Larvesta
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 1
Růst: Středně pomalu
Získání: Odměna za individuální aktivitu
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Larvesta a její tělo mají z nějakého důvodu velmi velkou teplotu, při dotyku dokáže spálit kůži do červena. Toto teplo neovlivňuje její okolí a tím pádem se trenér nemusí bát o žhářství.
Má přes metr a je velmi arogantní dítě - považuje se za bohyni.
Útoky:
- EmberDalší vývin:
Zatímco Vivillon trávil čas se svými přáteli ve skleníku, odebral jsem se k vodě. Začalo se stmívat, ale nebyla ještě zcela tma. Chtěl jsem se na chvíli věnovat svému speciálnímu adeptovi, kterým nebyl nikdo jiný, než vejcák.
OdpovědětVymazatNejprve jsem ho pečlivě utřel. V inkubátoru ležel už nějakou dobu. Usazoval se na něm prach a další věci, jako seschlá mast, kterou si produkoval sám. Skořápka byla trochu mastná. To jsem momentálně nemohl řešit, neboť nemám šampón ani podobný přípravek u sebe.
Vajíčko jsem utřel. Nelesklo se, jen matně zářilo. Sám sebe jsem viděl jako rozmazanou skvrnu.
Sledoval jsem kulatý předmět a uvažoval, jak se z něčeho takového může stát pokémon. Pravděpodobně vajíčko bylo jeho tělo. Co jsem si pamatoval u Zixe, Scyther se z vajíčka přímo vyvinul, což znamenalo, že vajíčko bylo celé jeho tělo.
Cítil vejcák můj dotek?
“Yo,” pozdravil jsem ho zničehonic. Mareep, která jedla za ohradou, se podivila a také se oddálila, jen pro případ, že bych byl psychopat, co si povídá sám s vajíčkem.
Které zcela jistě na první pohled z dálky v polotmě připomínalo šutrák.
Zixe jsem ovlivnil pohádkou, kterou jsem mu říkal, tudíž jsem nic vysvětlovat ani povídat nechtěl. Bylo by setsakra špatné, kdybych spustil o motorových pilách a pak by se pokémon za jednu považoval. Místo toho jsem se představil.
“Jsem Lynnon. Teď mě tak sice volat nemůžeš, ale budu něco jako tvůj patron, tudíž mi můžeš říkat Lynn. Nelekni se, teď tě obejmu, aby ti nebyla zima. Už je tma... to se děje, když slunce zapadne. Slunce je taková jedna obrovská svítivá koule, nejzářivější hvězda,” vysvětloval jsem.
Jakmile jsem tak udělal, objal jsem vajíčko, abych mu mohl předat trochu ze své tělesné teploty. Pak jsem zamířil do lesa. Sice jsem mohl přespat na farmě, ale já hledal místo pod širákem, kde bych mohl spát přímo pod hvězdami. Až taková zima ještě nebyla.
Čistota +1, teplo +1
VymazatRozdělávání ohně bylo každým dnem mou silnější stránkou schopností, které mi umožnily přežít v přírodě. Vejce jsem pak znovu pečlivě vydrhl, aby na něj během mého zdlouhavého sbírání dříví neusedl prach. Dalším úkolem bylo nalézt vodu a nejjednodušším způsobem, jak tak učinit, bylo vrátit se pro ni na farmu. Ostatní vodní zdroje zcela jistě nebyly tak zcela zaručeně čisté, jak se mohlo pouhým okem na první pohled zdát.
VymazatNechávat ale rozdělaný oheň nehlídaný by bylo moc riskantní, hlavně pro les, ve kterém jsem se nacházel. Vyvolal jsem experta Lu’thriela. Byl ohnivý pokémon a tak jsem pochyboval, že se v mém týmu najde někdo zkušenější v udržování ohně, než Lu’th.
Požádal jsem ho a zase vylezl z lesa ven. Vynadal jsem si za to, že jsem na to nemyslel dřív, ovšem jakožto člověk, co žil momentem, jsem to nemohl vědět předem.
Vypůjčil jsem si vodu, vytáhl rukávy a začal vajíčko sprchovat. Neměl jsem žádný odmašťovač a tak vajíčko zůstane mastné tak či onak, ale to bylo dobře. Jelikož jsem neměl ani žádný speciální mastící přípravek, žadný krém ani mast, bylo dobře, že si vajíčko mělo čím udržovat vláhu. Tuk totiž úspěšně izoloval teplo. Proto skořápka potřebovala být mastná.
Po osprchování jsem nechal vajíčko přirozeně uschnout a pak šel zkontrolovat Vivillona.
Linnaeus se měl dobře. Při pohledu na lístky mě něco napadlo.
“Linna, podáš mi lístek?” zeptal jsem se. Jeho povrch byl totiž jemně chlupatý. Aniž bych vlastně odborně věděl, co dělám, začal jsem lístek o povrch vejcete otírat. List tak mohl sloužit jako houba či ručník, přirozený od přírody!
Nechal jsem Vivillona se svými přáteli a odebral se zpět na své stanoviště. Lu’thriel zvedl hlavu, když mě uviděl. V ohni jsem spatřil uhlíky, z čehož jsem si domyslel, že k znovuzapálení ohně Lu’thriel jen vystřelil do ohniště svým útokem.
“Zahřál bys vajíčko? Myslím, že jsem ho sprchoval studenou vodou a taky už je chladno. Nechci ho dávat znovu do inkubátoru, čistě protože jsem inkubátor nevyčistil. Radši bych vajíčko hřál nějakým jiným teplem, než ho strčit do inkubátoru.
Co jsem si neuvědomil bylo, že Lu’thriel je kočičí pokémon. Jakmile se k vajíčku trochu přivinul tělem, vejcák zachytil jeho chlupy. Brzy bylo vajíčko chlupaté od jasně červených chloupků.
“Počkej, Lu,” zasmál jsem se. Vypůjčil jsem si vajíčko od něj zpátky. Nechtělo se mi zase vracet se pro vodu do farmy a tak jsem to vyřešil mnohem jednodušším způsobem.
“Mohl jsem to udělat i na začátku,” povzdechl jsem si. Vytáhl jsem láhev obyčejné studené vody a použil ji, abych vajíčko vyčistil. Samozřejmě jsem to neudělal u ohniště, abych náhodou neprskl kapkou do ohně nebo abych si tam neudělal louži bahna.
Šel jsem opodál a položil vajíčko na mech. Ten byl lehce vlhký, ale čistý. Vejcáka jsem polil obyčejnou destilovanou vodou a rukou přejel po jeho povrchu, čímž jsem smyl všechny chlupy po Lu’thrielovi.
Zbývající polovinu láhve jsem použil na vyčištění stěn inkubátoru. Tak byl inkubátor opět připraven. Potřeboval jsem se brzy odebrat ke spánku, abych měl energii na následující den. S vejcetem jsem spát nemohl a tak jsem ho potřeboval někam uložit.
Vrátil jsem se k ohni a vytáhl jídlo. “Chceš něco, Lu?” zeptal jsem se. Jídla jsem měl víc než dost. Sám jsem si dal oran berry. Lu’thriel si vzal lávový koláček.
Vajíčko jsem objal do náruče, abych s ním mohl sdílet svou teplotu a aby vajíčku nebyla zima.
“Půjdu si lehnout. Jdeš taky?”
“Ještě chvíli tu zůstanu,” odpověděl Torracat.
Přikývl jsem a odložil vajíčko do inkubátoru. Když jsem se pak uprostřed noci zvedl, oheň byl zhasnutý a Torracat spal vedle inkubátoru. Jeho hřbet lehce zářil červenou. Nemusel jsem se bát, že by jim byla zima. Posadil jsem se vedle pokémona a následně usnul.
//Lynnon - 1x oran berry
//Torracat - 1x lávový koláček
Čistota +3, teplo +2
VymazatTorracat - 5% sehranosti, 5% lásky
Zatímco Lu’thriel a Vivillon hledali cestu z lesa, usadil jsem se na padlý kmen stromu, abych se jim nijak neztratil. Sezení mě nebavilo a tak jsem rozbalil vajíčko, které jsem doteď měl v inkubátoru. Zkontroloval jsem, zda je v pořádku, pak jsem se však jal umývání. Stačil k tomu list či cokoliv jiného, včetně mého rukávu, který jsem si ale nechtěl znečistit. Na vejcákovi beztak nebylo už nic, co by si žádalo šampon nebo jiný chemický přípravek.
OdpovědětVymazatListem jsem přejel pomalu po povrchu vejcete. Dal jsem si záležet, abych skutečně přejel po všech možných částech vejcáka. List mohl také sloužit jako masážní prostředek, kdo ví.
“Kha byl ovlivněný tím, co jsem mu řekl. Co ty? Zatím jsem ti neřekl nic. Utvoří se ti charakter?” zeptal jsem se. Vajíčko mi samozřejmě neodpovědělo. Pocítil jsem však nutkání zacházet s vajíčkem jako kdyby to byl živoucí tvor. Dotkl jsem se jeho skořápky celou dlaní a tam svou ruku nechal.
“Nejsem si jistý s tím, že máš být takhle ledový,” zamračil jsem se. Přes vajíčko jsem dal vlastní kabát a pak ho posadil na světlo, aby ho zahřívaly sluneční paprsky.
“Slunce je nejmocnější hvězda na světě,” zamumlal jsem. “Dává život a přináší teplo. Každý člověk si tak hledá slunce jeho života.”
Po chvíli přiběhl Lu’th. “Cestu jsem našel. Za chvíli půjdu hledat Vivillona,” odpověděl.
“Dík,” poděkoval jsem. Přisunul jsem k němu vajíčko o pár kousků blíž a pak poklepal na místo vedle něj. “Posaď se sem. Pohlídej a zároveň trochu ohřej vajíčko. Půjdu se po Linna rozhlédnout sám. Neboj, nenechám tě tu.”
Kočičák si vyskoči na kmen a lehl si vedle vejcáka. Záda se mu rozježila do zajímavého tvaru a zapraskal oheň. Sám Torracat byl jeden velký vrnící radiátor.
Čistota +1, teplo +2
VymazatTorracat s vajíčkem zůstal. Zahříval ho vlastním teplem, oba se vyhřívali na sluníčku. Při tom pohledu mě napadlo, že by Lu’th byl skvělý patron mladých, sotva vylíhnutých pokémonů.
VymazatVyrazil jsem za Vivillonem a myšlenka se mi pomalu vytrácela z hlavy. Třeba pokud se mu Lilith líbí... Vzhledem k její popularitě by to ale mohl být skandál a její kariéru jsem nechtěl riskovat.
Svého pokémona jsem našel nedaleko, spíše jsem ho zahlédl v dálce nad stromy a zavolal na něj. Linnaeus měl nádherná křídla a tak nebyl problém si ho nevšimnout. Od tmavě modré plochy se odráželo sluneční světlo jako obří sluneční solární panely.
“Nechal jsem Lu’tha u vajíčka. Měli bychom vyrazit brzy do města. Jídlo sice mám, ale všechno mě svědí a potřeboval bych se pořádně osprchovat,” zasmál jsem se.
Vrátil jsem se na místo, kde jsem nechal kočičáka s vejcetem. Torracat zvedl hlavu a já si všiml, že zahrabal vajíčko do hroudy listí. Taktika to byla výborná - takhle si vajíčko udržovalo i vnitřní teplotu nezbytnou k životu, ale na druhou stranu bude mít skořápku plnou prachu, zeminy a bláta, nedejbože nějakých menších pokémonů.
Vyhrabal jsem vejcáka z hromádky a pohlédl na Linnaeuse. Pochopil a ukázal jedním směrem.
“Tudy je to do města. Už je to jen pár metrů, viděl jsem první moderní auta.”
Takhle se definovala civilizce. Vyrazil jsem tím směrem, pobízeným pocitem sladké postele a dobrého jídla.
Cestou do pokémoního střediska jsem se ještě jednou zastavil a to v obchodní čtvrti. Posadil jsem se na lavičku, abych si odpočinul a také abych vymyslel, co dál. Aby mé ruce měly co dělat a nenudily se, začal jsem vajíčko otírat a čistit ho od prachu a nečistot. Abych ho pak nevkládal do špinavého inkubátoru, vyčistil jsem i ten. Důkladně jsem přejížděl kapesníčkem po skleněných stranách nádoby a také po víku, jelikož tam se udržovalo nejvíce vodní páry. Lu’thovi jsem mezitím dal granule k jídlu, zatímco Vivillon se vesele rozhlížel po rušné ulici, moc zaneprázdněný na to, aby něco jedl.
Ujistil jsem se, že se skořápka leskne jako zrcadlo, ačkoliv jsem se nemohl vidět. A abych se ujistil, že je zcela, zcela čisté, vydrhl jsem ho ještě jednou.
“Vyroste z toho pokémona čistomil,” podotkl Lu’th a spolkl sousto.
“Doufám, že ano. Rád bych měl v týmu někoho s citem pro pořádek,” zasmál jsem se, “pokud můj budoucí dům bude stejný jako můj batoh, budu rád, když si tam vůbec najdu cestu ven.”
Nakonec jsem vajíčko vložil zpět do inkubátoru a položil na stehna. Stejně jako Linna jsem se začal koukat po okolí.
“Občas si říkám, že bych se chtěl usadit,” zamumlal jsem. Pak jsem se ušklíbl. “Ale na druhou stranu, dokud mě moje nohy unesou, chci vidět naprosto všechno svýma vlastníma očima.”
//Torracat - 1x granule
Čistota +1, teplo +2
VymazatNechal jsem tým chvíli si v hájku hrát, dokud nezačalo silněji svítit slunce. K poledni bylo největší vedro a ačkoliv jsem se na to řádně připravil, stále bych nevydržel zůstat na slunci tak dlouho. Zatímco Lilligant se předváděla a házela do vzduchu svítivá semínka, usadil jsem se ke stromu a začal se starat o vajíčko.
OdpovědětVymazatOtřel jsem ho řádně od prachu a dalších nečistot. Povrch se sice leskl, avšak zanechal jsem ho v inkubátoru dost dlouho na to, aby se na něm stihlo opět něco nehezkého usadit. Pečlivě jsem ho přejel svým rukávem, pak jsem si od Lilligant vyžádal magický list, kterým to rozhodně bylo lepší. Očistil jsem všechny stěny, všechen možný povrch, i lehce nadzvedl, abych nevynechal ani spodní část. Cítil jsem se jako umělec u hrnířského kruhu, který jsem si ale musel sám otáčet.
Vejcák měl opět studený povrch, přestože jsem ho minule teplil. Bylo mi blbé jednoduše vyžádat Lu’tha, aby se o něj znovu postaral a tak jsem vymyslel něco lepšího. Položil jsem vajíčko na sluníčko a nechal ho tam, aby se řádně ohřál. Povrch ho dost chránil před vším možným a teplo slunce byl velmi přirozený tepelný zdroj. Usadil jsem se vedle něj a začal uvažovat, který pokémon to bude. Vytáhl jsem pokédex a začal zkoumat, kteří všichni pokémoni jsou - samozřejmě jsem se nedočkal nikdy konce svého bádání.
Po chvíli se mi vejcák jevil celkem osamocený, jak seděl na listí jenom tak, a proto jsem ho vzal vřele do náruče. Rukou jsem ho hladil po povrchu a druhou zaujatě sledoval displej své chytré věcičky.
“Až vyrosteš do pokémona, dám ti jméno. Proto si radši s tím dospíváním pospěš,” zazubil jsem se na lesklý kulatý předmět. Pochyboval jsem o tom, že něco takového urychlí líhnoucí proces, ale alespoň jsem věřil v to, že si toho pokémon bude vážit a že si vzpomene na to, že mi na něm záleží, až vyklube.
Objal jsem vajíčko a obrátil se ke svému týmu. “Půjdeme? Musím něco zařídit,” zazubil jsem se. “Vulpixi, ty můžeš zůstat se mnou.”
Čistota +1, teplo +1
VymazatPoté, co jsem s Ehrim opustil hájek, jsem se usadil na lavičce před velmi známou fontánou. Vzhledově tak stejná, přesto to jednoduše nemohla být ta samá. Vulpixe jsem odvolal, aby si na chvíli odpočinul. Chvíli jsem na ni hleděl a pak se ušklíbl. Tolik času uběhlo, přesto tolik ještě uběhne, než se konečně odhodlám k tomu, co jsem chtěl udělat už dlouho.
OdpovědětVymazatVytáhl jsem inkubátor a zahleděl se na kulatý lesklý předmět uvnitř. Bez váhání jsem otevřel skleněnou nádobu a vytáhl vajíčko ven. S velkým překvapením jsem zjistil, že hřeje.
“Ať jsi co jsi, jsi jako Slunce. Jestlipak budeš i zářit?” zamyslel jsem se nahlas. Odpověď se mi nedostala.
V Alole nesněžilo, ale byla větší zima. Na takové klima jsem si už tak zvykl, že jsem sotva pocítil rozdíl. Pro jistotu jsem však vejcáka přivinul k sobě, abych s ním sdílel i své teplo.
[Příprava na Vánoce, dárky:] Z klidu sezení jsem vytáhl pokédex a v něm zapl poznámky. Přemýšlel jsem, co komu dám za dárky. Správné Vánoce si dárky žádaly.
Pro své nejmenší pokémony jsem plánoval něco malého. Na mysl mi přišli plyšáci. Bylo mi líto, že jsem s nimi nemohl strávit tolik času a jako děti potřebovali společnost.
Zapsat: Ehri, Houndour, Rockruff - hračky.
Uvědomil jsem si, že je spoustu pokémonů, které ještě neznám. Taky si zaslouží strávit se mnou Vánoce. Až se s nimi seznámím, taky jim něco pořídím.
Dále jsem si byl jist, že všichni samičí pokémoni by ocenili ozdobu na sebe samotné. To dělá dárky pro Lily, Aries, Sneasel, Kaguyu, Orihime a Big Mamma.
Zapsáno.
Svému brachovi jsem hodlal dát něco velmi speciálního, dárek pro něj musím odložit.
Zbývá Linnaeus, Yoru, Kha’Zix, Deerling a Lu’thriel.
Při zmínění Lu’tha mě napadlo ještě něco dalšího, co jsem si musel ujasnit.
Vyvolal jsem kočičáka ven. “Lu,” oslovil jsem ho.
“To je zima...” postěžoval si.
“Jsi doslova chodící radiátor. Kouřilo by se z tebe, nebýt tepla.”
Přivinul jsem k němu vajíčko, které hřálo. Torracat se s ním usadil na lavičku.
“Chtěl jsem s tebou něco probrat. Chtěl bys dát dárek i Lilith?”
Poprvé, a doufám i naposled, jsem slyšel Lu’tha se málem přidusit.
“Dárek... pro Lilith? Co bych jí ale mohl dát?” Kdyby nebyl už červený, poznal bych zcela jistě, že zrudnul.
“Netuším. Chci vyrazit nakoupit dárky na Vánoce pro svůj tým. Můžeš se připojit, jestli chceš.”
Torracat souhlasil. Vrátil jsem vajíčko do inkubátoru a zahleděl se na něj. “Taky by ses měl brzy vylíhnout. Ať se taky můžu zamyslet nad tím, co dám tobě.”
Teplo +1
VymazatZískal jsi 2 vločky do akce.
Vajíčko se zdálo být již čisté a tak jsem ho vyndal z inkubátoru. Usadil jsem se u vody a uvažoval, než jsem nevyvolal svého Lu’tha.
OdpovědětVymazatPokaždé, když jsem potřeboval poradit s milostnými situacemi, obracel jsem se na svého Torracat.
“Lu,” požádal jsem. Kočičák se protáhl a zaměřil se na mě.
“Yo,” pozdravil jsem.
“Nechtěl by sis popovídat...”
“O ní?”
Překvapilo mě, jak rychle pochopil. Položil jsem vajíčko k němu poté, co jsem ho objímal sám.
“Pořád nic?”
Zakroutil jsem hlavou. “Dlouho jsem ji neviděl. Nechtěl jsem ji vidět.”
Lu’thriel přikývl. Vytáhl jsem přehrávač, který jsem čerstvě koupil a poté vyhrabal nahrávku, kterou jsem dostal od Rory.
“Vlastně jsem ti chtěl ukázat tohle. Je to od Rory a... Lilith.”
Jakmile Lu uslyšel jméno velké kočičice, zpozorněl.
“Lilith?”
Přikývl jsem. “Byl to dárek. Poslouchej.”
Zapnul jsem přehrávač a nechal Lu’tha poslouchat. Pokémon vypadal zaujatě.
“Nemyslel jsem, že Lils umí zpívat,” promluvil jsem. Lu’th přikývl.
“Zní to dobře.”
Pokud jsem si dobře vzpomínal, trochu jsem dárek odložil. Byl mu dán k novému roku a já mu to ještě od té doby neukázal.
Vajíčko jsem přilnul k sobě, abych s ním mohl sdílet teplo.
“Napadlo mě, je to velmi narychlo, ale mohl bychom potrénovat. Třeba vyrosteš do Incineroara a konečně si s ní můžeš pak vyjít. Protože teď, pokud mi rozumíš...”
“Rozumím,” přikývl Lu’thriel než jsem skončil. “Rozumím ti. Pochopil jsem to na táboře,” zasmál se.
Přikývl jsem.
“K nahrávce byl ještě vzkaz. Tady máš, kdyby ses chtěl motivovat.”
Teplo +1.
VymazatVajíčko se líhne. Body (10) budou přidány. Profil udělá Enwy.