Po dlouhé době se chovatelka vrátila ke starání se o vajíčka. Cesta z tropického regionu byla zdlouhavá a hned co děvče dorazilo zpátky do svého domovského regionu, zamířila do střediska pro řádný odpočinek. Byla to již dlouhá doba, co se o ně starala naposledy a už bylo na čase, aby pokémoni skrytí uvnitř poznali sluneční svit. Opatrně vajíčko vyndala z inkubátoru. Jeho povrch byl chladný a hrubý, rozhodně vajíčko nevypadalo na to, že by se brzy chtělo ve venkovním světě vítat. Inkubátor zelenovlasá odsunula stranou - postará se o něj později. Vajíčko se jako první rozhodla chvíli zahřát. Jelikož bylo studené, spustit na něj vlažnou vodu by mohlo být nebezpečné. Pokémon uvnitř by mohl zažít teplotní šok a nemusel by se vylíhnout zdráv. Děvče obalilo vajíčko do peřin. Sama se posadila na postel a za zády si dala polštář, aby neseděla vůči studené zdi. Opřela se a vzala vajíčko do své náruče. Tam jej objímala, aby ho nahřála svou tělesnou teplotou. Její ruce byly hřejivé, ale pomalu se měnily ve studené, při delším styku se skořápkou. Přestože byla spíše trpělivá osoba, nevydržela pouze sedět a nic nedělat. Opatrně, aby vajíčko neshodila nepatrnou chybou na zem, natáhla se pro průvodce regiony a začala číst. Knihu již měla téměř dočtenou. Litovala, že další knihy nemůže nikde sehnat a také že minula šanci se naučit více v té školní. Lekce jí zaměstnaly dostatečně a bohužel ani nestihla prozkoumat pořádně Alolu. Vajíčko se zdálo být teplejší. Chovatelka ho ještě nerozbalovala z peřin. Posadila ho na své místo a přikryla ještě více, samozřejmě mu nechávala i prostor, aby mohl skrze skořápku dýchat. Vydala se do koupelny, kde zapnula kohoutek vany. Dvěma prsty zůstala v proudu tekoucí vody, aby mohla kontrolovat jeho teplotu. Rychle omyla strany vany a poté zacpala odtok. Dala si pozor, aby voda nebyla příliš studená. To by se její snaha přišla vniveč. Voda nemohla být ani vroucí - však si nedělala snídani, ale starala se o pokémona. Párkrát musela přidat teplou vodu, jelikož vystydla. Když byla však teplota připravena, vodní proud vypnula a mohla do vany ponořit vajíčko. Došla pro něj a rozbalila ho z peřin. Opatrně ho vzala do své náruče a odnesla k vaně. Tam ho vložila do vody, velmi opatrně, aby se případným ponorem nestřetl hrubě s dnem vany. Neponořila ho celé, jelikož vajíčko se samo nadnášelo. Opatrně ho začala omývat ze všech stran. Rukama projížděla něžně po povrchu skořápky, aby jej umyla od nečistot i mastnoty, kterou vajíčko přirozeně vydávalo na svůj povrch. Vejce následně důkladně usušila a opět zabalila, aby si udržovalo svou teplotu. Posadila ho na polštáře a ujistila se, že nemá šanci se odkutálet. Na chvíli pak chovatelka opustila svůj pokoj, aby došla za sestrou Joy ve vestibulu, vypůjčit si mast na vajíčka a jednu z jejích osušek. Plastovou krabičku pak otevřela a nabrala malé množství masti na dva prsty. Vajíčko rozbalila a začala na jeho povrch nanášet hustou směs. Vajíčko se brzy lesklo a zelenovlasá jej zabalila do nové osušky. Rozumně si nechtěla zamazat peřinu. Vajíčko zajistila, aby nespadlo, zatímco si šla umýt ruce. Poté opustila pokoj.
Vyšla na chodbu a objala vajíčko. Mohlo by tím lépe udržovat teplotu. Prošla kolem hlavního pultu a pozdravila sestru Joy. Všechny sestry Joy si byly velice podobné. Tato konkrétně vypadala v obličeji jako ta v Unově. Pozdravila a posadila se na volné sedačky, kde odpočívali trenéři při čekání na jejich pokémony a lékařské kontroly. Chovat na takovém místě vajíčko v náruči by bylo velmi prazvláštní, ovšem občas kolem proběhla dívka či chlapec s inkubátorem, tudíž chovatelka uznala, že je to sice zvláštní, ale rozhodně ne nečekané. Vajíčko bylo skryté v osušce a chovatelka jej pak na chvíli osvobodila. Na povrchu vajíčka zůstaly drobné částice a drobná vlákna. Mast na vajíčka sice udržovala vajíčko vyživované a hydratované, avšak také bylo přirozenou hmotou, na kterou se nečistota mohla snadno usadit. Naštěstí měla dívka řešení. Vypůjčila si od sestry Joy u pultu mokrý ručník a důkladně vajíčko vydrbala. Mast byla nyní pouze na vajíčku matná a již nehrozilo, že na něm zůstane špína, byť ručník nebyl tak efektivní, jako šampón. Použití šampónu by ale vajíčko opět vysušilo, což nebylo ideální. Po zmenšení vrsty masti chovatelka mohla již bezpečně přitisknout vajíčko k sobě přímo na vrstvu oblečení, aniž by se musela bát, že se umaže. Děvče muselo uznat - v Alole bylo větší teplo. Sotvaže dívka pohlédla ven, viděla zataženo. Stromy se však nehýbaly, tudíž dívka pochybovala o tom, že by byla přímo zima. Tak či onak, podzim se již blížil a s ním i poslední jasně slunečné dny. Po popřemýšlení se vydala ven i s vajíčkem, aby mohl pokémon růst i ze slunečního světla. Záření obsahovalo spoustu vitamínů a posilovalo organismus. Při nadměrném slunění však zář působila rakovinu kůže, tudíž chovatelka musela opalovat vajíčko s pečlivým rozmyslem. Posadila se ven a vajíčko položila do svého klína. I ona se rozhodla se chvíli slunit, přestože po návštěvě Aloly získala zcela jistě olivový bronz.
Chovatelku po chvíli napadlo, že přímý sluneční svit by mohl vajíčku ublížit. Byť je světlo vzácným zdrojem vitamínu, také z nebe zářilo UV světlo, které nebylo běžným okem vidět. Vajíčko je třeba alespoň trochu zakrýt. Sotvaže dívka došla do budovy, uslyšela za sebou spadnout kapku. Otočila se akorát, aby viděla, jak pomalu začalo poprchávat. Menší déšť se změnil ve velký a dívka se rozeběhla k vajíčku, které bylo už tou dobou kompletně mokré. Vzala jej do náruče a běžela zpátky do střediska. Pár dalších trenérů běželo z dálky a stihlo to akorát. Chovatelka se nestačila divit. Na nebi svítilo stále sluníčko, ale zároveň pršelo. Déšť byl velmi rychlý, ale škoda už byla napáchána. Vrátila se do místnosti, kde bylo možné starat se o vajíčka a vypůjčila si ručník. Vejce dosucha utřela a také lehce otřela sebe. Bylo třeba znovu aplikovat mast a znovu vajíčko zcela vyhřívat. Objala jej a posadila se, aby se rozhodla, jak dále pokračovat. Nakonec usoudila, že nejlepší bude znovu se posadit pod širé nebe - byť byla mokrá, mohla rychle uschnout na slunečním svitu. Tudíž se znovu posadila na terase pokémoního střediska s vajíčkem v klíně a obrátila obličej ke světlu. Zavřela oči a nechala slunce svítit na tvář. Pod zavřenými víčky jí tancovaly flíčky a různé barvy. Jelikož na nebi nezbyl jeden jediný mrak, nemusela se bát, že déšť spustí znovu. Ztratila ponětí o čase, když na onom místě seděla. Sotvaže si to uvědomila, rychle otevřela oči. Zamrkala, aby dokázala zaostřit a poté shlédla na vajíčko. Potřebovala se věnovat i dalším pokémonům. S touto myšlenkou se opět zvedla a vrátila se zpět do střediska, kde uklidila, vrátila vejce do inkubátoru a chystala se k odchodu. Předtím ještě zavolala profesorovi. Nebyla si totiž jistá, za jak dlouho jej opět uvidí.
Po dlouhé době se chovatelka vrátila ke starání se o vajíčka. Cesta z tropického regionu byla zdlouhavá a hned co děvče dorazilo zpátky do svého domovského regionu, zamířila do střediska pro řádný odpočinek.
OdpovědětVymazatByla to již dlouhá doba, co se o ně starala naposledy a už bylo na čase, aby pokémoni skrytí uvnitř poznali sluneční svit.
Opatrně vajíčko vyndala z inkubátoru. Jeho povrch byl chladný a hrubý, rozhodně vajíčko nevypadalo na to, že by se brzy chtělo ve venkovním světě vítat. Inkubátor zelenovlasá odsunula stranou - postará se o něj později.
Vajíčko se jako první rozhodla chvíli zahřát. Jelikož bylo studené, spustit na něj vlažnou vodu by mohlo být nebezpečné. Pokémon uvnitř by mohl zažít teplotní šok a nemusel by se vylíhnout zdráv.
Děvče obalilo vajíčko do peřin. Sama se posadila na postel a za zády si dala polštář, aby neseděla vůči studené zdi. Opřela se a vzala vajíčko do své náruče. Tam jej objímala, aby ho nahřála svou tělesnou teplotou. Její ruce byly hřejivé, ale pomalu se měnily ve studené, při delším styku se skořápkou. Přestože byla spíše trpělivá osoba, nevydržela pouze sedět a nic nedělat. Opatrně, aby vajíčko neshodila nepatrnou chybou na zem, natáhla se pro průvodce regiony a začala číst.
Knihu již měla téměř dočtenou. Litovala, že další knihy nemůže nikde sehnat a také že minula šanci se naučit více v té školní. Lekce jí zaměstnaly dostatečně a bohužel ani nestihla prozkoumat pořádně Alolu.
Vajíčko se zdálo být teplejší. Chovatelka ho ještě nerozbalovala z peřin. Posadila ho na své místo a přikryla ještě více, samozřejmě mu nechávala i prostor, aby mohl skrze skořápku dýchat.
Vydala se do koupelny, kde zapnula kohoutek vany. Dvěma prsty zůstala v proudu tekoucí vody, aby mohla kontrolovat jeho teplotu. Rychle omyla strany vany a poté zacpala odtok. Dala si pozor, aby voda nebyla příliš studená. To by se její snaha přišla vniveč. Voda nemohla být ani vroucí - však si nedělala snídani, ale starala se o pokémona. Párkrát musela přidat teplou vodu, jelikož vystydla. Když byla však teplota připravena, vodní proud vypnula a mohla do vany ponořit vajíčko.
Došla pro něj a rozbalila ho z peřin. Opatrně ho vzala do své náruče a odnesla k vaně. Tam ho vložila do vody, velmi opatrně, aby se případným ponorem nestřetl hrubě s dnem vany. Neponořila ho celé, jelikož vajíčko se samo nadnášelo. Opatrně ho začala omývat ze všech stran. Rukama projížděla něžně po povrchu skořápky, aby jej umyla od nečistot i mastnoty, kterou vajíčko přirozeně vydávalo na svůj povrch.
Vejce následně důkladně usušila a opět zabalila, aby si udržovalo svou teplotu. Posadila ho na polštáře a ujistila se, že nemá šanci se odkutálet. Na chvíli pak chovatelka opustila svůj pokoj, aby došla za sestrou Joy ve vestibulu, vypůjčit si mast na vajíčka a jednu z jejích osušek.
Plastovou krabičku pak otevřela a nabrala malé množství masti na dva prsty. Vajíčko rozbalila a začala na jeho povrch nanášet hustou směs. Vajíčko se brzy lesklo a zelenovlasá jej zabalila do nové osušky. Rozumně si nechtěla zamazat peřinu. Vajíčko zajistila, aby nespadlo, zatímco si šla umýt ruce.
Poté opustila pokoj.
Čistota +3, teplo +3
VymazatVyšla na chodbu a objala vajíčko. Mohlo by tím lépe udržovat teplotu. Prošla kolem hlavního pultu a pozdravila sestru Joy. Všechny sestry Joy si byly velice podobné. Tato konkrétně vypadala v obličeji jako ta v Unově.
VymazatPozdravila a posadila se na volné sedačky, kde odpočívali trenéři při čekání na jejich pokémony a lékařské kontroly. Chovat na takovém místě vajíčko v náruči by bylo velmi prazvláštní, ovšem občas kolem proběhla dívka či chlapec s inkubátorem, tudíž chovatelka uznala, že je to sice zvláštní, ale rozhodně ne nečekané.
Vajíčko bylo skryté v osušce a chovatelka jej pak na chvíli osvobodila. Na povrchu vajíčka zůstaly drobné částice a drobná vlákna. Mast na vajíčka sice udržovala vajíčko vyživované a hydratované, avšak také bylo přirozenou hmotou, na kterou se nečistota mohla snadno usadit.
Naštěstí měla dívka řešení. Vypůjčila si od sestry Joy u pultu mokrý ručník a důkladně vajíčko vydrbala. Mast byla nyní pouze na vajíčku matná a již nehrozilo, že na něm zůstane špína, byť ručník nebyl tak efektivní, jako šampón.
Použití šampónu by ale vajíčko opět vysušilo, což nebylo ideální. Po zmenšení vrsty masti chovatelka mohla již bezpečně přitisknout vajíčko k sobě přímo na vrstvu oblečení, aniž by se musela bát, že se umaže.
Děvče muselo uznat - v Alole bylo větší teplo. Sotvaže dívka pohlédla ven, viděla zataženo. Stromy se však nehýbaly, tudíž dívka pochybovala o tom, že by byla přímo zima. Tak či onak, podzim se již blížil a s ním i poslední jasně slunečné dny.
Po popřemýšlení se vydala ven i s vajíčkem, aby mohl pokémon růst i ze slunečního světla. Záření obsahovalo spoustu vitamínů a posilovalo organismus. Při nadměrném slunění však zář působila rakovinu kůže, tudíž chovatelka musela opalovat vajíčko s pečlivým rozmyslem.
Posadila se ven a vajíčko položila do svého klína. I ona se rozhodla se chvíli slunit, přestože po návštěvě Aloly získala zcela jistě olivový bronz.
Čistota +1, teplo +1
VymazatChovatelku po chvíli napadlo, že přímý sluneční svit by mohl vajíčku ublížit. Byť je světlo vzácným zdrojem vitamínu, také z nebe zářilo UV světlo, které nebylo běžným okem vidět. Vajíčko je třeba alespoň trochu zakrýt.
VymazatSotvaže dívka došla do budovy, uslyšela za sebou spadnout kapku. Otočila se akorát, aby viděla, jak pomalu začalo poprchávat. Menší déšť se změnil ve velký a dívka se rozeběhla k vajíčku, které bylo už tou dobou kompletně mokré. Vzala jej do náruče a běžela zpátky do střediska.
Pár dalších trenérů běželo z dálky a stihlo to akorát. Chovatelka se nestačila divit. Na nebi svítilo stále sluníčko, ale zároveň pršelo. Déšť byl velmi rychlý, ale škoda už byla napáchána.
Vrátila se do místnosti, kde bylo možné starat se o vajíčka a vypůjčila si ručník.
Vejce dosucha utřela a také lehce otřela sebe. Bylo třeba znovu aplikovat mast a znovu vajíčko zcela vyhřívat.
Objala jej a posadila se, aby se rozhodla, jak dále pokračovat. Nakonec usoudila, že nejlepší bude znovu se posadit pod širé nebe - byť byla mokrá, mohla rychle uschnout na slunečním svitu.
Tudíž se znovu posadila na terase pokémoního střediska s vajíčkem v klíně a obrátila obličej ke světlu. Zavřela oči a nechala slunce svítit na tvář. Pod zavřenými víčky jí tancovaly flíčky a různé barvy. Jelikož na nebi nezbyl jeden jediný mrak, nemusela se bát, že déšť spustí znovu.
Ztratila ponětí o čase, když na onom místě seděla. Sotvaže si to uvědomila, rychle otevřela oči. Zamrkala, aby dokázala zaostřit a poté shlédla na vajíčko. Potřebovala se věnovat i dalším pokémonům.
S touto myšlenkou se opět zvedla a vrátila se zpět do střediska, kde uklidila, vrátila vejce do inkubátoru a chystala se k odchodu.
Předtím ještě zavolala profesorovi. Nebyla si totiž jistá, za jak dlouho jej opět uvidí.
Teplo +1, čistota +1
Vymazat