Crow Club je hlavní konkurence Clubu Legion. Zatímco Legion Club ve městě je cílem kvůli černému trhu, do Crow se sjíždí lidé za (někdy špinavými) pracemi. Zvenku se Club tváří jako obyčejný music club, ve kterém lidi paří, ale ve skutečnosti je to doupě mafie. Dovolte mi vám představit tyto tři slečny. Zleva, dívka s černými vlasy, Delia, je zástupce šéfové, která sedí uprostřed. Její jméno je Clara a je to jeden z nejvlivnějších lidí podsvětí. A nakonec Victoria, Clarin hlídací pes. Tato mafie, podobná Bratrstvu nebo Hotelu Moscow, má přísná pravidla a proto nikdo není tak skutečně oprávněn potkat Claru osobně. Nejradši se promlouvá skrze Deliu, Victoria je němá. Občas se objeví Lyona, neznámá holka, která se přidala ke Crow z neznámého důvodu. Má za úkol především oživovat klub.
Narozdíl od Clubu Legion, který policie nemá šanci vypátrat, Crow je v podstatě nechráněný. Ani jedna z tří žen však nemůže být zatčena, protože nikdy nebyli přistižené při činu, i když se o nich ví, že jsou hlavou celého černého světa regionu.
No, ale to přeci nemusí žádný z trenérů vědět, že? Celé pozadí o světě Crow Clubu je skryt v záři reflektorů a diskokoulí, jelikož se Club tváří pouze jako zábava. Pokud se dostanete k baru, nachází se tam seznam úkolů, z kterých se dají vytěžit pořádné peníze.
EASY CASH | DOKONČENO - Akane
INFORMACE: Dovez novou zásilku limonády.
DETAILY: Ne všichni z Clubu Crow holdují alkoholu a někteří si jednoduše kupují... jemnější nápoje. Právě tento jemný nápoj došel - limonáda. Chybí různé příchutě, především jahodová, jelikož je velmi oblíbená. Nová zásilka, která měla být dovezena v kamionu dnes ráno, však zůstala trčet v zácpě kvůli silničním opravám. Tvým úkolem je jakýmkoliv způsobem dostat limonádu do Crow, než všichni zákazníci odejdou...
ODMĚNA: 300 Y
MEDIUM CASH | DOKONČENO - Tania
INFORMACE: Proveď analýzu Lyonina pokoje a najdi Espeona.
DETAILY: Lyona je pořádná nepořádnice. Někde v jejím pokoji se ztratilo pár věcí! Jedná se o mafiánského pomocníka, ale je to pouze dítě.
Clara požaduje opětovný nález: kanistru s nebezpečnou toxickou chemikálií, plyšáka Solosis a... dokonce se v jejím pokoji údajně ztratil i Deliin Espeon!
Je třeba pokoj uklidit a nalézt tyto věci. Hodně štěstí!
Clara požaduje opětovný nález: kanistru s nebezpečnou toxickou chemikálií, plyšáka Solosis a... dokonce se v jejím pokoji údajně ztratil i Deliin Espeon!
Je třeba pokoj uklidit a nalézt tyto věci. Hodně štěstí!
ODMĚNA: 400 Y (+ Zručnost, Přežití)
HARD CASH | Suzuya Juuzou
INFORMACE: Vezmi Roberta k doktorovi.
DETAILY: Robert je důchodce a klouby mu už neslouží tak, jako předtím. Jelikož musí stát za barem a to téměř celý den, Clara si přeje, aby byly jeho nohy u doktory vyšetřeny a aby mu doktor dal příslušný lék. Bohužel ale Delia má na práci něco důležitého, svěřit Lyoně Roberta by byla jistá smrt a žádnému z bodyguardů šéfová nevěří. Nom, postarej se o to.
ODMĚNA: 450 Y
CASH LV. MAFIAN | Není dostupné
INFORMACE: ...
DETAILY: ...
ODMĚNA: 500 Y (+ Přežití)
MUŽI | DOKONČENO - Lynnon
INFORMACE: Lyona má trable! Opět...
DETAILY: Lyona má opět trable... tentokrát ve formě stalkera. Kdysi dávno odmítla svého spolužáka, který se jí vyznal a nyní onen chlapec přišel za ní, aby jí city vyznal znovu. Lyona ho samozřejmě nechce a proto je třeba s tím něco udělat...
ODMĚNA: dle odvedení
ŽENY | Ino
INFORMACE: Jsou věci, které umí jen ženy...
DETAILY: Jedna z věcí, které umí jen ženy, je skutečně dobře nakupovat. Samozřejmě tuto schopnost mají i někteří muži, ovšem ženy ji zvládají nejlépe. Clara chce koupit pro svou rodinu nové oblečení, ovšem neví si rady. Jako první je na řadě Lyona, která je ohledně oblečků velmi vybíravá... a taky má zvláštní styl. Pomoz jí najít to správné pro sebe.
ODMĚNA: dle odvedení
Úkoly se plní zde pod profil, případně se zde odevzdávají úkolové předměty. U některých úkolů hrozí, že můžete být pronásledováni policií.
NPC POSTAVY MÍSTA
CLARA - Jinak také Miss Balalaika, Scarlet Balalaika nebo Šarlatová Balalaika je šéfová mafiánského podniku. Nikdo se s ní příliš nepře, pokud nechce být o hlavu kratší...
DELIA - Oficiální Pravá ruka Clary, skrz ní se promlouvá k vyšší mocnosti. Je známo, že má Espeona, který ovládá velmi silné psychické schopnosti a Swellow, který slouží jako oči a uši crowské mafie. Citově je vázána na Viktorii.
VIKTORIA (NEDOSTUPNÁ) - Neoficiálně Hlídací pes Crow, oplývá neskutečnou fyzickou silou i přesto, že povahově i vzhledově vypadá jako něžná křehotinka. Dává pozor na disciplínu a pravidla crowské mafie.
ROBERTO - Muž postaršího věku, dřívější kmotr mafie. Nyní pracuje jako barman. ✦Také má zvláštní vztah s mužem, který vlastní ovocný sad. Odkupuje od něj ovoce, ze kterého dělá zvláštní nápoj. Není však pro jeho bar. Každý měsíc si k němu přijde pro jednu láhev, zaplatí a zmizí. Co Roberto usoudil, asi prodává starožitnosti? Nikdy však nic přímo neřekl.✦
LYONA - Dvanáctileté otravné děcko, které je, i přes mínění jiných, neskutečně inteligentní. Naneštěstí svou inteligenci dává najevo jen málokdy a vynalézavost jen v případě, kdy se musí dostat z vlastního problému. Je tu z důvodu dočasného nahrazení Viktorie.
Beru si ženský speciál :>
OdpovědětVymazatDetaily: Jedna z věcí, které umí jen ženy, je skutečně dobře nakupovat. Samozřejmě tuto schopnost mají i někteří muži, ovšem ženy ji zvládají nejlépe. Clara chce koupit pro svou rodinu nové oblečení, ovšem neví si rady. Jako první je na řadě Lyona, která je ohledně oblečků velmi vybíravá... a taky má zvláštní styl. Pomoz jí najít to správné pro sebe.
VymazatBeru úkol pro muže.
OdpovědětVymazatLyona má opět trable... tentokrát ve formě stalkera. Kdysi dávno odmítla svého spolužáka, který se jí vyznal a nyní onen chlapec přišel za ní, aby jí city vyznal znovu. Lyona ho samozřejmě nechce a proto je třeba s tím něco udělat...
VymazatJakmile jsem se dozvěděl o tom, že má Crow nový úkol, upaloval jsem tam jako pominutý. Bylo to dlouho, co jsem tu byl a ještě déle, kdy jsem naposledy spatřil Delii, nejkrásnější květinu v zahradě.
VymazatStál jsem ve dveřích, dokud jsem se neodhodlal skrýt se ve světlech diskoklubu. Usadil jsem se k pultu a požádal o jedno jahodové martini.
Jak jsem čekal, společně se skleničkou přišel i papírek, vzkaz, který mi barman podal skoro jako kdyby se tam nenacházel.
Stalker? Co jsem si pamatoval, můj první úkol v Crow se taky zaobíral stalkery. Krev v žilách mi kolovala tak rychle, že jsem se bál toho, až mi prasknou.
Doslova jsem umíral touhou ji znovu vidět.
Ačkoliv jsem se navenek jevil jako velmi klidný, ruce se mi třásly jak jsem postupoval výše. Věděl jsem, kde je její pokoj.
Zdráhal jsem se zaklepat. Tolikrát jsem se připravoval na rozhovor s ní, tolikrát jsem přemýšlel o tom, kdy se s ní znovu uvidím. Nyní mi však písma vypadly ze slov, slova z vět a věty z mých myšlenek. Uvažoval jsem nad tím, jaké má oči, zda voní po medu či snad po levandulích.
Nevěděl jsem, co dělat.
Nakonec jsem se nejistě nadechl a natáhl ruku ke dveřím.
“Hvězdičko?” oslovil jsem ji.
Chvíli se nedělo nic. Pak se zpátky ozvala slova.
“Už jdu!”
Zamračil jsem se. Zněla zvláštně, skoro až jako kdyby to byl dětský hlas.
“Hvězdička je připravena!” zvolal hlas.
Když osoba otevřela dveře, okamžitě jsem hledal díru, co které bych mohl skočit. Uvědomil jsem si, že jsem si pravděpodobně spletl pokoj.
Nebyla to Delia.
Bylo to... dítě.
“Yo!” zvolala.
“Počkej, to je můj pozdrav!”
Povzdechl jsem si. Netušil jsem, zda takhle chutná zklamání nebo fakt, že jsem se ztrapnil.
“Kde je Delie?”
“Delie? Oh, myslíš tetu?”
Další propadnutí se do země.
“Tetu? Ty jsi...”
“Lyona! Těší mě! Jsem ráda, že mi s mým stalkerem pomůžeš!”
“Tvým stalkerem?” podivil jsem se.
Do čeho jsem se to namočil...
Lyona však vypadala jako mírumilovná a přátelská dívka. Netušil jsem, co dělá dítě u mafie, ale určitě měla své důvody a já se nechtěl ptát.
“Jsem Lynnon. Máš stalkera?” usmál jsem se.
“Ne to... velmi dlouhý příběh. Pojď dovnitř, vysvětlím ti to,” pobídla mě vesele.
Vešel jsem dovnitř. Nebylo tu moc místa na sezení a tak jsem se usadil jednoduše na zem. Lyona na mě překvapeně zamrkala a pak se usadila na postel.
“Posloucháš?”
“Jsem jedno velké ucho. Poslouchám,” přikývl jsem ochotně.
Dívka přikývla. “Než začneš, musíš se mnou uzavřít dohodu.”
“Dohodu? Jakou? Mám se ti upsat...?”
“Teoreticky. Musíš mi slíbit, že to, co tady uslyšíš, nikomu neřekneš. Ani tetě Delii, ani tetě Claře,” řekla.
“Nevím, jestli je pro mě moudré upisovat se mafii…”
“Horší je, když se s nimi nedohodneš.”
“Opravdu? Dobrá,” usmál jsem se nervózně. Když jsem tak přemýšlel, nikdy jsem se Delie neptal, jak mafie funguje. Přišlo mi to jako něco zakázaného. Nikdy jsem si nepřipadal, že bych byl její součástí.
Lyona vypadala spokojeně, když jsem jí slíbil, že nic neprozradím. Pak začala s vyprávěním.
Popravdě, čekal jsem milostný příběh z obou stran, pak pohádání… většinou jak probíhá dětská láska. Lyona vypadala jako dítě, tudíž jsem nečekal, že by vůbec někdy předtím měla milostný vztah.
Bylo to absurdní.
“... a pak se mi vyznal. Je to můj spolužák, ale vlastně nikdy jsem ho neměla ráda víc, než jako kamaráda a teď se stalo tohle. Takže teď mám pocit, že mě sleduje, s kým jsem, co dělám a podobně.”
Začínal jsem chápat, proč tuto situaci nechtěla vysvětlovat své mafiánské tetě. Nepochyboval jsem o tom, že kdyby se to dozvěděla, postarala by se o něj.
Postarala. V mafiánském jazyce.
Dívka vypadala, že ji tato věc velmi znepokojuje. Najednou jsem měl před očima onen den v parku. Bylo v mužské povaze si přivlastňovat věci, které mu nepatří. Jsme nenasytní, chceme to, co nemůžeme mít.
Byla to až přílišná touha, neodolatelná chuť a chtíč, co člověka nutí dělat nesmyslné věci.
“Dobrá,” přikývl jsem Lyoně. “Pomůžu ti. Musíš mi ale slíbit, že budeš dělat to, co ti řeknu…”
Nebyl jsem dobrý stratég. Často jsem se držel u jedné věci, kterou jsem opakoval dokola a dokola, dokud stále byla efektivní.
Vymazat“Nebudeš ale pak za pedofila?” zamrkala Lyona.
Tentokrát jsem nesměle přikývl. “Vadí to? Jsi moc pěkná holka,” zazubil jsem se.
Lyona se stáhla a objala se. “Pokud mi něco provedeš, řeknu to tetě!”
“Uplatím tě, když o mně tetě Delii řekneš, že jsem byl nesmírně dobrej.”
“V čem?” zamračila se dívka.
Ušklíbl jsem se. “V dělání palačinek. Každopádně, poslouchej,” řekl jsem. “Nechceme tomu klukovi ublížit, že? Jinak by ses ho jednoduše mohla zbavit i ty sama.”
Lyona mi slova potvrdila kývnutím. “Sice s ním nechci mít žádný romantický vztah, ale je to můj kamarád.”
“Jasně. Klasický friendzone. Jedním z nejjednodušších způsobů, jak někoho nepřímo přimět, aby se tě vzdal, je předstírat, že už někoho máš. Pokud mu to ovšem řekneš, nemusí ti věřit a bude se pokoušet dál,” vysvětlil jsem malé mafiánce.
“Jak víš, že je to efektivní?”
“Je to efektivní, pokud pak nevyvineš skutečné city k osobě, která to s tebou bude předstírat. Jinak je to velmi efektivní,” řekl jsem. Dal jsem si záležet, abych nemluvil tak, aby to vyznělo, že to mám ze zkušenosti. Doteď jsem netušil, zda jsem dál pokračoval v herectví, ve kterém jsem byl Deliin partner či to jsem skutečně já. Kvůli tomu jsem strávil neskutečně mnoho nocí přemýšlením ve snaze rozeznat sebe od osoby, která na jeden den, od svítání k západu slunce, hrála divadelní hru.
Roztřeseně jsem se nadechl a vrátil se zpátky do reality, abych opět neskončil v představách, ve kterých jsem se nechtěl dostat. “O to se postarám. Nemusíš mít obavy, že ke mně budeš mít skutečné city,” usmál jsem se.
O sobě jsem nepochyboval. Mé srdce už bylo ukradeno, mé myšlenky i city již patřily někomu, o kom jsem před Lyonou nemohl vyprávět.
A taky jsem nebyl pedofil.
Tím jsem si byl jistý.
“Takže ve zkratce budeš můj kluk na jeden den?”
“Dokud ti nedá pokoj,” přikývl jsem.
Dívka se z nějakého důvodu rozzářila a zasnila se. “Páni! Vždycky jsem chtěla mít jakoby přítele,” začala se hihňat.
“Máš… divné fantazie,” zamumlal jsem. Pak si odkašlal a usmál se. “To by ses měla jako správná hvězdička připravit.”
“Připravit? Na co?”
“Na jakoby rande. Co máš ráda? Vezmu tě tam,” mrkl jsem.
Lyona se rozzářila ještě jednou. “Do cukrárny! Mňam!”
Sám jsem se trochu upravil, abych vypadal k světu, když už vycházím s holkou ven. Síla zvyku či slušnost, jedno z toho, můžete si vybrat. Když jsem měl již krátké vlasy, bylo to o mnohem praktičtější.
“Jsem připravena! Jdeme!” zazubila se. Zahákla se mi o ruku, až mi ji málem zlomila. Pokud tohle byla legálně pokrevně spojená osoba s Delií, někde je v genetice omyl. Velmi se mi po něžném doteku starší mafiánky stýskalo…
“Do cukrárny,” řekl jsem.
“Do cukrárny,” potvrdila.
Popravdě jsem se při sestoupení schodů cítil jako při doprovodu nevěsty. Lyona vypadala pobaveně. Sám jsem se bavil, z čehož jsem usuzoval, že momenty s Delií byly jedinečné.
Tak moc, že jsem vlastně zapomněl, jak jsem se cítil.
“Škoda, že na tebe nikdo neupírá oči,” špitl jsem směrem k ní.
Lyona se zahihňala, ale pak mávla rukou.
“AH DRAHÝ! Mně stačí tvoje pozornost-!” a pak vybouchla smíchy. Sám jsem se držel, abych nevyprskl s ní.
Vyšel jsem ven z klubu a nenápadně se rozhlédl. Lyonin stalker byl o mnohem nápadnější, jak se od jejího vrstevníka dítěte očekávalo. Cukrárna byla daleko a tak jsem zavolal taxi. Mohl jsem mít tak chvíli soukromí s Lyonou, abychom si dořekli plány.
Když žluté auto dorazilo, otevřel jsem jí dveře. Dívka vypadala trochu překvapeně. Pak však zalezla. Naposledy jsem se rozhlédl, jako kdyby ostražitě, a pak vlezl do auta s ní.
“K cukrárně U Dvou Psyduck, prosím,” řekl jsem. Řidič přikývl a auto se pomalu rozjelo...
Pochyboval jsem o tom, že měl mladík, jenž Lyonu sledoval, své vlastní vozidlo. Než dorazí k cukrárně, může se už kochat pohledem na šťastnou Lyonu, která je s někým jiným.
VymazatKdybych takhle někdy viděl Delii, pravděpodobně bych se nikdy nevzpamatoval. Věřil jsem však tomu, že i kdyby mladík skutečně Lyonu miloval, jejich láska nebyla vzájemná. Byla jednostranná, ze strany muže…
“Až budeme v cukrárně, chovej se přirozeně. Nedávej na sobě znát, že něco hraješ. O zbytek se postarám,” pověděl jsem jí tiše.
Dívka se zahihňala a přikývla. “Hraní umím! Neměj starosti!”
Vozidlo po pár minutách dorazilo na místo. Zaplatil jsem řidiči a pomohl Lyoně z auta. Opět se zahákla o mou ruku a společně jsme pokračovali do cukrárny. Usadil jsem ji k prázdnému stolu a posadil se naproti ní.
“Co by sis dala?” usmál jsem se.
Ptát se Lyony, co by si dala, byla chyba ve scénáři. Dívka očividně spořádala hodně. Stůl byl přeplněný čokoládou a různými sladkostmi, které jsem měl v plánu zaplatit. Osobně mi to nijak nevadilo - aspoň jsem se přesvědčil o tom, že má skutečně dětskou a nezkaženou duši.
Jak jen mafiánské dítě mohlo mít.
“Nuže, slečno,” usmál jsem se. Hrát zaujatého mi nedělal problém. Lyona vzhlédla s plnou pusou čokoládových sušenek. “Co máte ráda? Co děláte ve svém volném čase?”
“No… pomáhám tetě s jejími věcmi! Třeba včera jsme vyřídili jednoho -”
“Chápu,” odkašlal jsem si rychle. “Takže domácí práce. Jak zvládáte vaření?”
“Nic moc,” posmutněla. “S nudlemi mi musel pomáhat jeden mladík. Má blonďaté vlasy, takhle vysoký, nosí brýle,” zamyslela se nahlas.
Brzy jsme oba dva začali přirozeně komunikovat a vyměňovat si názory na různé věci. S Lyonou jsem se cítil klidný a uvolněný, což mě opět potvrdilo v tom, že mi nehrozí, že bych k ní vyvinul nějaké pocity. Kdybych k ní něco začal cítit, byl byl nervózní, bál bych se každého slova, abych se případně neztrapnil nebo neztratil její zájem.
Mafiánka také vypadala, že se mnou bavila jako s běžným kamarádem.
Hrubě jsem si spočítal, jak dlouho by trvalo do cukrárny dojít. Upřímně jsem ani nevěřil tomu, že vůbec přišel na to, kam jsme šli.
Zanedlouho však prošel kolem výlohy a hned se na ni nalepil. Jeho výraz byl velmi frustrovaný, překvapený a vypadal udýchaně. Schválně jsem Lyonu neusadil k oknu, aby ho nespatřila ona přede mnou.
Ušklíbl jsem se a popadl dívku mladé slečny. Lyona vypadala ohromeně, lehce šokovaně, spíš jako kdyby čekala na to, co se bude dít dál.
Jemně jsem promnul její ručku ve svých a usmál se. “Máš jemné ruce, na to, že často vaříš doma…”
Nemusel jsem ani pokračovat. Chlapec rychle přidupal ke stolu.
“Lyona!” zvolal.
Dívka k němu vzhlédla. “A-ahoj…” usmála se směle.
“Kdo je tohle? Proč tě drží za ruku?” vyhrkl chlapec a poplašeně si mě změřil pohledem.
Aniž bych Lyoninu ruku pustil, zvedl jsem se. Tím jsem donutil, aby se dívka zvedla také. Přitáhl jsem si ji k sobě.
“Její partner. Ty jsi?” usmál jsem se přátelsky.
Jak jsem čekal, úsměv mi nevrátil. Nevěřícně pohlédl na Lyonu, která na něj pouze hleděla.
“Opravdu je tohle tvůj přítel, Lyona?” zeptal se. Hlas se mu zadrhl a nechal do ní vplout svou poslední naději.
Lyona přikývla. Nechal jsem ho, aby dál chvíli hleděl na Lyonu a poté, jak jsem čekal, se slzami vyběhl z cukrárny.
Sotva se otočil, pustil jsem Lyonu. Sama se oddálila. Vypadala, že ji mrzí, co se stalo. Hleděla do země, zatímco na nás upíraly zraky všech hostů v cukrárně.
Sledoval jsem bez mrknutí dívku a přemýšlel. Snažil jsem se vyčíst její pocity z výrazu.
“Měl tě hodně rád.”
“Asi jo…” zamumlala Lyona.
Uvažoval jsem o tom, zda by se Delia cítila takhle provinile, kdybych utekl jako zbabělec. Kdyby mi zlomila srdce, zda by se zdráhala na mě pomyslet, na své činy. Ačkoliv jsem přísahal, že ji nikdy nerozpláču, že v mé přítomnosti, kvůli mě, nikdy neuroní slzu…
Přál jsem si, aby plakala, kdybych odešel.
Nebyl jsem prokletý?
Rozrušený z té představy jsem vydechl.
“Jdi za ním.”
“Cože?” zamrkala dívka.
Vymazat“Jdi za ním,” zopakoval jsem. “Kdybys ho takhle nechala, už v životě s tebou nebude chtít mít nic společného. Bude se ti vyhýbat a nezůstanete už ani přátelé,” vysvětlil jsem. “Měla by ses za ním rozběhnout a vysvětlit mu to. Zašla jsi takhle daleko, jen abyste mohli zůstat aspoň přátelé, nepletu se?”
Netušil jsem, odkud se ve mně brala tato znalost. Lyona chvíli přemýšlela a pak přikývla.
“Běžím,” ohlásila a rozeběhla se ven, zanechávajíc mě lidem v kavárně, kteří byli kdykoliv připraveni zavolat policii, a obrovskému účtu za všechny mňamky.
Na Lyonu jsem počkal venku. Vrátila se s úsměvem na tváří, z čehož jsem usuzoval, že se vše vyřešilo dobře. Usmál jsem se na ni.
“Už se nemusíme držet za ruce!” zazubila se.
“Vracíme se do Crow?” ušklíbl jsem se. Zavolal jsem si opět taxík a tentokrát se Lyona ve vozidle smála tomu, co se stalo. Doprovodil jsem ji až do Crow, ale nahoru po schodech jsem už nešel.
“Kdyby ti prováděl něco nepříjemného, promluv si s ním. Chlapi někdy nechápou, že lezou přes čáru,” zasmál jsem se.
“Jasně! Dobře.”
“A kdyby se ti někdy stalo něco podobného, neboj se říct tetám. Myslím, že třeba teta Delie ti ráda pomůže.”
Lyona se na chvíli zastavila a pak se usmála. “Ta má moc práce. Nechtěla jsem ji obtěžovat.”
“Rozumím. Vyřiď tetě Delii prosím pozdrav ode mě,” zazubil jsem se.
“Ode mě? Od koho? Vlastně jsi mi ještě neřekl své jméno.”
Mysteriózně jsem se ušklíbl a pouze sňal klobouk. “Můžeš jí říct, že je to od jistého přítele, který na ni neustále myslí.“
Práce byla úspěšně vykonána. Lyona ti poté věnovala svůj speciální svačinový box jako poděkování za občerstvení!
VymazatClarina důvěra - 2%
Beru úkol Vezmi Roberta k doktorovi
OdpovědětVymazatInformace jsou jasně vypsány, započni úkol.
Vymazat