Misdreavus - "Charlotte"
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 11
Růst: Středně pomalu
Získání: Odměna v akci (LPŠ)
Sehranost s trenérem: 45% / Zkušenosti v zápasech: 2%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Misdreavus je zvláštní duch, který se do tohoto světa navrátil z vůle vyšší mocnosti, jež chtěla, aby dostala druhou šanci. Původně šlechtična, lidská žena Charlotte se zamilovala do svého sluhy, jehož si s nevůlí svých rodičů vzala. Později však svého rozhodnutí litovala, jelikož ji její milý podvedl. Charlotte pak žila celý život v přesvědčení, že jeho nevěra byla způsobena její nedokonalostí.
Jako Misdreavus se tedy snaží být perfektní žena, kterou muž nedokáže opustit. Povahově je trochu zastaralá a používá principy z jejích dob, ovšem vzhledem k tomu, že vidí do vyšší i nižší vrstvy obyvatel, chápe mnohému a dokáže být skvělá učitelka i rádkyně.
Vytvořila si velmi přátelský vztah se svým trenérem, jehož však vidí jako společníka než jako někoho vyššího. Také má ve svém duším srdíčku speciální místo pro Shuppeta.
Jako Misdreavus se tedy snaží být perfektní žena, kterou muž nedokáže opustit. Povahově je trochu zastaralá a používá principy z jejích dob, ovšem vzhledem k tomu, že vidí do vyšší i nižší vrstvy obyvatel, chápe mnohému a dokáže být skvělá učitelka i rádkyně.
Vytvořila si velmi přátelský vztah se svým trenérem, jehož však vidí jako společníka než jako někoho vyššího. Také má ve svém duším srdíčku speciální místo pro Shuppeta.
Útoky:
- Astonish
- Psywave
Další vývin:
Zadumaně se podívám na pokéball, ve kterém se skrývá moje druhá Misdreavus. Snad osud nebo jenom náhoda k tomu chtěla, že jsem i tuhle přesvědčil, ať se ke mně přidá právě v knihovně. Ještě než, ji přivolám tak se pokusím si vzpomenout na knížku, kterou četla, když jsem ji náhodou objevil. Sňatky tehdy a teď. Mohlo to mít nějakou spojitost s ní a tak jsem se to pokusil zapamatovat. "Ahoj, dovol abych se ještě jednou představil. Jmenuji se Slaanesh a jsem chovatel. Jsem opravdu rád, že ses rozhodla cestovat se mnou." přednesu už tak trochu nacvičený úvod představování. "Jak se cítíš v pokéballu, nemáš s tím nějaké problémy?"
OdpovědětVymazat"Je má pocta s tebou cestovat," řekla Misdreavus. Lehce sklopila hlavu a sklonila se ve vzduchu, jako kdyby měla šaty a klanila se, jako dámy dělají. "Těší mne, sire. Charlotte, jméno mé. Těším se na naše společné dobrodružství," pověděla.
VymazatKdyž ses zeptal na pokéball, vypadala zmatená. "Pokéball? Jistě máte na mysli kulatý předmět barvy růže a mraků, však?"
Už po první větě jsem se začal cítit divně. Její styl vyjadřování zněl archaicky. Ne, že by mi to vadilo, to nikoliv pouze to ve mně vyvolávalo dojem: Koukej se chovat slušně synu, jde můj šéf, tak ať mi neuděláš ostudu. "Máte nádherné jméno, lady." řeknu pod vlivem její mluvy. "Ach, ano. Přesně ten myslím. Je to zařízení, které se využívá, aby pokémoni nebyli obtěžovány nudnými útrapy cesty. Na což bych se vás taky chtěl zeptat. Byla byste radši, venku zatímco bychom se přesouvali od jednoho dobrodružství k dalšímu, či nikoliv?"
VymazatMisdreavus se usmála. "Z celého srdce vám děkuji, pane," řekla s lehkou poklonou. "Také jsem vděčná za vaše vysvětlení. Pokud bych mohla říci, ráda bych poznala, pochopila svět vlastníma očima a slyšela jeho zvuky vlastníma ušima," zodpověděla trochu idylicky. "Nemyslím, že cestování je nudná útrapa, ba naopak - myslím si, že cestování dodává spoustu nových znalostí," usmála se mile, jako kdyby zářila mateřskou láskou.
VymazatJako den a noc. Anděl a démon. Pomyslím si ochromen jejím chováním, které jsem chtě nechtě porovnával právě s Ethril. "Jistě, jsem rád, že jsi mi řekla svůj názor. Ostatně na této cestě budeme cestovat spolu, takže tvůj názor má pro mně velkou cenu. Jak rámci rozhodování, tak vzájemného poznávání." řeknu a slabě přikývnu. Dokonce mají i tak rozdílný úsměv. "Dobrá, takže pokud vám to nebude vadit, tak nebudu používat pokéball, aby jste měla co nejvíc příležitostí poznat svět." odmlčím se a pak se ještě zeptám. "Myslím, že bych měl dát i vám možnost se na něco otázat, pokud byste projevila zájem."
Vymazat"Samozřejmě ti ráda vyřknu své myšlenky nahlas," přikývla Misdreavus. "Bude-li vás to obtěžovat, sire, je možné si mě nevšímat. Nebudu příliš vyžadovat ani se ptát, ráda bych poznávala klidně v tichu," podotkla ještě. "Nabízíte-li, ráda se zeptám ohledně věcí, které jsou mimo mou životní éru. Čas plyne rychle a spoustu se toho mění, bohužel i můj domov, jenž nyní již nepoznávám," usmála se.
Vymazat"I kdyby mně to obtěžovalo, což nepovažuji za pravděpodobné, nemyslím si, že správným rozhodnutím by nevšímat si vás lady." Odvětím na její nabídku. Proč bych taky měl? Neignoruji ani Ethril i když by si to zasloužila. Pomyslím a dodám. "Jistě pokud budu schopen, tak vám odpověď věnuji. To musí být jistě smutné, když se váš domov změní natolik, že jej už nejste sto poznat. Měla byste teda konkretní otazku, Charlot? Tedy pokud vám nebude vadit, když vám tak budu říkat."
Vymazat"Zkrácenina?" podivila se Misdreavus. Pak přikývla. "Ovšem, to jistě nebude vadit. Momentálně otázku nemám, děkuji," usmála se laskavě.
Vymazat"Nebo klidně i Charlotte, jak vám to bude vyhovovat a víc se líbit." Opravím se, když mi dojde, že jsem vypustil jednu slabiku z jejího jména. "Mohl bych se tedy chvíli ptát ještě já? Váš domov se nachází zde v Alole?"
Vymazat"Věřím, že to není má volba, sire," zasmála se. Měla lehký smích.
Vymazat"Můj domov?" zamrkala. "Můj domov je vzdálen odsud. Krajiny mé domoviny jsou krásné, plné květů, avšak také chudých lidí, nad jimiž se Bůh neslitoval. Tudíž nikoliv, sire," zodpověděla.
Přestože jsem nechtěl ty dvě porovnávat, ale i tak jsem to pořád dělal a Charlotte se nacházela přesně na opačné straně než Ethril. "No, pokud je to tak nebylo by správné, kdyby jste používala i vy jiné označení než sire? Mám pocit, že by nebylo správné, nechat vás mně oslovovat sire, když já vás oslovuji jménem." Z popisu její krajiny a toho, že ji hodnotově stavím proti Ethril, řeknu, že Charlotte musela být a je osoba, která se zajímá o to jak se mají ostatní. "Pokud byste chtěla, možná bychom se tam mohli někdy zajít podívat a zjistit, zda se jich přece jenom dotkla boží milost a nyní se tam lidé mají lepe."
Vymazat"Skutečně?" zamrkal pokémon. Zamyslela se a pak přikývla. "Slaaneshi. Je to možné?" usmála se laskavě.
VymazatMisdreavus se zahleděla do dále, jako kdyby se jí najednou před očima vyjevila vzpomínka na její místo. "Bohužel již obraz svého domova vidím rozmazaně. Byla jsem znovuzrozena, abych dostala druhou šanci. Pokud mohu odmítnout, Slaaneshi, ráda bych zanechala svou minulost za sebou a hleděla před sebe, na své budoucí možnosti," vyslovila sebejistě.
Souhlasně přikývnu, abych potvrdil své rozhodnutí o tom, že mi může říkat i nějak jinak než jménem. "Jistě je to možné, Charlotto." přitakám a pod maskou se usměji. "Zcela jistě můžete odmítnout, nechci tedy rozhodně ne záměrně vás do něčeho nutit." Nakloním lehce hlavu na stranu a zeptám se. "Mohla byste mi říct, pokud to je možné, kam do budoucností zříte? Pokud bych to věděl, možná bych vám mohl jít po cestě, kterou jste si vybrala."
VymazatMisdreavus přikývla. "Ovšem," řekla. "Vydám se na pouť stát se tou nejlepší ženou. V mém minulém životě jsem měla tragický romantický vztah, o kterém, omluvíte-li, nechci mluvit. Jsem ochotna vám vysvětlit stručnosti, ovšem nerada bych zašla do detailů," odpověděla velmi klidně. Zněla smířeně a odhodlaně, rozhodně nezněla jako někdo, kdo svého minulého života litoval.
Vymazat"Nejlepší ženou." zopakuji zaskočeně. "To je určitě ambiciozní cíl. Doufám, že vám dokážu najít způsob jak vám s tomhle pomoc." Nejlepší ženou? A to myslí ženou jako manželkou a nebo...aha stačí poslouchat. Její vysvětlování zastaví tok mích myšlenek. "Já...cením si toho, že jste ochotna se mnou podělit o stručnou verzi, Charlotte. Ale sám nevím, jestli bych vás měl vůbec žádat mluvit o takové věci." Odmlčím se a pak dodám. "Zda se mně rozhodnete nějak zasvětit nechám čistě na vaší vůli." Sice ve mně vzbudila velký zájem o její minulost, ale pár věcí jsem si už z jejich slov a zkušeností, které jsem nasbíral z příběhů ostatních duchů, kteří o ně byli ochotni mluvit, jsem si dokázal pár věcí odvodit. Byla šlechtična, to by nedokázala se svou mluvou nijak skrýt. Tragický romantický vztah zase naznačoval, že z její strany byl upřímný, ale něco se pokazilo. Což patrně vedlo k druhé šanci.
Vymazat"Ano, správně," potvrdila, očividně spíš ze zvyku než jako kdyby ti to chtěla potvrdit. "Ráda bych si na tu cestu přišla sama, pokud mohu," usmála se.
Vymazat"Minulost je pouze příběh, jež se předává dál, aby se stejné chyby neopakovaly," řekla. "Není důvod nad ní truchlit či o tom přemýšlet. Říká se, že včerejší den je minulost, zítřejší den je mysterie. Ovšem dnešek, přítomnost je dar," pronesla.
Chvíli tě nechala, aby sis promyslel její slova a pak se zadívala opět do dále. Na tváři měla prapodivný výraz, jako kdyby byla šťastná, že vzpomíná, ovšem nebylo to také nic šťastného, v její tváři se odrazila něco jako lítost. "Jako šlechtična jsem se nemohla vdávat z lásky, jak jistě víte z hodin historie, pane Slaaneshi. Šlechticové se berou navzájem z různých důvodů. Někteří se berou za peníze, někteří za příslib majetku. Nebyla to věc, do které jsme mohli zasahovat. Sňatek nám určovali otec a matka. Osud nedovoloval, abychom se rozhodovali," vysvětlila. "Muž, do kterého jsem se zamilovala, byl můj sluha. Měl vše, co se mohlo od muže chtít, kromě jedné věci. Ta mě činila pro něj nedostupnou, byl mým zakázaným ovocem. Tím byl šlechtický původ." Na chvíli si odmlčela a pak se usmála. "Bůh vše vidí a i ty, kteří se vzpírají osudu. Můj muž okusil mou lásku, avšak nebyla jsem dost dobrá." Opět odmlčka. Pak se podívala přímo na tebe. Studovala tvou reakci.
"Ovšem, přestože naše manželství mohla být chyba, nelituji onoho rozhodnutí. Nevěra je ďáblův výtvor, jež bere, avšak také dává. Vše na tomto světě je jen oboustranný meč," zakončila.
"Ovšem, jak si přejete Charlotte." přitakám a stáhnu svou nabídku na pomoc při dosažení jejího cíle. Po jejich citátech, slabě přikývnu. V těch slovech byla skutečná moudrost, která člověka měla směrovat k jednání určitým směrem. Na druhou stranu naše činy jsou vždy ovlivňování zkušenostmi z minulosti a přání do budoucnosti. Se zájmem poslouchám její příběh a jenom občas přikývnu, abych jí potvrdil, že jsem se učili o tom, že šlechtické sňatky neprobíhali jen, tak jak by si přáli.
VymazatUpřímně přestože jí podaný příběh mnoho věcí vysvětlil, tak souběžně tím ukázal na spoustu míst, do kterých nikdy nebudu moct nahlédnout, jelikož jsem chtěl dodržet její přání nezabíhat do detailů. To ovšem neznamenalo, že by ve mně nevzbudila zvědavost, která se mi i nepochybně odrazila v očích, vždy to byla jedna z věcí, které jsem dokázal mizerně maskovat. Nejvíc mně ovšem zajímal a mátl její závěr: Nebyla jsem dost dobrá. Z toho co jsem zatím měl možnost vypozorovat se nezdála taková, to ovšem mohlo být již způsobené zkušenostmi získanými po této její osobní tragédii.
"Ze všeho se dá získat zkušenost, jenž nám mohou pomoci proměnit sami sebe. Doufám, že vaše druhá šance dopadne tak jak by jste chtěla?"
Misdreavus se usmála. “Upřímně v to doufám, ano. Nehodlám však napravit či změnit to, co se stalo. Chci využít druhou možnost k využití svého poznání z minulosti do tohoto života, stát se lepší, než jsem bývala. Přestože bych si svého muže vybrala mileráda ještě jednou a začala odznovu, možná si to Bůh nepřeje. Nepřeje si, abych byla s ním. Proto jsem zde, nemyslíte, Slaaneshi? Kdyby mi dovolil zůstat se svým mužem, šla bych za ním - kamsi, kam patří duše nesnulých. Nebyla bych zde, v novém životě,” řekla. V jejím hlase se odrazila lehká nejistota, ale i velké množství přesvědčení, že se jedná o pravdu.
VymazatNe, že by to teď bylo možné napravit. Pomyslim si, ale nahlas nic neřeknu, některé myšlenky se prostě nevyvrací. "Je to možné. Možná vám ho osud postavil do života, aby vás mohl nasměrovat k tomu pro, kterého jste byla předurčena. Někdy nám osud postaví do života něco cov dané situaci nejsme schopní zvládnout, aby nás připravil na to co přijde potom." Navrhnu další možnost, která se dala říct z jejích myšlenek.
VymazatMisdreavus přikývla. "Nemyslím, že to byl osud. Byl to Bůh, tomu chci věřit," usmála se. "Ovšem, ano. Máte pravdu," přikývla.
Vymazat"Dobře, budu se snažit zbytečně nezvyklávat vaši víru." Odmlčím se pak se rozhodnu přejít k něčemu jinému. "Nerad bych s vámi bloudil jenom vaší minulostí, takže myslím, že bychom se mohli trochu posunout. Víte, Charlotto, mám více společníků jako vy. Kteří jdou svou druhou životní dráhu se mnou. Určitě se brzo se všemi setkáte, ale i tak bych se chtěl zeptat zda byste neměla zájem aspoň o nějaké stručné shrnutí o tom, kdo je na cestě společně s námi."
Vymazat"Skutečně?" zamrkala. Pak se usmála. "Ovšem. Věřím, že Bůh jest velmi milosrdný. Ráda bych je poznala, Slaaneshi, jsou-li tvými společníky. Není třeba popisovat, o koho se jedná - ráda je spatřím na vlastní oči sama," odpověděla.
VymazatSlabě přikývnu. "No dneska bych tě mohl seznámit s Yukiko. Je to úplně první pokémon, který se mi vylíhl z vajíčka." řeknu dopředu na vysvětlení a následně již přivolám Mimikyu. "Ahoj, Mimikyu. Jak se cítíš, dobře?" Jako odpověď dostanu prosté přikývnutí s potvrzením, že se cítí dobře. "No, Yukiko rád bych ti někoho představil. Tohle je lady Charlotte, jedná se o novou společnici, která s námi bude cestovat. Charlotte, tohle je moje Yukiko." představím na závěr i Charlotte Mimikyu, jelikož si vzpomenu, že by se to mělo dělat oboustranně. Pak mlčky počkám na reakci Charlotte, jelikož Mimikyu jenom slabě přikývne na pozdrav.
Vymazat"Ovšem," přikývla Misdreavus. Na Mimikyu chvíli hleděla a pak se usmála až láskyplně, skoro jako kdyby byla její matka. "Ráda tě poznávám, mládě," pověděla.
Vymazat"Ráda vás poznávám." odvětí prázdně Mimikyu a já na ni byl v duchu hrdý, že zvládla tolik slov říct, někomu koho vůbec nezná, i když patrně už vyčerpala počet slov, který jí byla ochotná říct. Chvilku je ticho, načež se rozhodnu něco říct. "Ono víte, Charlotte, Yukiko je docela plachá a má potíže vést sama rozhovor."
Vymazat"Rozumím. To mladé dívky jsou, avšak v jistém věku si uvědomí, že je třeba se světu otevřít," usmála se Charlotte a mateřsky přilétla k Mimikyu blíže. "I když to možná hned nepůjde, maličká, svět je velmi široký a slunce září na všechny. Otevřením sebe samotné objevíš spoustu nových možností, taktéž jako poznáš velmi hodné lidi."
VymazatSlabě se usměji, jelikož to vypadalo, že Mimikyu našla svou matku, v určitém smyslu. "Otevření?" zeptá se Yukiko a zmateně se otočí na mně a mlčky se zeptá zda jí to nemůžu nějak vysvětlit. "Ehm,... myslím, že...jako kdyby byla s Ikit." Mimikyu se okamžitě otočí k Charlotte a zeptá se. "Jak se zbavit chladu?" "Yukiko se narodila...se srdcem ve vězení ze smutku." Pokusím se trochu ujasnit otázku Mimikyu.
Vymazat"Ano, otevření," usmála se mile Misdreavus. "Tím je myšleno sdílení svých pocitů s okolím." Chvíli se na Mimikyu zaujatě dívala a pak se jemně odtáhla.
Vymazat"Rozumím," přikývla Charlotte a zamyslela se. "Dle básní, jež bardi zpívali, zmrzlé srdce dokáže roztát láska," řekla Misdreavus s laskavým úsměvem. "Od toho, koho skutečně miluješ," dodala pobaveně.
Mimikyu chápavě přikývne. Zjevně si z obou vysvětlení dokázala složit jak je to myšleno. A nebude se tak otevírat pomocí sdílené bolesti, jak jsem doufal. Mimikyu si poslechne odpověď a chápavě pokýve hlavou masky. Chvíli nás nechá v tichu, jak přemýšlí nad odpovědí, kterou dostal. Nakonec se odhodlá k další otázce. "Jak to poznám," zeptá se bez postřehnutelného zájmu a pak se podívá z jednoho na druhého. Já se taky podívám na Charlotte, jelikož si myslím, že to dokáže lépe vysvětlit.
VymazatMisdreavus se usmála a znovu se odtáhla. "Nemusíš to poznat. Přijde to samo. A než si stihneš uvědomit, budeš cítit hřejivé teplo, vycházející odsud," řekla a ruku položila svou hruď.
VymazatMimikyu vyleze zpod masky pařátek a dotkne na stejné místo. "Myslíš?" zeptá se a pak se otočí na tázavě i na mně. "Určitě i tobě se to stane, stejně jako to zažila i Charlotte." pokusím se pokusit povzbudit Mimikyu. "A Slaanesh?" sám jí neodpovím, jelikož mně vždy dojme, ve větší či menší míře dojme, když řekne něco podobného.
Vymazat"Myslím," přikývla Charlotte. Misdreavus se na tebe láskyplně podívala, když se tě zeptala. Sama se však jen usmála a odpovědi se nedožadovala.
VymazatMimikyu se dál dívala a Charlotte se svým úsměvem, taky nepomohla v tom, abych zůstal u toho jsem dojat. Prvně trochu znervózním a pak uhnu pohledem a nakonec si slabě povzdechnu. Nedokázal jsem odolat tázavému pohledu Mimikyu. "Víš, Slaanesh..." dojdou mi slova a podívám se na Charlotte, jako bych od ní čekal nějakou podporu, kterou mi ovšem nemůže poskytnout. "Slaaneshe teď hřeje, když se může starat o své přátele a společníky. Jako tebe Mimikyu, Ikit, Greninju...a lady Charlotte." snažil jsem se něco říkat, jelikož mi přišlo, že když budu mlčet, tak to bude znít hůř.
VymazatMisdreavus přikývla, jako kdyby byla spokojená s tím, že ses vyjádřil. "Samozřejmě ti s tím okolí může pomoci, Mimikyu," usmála se. "Je důležité věnovat i teplo zvenku. Pak se tvé srdíčko snáze rozehřeje." Jejím cílem bylo nechat Mimikyu uvědomit si, že na ni teplo působí zvenku. Pak mohla totiž přijaté teplo zase posílat dál.
VymazatMimikyu zadumaně poslouchá Misdreavus a když domluví, tak sklopí hlavu a začne přemýšlet. Chvíli to trvá, než nakonec zvedne hlavu a podívá se na Charlotte. Opět chvíli mlčí a pak odpoví, teda svým způsobem odpoví, jednou slabě přikývne. "Počítá se morální podpora?" zeptá se o chvíli později, jelikož to je věc, která ji napadne, že nějakým způsobem vrací péči, kterou dostává.
Vymazat"Morální podpora?" otázala se Misdreavus nechápavě. Pohlédla na tebe a poté lehce pokrčila rameny. "Lituji, netuším, co tím myslíš," usmála se mile.
Vymazat"Ach, jistě rád ti to vysvětlím Charlotte." nabídnu se hned jak uslyším její slova, jelikož pohled mi tak trochu unikl. "Jedná se podporu, která má posílit vašeho ducha a pomoc vám udělat činy, kterých byste se mohla sama příliš obávat na to, aby jste je provedla. Například já jsem Mimikyu morálně podporoval, když se bála požádat o autogram, že?" řeknu a podívám se na Mimikyu, která souhlasně přikývne a aby dokázala, že je to pravda vytáhne zpod své masky pařátek s pokrčeným papírem, na kterém je napsané Bob. "Nebo Mimikyu mně morálně podporuje, když jsem pod velkým tlakem z...ehm...vystupování před davy. S její pomocí to zvládám podstatně líp."
Vymazat"Já vím, co znamená morální podpora," řekla Misdreavus. "Nevím, jakou morální podporu nabízíš Mimikyu," upřesnila. "Ovšem děkuji za vysvětlení."
VymazatMimikyu se podívá na Charlotte a přestože to neřekla, tak jsem věděl, že chtěla říct: Svoji. Nakonec se, ale rozhodla sklopit pohled a pořádně se nad tím zapřemýšlet. "Snaží se podporovat, tak abych nebyl smutný, když se něco selžu..." zkusím, ale fakt byl, že to jakým způsobem mně Mimikyu podporovala se velice špatně vysvětlovat, což dost souviselo i s atypickým chováním Mimikyu.
VymazatMisdreavus zamrkala a pak přikývla. “Rozumím, Slaaneshi! Pravděpodobně je vztah mezi vámi dvěma velmi složitý,” pověděla. “Pokud dovolíte, ráda bych do tohoto vztahu nezasahovala. Vidím v něm něco krásného, jen když je to takto dvojice,” pověděla. Přiletěla pak k Mimikyu a poťapkala jí jemně po hlavě, velmi něžně a láskyplně. “Neměj obavy, maličká. Vždycky se najde někdo, kdo při tobě bude stát. Naším úkolem je při nich být, když to budou potřebovat. Někdy se může zdát, že naši pomoc nepotřebují, ale všichni jsme tvorové založeni na emocích. Je přirozené vázat vztahy,” usmála se a pohlédla pak na tebe, zda to, co říká, bylo přijatelné.
VymazatSouhlasně přikývnu, náš vztah byl skutečně složitý. Z toho jak se Misdreavus zachovala jsem měl najednou takový divný pocit. Najednou jsem se cítil jako jedna specifická postava z mangy, která je má to štěstí v opětovanou lásku, ale obě dvě strany jsou natolik neschopné číst náznaky toho druhého, že i když se je ostatní snaží sebevíc dokopat k sobě, tak oni stále kolem sebe chodí po špičkách. A popravdě nebyl to zrovna dvakrát příjemný pocit. Ve snaze trošku zatlačit ten pocit do pozadí se podívám na scénu matky a dcery, přesněji Charlotte a Yukiko. Mimikyu na slova Misdreavus souhlasně přikývne, že je bere na vědomí. "Musím říct, že se slovy umíte krásně pracovat Charloto." řeknu na její pohled a nebýt masky, tak by měla možnost vidět můj úsměv. Mimikyu pak pozvedne hlavu k nám zcela bez emocí, jako by tím popírala poslední větu Misdreavus, ale zároveň dostatečně rozhodně slíbí. "Budu u něj."
Vymazat"Děkuji, Slaaneshi," usmála se. Nevypadala pyšně ani namyšleně, pouze skromně přijala kompliment a pochvalu. "Věřím, že literatura je klíčem k pochopení slov. Kdysi, v mém domově, měla slova velký význam. Ne všichni měli možnost dostat se ke knížkám. Jsem vděčná za to, že jsem dokázala číst a nelituji svého studia," odpověděla.
VymazatNa slova Mimikyu jen láskyplně přikývla a opět se oddálila. Vypadala po tomto rozhovoru spokojeně.
Slabě přikývnu, abych dal na vědomí, že jsem její slova slyšel. Několikrát chápavě přikývnu hlavou. "Chápu,...čtení knih dokáže jednoho obohatit. Ve svém studiu jste pokračovala poté i tady na ostrově, že?" zeptám se spíš řečnicky, jelikož jsem ji viděl, jak tam četla knihu. "Měla byste něco, co byste mi doporučila, kdybych měl náhodou čas?" zeptám se.
VymazatMimikyu se pro teď rozhodne, mlčky dostát svému slovu a tak nás jenom pozoruje.
Misdreavus přikývla. "Ano. Knížky ve školní knihovně jsou velmi bohaté na zajímavé informace," pověděla, "ovšem, přiznávám se, že mi chybí fantazie a fikce. Za mých časů mladí lidé často prožívali stovky životů svých oblíbených hrdinů a já taktéž."
VymazatPohlédla na Mimikyu, jako kdyby snad uvažovala, zda ona čte či co čte. Otázku si však nechala pro sebe a místo toho odpověděla na tu tvou. "Líbí se mi herbáře a knihy o květinách. Z fikce," zamyslela se. Pak zvedla prst. "Kdysi, než jsem se usadila ve škole, jsem spatřila pozoruhodně zajímavou knihu. Vypráví příběh o ženě, jež obstará svému zahradníkovi, do jehož se zamilovala, šlechtický původ, aby si ho mohla vzít," zasmála se. "Neměla jsem šanci ji dočíst, avšak co myslíte, Slaaneshi, žila šlechtična pak šťastným životem po boku svého milého? Ráda bych ji dočetla celou a doporučila ji pak vám."
To, že v knihovně chyběla fikce mně upřímně překvapí, i když to dává smysl. Hlavním cílem je přece vzdělávat a ne vždy se to dá spojit se zábavou. "Opravdu? Abych se přiznal nikdy jsem nebyl nijak vášnivý zájemce o botaniku. Hodně mně odrazovali ty odborné názvy." Nad její knihou, která ji zaujala se usměji, byl jsem si naprosto jistý, proč ji zaujala. "...No určitě to nebyl jednoduchý život, ale i přesto si myslím, že měla štěstí a dožila svůj život po boku svého milého. Pokud by vám to udělalo radost, mohl bych se ji pokusit ji najít, ale bez názvu samozřejmě nemůžu slíbit, jak dlouho mi to bude trvat." Nabídnu se a pak se podívám na Mimikyu, která se rozhodla opět promluvit. "Slaanesh vypráví pěkné příběhy." Slabě přikývnu, abych dal najevo, že jsem rád za její pochvalu. "Snažím se vám vyprávět co nejlépe."
Vymazat"To máte pravdu, Slaaneshi," zasmála se pobaveně. "V těch knihách se spíše rozplývám nad ilustracemi. Vypadají velmi živě, skoro jako kdyby květiny mohly vyplout z papíru," usmála se laskavě.
VymazatNa tvá slova přikývla a zamyslela se. "Ano, chci tomu věřit. Název se mu bohužel již ztratil ze vzpomínek, avšak myslím, že tolik knížek o šlechtičnách a zahradníkovi nebude, což?" odpověděla. Pokoušela si rozvzpomenout, avšak nebylo to jednoduché, vzhledem k tomu, kolik času prožila ve škole a také kolik knih si poté zapamatovala.
Usmála se na Mimikyu a poté přikývla. "Někdy chci vaše vyprávění slyšet, Slaaneshi. Věřím, že ti, kteří neznají žádné příběhy, žijí jen jeden život a to ten svůj. Ti, kteří čtou a vžívají se do báječné fantazie, dokážou žít stovky životů, než skončí ten svůj," pravila něžně.
Její odpověď mně zarazí, ale pak se mi rozzáří oči, jelikož mně něco napadne. "Třeba se vám někdy poštěstí uvidět je na vlastní oči." Řeknu, i když reálně jsem měl už plán, jak toho docílit, přece jenom málokde bylo tolik pěkných a unikátních květin než v džungli, kde všechno roste přes sebe a i kytky musí bojovat o pozornost opylovačů. "Bohužel po čase se občas některé detaily z naší paměti ztratí. Ale jak jste sama řekla, tolik podobných knih zase nebudu, takže jsem si jistý, že nakonec si ji budete moci dočíst, Charlotte."
VymazatTrochu nejistě se poškrábu na temeni hlavy, nějak jsem si nebyl jistý, zda by se mé příběhy líbili i Charlotte. Přece jenom to, že se líbili Mimikyu a Ikit, ještě nedávalo moc najevo, jejich kvalitu. "Jsem si jistý, že rádi uvítáme vaši společnost při této příležitosti. Určitě do toho vnesete nový závan." Nepochyboval jsem o tom, že sečtělá Charlotte dokáže s příběhem pohybovat v budoucnu líp, než mí hlavní posluchači, kteří přece jenom testují to kam příběh můžou zavést.
Misdreavus vděčně přikývla. "Jste velmi milý a laskavý, děkuji," usmála se. Její úsměv nesl cosi, co se dalo nazývat mateřskou láskou. Byla to přirozená něha ženy, elegance a jemnost. Ženy postupně tyto vlastnosti ztratily či je vědomě potlačily, aby mohly získat plná práva jako muži. Charlotte však vyzařovala něčím majestátním, co mohlo donutit armády mužů do boje o jedinou růži, kdyby si řekla a poprosila.
Vymazat"Budu tomu věřit. Byť... přestože jsem spoustu času strávila v moderní společnosti, mnohým věcem stále nerozumím. Budu ráda, když budeme objevovat společně. Různé charaktery do děje vnáší nové důvody, proč se na budoucnost těšit. Budu vděčna za vaše studium a pobyt, Slaaneshi," řekla a jakoby se lehce uklonila, skoro jako kdyby z dob, kdy ještě měla obyčejné šaty.
"Prosím vás, Charlotte, není za co děkovat." odpovím po jejím úsměvu. Z toho jak na mně působila, jsem byl celý nesvůj. Bývali časy, když jsem se smál, možnosti existence dívek a žen, které svým úsměvem dokázali pohnout armádou a přesto teď jsem cítil, že s jednou z nich právě mluvím. Pokud takováto byla i za svého života, tak si nedokážu představit jediný důvod, proč by jí její milí zradil.
Vymazat"Bude mi potěšením a ctí být váš průvodce taji moderní společnosti." Pronesu nadšeně z toho, jako kdybych byl jeden z tisíců, kteří před ní stály a žádali o možnost stát se její průvodcem na cestách. "Doufám, že naplním vaše očekávání a vaše očekávání z cest, které nás čekají, budete moci hodnotit pozitivně, Charlotte." Jakmile domluvím, tak s lehkým zpožděním, jelikož jsem si nebyl jistý, jak bych měl správně odpovědět na její úklonu, se taky lehce ukloním.
"Netřeba být tolik formální, Slaaneshi," zasmála se, "nyní, když jsme tu, myslím, že jsme rodinou, svolíte-li. "I mně bude ctí," řekla na tvá slova a také skoro nadějně pohlédla na Mimikyu, jako kdyby vaše společné cesty mohly rozhýbat i jejími city.
VymazatRodina. Zcela logicky se mi vybaví má rodina, z čehož mně zabolí u srdce. Rodinu si člověk nevybírá, že? Slabě si odkašlu. "Vítej v naší rodině, Charlotte...tedy pokud to tak můžu říct." řeknu a slabě se usměji. Když si Mimikyu všimne, že se na ni Charlotte podívala, tak přikývne pro ni typickým stylem. Bez emocí a jen jako prosté vyjádření souhlasu. "Hmm...Charlotte říkala jsi, že tě moderní společnost stále ještě mate. Je něco co v tomto vyčnívá?"
VymazatMisdreavus se usmála. "Samozřejmě, můžeš," zasmála se lehce.
VymazatZamrkala, když se ozvala otázka. Zamyslela se a pak přikývla. "Nevěděla jsem, že se na světě vyskytuje tolik zajímavých pokémonů. Také mě zajímá, co osvícené krabičky jsou? Spoustu trenérů je využívá," usmála se.
"Jistě od vaší doby bylo objeveno velké množství unikátních pokémonů, nebo možná spíš se ty informace z jednotlivých oblastí ucelily...Osvícené krabičky?" Zopakuji zaraženě, jelikož mně nedojde co by to mohlo být. "Jestli vy náhodou nemyslíte Pokédex, Charlotte." řeknu a vytáhnu svůj pokédex a následně jej zapnu a natočím tak, aby jí nesvítil do očí a ona si mohla prohlédnout jeho obsah.
VymazatCharlotte se zaleskly zvědavě oči, když jsi vytáhl pokédex. Přiletěla blíže a přestože na předmět nesahala, jelikož neměla dovoleno, stejně přikývla. "Rozumím. Jedná se o přenosné informační knížky. Velmi chytrý vynález. Děkuji, Slaaneshi," usmála se. "Pokémoni se z mé doby až tolik nezměnily, ale ano - nevěděla jsem, že je svět tak široký. Je toho spoustu pod sluncem, co jsem se dozvěděla až teď, jako pokémon," zareagovala na tvá předchozí slova.
Vymazat"Chtěla byste se v něm na něco podívat? Stačí sem jenom zadat název pokémona." řeknu a zároveň vyťukám Misdreavus. A přehraji jí, co o nich pokédex ví. Poté jí ho nabídnu, aby si to sama vyzkoušela. "Hm...řekl bych, že to máte svým způsobem štěstí, jelikož spousta oblastí je pro mně stále stejně obalena tajemství jako pro vás, takže je můžeme objevovat společně."
Vymazat"Prozatím ne, děkuji však za nabídku," usmála se Misdreavus. "Jistě se jedná o velmi šikovnou pomoc."
VymazatNad tvými slovy se zamyslela, avšak poté jen souhlasně přikývla s něžným úsměvem na tváři, jak se pomalu oddalovala zpět do původní vzdálenosti.
"Pokud byste si to náhodou rozmyslela, tak se nezdráhejte říct." řeknu a schovám pokedex. "To máte pravdu jedná se o velice nápomocnou věc. Přesto se stále najde spousta věcí, které si člověk musí ověřit v knihách nebo se poradit s někým zkušenějším."
VymazatKdyž se vrátí do své původní vzdálenosti, tak to lehce zabolí, jako kdyby odcházela do jiného města a ne jenom o kousek.
"Myslím, že bychom měli vyrazit na naší cestu, co myslíte?"
Misdreavus přikývla a lehce se uklonila, opět jako kdyby nosila šaty. "Či je vidět na vlastní oči," doplnila něžně, avšak nepůsobila, že by tě chtěla opravovat. Spíše podotknout nenápadně své myšlenky a doplnit tě.
Vymazat"Souhlasím, Slaaneshi. Jistě však víte, že volba je na vás," zasmála se.