Vítejte u šesté lekce, studenti!
Možná se ptáte, proč vám lekce začala později? Odpověď je jednoduchá! Bude shromáždění na výlety! Šestá lekce nebude jen nějaká. Doteď jste měli všechny tři třídy stejné zadání, jen lehce pozměněné její znění. Nyní si však vaši mentoři pro vás připravili zbrusu unikátní zadání, jen pro vás jako třídu!
A zadání týdenního výletu...
Každý jste si vybrali vaši třídu z jiného důvodu, někdo si ji vybral, protože se chce po těchto stopách vydat, jiní zase protože to bylo to nejbližší k tomu, co chce vykonávat v budoucnu. Tak či onak, každá třída má své specifikum... tak proč jej neaplikovat v praxi?
V této lekci aplikujete své studium z předchozích lekcí a budete pracovat! Zadání jsou různá a ojedinělá pro každou třídu - přečtěte si prosím zadání opatrně.
Všechny potřebné informace naleznete pod zadáním a pravidly.
V této lekci aplikujete své studium z předchozích lekcí a budete pracovat! Zadání jsou různá a ojedinělá pro každou třídu - přečtěte si prosím zadání opatrně.
Všechny potřebné informace naleznete pod zadáním a pravidly.
PROFESSOR CLASS
Profesor Kukui si sjednal s ředitelem Oakem výlet do Kanta! Jak jistě víte nebo jste si povšimli, profesor Oak z Kanta je bratranec ředitele Oaka z Aloly. Jelikož profesor Oak vlastní svou farmu a sídlo pro mnoho pokémonů, je přeci ideální tam jít a prozkoumat okolí i pokémony!
Profesor Kukui si s tebou vezme pokémony s variacemi Aloly a v Kantu se budou poměřovat s jejich normálními variacemi. Každý student proto dostane na místě na starost dva pokémony, se kterými bude jednat jako se svými! Pokémona si samozřejmě pak nemůžete pochopitelně nechat.
Seznam vylosovaných pokémonů se nachází níže v článku. Za starání se o pokémony můžete získat body zručnosti.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde je možné hrát cestu do Kanta.
Profesor Kukui si s tebou vezme pokémony s variacemi Aloly a v Kantu se budou poměřovat s jejich normálními variacemi. Každý student proto dostane na místě na starost dva pokémony, se kterými bude jednat jako se svými! Pokémona si samozřejmě pak nemůžete pochopitelně nechat.
Seznam vylosovaných pokémonů se nachází níže v článku. Za starání se o pokémony můžete získat body zručnosti.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde je možné hrát cestu do Kanta.
DOCTOR CLASS
Kde jinde se dá léčit pokémony než v Pokémoním středisku. Naštěstí či naneštěstí, sestra Joy na ostrově Melemele právě onemocněla, pravděpodobně se přepracovala. Úkolem studentů doktorské třídy je proto zastoupit její pozici a vypomoct v pokémoním středisku!
Pokémoní středisko není jen místo, kde si trenéři můžou nechat prohlédnout své pokémony. Jedná se i o ubytovnu pro trenéry, kteří se nachází daleko od domova. Ač se nezdá, je tam spoustu práce.
Seznam prací se nachází níže v článku. Za práce ve středisku můžete získat peněžní odměnu.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde je možné hrát domluvení, kdo udělá co.
Pokémoní středisko není jen místo, kde si trenéři můžou nechat prohlédnout své pokémony. Jedná se i o ubytovnu pro trenéry, kteří se nachází daleko od domova. Ač se nezdá, je tam spoustu práce.
Seznam prací se nachází níže v článku. Za práce ve středisku můžete získat peněžní odměnu.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde je možné hrát domluvení, kdo udělá co.
TRAINER & CONTEST CLASS
Co čeká v praxi trenéry a koordinátory je jasné. Kahuna Olivie vás vezme přes moře na její rodný ostrov - Akala! Jedná se o malý ostrov se sopkou, jež je hlavním zdrojem živin v půdě. Ostrov je tak velmi úrodný.
Studenti sem však nepřijdou za hospodařením. Vyzkouší si výzvu zvanou Grand Trial, která je velmi podobná obyčejným stadionům. Jedná se o výzvu, jejíž odměnou je obyčejně Z-move - krystal umožňující naučení nového super silného útoku. Tu odměnu samozřejmě nedostanete, jelikož nejste oficiální vyzyvatel - jedná se jen o vyzkoušení.
Tato výzva se občas koná ve formě double battles, dva pokémoni proti dvěma, tudíž je i velmi prospěšná koordinátorům. I koordinátoři musí v soutěžích přeci bojovat a vystupování se už zkoušelo v minulých lekcích.
Seznam těch, kteří můžete vyzvat, se nachází níže v článku. Ze zápasení můžete získat levely a zkušenosti v bitvách.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde studuje ze zápasů ostatních nebo jim hezky fandíte.
Studenti sem však nepřijdou za hospodařením. Vyzkouší si výzvu zvanou Grand Trial, která je velmi podobná obyčejným stadionům. Jedná se o výzvu, jejíž odměnou je obyčejně Z-move - krystal umožňující naučení nového super silného útoku. Tu odměnu samozřejmě nedostanete, jelikož nejste oficiální vyzyvatel - jedná se jen o vyzkoušení.
Tato výzva se občas koná ve formě double battles, dva pokémoni proti dvěma, tudíž je i velmi prospěšná koordinátorům. I koordinátoři musí v soutěžích přeci bojovat a vystupování se už zkoušelo v minulých lekcích.
Seznam těch, kteří můžete vyzvat, se nachází níže v článku. Ze zápasení můžete získat levely a zkušenosti v bitvách.
V případě role-play hraní reagujte pod příspěvek vašeho mentora, kde studuje ze zápasů ostatních nebo jim hezky fandíte.
PROFESSOR CLASSRORY -
Alolan Exeggutor (samec, velmi klidný, zpívá) & 
Exeggutor "Chipi, Chapi, Choco" (samec, výbušný, často skáče a mlátí okolí)JANET -
Alolan Meowth (samička, zlodějka) & 
Meowth (samička, velmi stydlivá)INO -
Alolan Diglett "Rey" (samička, chce být idol) & 
Diglett "Roy" (samec, paranoidní, citlivý na to, že je plešoun)AZRIA -
Alolan Geodude "Tyler" (samec, má rád bicepsy) & 
Geodude (samička, má ráda bicepsy)TANIA -
Alolan Rattata (samec, mafián, velmi starý) & 
Rattata (rozmazlený fracek)MITSURI -
Alolan Sandshrew "Igloo" (samička, válí sudy, je divná) & 
Sandshrew (samička, pořád spí)- Je možné domyslet si rozšíření povahy.
- Tyto pokémony je možné vzít do terénu - pamatujte, nacházíte se v Kantu.
- Jedná se o školní výlet, tudíž můžete napsat i cestu - v tom případě vidíte ostatní hráče.
DOCTOR CLASSPráce 02: Sestra Joy zarezervovala jednomu VIP trenérovi apartmán. Je však naprosto prázdný, je třeba přestěhovat nový nábytek.
Práce 03: Je třeba ošetřit zraněné pokémony. Je jich spoustu a jejich zranění jsou různá, někteří jsou popálení, jiní zranění a plní škrábanců.
Práce 05: Doktor potřebuje asistenci po svém boku. Ošetřuje totiž velmi agresivního Taurose, který kope na všechny strany. Zahraj si na zaříkávače Taurosů a uklidni rozběsněného pokémona.
Práce 08: Pokémoni si žádají speciální potravu, obzvlášť nemocní. Potřebují vyváženou stravu. Připrav kombinaci bobulí s granulemi pro různé pokémony.
Práce 10: Je potřeba nakrmit mláďata čerstvě vylíhnutých pokémonů. Pijí pouze mléko, ale rádi prozkoumávají svět kolem sebe, tak pozor!
Práce 11: Nějaký trenér rozlil limonádu po svém elektrickém pokémonovi a ten použil bleskový útok na elektrické obvody. Oprav je.
- Práce se obměňují pokaždé, když ji někdo splní.
- Počet splněných prací neovlivňuje získané body - je možné při pečlivosti získat všech sedm bodů z jedné práce, ale také nula bodů za její neúspěšné splnění.
- Vidíte ostatní hráče, jak pracují a můžete jim podat pomocnou tlapku, pokud se na tom domluvíte. Pak je třeba do děje uvést i tu pomoc.
- Středisko má jen ženské uniformy. Hodně štěstí, chlapci.
TRAINER & CONTEST CLASS
LANA - 
Popplio (Lv. 13), 
Wishiwashi (Lv. 4), 
Alomomola (Lv. 26)
KIAWE - 
Salazzle (Lv. 33), 
Alolan Marowak (Lv. 21), 
Turtonator (Lv. 27)
MALLOW - 
Lurantis (Lv. 6), 
Tsareena (Lv. 21), 
Pikipek (Lv. 11)- Je třeba odzápasit všechny tři pokémony jednoho trenéra, než přejdete k dalšímu. Napište vždy jeden zápas, váš pokémon proti trenérovu a vyčkejte na hodnocení, zda jste porazili či zápas pokračuje.
- Počet poražených pokémonů neovlivňuje body - zápas samotný je to, co se hodnotí.
- Vybírejte trenéry dle levelů jejich pokémonů, ale i dle typové výhody a nevýhody.
- Postavy jsou navržené dle originálního anime - pro detailnější role-play využijte koncepty pro dodržení jejich povahy.
- Rozhodčí je Olivia. Je možné studovat i zápasy ostatních hráčů.
- Úkoly můžete plnit zde pod článkem či v případě Professor Class v Kantu dle potřeby.
- Tento děj probíhá příběhově individuálně - zápasy jsou během jednoho dne, starání se o pokémony v průběhu týdne, práce ve středisku dle potřeby.
- Maximálně lze získat 7 bodů.
- Své příspěvky lze posílat na jakékoliv místo do finálního data, což je 18.8.
- Předtím, než začnete plnit lekce, pokud jste se ještě nepřihlásili, je třeba napsat do hlavního článku o výběru třídy.
Hodně štěstí při psaní vašich tréninků. Nechť vás inspirace neopouští. Pro případné dotazy a domluvy využijte chatovou místnost nebo komentáře pod tímto článkem.
Profesor Kukui si začal před odletem počítat své studenty a panicky hledat v houčku, zda má všechny. “Pamatujte, studenti. V letadle nedělejte hluk a chovejte se slušně. Do Kanta je to přibližně let trvající tři hodiny. Jakmile dorazíme na letiště v Kantu, vyzvedne si nás profesor Oak a společně zamíříme přímo do jeho laboratoře. Tam každý obdrží dvojici pokémonů, o kterou se budete starat po dobu jednoho týdne. Doufám, že jste si všichni nabalili dostatek věcí a jídla,” pověděl. “Pokud máte nějaké dotazy, ozvěte se prosím nyní. V letadle na sebe nemůžeme křičet. Ten, pro koho se jedná o první let v jeho životě, tomu doporučuji co nejrychleji usnout - přes moře budeme mít mírné turbulence… jako vždy.”
OdpovědětVymazatZvedl telefon, aby mohl informovat svou profesorku Burnet, že je naprosto v pořádku a že jsou připraveni. Pak jste společně všichni jako skupina zamířili do terminálu.
Výletování s nově přidělenými pokémony a Sol
Vymazat*Začátek výletu, přesun do Kanta, krátké seznámení s pokémony*
1. část
Po vyslechnutí hlášení z hlavní budovy jsem radostí skoro vyskočila do vzduchu – Sol na mě přitom zaraženě koukala, co to zase blázním, ale já si k ní na oplátku jen dřepla a uculila jsem se. „Kanto, Kanto!“ křičela jsem nadšeně a culila se na Sol – přeci jen Kanto byl můj domov. „Můžu navštívit rodinu, můžu se rozhlédnout po celém regionu – poznat nové pokémony, nová místa, včetně cukráren a podobně…“ nadšeně jsem se zubila a téměř jsem nezavřela pusu, viděla jsem, jak se Sol baví na můj účet, protože jsem vážně momentálně nebyla k udržení. To už jsme ale nastupovaly na loď. Už při nástupu jsem spatřila další účastníky letní školy, zdá se, že to ale byla jen naše profesorská třída, která mířila takhle daleko. Zdá se, že jsem se příliš zaměřila jen na jednu část hlášení, a tak jsem příliš netušila, co mají za úkol další dvě ze tříd. Zahlédla jsem i Ino s Kevinem, se kterými jsem se tu zatím jako s jedinými stihla trochu blíže seznámit, i když stále ne tak, jak jsem chtěla.
Vykoukla jsem z lodi a pozorovala moře – byl čas na krátké rozloučení s touhle krásnou krajinou, ale věřím, že v Kantu najdu něco podobného, také je tam krásně, jen jsem jeho krásy ještě nestihla prozkoumat. A byl na to ten správný čas. Kdy jindy bych Kanto měla poznat než teď? Nastal správný čas, pokud už není pozdě – musím poznat svůj region, jinak se nemůžu považovat za chovatelku pocházející z Kanta! Usmála jsem se na Sol, než jsme vystoupily z lodi. Po vystoupení nás již v regionu Kanto přivítal profesor Oak – musela jsem se na něj usmát, není to tak dlouho, co jsme se viděli posledně a kdy mi předal mou Charmander. /Kdyby jen věděl, co mi to dal za třeštidlo…/ pomyslela jsem si a profesora pozdravila: „Dobrý den, profesore, prý mám od Vás dostat pokéball s nějakým pokémonem z Kanta, který má mít i jeho alolanskou formu – což by měl být…“ zašmátrala jsem v kapse a vytáhla další můj plný pokéball, vlastně momentálně jediný, vzhledem k faktu, že Sol mi pravidelně cestovala spíše po boku a do pokéballu si chodila více méně jen odpočinout. Všimla jsem si, že je ráda v kontaktu se světem a minimálně pohledem vyhledává nové „oběti“ pro její náboženství. Tak jsem jí něco takového neodepírala, dokud nedělala vyloženě neplechu, neplánovala zabíjet lidi a podobně, to bych se pak mohla dostat do poměrně nepříjemné situace s paní policistkou…
Každopádně to už mi profesor Oak předával pokéball s pokémonem, stejně tak jako následně i dalším studentům. Teď jsem v každé ruce držela pokéball s pokémonem, kterého jsem nikdy neviděla – vlastně mi ani nebylo řečeno, co za pokémona to bude, ale po nahlášení svého jména profesoru Oakovi přesně věděl, jaký pokéball mi dát, přestože se tam povalovalo ještě pár dalších, pravděpodobně pro ostatní účastníky tohoto úkolu. Nu, zdá se, že v tom profesor Oak i profesor Kukui měli svůj vlastní systém. „Asi to bude chtít trochu klidu…“ poznamenala jsem, když se to tu hemžilo ostatními trenéry a Sol přikývla. Proto jsme vyšly z laboratoře profesora Oaka, kam nás zatím zavedl a zamířili jsme do vysokých trav – prý se tu sem tam poflakovali různí pokémoni, alespoň se to povídalo, ale to mě teď nezajímalo, chtěla jsem jen trochu klid pro seznámení se s pokémony, se kterými prožiji další týden, proto jsem stébly je proběhla a zastavila se u nedaleké louky – bylo tu krásně, všechno tu kvetlo – krásně barevně.
2. část
VymazatZdá se, že o tomto místě nikdo příliš nevěděl a já jsem z pracovny pana profesora utekla dost rychle na to, aby mě stihl někdo jiný následovat na tohle klidné místo. Ne, že bych byla až takový asociál, ale mám takové tušení, že na poznání nových pokémonů bude lepší nějaké to ústraní – přeci jen by třeba některý z nich mohl být plachý. Rozhodla jsem se nakonec vyvolat oba pokémony současně. Vzhledem k tomu, že jsem neznala jejich povahy, nemohla jsem hádat, jestli náhodou jeden z nich nebude žárlivý, nebo se neurazí, kdyby byl „až druhý“. Při vyhození míčků jsem trochu přivřela oči, jelikož se objevila mně známá mírná záře, která mě doteď provázela vždy, když jsem po odpočinku povolávala Charmander…
Najednou se přede mnou objevili dva pokémoni. Byli si dost podobní, ale drobných rozdílů jsem si mohla všimnout. Obecně jsem o těchto formách pokémonů nic nevěděla, tedy, již při prvním úkolu, když jsem zkoumala okolí a pokémony prostředí Aloly a narazila jsem na dva Vulpixy, mě profesor upozornil, že bývali v tomto regionu vzácní, také mi řekl, že existují i alolanští Vulpixové, kteří se výrazně odlišují – ne až tolik vzhledově, ale jejich typem, a tedy i původním bydlištěm. Když jsem se podívala na tyto dva pokémony, musela jsem na pomoc vytáhnout pokédex. Pověděl mi, že jde o Sandshrewy, alolanského a jednoho z regionu Kanto. Z Kanta byl ten pískové barvy, to dá rozum, vždyť měl i jméno po písku. A ten druhý? Byl sněhově bílý – kdybych mohla hádat, tipovala bych ho na ledový typ, pokud to vážně bylo tak, že oba z nich jsou jiného typu. Usmála jsem se na ty dva a dřepla jsem si k nim, pak jsem si však všimla, že ten pískový má zavřené oči, asi právě spal. Překvapeně jsem zamrkala, nechtěla jsem ho budit, a tak jsem využila šance, když jsem si všimla, že oči pootevřel, a tak jsem ho jen lehce pohladila po hlavičce, abych ho udržela vzhůru. „Dobré ráno,“ uculila jsem se, a pak jsem si klekla k oběma pokémonům, Sol mi vykukovala za zády. „Ahojte! Já jsem Mitsuri, dostala jsem za úkol se o vás tenhle týden postarat…“ prohlédla jsem si oba pokémony a udržovala jsem si přátelský úsměv, „tohle je Sol, můj starter,“ Sol si čupla přede mě a také vypadala zaujata novými pokémony. „Doufám, že budete dalšími šiřiteli mého náboženství!“ Nechtěně jsem protočila oči, když jsem zaslechla, co to mluví, ale naštěstí si toho nevšimla. „Jsem chovatelka pokémonů, sice jsem na počátku své chovatelské cesty, při které se chci věnovat hlavně prohlubování vztahů s mými i divokými pokémony, cestovat po regionech, prohlížet si krajinu, plnit nejrůznější úkoly, ale jak jsem zjistila v minulé lekci, třeba i pokémony trénovat, aby zesílily jak jejich schopnosti, tak i pouto mezi námi. No, chovatelství je disciplína, která prakticky nijak neomezuje – nejde mi o nějaké odznaky či stuhy, ale v podstatě chci dosáhnout skoro toho samého co každý trenér, či koordinátor – všichni si chceme užívat, zjišťovat nové věci a bavit se,“ uculila jsem se na pokémony a se zaraženým výrazem začala sledovat, jak se pískový Sandshrew začíná kolem mě kutálet jako nějaký balvan dokolečka. Vlastně to vypadalo docela zábavně, ale to jsem nemohla tušit, že tohle nedělá každý Sandshrew. Vlastně jsem si myslela, že je to nějaké jejich… Poznávací znamení, nebo něco takového. Jakmile se dokutálel, zadržela jsem smích a na oba pokémony jsem se podívala. „Máte nějaké jméno?“ zajímala jsem se a Sandshrew, který válel sudy se na mě podíval: „Igloo“. Chvilku jsem si myslela, že jsem snad přeslechla, ale pak mi došlo, co jsem doopravdy slyšela. „Igloo?“ zeptala jsem se pro jistotu, kdybych náhodou vážně přeslechla. To jméno bylo… Svým způsobem dost vtipné, ale dá se říct, že ten, kdo Sandshrew toto jméno vymyslel, ho vymyslel doopravdy trefně. „Dobrá, Igloo… A ty?“ usmála jsem se na pískovou Sandshrew, která vypadala, že zase každou chvilku usne – tímto oslovením jsem ji ale z té snahy vytrhla a jen se na mě trochu rozespale podívala.
3. část
Vymazat„Máš ty nějaké jméno?“ zeptala jsem se béžového pokémona přívětivým hlasem. Zavrtěla hlavou a já se jen podivila. „Ne?... A chtěla bys nějaké?“ zeptala jsem se, ale pak jsem se musela zarazit. Mohu jí vůbec přidělit jméno, když se nestala mým pokémonem? Neukamenuje mě pak profesor Oak? Raději jsem nad tím ale mávla rukou, mezi tím ale začala opět usínat, a tak jsem ji pohladila pro změnu po pacce. „Ty ráda spíš, viď?“ zasmála jsem se na pořád usínajícího pokémona, který mi na oplátku přikývl. Mezi tím sněhobílá Sandshrew začala vydávat docela děsivé pisklavé zvuky, zdálo se, jako by jimi chtěla druhou Sandshrew probrat z tohohle zimního-spánkového režimu, protože kolem ní poskakovala a tyto zvuky vydávala dál, přestože jsme na ni obě se Sol trochu zaraženě koukaly. Dobrá, takže dočasně mám v týmu jednu náboženskou fanatičku, jednu zvláštně se chovající a divné zvuky vydávající Sandshrew a jednu věčně spící Sandshrew. Pokud bych teď mohla udělat nějaký ten double facepalm, asi bych ho udělala. Faktem ale zůstávalo, že i toto byl druh zábavy, který mi byl sympatický – aano, vážně jsem se asi i nad takovouhle pitomostí dokázala pobavit, alespoň s nimi nebyla nuda, ne? Snad spolu ten týden prožijeme spoustu legrace, tedy, při téhle sestavě bych o tom snad ani chvilku nepochybovala.
„Hele, vy dvě… Tři,“ usmála jsem se i na Sol, „profesor Kukui říkal, že se máme tento týden chovat jako obvykle, takže počítám, že se trochu projdeme po Kantu, porozhlédneme se tu a třeba i narazíme na nějaké pokémony, se kterými bychom se mohli skamarádit, co vy na to? Věřím tomu, že si vzájemně budeme dobrými společníky!“ Zazubila jsem se a zvedla se z kleku, ve kterém už jsem dobrých pár minut setrvávala a začala od toho dost dřít kolena. „Co byste řekli na to, kdybychom se teď vydali k Moss rocku? Slyšela jsem, že čas od času se tam objeví zvláštní záře, nevím, co to znamená, ale asi tam jsou i nějací pokémoni!“ Pokémoni na mě koukali jako na přízrak – písková Sandshrew dokonce přestala na chvilku pískat, jako by ji snad překvapilo mé nadšení. Avšak když viděli moji radost, přikývli. „Dobrá, odpočiňte si, vy dva – jistě toho je na vás pro začátek trochu příliš,“ nebyla jsem si jistá, jestli by Igloo něco nevyvedla, kdybych ji nechala pobíhat vedle mě navolno, anebo se kutálet, kdoví, co to dělala. Jednoduše se zdála jako velmi hyperaktivní pokémon, ale ani to nemuselo být vždy na škodu. Co se však týká druhé Sandshrew, asi ocení trochu spánku a je všeobecně známou věcí, že nejlépe se pokémonům spí v pokéballu. Proto jsem oba pokémony s rozloučením odvolala, a ještě před tím jim slíbila, že je opět přivolám, až se dostaneme na určené místo. Sol se rozhodla mi cestovat po boku, odpočinku prý už měla dost, a tak bude prý capkat pěkně vedle mě…
->> směr Moss rock (doufám, že nevadí, že takhle navážu na to chytání a spojím to s příběhem, nepočítala jsem, že v rámci tohohle úkolu budu cestovat mezi regiony, tak se to trochu zkomplikovalo ^^")
//Nevadí :D
VymazatSandshrew souhlasily... nebo alespoň jedna, ta druhá mezitím duševně usnula, tudíž vlastně netušila, kam se míří. Obě však věděly, co je tenhle týden čeká, což bylo dobře.
Zručnost - 4%
Získala jsi 3 body.
Zoznámanie sa s Exeggutormi
Vymazat1/
Výlet. Do Kanta. Ahh. Mám všetko? Donuty? Lilith? Donuty? Vodu? Pas? A... no, niečo som určite zabudla, tým som si bola istá. Pri nastupovaní som bola úplne zelená, nie z letu, ale z myšlienky na to, čo som si len zabudla. Nástup samotný problém nebol - ale aj tak som sa v lietadle nervózne ošívala.
Kanto bolo nádherné. Nie tak teplé ani nádherné ako Alola, ale to nebol žiaden región, a Kanto som si zamilovala už z okienka z lietadla. Krajina vyzerala naozaj zaujímavo, to sa muselo nechať, a neskutočne som sa tešila na iné varianty pokémonov. Teoreticky som ich poznala väčšinu, ako vyzerajú v iných krajoch, ale všetko to bolo len... teoreticky.
"Rory ty dostaneš na starosť Exeggutor dvojicu, dobre? Opatrne, dokážu byť... celkom nebezpeční, hlavne, keď sú povahovo agresívni, hm?" - "Obaja?" zamrkala som neisto a Kukui pokrčil plecami. "Profesor Oak spomínal, že ten jeho Exeggutor je celkom výbušný. Toho alolského si určite videla - nebude ti robiť problémy. Môžeš sa ešte pridať na oficiálne rozdávanie, ale myslím, že aj ty, aj Lilith by ste ocenili čas na preskúmanie okolia, nie?" Rozžiarene som prikývla. "Určite. Mám s nimi aj niečo robiť?" Profesor na mňa pobavene zamrkal. "Myslím, že bude stačiť, ak budeš robiť to, čo vždy. Flákate sa s Lilith celkom slušne, hm? Žiadne chovateľské poháre od teba ešte nemám!" Mierne ofučane som si založila ruky na neexistujúcich prsiach, no sama som vedela, že si robí srandu. "Čo vám poviem, s deťmi mi to nejde tak dobre, ako kedysi..." pokrčila som plecami. "A hlavne, sú sú chovateľské súťaže naozaj potrebné? Veď ide o to, ako vychovávame našich pokémonov, vážne, načo v tom súťažiť?" triasla som hlavou a prof ma po nej ukľudňujúco potľapkal. "Jasné, chápeme. Spravíš prevrat v súťažení. Bež, nech stíhaš všetko to flákanie!" Nutno dodať, že mi nebolo treba hovoriť dvakrát a z labáku som vybehla rýchlosťou svetla. Zamierila som do parku - zo strachu z toho, že sa tratím. Ehm...
"Hellou, som Rory, a toto tu je Lilith! Strávime spolu nejaký čas, dobre?" spustila som v momente, ako boli dvaja Exeggutori von z ballov. A až potom som si ich aj zblízka prezrela. "Aký si malý!" vypískla Lilith pobavene a začala skákať okolo Exeggutora z Kanta. Ten sa zamračil, všetky tri hlavy, a okamžite do Lilith vpálil hlavičku. Alolský Exeggutor pomaly zamrkal a sklonil sa k nej, s miernou obavou. Lilith totiž vyzerala, že vidí len hviezdičky, kým Exeggutor z Kanta sa tváril extra spokojne. "Ja som Exeggutor a rád spievam. Teší ma!" ozval sa ten väčší - a hlavička na jeho chvoste nadšene prikyvovala, aj keď vyzerala jemne priblblo. Lilith sa prebrala a s vervou sa začala s Exeggutorom z Kanta doťahovať, a ja som sa preto otočila práve k tomu nášmu, z Aloly. "Vždy som vedela že ste vysokí, ale pri Exeggutorovi z Kanta ste fakt obrí. Oh. Uh. Vlastne som sa s Exeggutorom nikdy nerozprávala - mala by som používať nejaké špecifické zámená? Ste všetci samčekovia? Alebo sú aj samičky?“ Exeggutor zamrkal. „To je od teba veľmi milé, že sa pýtaš. Ak by ti to nevadilo, hovoriť s nami v množnom čísle by bolo príjemné – sme síce jeden, no stále sme štyria. Pre vás, ľudí, to musí byť poriadne mätúce...“ Pokrčila som plecami. „Vlastne mám Zoruu, ktorý je vám celkom podobný. Teda, tak trochu. Má v sebe desať rôznych osobností a všetci zdieľajú jedno telo – naraz byť vonku nemôžu, pretože ak sú, je to veľmi mätúce a nepríjemné, aj pre nich, aj pre prostredie... chcela by som im niekedy skúsiť pomôcť, aby neboli takto uväznení v jednom tele, ale nemyslím, že sa to bude dať,“ zamrkala som neisto. „Vy ste takí ale druhovo, že? Znamená to, že aj Exeggutor z Kanta je na tom rovnako?“ Exeggutor pokrčil imaginárnymi plecami – jeho pohľad hovoril za všetko. „Nevieme, každý z nás je iný. Exeggutora z iného regiónu sme ešte nevideli a nestretli, toto je novinka aj pre nás. Vyzerá byť ale podráždený zo svojej výšky – myslíš, že keby prišiel žiť do Aloly, vyrástol by?“
2/
Vymazat"Máte aj nejaké mená? Alebo, jedno meno?" Exeggutor potriasol hlavou. "Sme jednoducho... my. Exeggutor. Ak to dáva zmysel," zasmial sa spevavo. Vtedy sa mi vybavilo, že hneď povedal, že rád spieva. "Máš nádherný hlas!" pochválila som ho. Bol hlboký a mierne zachrípnutý, ale veľmi príjemný. Keď som sa zamerala na jeho reč, došlo mi, že všetky hlavy otvárali ústa naraz. Páni... "Ale nebojte, nemusíte sa báť, či niečo dáva zmysel. Nie u mňa, a ani u hocikoho iného. Je to perfektne zrozumiteľné, hm?" mrkla som na Exeggutora. "Taakže. Mám teraz dôležitú otázku. Vadilo by vám, ak by som si vás rýchlo porovnala s Exeggutorom z Kanta, ak sa nám ho podarí ukľudniť? Celkom by ma zaujímali regiónové rozdiely... videla som Vulpicov, ale Exeggutorov nikdy," zamrkala som prosebne a Exeggutor prikývol. "Ale určite. Ani sa nemusíš pýtať. Môžem vám aj zaspievať!" ponúkol sa hneď ochotne.
Nájsť Lilith a Exeggutora z Kanta nebol moc problém - doťahujúc sa sa dostali na druhú stranu parku, no aj tak boli relatívne ďaleko. Začala som k ním cupkať, no Exeggutor ma len zvihol vysoko do vzduchu na svoju hlavu a pádlil on. "Ďakujem!" smiala som sa, kým sa palmička nakláňala zo strany na stranu a ja som občas verila tomu, že sa vytrepeme na zem. Prišli sme k dvojici bez pádu. „No, brzdite sa. Ešte sme sa poriadne ani nepredstavili – teda, my s Lilith hej, ale ty rozhodne nie. Nechcel by si?“ oslovila som Exeggutora. Ten sa ošil. „Fajn. Som Chipi, Chapi, Choco. Stačí?“ odfrkol. Zaujímavé bolo, že každá hlava vypľula iné meno, takže som tipovala, že každá sa volá ináč. Oof... „Výborne, teší nás!“ zazubila som sa. "A teraz, keď sme sa tak pekne zoznámili, viete, prečo ste tu?" Menší Exeggutor sa naštvane ošil. "Hej. Sme tvoji otroci, kým sa nevrátiš späť domov. ALE JA SA TI NEPODRIADIM! POČUJEŠ?!! JA SOM-" pri týchto slovách sa k nemu Alolan Exeggutor sklonil, zahryzol sa mu ho listu a vytiahol ho do vzduchu. "Rory vyzerá byť ako milý človek, nebuď k nej nepríjemný," poučila ho hlava Alolan Exeggutora a ja som sa mierne uškrnula. "Presne. A navyše, rozhodne nie ste moji otroci. Som tu na výlete, a mám sa o vás postarať. Takže keď už ide o to, ja mám rolu podobnú otrokovi viac. Vieš?" zabrblala som. "Kŕmim vás,robím program, obskakujem... jop, definitívne som ja ten otrok!" Liltih sa rozosmiala. "Ani by ste neverili aký. Človek, daj mi donuty!" rozkázala si zo smiechom, no potom ich vytiahla spoza chrbta. "Vlastne som si ich už dala sama, ak to nevadí. Dáte si aj vy?" ponúkla obom Exeggutorom a obaja si zobrali - tak to by sme mali. DOnuty na začiatok dobrého vzťahu. Už len presvedčiť Exeggutora z Kanta, že nie som zloduch no. 1. Ehm... viac donutov?
//prosím všetkým pokémonom (Incineroar, Al. Exeggutor a Exeggutor, ak sa im dá dávať papaníčko) aplikovať 1x čokoládový donut, každému jeden :D
Exeggutoři se mezi sebou seznámili a stali se kamarády i s tebou!
VymazatZručnost - 3%
Získala jsi 3 body.
Incineroar - 1% sehranosti
Ďalšie zoznamovanie
Vymazat"Keď už spolu máme stráviť nejaký ten čas," začala som, "mali by sme sa spoznať. Poriadne sa spoznať. A moja teória znie : všetko sa robí lepšie s plným žalúdkom. Takže. Ak máte nejaké požiadavky, sem s tým! Lebo ináč robím program ja. A bude zahŕňať reštauráciu. A koopu donutov," zazubila som sa. Chipi, Chapi, Choco naštvane zavrčal a vyskočil po mne, Lilith ho však našťastie elegantne odrazila a vyzývavo naňho pozrela, ako keby hovorila : Len to skús ešte raz! Bolo milé mať ochrancu, na to som bola už zvyknutá no stále ma to dojímalo. Problém ale bol, že Chipi, Chapi, Choco nevyzeral, že sa plánuje ukľudniť. Ufff...
"Dobre. Začneme jedlom!" rozhodla som podráždene po treťom výpade, keď Chipi Chapi Choco stále nevyzeral že končí. Pokébally som nechcela používať, tušila som, že donútiť ho ísť v takom stave do ballu by ho len viac naštartovalo, no stále som nevedela, čo s ním. "Levi," zamrmlala Lilith. "On má ukľudňujúcu auru. Ani ja sa pri ňom nezvládnem hádať.." odfrkla mierne urazene. Rozžiarila som sa. "To je geniálny nápad! Levi, poď sa zoznámiť s ďalšími kamošmi!" vyvolala som ho. Nutno podotknúť, že Levi nadšený z agresívneho Exeggutora zrovna nebol, no. Ale, milo sa usmial, istený faktom, že ak naňho Exeggutor zaútočí, Lilith pokémona odstrelí, a začal naňho potichu niečo drmoliť. Netušila som, čo mu hovoril, no Exeggutor sa viditeľne upokojil... ah, aura Miloticov...
"A teraz. Dáme si výletík do cukrárne, hm? Poriadnu veľkú, čokoládovú tortu si dáme!" navrhla som nadšene. "S donutmi?" - "Jasné!" - "A my vám k tomu zaspievame-e-ee!" zanôtil Alolan Exeggutor a ja som sa usmiala. "Dohodnuté!"
Skončilo to tak, že po obriu tortu (aj keď nakoniec čokoládová nebola) som vbehla do cukrárne ja a odcupkla som späť za pokémonmi, keďže s Alolan Exeggutormi Kanto moc neráta, a do kaviarne sa nezmestili. Smutné. Na druhú stranu som aspoň mala dobrý dôvod udržať ich na čerstvom vzduchu, žiť zdravo, a kopec ďalších nezmysloch, prečo sa pariť a smažiť na slnku, aj keď v blízkosti nie je pláž alebo zmrzlináreň. O vodnej ploche vhodnej na kúpanie ani nevravím.
"A teraz sa všetci upokojíme a napapáme, dobre?" zahlásila som so žiarivým úsmevom a nakrájala som tortičku na kúsočky. Lilith to podať bolo jednoduché, no už pri Levim nastal problém. Milotic si koláč nakoniec chytil na chvoste a vyriešil to tak. Potom som prišla k Exeggutorovi, tomu z Aloly, a zarazene som naňho pozerala. Hlava sa z výšok spustila do mojej výšky a všetky oči naraz mrkli. „Daj si,“ ponúkla som a Exeggutor si tanier postavil na zem a sklonil sa k nemu. Dokonca aj hlava z chvosta sa otočila na pár hryznutí z torty, takže som bola spokojná.
K agresívnemu Exeggutorovi, Chipi Chapi Chocovi som sa približovala opatrne. Videla som, ako Lilith spozornela, takže som k nemu nešla so strachom. No obozretnosti nie je nikdy dosť, a s tortou v ruke som pred ním zastavila, držiac jedlo ako štít (lebo kto by zaútočil na jedlo?!?).
pt 2
VymazatChipi Chapi Choco ma sledoval rovnako obozretne. „...tak dáš mi to?“ vyštekol, no jeho tónu chýbala agresia, akú som čakala. Automaticky som k nemu tanier prisunula a všetky tri hlavy sa do koláčiku pustili. Pobavene som sa usmiala a nadvihla obočie. „Nezačali sme asi najlepšie, ale mohli by sme skúsiť znovu? Som Rory, a naozaj ťa rada spoznávam!“ ozvala som sa jemne. Chipi Chapi Choco na mňa zdvihol pohľady a uprene zízal. Potom potriasol vajíčkovými hlavami. „Fajn. Ale dáš mi ešte tortu!“ zahuhňal s plnými ústami a potom prehltol. Prikývla som. „Jasné, neboj. Určite ti ešte dám. Ale pokús sa ma nezraziť, dobre?“ Exeggutor prižmúril oči a prikývol. „Pokúsim sa!“ zahlásil rázne a zhltol zvyšok. „A teraz tú tortu!“ S miernym odfrknutím som mu tortu doniesla a potom som sa usadila pri Lilith. „.. čo teraz?“ Lilith sa len zazubila. „Umieraš túžbou ich poporovnávať. Poďme,“ drcla do mňa hravo a ja som pokrčila plecami. „Prečo nie? Exeggutor ma asi aj tak zabije, môžem aspoň umrieť s novými vedomosťami!“ vytiahla som zápisníček, pero a vybehla som za Exeggutormi, aby som ich preskúmala a porovnala.
Exeggutoři zase umírali touhou se s tebou bavit! Nikdo tě zabíjet nebude, naštěstí.
VymazatZručnost 2%
Získala jsi 3 body.
Porovnávame Exeggutorov a rozlúčka
Vymazat„Rada by som si porovnala Exeggutorov a ich formy, ak by to nevadilo. A skôr ako niečo povieš - dala som ti koláč, sľúbil si spoluprácu!" ohradila som sa pred Chipi Chapi Chocovým nabrúseným pohľadom. Predstava skúmania sa mu zjavne nepozdávala, no nakoniec neprotestoval a postavil sa k Alolan Exeggutorovi, bez vražedných útokov.
"Na začiatok, základný rozdiel je vaša výška. Exeggutor z Aloly je vyšší, snáď kvôli slnku?" zamyslela som sa. "Môžem si vás zmerať? Bude to fakt len chvíľka!" a s tým som ich dotiahla do strediska.
A tak som zneužila Pidgeota a donútila ho robiť mi meter. Exeggutor meral jedeného Pidgeota aj jednu tretinu, u Alolského Exeggutora som to po troch Pidgeotoch počítať prestala, čím som naštvala Acea, ktorý urazene zaparkoval na kraji lúky a zazeral.
"Ďalší rozdiel, celkom pádny, je typový. Obaja ste trávni, no druhotné typy máte rozdielne - Chipi Chapi Choco je psychický, Exeggutor je dračí. Za zmenu typu určite môžeš ty, že?" začala som sa maznať s Alolan Exeggutorovým chvostom, ktorý začal nadšene vrnieť. Potriasa som hlavou." Rozdielne typy. To vám dáva rozdielne výhody, my ich ale trénovať ani skúšať nebudeme, lebo si nechceme ublížiť. Poďte, teraz váha!" nahnala som ich na obrie váhy. "Huh... nejdem vás deprimovať a hovoriť vám presné váhy, ale Chipi Chapi Choco je tak 5x ťažší ako ja, a Alolský Exeggutor je tak 5x ťažší ako on," uchechtla som sa, keď som si váhy porovnala. "...kecá, ona je oveľa ťažšia!" vyplazila jazyk Lilith a ja som jej len zaryla lakeť do brucha. "Auč, to sú brušáky! Nechaj ich, Lu ich má rád!" ohradzovala sa hneď Incineroarka a ja som sa rozosmiala. "Neboj, Lils, nejdeme ti kaziť love story, prisahám. Ale pomenujete po mne prvé dieťa, jasné?" Lils sa zamyslela. "Uvidíme... mám vybraté lepšie mená, Rory je také... inrorycké!" zamrkala pobavene.
"A ešte je niečo, čo by som rada vyskúšala. Donuty!" vytiahla som sáčok. "Koľko donutov zjete za minútu?" zazubila som sa. "Aj ja sa chcem zúčastniť!" dotlačila sa k nám Lilith nadšene.
Výsledok bol, že Lils si zvládla do úst natlačiť 6 donutov a stále ceriť zuby, Alolan Exeggutor ich dokázal zjesť najviac, kým mu prišlo zle, a Chipi Chapi Choco ich zase v súťaži na rýchlosť stihol zjesť najviac. Uff. Bez ceny som odišla ako jediná ja - možno som bola najlepší zásobovač donutov? Jediný, no, ale aj to sa ráta... "A ceny budú donuty!" vyhlásila som nadšene, a všetci traja začali vydávať dávivé zvuky - a hlavné ceny som tak dostala ja.
"Čo teraz?" Pozrela som na hodinky. "Je čas vrátiť sa, bubáčikovia. Neviem, či sa ešte uvidíme, ale rada som vás spoznala," potľapkla som oboch a potom ich aj objala. "Určite sa ešte niekedy dohodneme a stretneme sa, dobre? Ja to s profesorom nejako vybavím, pokúsim sa, sľubujem!" odvádzala som ich so slzami späť do labáku za Exeggutorovho pomalého, smutného spievania. Bolo mi jasné, že na nich určite ešte narazím, no aj tak som sa cítila ako vždy pri rozlúčkach - úplne hrozne. Nakoniec som im ale ešte strčila donuty do lístkov a poslednýkrát som im zamávala. "Papa," zamávala aj Lilith a ja som sa o ňu spokojne oprela - táto lekcia sa mi páčila, bola zaujímavá a poznámočky o Exeggutoroch som plánovala nepustiť z rúk na dlllhú dobu.
Exeggutoři naštěstí nevěděli, kdo je Lu - jinak by jim to vykecal. Čas s tebou si však velmi užili!
VymazatZručnost - 1%
Získala jsi 1 bod.
Profesorka Burnet vedla skupinu přes město a zastavili jste před Pokémoním střediskem. “Třído,” oslovila studenty milým hlasem, “jsme tu. Jsem nesmírně ráda, že jste nabídli svou pomoc. Myslím, že to pro vás může být hezká zkušenost,” usmála se.
OdpovědětVymazatSpolečně jste vešli dovnitř, kde na vás čekala unaveně vypadající sestra Joy s kruhama pod očima. “Děkuji, profesorko,” vyslovila slabě. “Děkuji i vám. Audino vás ráda provede střediskem a ukáže, kde je co potřeba. Bohužel máme jen ženské uniformy…” řekla. “Můžete se převléct v šatně… Hodně štěstí,” usmála se. “Já si půjdu lehnout dozadu. Kdybyste cokoliv kdokoliv od mé osoby potřeboval, neváhejte svůj vzkaz vyřídit Audino - ráda mi pak vaše zprávy vyřídí.”
Profesorka Burnet vás pak brzy opustila, abyste si zvykli na středisko a předala zodpovědnost Audino. Hodně štěstí!
Lilica se rozhlédla po interiéru pokemoního střediska, většinou když se tu pohybovala, měla moc velké starosti s pokemony než aby si všímala, jak budova pořádně vypadá. Chovatelka nebyla zvyklá na ticho, ale říkala si, že by nikdo z personálu ani ze třídy neocenil chaos, který by její pokemoni mohli přinést do střediska. Proto se dívka rozhlédla kolem, ve snaze najít někoho, s kým by mohla začít konverzaci.
VymazatKdyž si blíže prohlédla lidi kolem ní, všimla si, že někdo kolem ní sdílí afinitu vůči tmavým barvám a poněkud dramatickému oblečení. Dívka k němu suveréně nakráčela chytila mezi prsty lem svého čarodějnického klobouku v lehce dramatickém gestu. "Zdravím, jmenuji se Lilica a momentálně hledám zajímavou konverzaci." prohlásila.
Spíš z nudy, než se zájmu si prohlížím vnitřek střediska a pokoušel jsem se ho porovnat s tím co jsem si pamatoval z domovského regionu. Nešlo mi to, ostatně když už jsem já potřeboval pomoc, takovou pomoc střediska většinou neposkytovali. Psycholog se tu málo kdy vyskytoval. Z mé činnosti mně vytrhne neznámá dívka. "Těší mně. Mé jméno je Slaanesh." odpovím a mé tělo udělá slabou úklonu s nohou vzadu. "Zajímavou konverzaci...nevím, jestli v tomhle ohledu budu moci sloužit, ale vynasnažím se." Proč se chováš jako kdybys hrál v nějakém divadle? Řeknu si v duchu, abych se víc soustředil na to co se děje kolem a pak se zeptám na velice smysluplnou otázku. "Jak se ti zatím líbí letní škola?"
VymazatLilica se zazubila na úklonu, nadšená, že narazila na někoho se smyslem pro drama. "Věřím, že když má člověk tu správnou náladu, tak může vzejít zajímavá konverzace i z těch nejbanálnějších témat."
VymazatNa jeho otázku jí trochu zrůžověly tváře. "No, řekněme, že jsem se trochu opomněla v Kantu a tohle je teprve druhá lekce, které se účastním, ale ta minulá byla taky dost zajímavá. Když jsem se snažila natrénovat Draining kiss s jedním pokemonem, tak omdlel, no omdlel ten pokemon, kterého jsem se snažila ten útok naučit. Myslím, že jsem ještě nikoho neviděla omdlít stydlivostí." snažila se vysvětlit. "A co ty, ty jsi stihl všechny lekce?"
"To je vskutku možné." přitakám a zaposlouchám se do její odpovědi. "Tak to musel být opravdu zajímavý zážitek. Trochu mi to připomíná, když jsem zkoušel s mou minccino charm. Upřímně tehdy to nezvládala ani ona, ani já." Odmlčím se a pak zavrtím hlavou. "Tak záleží jak se to vezme. Byl jsem tu od začátku to ano, ale jelikož mi vadí zdejší sluníčko, tak jsem třetí lekci proležel v posteli."
VymazatZasmála se ze všechna možných situací, které jí proletěla hlavou z ne příliš detailního popisu tréninku minccina. "Hádám, že učení takovýchto útoků je vždy zajímavé, ale vsadím se, že ty jsi u toho tréninku nezaslech slova jako: Vzmuž se a dej mi pusu jako pořádný chlap." nabídla chovatelka a pak pokračovala: "A už je ti líp, co se toho vedra týče? Je fajn že pokemoní středisko je zastřešené, ale když o tom přemýšlím, lem mého klobouku docela zdatně chrání před sluncem. Odkud vlastně jsi, protože podle reakcí na počasí asi nejsi odsud že?"
VymazatPobaveně se zasměji. "Tak to máš pravdu, k něco takového jsem ještě neměl možnost zaslechnout. A popravdě doufám, že podobné věty se mi budou ještě nějaký čas vyhýbat." Řeknu a pobaveně přikývnu. "Už je to skutečně o trochu lepší. Hlavně bych řekl, že jsem se naučil pohybovat se co nejvíc ve stínech. Pocházím z Kalosu a jako startéra mám Greninju. A co ty? Předpokládám, že Kanta. Jakého pokémona sis vybrala u profesora?"
VymazatLilica se usmála. "Greninja je zajímavý pokemon." začala: "Ano, jsem z Kanta, bylo to náročné rozhodování, ale nakonec mám na starost neposedného Bulbasaura. Možná by se víc vybil u trenéra, ale snažím se mu poskytovat dost pohybu a aktivit aby mi nezdivočel." vysvětlila dívka.
Vymazat"To rozhodně, zvlášť když má tak vyvinutou chuť, že tě odmítá nechat připravovat jídlo, jelikož bys ho pokazil. Dokonce i když jsme měli lekci vaření a instruktoři to viděli, tak radši nic neřekli a nechali to udělat ji." řeknu a pobaveně se zasměji. "Jsem si jistý, že nakonec bude oceňovat to, že je u chovatelky a ne trenérky. Starala ses už o nějaké vajíčko?"
VymazatDívka se usmála: "Tak to můj Bulbasaur nemá mysl na vaření, nejraději by pořád trénoval, aby mu narostly svaly. Ale snad máš pravdu." A pak se na něj upřeně zadívala: "Ty jsi také chovatel?" zeptala se. "A ještě jsem se nestarala o vajíčko, první by mi mělo během několika dnů vyjít z daycare centra, je ještě v inkubátoru." vysvětlila. "Koupila jsem ho od překupníka, takže to bude překvapení, co se z něj vylíhne."
Vymazat"Dušší chovatel modrého týmu." řeknu během své druhé úklony, jako kdybych říkal nějaký titul. "Hlavně se pak zbytečně nestresuj. Řekl bych, že všichni máme takové ty základní rodičovské reflexy, jako nepustit mladé, vajíčko na zem." řeknu pro pobavení a v duchu dodám. Přesně není kam spěchat, vajíčko se mi, už rok nevylíhlou, ale to je rozhodně v pořádku. "Třeba budeš mít štěstí a bude to nějaký roztomilí pokémon."
VymazatNa úklonu odpověděla pukrletem: "Chovatelka zeleného týmu, zatím všeobecného zaměření." zamyslela se: "Hlavní je se nezaměřit jen na to vajíčko, nebo potom malé mládě a rozprostřít svůj čas, aby se žádný pokemon necítil odstrčený. Co se týče roztomilosti, nevadilo by mi kdyby to nebyl roztomilý pokemon, navíc mi bylo řečeno, že můj úsudek, co se týče roztomilosti bývá dost pokřivený, přece jen mi připadá Sandshrew roztomilejší než Jigglypuf, Clefairy nebo i Pichu. Takže si myslím, že je dost těžké u mě definovat roztomilého pokemona."
Vymazat"To máš rozhodně pravdu a určitě by se dalo říct, že se celkově jedná o takovou nejvyšší úroveň starání se o pokémony." Pobaveně se zasměji nad hodnocení roztomilosti kolegyně chovatelky. "Každý roztomilost zřejmě vnímáme jináč. Třeba u mně je hodně vysoko Mimikyu, přestože její maska vypadá jako dosti amatérský pikachu." Odmlčím se a na chvíli se zamyslím. "Chtěla bys vidět mého nedávno vylíhnutého pokémona?"
Vymazat"Mimikyu mi taky přijde roztomilý, nezáleží na tom jak je starý, má v sobě takovou určitou dětinskost." Uznala dívka. "Ráda bych viděla nedávno vylíhnutého pokemona. Co je zač?"
Vymazat"Jedná se o Shuppeta." řeknu bez nějakého přesnějšího popisu, přece jenom osobní pohled je lepší a přivolám svého pokémona. "Ahoj, jsem Shuppet. Mé jméno je Snape a..." Shuppet se zarazí, jelikož si uvědomí, že tentokrát se nepředstavuje jinému pokémonu, ale dívce. A navíc je tu kolem ještě víc lidí, než kolik za svůj život stihl vidět. Znejistí a přistaneme ni na hlavě, přičemž mi okrajem své látky zakryje zrak. "ehm...hmm..." Začne se nejistě pokoušet něco říct. "V klidu Snape, nemusíš se ničeho bát bude to v pořádku."
VymazatDívka se usmála na pokemona, když ho uviděla, i když vypadal nervózně. Trochu jí připomínal Striggana, když ho potkala poprvé. "Ahoj" řekla klidným tónem, aby ho nevystrašila. "Jmenuji se Lilica, ráda tě poznávám."
VymazatSnape se trochu uklidní, což se odrazí tím, že se na Lilicu usměje. "Taky tě rád poznávám. Mohu se na něco zeptat? Proč vypadáš jako čarodějnice?"
VymazatLilica byla ráda, když viděla, že poekom už vypadá klidnější. "Mám moc ráda záhady, a myslím, že život je mnohem zábavnější, když se na něj koukáš jako záhadu k rozlousknutí se špetkou teatrality. Takže myslím, že mé oblečení nejen ukazuj tenhle můj přístup. Navíc jak jsem se zmínila Slaaneshovi, obstojně stíní před sluncem, a ráda bych si myslela, že mi i docela sluší." zažertovala dívka a spiklenecky mrkla na pokemona.
VymazatSnape se konečně trochu aklimatizuje a vznese se z mé hlavy, takže opět vidím. "Aha." Odpoví Shuppet a se zájmem si ji obletí, aby měl možnost prohlédnout si ji ze všech stran. "Řekl bych, že ti sluší a dokonce i splňuje svůj účel." Řeknu osobně, zatímco pokémon dokončuje svou obhlídku. "Souhlasím, určitě stíní před sluncem." dodá Snape a začne tentokrát kroužit kolem mé hlavy.
VymazatUsmála se, zatímco sledovala létajícího pokemona. "To ráda slyším, jedna věc, když to o sobě člověk naznačí a ta druhá je, když to člověk slyší od někoho jiného." Pak sejmula klobouk z hlavy. "Jestli chceš, můžeš si ten klobouk zkusit."
Vymazat"jistě, rád si ho vyzkouším, jenom nevím jestli mi padne." vyhrkne hned Snape se smíchem. "Třeba ti bude slušet stejně." nadhodím pobaveně a natáhnu ruce pro klobouk, abych jej nasadil Shuppetovi. A posléze, jelikož mu nepadne jej zkusím sám. Srazím si lem hlouběji do očí a pak co nejtemnějším hlasem pronesu za současného máchnutí ruky do stranu. "Jsem lovec čarodějnic, bojte se mně kacíři." Načež mi nad rameno vyletí Shuppet a dodá. "A já jsem jeho nejlepší společník Snape."
VymazatDívčiným prvním instinktem bylo se zasmát, ten potlačila, teatrálně si skryla obličej do dlaní a zalkala: "Ale ne. Měla jsem to očekávat. Ale nikdo nečeká španělskou inkvizici." krátce se odmlčela a čekala na reakce publika.
VymazatZakuckám se smíchy, ale nakonec se mi to podaří ještě chvíli udržet. "Ne, ne, ne. Tohle bylo moc pomalé. Sjedeme to ještě jednou." Otočím se na patě a rukou zavřu imaginární dveře za španělskou inkvizicí. "Nikdo nečeká španělskou inkvizici." vyhrknu při o trochu rychlejším nástupu na scénu.
VymazatDívka byla v napjetí, jestli Slaanesh její referenci pochopil, al když se jí chytil a otočil ji na ni, tak už to nevydržela a vyprskla smíchy. Když se uklidnila, dala obě ruce před sebe, jako by očekávala, že jí dá na zápěstí želízka. "A teď vážně, jsem zatčená?" Otázala se vážným hlasem ale v očích jí zářila jiskřička pobavení.
VymazatPár okamžiků se mi daří zadržovat smích a udržovat vážný vzhled mé role. Ale nakonec na mně přeskočí od ní smích. "No, musíme tě zatknout. Kdo ví čí srdce bys mohla ukrást." Pronesu vážným hlasem a místo želísek jí nasadím její klobouk. "Považuj se za zatčenou."
VymazatLilica si zpravila klobouk, který měla naražený do očí. Pak natáhla pravou ruku k potřesení. "To byla zajímavá lekce dějepisu. Dost?" optala se. "Protože si myslím, že kdybychom se pokusili pokračovat soudem a upálením na hranici, asi bychom moc nepotěšili lidi ani pokemony kolem."
Vymazat"Asi dost." přitakám a potřesu jí rukou. "Na druhou stranu, měl bych docela velkou šanci, že bych získal dalšího ducha do svého týmu." řeknu pobaveně. "Věřím, že bys nakonec byla i ráda, že jsme pokračovali. Starám se o své pokémony opravdu pořádně."
VymazatZasmála se. "Spíš by sis to měl dobře rozmyslet ty, protože mimo mě bys musel do týmu zařadit i sedm pokemonů a jedno vajíčko a nevím, jestli bys to utáhl. Ráda bych věřila, že se o své pokémony dobře stará, doufám, že se dost rozmazluju." Usmála se dívka: "Myslím, že by ses zanedlouho modlil k Arceovi, aby mě přivedl zpět k životu, abych se o své pokemony postarala já."
VymazatPobaveně se zasměji. "Dobrá, tvá obhajoba byla úspěšná. Sedm pokémonů je přece jenom najednou trochu moc pokémonů." Svolím k ukončení naší malé hry. "Koho máš jako další pokémony? Předpokládám správně, že nemáš žádné duchy, co? A přitom jsou to tak úžasný společníci, jako tady můj drahý Snape." Dodám k otázce trochu produšší propagandy.
Vymazat"Už víš o mém startérovi bulbasaurovi." Začala Lilica vypočítávat: "pak mám upovídaného psyducka, Sandshrewa, který moc rád vaří, Girafariga, který má tak nezávislý ocas, že je to jako mít dva pokemony v jednom. Pak je tu stydlivý Ralts, neposedná Aipomka a Cubone, který má podobný smysl pro teatralitu, ale problémy s koordinací. Jak vidíš pokemoního ducha nemám, ale je to spíš o tom, že jsem neměla příležitost si nějakého najít." zazubila se dívka.
Vymazat"Vidím, že máš opravdu zajímavé pokémony. Nad Ralts jsem taky přemýšlel, ale ještě jsem žádného nepotkal." Nad koncem se mi radostí rozzáří oči. "Nepovídej a jakého ducha bys měla zájem? Kdyby jste se náhodou společně nepohodli, tak bych se o něj klidně postaral." Okamžitě navrhnu, šlo na mně zkrátka vidět, že mé zaměření je odpovídající.
VymazatUsměju se: "Myslím, že nemám preference, zajímá mě, jaké je to se starat o pokemoního ducha, a moc mi nezáleží na tom jakého, vždy udělám co je v mých silách, abych se o ně dobře postarala, i kdyby to znamenalo předat je jinému chovateli, nebo je vypustit na svobodu. Je to otázka toho, co ten pokemon chce." vysvětlila dívka. "A co ty, máš zálusk na nějakého určitého pokemona?"
VymazatNa to, že jsme přišli ve stejnou chvíli, se studenti uvelebili dost rychle. "Slaaneshi!" zavolal jsem na něj. Viděl jsem, že je uprostřed konverzace s nějakou slečnou, na kterou jsem jen kývl jako pozdrav. Nechtěl jsem je rušit. "Kdybys potkal Audino, řekni jí, že jdu hledat Exeggutory, prosím. Pak asi přemluvím pračku, s kterou měla problémy, pokud to někdo už nedělá," řekl jsem. "Jinak hezký den přeji, vám oběma!"
VymazatChápavě přikyvuji během jejího vysvětlování. Její přístup k pokémonům měl být přesně takový jak chovatelka. "No..." Začnu, ale přeruší mně zavolání známého. "Čau. Neboj se vyřídím jí to. A zapomeň na to, že budeš přemlouvat mého Rottom...ehm...chci říct, že o pračku se postarám sám. Ať se ti je podaří najít brzo." Zavolám na něj nazpátek a pak se opět otočím k Lilice. "Kde jsem to byl, kterého bych preferoval já, že jo?" Ujistím se pak jí konečně dám odpověď. "Aktuálně by to byl asi Litwick, Spiritomb, Froslass nebo Golleta." řeknu a pak ještě dodám. "A pokud by tě zajímalo ohledně té osoby, která na mně před chvilkou volala, tak to byl Lynnon, řekl bych jeden z nejlepších modrých koordinátorů. Možná jsi ho viděla na nějakém přenosu."
Vymazat“Neříkejte, že máte mořskou nemoc. Prosím prosím!” zvolala kahuna. Rozesmála se pak a ukázala na trajekt. “Tohle je loď. Vlastně nás dopravní prostředek. V Alole se často cestuje vzduchem či mořem, jelikož jsme tím obklopeni až až!” zasmála se. Pak vyšla vstříc lodi a přitom mluvila: “Pamatujte, žádné blbosti Hlaste cokoliv, co se ocitlo přes palubu, lidi, pokémoni, kapitán, kormidlo… všechno. Poté, co vystoupíme, zamíříme nejdříve do svatyně Tapu Lele. Ta nám zasvětí naše zápasy na jejím území. Tak třído, jdeme!” zvolala… a mírně zakopla o konec molu. Přepadla do moře a pak se zase vyhrabala.
OdpovědětVymazat“Jsem v pořádku!” zvolala. “Nikdo jste nic neviděl. Nevadí. Jdeme.”
Nový den, nová výzva a nové překvapení. Po ne velmi úspěšné páté lekci jsem byla celá nesvá. Myslela jsem, že letní škola bude pro mě přínos, ale zdá se, že jsem se jako koordinátorka nijak nezlepšila. Spíše pochybuji, zda to se mnou není ještě horší. Ale nechci o tom mluvit s Audinem, Aurorou ani Fenym. Nechci se jim přiznat, že jsem špatná koordinátorka. Nechci je zklamat. A i tak by to k ničemu nevedlo. Pořád jsem na začátku a neměla bych se vzdávat. Při přednášce kahuny Olivie jsem nebyla moc pozorná a myšlenkami jsem byla jinde. Rozuměla jsem ale, že budeme bojovat proti trenérúm a že nás Olivie vezme na svúj rodný ostrov... Se sopkou? "Na ostrově je i sopka?" Pousmála jsem se. "To bude ještě zajímavé." Spolu s ostatními jsem vzala své věci a šla za Olivií. Na Laprase nás je celkem hodně, takže pro nás zamluvila loď. Vysloveně trajekt, kde jsme se mohli plavit. "Kahuno Olivie, povězte nám o svém ostrově více, prosím." Někdo se ozval a Olivie se usmála. "Tak jo. Je to ostrov se sopkou, která dodává ostrovu jakoby... život. Je to srdce ostrova. Obohacuje púdu a je zdrojem skvělé tepelné energie. Je třeba být ale na pozoru a nebrát jí na lehkou váhu. Kolem ostrova jsou krásné pláže a plytké moře s nádhernou azurovou barvou. Nicméně, to, o čem jsem chtěla na cestě mluvit, jsou trenéři, proti kterým budete stát. Každý z nich má svou specialitu a svúj osobitý styl boje." Usmála se. "Nebudete to mít lehké, drazí trenéři." Na malou chvíli jsem zaváhala, zda to skutečně my čtyři zvládneme. Pak jsem se ale zhluboka nadechla a pousmála se. "Mám plán." Feny, Tubby i Aurora se na mě otočili. Sedla jsem si a pousmála se. "Tentokrát to bude všechno jinak. Napřed pújdeme do knihovny a něco málo nebo více si nastudujeme o vašich typech. Jací pokémoni s jejich útoky mají na vás největší vliv a tak podobně. A taky se podíváme na souboje někoho jiného. Není na škodu se naučit něco o soupeři." "A naše útoky budou stačit?" Zeptal se Feny. "Nejsem si tím jistá. Pokud by jste vy sami chtěli, múžeme se ještě před soubojem naučit nějaké útoky." Usmála jsem se. Tenhle plán se mi celkově docela zamlouval a Tubby ani Aurora neměli připomínky. A Feny byl nadšený. "Jen je škoda, že to s Misty Terrain nevyšlo." Povzdechla si Aurora. Já sklopila pohled. "Byla to moje vina. Měla jsem ho lépe vysvětlit." "Nebyla to ničí vina Hotaru. Jednoduše se ho zkusím naučit znovu." Tubby nechtěl, abych si dělala starosti. "Nemusíš Tubby, pokud sám nechceš." Podívala jsem se na něj. "Opravdu. Nenuť se do ničeho, jen aby jsi mi udělal radost, ano?" Pomalu jsem se postavila a podívala jsem se do vody a svúj odraz. Ano. Tentokrát to bude jiné. Nedovolím, aby se mím přátelúm něco stalo. Nezapomněla jsem na Fenyho souboj se Scytherem. Vím, že tehdy byl mezi nimi velký silový rozdíl, ale i tak. Nechci aby se něco takového opakovalo. "Už vidím ostrov." Řekla Aurora a já se ohlédla. Ostrovu jeho sopka naprosto dominovala. Byla velkolepá a Auroře se taky moc líbila. "Zalíbila se ti ta sopka, viď?" Usmála jsem se a ona přikývla. "Připomíná mi to domov kde jsem se narodila." Pousmála se trochu nesměle a pohled od sopky neodtrhla. "Tak víš co? Na ostrově si koupíme nějaký suvenýr kde bude i ta sopka." "Jo, to zní skvěle." Přitakal Feny. I jemu se nápad se suvenýrem zamlouval. Po tom co jsme přistáli na ostrově, spolu s kahunou Olivii jsme šli do svatyně Tapu Lele. "Je to ochránkyně tohohle ostrova žáci a je psychického a vílího typu. Je opředena mnohými legendami a pověstmi." "Olivie? Proč ostrovy v Alole mají takovéhle strážce a na pevnině nejsou?" "Vy přeci máte své legendy. Arceuse, nemýlim-li se." Usmála se spokojeně.
Vymazat"A prosím, představuji vám tři trenéry, kteří zde reprezentují náš ostrov. Lana, Kiawe a Mallow." Otočili jsme se a já se musela usmívat. Co je to za pravidlo, že všichni mají vlasy sladěné s živlem, na který se specializují? No... To je jedno. Pochopila jsem asi co a jak. Lana a Mallow se mi zdáli být moc milé dívky. A Kiawe jako takový ten frajírek co se vytahuje, ale možná má proč... Těžko odhadnout. "Tihle tři souhlasili s tím, že s vámi budou zápasit. Samozřejmě cvičně v rámci školy." Usmívala se Olivie. "Já budu vaší rozhodčí. Múžete je vyzývat dle libosti, ale nezapomínejte na slušnost, ano?" Přikývla jsem spolu s ostatními a vydala jsem se ven. Chtěla jsem napřed najít tu knihovnu. A dlouho jsem ani hledat nemusela. Místní byli moc milý a vstřícní a do knihovny mě nasměrovali lehce. Vešla jsem, slečnu za stolkem jsem mile pozdravila a přišla blíže k ní. "Promiňte slečno, máte tady nějakou encyklopedii?" "Máte na mysli něco konkrétního?" "Ano. Ráda bych si lépe nastudovala pokémonní typy." Pousmála jsem se, slečna se zvedla a ukázala mi patřičnou sekci a dokonce i knihu. "Mockrát vám děkuji." Sedla jsem si na zem, aby všichni viděli. "Tak se na to podíváme..." Nalistovala jsem na ohnivý typ. "Takže... Ty Auroro a Feny jste ohnivý typ a vaše energie pramení z vašeho vnitřního plamenu. Oheň ale nemusí jen pálit, umí i hřát." Usmála jsem se. "Ohnivý typy jsou silní proti broučím, travním, ledovým a kupodivu i proti ocelovým. Naopak, kamenní, ohnivý, vodní a dračí pokémonní pokémoni mají výhodu proti vám." Pousmála jsem se. Lana asi nebude úplně dobrý výběr jako soupeř když vezmu v úvahu jenom naši typovou nevýhodu. "No a Tobby, pokémoni bojového typu jsou proti tobě silnější a například proti dušším pokémonúm jsi úplně imunní." Usmála jsem se. "To je zajímavé, to jsem netušil." Řekl Audino. "No a co dál?" "Zeptala se Aurora. "Vyzveme Mallow k souboji. Ale bylo by dobré, aby jsi se ty Auroro naučila svúj Ember. Ten co má Feny se ti moc líbil, viď? A podle mého jsi připravena. A budeš mít svúj Ember, který bude jedinečný, stejně, jako jsi jedinečná i ty." Usmívala jsem se. "A bude krásný." "Ano, to zajisté." Usmívala jsem se, uklidila jsem knížku a rychlým krokem jsme šli ven. "Najdeme místo na trénink a pustíme se do toho."
Vymazat"Tak jasně! Ale počítej s tím, že tě porazím! I přes typovou nevýhodu!" zasmála se Mallow. Pak se usmála. "Moje rodina vlastní restauraci. Možná, když mě porazíš, můžeš si tam dát oběd zadarmo," ušklíbla se.
VymazatMallow je připravena, až budeš připravena i ty, můžeš začít zápas.
"Ten oběd platí." Zasmála jsem se. "A já ti něco ráda zahraju na kytaře. Umím trochu hrát." Pak jsem se ale podívala trochu kolem. "Ještě před zápasem bych si chtěla ještě zatrénovat." Řekla jsem a znovu se podívala na Mallow. Ale nebude to trvat dlouho, slibuji. Připrav se, nebudu to brát nijak zlehka." Zasmála jsem se. Trenérka byla hodně příjemná a milá. Začala jsem se na souboj s ní těšit. "Snad tě nezklamu jako soupeř.
VymazatMallow přikývla. "Platí!" zasmála se. "Budu tady u Olivie, kdykoliv přijď," usmála se.
VymazatTRAINER & CONTEST CLASS | 6. hodina | Winston | Mallow – Lurantis
OdpovědětVymazat"Mořská nemoc? Ale kdepak! Teda... Doufám." Znejistil jsem, a to velice brzy po začátku plavby, ale nakonec jsem to nějak překlepal a konečně jsme dorazili do našeho cíle. Zadání mi bylo jasné a co nejdřív jsem se s pomocí pokédexu pustil do studování trenérů, o nichž jsme dostali až až informací, abych se mohl důkladně připravit a vůbec si vybrat toho správného protivníka.
Rozhodl jsem se pro Mallow. Mimo své dva travní typy, proti kterým bych rád postavil Tepiga s Lillipupem, měla rovněž Pikipeka – pokémona netravního typu, což mi hrálo do karet pro Squirtle. Co do zkušeností trenérů jsem se obával všech tří a na údajně úrovně pokémonů jsem až tolik nehleděl – a i když prohraju, o nic mi nejde, no ne? Chci si to hlavně vyzkoušet.
…
Mallow se rozhodla pro Lurantise a já si byl jistý svou volbou. Tu už jsem nepatrně na zkušenosti pokémonů, jež jsem si matně pamatoval, hleděl, a tak jsem zvolil Tepiga. „Tepigu, tentokrát začínáš ty!“ Povzbudivá řeč před zápasem nechyběla, a tak všichni tři mí pokémoni věděli, do čeho jdeme. „Zápas může začít!“ zaznělo od Olivie a šli jsme na to.
Nepřepokládal jsem, že se bude Mallow pouštět do nějakých hurá akcí, proto jsem začal já. Ale na to, abych se přibližoval až k jejímu pokémonovi, jsem byl patrně až moc vychytralý – raději jsem začal Emberem. Klasicky mířený, žádné speciální pokyny. „X-Scissor!“ Tak zněl pokyn od Mallow v protiútoku, zřejmě se pokoušela plamen takto zničit, což se jí víceméně povedlo, ale bylo vidět, že hmyzí útok proti ohnivému až tak skvělou volbou nebyl, jelikož Lurantis přeci jen nějaké to poškození utrpěl.
„Na oplátku si zasloužíš Night Slash! – Lurantisi, běž!“ A Lurantis se dal do pohybu. Ačkoliv jsem si pokémona předem prostudoval, vlastně jsem vůbec netušil, co od toho čekat. Pokémon byl znatelně větší než Tepig, a tak jsem ani nemohl moc spoléhat na nějaké to skákání v nejhorším. Lurantis se rozběhl a zaútočil – levá ruka mu zfialověla a chystal se s ní zaútočit. Nevěděl jsem, co dělat, a tak jsem v rychlosti něco vymyslel: „Ember, Tepigu! Ale dlouhý a pokus se s ním obmotat Lurantisovu paži!“ Pokus a nápad to zřejmě byl dobrý a Tepig skutečně Lurantise plamenem obmotal. To však jeho oponentovi nezabránilo se k němu dostat a Night Slashem ho zasáhnout. Tepiga to znatelně oslabilo, ale nevzdával se – podobně jako Lurantis, který schytal už druhou ohnivou ránu, ač ne napřímo, schytal.
Oba pokémoni stáli na zemi poblíž sebe a Mallow patrně vycítila šanci, jelikož na nic nečekala a pokynula svému pokémonovi k Razor Leafu. „Tepigu, Ember, opět!“ Reakce byla pohotová a plamen většinu lístečku až na pár z nich hravě zneškodnil a ještě zvládl Lurantise v plné síle zasáhnout. „A Tackle, na nic nečekáme!“ Tepig se rozběhl, ale bylo vidět, že i pár lístku ho zasáhlo a vyčerpání dělá své; nebyl na takové výkony zvyklý. Mallow a její Lurantis naopak zvyklí byli a Lurantis se pokusil o obranný manévr pomocí Leaf Bladu. „Tepigu, uskoč!“ Rychlost z rozběhnutí se na Tackle byla zužitkována k úskoku a plamen, jež stihl následně užít, Lurantisovi opět uštědřil nemalou ránu. Až jsem se sám divil, jak nám naše krkolomné manévry vycházely.
Oba pokémoni už měli něco za sebou – Lurantis získal víc přímých zásahů, Tepigovi však složité manévry, dlouhá fyzická aktivita a dost menších zásahů taky nepřidaly. Jak to bude dál?
"Zápasíš dobře!" zasmála se. Lurantis se zvedl, měl maličko zbylé energie. Okolí mu bylo více domovským - získával si energii zpátky fotosyntézou. Ohnivé útoky jsou však silnější za přímého slunce.
VymazatTravnímu pokémonovi oponentky zbývá energie na jeden jediný útok. Zápas pokračuje.
Možná že Lurantis už byl na pokraji svých sil a moc toho před sebou neměl, Tepig na tom však nebyl o moc líp. Já jsem se rozhodl tentokrát spolehnout na Tepigovu fyzickou sílu a zvolit Tackle - naproti tomu Lurantis se proti mému drahému pokémonovi opět rozbíhal s Night Slashem. Věděl jsem, že to může být poslední útok můj, věděl jsem však, že to může být poslední útok i samotného protivníka - tak co teď?
Vymazat"Tepigu - přidej, zvládneš to!" A Tepig skutečně přidal, s výdrží se pouštěl do svého posledního činu tohoto zápasu. Šlo o čin vítězný?
Lurantis byl poražen! Čin to byl vítězný, pro Tepiga.
VymazatTepig - 2 levely, 4% zkušenosti v bojích
Získal jsi 2 body.
Mallow vyvolala svého druhého pokémona - Tsareenu!
//Ty odstavce o zápasech píšu kratší. Je pro mě lepší ten zápas rozkouskovat třeba do třech příspěvků s tím, že budu vědět, že máme podobnou představu o zbývající energii pokémonů.
Vymazat„Paráda, Tepigu, děkuju za to, co se ti povedlo.“ Pronesl jsem už jen nad Tepigovým pokéballem a usmál jsem se na svou oponentku. „Děkuji ti – je pocta slyšet něco takového od osoby, jako jsi ty. Vskutku.“ Sebevědomě se mi zablýsklo v očích a ve chvíli, kdy se objevila Tsareena, jsem znejistil. Věděl jsem, že tenhle pokémon nebude vůbec žádná sranda. A že proti němu posílám pokémona, který nemá vlastně jediný útok, který lze mířit z dálky. Budeme se muset dostat k ní. A to chce jak výdrž, tak obratnost. Už v tu chvíli jsem se bál, jak to Lillipup zvládne. „Lillipupe, teď je řada na tobě!“ Pokéball letěl a naproti travní královně Mallow se objevil Lillipup. Kahuna zahájila druhou část zápasu a mne po čele stékala nejedna kapka potu.
O tomhle pokémonovi jsem věděl pramálo podstatných věcí. Ale mimo travních útoků, které mi jistojistě nebudou dělat dobře, mám větší naději v těch útocích, které tohohle pokémona dělají jím samotným – útoky nablízko. Měl by to být určitě Stomp, který se musí naučit pro vývoj. A ještě v jeden alespoň doufám, protože v tu chvíli se může Tsareena nechat chytit a v tu chvíli můžeme použít Tackle a v rychlém sledu klidně i Bite. Ale do té doby? Vydržet. Anebo se tvářit jakože mám vše pod kontrolou a rozhodně máme alespoň jeden útok na dálku.
„Tak jdeme na to, ne?“ Usmála se Mallow a já se usmál nazpět, přikývl. Přece jen se nebudu tvářit celý zápas jak vystrašený školák – a ne, nikoho nezajímá, že jím jsem! „Tak Lillipupe, opatrně začneme Tacklem a buď připravený se vyhýbat.“ Lillipup přikývl a zlehka se rozběhl, přeci jen měl času dost a Tsareena byla ještě daleko. „Tsareeno, Razor Leaf, hned!“ A listy začaly: „Dej si na ně pozor, pokus se co nejvíce listům vyhnout!“ Lillipup se pokoušel kličkovat, ale čím víc se ke své protivnici blížil, tím víc musel zrychlovat a tím se i zvyšoval počet listů, které ho zasahovaly. Nedoběhl – listy ho pokořily a skončil na zemi. Znejistěl jsem ještě víc. „Jsi v pořádku?“ Zvedl se, ač s námahou, tak ano.
Mallow se rozhodla tenhle zápas vyřídit rychle. „A jdeme na to – Stomp, Tsareeno!“ Tsareena nebyla od Lillipupa daleko. Vyskočila a už letěla. „Lillipupe, na poslední chvíli se na zemi o kousek otoč!“ Lillipup ležel v přirozené poloze, při které nebylo problém válet sudy, a tak v pravý moment jeden udělal a Tsareena tak nohou vlétla od země. „A jdeme na to, rovnou ji kousni – Bite!“ Kupodivu se Lillipup pohotově zvedl, patrně též – jako já – nabit energií z pocitu, že se nám začalo dařit takhle brzy. Vyrazil a úspěšně použil svůj útok temného typu. Sám jsem se divil, že se Mallow rozhodla tak brzy skončit svou výhodu, která spočívala v tom, že se nemusela přibližovat na kontaktní útok. Ale udělala tak.
Oba pokémoni už po jednom útoku byli zadýchaní – oba dostali nemalé rány a především Lillipupovi ta smršť listů nepřidala. Doufám jenom, že jeho zuby jsou silné natolik, že na tom alespoň podobně byla i Tsareena. Na řadě byla Mallow, ta však nevypadala, že hodlá útočit. Přesto tak udělala – a tentokrát zvolila Magical Leaf. „Dej mu pořádně zabrat!“ pověděla ještě a z její strany se už k nám hrnula spousta nafialovělých lístků. A co teď s nimi? „Dokud jsou daleko, rozběhni se. Pořádně už od začátku, jako kdybys chtěl použít Tackle teď hned. Prorazíš si těmi lístky cestu a energie útoku by jich měla většinu zničit. Nehleď tolik na to, zda Tsareenu trefíš, ale spíš na to, aby ses těch lístků zbavil!“ Lepíš plán jsem neměl a rozkousat každý lístek rozhodně tím lepším nebyl – tak tohle přece musí fungovat!
Vypadalo to, že to opravdu funguje. Díky Lillipupově energii, jež do útoku vložil, ho zasahovalo minimum lístků. Samozřejmě že nějaké ano, to totiž bylo poznat na jeho přivírajících se očí s každým zásahem – on sám však překvapivě dobře mířil na Tsareenu stojící nyní přímo proti němu a stále chrlící listy. Jak tenhle střet skončí?
Tsareena měla velmi tuhý kořínek. Zvedla se a bojovně pokračovala. Zápas pokračuje.
VymazatA bojovali jsme dál. Ačkoliv Tsareena získala nepěkný zásah od Lillipupa, jen tak se nedala a pokračovala Rapid Spinem. Lillipup oslaben Magical Leafem a do toho ještě po docela náročném běhu přes celou bojovnou plochu nebyl schopen nějakého kloudného pohybu a dost nehezky dostal od Tsareeny po tlamě. Tsareena byla evidentně zmatená – kdo by ostatně po takovým točáku nebyl, no ne? Prala se ve mně starost o Lillipupa a snaha ho poslat opět útočit, dokud je Tsareena zmatená.
Vymazat„Jsi v pořádku, Lillipupe?“ Lillipup se bojovně zvedal ze země a jen tiše přikývl; patrně si taky uvědomoval tu možnost Tsareenu dobře zasáhnout, dokud to ještě jde. „Tak jdeme na to, Tackle!“ A Lillipup se okamžitě dal do práce, ačkoliv únava na něm byla vidět. A to dost. Mallow nervózně přešlapovala na místě a pokoušela se Tsareeně pomoci, aby nedostala další přímý zásah, ale už s tím nic moc nestihla nadělat a Tsareena tak dostala další přímý Tackle.
Přesně v ten moment jsem byl rozjetý a nechtěl jsem přestávat. Prostě ne. „A teď Bite, pokračujeme!“ Jenomže to už byla Tsareena v poměrně použitelném stavu – ostatně tomu pomohl i samotný Tackle, který ji trochu vrátil do reality. „Tsareeno, pokus se tomu vyhnout a okamžitě to oplatit Stompem.“ Příkaz od Mallow zněl jasně a Tsareena se okamžitě dala do práce. Bylo vidět, jak si je jista svými pohyby a já v ten moment neskutečně znejistěl – mám nechat Lillipupa útok přerušit, nebo ho dál poslat vstříc jistojisté porážce? Tsareena před ním uskočila a teď se chystala na něj skočit. „Lillipupe, vyraz proti ní Tacklem!“ Jinou reakci jsem nevymyslel, ale jelikož si Tsareena vyskočila opravdu vysoko, aby využila tu možnost ho zašlápnout pořádně, Lillipup se mohl odrazit od země a při letu vzhůru korigovat směr, jakým na svou oponentku letí.
„Pokus se jejímu útoku vyhnout, alespoň trochu!“ Jeho manévry ve vzduchu nebyly moc dobré, neměl to ostatně jednoduché. Přesto se mu povedlo trochu vychýlit z dráhy útoku Tsareeny, ale neznamenalo to vítězství. Měl problémy, jelikož dostal zčásti zásah a byl zpomalen, Tsareena však už neměla na výběr a musela seskočit na zem, čehož jsem se rozhodl využít. „Pusť se za ní a pokus se jí kousnout!“ Lillipupovi se povedlo obrátit a padal čelistmi směrem na hlavu Tsareeny, do které se úspěšně zakousl.
Co si budeme povídat, vypadalo to vtipně. Majestátně vyhlížející travní pokémon má do hlavy zakousnuté malé štěně. Tsareena začala nespokojeně mávat hlavou. „Drž se, Lillipupe, drž!“ A on skutečně držel, i když to nevypadalo vůbec jednoduše. „Razor Leaf, Tsareeno!“ Jakmile Mallow vykřikla tato tři slova, bylo mi jasné, že je zle. A co dál? „Pusť se a utíkej, co ti síly stačí!“ Lillipup seskočil na zem a utíkal. Před smrští listů se však utéct nedalo, a tak dostal přímý zásah celé listové břitvy. Už jsem nevěděl, kudy kam. Tsareena měla větší možnost různit útoky a kombinovat je, i tak už vypadala vyčerpaně.
„Tak už to ukončíme, na tohle nemáme čas – Tsareeno, Rapid Spin!“ Rapid Spin by byl patrně to poslední, co by Lillipup dneska uviděl. A já věděl, že máme jen jednu možnost. „Jdeme proti ní – Tackle, Lillipupe, Tackle!“ Nějak to přeci dopadnout musí a Lillipup už předvedl mnohé nato, abych po něm chtěl víc. Vypadá to na rozhodující duel – kdo ho vyhraje?
Tsareena doslova poražena stále nebyla, ovšem odstoupila z boje a nechala Lillipupa vyhrát... pro toto kolo. Mallow nevypadala, že by se na svého pokémona zlobila. Mile se usmála. "Tsareena ve skutečnosti není moc bojovná. Nejlépe jí jde pomáhání v kuchyni," zasmála se.
VymazatLillipup - 2 levely, 5% zkušenosti v bojích
Získal jsi 3 body.
Mallow vyvolala svého posledního pokémona - Pikipek.
„Díky vám oběma.“ Poděkoval jsem jak Mallow, tak Tsareeně. „Lillipupe, bojoval jsi skvěle. Odpočívej.“ Spokojeně jsem odvolal do pokéballu to někdy jen malé štěně a někdy obrovského bojovníka. Ve chvíli, kdy se na scéně objevil Pikipek, jsem si byl docela jist. „Squirtle, konečně je řada na tobě!“ Třetí a poslední pokéball vylétl z mé ruky a na bojovém poli odstartoval duel Pikipek vs. Squirtle.
VymazatMěl jsem v hlavě vidinu toho, že by to Squirtle měla zvládnout bez nějakých větších problémů, ale nechtěl jsem se tím nechat uchlácholit. Rozhodně jsem si musel dávat pozor. Mallow je už od pohledu schopná trenérka a po dvou pokémonech už je jasné, že to není jen tak – bojovat s někým, kdo už někým je. Měl jsem teoretickou představu o jeho útocích a jen jsem chtěl vidět, jak je jeho trenérka předvede. „Zápas může začít!“
A šli jsme na to. „Squirtle, začínáme zlehka. Bubble!“ Bublinky se ze Squirtle vyhrnuly jak z děla obrovského Blastoise, ale Pikipek byl skvělý letec a až na jednu bublinku se všem bezproblémově vyhnul. Do protiútoku se vydala Mallow pomocí nepříjemného útoku. „Echoed Voice!“ – „Squirtle, pokus se vysledovat zvukovou vlnu a uskoč!“ Příkaz zněl sice jasně, ale sám jsem věděl, že to není vůbec jednoduché splnit. Squirtle skutečně uskočila, ale zčásti ji zvuk zasáhl a očividně to nebylo vůbec příjemné.
„A jedeme dál. Pikipeku, Rock Smash!“ Mallow šla do akce rychle a bez nějakých zbytečných okolků, což u jejích předchozích pokémonů nebylo. A já sám byl tímhle útokem překvapen. Šlo o útok, který si u ptačího pokémona neumím představit. Pikipek se rozlétl směrem k zemi a levým křídlem do země udeřil. Od místa úderu se země začala nebezpečně rychle rozevírat směrem ke Squirtle. Má reakce byla pohotová. „Squirtle, jakmile ti řeknu, vyskočíš vpřed a střelíš po Pikipekovi několika kratšími vodními děly. Miř do různých stran a nedělej si strach z Rock Smashe, načasované to budeš mít tak, abys dopadla na zem.“ Tentokrát jsem se musel opravdu soustředit, protože jsem si tolik nebyl jistý tím, zda Rock Smash Squirtle nezasáhne. Mallow vypadala zmateně a nějakou tu chvíli zřejmě nevěděla, co má čekat. „Teď!“ Těsně než se země rozevřela před Squirtle, vyskočila a začala střílet vodní děla. Ta letěla na Pikipeka z několika různých směrů a sám jsem byl zvědav, jak se tomu náš oponent vyhne. Mallow reagovala ihned. „Pikipeku, Echoed Voice!“ Pikipek zřejmě umí několik způsobů, jak tenhle nepříjemný útok užívat – tentokrát to nebylo mířeno na Squirtle, ale na její vodní děla, která jedno po druhém mizela. Jeden však Pikipek zneškodnit nedokázal a dostal nehezký zásah do pravého křídla.
Squirtle akorát dopadla na zem a já ihned pokračoval. „Dokud jsi blízko, použij Bubble!“ – „Air Cutter, ihned!“ Pikipekovi zazářila křídla a vylétlo z nich několik větrných břitev, která jedna po druhé ničila bublinky. Pravé křídlo však bylo už oslabené a nezvládlo toho tolik, a tak pravá strana chudáka Pikipeka opět trpěla. Poprvé jsem v zápase měl pocit, že mám alespoň o trochu navrch. To se však mělo brzy změnit.
„A přidej – další Air Cutter!“ Na tohle jsem opravdu připraven nebyl, napadlo mne však něco, co jsme ještě nevyužili. „Squirtle, schovej se do své ulity!“ Squirtle, která byla také překvapena další vlnou větrných břitev, se velice rychle stáhla do svého domečku a v něm přečkala tu větrnou bouři – a kupodivu bez úhony. „Skvěle a teď protiútok – dobře namířené vodní dělo!“ Pikipek mírně zaskočen tím, jak se povedlo Squirtle přečkat jeho Air Cutter, nestíhal uhýbat, přesto se mu na poslední chvíli povedlo o kousek z dostřelu Water Gunu uletět, ale nestačilo to. Jeho pravá strana dostala další zásah a on mířil k zemi.
Několikrát zasažený Pikipek s udýchanou Squirtle v prachu z toho neskutečně rychlého sledu útoků. Už z toho něco vzešlo?
Už z toho něco vzešlo. Vzešlo z toho vítězství! Pikipek byl poražen tvým pokémonem. Olivie tě pochválila za tvou skvělou strategii a zvolení pokémonů proti pokémonům trenérky Mallow.
Vymazat"Dobrá práce, hezký zápas!" zasmála se Mallow zvesela. Popadla tvou ruku a několikrát zběsile zatřásla. "Kdybys někdy chtěl, určitě můžeš navštívit mou rodinnou restauraci na ostrově Melemele!"
Squirtle - 1 level, 5% zkušenosti v bojích
Získal jsi 2 body.
"Já děkuji vám, bylo mi ctí účastnit se takového zápasu." Poděkoval jsem, rozloučil se, pochválil Squirtle a zmizeli jsme někde na slunečné pláži alolanských ostrovů.
VymazatPo velmi úspěšném tréninku na poli jsem přišla k Olivii. Ta si v klidu popíjela jsé pití z kokosového ořechu. "Kahuno Olievie? Jsem připravená na výzvu. Chtěla bych vyzvat trenéra. Konkrétněji trenérku." Usmála jsem se. "Chci vyzvat se svými pokémony Mallow." Řekla jsem rozhodně. Olivie přikývla a s úsmevem vstala a šla někam a já hned za ní. Šli jsme kousek od domku k lavičce, kde Mallow seděla a její pokémoni si spolu hráli kousek před ní. "Mallow, připrav se." Řekla Olivie s úsměvem. Mallow se otočila a když viděla mě, usmála se. "Ty jsi ta holka z předtím. Už jsi připravena na pořádný zápas?" "Zajisté." Usmála jsem se. "Už jsem se na něj moc těšila." Kahuna Olivie se usmívala. "Vyzvaný trenér má právo vybrat si místo, kde bude zápas probíhat." "Tak to pojďme na louku za město." Vyskočila na nohy a zvesela nás tam vedla. Byla jsem maličko nesvá. Byla to samá tráva a rostlina. Hezky nám k tomu svítilo i slunce a já pochopila, že zápas lehký nebude ani zdaleka. Já mám typovou výhodu a Mallow si zase vybrala výhodu prostředí pro své pokémony. Je to fér. "Zápas bude probíhat jeden na jednoho. Pokémon bude poražen, když nebude mít energii a sílu na útok, nebo když pokémona z boje odvolá trenér. Přeji si čestný boj bez žádných podpásovek. Je to trénink, ale neberte to na lehkou váhu. Jste připraveni? Nějaké otázky?" "Všemu jsme porozuměli." Usmála se Mallow a já přikývla. "Dobrá. Odvolejte své pokémony do jejich pokébalú a začneme." Usmála se Olivie. "Zvládneme to..." Řekla jsem si a odvolala jsem pokémony do pokébalú. Dva jsem schovala do váčku a ještě odložila batoh. "Připravit... Zápas začíná!" Olivie mávla rukou a to byl signál pro nás dvě, že múžeme začít. "Lurantis, jdeme na to." Zvolala Mallow a vypustila pokémona z pokébalu. Byl to pomenší pokémon a opravdu hezký a roztomilý. Lurantis... Zajimavý to pokémon. A s krásnou květinovou vúní. Musím se ale soustředit. "Auroro, jdeme na to." Usmála jsem se a rozhodla jsem se jí zavolat z pokébalu. Nejspíše očekávala, že zavolám Fenyho, ale rozhodla se mi pomoct nějak, i když by nejraději někam zalezla a dalo se to poznat lehce. No nic. "Lurantis, použij Petal Blizzard." Řekla Mallow ihned. Ta nijak nezahálela a nemeškala. Kolem Lurantis se objevili krásné rúžové okvětní lístky a kroužili kolem ní. Pak najednou své ruce namířila na Ponytu a lístky se v proudu vrhli na Auroru. "Auroro, uteč jim!" Zvolala jsem. Ani bych nečekala, že umí tak rychle běhat, ale mohlo mi to dojít. Aurora byla skutečně velmi rychlá a tak dokázala smršti lístkú utéct. "Auroro, použij Em..." "Rychle Lurantis, Razor Leaf." Ani jsem nestihla dopovědět, jaký útok má Aurora použít. Nestihla jsem to. Lurantis na Auroru posílala ostré listy ve tvaru měsíce a vypadalo to nebezpečně. "Auroro, uteč jim." Aurora byla na jednu stranu i docela ráda, že zatím útočit nemusela. Nechtěla vyvolávat konflikty. "Teď použij Ember!" Zavolala jsem na ní. Zastavila se, objevila se před ní koule, ale neposlala ji na Lurantis, jak Mallow očekávala. "Lurantis, odskoč." Kdyby Aurora tu kouli poslala, určitě by teď minula, ale sotva byla Lurantis ve vzduchu, Aurora zamířila a poslala na ní pět ohnivých šípú. Všechny jí netrefili, jenom dva. Ale i tak to trochu škod napáchalo. Na dvou místech měla jakoby lehkou spáleninu, ze které se čmoudilo. Ale Lurantis měla pořád plno energie a Mallow se rozhodla využít její bojový potenciál naplno. Pořád posílala na Auroru Petal Blizzard a já chtěla po Auroře, aby hlavně utíkala. Nebyla to strategie podle mého gusta, ale?
OdpovědětVymazatAle uvědomila jsem si, že nemusíme provádět nějaký protiútok. Je zde možnost, že se budeme pořád vyhýbat a utíkat útokúm, dokud Lurantis nebude s energií na dně. A taky jsem to zkusila. Lurantis na Auroru posílala pořád více a více okvětních lístku a chudinka Aurora se snažila běhat dokola, jen aby se lístkúm vyhnula. A dokázala se jim vyhýbat opravdu statečně a dlouho. Mallow se natolik soustředila na útočení, že si přestávala postupně všímat, jak moc unavený je její vlastní pokémon. Ale já si toho všimla hned. Okvětních lístkú co na Auroru Lurantis posílala bylo opravdu méně a méně, ale bála jsem se jediného, že to Lurantis nějak otočí. Je travní pokémon uprostřed přírody, tudíž tu měla plno možností energii doplnit. Proto jsem chtěla zasáhnout. "Auroro, rychle, Ember. A pak zkus Tackle." Rozhodla jsem. Chtěla jsem, aby Lurantis na jakoukoliv regeneraci energie neměla čas a Aurora na ní posílala salvu šípú z ohně a poté k ní rychle přiběhla, trochu Lurantis obkroužila a pak do ní narazila hlavou a její hříva na ní trochu taky zavanula a myslím, že jí lehce popálila, stejně jako ohnivé šípy. "Teď ustup a zkus znovu Ember." Zavelela jsem a Aurora přikývla a rychle odběhla, aby si udržela odstup po tomhle až moc osobním setkání. Pak se snažila vydýchat, jak moc běhala a sesílala na Lurantis šípy. Doufala jsem, že se Lurantis dost unavila útočením a už na další útok nebude mít energii. A nemyslite si, že Aurora se vyhnula všem útokúm. Nějaké ty lístky jí prostě trefili, ale prozatím to nebylo nic fatálního.
VymazatLurantis byl poražen, není schopen dalšího zápasu. Mallow zcela sebejistě vytáhla svého druhého pokémona - Tsareenu.
VymazatPonyta - 2 levely, 4% zkušenosti v bojích
Získala jsi 2 body.
Souboj s Mallow pokračoval a skutečně mě překvapilo, v dobrém slova smyslu, že naše strategie fungovala. "Bude Lurantis v pořádku?" Zeptala jsem se maličko se strachem. Nechtěla bych aby jí něco bylo. "Neboj se. Je jen unavená z boje. Zotaví se brzo. Není to náš první zápas." Usmála se Mallow. "Dobře." Usmála jsem se a znovu se soustředila na souboj. Viděla jsem ale, že Aurora začíná být více a více nervózní. Nechtěla dále zápasit, to jsem na ní viděla zřetelně. Ale nechtěla mě ani zklamat a prostě se vzdát. Tsareena byla naopak sebejistá a okouzlila mě jak elegantně stála. Vypadala jako tanečnice ze šperkovnice. Krásná. "Tsareeno, použij Trop Kick." Zavolala Mallow. Ta se nezdráhala ničeho, i když jeden její pokémon byl poražen. Tsareena poslechla svou trenérku a rozeběhla se k Auroře. "Auroro, uskoč do strany!" Tsareena ale reagovala pohotově a dokonce změnila lehce provedení útoku, než púvodně chtěla. Místo přímého kopu vyskočila a jak se jí Aurora snažila vyhnout do strany, přistála a s otočkou kopla Auroru přímo do boku. "Rychle, Auroro, použij Ember." Tsareena si uvědomila, že je v tuhle chvíli příliž blízko a Mallow taky. "Odskoč!" Zavolala na Tsareenu a udělala skok zpátky. Mezitím Aurora vytvořila kouli ohně a začala na Tsareenu střílet šípy. Ta se jim ale s elegantními skoky vyhýbala. Jakoby to nic nebylo. Aurora oddechovala. Měla toho dost. Nemyslím fyzicky, ale psychicky. Sílu k boji určitě ještě má, ale cítila jsem, že tohle je ta hranice a tak jsem se rozhodla. "Odvolávám Auroru z boje." Řekla jsem a Olivie přikývla. "Dle pravidel se Aurora vzdává a znovu nemúže být zavolána do souboje." Aurora ke mně přišla a já jí objala. "Byla si skvělá, holčičko. Jsem na tebe moc a mov pyšná." Usmívala jsem se. "Bála jsem se, abych tě nezklamala, ale jsem ráda, že jsi šťastná." "Jsem. A moc. Teď si v pokébalu odpočiň. Pak pújdeme do střediska, kde tě prohlédnou." Usmála jsem se a Auroru vrátila do pokébalu. "Máš se svými pokémony moc krásný vztah." Usmála se Mallow. "To ty přece taky." Řekla jsem a vytáhla Fenyho pokébal a přivolala si ho. "Feny, nevzdáme se." Feny se objevil a spokojeně a sebejistě se usmál. "Jsem připravený bojovat." Bylo vidět, že to dělá rád. Chtěl se trochu předvést, ale viděla jsem na něm i něco jiného, nějakou jeho jinou stránku. Tohle vzezření sebejistého frajera byla zase jeho role v tohle divadlu. Ve skutečnosti byl soustředěný a zcela klidný. Tohle byl jeho třetí souboj. První se Scytherem byla vlastně remíza. Druhý prohrál a tak to tentokrát nechtěl nijak podcenit. Myslím, že to tentokrát vzal velmi zodpovědně. "Feny, použij Ember." V ruce už měl přichystaný zapálený klacík a před sebou vytvořil tři ohnivé koule. "Tsareeno, víš co dělat." Řekla Mallow a ona i Tsareena očekávali podobný útok, jaký měla Aurora. Tenhle předkoplad byl ale špatný a dal nám velký prostor na úspěšný útok. Feny švihl klackem a koule poslal na Tsareenu v celkem velké rychlosti. Opravdu se musel hodně soustředit. Tsareena uskočila první a druhé, ale nevšimla si, že třetí jí obešla a koule kolem ní vytvořili trojúhelník. "Vyskoč!" Zavolala Mallow, ale Tsareenin výskok to pro ní zhoršil. Jen co vyskočila, koule vyletěli výše k ní a vybuchli v nádherný ohňostroj. Mallow na to s údivem pohlédla. Nic takové asi nikdy neviděla. Tsareena odletěla kus stranou a udělala pár barelú. Jiskry z ohňostroje byli pro ní jako šrapnely. Pochybovala jsem ale, že by jí odrovnal jen jediný útok, i když byl hodně dobře mířený. "Skvělá práce Feny." Zvolala jsem a pochválila jsem ho.
Vymazat