaur se narovnal a oba čekali, až se prach rozptýlí. Dívka poté došla pro krabičku. „Je to dobré, identifikován byl spací pyl a světýlko je světle zelené, uspalo by to slabší pokemony, silnější to rozptýlí a možná se jim z toho zatočí hlava.
„Tak to zkusíme ještě jednou, zvládnu to i líp.“ tvrdil JD.
Dívka se usmála a resetovala krabičku. Když ji chtěla položit zpět na stejné místo, zaslechla pokemona. „Můžeš to položit i dál, já to zvládnu.“
Lilica tedy ustoupila ještě půl metru od JDho a položila identifikátor tam.
Je vidět, že se na trénink těšil, hodně se snaží a takhle soustředěného jsem ho dlouho neviděla, pomyslela si chovatelka, zatímco si stoupla do dostatečné vzdálenosti od pokemona a jeho cíle. JD okamžitě zaujal správný postoj a dívka si všimla, že pyl je tentokrát hustější, při předchozích pokusech byly ve vzduchu vidět třpytící se částečky pylu, teď pyl vytvořil jakýsi roj, bylo to jako by sledovala třpytící se dým obklopit identifikátor, který se tentokrát rozsvítil mnohem rychleji.
„Skvěle, světlo je oranžové, to je lepší než jsem myslela, na tuhle vzdálenost je to skvělý výkon.“ Pochválila Lilica. „Příště zajdeme do tréninkové džungle, tam si to můžeš vyzkoušet na živém cíly.“
JD se ušklíbl “Nebo sem můžeš povolat někoho z týmu a můžeme to zkusit hned.“ navrhnul s uličnickým výrazem.
„Uvažovala jsem o tom, ale nepříšlo mi to fér.“
„Fér? Já taky pomáhal ostatním s tréninkem.“
„To ano, ale je něco jiného, když fyzicky pomáháš a sám se protáhneš a pohybem se taky trochu rozcvičíš. A úplně jiné je pokemona vyvolat, uspat ho spacím pylem a poslat ho zpátky.“
„Já s tím problém nemám.“ pokrčil Ivysaur rameny s šibalským úsměvem.
„Proto o tom rozhoduji já.“ pousmála se dívka a povolala Ivysaura zpět do jeho pokeballu.
Ivysaur se útok naučil, ale musí si jej ještě procvičit.
VymazatIvysaur - 2 levely, 5% sehranosti
1. Girafarig
OdpovědětVymazat2. Doučit se Stomp
3. Lilica se vrátila na tréninkové pole.
„Herme, Daemone, je čas na trénink“ Chovatelka vypustila Girafariga z pokeballu a bez váhání začala vysvětlovat. „Dnes si dáme jen kratší trénink. Minule jsme se naučili Stomp nebo také Dusavý útok, obě jeho formy. Dnes si ho procvičíme. Herme mohl by si proběhnout kolečko kolem tréninkového pole, abyste se rozehřáli před tréninkem?“ zeptala se dívka. „Ano, hned se do toho pustím.“ usmál se Hermes.
„A co já, co když mě se nechce?“ ozval se Daemon.
Bylo vidět jak se Hermes zarazil a nebyl si jistý, co má dělat. Dívka se zasmála „Promiň Daemone, ale tohle cvičení je pro Herma. Neboj, tebe neubude, ty se jen povezeš. Herme, Daemona si nevšímej, rozehřátí je na tobě.“ Daemon zavrčel, ale Hermes už se rozběhl.
Dívka mezitím vzala větvičku a začala na zem kreslit kruhy různých velikostí. Vždy umístila tři do sebe a pak se přesunula jinam a obrazec zopakovala.
Chovatelka pak přešla k bednám s vybavením a začala vytahovat kruhovou techniku. Ty samé přístroje, ale některé měli modrou a jiné červenou barvu. Dívka vytáhla pět každé barvy. Přístroje pak začala umísťovat jeden do každého obrazce připomínajícího letokruhy.
„Co to je? Připravuješ se na přistání mimozemšťanů?“ Lilica zaslechla jízlivou poznámku od Daemona. Periferním viděním si všimla, že Hermes už doběhnul. Dívka se usmála, ale nezvedla oči od své práce. „Připravuji terče, minule jsme se dusavý útok naučili, dnes se s ním naučíme přesněji mířit.“
„A k čemu jsou ty červené a modré věci?“ zeptal se Hermes.
„Viděl jsi někdy na pouti takovou tu hru, kdy někdo palicí udeří do terče a nahoru vyjede kovadlinka a pak, pokud jsi uhodil dost silně, zazvoní na zvonek?“ zeptala se chovatelka, zatímco pokládala poslední přístroj.
„Tohle je na podobném principu, změří, jak silně na to dupneš. A protože jsou různě barevné, můžeme je rozlišit. Modré budou útok nablízko a ty červené na dálku. Vysvětlovala dál dívka.
Hermes kývl. „Tak co připraveni?“
„Ano“
„Když jinak nedáš.“ odfrkl si Daemon.
Hermes se rozběhl k první modré metě. Chovatelka viděla, že Hermes má čerstvě v paměti techniku. Ale útok zasáhl až na konec přístroje.
„Dobrá práce, ale ber v potaz, že tvoje tělo je dlouhé, počítej s tím, a zkus se trefit do středu, pak bude mít útok lepší efekt.“ Křikla Lilica.
Hermes poslechl, ale ani na další metě nezasáhl přesně modrý střed. „Lepší, ale Herme soustřeď se, Daemon tu jen balancuje, míření je na tobě.“ Třetí meta nebyla perfektní, ale vypadala mnohem lépe. Chovatelka pokemona pochválila. Čtvrtá meta byl ale zásah přesně do modrého.
„Skvěle, pokud to zopakuješ na příští metě, tak míření na blízko zvládáš.“ pochválila dívka. Pátá meta zopakovala úspěch na čtvrté.
„Skvělá práce, teď zkusíme míření dusavého útoku na dálku“
Hermes pokýval hlavou a rozběhl se na první rudý terč. Přístroj však uhodili jen jeho zadní nohy. Chovatelka ho ani neupozorňovala, Girafarig věděl, kde byla chyba.
Když ale druhou červenou metu trefil jen předníma nohama., chovatelka ho upozornila. „Tady Daemona nebalancuje, snaž se s ním zkoordinovat.“
Třetí metu trefil bez problémů. A byl schopný svůj úspěch zopakovat. „Skvělá práce.“
Usmála se dívka. Myslím, že míření zvládáme. nebude na škodu si to čas od času znovu procvičit. Ale myslím, že nebude problém.“ pochválila chovatelka Girafariga, zatímco sbírala mety. Ty pak donesla k Girafarigovi. „Hele tady jsem od každé vybrala perfektní zásah a zásah do boku. Vidíš, jaký je rozdíl mezi těmi čísly? O tolik silnější útok je, když se dobře trefíš.“ Vysvětlila chovatelka.
„Aha, to je dost.“ uznal Hermes, když se na přístroje podíval. „Nebudu to podceňovat a rozhodně dnešní trénink nezapomenu.“ řekl odhodlaně.
Chovatelka pohladila Girafariga po hlavě. „Spoléhám na tebe.“
Girafarig si útok procvičil.
VymazatGirafarig - 1 level, 3% sehranosti
1. Sandshrew
OdpovědětVymazat2. Naučit se Rollout (Valivý útok)
3. Chovatelka se dalšího dne vrátila na tréninkové pole. Tentokrát s úmyslem naučit pokemona nový útok. „Sandshrew, pojď ven.“ Pobídla dívka a vypustila zemního pokemona z pokeballu.
„Už je to delší doba, co jsme se naučili nový útok, to bylo Dig a to pro tebe nebylo tak obtížné vzhledem k tvé povaze.“ Usmála se dívka, která i teď zpozorovala, že Sndshrew, ač poslouchá, stále bezmyšlenkovitě rýpe drápky do země, to byl přece jen důvod, proč bylo pro Sandshrew lepší trénovat venku.
„Dnešní útok se jmenuje Rollout, nebo také valivý útok. Dnes se zaměříme na principy útoku. Ale asi to bude chtít rozfázovat.“ Uvažovala chovatelka.
„Základ je skulit se do co nejtěsnějšího klubíčka a valit se dopředu. Můžeš to zkusit? Zatím stačí kousek.“ Sandshrew se schoulil do klubíčka a to se začalo pohybovat dopředu, ale vypadalo to, jako by se klubíčko nadzvedávalo o kameny a trochu se klokotalo. Přitáhni si blíž ocas, a když se povalíš rychleji, budeš mít lepší balanc. Instruovala dívka. Klubíčko se začalo pohybovat rychleji a působilo stabilně, ale valilo se směrem k dívce a Lilica musela uskočit, aby ji pokemon nesmetl.
„Dobrá fáze jedna základní princip je za námi.“ Usmála se divká. Sandshrew se vymotal z klubíčka. „Jak ti je netočí se ti hlava?“ Optala se dívka.
„Ne, je mi fajn.“ odpověděl Sandshrew.
„Viděl jsi, kam se koulíš?“
„Tak trochu, bylo to dost rozmazané.“ přiznal Sandshrew.
„Když si vybereš bod a na ten se soustředíš, mělo by se ti lépe orientovat.“ Navrhla chovatelka.
„Zkusíme zahýbání, nejdřív velký oblouček, zkus si obkroužit tréninkové pole. Je to dlouhá cesta, takže kdyby se ti zamotala hlava, tak se zastav a odpočiň si, útok teprve trénujeme, takže si nedělej starosti s tím, že vše není perfektní. Dobře?“
„Jasně, neboj, hned se do toho pustím.“ Sandshrew vytáhl drápky z hlíny, stočil se do klubíčka a vydal se na cestu. Lilica se za ním chvíli dívala, ale když viděla, že pěkně pomalu stáčí do kruhu kolem pole, šla a nasbírala větvičky. Ty pak začala zabodávat do země asi metr od sebe do rovně linie.
Sandshrew se mezitím dotočil a rozvinul se z klubíčka.
„Hotovo, a ani se mi nezatočila hlava.“ zahlásil nadšeně pokemon.
„Dobrá, skvělá práce. Teď víme, že zvládáš princip zatáčení. Zkusíme slalom.“
„Co je to slalom?“
„Zabodala jsem do země větvičky, zkus mezi nimi prokličkovat.“
Sandshrew se opět stočil do klubíčka a začal kličkovat mezi větvičkami. Lilica si všimla, že se snaží pomalu kolem větviček.
„Sandshrew, zkus zrychlit, nemusíš kličkovat těsně kolem nich, udělej klidně větší obloučky, ale rozhodně zkus zrychlit.“ Žluté kubíčko se přestalo pomalu obtáčet kolem individuálních větviček a dělalo rychlejší, ale širší obloučky. Lilica viděla, že se Sandshrew řídí jejími instrukcemi a zaběhla pro terč. Byl dřevěný a měl čtyři dřevěné nohy, které Lilica rozložila pro stabilitu.
„Sandshrew, až dokončíš slalom, otoč se a pojď zamířit a shodit terč.“ Křikla dívka na pohybující se klubíčko. Sandshrew se obtočil kolem poslední větvičky a ostřejší zatáčkou stočil kurz na terč.
Chovatelka si všimla, že Sandshrew míří přesně, ale valí se na útok stále dost pomalu.
„Sandshrew, neboj se zrychlit, čím rychlejší budeš, tím lepší bude mít útok účinky.“ Sandshrew zrychlil a klubíčko zasáhlo terč a povalilo ho.
„Ano.“ Zaradovala se dívka. „Takhle přesně vypadá Valivý útok. Ještě bychom měli procvičit rychlost a příště někoho přizvěme k tréninku, ať si zkusíme, jak se během valení zvládneš vyhýbat útokům. Ale dobrá práce. Myslím, že základy zvládáš.“ ocenila chovatelka a vytáhla pro Sandshrewa za odměnu čokoládu.
Pokemonovi zazářili oči, když si všimnul sladkého dezertu, který mu teď chovatelka podávala. „Tady máš za odměnu, myslím, že si to zasloužíš.“ Usmála se dívka a předala Sandshrewovi dobrotu, ten se do ní s chutí pustil.
Lilica mezitím poodešla a začala poklízet terč a vytahovala ze země slalomové větvičky.
„Moc děkuji za dnešní trénink.“ poděkovala chovatelka pokémonovi a když viděla, že Sandshrew dojedl, povolala ho zpět do jeho pokeballu.
Sandshrew se útok naučil. Vzhledem ke své jednoduchosti i málo vysvětlování stačí.
VymazatSandshrew - 1 level, 5% sehranosti (1% čokoláda)
Poté, co byl roky ve vztahu s mým bývalým, se se mnou rozešel, dělala jsem všechno možné, abych ho přivedla zpět, ale všechno bylo marné, moc jsem ho chtěla zpátky kvůli lásce, kterou k němu chovám, prosila jsem ho s všechno, slíbil jsem, ale odmítl. Šel jsem za přítelem a vysvětlil jsem svůj problém své přítelkyni a ona mi navrhla, abych se obrátil na doktora Wale, který jí během jejího času pomohl. Tak jsem na WhatsAppu +2347054019402 Dr. Wale, kouzelník, všechno jsem mu vysvětlil a řekl mu, jak je moje mysl každou chvíli narušena. a řekl mi, že není žádný problém, že vše bude v pořádku do čtyř dnů, Řekl mi, že můj Ex se ke mně vrátí během několika dní, Seslal kouzlo a řekl mi, abych se řídil Instrukcí, kterou mi dal, tak jsem to udělal a řídil se všemi pokyny, které mi dal. Druhý den byl překvapivě večer. Můj bývalý mi volal, byla jsem tak překvapená, odpověděla jsem na hovor a jediné, co řekl, bylo, že je mu tak líto všeho, co se stalo, že chce, abych se k němu vrátila, že mě tolik miluje. Byla jsem tak šťastná a šla k němu, a tak jsme spolu začali zase šťastně žít. Od té doby jsem slíbil, že každému, koho znám a má problém ve vztahu, mu pomůžu tím, že ho odkážu na jediného skutečného a mocného kouzelníka, který mi pomohl s mým problémem. Jeho WhatsApp/Viber: +2347054019402 NEBO e-mail: drwalespellhome@gmail.com
OdpovědětVymazatpokud potřebujete jeho pomoc ve vašem vztahu nebo v jakémkoli jiném případě.
1) Kouzla lásky
2) Kouzla ztracené lásky
3) Zastavte rozvodová kouzla
4) Manželská kouzla
5) Těhotenské kouzlo
6) Rozchodová kouzla
7) Smrtící kouzlo
8.) Chcete být povýšeni ve své kanceláři.
9) chcete uspokojit svého milence
10) Loterie
Je mi ctí sdílet toto zázračné svědectví se světem. Můj manžel se se mnou rozvedl před patnácti měsíci a já jsem byla plná výčitek, protože jsem nevěděla, co mám dělat, abych napravila problémy s manželem. Hledal jsem na internetu pomoc, jak bych mohl získat pomoc v mém manželství, a objevil jsem skvělé svědky o DR WALE, který byl se svými kouzly pokrokový. Spojila jsem se s ním a hle, DR WALE, mi řekl, že pro mě připraví kouzlo, které přivede zpět mého manžela. Byl jsem skeptický, ale neměl jsem jinou možnost, než s ním spolupracovat. Po práci s DR WALE, o několik dní později, mi můj manžel zavolal, že se vrací domů a od toho dne až do této chvíle žijeme v míru. Nyní je zpět s tolika láskou a péčí. dnes jsem rád, že vám všem mohu oznámit, že tento kouzelník má moc přivést milence zpět a nejpřekvapivější je, že naše láska je nyní velmi silná, každý den je štěstí a radost. a Není nic jako být s mužem, kterého miluješ. Vřele doporučuji DR WALE každému, kdo potřebuje pomoc. Pokud máte jakýkoli problém, kontaktujte DR WALE, dávám vám 100% záruku, že vám pomůže!!. Jeho WhatsApp/Viber/Telegram: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com
OdpovědětVymazatChci použít toto médium k poděkování skvělému kouzelníkovi DR WALE za přivedení mého drahého manžela. Když můj manžel opustil mě a naše dvě děti kvůli jiné ženě, žila jsem v bolestech, protože ho tak vroucně miluji, nevěděla jsem, co mám dělat, ve skutečnosti jsem byla zmatená, dokud jsem nepotkala svou kamarádku jménem Ella a já řekla jí, čím procházím, pak mi řekla, ať si nedělám starosti, že si také prošla stejným problémem, ale v jejím případě to byl přítel, pak mě vzala k jednomu spiritistovi, kouzelníkovi jménem DR WALE, který jí pomohl přinést zpět jejího přítele, Když jsem kontaktoval DR WALE na jeho WhatsApp +2347054019402, řekl jsem mu své problémy, poté mi řekl, co mám dělat, a řekl, že až udělám, co mi řekl, po několika týdnech se můj manžel začne plazit dál jeho kolena mě prosí, abych mu odpustil. Po několika týdnech přišel můj manžel a začal mě prosit, nikdy jsem nečekala, že se to stane tak brzy, zaklepala jsem na dveře, když jsem otevřela dveře, k mému největšímu překvapení jsem viděla svého manžela na kolenou prosit mě a naše děti, aby mu odpustili.
OdpovědětVymazatTaké léčí všechny druhy nemocí včetně té, která je uvedena níže,
1. HIV / AIDS.
2. HERPES 1/2.
3. RAKOVINA.
4. ALS (Lou Gehrigova nemoc).
5. Hepatitida B.
6. HYPERTENZE.
7. NÍZKÝ POČET SPERMIÍ.
8. ASTMA.
9. PROBLÉM VIRGINIE.
10. PRŮJEM.
11. HROMADKA.
12. OPAK.
13. MŘITCE.
A také seslal následující kouzla,
1. chceš dobré manželství,
2. jste politik a potřebujete ochranu,
3. potřebuješ kouzlo lásky,
4. chceš být bohatý muž nebo žena,
5. chceš, aby tě partner miloval,
6. hledáte manželku nebo manžela,
7. chcete získat vízum do jakékoli země dle vašeho výběru,
8. jste obchodník nebo žena a chcete, aby se vaše firma hýbala,
9. chceš, aby tě tvůj šéf miloval,
10. chcete, aby vás váš manžel nebo manželka uctívali,
11 Potřebujete pracovní kouzlo,
12 Ve své práci potřebujete povýšení,
Každý, kdo má problémy uvedené výše, by měl kontaktovat DR WALE, velkého kouzelníka. Kontaktujte ho přes WhatsApp/Viber: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com
Viața mea s-a întors!!! După nouă ani de căsnicie întreruptă, soțul meu ne-a părăsit pe mine și pe cei doi gemeni ai noștri. Am simțit că viața mea era pe cale să se sfârșească, aproape m-am sinucis, am fost emoționat foarte mult timp. Datorită unui vrăjitor numit DR WALE, pe care l-am întâlnit online. Într-o zi credincioasă, în timp ce răsfoiam pe internet, căutam un vrăjitor bun care să-mi rezolve problemele. Am dat peste o mulțime de mărturii despre acest vrăjitor special. Unii oameni au mărturisit că și-a adus fostul iubit înapoi, alții au mărturisit că restaurează uterul, vindecă cancerul și alte boli, unii au mărturisit că poate face o vrajă pentru a opri divorțul și așa mai departe. Am întâlnit și o mărturie anume, era despre o femeie pe nume Sofia, ea a mărturisit despre modul în care DR WALE și-a adus înapoi fostul iubit în mai puțin de o săptămână și a inversat efectul cancerului băieților lor, iar la sfârșitul mărturiei ei, ea a renunțat la DR WALE „WhatsApp: +2347054019402. După ce am citit toate acestea, am decis să discut cu DR WALE. L-am contactat prin WhatsApp: +2347054019402 și i-am explicat problema mea. În doar câteva săptămâni, soțul meu s-a întors la mine. Ne-am rezolvat problemele și suntem și mai fericiți decât înainte. DR WALE este cu adevărat un om talentat și nu mă voi opri din a-l publica pentru că este un om minunat... Dacă ai o problemă și cauți un vrăjitor real și autentic care să-ți rezolve toate problemele pentru tine. Încercați DR WALE oricând, acesta este răspunsul la problemele dvs. Iată contactul lui: WhatsApp/Viber: +2347054019402 sau e-mail: drwalespellhome@gmail.com
OdpovědětVymazatMoje žena trpěla rakovinou štítné žlázy, u které bylo potvrzeno, že jde o čtvrté stadium, doktor mi řekl, že s tím nemůže nic dělat, protože nereagovala na léčbu, ale můj přítel nás zachránil a objednal si tento konopný olej z DR. WALE, o kterém řekl, že pomáhá některým pacientům v boji proti rakovině různých typů, tak jsme se rozhodli dát tomu šanci, zatím se moje žena zlepšuje naprosto velmi dobře a v současné době může chodit po domě úplně sama. Cítil jsem, že je nutné nechat ostatní, kteří trpí touto akutní nemocí, že jakmile budete mít dobrý konopný olej, může člověku skutečně dát druhou šanci na život. náhodou, pokud byste náhodou potřebovali tento konopný olej, můžete kontaktovat DR WALE, který mně a mé ženě dodal tento WhatsApp/Viber/Telegram: +2347054019402 NEBO E-mail: drwalespellhome@gmail.com
OdpovědětVymazatVŠEM VYŘEŠÍ NÁSLEDUJÍCÍ PROBLÉMY
NA CELÉM SVĚTĚ NA:
1. Získání svého milence nebo manžela zpět
2. Duchovní neprůstřelnost
3. Loterie
4. Peníze kouzlo
5. Kouzlo dlouhého života
6. Kouzlo prosperity
7. Ochranné kouzlo
8. Získejte pracovní kouzlo
9. Stát se manažerským kouzlem
10. Získejte obrovskou půjčku bez placení jakýchkoli poplatků
11. Získání peněz z podvodu zpět
12. Dětské kouzlo
13. Těhotenské kouzlo
14. Kouzlo svobody
15. Kouzlo lásky
16, mizející kouzlo
17. Neviditelné lidské kouzlo
18. Úspěch nebo úspěšné zaklínadlo
19. Manželské kouzlo
20. Pomstychtivé kouzlo
21. Kouzlo popularity
22. Zabíjející kouzlo
23. Kouzlo rak
24. Kouzlo nadpřirozené síly
25. Kouzlo šílenství
26. Kouzlo půjčky na dům zdarma
27. Produkční kouzlo filmů a filmu
28. Kouzlo HIV/aids
29. Zaklínadlo tuberkulózy
30. Zhubněte a kouzla na tělo