Taillow
Pohlaví: Samec
Typ: 
Level: 11
Růst: Středně pomalu
Získání: neznámé
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Taillow je snaživý pokémon, který se rychle učí. Jeho síla je průměrná, ale za to často pozoruje lidi. Patří do skupiny pokémonů, kteří spíše pozorují než mluví. Povahově je tichý a nenápadný.
Do útulku se dostal v zimě, když byl led a mráz a on skončil zraněný pod jedním z nedalekých stromů. Od té doby má problémy s létáním a bojí se zimy a sněhu.
Útoky:
- Peck - Focus Energy
Další vývin:
Jak Vulpix rozhodl, o Vánocích bylo třeba být štědrý. Rozhodl jsem se navštívit útulek. V myšlenkách mě napadlo, že by tu mohl být někdo další jako Lily, ztracený v nějaké své realitě a nevědící kudy kam.
OdpovědětVymazatVešel jsem dovnitř a rozhlédl se kolem sebe, poté přešel k pultu. Žena působila velmi mile.
“Dobrý den,” usmál jsem se, “rád bych se šel podívat na pokémony.”
Byla mi svolena návštěva. Velkým obloukem jsem se vyhnul pokoje proslulé Mandibuzz - pochyboval jsem, že jí se bude vánoční návštěva z lítosti líbit.
Vešel jsem do společného pokoje. Přivítal jsem pokémony, kteří si zde hráli či konali nějaké své aktivity.
“Ehri,” oslovil jsem sněžného lišáka, který šel celou dobu se mnou. “Můžeš si s nimi jít hrát taky, pokud budeš chtít.”
Vulpix zaváhal, ovšem poté odběhl. Rozhodl jsem se každému z pokémonů věnovat chvíli svého času, snad aby se v tyto radostné dny necítili osamocení.
“Jsem Lynnon. Přátelé mi říkají Lynn,” usmál jsem se. Byli tací, kteří se mě zalekli, tudíž jsem nechtěl být na obtíž. Nemohl jsem si nevšimnout, že při svém zkoumání kamenů na mě celou dobu koukal jistý pokémon, sedící tiše ve výšině.
Při pohledu na něj se mi vybavila nejasná vzpomínka, že jsem ho možná někde již viděl. Při návštěvě Lily?
Zalitoval jsem toho, že ji momentálně nemám s sebou, abych jí dopřál návštěvu bývalého domova. Mohl by to pro ni být nostalgický zážitek, který by mohl pomoci jejímu rozvzpomenutí, kde se vlastně její panenka nachází.
[Zdobení Vánočního stromečku:] Co jsem se díval, útulek ještě nepodlehl vánočnímu šílenství. Zatímco v obchodech již všude zuřivě zářila světla, místnost tady byla planá a málo dekorovaná.
“Slečno,” podařilo se mi oslovit personál, “nemyslíte, že bych měl koupit stromeček?”
Otázka se proměnila rychle v prosbu, když mi odpověděla: “My vlastně jeden máme. Pouze nikdo nemá čas ho postavit.”
Rychle jsem běžel zpátky a vyhledal Vulpixe. “Ehri! Svolej ostatní, budeme zdobit vánoční stromeček,” zazubil jsem se.
Vrhl na mě poněkud rozrušený výraz. “Ať je už přivoláš jakkoliv,” zasmál jsem se. Nechtěl jsem ho omezovat jen protože nedokázal mluvit.
Ze skladu jsem vytáhl stromeček a začal ho stavět. Byl umělý, přesto jehličí působilo skutečně. Jako další jsem vytáhl krabici s ozdobami a světly - to už se pokémoni z útulku, včetně mého, shromáždili kolem.
“Budeme zdobit vánoční stromeček. Nemám moc práv vám říkat, co byste měli a co máte, ale poslužte si,” pobídl jsem pokémony. Zároveň jsem Wingullovi podal ozdobu, abych potvrdil, že to myslím vážně. Wingull poté zdráhavě přišel a zavěsil předmět na jeden z větví.
Kupodivu to šlo velmi rychle a s nadšením.
S námahou se mi podařilo rozmotat světla, což byl větší level rozmotávání sluchátek. Roggenrola mi s tím pomohl a já se divil, že přestože nemá ruce, povedl si lépe než já sám.
Se samotným dáváním světel na stromeček mi pomohli létaví pokémoni. Řekl jsem jim, jak na to. Pruh světla se spirálovitě omotal kolem stromečku. Zdržel jsem se a odolal tomu ozdobit i Skiddovu chundelatou hřívu a parůžky. Na rozkošné věci jsem byl slabý.
Pro přidělávání hvězdičky na úplném vrcholu jsem zvedl Ehriho, sám jsem tam nedosáhl.
Pokémoni se kochali novou ozdobou pokoje.
“Je to moc pěkné!” vyhrkl někdo. Bohužel jsem je po hlase příliš nepoznal.
Pobaveně jsem se ušklíbl a došel k zásuvce. K jejich překvapení se stromek ještě navíc rozsvítil barevnými světly. Zlaté ozdoby vrhaly prasátka a odrazy na všechny strany. Najednou stromeček nebyl zelený, ale zářivě zlatý.
“Dobrá práce, všichni,” zazubil jsem se. Nechal jsem jim volno, jelikož někteří vypadali, že by se kochali i trochu déle.
Ehri se zapojil do her. Usadil jsem se a přitom se cítil velmi otcovsky.
“Jak se stromeček líbí tobě? Nevyjádřil ses,” položil jsem otázku. Byla mířená na Taillow, který seděl na stolu u mého místa a tvářil se stejně otcovsky jako já. “Dík dneska za pomoc,” usmál jsem se na něj.
Pokémoni tě blíže poznali! Přestože se tě někteří stále bojí, zdobení stromečku si všichni užili. Získal jsi 10 bodů do akce.
VymazatTaillow se na tebe prazvláštně podíval a pak přikývl. "Pomohl jsem stejně jako ostatní. Není důvod děkovat jen mě," promluvil a zase se podíval jinam. Trvalo pár chvil, než se opět dal do řeči. "Stromeček se mi líbí. Udělali jsme ho společně," odpověděl na tvou otázku.
Zasmál jsem se. “Chápu. Pokud se ti líbí, pak není důvod o ničem spekulovat.” Taillow mi připadal jako klidný pokémon. Zajímalo mě, jak se do útulku dostal, ovšem rozhodl jsem se, že není vhodná chvíle na to začít trávit s někým čas individuálně.
Vymazat[Vánoční věštění:] Dnešní předepsaná svačinka v útulku byly berry. Když jsem viděl košík čerstvých bobulí, nasucho jsem polkl. Plody v Alole byly dvakrát tak velké jako v Unově, jelikož zde svítí slunce delší dobu než v ostatních regionech.
Ehri přiběhl a začal košík očuchávat. Zavolal jsem na něj a vytáhl vlastní oran berry. Věděl jsem, že bobule tam pravděpodobně budou přesně na počet.
Při pohledu na plody mě však napadla další aktivita. Nechal jsem pokémony se najíst a poté si je zavolal k sobě.
“Víte, co můžeme ještě udělat? Znáte Vánoční věštění?” zeptal jsem se.
Pokémoni kroutili hlavami. Vzal jsem jedno své Pomeg berry, které bylo na takové účely ideální a požádal o nůž. Přivolal jsem pokémon k sobě.
“Říká se, že když rozpůlím bobuli a její jádro bude připomínat hvězdičku, budu mít štěstí. Sám to nepotřebuju, takže to udělám pro vás,” zasmál jsem se. Věnoval jsem pohled Ehrimu a naznačil, že na něj bude řada jindy. Němě, jako obvykle, přikývl.
“Skiddo,” oslovil jsem pokémona. Neodvážil se vyjít z davu, ale pokukoval mým směrem. Jedním zkušeným pohybem jsem rozřízl plod v půlce a zamračil se na jádro. “Zdá se…” začal jsem. Pokémona jsem tím vynervoval. “Zdá se, že budeš mít hodně štěstí!”
Skiddo se vesele podíval na své kamarády. Myslel jsem si, že pro pokémony z útulku muselo štěstí znamenat, že si je někdo zvolí. Byl jsem rád a přál jsem si, aby se to stalo co nejdříve, protože jsem věřil, že všichni tvorové tady si to náležitě zaslouží.
Jako další jsem rozřízl Roggenrolovi. Střed měl taky hvězdičku. Poloviny bobulí si pak mohli v klidu sníst, nepotřeboval jsem je.
Ehri vypadal věštěním okouzlen, nespouštěl oči z oranžových plodů a s očekáváním hleděl na každý nový plod.
Většina plodů měla jasně hvězdičku.
“Tobě,” zamračil jsem se na podivný patvar, který vznikl při rozříznutí plodu. “Není to hvězdička,” řekl jsem. Plácající se Magikarp udělal zklamané zvuky. Rychle jsem však plod otočil.
“Když to ale otočím takhle, je to moc pěkná hvězdička!”
Pokémona jsem pak rychle hodil zpátky do akvária, abych ho netrýznil na suchu. Všem pokémonům vyšlo hezké znamení.
Vesele jsem sledoval, jak se jejich tváře rozjasnily novou nadějí.
“Měl jsi pravdu s tím, že je dobré o Vánocích sem jít, Ehri,” podotkl jsem směrem ke svému lišákovi.
Pokémon se usmál a přikývl. Pomalu se začal blížit večer, tudíž to znamenalo můj odchod.
“Přeju vám všem veselé Vánoce a šťastný nový rok. Doufám, že jsem vám udělal alespoň trochu radost. Určitě se vrátím, až bude po svátcích,” usmál jsem se.
Věnoval jsem významný pohled okřídlenému pokémonovi, avšak nic jsem neříkal. Příště jsem si myslel, že by byl dobrý nápad útulek navštívit s Lily, přeci jen to byl jednu dobu její domov.
//Vulpix - 1x oran
//Vypotřebováno 5x Pomeg
Pokémoni byli motivovaní se více snažit a nový plamen naděje v nich vzplál. Taillow tě sledoval, jak se loučíš, ale neřekl ani slovo. Získal jsi 10 bodů do akce.
VymazatVulpix - 5% sehranosti