Ralts - "Airilin"
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 20
Růst: Středně pomalu
Získání: TCH: Léto
Sehranost s trenérem: 52% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Přestože Ralts vypadá velmi roztomile, pravda je opakem. Její povaha je bojovná, je agresivní a snadno se naštve. Je maličká a proto se chce co nejrychleji vyvinout, aby přestala být menší - je si totiž vědoma, že přestože se bude hodně snažit, pořád je malá... a vypadá přirozeně roztomile.
Útoky:
- Confusion - Psychic / procvičit
Další vývin:
Aktivní
Premier ball (neprojeveno)
Na seznámení s mým novým pokémonem, jsem se rozhodl být prvně sám. Charlotte mi na žádost poskytla trochu volného místa a šla si prohlížet okolí, než se s novým přírůstkem trochu neseznámím. Pokémona opět vyvolám a na okamžik si ji jen mlčky prohlížím. Na první pohled vypadala jako roztomilá holčička. "Ahoj, rád tě opět vidím. Jak se máme?" zeptám se jí a pak dodám, jelikož si uvědomím, že jsem se ještě pořádně nestihl představit. "Já jsem Slaanesh, jsem rád že ses rozhodla se mnou cestovat. Chtěla bys jít se mnou na nějaký výlet, abychom se lépe poznali?"
OdpovědětVymazat//*nenápadný kašel*
Vymazat//Přísahám, že jsem odeslala publikovat, pravděpodobně se to ale neodeslalo...
Vymazat“Huuh? Rád mě vidíš?” opáčila Ralts. “Tak abys věděl, jsem starší, než si myslíš, pokud máš nějaké perverzní úmysly! Nemám náladu na to ti hrát loli, jasný? Nemůžu za to, že všechny Ralts vypadají roztomile, ale právě proto jsou terčem perverzáků!” zvolala a překřížila ruce na hrudi. “Jsem Ralts. Než se budeme takzvaně poznávat, jak říkáš, jaké máš úmysly?” zeptala se, ne zrovna přátelsky.
//asi mně tento blog nemá zrovna v lásce, jelikož je to další do seznamu neodeslaných příspěvků, které jsi posílala u mích pokémonů.
VymazatJejí reakce mně docela zaskočí. "ehm...jasný." přitakám příliš v šoku na to, abych se vzmohl na složitější odpověď, třeba dvojslovnou, že nejsem perverzák. "Noo...chtěl jsem nějakého nového kamaráda nebo kamarádku, který by byl psychického typu. A to jsem chtěl, jelikož jeden z mích duchů se stává trošku nekontrolovatelný, takže jsem si říkal, že nějaký silný psychický pokémon by mi mohl velice pomoc." vysvětlím svůj důvod možná až trochu upřímněji, než bych chtěl. Znovu se na ni podívám a tentokrát z trochu jiného pohledu. Předtím jsem díky času, který jsem strávil s Ikit, byl schopen její roztomilost, tak nějak přehlížet, ale když na to upozornila...musel jsem přiznat, že byla fakt roztomilá. "No a taky jsem chovatel, takže se snažím porozumět pokémonům, kteří se mnou cestují a pochopit proč si myslí co si myslí. Například proč by pokémon, který v něčem vyniká to považoval za své negativum?"
//Stává se mi to často, jen ne u pokémonů, tudíž si to většinou uvědomuji. Také jsi velmi aktivní, což znamená mimo pár chyb i spoustu úspěšně odeslaných příspěvků.
Vymazat"Jasně," přikývla Ralts. "Takže máš úchylky na psychický typ. Dobrá volba. Musím uznat, že Raltsové jsou obecně roztomilí," přikývla poté. "Pokud mě vyvineš, budu ještě silnější. Každopádně bych nerada, kdyby se mezi námi něco většího dělo, takže prosím zůstaň u toho přátelství," odpověděla.
"Dobrá. Vezmu to na vědomí," povrdila Ralts. Nad tvou otázkou nemusela ani přemýšlet. "Představ si, že máš nejsilnější prdy na světě. Je to schopnost? Ano, je. Můžeš se ale pyšnit, že máš nejsilnější prdy? Nemůžeš," povzdechla si.
Nad její dedukcí si povzdechnu. Ano a proto jsi z asi dvaceti pokémonů co u mně kdy byli první psychický typ. "Jistě pokud se vyvineš, tak budeš silnější, ale zase si říkám, že bych tě do toho neměl nutit, ne? Považuji to za něco podobného, jako kdybych se tě snažil nutit, aby ke mně byla...přátelštější než sama chceš. A stejně jako budu respektovat, to že náš vztah chceš nechat na přátelství, tak budu respektovat i to zda se chceš vyvinout nebo ne."
VymazatKdyž mi odpoví na mou nepřímou otázku ohledně její roztomilosti, tak nakloním hlavu na stranu a zamyšleně odpovím. "No znám docela dost lidí, kteří by se chlubili i něčím takovým...osobně bych, ale řekl, že důležitější než, že je to schopnost, je jak tu schopnost využíváš. Pokud ji necháváš ladem, tak to určitě není něco čím by se mohl někdo pyšnit, ale pokud z ní dokáže vytěžit nějaký prospěch? Ať už pro sebe nebo společnost, tak by se na to mohlo nahlížet i jiným pohledem.
"Nemusíš mě nutit do něčeho, co chci, ne?" pokrčila Ralts přirozeně rameny. "V obou případech pro to můžeš něco dělat, takže je to celkem podobná záležitost," znovu pokrčení rameny.
VymazatS tím nakloněním hlavy jsi lehce připomínal Mimikyu - to však Ralts nevěděla. "On je nějaký prospěch v tom vypouštět odporné plyny do vzduchu?" otázala se trochu ironicky. "Chtěla jsem tím říct, že se tím chlubit nechci - mám i další kvality, na které se chci zaměřit," povzdechla si.
"tak to, že se chceš vyvinout vím, až teď a můžu se k tomu přizpůsobit." odpovím rád, že jsme se konečně odklonili od původního směru. Její poznámku tentokrát přejdu, jelikož jsem u prdů zůstali déle, než by bylo záhodno. "Chápu a mohla by ses o ně se mnou podělit? Když je budu vědět, tak ti s tím budu moci pomoci." odmlčím se a nabídnu jí. "mohli bychom spolu vytvořit takový plán tréninků, aby se ti to co nejvíc pomohlo rozvinout ty tvé kvality, o které stojíš."
Vymazat"Jaký je tvůj názor na jména?" zeptám se poté co dořešíme tento problém.
Ralts přikývla. "Třeba moje síla. Jsem psychický pokémon a dovolím si říct, že jeden ze silnějších. Vývinem rychle dojdeme k mé nejsilnější fázi," odpověděl pokémon na tvou otázku ohledně odhalení jejích kvalit.
Vymazat"Jméno? Jaký užitek má jméno?" podivila se.
"Chápu, tak to by ti asi vyhovoval nějaký trénink...a třeba útok Psychic, co říkáš? To by mohl být útok, u kterého bys mohla podle mně nejlépe prezentovat tuto přednost."
VymazatNepoužívej svou klasickou odpověď, tentokrát to není rozumné. Varuje mozek ústa a tak odpovím. "Noo posuď sama...tohle je ta Ralts, která má ty nejsilnější prdy na světě a nebo se jedná o Ralts, která dokáže své protivníky ochromit jediným úderem? Jak rozlišit, která je ta správná?"
"Dobrá," souhlasila Ralts.
VymazatPři tvé odpovědi se jen ušklíbla. "Není to skvělé? Pak nevíš, od které co čekat, tudíž obě Ralts mají výhodu překvapivého útoku," zasmála se pobaveně.
"No to je taky možný úhel pohledu. Ale taky se pak patrně budou k oběma Ralts chovat jako k malým dětem." dodám, jelikož jsem si už tak trochu zvykl na používání jmen, tedy s pár vyjímkami. "Ale každopádně tě do toho nechci nijak nutit, pokud bys chtěla nějaké jméno, které by ti vystihovalo, tak stačí říct, stejně jako pokud by ses rozhodla zůstat v anonymitě a zůstat jenom u Ralts."
VymazatRalts se zamyslela a pak přikývla. "Neřekla jsem, že jméno nechci. Jaké bys mi navrhoval?" zeptala se pak s malým úhybem pohledu.
VymazatSlabě se usměji, když odsouhlasí, že by přijala nějaké jméno. Na chvíli se odmlčím a pak odpovím. "Co bys řekla...Jak by se ti líbilo být Airilin?" Navrhnu první z jmen, které jsem se nakonec rozhodl navrhnou. "Ale pokud jsi třeba během svého života slyšela nějaké jméno, které se ti líbilo, tak jej samozřejmě můžeš říct."
Vymazat"To zní dobře," odpověděl pokémon. "Budu si říkat zkráceně Airi, tvé jméno má moc písmen i a taky je moc zdlouhavé," přikývla Ralts na tvou nabídku jména. "A jak mám tobě říkat? Mistře? Jménem?" zeptala se.
VymazatSouhlasně přikývnu. "Dobře, tak tedy Airi, to zní taky pěkně." Vyzkouším si její zkráceninu a skutečně se líp říkala. "Mistře?" zopakuji a překvapeně zamrkám. Poslední moji pokémoni mají zvláštní, názor na to jak mně oslovovat... Myšlenku radši nedokončuji, aby si náhodou Airi myslela, že vyžaduji oslovení mistře. "No, snažím se tohle rozhodnutí nechávat na svých pokémonech. Pokud to nebude zrovna něco urážlivého, tak klidně řiď, tím co ti říká srdce, v druhém případě asi jménem."
VymazatRalts přikývla. "Dobře. Vymyslím si na tebe něco, co ti bude vyhovovat. Samozřejmě prozatím je tvé jméno nejvhodnější," řekl pokémon s lehkým úsměvem a přestože se nesnažila... vypadala roztomile.
Vymazat"Jistě, rád si počkám na to co vymyslíš." Na Airi bylo viděl, jak některé dívky se nemusí nijak snažit pro to, aby byli roztomilé, zatímco jiné mohou pro to dělat sebevíc a stejně se k těmto nepřiblíží. "Neřekla bys mi něco o sobě, ať se líp poznáme? Pak bych ti já řekl něco o sobě, co by tě zajímalo."
Vymazat"Můžu," přikývla. "Vlastně nejsem nijak zajímavá. Nemám žádné koníčky a nemám žádné oblíbené aktivity. Jednoduše jsem malá a nechci být malá, takže budu bojovat. To je vše," řekla. "Co chceš o sobě říct ty?" zeptala se.
VymazatNa její slova slabě přikývnu, jelikož mně překvapilo, že jediná věc, kterou o sobě byla sto říct je, že už nechce být malá. "Pokusím se ti pomoc vyvinout a třeba se nám podaří ti najít i nějakou oblíbenou aktivitu." Nadhodím a nad její otázkou co říct o sobě, na chvíli podívám na oblohu. "Co říct o sobě. Popravdě by mi pomohlo, kdybys mi pomohla určit nějaký okruh, který by tě nejvíc zajímal. Ale takto jak už jsem říkal, jsem chovatel, jehož specialita jsou duchové. Rád se zajímám o příběhy minulosti. Rád poslouchám instrumentální hudbu. Sám občas svým pokémonům vyprávím různé příběhy, kdyby ses náhodou chtěla přidat a nějaký si poslechnout, tak stačí říct."
VymazatRalts přikývla. "To bych byla ráda, děkuji," řekla a potlačila úsměv, který by jí zase udělal roztomilou. Nad tvým představením se ušklíbla. "Nejsi nějaký potulný bard, nebo tak něco? Příběhy a hudba... sice jsi chovatel, ale slušně by se to dalo spojit," zasmála se. Pak přikývla. "Někdy se přidám. Dřív či později," řekla.
Vymazat"Potulný bard?" zopakuji zaraženě, do určité míry měla pravdu, z toho co jsem jí řekl, to tak totiž skutečně mohlo vyznít. "Nikdy jsem nad tím neuvažoval... ale, když to tak říkáš opravdu připomínám potulného vypravěče." Slabě se tomu zasměji. "Ale nerad vystopuji před větším množstvím lidí, takže řekl bych, že to zrovna moc v úvahu nepřipadá."
Vymazat"Že?" pokývala Ralts spokojeně hlavou, jako kdyby věděla o tom, že má pravdu. "Nemusíš. Někteří pokémoni si rádi vyslechnou příběhy. Třeba jako já. Nemusíš hledat velké davy," pokrčil pokémon rameny.
Vymazat"A jaký příběh by sis ráda poslechla?" zeptám se a pak se na chvilku zarazím, jelikož si uvědomím, že ona ještě nezná, jak já vyprávím své příběhy. "Jde o to, že většinou příběhy, které vyprávím já nechám ovlivňovat tím svými posluchači. Mé kouzelné příběhy se tak vyvíjí zajímavějšími směry."
VymazatRalts se zamyslela. "Nevím, které znáš, ale... nemáš nějaké, kde jsou silné ženy? Ve většině příbězích kluci zachraňují holky, je to celkem nuda," povzdechla si. "I holky se umí zachránit!" zvolala.
Vymazat"Silné ženy?" zopakuji zamyšleně, jelikož jsem přemýšlel, zda nějaký takový příběh jsem, už vyprávěl. "Myslím, že takový příběh, bohužel nemám...ale koneckonců co není, to může být. Koho by měla naše hrdinka zachraňovat?"
Vymazat"Sebe, samozřejmě," zasmála se Airi. "V příbězích princezny jsou zachraňovány princi. Co když ale princeznu přestane bavit čekání a vloží se do toho sama!" zvolala, velmi nadšená z představy, že by se něco takového mohlo někde v příběhovém světě dít.
VymazatSlabě přikývnu, jelikož se mi pomalu začala formovat kostra příběhu. Ostatně bylo to velice pravděpodobné, že by se něco takového mohlo stát. Zvlášť u nějaké princezny, která by byla svéhlavá. Na kostru se postupně přilepovali další části. Najednou sebou trhnu, jelikož jsem se uvědomil, že jsem se zamyslel a nějak jsem pozapomněl na Airi. "Promiň, nějak jsem se zapomněl." řeknu omluvně, jelikož jsem nevěděl, jestli jsem něco náhodou nepřeslechl a nechtěl nic předstírat. "Ale co se týká toho příběhu. Už mám i představu, jak by se mohl příběh vyvíjet."
VymazatRalts se zaleskly oči, ačkoliv jsi nemohl přesně vidět jak, neboť měla panenky zakryté. "Opravdu? Máš už i jméno pro příběh?" rozzářila se, až... roztomile. Opět.
Vymazat"Nad názvem ještě přemýšlím..." odmlčím se a na chvilku se na ni mlčky zadívám. "Možná... Co se skrývá pod roztomilostí." zopakuji a zadívám se na oblohu, jak si v duchu zopakuji název a zároveň čekám na to, jak se k tomu vyjádří Ralts. "Doufám, že se ti to bude líbit."
VymazatKdyž jsi zmínil roztomilost, její zájem trochu opadl. "Chápu," pověděla, pak však přikývla. Neměla by soudit knihu podle obalu či příběh od názvu. "Dobrá," potvrdila ještě jednou, prostě a jednoduše.
Vymazat"Princezny jsou přece jenom většinou považovány za roztomilé a tak mně napadlo, že by ten název mohl odkazovat na něco, co je v hloubi naší statečné princezny." Vysvětlím můj nápad pro název příběhu. Na chvíli se odmlčím a pak dodám. "Chtěla bys slyšet první verzi toho příběhu?"
VymazatNa to již Ralts přikývla. "To zní dobře," souhlasila s lehkým úsměvem. Chvíli se dívala zjevně na zem a pak zvedla hlavu. Přestože jí nebylo vidět do očí, zářila štěstím. "Děkuji, ano," odpověděla na tvou otázku.
VymazatSpokojeně se pod maskou usměji, přestože do očí jsem jí neviděl, tak z postoje šlo poznat pozitivnější nálada. "Dobře, tak se pohodlně usaď, ať se společně můžeme proplést taji příběhu, který se kdysi dávno odehrál." uvedu na začátek a sám si sednu, jelikož přece jenom se vyprávění příběhu přece jenom trošku natáhne. "Kdysi dávno v jednom nevelkém království žila spanilá princezna Aiko. Tento nejdůležitější květ království byl jako jedináček od mala učen jak povinnostem princezny, tak i prince. A přestože meč jste u ní povětšinou neviděli, tak s ním uměla zacházet výborně. Když se království připravovalo oslavit sedmnácté narozeniny princezny dopadla na království velká nepřízeň od bohů. Královský hrad byl napaden děsivým černým Charizardem. Nepřipravená stráž neměla proti tomuto drakovi žádnou šanci a tak byla princezna unesena. Jak to rodiče zjistili, hned začali žádat o pomoc ostatní království a nabídkou odměny, pro hrdiného prince, který by zachránil jejich dítě. Aiko, jenž znala z moudrých knih, jak se tohle řeší se zachovala jako správná princezna a čekala a čekala" odmlčím se, abych dal najevo, že skutečný úvod povídky končí. "Čekala celý rok a ten den, kdy oslavila plnoletost si to uvědomila. Svůj osud musí vzít do vlastních rukou, pokud se odtud chce dostat. Během roku co strávila v drakově sluji, už zjistila spoustu věcí. Věděla, že Charizardův spánek je příliš jemný na to, aby se kolem něj dokázala proplížit, když spal. Taky věděla jak dlouho drakovi trval lov a díky čemuž tušila, že slézt normálním způsobem by nebylo možné bez toho, aby si toho drak všiml. A poslední důležitá informace, kterou se dozvěděla, bylo že drak nemá rád úsvit slunce a dokud slunce vycházelo, tak se držel v největším stínu své sluje. A tak Aiko začala vymýšlet to, jak by se dokázala dostat dolů ze sluje dřív, než by se Charizard vrátil z lovu. Nakonec jí napadlo použít obří lebku, kterou našla vzadu sluje. Byla tak velká, že se do ní dokázala celá vlézt a schovat se, aby nehrozilo, že by při jízdě dolů z ní vypadla. Taky si našla zlomenou kost, která přestože byla zlomená na dvě půlky byla stále stejně větší než její loket. V následujících dnech probíhali přípravy. Přitáhla lebku co nejblíž se odvážila, aby draka neupozornila na svůj plán. A pak jednou, když drak odletěl na svůj noční lov se rozhodla pro svůj útěk. Odtáhla lebku ke srázu u sluje skočila dovnitř a pak začal její šílený skluz dolů o pět set metrů níž. Pokaždé, když na skále lebka poskočila, tak trochu potloukla princeznou schovávající se uvnitř. Když lebka zastavila, vyšla z ní potlačená princezna. Na chvíli se odvážila se zůstat, aby se jí přestala točit hlava, pak z lebky vytáhla svou improvizovanou kostěnou zbraň a rozběhla se pryč od sluje. Věděla, že ji zbývala hodina, než se drak vrátí a do té doby musela najít nějaký úkryt, kde by se mohla schovat do východu slunce. Několik míst našla, která by byla dobré místa na schování, ale pak si uvědomila, že Charizard se může řídit i čichem a tak by ji tady snadno vystopoval. A tak krátce předtím, než se podle jejího odhadu měl vrátit Charizard Aiko, vlezla do řeky a vzala si stéblo rákosu, aby mohla dýchat pod vodou a pak blízko trsu rákosu zůstala, až do východu slunce. Charizard skutečně několikrát přeletěl nad místem, kde se skrývala, čímž se potvrdila myšlenka o neužitečnosti předchozích schovek. Když slunce zahnalo jejího věznitele zpátky do jeho doupěte, tak vylezla z vody. Po celém roce svobodná a jenom s vlastním přičiněním. Cesta, ale ještě nekončí a tak její dobrodružství taky, ne." Na chvíli zmlknu a pak se podívám na Airi. "Tak co jak se ti to zatím líbí?"
VymazatRalts se posadila a složila si sukýnku, jako kdyby to byl automatický reflex. Ve skutečnosti jen nechtěla, aby jí šat překážel, neměla žádné estetické důvody. Když jsi začal, že je Aiko princezna, která se meče nedotkla, vypadala Airi, že je trochu nespokojená. Vývoj příběhu se jí však postupně líbil víc a víc, vžila se do příběhu tak moc, že úplně zapomněla, že je pouze posluchač.
Vymazat"Zatím se mi to moc líbí! Charizard vypadá být velmi úctyhodný soupeř! Třeba až ho porazí, tak si nebude muset brát ani prince a bude rovnou královnou?" povídala natěšeně. Rychle však utichla, aby ses mohl dát do pokračování příběhu.
Ralts - 3% sehranosti
Byl jsem rád, že se jí příběh líbil. „To máš pravdu Charizard je opravdu úctyhodný protivník.“ Zbytek jejího tvrzení jsem dál, už nekomentoval, jelikož mi přišlo, že Airilin nejspíš nevědomky přehlíží některé věci, které by změnili podobu obrazu. Jako například, že princezna nebo královna musí mít druha, aby měla dítě a tak zachovala vládnoucí dynastii. Další část příběhu se již pomalu začala v mé hlavě formovat a tak jsem se nadechl a pokračoval jsem ve vyprávění. „Přestože se jí podařilo prozatím dostat se z dosahu jejího věznitele, tak potíží na cestě domů bylo stále ještě dost. A tak první věc, kterou udělala bylo, že vykroutila ze svého oblečení tolik vody kolik jenom dokázala. Aiko si totiž byla vědoma, že kdyby na sobě měla mokré šaty příliš dlouho, tak by mohla onemocnět, což by její hrdinský útěk zničit. Když s tímto skončí, tak vyrazí ozbrojená kostí do hlubin lesa. Les pomalu ožíval a brzo se kolem začali hýbat různí pokémoni. Žádný se k ní nepřiblížil, jelikož každý ze zdejších pokémonů vycítil, že Aiko sem nepatří a nechtěli tak tedy riskovat, že by sebe a své rodiny zatáhly do problémů. To ovšem Aiko moc nevadilo, jelikož odhodlaně pokračovala dál ve své cestě a chtěla se co nejdřív dostat domů. Brzy nastalo poledne a princezně začalo pomalu kručet v břiše. A tak se začala rozhlížet po okolí zda náhodou neobjeví nějaký strom se zralými berry. Ten se jí nepodařilo najít, místo toho ovšem objevila něco jiného, nebo přesněji řečeno uslyšela. Lidský výkřik. Bolestný výkřik. Bez přemýšlení vyrazila směrem, ze kterého uslyšela výkřik. A brzy věděla co se dělo. Na palouku, kousek od ní byl na zemi svázaný mladík, který byl zhruba jejího věku. Měl na sobě potrhané oblečení, ale hned upoutalo její pozornost, byla rudá skvrna, která se pomalu zvětšovala na jeho boku, kam jej bodl meč jednoho z mužů, kteří se nad ním tyčili. Nad tímto mladíkem stála dvojice, oba dva byli ozbrojení kvalitními meči a jejich oblečení napovídalo šlechtický původ. Přestože prvotní myšlenka, kterou Aiko napadlo bylo vstoupit na palouk, jelikož šlechtici by jí určitě pomohli najít cestu domů… ale něco ji zarazilo, vnitřní hlásek v hlavě ji říkal, že tohle nejsou dobří lidé, kterým by měla svěřit svůj život. To jí o okamžik později potvrdí i smích, který následuje po kopanci do zraněného boku mladíka. Princeznou začne prostupovat vztek na takovou surovostí, jakou se tato dvojice dopouštěla na mladíkovi. Když pak ještě uvidí, jak druhý praští hlavou mladíka o zem, tak se rozhodne ho zachránit. Obejde je lesem, aby se na palouku objevila za zády dvojice a opatrně se k nim začne plížit. Všimnou si jí, příliš pozdě na to, aby jeden z nich stihl zareagovat dřív, než jej kost zasáhne do hlavy. Kost po nárazu napraskne, ale svůj úkol splnila, jelikož protivník se sesunul k zemi, zjevně omráčený silou úderu. Druhý tasí zbraň a zablokuje úder, který jej měl poslat do země snů. Kost a meč spolu vymění několik úderů, než kost podledne oceli a zlomí. Meč poté ve velkém kruhu zamíří na bezbranou Aiko. Na ruku, která drží meč jen pár okamžiků předtím, než by setnula princeznu, dopadne tělo. Byl to ten mladík, který sebral zbytky svých sil a využil váhu svého těla k tomu, aby dostal meč dolů a dal tak Aiko příležitost. Což bylo vše co mladá princezna potřebovala, poté co ji meč bezpečně minul, tak se vrhla dopředu a použila zbytek kosti, jako díku, kterou vrazila muži do břicha. Muž bolestí zařve a pustí meč, aby si vytáhl kost z břicha. Aiko zareaguje instinktivně a chytne padající meč a ukončí život svého protivníka. Osvobodí mladíka z pout a následně mu pomůže ovázat jeho ránu. A zatímco mladík sbíral síly na to, aby se postavil, tak Aiko prohledala mrtvého a našla u něj dopis. Poté co se dopis přečetla, tak se Aiko roztřeseně zhroutí na zem a dopis odhodí jako, kdyby to bylo zkažené jídlo. Na dopise toho bylo málo napsaného, ale i to stačilo, aby se princezna vystrašila k smrti. Stálo tam: ´Postarejte se, ať se princezna nevrátí živá.´" Zmlknu a pozorně si prohlížím to jak Airi bude reagovat, na tuhle změnu příběhu, která mně napadla.
VymazatNyní Airi při vyprávění vypadala, že cítí různé pocity. Nejprve lehké zděšení. Výkřiky? Ani ve svých nejbarevnějších představách si nedokázala představit něco jako takový zvuk. Uznávala, že hrdinka byla skutečně silná. Začínala přemýšlet o tom, zda by ona dokázala být v takové situaci tak odvážná a silná.
VymazatSeděla až skoro nedýchala. Když ses zastavil, to jí vrátilo krátce do reality. "A... co bylo dál?" zeptala se nedočkavým hlasem. "Nenechá se jen tak jedním dopisem odradit, že?"
Ralts - 3% sehranosti
Přestože mi neříkala, co v jaké části cítí, tak v určitých chvílích šlo vidět, že se její nálada změnila. Nad její reakcí, když přestanu povídat se spokojeně usměji, jelikož to ukazuje na to, že ji příběh zaujal. „Jistě, že ji to neodradilo. Zneklidnilo, vyděsilo? Možná, ale rozhodně ji to neodradilo od cesty domů.“ Ujistím Airi, než se znovu dám do vyprávění. „Aiko z této zprávy byla skutečně otřesená a notnou chvíli trvalo, než se trochu vzchopila. Na nohy se postavila až za pomoci mladíka, který se už stihl postavit na nohy. ´Měla byste si vzít jeho plášť, v noci bývá zima a takto blízko sluje je nebezpečné rozdělávat oheň.´ řekne mladík a nabídne jí plášť, který sundal z mrtvého. Pak si od něj ještě mladík v rychlosti vezme opotřebovanou starou dýku se zahnutou čepelí. Aiko schová meč do pochvy, nasadí si plášť na sebe a pomalu se dvojice rozejde. Ze začátku se princezna snažila mluvit s mladíkem, ale ten se konverzaci s ní snažil co nejvíc vyhnout. Nakonec se mu z něj, ale přece jenom podařilo dostat pár informací. Mladík se představil jako Lochi a již několik dlouhých let žil sám v tomto lese. Lesem pochodovali, několik hodin až se pomalu začínalo stmívat. Po celou tu dobu trápil Aiko hlad, ale neodvažovala se o něm mluvit, když její společník bez řečí šel s probodnutým bokem. Když se začalo stmívat, tak Lochi je přivedl ke stromu s berry, které si dali k večeři.“ A proto, abych Airi, ještě víc vtáhl do děje, tak jí podám jedno Oran berry. „Krátce poté co pojedli, tak se začalo skutečně silně ochlazovat a Aiko byla ráda, že poslechla a vzala si plášť sebou a teď se do něj mohla zachumlat. Ještě chvíli šli, ale pak už se rozhodli, že si pro dnešek dají pauzu. A našli si příjemné místo na spánek. Země byla pokryta mechem a tak nebyla příliš tvrdá, aby se na ní špatně usínalo. A Lochi se konečně rozhodl trochu rozpovídat a tak povyprávěl o tom, jak se setkal s těmi dvěma šlechtici. Jak jej žádali o to, aby je provedl zdejším krajem a dovedl je co nejblíž k Charizardově jeskyni. Odměnou mu za to mělo být dost peněz na to, aby si koupil nové oblečení. Ale pak včera náhodou vyslechl co tam měli v úmyslu a odmítl je dál vést, jelikož se nechtěl podílet na vraždě princezny. Svěřil se Lochi nevědomky o tom, že se svěřuje právě princezně. Aiko dojatá touto loajalitou ke královské rodině, kterou tento mladík měl a protože se nechtěla, aby se zase začal chovat nepřístupně, nebo ji nenechal cestovat samotnou, neobeznámila s touto skutečností. Brzy šli spát, utahaní cestou a událostmi dnešního dne. Usnuli. Bohužel, dnešní noc pro ně neměla být klidná. Najednou se otřásla celá země a probudila spící dvojici. Byl to Charizard. Který se nad nimi tyčil, jen pár metrů od nich. Z tlamy mu vyletí plamen, který osvětlí oblohu, aby byl viděn v celé své děsivosti. ´Opravdu sis myslela, že mi můžeš tak snadno utéct?´ Zahřmí jeho hlas, který zažene poslední zbytky spánku. Airi i Lochi vyděšeně vyskočí na nohy a začnou utíkat ovládnuti strachem. Charizard se jenom zasměje a rozletí se za nimi. Opět vydechne proud ohně, tentokrát ovšem na zem a podél Lochiho se zvedne stěna ohně, jak si s nimi Charizard hrál. Drak se otočí zpátky a druhá stěna vytvoří uličku, kterou můžou běžet jenom vpřed. Opět se otočí, tentokrát letí pomaleji, jelikož ohněm zaplňuje celou uličku. Když plameny byli jenom kousek za nimi, tak Lochi popadl Airi za ruku a strhl ji na stranu za sebou. Přímo do plamenné stěny, bez zaváhání jí proběhl. Airi, která si měla na výběr buď jistou smrt v plamenech, které právě Charizard chrlil a tenčí ohnivou stěnou ho následovala.“ Opět zmlknu. Tentokrát to bylo ovšem jako provokace. Často mně štvalo, když příběh v nejlepším byl nějak přerušen a teď, když jsem to měl v rukách já, tak jsem nedokázal odolat a neudělat to samé Ralts.
VymazatRalts působila velmi spokojeně, když jsi řekl, že ji něco tak jednoduchého jako výhružný dopis nemohl odradit. Zklidnila se a posadila se lépe, aby jí nebolely nožky a aby měla pohodlno. Při představě, že dostala plášť od mrtvé osoby, Airi sebou lehce otřásla, jako kdyby Raltsí husí kůže, kdo ví.
VymazatOran berry přijala jako občerstvení při poslechu a začala ho pomalu okusovat, aniž by přestávala dávat pozor, co se bude dít. Skrytě ji štvala myšlenka, že princezně pomáhal chlap - byla přeci sama silná a nezávislá žena, ne? Nebyla ovšem feministka a tam nemohla přeci odsuzovat vedlejší postavu, Lochiho, jen kvůli jeho pohlaví.
Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že byl příběh opět přerušen. Zamrkala a popohnala tě rukou. "A dál? Co bylo pak?" V ten moment, kdy byl příběh nedokončen, začaly se jí v hlavě objevovat potencionální další děje a jednoduše jí nekonečné možnosti pokračování dováděly k šílenství.
Ralts - 9% sehranosti (5% oran)
Dokázal jsem pochopit proč se to tak často děje, že v tom nejzajímavějším se často přeruší po napnutí posluchače. „Promiň, trochu mně rozbolel jazyk a potřeboval jsem na chvilku přestat. Ale už je to dobré a můžu pokračovat.“ Dodám a na okamžik se odmlčím, abych oddělil to co jsem řekl ve skutečnosti a to co už patřilo do příběhu. „Tak tedy Aiko plamenům unikla, sice jí z jejich žárů vychladlo v krku, ale to nebylo nijak hrozné. Najednou od Lochiho uslyšela: ´Na sever.´ Načež ji postrčí vytyčeným směrem. Aiko se tak rozběhla požadovaným směrem, až po mnoha krocích si všimla, že Lochi s ní neběží, na rozdíl od Aiko jeho plášť začal hořet a tak Lochi válel na zemi sudy, aby udusil plameny, které mu požírali jeho oblečení. Charizard se na ním na chvíli zastaví a pobaveně jej sleduje. Pak na něj vydechne trochu ohně, aby opět zažehl jeho uhasínající oblečení a pak se rozletí opět za Aiko. Každým mávnutím zkracoval náskok, který Aiko měla. A každým krokem, který Aiko uběhla ji stále víc bolely plíce. Přesto běžela stále dál, jelikož věděla že teď nemá na výběr, tušila že zde byl nějaký důvod proč ji Lochi poslal tímto směrem, přestože zatím nevěděla proč. A tu najednou s ní něco trhne dopředu a v dalším okamžiku, už její plášť drží ve svých spárech Charizard a vzlétá dopředu. ´Neměla jsi mi utíkat. Toto tě bude brzo mrzet.´ zasyčí na ni, zatímco jeho mohutná křídla je ženou dál na sever. Teď si Aiko všimne, svého cíle, kterého patrně měla dosáhnout velkého stromu. Vzhledem k tomu, že drak dosud nezměnil směr a stále letěl docela nízko, tak se jím nechala přinést blíž. A když začal Charizard stoupat, tak si rozvázala plášť a spadla na zem. Přestože při dopadu udělala kotoul, aby zmírnila náraz, tak ji stále z dopadu boleli nohy. Aiko na to ovšem nedala a rozběhla se ke stromu. Drak, který si byl jist svým vítězstvím kolem ní kroužil a posmíval se jejímu snažení. Když pak podaří otvorem dostat se do stromu, tak se jen děsivě zasměje a narazí do stromu, až se celý otřese. A Aiko, která byla vevnitř srazí na zem. Naštěstí pro ni, jak si brzo uvědomí, jelikož ji zakryje plášť a tak pokémoni, kteří se nacházeli vevnitř si jí nevšimli. Při druhém nárazu se kromě praskání dřeva ozve ještě naštvané bzučení, které každou sekundu sílí. Při třetím nárazu, již zní jako bouře a ze stromu o chvilku později vyletí ze stromu Beedrill. A rozhodně neměla zůstat sama, jelikož ji okamžitě následovaly další, které vyrazili bojovat za ochranu svého domova. Charizard je prvně nebral vážně, ale když proud pokémonů vyrážejícího ze stromu neustává, tak si uvědomí, že se musí stáhnout, jelikož boj s celým rojem by pro něj nemusel dopadnout dobře. A tak začal jeho neslavný ústup. Než jej roj přestal pronásledovat, tak utrpěl velké množství bodnutí od žihadel, které narušilo jeho kůži. Nebylo to ovšem zadarmo, jelikož několik hmyzích mrtvost značilo cestu, kterou Charizard utíkal. Když se pak Aiko vyplížila z úlu, stále před těžkým rozhodnutím. Vrátit se a zkusit porazit jejího někdejšího únosce a nebo pokračovat cestě domů a nechal na Charizardovi, aby se sám rozhodl zda mu stojí za to riskovat život, při dalším pokusu ji chytit.“ Odmlčím se a pak se tázavě podívám na Ralts. „Teď nevím, co myslíš, že by měla udělat?“
Vymazat"Oh, rozumím," pokývala Ralts, samozřejmě snažící se skrýt fakt, že ji příběh neskutečně vtáhl a zaujal. Poposedla si, jelikož jí začaly bolet krátké nožky a dříve si toho nevšimla, jelikož málem zapomněla i dýchat, natož vnímat své končetiny.
VymazatKdyž ses jí otázal, na tváři se jí mihla hrdost a odhodlání. "Samozřejmě se vrátit a čelit Charizardovi. Je princezna a ke všemu žena. Po tom všem, co se jí stalo, není pochyb o tom, že to zvládne," odpověděla a tím tak určila další chod příběhu.
Ralts - 5% sehranosti
V duchu si povzdechnu, jelikož její odůvodnění se mi nijak nelíbilo. Ale směr příběhu už byl určen a tak jsem přesně podle něj pokračoval se svým vyprávěním. "Aiko se rozhodla, že musí vyrazit zpátky, drak už byl jednou poražen a tak mu nesměla dát možnost vyléčit si své zranění a stát se opět nebezpečným pro ni a pro její království." odmlčím se na okamžik, jelikož jsem sí nebyl jistý, zda v tomto příběhu nechat Lochivana a nebo říct, že se odmítl něčeho podobného účastnit, jelikož pro něj jsem měl už vymyslenou specifickou roli v případném pokračování příběhu a tu jsem nechtěl měnit. "A tak princezna vyrazila, jako první šla, ale ovšem zjistit jaký osud dostihl jejího společníka. Ukázalo se, že přežil. Drak jej následně přeletěl a soustředil se na Aiko, díky čemuž se mu podařilo udusit hořící plášť. Poté co uslyšel její plán se ji prvně pokoušel zviklat, aby se o něčeho takového pokoušela.
VymazatAiko byla ovšem přesvědčená, že její úkolem nyní je dorazit draka. ´Je mou panovnickou povinností se postarat o hrozbu, která by mohla ublížit lidu mého království.´ Pronese Aiko rozhodně a následně se s Lochivanem rozloučí a vyrazí na cestu. Ten, když zjistí, že ji nepřesvědčí, tak jí aspoň dá poslední radu, než odejde. Charizard má poraněné levé křídlo, což omezuje jeho možnosti pohybu. Posilněna touto informací vyrazila Aiko, vydobýt si přízvisko Drakoskolkyně. Cestu zpátky zvládla za den a půl. Věděla, že každá hodina o kterou se zpozdí, je hodina o kterou bude moc drak déle odpočívat.
Aiko se na chvíli zastaví jenom u lebky, se kterou se dostala dolů, aby si pokusila najít nejlepší cestu nahoru a pak začala šplhat. Byl to namáhavý výstup, během kterého jednou málem upadla a zřítila se dolů. Naštěstí se jí podařilo zachytit a další výstupek, který byl kousek pod tím prvním a získala zpátky svou rovnováhu. Nahoru se vyškrábala s posledním zbytkem sil, rychlí pochod a pak šplh z ní vyčerpal veškeré zásoby energie, které ji nyní ještě zbývali. Aiko se sesunula k zemi, jelikož potřebovala popadnou dech, tušila totiž, že ta nejtěžší část ji teprve ještě čeká, souboj s drakem. Jako kdyby ho tou myšlenkou přivolala, ozve se mohutný řev, který zajede princezně až do kostí. Pak se začne ozývat dunění, jak se mohutný tvor pohybuje ven ze své sluje. Z otvoru sluje se objeví hlava. Začuchá a pak se otočí k Aiko. Krví zbarvené oči se zabodnou do ní. A pak se ozve další řev. Hrdinka najednou pozbyla odvahy. Ze silné následnice trůnu byla najednou vyděšená dívka. Byla příliš slabá. Byla příliš vyčerpaná. Z jeskyně se objeví zbytek těla. Byla příliš malá. Drápy se rozletí k ní, aby ukončili její život. Vyhrknou jí slzy, jak se drápy blíží. Nechtěla umřít. Drápy najednou proletí kousek od ní, doprovázené další řevem, tentokrát to ovšem byl řev plný bolesti. A strach byl najednou pryč. Drak byl přece jenom zraněný, mohla ho porazit. Aiko za běhu tasila svůj meč a ťala. Meč se, ale od šupin jenom neškodně odrazí a Aiko se musí vyhrnout do kotoulu, aby se vyhnula drápům. Postaví si kousek od okraje srázu a tehdy si vzpomenula. Levé křídlo bylo teď jeho slabým místem. Druhý útok tedy mířil na levé křídlo, ve kterém se objevila velká díra, jak meč rozpáral blánu, které to křídlo tvořilo. Rychle se stáhla, aby se dostala z dosahu rozzuřeného tvora. Vždy, když se objeví příležitost zaútočila na křídlo. Podruhé, potřetí, počtvrté. Nebylo pochyb, že tento drak již nepoletí.
Aiko se chystala zrovna znovu zaútočit, když si drak vzpomněl, že drápy nejsou jeho jediná zbraň. Vydechne oheň, který zažene princeznu sluje a postupně ji ohněm dotlačí, až ke srázu. Nyní jí už nezbývalo kam utéct, mohla si vybrat buď zemřít v zubech Charizarda a nebo pádem ze srázu. Když se drak vrhne do posledního útoku, tak jej Aiko následuje. Kousek před ním udělá kotoul a proklouzne mu pod nohama. Sekne a zasáhne jej mečem do šlach. Ji ovšem zasáhne do hlavy ocas, který ji na chvíli zbaví vědomí. Charizard, když se otáčel, aby to už ukončil souboj, tak se mu podlomí mečem zraněná noha. Nakloní se nad sráz. Kvůli zraněné noze, má problém získat ztracenou rovnováhu. Aiko se postaví a co nejrychleji se rozběhne a vrazí do něj. To stačilo a Charizard se dostane příliš daleké, na to aby to ustál. Ještě se po Aiko ožene drápy, aby ji stáhl sebou. Ale Aiko se podaří cuknout zpátky včas, aby ji nestihl chytit a stáhnout sebou. Jeho drápům se ovšem nestihl pořádně vyhnout úplně a tak jí drak ještě před svou smrtí způsobí ještě tři rány po celé délce paže. Aiko se sesune k zemi a mlčky sleduje padajícího draka. Na rovnou zem se dostane již mrtvý, polámané tělo zkroucené v nepřirozených úhlech jenom dokládá, že tohle je skutečně konec, kterému už neuteče. A tohle je konec příběhu o tom, jak Aiko Drakoskolkyně získala svobodu od draka." ukončím příběh a pak již mlčky čekám na její reakci.
Vymazat"Je mou panovnickou povinností se postarat o hrozbu, která by mohla ublížit lidu mého království," zopakovala tiše. Neměla však mnoho času déle rozjímat nad tvými slovy.
VymazatPo skončení tvého vyprávění zůstala tiše, téměř jako kdyby neměla již co dodat. Její pocity byly smíšené, na jednu stranu si přála, aby mohla draka ušetřit, ovšem chtěla věřit tomu, že tohle byla ta jediná správná věc.
Následně si odkašlala. "A když přišla zpátky do svého království, vyžádala si místo na trůně, očistila své rodinné jméno, nechala popravit všechny, kteří v ní pochybovali," promluvila, skoro až zvesela, "a z Lochivana poté udělala svou pravou ruku."
Pohled jí vyjel výše, aby studovala teď tvoje výrazy. Triumfálně se pak ušklíbla. "Může to být takhle?"
Ralts - 7% sehranosti
Když převezme za mně dovyprávění konce, tak překvapeně nadzvednu obočí, jelikož jsem něco podobného nečekal. "Může?" řeknu neurčitě a nakloním hlavu lehce na stranu. Samozřejmě, že ve skutečnosti by v tom bylo několik problémů a tím hlavním bylo, že místo na trůny si dědic nemohl jen tak vyžádat. Jelikož málokdo se byl ochotný vzdát koruny dokud byl naživu. Díky masce se dalo hůř odhadovat výraz, ale v očích bylo vidět zaujetí myšlenkou, místo nějakého opovržení nad tímto zakončením. "Myslím, že odpovědět bys na tu otázku měla ty...a jak se ti to jináč líbilo?"
VymazatRalts přikývla. Zatímco u tebe nebyl znát výraz a jediné,co byly vidět, byly oči, Airi měla tvář přesně naopak. Skrývajíc oči, na obličeji se jí rozléval šťastný veselý úsměv.
Vymazat"Bylo to zajímavé! Skoro jako... kdybych byla hlavní postava. Děkuji za příběh," vyslovila svůj názor. Kromě toho, že si užila příběh, dokonce se s tebou díky němu trochu více sblížila.
Byl jsem rád, že se jí to líbilo. Sice tento příběh byl, už tak nějak uzavřený, pokud bych nechtěl nějak razantně zasáhnout do vlády Aiko.
Vymazat"Zdá se, že se dokážeš dobře vžít do příběhu, jelikož pochybuji, že bych vyprávěl natolik dobře, abych tě to něj tak vtáhl. Jsem rád, že se ti líbil a pokud bys chtěla, tak někdy ti můžu vyprávět další příběh... a nebo třeba ty mně."
"Samozřejmě!" zvolala, spíše v defenzívě než souhlasně. "Chci říct," odkašlala si jemněji. "Jsem psychický pokémon. Je to jako kdybych to... viděla v hlavě," řekla.
VymazatNa tvůj návrh zůstala potichu, ovšem tiše se jí nápad líbil. "Jak chceš," pokývala. V hlase se jí však třáslo nadšení. "Co budeme dělat teď?" zeptala se.
"Chápu." řeknu na její slova a slabě přikývnu. Dávalo smysl, že mysl psychického pokémona dokázala pracovat v určitých ohledech mnohem lépe.
Vymazat"Co teď?" zopakuji a na chvíli se zamyslím. "Chtěla bys něco dělat?" nabídnu jí, ať vybere činnost, které se budeme věnovat.
Airi se zamyslela. "Najednou mě napadlo... co jít trénovat? Osobně bych také ráda zesílila, jak hlavní hrdinka tvého příběhu," navrhla na tvůj dotaz.
Vymazat"Trénovat? Jistě můžeme jít trénovat." přikývnu souhlasně. "A o čem jsme se to bavili, že bychom tě zkusili naučit?...Diarming voice...Draining kiss?" zeptám se provokativně a pak dodám. "Psychik, o tom jsme se bavili, že?"
Vymazat"Ano, ano," pokývala Ralts. "Prezentovat své přednosti coby psychického typu a tak dále," řekla a zvedla se. Tvá provokativnost na ni nezanechala vůbec nic - naopak najednou zase vypadala velmi roztomile, když ti tuto skutečnost potvrdila. "A nemusíš na mě jít zlehka. Nejsem začátečník, co se týče psychických útoků," řekla ještě.
VymazatJejí reakce mně dost zaskočí. Popravdě jsem čekal docela hlasitou odezvu na to, že jenom protože je dívka, by se neměla učit takovéto útoky. "To možná nejsi, ale obzvláště u psychických útoků, tak každá chybička, kterou se naučíš, by v případě nějakého psychického útoku, pravděpodobně pohřbila jeho možné použití při obraně proti schopnému protivníkovi. Takže pojedeme pomalu, ale pokud se budeš cítit, tak klidně delší čas."
VymazatRalts přikývla. "Dobrá. Jen jsem ti chtěla říct, že nejsem začátečník," podotkla ještě, než nedala jasné gesto, že může jít.
Vymazat"Beru navědomí, že mám zkušeného psychického pokémona." řeknu s úsměvem. "Mohu se zeptat, kde jsi své zkušenosti sbírala?" zeptám se zájmem, bez náznaku posmívání.
Vymazat"Trénovala jsem, samozřejmě," odkašlala si. "Sama, samozřejmě. Umím ale jen jeden útok, zmatení," pronesla, již tišeji než svá předchozí tvrzení.
Vymazat"Pokud vím, tak zmatení není zrovna jednoduchý útok na naučení." řeknu, abych trochu povzbudil její nadšení. "A to, že jsi se ho zvládla naučit sama, tak je určitě chválihodné."
Vymazat"Že?" prohlásila pyšně. "Proto říkám, že základy umím," zazubila se.
Vymazat