Ducklett
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 1
Růst: Středně pomalu
Získání: Club Legion (vajíčko)
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Ducklett je neznalá všeho - zatím ale ví, že dokáže rozeznat krásu od ošklivosti. Také miluje pohádky všeho druhu a dobře naslouchá lidem.
Útoky:
- Water GunDalší vývin:
Lilica se zazubila, když jsi konečně přinesla vajíčko nadšená, že se o něj bude starat. "Ahoj maličký." usmála se a jemně přejela prsty po skořápce. "Sice se o tebe v Daycare centru jistě dobře postarali, ale je čas na koupel maličký."
OdpovědětVymazatSituace s koupelí byla trochu komplikovaná, protože chovatelka netušila, jaký pokemon se ve vajíčku ukrývá. "Trochu mě mrzí, že ti nemůžu dopřát specializovanou péči." mluvila dívka na vajíčko, zatímco namočila hadřík do vlažné vody a začala s ním jemně očišťovat skořápku. "Ale nejsem si jistá, co jsi za typ, proto ti budu dopřávat takovou všeobecnější péči." Vysvětlovala dívka, přičemž opatrně obrátila vajíčko v klíně, aby mohla začít čistit z jiné strany. "Nechci tě ponořovat do koupele, kdybys byl náhodou zemní nebo kamenný pokemon. Ve vajíčku by ti to nejspíš neublížilo, ale až se vylíhneš, moc bys mi nepoděkoval." zažertovala dívka. Odložila hadřík a ještě se na vajíčko podívala ze všech úhlů, aby si byla jistá, že ho dostatečně očistila a poté vajíčko opatrně položila do suchého ručníku, ze kterého udělala provizorní hnízdečko, aby se z něj vajíčko nevykutálelo.
Čistota +2
VymazatLilica se rozhodla, že je na čase očistit vajíčko. "Ahoj maličký, čeká nás další koupel." usmála se dívka na vajíčko, a vyzvedla vajíčko do klína, jemně ale pevně. Samozřejmě nechtěla vajíčko upustit, ale pořád v sobě měla podivný instinkt, který v ní vyvolával strach, že jakýkoliv hrubší dotek poškodí vajíčko a jeho drahocenný obsah.
OdpovědětVymazatChovatelka si připravila vodu, aby byla vlažná a hadřík na otření vajíčka. "Tak mrňousku, dost se těším až vylezeš z vajíčka, jsem zvědavá, co jsi zač." chovatelka mluvila na vajíčko, zatímco jej otírala vlhkým hadříkem. "Ale neboj, dokud nejsi připraven na vylíhnutí, tak se o tebe postarám." dívka se zarazila a využila pauzu aby opatrně otočila vajíčko a mohla začít čistit druhou stranu. "Samozřejmě se o tebe postarám i po tom, co se vylíhneš. Ale trochu mě to uklidní. Jakmile se budeš moct hýbat, nebudu nervózní z toho, že se může stát milion věcí, které poškodí vajíčko." Vysvětlovala dívka, zatímco vyzvedla vajíčko do ručníku. "Myslím, že i tebe to bude víc bavit, až budeš venku z vajíčka." zazubila se ještě na vajíčko.
Čistota +1
VymazatLilica se usmála, když se rozhodla, že je na čase dopřát vajíčku další koupel. Nevěděla nakolik pokemon ve vajíčku vnímá svět kolem něj, ale neuškodí pokusit se o pravidelné činnosti s vajíčkem, možná tím pokemonovi odmala vštípí nějaký pravidelný rozvrh. Dívka si připravila vodu a hadřík. Namočila hadřík do vody, vyždímala ho a začala jemně otírat skořápku vajíčka, které opatrně přesunula do klína. "Zajímalo by mě, jak velký je rozdíl mezi tím, že jsi ve vajíčku a mezi tím, že jsi v pokeballu." zamyslela se dívka, a natočila vajíčko, aby měla přístup k jiné straně, když vtom se zarazila, na vajíčku byla nějaká šmouha. "Vím, že tohle je koupel, ale brala jsem to spíš jako očištění od prachu. Jak se ti podařilo zašpinit?" Chovatelka pomalým kruhovým pohybem očistila šmouhu, ale když otočila vajíčko, viděla další skvrnu, dost podobná té první. "Tohle nemůže být náhoda," zamyslela se dívka.
OdpovědětVymazatZáhada však byla rychle vyřešena, chovatelka opatrně zdvihla vajíčko a všimla si, že si někde zašpinila sukni. "No na jednu stranu dnes jsem měla, co čistit a nebylo to jen preventivně proti prachu, ale na druhou stranu je trochu ironické, že tě zašpiním, když tě přijdu umýt." zasmála se dívka. Posunula sukni, aby vajíčko neleželo na skvrně a dočistila ho.
"Tak konečně." usmála se dívka a raději ještě jednou prohlédla, jestli ho ještě nezašpinila.
Čistota +2
VymazatLilica se po delší době šla věnovat vajíčku. Jako vždy si připravila vlažnou vodu a hadřík. Čištění šlo pomalu, protože se chovatelka zdráhala otírat vajíčko mokrým hadříkem. A vlhkým hadříkem šlo ztěžka a pomalu otírání vrstvy prachu, které bylo na vajíčku. "Něco ti povím maličký, to je naposledy, co tě nechávám jít bez koupele takhle dlouho." povzdechla si dívka a pokračovala v péči o vajíčko. "Občas si stěžuji, že někteří pokemoni ani chvíli neposedí, ale nemůžu se dočkat až taky začneš běhat kolem, chvíli neposedíš a prach se na tobě nebude mít kdy usadit." Zasmála se.
OdpovědětVymazatKdyž se chystala otočit vajíčko, najednou se zastavila. "Myslím, že je čas abych tě postupně začala zahřívat maličký." Lilica rozdělala oheň a nad něj vložila do nádobky pět kamínků. Poté se vratila k otírání vajíčka. "Když o tom přemýšlím, tak nechci umývat vajíčko vodou, kdyby to náhodou byl kamený pokemon, ale všechny vajíčka se mají zahřívat a co kdyby se vylíhnul ledový pokemon." Zamyslela se chovatelka. "Definitivně si toho budu muset víc načíst o fyziologii ledových typů."
Když dívka byla konečně spokojená s čistotou vajíčka a odložila hadřík, voda v lavoru už byla téměř černá. "To už ani nevypadá jako voda." Brblala si dívka, když vylévala vodu.
Lilica vytvořila pro vajíčko hnízdečko z látky a dalším kusem látky si omotala ruce aby sundala kamínky z nádobky nad ohněm.
"Pálí, pálí, horké..." lamentovala chovatelka zatímco žonglovala s kamínky. Když se jí podařilo horkými kamínky obklopit vajíčko v hnízdečku, spokojeně si prohlédla svou práci. "Myslím, že tohle je pro počáteční zahřívání dost. Přece jen chci to vajíčko vylíhnout ne uvařit."
O vajíčko bylo moc hezky postaráno.
VymazatČistota +4 (1 z Požehnání)
Dívka byla lehce nervózní z toho, kolik toho musela během minulého čištění dohánět, proto se rozhodla neztrácet čas a docela brzo po minulém čištění vajíčko překontrolovat a umýt. Minule z něj dostala tolik prachu, že byla lehce paranoidní, že se jí vajíčko minule nepodařilo umýt pořádně. Lilica si připravila vodu a hadřík. Dívka ponořila ruku do vody, aby se přesvědčila, že je vlažná a poté uchopila hadřík, pořádně ho vyždímala předtím, než s ní začala otírat skořápku. Jak postupně čistila vajíčko, zjistila, že je voda stále relativně stejně čistá. Jen vespod vajíčka se usadila nějaká špína. Chovatelka se usmála na nevylíhnutého pokemona.
OdpovědětVymazat"Tak to vypadá, že jsi koupel nepotřeboval, ale jsem ráda, že jsem tě očistila alespoň pro klid své duše, zasmála se Lilica. Když chtěla vajíčko opět uložit, zarazila se. "Víš co maličký, koupel jsi sice nepotřeboval, ale teplo určitě ano."
Chovatelka si sundala klobouk, který posloužil vajíčko jako provizorní hnízdečko. Vajíčko v klobouku si pak přivinula k sobě, aby se s ním podělila o své tělesné teplo. Dívka se posadila tak, aby se zády opřela o kámen s nemusela se tak pohybovat s vajíčkem v náručí. Po chvíli si dívka začala broukat ukolébavku.
"Myslím, že bych kvůli vašemu pokemonímu sluchu a zdravému mentálnímu stavu měla začít rozvíjet svůj hudební um. Jinak se vylíhneš dřív, jen abys mi řekl ať už nezpívám." Zašeptala dívka vajíčku s úsměvem na rtech, když měla dost broukání ukolébavky a uložila vajíčko zpět na své místo.
Čistota +1, teplo +1.
VymazatLilica se po náročném dni vrátila k vajíčku. Opatrně ho vzala do rukou a vložila si ho zpět do klobouku. Posadila se zády ke kameni, aby se mohla pohodlně opřít a přivinula si k sobě vajíčko, aby mu předala nějaké tělesné teplo. "Víš maličký, čistila jsem tě dost sporadicky, měla jsem pocit, že když tě budu čistit moc často, tak to bude k ničemu, ale myslím, že zahřívat tě můžu častěji." Usmála se. "Nedávno se mi vyvinul první pokemon, můj starter Bulbasaur je teď Ivysaur. A byla to pro něj docela změna. Je větší, silnější, ale už není tak rychlý. Dnes jsme to řešili, doufám, že se s tím nějak sžil a bude to lepší." Dívka si povzdechla a přejela rukou po skořápce vajíčka. "Myslím, že to byla ještě větší změna pro mě než pro JDho. Ze začátku jsem hodně sledovala kdy se kdo má vyvíjet, ale pak jsem si začala víc užívat času strávený s mým týmem, že jsem na to téměř zapomněla a než jsem se nadála, JD byl metr vysoký a vážil dvojnásobek své váhy. Není to špatné, nebo horší jen je to...změna. Zajímalo by mě, jestli to pro mě bude takový šok, když se vylíhneš ty." Usmála se dívka. Ještě jednou lehce objala vajíčko a když ho opatrně vracela zpět tak jen poznamenala. "Hádám, že nebudeš tak dobrý posluchač. Podle toho co jsem zjišťovala většina čerstvě vylíhnutých pokemonů má problém chvíli posedět, natož se schoulit se svým trenérem a vyslechnout si ho. Ale stejně se na tebe těším.
OdpovědětVymazatTeplo +1
VymazatLilica se usmála na vajíčko, když si ho vzala do rukou a usadila se s ním a schoulila se kolem něj, aby mu předala co nejvíc svého tepla.
OdpovědětVymazat"Dnes jsem byla v hudebním domě, říkala jsem ti, že budu procvičovat zpěv." Dívka pohladila vajíčko. "Dlouho jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem si vybrala písničku, která popisuje děj Popelky, nebo spíš její části, možná bych ti mohla tuhle pohádku vyprávět, když už tu jsme. Snad se mi to povede, už je to nějaký čas, kdy jsem někomu vyprávěla pohádku." zasmála se chovatelka a trochu se přesunula, aby jak ona, tak vajíčko, které tiskla k sobě mělo pohodlí.
"Bylo nebylo za devatero horami a devatero řekami ve vzdáleném regionu jedno království. V tom království žila mladá dívka jménem Popelka. Její maminka umřela, když byla ještě malá a její tatínek se znovu oženil. Vzal si ženu, která už měla dvě dcery a ani jedna z nich neměla Popelku ráda. Její tatínek cestoval po regionech, takže netušil, že se k Popelce chovají ošklivě, dokonce jí nepustili na její pokemonovou cestu. Popelka nikdy nedostala příležitost vybrat si startéra a jít poznávat pokemony. Jednoho dne však našla zraněného Pidova a rozhodla se o něj postarat. Schovala ho do své malé komůrky, která jí sloužila jako ložnice a starala se o něj, dokud se nevyléčil. Pidove se pak rozhodl zůstat s Popelkou.
Život plynul dál a Popelka se stále neměla dobře, ale byla ráda, že má nového kamaráda Pidova, takže může mít v životě, alespoň nějakou radost. Den se se dnem minul a nic se neměnilo, dokud nepřišlo oznámení. Princ království, ve kterém žili se rozhodl uspořádat ples jehož vrcholem byla koordinátorská soutěž. Obě Popelčiny nevlastní sestry se začaly připravovat, obě doufaly, že vyhrají a ohromí prince natolik, aby si je vzal za ženu. Popelka by také ráda šla, vždy chtěla být koordinátorkou a kdyby vyhrála, měla by dost peněz na to, aby se mohla vydat na pokemonovou cestu. Když se zeptala své macechy, jestli by mohla jít, dostalo se jí následující odpovědi: "Ty, že by si s námi šla na ples. Podívej se na sebe, celá umouněná v roztrhaných šatech by ses chtěla účastnit koordinátorské soutěže? Akorát bys nás zesměšnila."
K tomu se přidaly i Popelčiny nevlastní sestry: "Ano, vždyť ani nemáš pořádného pokemona."
"To chceš soutěžit s tím ubohým ptákem?"
Na to macecha vzala jednu misku s čočkou a druhou s hrachem. Vysypala je a smíchala je dohromady. "Aby jsi neměla nějaký hloupý nápad, jako mě neposlechnout, nebo něco podobného, tak až se vrátíme, tak chci mít ten hrách a čočku přebranou."
Macecha a nevlastní sestry se vypravily na ples a popelka zůstala v kuchyni a plakala nad přebíráním hrachu. Když se k ní snesl její kamarád Pidove, začal jí pomáhat s přebíráním hrachu. Popelka se na něj přes slzy usmála a řekla mu. "Děkuji ti, i když se můj sen nikdy nesplní, jsem ráda, že mám takového kamaráda jako jsi ty." Jak to dořekla, Pidove začal zářit jasným světlem a přímo v ten moment se vyvinul v Tranquila.
"Připrav se, půjdeš s Tranquilem na koordinátorskou soutěž." ozval se hlas. Když se Popelka ohlédla, aby zjistila kdo to mluví, k jejímu překvapení se nad ní vznášel legendární pokemon.
Vymazat"Ale já přece nemůžu na koordinátorskou soutěž takhle." povzdechla si Popelka nad svými potrhanými šaty.
"S tím si nemusíš dělat starosti." Legendární pokemon zazářil a Popelčino oblečení se proměnilo v krásné šaty, a na jejích nohou se objevily střevíčky z křišťálu. Popelce se zatajil dech. "Děkuji" vydechla Popelka. "Ale co ten hrách?"
"Nedělej si s tím starosti, Tranquil má pár přátel, kteří ti s tím pomůžou." usmál se Legendární pokemon. Oknem do světnice se sneslo hejno Pidovů a začali přebírat zrní.
Legendární pokemon se podíval na Popelku "Tak a teď nečekej a běž na bál, ale nezapomeň musíš být zpět do půlnoci, v ten čas se tvé oblečení změní zpět.
Popelka poděkovala všem pokemonům, kteří jí pomohli a s Tranquilem se vydala na ples. Když tam dorazili, soutěž už byla v plném proudu, Popelka se sotva stihla zůčastnit.
Když vystoupila na jeviště. Sňala z šatů růžovou stuhu, hodila ji do vzduchu, Tranquil použil Air Cutter aby stuhu rozřezal na malé kousky připomínající okvětní lístky růže, a hned na to použil Tailwind na to aby je roznesl po místnosti. Jako jeho poslední útok použil Feather Dance, jeho křídla zazářila jasným světlem a po místnosti se rozletěly bílá zářící pírka. Jejich záře se odrážela od Popelčiných křišťálových střevíců a vytvořily nádhernou podívanou.
Popelka soutěž vyhrála. Když jí princ předával peníze a stuhu. Zaradovala se "Konečně Tranquile, budeme moci vyrazit na naši pokemonovou cestu."
V ten moment však začaly hodiny odbíjet půlnoc, Popelka rychle vzala svou výhru a vyběhla z paláce a mířila domů, ve svém spěchu si ani nevšimla, že ztratila jednu botu.
Té noci si pobalila všechny věci a za východu slunce se další den vydala na pokemoní cestu, a zamířila do nejbližšího přístavu. K jejímu překvapení tam na ni čekal princ.
"Doufal jsem, že tě tu potkám. Hodně na mě zapůsobilo tvé vystoupení a rád bych byl svědkem toho, jak se z tebe stává ta nejlepší koordinátorka na světě. Dovolíš mi doprovázet tě na tvé pokemonové cestě."
Popelka ráda souhlasila. V ten moment princ vytáhnul Popelčin střevíc a Popelka mu předala ten, který jí zůstal. Princ se před Popelkou sklonil a nasadil jí oba střevíce. "Slyšel jsem, že dobré boty tě donesou do dobrých míst, a myslím, že tyhle by ti mohli přinést štěstí. Je přece jen lepší vyrazit se dvěma střevíci místo jednoho." Usmál se na Popelku princ.
Tak se spolu vydali na Pokemonovou cestu. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec."
Zakončila Lilica. Sama už byla unavená a bála se spát s vajíčkem v náručí, aby se nerozbilo. Proto dala vajíčko zpět do bezpečí, spokojená jak s příběhem, tak s teplěm, které vajíčku předala.
Vajíčku se pohádka líbila, byť ti to zatím nemohl říct nahlas.
VymazatTeplo +3
OdpovědětVymazatDívka se vrátila k vajíčku. A schoulila se s ním na svém obvyklém místě, aby mu předala své tělesné teplo. „Myslím, že minule měla pohádka úspěch, Popelka v sobě měla jen dva pokemony, ale na dnešek jsem vybrala pohádku, kde je jich mnohem víc je to pohádka Ho Oh a mazaný Nickit.“ Usmála se dívka a přejela rukou po skořápce vajíčka.
„Jak už to tak v pohádkách bývá za devatero horami a devatero řekami žil byl jeden král a ten měl ve svém zámku nádhernou zahradu. Uprostřed té zahrady rostl nádherný keř, na kterém rostly zlaté berry, o kterých se říkalo, že dávají pokemonům ohromnou sílu. Ale každou noc dozrála jen jedna a každou noc ta berry zmizela. Král vyslal svého nejstaršího syna, aby hlídal a chytil zloděje. Ale syn na hlídce usnul. Další noc vyslal král svého prostředního syna, ale ten si nevedl o nic lépe, než jeho starší bratr. Králův nejmladší syn se nabídl, že další noc bude hlídat on, král nevěřil, že si povede lépe než jeho bratři, ale pustil ho. Nejmladší princ si povolal na pomoc svého věrného Jolteona, ten mu seděl v klíně a vždy, když princ málem usnul, píchnul se o jeho ostrou srst a tak vydržel vzhůru.
Po půlnoci se tmou rozhostilo světlo, ke keři přiletěl pták Ho-Oh snesl se dolů z nebe a utrhl zlatou berry. Princ poslal Jolteona aby na ptačího zloděje zaútočil, ale Ho-Oh se vyhnul útoku, odletěl a nechal za sebou jen duhové pírko. Princ ráno donesl otci pírko a vypověděl mu, co viděl. Celý dvůr se chodil koukat na to pírko, které zářilo ve tmě a hrálo všemi barvami duhy. Král chtěl legendárního pokémona vidět na vlastní oči, ale Ho-Oh už se do zahrady nevrátil. O pár týdnů později se král rozestonal. Princové se o svého otce tuze báli, a když nejmladší syn slyšel legendu, která tvrdila, že zpěv Ho-Oha může vyléčit jakoukoliv chorobu. Princ na nic nečekal a vyrazil hledat bájného pokemona. Po dnu cesty se zastavil na rozcestí, usadil se k jídlu, když v tom uslyšel kliknutí a nářek. Princ se šel podívat, co to bylo a našel tam Nickita v pasti. „Pusť mě, člověče, chtěl jsem jen najít něco k jídlu, už strašně dlouho jsem nejedl. Pomoz mi a nebudeš toho litovat.“ Prosil Nickit. Princovi se nad ním zželelo, tak pokemona pustil na svobodu a dokonce se s ním rozdělil o oběd. Když jedli, svěřil se pokémonovi se svým trápením.
„Takže ty hledáš Ho-Oh? To ti mohu pomoci. Vím přesně, kde ho hledat.“ Řekl Nickit. Pokemon se rozběhl a princ se hnal za ním. Zanedlouho dorazili k zámku, který se třpytil jako stříbro. „Tady v tom zámku je Ho-Oh. Je skoro poledne, takže můžeš vejít, stráže budou spát, když vejdeš, najdeš tam tři místnosti. V první místnosti najdeš dvanáct Pidgey ve zlatých klecích. Ve druhé je třináct Corviknightů v dřevěných klecích a ve třetí místnosti sedí Ho-Oh na bidýlku. Vedle něj najdeš zlatou a dřevěnou klec. Dej Ho-Oha do té dřevěné. Pokud to neuděláš, člověče, zle se ti povede.“ Varoval ho Pokemon.
Princ vešel do zámku a vše bylo tak, jak to Nickit předpověděl. Prošel kolem Corviknightů a Pidgeů a došel až k Ho-Oh. Už zdvihl dřevěnou klec a chtěl do ní Ho-Oh strčit, když si to rozmyslel. „Nemůžu přece přinést tak vzácného pokemona v tak chatrné kleci.“ Princ vzal zlatou klec a umístil do ní legendárního pokemona. Pokemon začal v kleci vyvádět a vřískat až přiběhli stráže i pán zámku. „Co tu chceš, zloději?“ zeptal se místní král.
Princ mu všechno vysvětlil a král se rozhodl situace využít.
„Dobrá tedy zapůjčím ti svého Ho-Oh, pod jednou podmínkou. V sousedním království král vlastní Rapidashe, který není jako ostatní, je to Psychický a Vílí typ, údajně ho získal ze vzdáleného království. Přiveď mi toho Rapidashe a já svolím, aby sis vzal Ho-Oh s sebou a pomohl otci.“
Princ se smutně vrátil s prázdnou. „Já tě varoval. Bylo to jednoduché, kdybys mě poslechl, mohl jsi už mít Ho-Oh a být na cestě domů.“ Zavrčel Nickit.
„Tak už se nezlob Nickite, omlouvám se. Měl jsem tě poslechnout, ale prosím pojď se mnou a pomoz mi získat toho Rapidashe.“ Prosil princ a Nickit svolil. Došli do sousedního království a celý zámek byl vystavěn z mramoru. „I tady vím, jak najít toho Rapidashe. Je téměř půlnoc, takže stráže už budou spát. Když vejdeš dovnitř, najdeš tam tři místnosti. V první místnosti bude devět Mudsdaleů se zlatými uzdami. Ve vedlejší najdeš osm Ponyt s černými koženými uzdami. Ve třetí místnosti najdeš vzácného Rapidashe a v jeho stáji najdeš dvě ohlávky, Jedna je zlatá osázená diamanty a ta druhá obyčejná černá z kůže. Nasaď Rapidashovi tu obyčejnou uzdu a v klidu ho vyveď ze zámku. Pokud mě neposlechneš, člověče, zle se ti povede.“ Varoval Nickit. Princ vešel do zámku a vše bylo tak, jak mu sliboval Nickit, když našel Rapidashe, pohled mu utkvěl na zlaté ohlávce posázené diamanty. „Vyvedu tě v té obyčejné ohlávce, ale chci na tebe zkusit tu zlatou. Jen chci vidět, jak tahle nádherná ohlávka bude vypadat na tak krásném pokémonovi. Ale jakmile Rapidashovi ohlávku nasadil, začal Pokemon vyvádět až přivolal stráže a krále mramorového zámku. Princovi nezbylo než svůj příběh vládci vysvětlit.
VymazatKrál mramorového zámku se zamyslel a rozhodl se využít situace a poslat odvážného prince na další výpravu. „Dobrá tedy. Ve vedlejším království žije princezna, která má vlasy z ryzího zlata. Pokud mi tuto dívku přivedeš, nechám tě odvést mého Rapidashe.“ Princ se vrátil k Nickitovi s prázdnou.
„Všechno jsem ti vysvětlil, nechápu, jak můžeš tu stejnou chybu udělat dvakrát po sobě ty hlupáku. Začínám mít pocit, že si nezasloužíš mou pomoc.“
„Nezlob se Nickite, moc tě prosím, dej mi ještě jednu šanci. Příště tě poslechnu.“ Prosil princ. Nickit si povzdechl a svolil. Vydal se s princem na cestu do vedlejšího království.
Došli k zámku, který se blyštil jako z perleti. „Tady ti nezbývá než být upřímný. Jdi do zámku za královnou, a pros ji, aby ti dala svou dceru. Pokud svolí, ukáže ti své dcery a řekne ti, aby sis vybral. Vyber si tu, která má nejchudší šaty. A tentokrát mě poslechni, jinak se ti zle povede, člověče.“
Princ vešel do perleťového zámku a prosil královnu, aby mu dala svou dceru. Královna svolila. „Ukážu ti své dceru, ale musíš si ji vybrat sám.“ Ukázala mu komnatu, kde seděly tři dívky, všechny na sobě měly závoj, takže jim nebyly vidět obličeje ani vlasy. První měla šaty a závoj protkané zlatem, druhá stříbrem a třetí byla pouze v bílých šatech a bílém závoji. Princ ukázal na dívku v bílém. „To je ta, pro kterou jsem přišel.“ Královna se zachmuřila, ale odpověděla. „Dobrá tedy, odpočiň si, pokud tu dívku poznáš i ráno. Můžeš si ji odvést.“
Princ šel spát, ale nemohl usnout, převaloval se a nakonec se rozhodl vyjít si po zahradě. Tam potkal krásnou dívku v bílém. „Zítra mě hledej podle Cutiefly. Jedna kolem mě bude poletovat a tak mě poznáš.“ řekla dívka a poté zmizela.
Druhého dne přivedla královna prince do trůnního sálu, kde stály tři dívky, vypadaly stejně, ve stejných šatech, se stejnými závoji na hlavách. Princ se rozhlédl a uviděl, že kolem jedné z nich poletuje Cutiefly. Tu zvolil.
Královna se rozčílila. „To nemáš ze své hlavy, určitě jsi podváděl.“ Podala princi sítko. „Jestli ji chceš tak si vezmi to sítko. V zámecké zahradě je jezero, pokud se ti ho podaří vylít, je tvá, pokusd se ti to nepodaří, příjdeš o hlavu.“
Princ posmutněle vzal sítko k jezeru, pokusil se vodu nabrat, ale voda samozřejmě sítkem protekla. Princ si smutně sedl, když se za ním ozval hlas. „Proč jsi tak skleslý?“ byla to princezna se zlatými vlasy.
„Tvá matka mi dala nemožný úkol a já ztratím život, když ho nesplním.“
Na to se dívka usmála, ze šatů vytáhla flétnu a začala na ni hrát. Princ byl překvapený, ale vše se vysvětlilo, když se přivalil Snorlax a všechnu vodu v jezeře vypil. Pak se odvalil pryč a princezna schovala flétnu. Princ jí chtěl poděkovat, když přiběhl Nickit. „Člověče, pokud odsud chceš odejít živý, vezmi princeznu a utíkejte odsud.“ Varoval Nickit. Princ vzal princeznu za ruku a utíkal s ní k mramorovému zámku. Nickit utíkal za nimi a zametal za nimi stopy svým dlouhým huňatým ocasem.
VymazatKdyž skupinka dorazila za pár dní k mramorovému zámku, princ se s princeznou spřátelil a bylo mu líto, nechat ji s hamižným králem. Nickit se podíval na prince. „Nechceš ji tu nechat že, člověče?“ zeptal se a princ přikývl. „Nech mě tu místo ní.“ Nabídl Nickit a vytvořil iluzi. Vypadal jako princezna. Princ svolil a vyměnil s králem mramorového království přeměněného Nickita za Rapidashe. Král uspořádal oslavu a sezval hosty ze široka daleka. „Ta je ale krásná, že s těmi vlasy s ryzího zlata.“ chlubil se král. A hosté mu přitakávali, až jeden z dvořanů prohlásil. „Krásná je, ale nepřipadá vám, že ty její zlaté oči nejsou tak docela lidské?“ V tu chvíli se Nickit přeměnil zpět a uháněl, aby dohonil prince a jeho skupinku a zametal svým ocasem stopy jak po sobě tak po nich. Skupinku nakonec dohnal. Ale jak cestovali, princezna se spřátelila s Rapidashem natolik, že se chtěl Rapidash stát jejím pokemone. Takže když dorazili ke stříbrnému zámku, nechtěl se nikdo s Rapidshem rozloučit. Nickit si povzdech. „Vyměň mě za Ho-Oha ještě jednou“ Nickit vytvořil další iluzi. Princ opět vyměnil přeměněného Nickita za Ho-Oha. Král stříbrného zámku uspořádal hostinu, aby všem předvedl svého vzácného Rapidashe.
Všichni hosté ho chválili, až jeden z dvořanů pronesl. „Ten Rapidash je nádherný, ale povězte, nepřipadá vám, že ten rezavý huňatý ocas se na toho pokemona moc nehodí.“ V tu chvíli se Nickit proměnil zpět a běžel za princovou skupinou a zametal přitom jejich stopy svým huňatým ocasem.
Nickit pronásledovatele setřásl a připojil se zpět k princově skupině. Putovali zpět do princova rodného království, ale Ho-Oh za cestu nevydal ani hlásku, jen schlíple seděl v kleci.
Princ viděl, že ho zajetí trápí a proto se s ním domluvil. „Ho-Oh, rád bych tě pustil na svobodu, ale potřebuji, abys zazpíval mému otci a uzdravil ho tím. Slibuji, že když ho uzdravíš, pustím tě na svobodu.“ Ho-Oh byl skeptický vůči princovým slibům, ale rozhodl se mu dát šanci.
Princ dorazil domů, Ho-Oh králi zazpíval a ten rázem pookřál. Princ dodržel svůj slib a propustil legendárního pokemona. Ho-Oh odletěl užívat si svobody, princezna se stala Rapidashovým novým trenérem. Nickit zůstal s princem, který se naučil důvěřovat temnému pokémonovi, i přesto, že se o Nickitech říká, že jsou to lstiví pokémoni a nedá se jim věřit. A král díky Ho-Ohově písni žil ve zdraví po dlouhá léta. A ten keř, který nese zlaté berry? Ten tam údajně někde stojí dodnes a trenéři pokemonů se vydávají na výpravy hledat ten mytický keř.“ Dokončila svou pohádku chovatelka. „Doufám, že se ti pohádka líbila, maličký. Tuhle pohádku mám ráda, protože učí budoucí trenéry, koordinátory i chovatele, aby důvěřovali svým pokemonům. A snad mi budeš důvěřovat tolik, jako já tobě.“ Usmála se dívka a vrátila vajíčko na jeho obvyklé místo, kde si mohla být jistá, že se nerozbije.
O vajíčko se bylo postaráno. Je vidět, že tvé pohádky mu pomáhají v růstu.
VymazatTeplo +4
Lilica se opět vrátila zahřívat vajíčko. Původně měla vybranou další pohádku, ale když si vzala vajíčko k sobě a schoulila se s ním, aby mu předala teplo, měla pocit, že cítí, jako by v tom vajíčku něco pulsovalo. „Vypadá to, že se brzo vylíhneš maličký.“ usmála se dívka a opatrně položila ruce na vajíčko, měla pocit snad poprvé, co se o vajíčko starala, že mezi ní a pokemonem je skutečně jen tenká vrstva skořápky.
OdpovědětVymazat„Původně jsem měla připravený jiný příběh, ale tento příběh jsem chtěla, abys slyšel, ještě než se vylíhneš maličký. Jednoho dne po bouřce letěl mocný chrizard lesem, když v tom uslyšel volání o pomoc. Vítr byl tak silný, že odnesl malou Rattatu a zamotal ji do větví stromů. „Pomoz mi.“ prosila Rattata, když si všimla Charizarda. „Jednoho dne tě můžu zachránit já, když mi teď pomůžeš.“ Charizarda to pobavilo, jak by jemu mohla pomoci malá Rattata, ale protože ho pobavila, vymotal ji z větví a sundal ji dolů ze stromu. Rattata mu poděkovala a odběhla.
O týden později byl Charizard chycen pytláky, chytili ho do mechanické klece, která byla elektronicky uzpůsobená tak, aby se z ní nemohl dostat. Charizard byl v koncích, když v tom kolem běžela ta malá Rattata, kterou zachránil. Když si ho všimla, svým ocasovým útokem otevřela dvířka a dostala se do elektrických obvodů pasti, tam překousala dráty a tím vysvobodila Charizarda z klece.
Chci, abys věděl, že i když budeš malý nebo i menší než Rattata, můžeš zachránit někoho i dost silnějšího než jsi ty a kdybys byl silný jako Charizard, nepodceňuj tvory slabší, než jsi ty a vždy pomoz někomu v nouzi, když budeš mít příležitost. Nikdy nevíš, kdy se ti to může vrátit.“ Usmála se dívka a přesunula ruce, aby lépe cítila pohyby malého pokemona pod skořápkou.
Teplo +1, vajíčko se líhne. Pokémon bude brzy odhalen.
Vymazat