Právě se nacházíte v tématickém chytání - Zima! Můžete zde chytat jen v zimě, rozumí se tím prosinec, leden a únor. U všech regionů jsou roční období stejná.
Zde neplatí chytání speciálními pokébally, ani používání itemů na pokémony! Všechny levely jsou zde náhodné.
Zde neplatí chytání speciálními pokébally, ani používání itemů na pokémony! Všechny levely jsou zde náhodné.
Ve dne = 6 až 20 hodin | V noci = 21 až 5 hodin
| Vždycky... | Ve dne... | . | V noci... | . |
 - Shinx |
 - Glaceon |
 - Snover |
 - Mawile |
 - Misdreavus |
 - Cubone |
 - Panpour |
 - Marill |
 - Lunatone |
 - Phanpy |
 - Deerling |
 - Totodile |
 - Wooper |
 - Electrike |
 - Swablu |
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
Janet
OdpovědětVymazatSnover
žádný - přemlouvání
Už pomalu ani nevěřím, že se to letos se sněhovou nadílkou zlepší. A hele – něco přeci jen napadne. Celá spokojená se vydám do lesa. Je jen lehce zasněžený, ale souvislá vrstva to je, i když všechny možné rostliny, včetně delší trávy, koukají nad sníh. Po roce mám ohromnou radost ze sněhu, ale dojde mi, že moji pokémoni by ji mít nemuseli. Co by na to řekl Strius? Bude reptat, že nechce, že je to nuda atd. Už to úplně vidím. A co Tepig? Ta se bojí vody a toto je voda, akorát v pevném stavu. Skitty bude dělat jiné blbosti, třeba uspávat všechny kolem… Vivill by možná la, ale neumím si ji představit, jak dovádí ve sněhu. Možná Pichu, Eevee a Mighytena… Zapřemýšlím, i když si tím ani u jednoho z nich rozhodně jistá nejsem. Chytnu se větve stromu, když se přímo přede mnou hýbne pařez a změní se na pokémona. Poznám ho, je to snover. „Snovere, promiň, jestli jsem tě vylekala.“ Omluvím se Snoverovi, který utekl asi metr ode mne. Potom mne pozoruje zpoza stromu. „Vážně, promiň.“ Omluvím se mu ještě jednou, protože mám pocit, že mi úplně nevěří. Také jsem ho pokládala za pouhý pařez… Udělám pár kroků pryč a dojde mi, že jsem chtěla využít toho sněhu a otočím se zpátky na Snovera, který mě už se zájmem pozoruje, ale stále si ode mne drží odstup: „Nechtěl by sis se mnou něco zahrát?“ Zeptám se ho. Snover se viditelně překvapeně podívá na mě a zřejmě neví. „Můžeme využít toho sněhu, třeba by tě to bavilo…“ „Kdo jsi?“ Zeptá se Snover. Já jsem blbá. Napadne mne. Tak mě ten sníh chytl, že mě vůbec nenapadlo, že divoký pokémon si se mnou jen tak hrát nepůjde. Ne, že by ti moji do sněhu šli… „Jmenuji se Janet. Promiň, jsem jen trochu nadšená z toho sněhu, miluji zimní sporty a teď napadl sníh až na konci zimy.“ Snover přikývne. „Letos ho je málo. A bojím se, že už se to nezlepší. Zase přijde to vedro.“ Poslední větu řekne tak, že poznám, že z horka nadšený vůbec není. Sednu si na bobek, abych si nezmáčela oblečení od sněhu a zeptám se ho: „A ty jsi?“ „Snover.“ Odpoví lakonicky pokémon. „Ví, kdybys byl člověk, nikdy by mě to nenapadlo, ale pokémony mám ráda a ti moji si většinou rádi hrají…“ Vysvětlím, proč jsem na něj najednou vybafla s tím, jestli si nechce hrát. Snover nicméně přikývne: „Chápu. Já… Miluji sníh.“ Uculí se ledový pokémon a já přikývnu: „V tom s tebou budu souhlasit. A miluju zimní sporty. Brusl…“ Zarazím se. Bruslit asi nemohl. „Klouzal ses někdy po ledu?“ Snover zavrtěl hlavou. „To je škoda. Co bys řekl na to, že bychom to zkusili?“ „Hmmm. Proč ne?“ Řekne a po chvilce dodá: „Vždycky ti můžu utýct a schovat se v lese…“ Usměji se. „Jo, to můžeš, tam tě nenajdu.“ A oba se vydáme k jezeru. Je zamrzlé. „Počkej tady, nemusí být zamrzlé dost, abychom se nepropadli.“ Když na něj opatrně šlápnu, zjistím, že je pode mnou dost tlustá vrstva sněhu. Ale co to tady dělá. Snover si toho zřejmě všimne: „Chodí sem spousta pokémonů. Většinou pít, ale vodní a někteří ledový zde trénují.“ „Jasně, takže to někdo zamrazil. To máme štěstí. Pojď.“ Pozvu ho a Snover si stoupne na led. Já se sklouznu po zamrzlém jezeru směrem k ledovému pokémonovi a ten se také sklouzne. Je trochu opatrný, proto mu nabídnu, že ho to naučím. „Podívej.“ Řeknu a sklouznu se. Snover to zkusí, ale bojí se a nepovede se mu to. „Víc se odraž.“ Snover to zkusí, ale tím, že se bojí mu to stále nejde. Potom mu podám ruku a nabídnu mu: „Chceš se chytit? Pomůžu ti.“ Snover se mne chytí a sklouzneme se. „Vyšlo to.“ Zavolá Snover nadšeně. Já přikývnu a Snover to zkusí sám, ale lekne se a spadne. „Dobrý?“ Zeptám se a Snover přikývne a podá mi ruku. Chytnu ho a zkoušíme se klouzat po ledu. Snover se sice trošku bojí a potom se i zeptá a já zjistím, čeho se bojí: „Nemůžeme se propadnout do jezera?“ „Tady ne, led je tu dost silný.“ Snover přikývne a zkusí se sklouznout sám. A nadeně zavolá, když se mu to podaří. Já se také sklouznu a řeknu: „Zkusíme, kdo dál?“ Snover souhlasí a oba se sklouzneme, jak nejdál to jde.
Snover doklouzne kratší vzdálenost, já delší, ale když se na něj otočím, Snover řekne: „Já jsem dál.“ Já se zasměji a ztratím rovnováhu a spadnu. Teď se směje Snover.
Vymazat„Moc vtipné.“ Řeknu, ale i tak se pousměji a závod dáme znovu. I tentokrát vyhraji já, ale Snover se o dost zlepšuje. Po chvíli se ho ale zeptám: „Baví tě to pořád, nebo chceš dělat něco jiného?“ „A ty?“ „Mě to docela baví, ale na sněhu se dá dělat spousta věcí…“ „Třeba?“ Zamyslím se: „Můžem si zahrát na schovku, ale bude pro mě těžký tě najít, protože vypadáš jako strom… A nebo si můžeme dát koulovačku. A nebo si můžeme prostě zahrát na babu.“ „Všechno.“ Usoudí Snover a odejdeme z jezera. „Tak tady bude pikola jo, znáš schovku?“ Pokémon řekne, že ne a já mu jí rychle vysvětlím a Snover se jde schovat. „Už jdu.“ Zavolám a podívám se kolem. Samozřejmě, nikde ho nevidím. Vydám se rovnou za nosem a snažím se vypátrat nějaký podezřelý malý stromek. Když se asi po dvou minutách hledání otočím, spatřím stromek na pochodu. Zasměji se a zavolám. „Vidím chodící stromek.“ Snover se otočí a směje se. „Chodící stromek zakořenil.“ Já se směji dál. „Takže zakořeněný chodící stromek teď bude hledat.“ Snover přikývne a začne vyjmenovávat pokémony a já se jdu rychle schovat. Nemám takové maskování jako Snover, ale schovám se za vyvrácený pařez. „Charizard, Jdu!“ Slyším a Snover se mě vydá najít. Opatrně nahlédnu a uvidím Snovera, jak jde směrem ode mne. To je dobře. Pomyslím si, nicméně se mi za chvíli ztratí z dohledu a po další chvíli už mi začíná být zima, jak jsem pořád na jednom místě a to jsem si nezmáčela oblečení sněhem. Ale určitě se mi to povede, tím jsem si jistá. Potom zase opatrně nahlédnu a Snovera, jak jde kousek od pikoly. Usměji se. „Mám tě.“ Ozve se těsně za mnou a já nadskočím leknutím. Snover. „Kde… Kde ses tady vzal.“ „Nejsem jediný Snover.“ „To ne.“ Přiznám a Snover řekne: „Tak, dáme teď tu babu?“ „Proč ne?“ Pokrčím rameny: „Máš ji.“ Ledový pokémon se uklíbne a se slovy: „Ne nadlouho.“ Se za mnou pustí. Utíkám před ním a občas se ohlédnu, když si všimnu, že za mnou nikdo neběží. Zastavím se a sleduji místo, kde jsem ho viděla naposled. Zkouší mě chytit tím, že se ke mně přiblíží. Dojde mi a hledám nějaký podezřelý stromeček. Žádný ale nenajdu. Vtom se rozeběhne a je asi dva metry ode mne. Já se také rozeběhnu, ale už mu neuteču. „Má ji.“ Zavolá nadšeně a uteče ode mne. Já se rozeběhnu za ním a vyhýbám se stromům. Najednou mi zmizí a já koukám, jak bych ho mezi těmi stromy našla… A všimnu si stop. Ty budou jeho. Doufám a vydám se po nich a řeknu: „Mám tě.“ Když jsem také asi dva metry od stromku, u kterého končí stopy. Snoverovi to dojde a rozeběhne se pryč: „Nemáš ještě.“ A rozeběhne se pryč, ale potom ho chytnu. „Mám.“ „Tak jo.“ Usměje se Snover. „Snover, nechceš mi o sobě něco říct?“ Zeptám se. Začíná se z ně klubat docela dobrý kamarád. „Proč ne. Jsem ledový pokémon, tedy mám rád zimu. Také jsem travní. A vadí mi, že je letos tak málo sněhu, je potom větší zábava. Nejlepší je to ve vánici.“ Zasní se. „Já jsem trenérka pokémonů. A také nejsem nadšená z toho, že sněhu je letos opravdu málo. Třeba to klouzání na ledu mě baví atd. Ale třeba vánici ráda nemám. Všeho s mírou.“ Usměju se a Snover se zeptá: „Má nějaké pokémony?“ „Mám, ale nejsem si jistá, jestli by chtěli takhle blbnout ve sněhu. Už jen ta troška sněhu, je to studené a mokré, chápeš?“ Snover přikývne. „Některým to vadí. Ale mě to baví.“ „Tak na tom se shodneme.“ Když vtom mi dojde: Já mám vlastně jídlo. „Máš hlad?“ Snover se zamyslí. „Něco bych si dal.“ Řekne poté. Vyndám koláč z pomeg berry a nabídnu mu ho: „Chtěl bys?“ Snover přikývne a vezme si ho. Já si vezmu jeden čokoládový koblížek a oba se dáme do jídla.
„Chutná?“ „Hoho. A hohě?“ Zeptá se Snover s plnou pusou. Já se rozesměju. „Ho, hahy.“ Odpovím mu podobně, ale bez plné pusy. Chvíli oba jíme a když to sníme, začneme přemýšlet, co dál. „Něco se sněhem.“ Vyhrkne Snover. Já sice vím, že dát koulovačku s ledovým pokémonem je možná blbý nápad, ale nedokážu odolat: „Co bys řekl na koulovačku?“ „Tak jo, jestli je to se sněhem.“ „Je. Uděláš ze SNĚHU, ne ledu kouli a hodíš ji na toho druhého. Prosím neútoč, opravdu dělej koule.“ Snover přikývne, ale moc mu to nejde. „Chceš pomoct?“ Zeptám se ho. „To bych je měl taky a ty chce taky vyhrát ne?“ „Chci, ale taky by to mělo být férový.“ Snover přikývne, ale potom řekne: „Ale děkuji ne, zvládnu to.“ Já pokračuji a dělám hromadu sněhových koulí, když se podívám směrem k Snoverovi. A má tam taky ohromnou hromadu, je pro mne záhada, jak se mu to povedlo. „Ještě můžeme udělat úkryt, abychom se za ně mohli schovat. Ale malý, přeci jen sněhu není moc.“ Snover přikývne a použije ledový útok a udělá dvě sněhový hromady, ze které se můžeme schovat. Já se zasměji. „Dobře, takhle to také jde.“ „Tak začnem?“ „Jestli jsi připravený, můžem.“ Snover přikývne a zahájíme koulovačku. Hodím po něm sněhovou kouli a rychle se schovám za hromadu sněhu. Několik koulí prolétne kolem, ale ani jedna mě nezasáhne. Vezmu další sněhovou kouli a zaútočím já. Hodím jí a ta trefí Snover. Ledový pokémon se otočí a hodí po mě dalším sněhem, ale mě se podaří se včas schovat. Potom vykouknu nad hromadou sněhu a hodím znovu po Snover a ten mi to rychle oplatí, ale já se na rozdíl od něj stihnu přikrčit. Potom opět vykouknu a v tu chvíli dostanu sněhovou koulí přímo do obličeje. „Dobrý?“ Zavolá Snover a já řeknu: „Jo.“ Setřu si sníh z obličeje to, že mě studí nechám být. Od té doby vykukuji ještě opatrněji a mám tedy i méně koulí, které zasáhnou cíl. A občas mě zasáhne nějaká od Snover. Začnou mi ale doházet sněhové koule a sníh v okolí také začíná být vybraný. Proto opatrně vylezu od hromady sněhu a chci být tak, abych mohla házet i za hromadu sněhu. Snover si to ale všimnu a v tu chvíli, jelikož nejsem ničím kryta, to schytám sněhovou palbou. Jsem celá od sněhu. Na to, že je tu poměrně málo sněhu máme toho sněhu dost, zejména Snover a napadne mne, jestli si tam sníh nedělá. Popřípadě i ty koule. Rozhodnu se, že musím zpátky, ale to už se mi nepovede. Snover totiž dál hází sněhové koule a mě po chvíli dojde, že se tam opravdu nedostanu. „Dobře, vyhrál jsi.“ Kapituluji a Snover se zaraduje. Potom se zeptá: „Se hodně od sněhu.“ „Ne, jen od sněhových koulí.“ Ušklíbnu se, ale nemyslím to nijak zle. „Tak co teď?“ Zamyslím se. Ještě mi není nijak moc velká zima. „Je tady nějaký kopec?“ „Jo, proč?“ Dalo by se to sjíždět.“ „Jo.“ Nadšeně souhlasí Snover. Takovej zimní tobogán. Pomyslím si a vydáme se ke kopci. Naštěstí je tam úsek, kde stromy nejsou. „Nemůžeme jet jen tak na zadku, to by nemělo tu rychlost.“ Řeknu a podívám se na to. I když… Kdoví proč je to zamrzlé. Je to práce šikovné Snover? Zapřemýšlím, nicméně potom začnu přemýšlet, po čem by se dalo sjíždět. Nakonec ale usoudím, že na tom přimrzlém by to mohlo stačit jen tak a sedneme si a sjedeme dolů. Poměrně to jede. „Znovu.“ Zavolá Snover a sjedeme to ještě jednou a potom ještě jednou. Potom už mi ale začne být trochu víc zima. „Snover, já už budu muset jít. Díky, že jsi tady se mnou byla.“ Poděkuji jí a potom dostanu ještě jiný nápad: „A nebo… Nechtěla bys jít se mnou?“ Zeptám se jí. „Určitě bychom si spolu užili spoustu legrace.“
VymazatSnover: koláč z pomeg berry
Já: Čoko koblížek
Koulovačka se Snover líbila. Rozhodla se, že s tebou půjde - vypadáš jako zábavný člověk!
VymazatGratuluji, podařilo se ti přemluvit Snover!