Mimikyu
Pohlaví: Samička
Typ: 
Level: 5
Růst: Středně pomalu
Získání: Return Event
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska k trenérovi: 0%
Povaha:
Vzácně mezi Mimikyu, tato je velmi pozitivní a hezky naladěna. Všem sdílí své nadšení a motivaci, nejradši dělá lidi i pokémony veselými a šťastnými, ať už je to pomáháním nebo jednoduchou podporou.
Kvůli tomu však skrývá své vlastní starosti a stres, který ji užírá. Vzhledem k tomu, že nechce ostatní svým strachem děsit, všechna negativita se v ní střádá a někdy se kvůli tomu dočasně mentálně hroutí, než se zase nedá do pořádku jako veselá Mimikyu.
Útoky:
- SplashDalší vývin:
Byl jsem nesmírně rád, že se mi podařilo získat další Mimikyu. Yukiko bylo dosti líto, že neměla možnost poznat nějakou jinou Mimikyu, když jsme byli na letní škole a tak jsem díky tomuto získal možnost nechat ji poznat další Mimikyu a třeba i najít si další kamarádku. Kleknu si a vyvolám pokémona. "Ahoj, Mimikyu. Já jsem Slaanesh a nějaký čas budeme spolu cestovat." řeknu, když se objeví a než pokračuji, tak ji dám chvilku čas se rozhlédnout. Podařilo se mi ji získat od jedné trenérky, která našla tento pokéball a když se jí nepodařilo najít majitele, tak jej nabídla těm kdo by měli zájem o dušího pokémona. "Jsem chovatel, který se snaží specializovat na dušší pokémony. A jelikož tě tvůj trenér nebo trenérka omylem ztratil, tak jsem tě dostal na starost, abych se o tebe postaral dokud se nenajde." Vysvětlím vstřícně situaci, sice bych si mile rád nechal dalšího duššího pokémona, kdyby o to stála tahle maličká, ale zatím jsem byl pouze její dočasný majitel a chtěl jsem, aby to Mimikyu věděla. "Mohla bys mi něco o sobě říct? Ať se navzájem trochu poznáme? Dostala jsi nebo se ti líbí nějaké jméno? Hraješ si ráda nebo jaké máš záliby?"
OdpovědětVymazat"Ahojda!" zvolala Mimikyu. Přestože si byla s Yukiko naprosto identická, zářila trochu jinou aurou, mnohem hravější, pozitivnější, veselejší. Vypadala, jako kdyby si byla schopná hrát a vesele nahlas komunikovat - něčeho, co by Yukiko nebyla schopna.
Vymazat"Moc mě těší!" pověděla. Vyslechla si tě a pak přikývla. "Jasně! Bohužel... si na svou trenérku či trenéra nepamatuji... ale neboj! Jsem si jistá, že když jsi mě teoreticky teď zachránil, budeme spolu vycházet moc dobře," zvolala.
Přikývla, když jsi ji vyzval k tomu, aby se více představila. "Mým cílem je dělat pokémony veselými, prosím. I trenéry, samozřejmě," dodala. "Kdybys potřeboval s něčím pomoci, prosím řekni mi!"
Již podle prvního slova, jeho intonace, od prvního gesta při mluvy, jsem si byl jistý, že bych ji dokázal odlišit od mojí Yukiko i poslepu. Přestože si byli podoné podobně jako odraz v zrcadle, tak jejich povaha byla diametrálně odlišná. A přestože jsem si nepřál, aby byli ostatní Mimikyu postižené podobně, tak potvrzení, které se mi díky tomuto nyní dostalo, mně dosti bolestivě bodlo do srdíčka. Protože moje Yukiko těchto věcí není schopna, přestože by se určitě velice ráda smála a dováděla jako ostatní děti a jako například Ikit. "Aha, tak to jeho hledání asi nepůjde příliš snadno..., ale...no řekl bych, že dokud budeš o to stát, tak můžeš zůstat se svým zachráncem." řeknu s pobaveným úsměvem. K zachránci jsem měl určitě daleko. "To je...opravdu vznešený cíl Mimikyu. Dělat pokémony a trenéry šťastné." zopakuji a souhlasně pokývu hlavou. "Určitě si na tebe vzpomenu, když budu potřebovat s něčím pomoc." Odmlčím se a po chvilce pokračuji. "A už jsi měla nějakou příležitost udělat radost někomu? A nebo mám tu čest být první, komu jsi zlepšila náladu?" zeptám se jí mile. "Říkala jsi, že si trenéra moc nepamatuješ, vzpomínáš si, jestli jsi měla nějaké z lidmi připravených jídel?"
VymazatMezitím tato Mimikyu neměla ani ponětí, že jsi vlastnil další Mimikyu, mnohem depresivnější, než je ona. Přikývla na tvá slova. "Nemám na něj či na ni žádné vzpomínky. Hádám, že zůstanu chvíli s tebou, dokud na ně nenarazím," pověděla.
Vymazat"Příležitost..." zamyslela se. Přemýšlela, zda prosté pomáhání se dalo nazvat dělání radosti. Třeba jim jen usnadnila práci. "Ano. Určitě. Sice si nepamatuji na svého trenéra, ale pamatuji si, že jsem byla u profesora Kukui," odpověděla ti klidně na tvou otázku.
"To, že si pamatuješ profesora Kukui je dobré, třeba by nám s tím hledáním mohl trochu pomoci." řeknu zamyšleně. Rozhodně bych mu měl zavolat, až budu v nějakém poké centru. Na chvíli se odmlčím, jak přemýšlím kam vést hovor nyní. "Ehm...víš, jeden z cílů ke kterému by měli chovatelé směřovat je, udržovat své a svěřené pokémony spokojené a šťastné a zaznamenávat pro ostatní tyto věci." Odmlčím se a pozorně se podívám na Mimikyu, abych viděl jak reaguje na tyto slova. "Nechtěla by ses stát...ehm řekněme dočastně mou asistentkou? Že bys měla možnost pracovat na svém cílu a mně bys tím pomohla." Navrhnu, stále ještě jsem operoval s tím, že ji v relativně blízké době vrátím jejímu původnímu majitely. A tak jsem ji nechtěl strkat přímo do středu mé pokémoní skupinky, ale nechat ji najít si samotnou místo z kraje, jelikož jsem počítal, že takto by její odchod mé pokémony bolel významně méně. "Víš...jsem docela rád, že jsi Mimikyu. Já sám mám, už jednu, moji úžasnou Yukiko...která se mi vylíhla z vajíčka, ale už od svého vylíhnutí je velice smutná a říkám si, že když pozná jinou Mimikyu, že by jí to mohlo zlepšit náladu."
Vymazat"Měl spoustu pokémonů," podotkla Mimikyu když jsi ještě jednou zmínil profesora Kukui. Také jí připadal na člověka velmi hezký. "A taky profesorku Burnet," dodala.
VymazatPodivila se, když jsi zmínil asistentku. "Co to přesně znamená?" zeptala se. Zapřemýšlela se a pak odpověděla: "Je to velmi lákavé... ale nevím. Myslím, že aby se lidi mohli dělat šťastnými, musí se nejdříve poznat. Řekla bych, že tě moc neznám..."
"Smutná? Pročpak?" zajímala se. Působila velmi ustaraně.
"To ti věřím, profesoři mívají často spoustu pokémonů o které se starají. Někteří z těch pokémonů ovšem nejsou ovšem jejich, ale jedná se pokémony, kteří tam...nechávají třeba trenéři odpočinout, nebo pokud jsou třeba zranění tak vyléčit. A u těchto pokémonů si podle mně musí nějakým způsobem zajistit, aby nedošlo k záměně." vysvětlím svou myšlenku, která mně napadla. "Takže možná budou mít i nějakou zprávů o tvém trenérovi." dodám a odmlčím se a zavzpomínám na letní školu, kde jsem dva zmíněné profesory potkal. "Jedná se o příjemné lidi, že? Myslím profesora Kukui a profesorku Burnet."
Vymazat"Co to znamená? Myslíš asistenka?" zeptám se a pohled na Mimikyu mi potvrdí, že jsem se trefil do správného místa. "No asistenka nebo asistent je osoba, která s někým pracuje a pomáhá mu s jeho povinnostmi. V našem případě by pak šlo o to pomoc mi udržet mé ostatní pokémony šťastné." osvětlím ji pojem i s přiblížením k naší situaci. A pak trpělivě čekám na její odpověď. Ze které mi pobaveně zacukají koutky. "Jistě, jistě moc se neznáme." přisvědčím a souhlasně pokývu hlavou. "Přece jenom jsme se tak nějak potkali před chvilkou, že? Nemusíš mi odpovídat hned a stejně tak bys mou asistentkou nemusela být dokud bys se mnou cestovala. Pouze pokud by tě to bavilo." řeknu s úsměvem. "Jenom mně to napadlo, když jsi říkala jaký máš svůj cíl." Odmlčím se a dodám. "Určitě budeme mít spoustu příležitostí se vzájemně poznat a až budeš vědět dost o mně a o mých pokémonech, tak mi můžeš odpovědět."
"To bohužel netuším." odpovím a smutně si povzdechnu. "Už od okamžiku co se mi vylíhla byla taková...jak to popsat...melancholická,...prostá jiných emocí, než smutku?" odmlčím se a zapřemýšlím nad tím zda moje slova dávají vůbec smysl. "Můj největší úspěch byl, že se mi jí podařilo najít kamarádku, se kterou si rozumí. Když je s ní...no neřekl bych, že je smutná...ale...řekl bych, že ani s ní se nedokáže usmát."
Mimikyu zamrkala. "Rozumím! Profesoři vypadají jako hodní lidé," usmála se. "To by také znamenalo, že možná nejsem od profesora či od nějakého trenéra. Třeba jsem z přírody, ale zranila jsem se," uvažovala o jistých možnostech.
Vymazat"Ano, myslím, že ano. Myslím, že jsou manželé a mají spolu dobrý vztah," zamyslela se. Ne že by věděla, co to znamená, ale viděla, že jsou partneři.
Přikývla, když jsi řekl asistentka. "To zní dobře! Dobrá, budu tvá asistentka," pověděla. A přestože její úsměvy nelze přímo vidět, její obličej na masce působil o mnohem veseleji, než Yukiko.
Pokémon se zamyslel, zůstala tam chvíli jen stát bez pohybů. "Většina Mimikyu se rodí smutné, myslím. Je to něco jako charakteristika pro náš druh..." posmutnila maličko i ona sama. "Je to jako fakt, že každý Pikachu je žlutý."
"To máš pravdu a mnoho z profesorů jimi i skutečně je. No je to jedna z možností." přisvědčím, přestože sám jsem tomu moc nevěřil. Myslel jsem, že tohle by byla věc, kterou by profesoři měli mít určitě zapsanou. "Pokud jsou manželé, tak by spolu měli mít dobrý vztah."
VymazatKdyž mou nabídku na asistenku přijme, tak se spokojeně usměji. A byl to o to spokojenější úsměv, že se i Mimikyu usmála. Někteří by to patrně nepostřehli, ale díky Yukiko jsem si i u této Mimikyu mnohem víc všímal postoje a toho jak se pohybovala maska. Jistě nebylo to tak přesné jako lidské mimikry, ale přesto to pomáhalo. "Jsem rád, že se ti to líbí, určitě spolu zlepšíme náladu spoustě pokémonům."
Mlčky si počkám na její slova. "no, tohle jsem už někde slyšel, sice jsem neměl možnost ověřit si věrohodnost tohoto tvrzení." řeknu a když si všimnu, že posmuťněla, tak ji jemně položím ruku na masku. "Sice se můžete rodit smutné, ale to přece neznamená, že byste jste smutné i měli žít, ne? Copak třeba tobě nedělá radost, když rozveselíš někoho jiného? A já věřím, že u mojí Yukiko se podaří najít něco co jí bude udržovat veselou."
Přikývla. Manželé, zopakovala si v hlavě. Jakožto pokémon žádnému konceptu manželství nerozuměla, ale chápala to tak, že i lidé se napořád vážou k jednomu člověku, kterého si vyberou.
Vymazat"Těším se na naši společnou spolupráci!" zajásala, "či jak si to lidé říkají," dodala úsměvně.
Další úsměv. "Ano, to si myslím taky. Třeba se rodí smutné, aby mohli v životě najít něco, co je dělají šťastnými." Zamyslela se a přikývla. "Nechtěl bys mi taky dát jméno? Tvá druhá Mimikyu již jméno má, tak to nebude z toho důvodu, že bychom se pletli, ale ráda bych také jedno měla," poprosila tě milým tónem.
"Ano, je to jeden ze způsobů jak to říkáme, možná se častěji používá na budoucí spolupráci. Ale význam to má stejný." odpovím ochotně Mimikyu. Z našeho rozhovoru jsem cítil stále rostoucí radost. Přestože na tom měla svůj podíl i ona jako milá společnice, tak především to bylo díky tomu, že mi to dodávalo stále víc naděje, že Yukiko se podaří zahnat její smutek. A svou radostí a úsměvy mi ukazovala, jak by mohla vypadat i Yukiko. "Třeba to tak je." přišlo mi to sice jako docela krutý žert, ale když se nad tím člověk zamyslel. "Přece jenom není snad osoba, která by si víc cenila věci, která ji činí šťastnou, než ta která předtím radost moc neměla." řeknu, abych trochu rozvedl její myšlenku. "Chtěla bys nějaké jméno?" zeptám se s úsměvem. Prvně jsem nad tím nijak nepřemýšlel, ale když o něj stála. "Dobrá, moc rád ti vymyslím nějaké jméno, když o něj stojíš." řeknu a na chvíli se zamyslím. "A je ti jedno jaké by to bylo jméno? Nebo bys chtěla nějaké, které by mělo nějaký svůj význam? Například jméno mojí druhé Mimikyu, Yukiko znamená štěstí. Moje štěstí." řeknu s hlasme, ze kterého jde poznat jak blízko mému srdci moje prvovylíhnuté vajíčko je.
Vymazat"Ehm...tak mně napadlo, chtěla by ses mně na něco zeptat? Určitě budeš mít dost času, na to mně pořádně poznat, ale pokud máš nějakou otázku na jazyku, tak se neváhej zeptat."
Mimikyu vypadala, že jí lidská řeč velmi zajímá. Měla spoustu slov, o kterých neměla ani nejmenší tušení. Všechno neznalé ji fascinovalo, připadalo jí, že znovu začala žít a trochu jinak, než předtím.
Vymazat"Ano prosím!" odpověděla na tvou otázku na potvrzení, zda tím myslela, že by chtěla jméno. Přeci jen, jedna byla Yukiko, druhá nemohla zůstat pouhou prostou Mimikyu.
"To je moc hezké," usmála se. Přestože trochu cítila , že Yukiko záviděla osobu, která ji tak moc zbožňovala, naprosto chápala, proč je to tak. Z myšlenek a tvých slov, pouhých gest, hádala, že je její spolupokémon v hlubokých depresích.
Zamyslela se. "Žádné otázky nemám. Máš ty nějaké?" zeptala se.
"Dobře, zkusím ti vybrat nějaké pěkné jméno. A kdyby se ti náhodou nelíbilo, tak stačí říct a zkusím vymyslet nějaké jiné." řeknu a chvilky dumám nad tím, jaké jméno bych jí vybral. "Co třeba Hiroko? Jak ti to zní?" zeptám se, když mně konečně nějaké napadne. "Znamená to šlechetná." S tím co jsem o ní aktuálně věděl mi to připadalo jako příhodné jméno.
Vymazat"Jestli bych se chtěl zeptat já? No, asi jo, pár otázek by mně napadlo. Takže asi první otázka. Chtěla bys jít se mnou na nějaký výlet a nebo bys ses prvně chtěla radši seznámit s ostatními pokémony." Položím svou první otázku, abych na ni zbytečně netlačil. Přece jenom ještě ani mně pořádně nepoznala. "Druhá otázka, řekl bych podstatně jednodušší. Nemáš třeba hlad? Aby ses mi zbytečně netrápila hladem."
"Hiroko," zopakovala potichu pro sebe a potom pokračovala v přemýšlení ve svých myšlenkách. "Hiroko se mi líbí! Zní to vesele a... přímo pro mě!" zazubila se pod svou maskou, měla-li pod ní obličej, který jsi mohl vidět. Jako kdyby se však i sama maska zazubila veselým úšklebkem. "Nevím sice, zda jsem šlechetná, ale pokud si to o mně myslíš, ráda jméno přijmu," dodala.
VymazatPřikývla na tvé utvrzení. "Výlet? Výlet zní moc dobře, prosím!" souhlasila vesele. "Teď, když jsem také členka tvého týmu, ráda bych se seznámila s ostatními," pověděla. "Hlad... nemám. Přátelsky si ale něco dám, pokud si něco dáš se mnou," souhlasila s návrhem na jídlo.
Spokojeně přikývnu, byl jsem rád, že se jí líbilo jméno, které jsem pro ni vymyslel. Předně proto, že prvotním dojmem na mně skutečně takto působila. Sice se mohla přetvařovat jako to často dělávala Ethil, ale věřil jsem, že Hiroko svá slova myslí upřímně. Přece jenom... jaká je šance, že bych na pokémona s podobnou povahou narazil znovu. "Rozhodně na mně tak působíš a i tak je to krásné jméno, no ne?" zeptám se s úsměvem.
Vymazat"Dobře, moc rád tě s nimi seznámím, jsem si jistý, že oni tě taky rádi poznají." řeknu nadšeně. "A... chtěla bys velký výlet? Že bych tě seznámil s co největší částí mého týmu a nebo bys spíš chtěla postupně? Co by ti víc vyhovovalo?" zeptám se, abych ji omylem netlačil do nečeho co by jí bylo nepříjemné. "Noo, mohli bychom si dát třeba sendvič na půlku." Navrhnu a vytáhnu jeden, aby měla představu o čem mluvím.