Rudovlásce se téměř třásly prsty nadšením. V ruce držela ochranný inkubátor, v němž bylo položené vejce. Vejce bylo dlouhé jako její předloktí, bylo šedé a mělo jakoby rudé bříško. Nehybně sedělo na měkkém polštářku a rudovláska si ho prohlížela ze všech stran. Nemohla uvěřit, že se jí do rukou dostalo něco tak křehkého. Byla nadšená, pokémoní vejce naživo ještě neviděla a teď jí bylo rovnou jedno svěřeno do péče, ale právě proto měla i obavy. Bála se, že se o něj nebude moci správně postarat. Co ona vlastně věděla o pečovaní o vajíčka? Aby si přiznala pravdu, vlastně zhola nic. Byla ale pevně rozhodnuta poskytnou vajíčku co nejlepší péči a dovést ho až k vyklubaní a zrodu nového života. Moc dobře věděla, co za pokémona se uvnitř skrývá, přesto se nemohla dočkat okamžiku, kdy se na šedé skořápce objeví první malé praskliny a malý pokémon vykoukne na svět. Určitě to vyžadovalo hodně péče. Ale jednou slyšela, že když se pokémon líhne z vejce, vajíčko začne nejprve zářit. Moc to chtěla vidět na vlastní oči. Dívka seděla na posteli v pokémoním středisku, kam přišla právě proto, aby mohla dopřát vajíčku vše co potřebuje. Nastal čas postarat se o vajíčko, a tak opatrně otevřela inkubátor. Přestože to nazývala jako inkubátor, vajíčko to nijak nezahřívalo, sloužilo to pouze jako ochrana vajíčka před rozbitím. Dívka opatrně vytáhla vajíčko z inkubátoru a chvíli si to podržela v rukách v úrovni svých očí. Přejela prsty pomalu po skořápce a divila se, jak tvrdá je. Pak lehce zaklepala na vajíčko. Ozval se zvláštní zvuk. Zkusila přiložit ucho k vajíčku, jestli něco neslyší. Chtěla ucho od vajíčka odlepit, jelikož nic neslyšela. Zřejmě přes tak tvrdou skořápku nejde nic slyšet, pomyslela si, když pak něco zaslechla. Byl to jemný pravidelný zvuk. Zvuk úderu. Zvuk malého bijícího srdíčka ještě nenarozené tvora. Užasle položila vajíčko na postel a uvažovala, co by měla dělat . Usoudila, že by vajíčko měla držet v teple. Také ji došlo, že by nemělo být špinavé. A tak vytáhla nový ručník, který měla v batohu. Nedávno si ho koupila v obchodě, a tak byl ještě nepoužitý. Perfektní pro omývání vajíčka. Vajíčko s sebou vzala do koupelny. Nejprve si napustila do umyvadla vlažnou vodu. Ponořila do něj ručník, jenž následně vyždímala. Pak jím začala přejíždět po povrchu vajíčka. Neviděla v tom žádný velký rozdíl, a tak se rozhodla, že vajíčko pořádně umyje. Do vany nechala téct teplou vodu, ne však tak horkou, ani nijak moc studenou, aby vajíčku nějak uškodila. Vzala houbu a mýdlo, které bylo v pokoji připravené a začala umývat vajíčko. Ponořila ho do vody a houbou ho začala omývat. Brzy se na skořápce začaly objevovat první mydlinky. Umývala ho dokud vajíčko téměř nezmizelo pod bílou pěnou. Chvilku ho nechala ve vaně, jen po dobu než začala voda chladnout. Pak ho opláchla od mydlinek a vytáhla z vany. Osušila ho ručníkem, ale vzhledem k tomu, že ho před tím namočila, nestihl tak moc proschnou, aby úplně vysušil vajíčko od vody. Když odcházela z koupelny, vajíčko bylo pořád ještě vlhké. Sedla si s ním zase na postel a rukávem se z něj snažila odstranit poslední krůpěje vody. Ani se nenadála a vajíčko bylo suché. Ještě chvíli tam seděla a přelešťovala jej rukávem, dokud neusoudila, že už se více lesknout nemůže. Pak posadila vajíčko vedle sebe a obmotala ho dekou, aby bylo v teple. Vytáhla si knížku a chtěla si začít číst, jenže ji nějak vadilo, jak vajíčko leží vedle ní. Tak ho tedy vzala do náruče a cítila se mnohem spokojenější.
Začala si číst, když ji napadlo, že by mohla přečíst i něco pro vajíčko. Pohledala v batohu a našla nějaké pokémoní příběhy. Zpátky se posadila na postel a začala polohlasem předčítat jeden z nich. Nejdříve si připadala dost hloupě, že čte vejci, které ještě nevnímá svět a nemůže ji slyšet, ale na druhou stranu ji to i trochu uklidňovalo. Mluvení na vajíčko a chování se, že je to něco živého pro ni bylo mnohem přirozenější. Už byla skoro na konci pohádky, když se jí začaly klížit oči. Zaklapla knížku a protáhla se. Místo toho, aby vrátila vajíčko do inkubátoru přitiskla ho něžně k sobě. Pak zhasla lampičku, kterou měla na nočním stolečku vedle postele a ponořila tak pokoj do měkké tmy. Spolu z vajíčkem se uvelebila v posteli. Chvíli na to ji už spánek unášel do říše snů. Pouze doufala, že v noci vajíčko nepřilehne nebo neshodí z postele. Ale jakoby jí v tom bránil nějaký pud, a tak jen ležela celou noc vedle vajíčka a zahřívala ho svým tělem.
Rudovlásce se téměř třásly prsty nadšením. V ruce držela ochranný inkubátor, v němž bylo položené vejce. Vejce bylo dlouhé jako její předloktí, bylo šedé a mělo jakoby rudé bříško. Nehybně sedělo na měkkém polštářku a rudovláska si ho prohlížela ze všech stran. Nemohla uvěřit, že se jí do rukou dostalo něco tak křehkého.
OdpovědětVymazatByla nadšená, pokémoní vejce naživo ještě neviděla a teď jí bylo rovnou jedno svěřeno do péče, ale právě proto měla i obavy. Bála se, že se o něj nebude moci správně postarat. Co ona vlastně věděla o pečovaní o vajíčka? Aby si přiznala pravdu, vlastně zhola nic. Byla ale pevně rozhodnuta poskytnou vajíčku co nejlepší péči a dovést ho až k vyklubaní a zrodu nového života.
Moc dobře věděla, co za pokémona se uvnitř skrývá, přesto se nemohla dočkat okamžiku, kdy se na šedé skořápce objeví první malé praskliny a malý pokémon vykoukne na svět. Určitě to vyžadovalo hodně péče. Ale jednou slyšela, že když se pokémon líhne z vejce, vajíčko začne nejprve zářit. Moc to chtěla vidět na vlastní oči.
Dívka seděla na posteli v pokémoním středisku, kam přišla právě proto, aby mohla dopřát vajíčku vše co potřebuje. Nastal čas postarat se o vajíčko, a tak opatrně otevřela inkubátor. Přestože to nazývala jako inkubátor, vajíčko to nijak nezahřívalo, sloužilo to pouze jako ochrana vajíčka před rozbitím. Dívka opatrně vytáhla vajíčko z inkubátoru a chvíli si to podržela v rukách v úrovni svých očí.
Přejela prsty pomalu po skořápce a divila se, jak tvrdá je. Pak lehce zaklepala na vajíčko. Ozval se zvláštní zvuk. Zkusila přiložit ucho k vajíčku, jestli něco neslyší. Chtěla ucho od vajíčka odlepit, jelikož nic neslyšela. Zřejmě přes tak tvrdou skořápku nejde nic slyšet, pomyslela si, když pak něco zaslechla. Byl to jemný pravidelný zvuk. Zvuk úderu. Zvuk malého bijícího srdíčka ještě nenarozené tvora. Užasle položila vajíčko na postel a uvažovala, co by měla dělat . Usoudila, že by vajíčko měla držet v teple. Také ji došlo, že by nemělo být špinavé. A tak vytáhla nový ručník, který měla v batohu. Nedávno si ho koupila v obchodě, a tak byl ještě nepoužitý. Perfektní pro omývání vajíčka.
Vajíčko s sebou vzala do koupelny. Nejprve si napustila do umyvadla vlažnou vodu. Ponořila do něj ručník, jenž následně vyždímala. Pak jím začala přejíždět po povrchu vajíčka. Neviděla v tom žádný velký rozdíl, a tak se rozhodla, že vajíčko pořádně umyje. Do vany nechala téct teplou vodu, ne však tak horkou, ani nijak moc studenou, aby vajíčku nějak uškodila.
Vzala houbu a mýdlo, které bylo v pokoji připravené a začala umývat vajíčko. Ponořila ho do vody a houbou ho začala omývat. Brzy se na skořápce začaly objevovat první mydlinky. Umývala ho dokud vajíčko téměř nezmizelo pod bílou pěnou. Chvilku ho nechala ve vaně, jen po dobu než začala voda chladnout. Pak ho opláchla od mydlinek a vytáhla z vany. Osušila ho ručníkem, ale vzhledem k tomu, že ho před tím namočila, nestihl tak moc proschnou, aby úplně vysušil vajíčko od vody.
Když odcházela z koupelny, vajíčko bylo pořád ještě vlhké. Sedla si s ním zase na postel a rukávem se z něj snažila odstranit poslední krůpěje vody. Ani se nenadála a vajíčko bylo suché. Ještě chvíli tam seděla a přelešťovala jej rukávem, dokud neusoudila, že už se více lesknout nemůže. Pak posadila vajíčko vedle sebe a obmotala ho dekou, aby bylo v teple. Vytáhla si knížku a chtěla si začít číst, jenže ji nějak vadilo, jak vajíčko leží vedle ní. Tak ho tedy vzala do náruče a cítila se mnohem spokojenější.
Začala si číst, když ji napadlo, že by mohla přečíst i něco pro vajíčko. Pohledala v batohu a našla nějaké pokémoní příběhy. Zpátky se posadila na postel a začala polohlasem předčítat jeden z nich. Nejdříve si připadala dost hloupě, že čte vejci, které ještě nevnímá svět a nemůže ji slyšet, ale na druhou stranu ji to i trochu uklidňovalo. Mluvení na vajíčko a chování se, že je to něco živého pro ni bylo mnohem přirozenější. Už byla skoro na konci pohádky, když se jí začaly klížit oči. Zaklapla knížku a protáhla se.
VymazatMísto toho, aby vrátila vajíčko do inkubátoru přitiskla ho něžně k sobě. Pak zhasla lampičku, kterou měla na nočním stolečku vedle postele a ponořila tak pokoj do měkké tmy. Spolu z vajíčkem se uvelebila v posteli. Chvíli na to ji už spánek unášel do říše snů.
Pouze doufala, že v noci vajíčko nepřilehne nebo neshodí z postele. Ale jakoby jí v tom bránil nějaký pud, a tak jen ležela celou noc vedle vajíčka a zahřívala ho svým tělem.
Čistota +3, teplo +1
Vymazat