Sub-bay

Výsledek obrázku pro pokémon anime cooking

Zde si za poplatek 100 Yenů můžete vytvořit své vlastní jídlo. Kromě toho si zde lze koupit i recepty, různé další ingredience a další. 

RECEPTY

Musíš si koupit recept, abys mohl začít vařit. Bez receptu, i když máš ingredience, ti pokrm nemohou uznat a nebude k jídlu. Recepty se zakupují pouze jednou - zůstávají poté v inventáři a můžeš je použít při další návštěvě Sub-baye.

PIKA-SUŠENKY - 200 Y | Potřebné ingredience:
5x Chople berry | 3x Chilan berry | Grepa berry
Žluté potravinářské barvivo
Milktankčí mléko
VÝSLEDEK = Pika-sušenky; Pokémon dostane 20% sehranosti s trenérem

OREO POKÉBALLY - 200 Y | Potřebné ingredience:
9x Haban berry | 6x Enigma berry | 3x Roseli berry
Sůl
Šálek vody
VÝSLEDEK = Oreo pokébally; Pokémon dostane 10% zkušeností v zápasech + 3 levely

POKÉ-POP - 200 Y | Potřebné ingredience:
Šlehačka +  3x Cheri berry + 2x Gustap berry + Corn berry
- Přirovnání k reálnému pokrmu: zmrzlinové bonbóny
VÝSLEDEK = Poké-pop; Pokémon dostane 5% sehranosti s trenérem, balíček obsahuje 3 poké-pops

KANTOSKÝ BERRY DŽUS - 100 Y | Potřebné ingredience:
Jakékoliv berry +  Oranžové potravinářské barvivo +  Med +  Voda
- Přirovnání k reálnému pokrmu: džus

VÝSLEDEK = Kantoský berry džus; Pokud tento džus dáte pokémonovi, kterého se chystáte chytit, je 50% vyšší šance, že se chytí

VALENTÝNSKÉ PALAČINKY - 200 Y | Potřebné ingredience:
  Pomeg berry = sirup
Moomoo mléko +  2x Chople berry +  2x Haban berry +  Sůl = těsto
- Přirovnání k reálnému pokrmu: palačinky

VÝSLEDEK = Výsledek obrázku pro anime food sprite png Valentýnské palačinky (pro dva); Pokud jsou pokémoni, kteří sní tyto palačinky samec a samice, zamilují se do sebe a šance spáření + získání vajíčka je 100%, k tomu dostávají 20% lásky k trenérovi; pokud palačinky sní pokémoni stejného pohlaví, získávají 25% lásky a posílí se jim přátelství (změna povahy, rozšíření o vztah s tím druhým).

PIZZA - 100 Y | Potřebné ingredience:
Moomoo mléko + 5x Mago berry = těsto
3x Haban berry +  5x Tamato berry +  2x Gustap berry = vršek/omáčka
- Přirovnání k reálnému pokrmu: pizza

VÝSLEDEK = Výsledek obrázku pro anime food sprite png Pizza (4/4); Zvýší se 10% láska k trenérovi pokémonům, kterým pizzu dáte (má 4 kusy).

 ALOLA MALASADA - 200 Y | Potřebné ingredience:
 3x Mago berry +  Moomoo mléko +  Oranžové potrav. barvivo = těsto
 Combee med + libovolné berry = náplň
- Přirovnání k reálnému pokrmu: koblihy

VÝSLEDEK = Big Malasada Alolan Malasada přidává 15% štěstí pokémonovi, který ji sní.

RECEPTY S POTŘEBNÝMI ZKUŠENOSTMI

 SASHIMI & SUSHI - 200 Y (Potřebné zkušenosti vaření +10%) | Potřebné ingredience:
 5x Sitrus berry |  5x Grepa berry |  Aguav berry - zpracování textově v olej
 Sůl
 Voda
 Vodní kámen (či Magikarp, pokud nechcete náhražku - v případě Magikarpa vám Magikarp jen říká tajemný recept svého lidu, nikoliv že je součástí jídla)
VÝSLEDEK = Výsledek obrázku pro anime food sprite png Sushi & Sashimi; Pokud tento pokrm dáte pokémonovi, který je vodní typ, získá 10% zkušenosti v bojích; pokud sní jakýkoliv jiný pokémon, je bonus poloviční, tedy 5% zkušeností.

 ENWY's RAMEN - 200 Y (Potřebné zkušenosti vaření +40%) | Potřebné ingredience:
 Aguav berry - zpracování textově v olej
 Voda
 3x Cheri berry |  4x Chilan berry |  1x Kelpsy berry
 Sůl
 Hvězdný prach (náhrada:  Whipped Dream)
 Rare Candy
VÝSLEDEK = Související obrázek Enwy's ramen; Pokémon se náhodně naučí jeden užitečný útok z TM/HM setu, avšak bude ho muset stále procvičit. Kromě toho získá 10% lásky k trenérovi a hůlky na jedno použití zdarma!

 IRUKA AURUS glacies crepito - 400 Y (Potřebné zkušenosti vaření +50%) | Potřebné ingredience:
 Nikdy netající led +  Šlehačka +  2x Enigma berry = zmrzlina
 Zlatý nuget +  Hvězdný prach = posyp
- Přirovnání k reálnému pokrmu: Scoopi Cafe, zmrzlina Black Diamond

VÝSLEDEK = Glacies Aurus; stejný efekt jako premier ball (perfektování povahy) + 25% štěstí - naopak arogance

 IRUKA ARGENTUM glacies crepito - 400 Y (Potřebné zkušenosti vaření +50%) | Potřebné ingredience:
 Nikdy netající led +  Šlehačka +  2x Enigma berry = zmrzlina
 Perla +  Hvězdný prach = posyp
- Přirovnání k reálnému pokrmu: Scoopi Cafe, zmrzlina Black Diamond

VÝSLEDEK = Glacies Argentum; stejný efekt jako premier ball (perfektování povahy) + 25% zkušenosti v bojích - naopak pýcha

NEZAKOUPITELNÉ (SPECIAL.) RECEPTY

SNĚŽNÝ KOLÁČEK | Potřebné ingredience:
15x Kelpsy berry
Voda
Nikdy netající led
VÝSLEDEK = Sněžný koláček; Pokémon ledového typu získá 15% štěstí a 15% zkušenosti v bojích, jakýkoliv pokémon jiného typu získá 30% sehranosti nebo lásky k trenérovi náhodně.

DROBI's RAMEN - 400 Y (Potřebné zkušenosti vaření +40%) | Potřebné ingredience:
2x Voda
Související obrázek Instantní nudle
Rare Candy
VÝSLEDEK = Související obrázek Drobi's ramen; Pokémon se naučí vámi zvolený útok z Egg-moves nebo TM/HM setu, avšak bude ho muset stále procvičit. Kromě toho získá 30% zkušenosti v bojích.

OBCHOD S INGREDIENCEMI

Voda - 90 Y
Potravinářská barviva - 150 Y
Šlehačka - 50 Y
Sůl - 100 Y

50 komentářů:

  1. Jdu péct Pika-sušenky. Recept mám. Pomáhá Charizard.

    Rin si vzpomněla, jak Charmy „sténala“, že společně nic nepodnikají. Napadlo ji tedy, že by si mohli společně upéct sušenky. Kdysi už Pika sušenku pekla i jedla, věděla tedy, že to na přípravu není zase tak náročné, a přitom je to velmi chutné. Vyvolala ven Charmy z pokeballu, ta když se objevila, blbě koukala. „Co je?“ zeptala se, jakoby se snad mělo něco dít, jakoby ji Rin nemohla jen tak vyvolat. Rin se zazubila. „Upečeme si sušenky, co?“ pronesla. Charizard však nevypadala kdo ví jak nadšeně. „No jako, čekala jsem něco jiného, třeba válení se na louce, možná nějaké hřiště… Ale když jinak nedáš,“ zabručela. „Ale ty jsi brumla, bude to prima, hele,“ začala vytahovat recept, přičemž ho nahlas přečetla. Charmy se prstíkem podrbala na hlavě a pokyvovala hlavou, že vnímá (ve skutečnosti ale nedávala vůbec pozor). „Já už kontrolovala ingredience, všechny máme, je to v klidu,“ pověděla a na linku vedle předpřipravené velké mísy položila opatrně všechny potřebné berry tak, aby se nerozkutálely. Nakonec se jí to však nezdálo a vypůjčila si menší misku a berry předělala do ní. „Tak,“ zamumlala tiše. Položila vedle dvou misek Moomoo mléko, které nedávno nadojila a také potravinářské barvivo, které bude muset na konci vaření zaplatit. „Tak co, vše máme? Pamatuješ si recept?“ zeptala se Charmy, ta zcela vážně a upřímně pokývala, dokonce by jí jeden věřil, že recept ví. „Bezva,“ zazubila se Rin.
    „Nechť započne velké kuchtění!“ pronesla vesele a vzala velkou mísu z linky, kterou už měla předem připravenou. Pak si ze šuplíku pod linkou vytáhla vařečku a koukla na recept. „Nejdříve do misky dejte Berry a rozmačkejte je,“ přečetla huhlavým hlasem. Nasypala do té velké misky berry a chtěla je začít vařečkou mačkat, ale zasekla se a koukla na opodál stojící Charizard. Pak jí vrazila do rukou misku, kde byly kuličky, a k tomu i vařečku. „Musíš je vařekou rozmělnit, jo? Píšou to v receptu. Aspoň si potrénuješ pacičky, aby byly obratnější,“ zazubila se. „Eheee,“ podivila se Charizard, skoro jí spadla tlama. „Myslela jsem, že to uděláš ty a já se budu jen koukat a fandit ti,“ chtěla jí podat mísu zpět, ale Rin ji odmítla. „Musíš do toho jít s chutí, Charmy, s chutí! Bude to zábava,“ mrkla na ni jedním okem a pokynula rukama jako „šup šup“. Pak ji sledovala, jak položila mísu na linku a neobratně začala cosi šušnit. Rin nakoukla do misky, rozmělněné berry si představovala jinak. Charmy byla taková celá ztuhlá nebo co, berry v míse jí utíkaly a mísa se taky kejvala ze strany na stranu. Rin ji tedy přidržela, a dala Charmy čas, aby si mohla s Berry pohrát. „Jde ti to dobře,“ podpořila ji. „To nevím teda,“ Charizard si jaksi nevěřila, ale když ji Rin podpořila znovu, pousmála se. Měla svoji trenérku opravdu ráda. Nakonec se berry podařilo rozmělnit a Charmy si hlasitě oddechla. „Teď tam přimíchám mléko a nakonec do hmoty přidám barvivo,“ řekla, mísu si přebrala a začala přilívat postupně mléko a míchat. Po přidání barviva míchala hmotu ještě tak pět minut, dokud se hezky nepropojila. „Koukni,“ spokojena se svým – jejich – dílem se nadmula pýchou. „Vypadá to dobře,“ pochválila sebe i ji. Pak těsto vyklopila na vál, mísu odložila do dřezu a zapnula troubu, aby se nahřála. „Píšou tu 200 poké stupňů, péct 15 minut,“ přečetla konec receptu a schovala jej zpět do růžové obálky, aby se nezamazal. Nebyl levný, že ano. Věcí si každý musí vážit. „Ještě tam psali, že těsto musíme uhníst,“ rukama se těsta dotkla. Bylo lepivé, ale nic šíleného. Těsto začala převalovat a různě do něj bušit, dokonce i Charmy přidala tlapky k dílu, líbilo se jí sahat do toho lepkavého, bavilo ji to. Usmívala se a těsto pořádně prohnětla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rin mezitím, co Charmy hnětla, připravila plech a dala na něj speciální pečící papír, který mají jen zde v Sub-bayi. „A nakonec vytvarujeme kulatou sušenku,“ pousmála se, přičemž si přisunula vál s uhněteným těstem. „Máš to dobře uhnětené, jsi šikulka,“ nezapomněla pochválit Charizard. Pak si vyhrála s tvarem sušenky, aby byla hezky kulatá. Vidličkou udělala na konečky vytvarované sušenky čárky, aby se hezky propekla a koukla na jejich dílo. Tohle ji opravdu bavilo. „Tak co, líbí?“ koukla na Charizard. Ta, nyní už s úsměvem a veselá, horlivě přikyvovala. „A do trouby,“ dloubla tlapkou do Rin, ta se zazubila. „Jistě!“ vzala plech a šupla ho tam.
      Ve volné chvíli, kdy se sušenka pekla, umyla nádobí, a Charizard jej utřela čistou utěrkou. Vše pak společně uklidily, aby po sobě nenechaly nepořádek. Sušenka se zatím upekla dozlatova, Rin ji vytáhla z trouby a nechala ji vychladnout. Po vychladnutí ji schovala do krabičky, plech umyla a schovala. „Výborně, povedlo se nám to!“ usmála se na Charmy a společně pak šly zaplatit všechny potřebné věci k pokladně.

      Vymazat
    2. Sušenky se podařilo vyrobit.
      Odečteno 250 Yenů za vstupné a za žluté barvivo.
      Vaření - 2%

      Vymazat
  2. Lilica vešla do Sub-bay. A zamířila rovnou k pokladně.
    "Dobrý den, jmenuji se Lilica a jsem chovatelka. Dnes ještě nebudu vařit, ale ráda bych si zde s předstihem zakoupila recept na POKÉ-POP a na PIZZU." informovala a potom se zarazila. "Budete chtít vstupní poplatek zaplatit nyní, nebo bude stačit, když ho zaplatím při prvním pečení?" optala se ještě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Dobrý den," usmála se žena. "Poplatek není třeba platit, jelikož momentálně nebudete využívat naše kuchyně. Chcete si jen zakoupit recept, že?" usmála se. Podala ti dvě obálky a poprosila o 300 Yenů.

      Vymazat
  3. (Tvorba Malasada)

    Jelikož jsem měl všechny ingredience, bylo na čase začít péct. V receptu byl napsán postup a tak jsem se ho hodlal držet. Pozdravil jsem slečnu u pultu a pak mile přistoupil s žádostí o vypůjčení kuchyně. Zaplatil jsem vstup a pak vešel dovnitř.
    Bylo jedno, kolikrát jsem vstoupil, cítil jsem stále radost z toho, jak dobře uklizené tohle místo bylo. Usadil jsem se v jedné kuchyni a odložil si tam věci. Instinktivně jsem natáhl ruku, abych si svázal vlasy, až jsem si uvědomil, že je nemám už tak dlouhé, abych nevypadal jako cibule.
    Vulpix mě následoval a vyskočil si na židli, aby mohl vidět, co jsem dělal. Vyložil jsem nově získané bobule na pult spolu s medem a lahví Moomoo mléka.
    “Tohle stačí na jedno sousto. Úkolem jsou dvě sousta,” pověděl jsem. Vulpix přikývl. Umyl jsem si ruce, abych na jídlo nesahal jako špindíra a začal detailněji číst recept.
    “Jako první musíme udělat těsto,” pověděl jsem. “Toho dosáhneme použitím mago berry, moomoo mléka a mouky,” přečetl jsem nahlas. Obrátil jsem se na Vulpixe. “Tohle myslím provedu sám. Pokud tě mohu poprosit, mohl bys skočit pro dvě potravinářská barviva. Dám ti peníze,” pověděl jsem. Podal jsem Vulpixovi pak dostatečné množství peněz a ukázal na slečnu u vchodu. “Tam se to dá koupit,” pověděl jsem.
    Vulpix na ženu chvíli hleděl a pak zakroutil hlavou. Zamrkal jsem. Pak jsem si uvědomil, že je možná Vulpix ještě dítě. Taky bych se bál jít za nějakou ženou sám, kdybych byl mladší.
    Vyhodil jsem další pokéball do vzduchu a vyletěl pokémon o skoro hlavu vyšší než Vulpix. Barevně byli velmi kontrastní.
    “Lu,” oslovil jsem svého pokémona. Torracat se posadil a začichal ve vzduchu.
    “Voní to tu hezky.”
    “To věřím. Běž s Vulpixem mi koupit oranžové potravinářské barvivo,” požádal jsem. Peníze jsem uložil jemu. “Dej na Vulpixe pozor.”
    Lu’thriel přikývl a jelikož si myslel, že je Vulpix žena, gentlemansky ho nechal vykročit vpřed.
    Já mezitím začal s těstem. Změřil jsem vlažnou vodu v šálku a tu pak nalil do mísy. Do vody jsem nechal rozpustit droždí a pak přidal cukr. Celou místu jsem pak odložil stranou.
    Další částí byly mago berry. Každé jsem pečlivě oloupal a připravil do další misky. Mohl jsem to udělat později, ovšem při čekání jsem se mohl zaměřit na něco dalšího, což mi rapidně ušetřilo čas. Berry jsem nemohl udělat první, jelikož kdyby mi dělání samotného těsta trvalo moc dlouho, jejich povrch by uschnul.
    Vyhledal jsem další mísu, tentokrát větší a do ní nasypal mouku. Ve středu kopečku jsem vyhrabal větší díru, do které jsem poté nalil již předpřipravenou hustou směs s droždím a cukrem. Celou směs jsem pečlivě zamíchal, což vyústilo v jednu velkou pevnou kouli čehosi.
    V ten moment se Vulpix s Torracatem vrátili. Vulpix nesl v tlamě jedno barvivo a Torracat druhé. Očividně jsem jim dal akorát Yenů, jelikož jsem zbylé peníze neviděl.
    “Dík,” poděkoval jsem. Přijal jsem od pokémonů barvivo a položil ho na pult, zatím stranou od všech ostatních věcí.
    “Co to děláš?” zeptal se Lu.
    Objasnil jsem mu situaci. Chápavě přikývl a posadil se u židle. Vulpix si vylezl na ni. Dívali se na mě se zájmem, což mě na jednu stranu znervozňovalo, na druhou pobavilo.
    “Lu, víš o tom, že muži, kteří umí vařit, jsou atraktivnější?” podotkl jsem jako kdyby nic.
    Torracat se ušklíbl. “Aha,” pověděl. V ten moment jsem věděl zcela jistě, že zvažuje o tom se přidat.
    Pokračoval jsem v práci s těstem. Postupně jsem těsto měnil v méně hustou směs přidáním Moomoo mléka. Dal jsem si záležet, aby se mi při míchání netvořily hrudky z mouky, rozhodně by to v jídle nebylo dobré.
    “Kdybyste chtěli, v batohu je jídlo. Můžete si něco vzít, ať tu na mě nekoukáte tak naprázdno,” navrhl jsem. Vulpix pohlédl na batoh, což jen utvrzovalo to, že v mém týmu nebyl dlouho. Torracat věděl, že nebylo proč váhat. Natáhl se, vlezl do tašky a vzal si lávový koláček. Vulpixovi vytáhl marcipánku.
    Myslel jsem si, že jsem to s mlékem přehnal, ovšem pak jsem si všiml bobulí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. “Málem bych zapomněl na bobule,” řekl jsem skoro sám sobě. Pečlivě jsem tedy bobule zamíchal s těstem. Směs změnila barvu na lehce žlutou a jelikož jsem hádal, že měla být oranžová, jelikož to by vysvětlovalo, proč jsem měl v receptu barvivo, přidal jsem i to. Těsto změnilo barvu po smíchání na oranžovou.
      Začal zpracovávat. Těsto nebylo veliké, ale měl jsem nešikovné ruce. Lu’tha pohled na mě očividně uváděl do bolesti. Až do takové bolesti, že se mi rozhodl pomoct.
      “Udělám to za tebe. Mezitím můžeš připravit cokoliv jiného,” nabídl se. Jelikož byl na to dost velký, přikývl jsem.
      “Nejdřív si ale umyj packy.”
      Položil jsem k němu pak mísu a Torracat na těsto začal poskakovat. Vskutku jsem se při tom pohledu rozesmál a nesmírně pobavil.
      Když se Torracat rychle postaral o jednu práci, rozhodl jsem se pokročit v druhé fázi. Hodlal jsem ji dělat až když těsto hodím do trouby, ale momentálně jsem neměl nic na práci. Vulpix si určitě začal zvykat, jelikož si vytáhl další starou marcipánku. Byl jsem rád, že si začal konečně zvykat.
      K tvorbě náplně jsem vybral Oran berry, jelikož mě představa modré marmelády nesmírně fascinovala. Představte si kousnout do pečiva a náplň bude modrá. Byl to můj umělecký záměr. Z oran berry jsem sundal slupku. Přemýšlel jsem, zda by měla být náplň hladká a nakonec jsem se rozhodl, že hladká bude.
      Ovoce jsem předem rozmixoval a pak dal do hrnce. Přidal jsem med. Jeho vůně byla přímo božská až jsem měl chuť ji sám ochutnat. Momentálně jsem měl však pouze akorát na jedno jídlo a tak jsem nemohl ukájet své vlastní touhy. Poté zapnul oheň. Předtím jsem ještě zápasil se sporákem. Neustále jsem míchal až jsem obsah hrnce nepřivedl k bodu varu.
      Nechal jsem bobule povařit jen chvíli. Poté jsem vypnul sporák a odebral pěnu. Nechtěl jsem zbytečně vytahovat další nádobu a tak jsem horkou vodou očistil nádobu z Moomoo mléka a do té sklenice pak dal i marmeládu. Byla modrá a co bylo ještě více umělecké než to, ve skleničce najednou směs vypadala jako modré mléko.
      Těsto jsem rychle změnil do nějakého tvaru, aby nebylo moc tlusté ani tenké. Ve společnosti s Torracatem kydlo až moc rychle. Nehodlal jsem těsto dávat do trouby. Místo toho jsem připravil pánev. Co jsem věděl, malasády se smažily na oleji.
      Do těsta jsem špejlí udělal díru pro pozdější přidání náplně. “Chcete vidět flambování?”
      “Nemůžeš flambovat tohle, Lynnon,” zasmál se Lu’th.
      Ušklíbl jsem se. Pointu pobíral překvapivě rychle. Osmažil jsem těsto dozlatova a pak přenesl jediný kus na talíř. Opatrně jsem si nasadil rukavice a marmeládu aplikoval pomocí stříkačky dírkou, kterou jsem vytvořil špejlí. Nebyl jsem až tak zdatný v dávkování.
      Jako poslední detail, který jsem přidal, bylo pár kapek oleje, aby jídlo působilo skutečně zlaté a pak si sundal triumfálně rukavice.
      “Hotovo!” ušklíbl jsem se pyšně a vzal talíř do rukou. Obrátil jsem se k pokémonům a zazubil se na ně.
      “Dík za pomoc! Vlastně, abych se vám přiznal, tohle jídlo nehodlám dát vám, profesorce ani to sníst sám,” usmál jsem se.
      Pokémoni zvědavě zvedli hlavu a Lu se zamyslel.
      “Chceš to dát své slečně?”
      Mohl bych, pomyslel jsem si, ale stejně zakroutil hlavou. “Pravdou je, že bych to rád přinesl královně Vespiquen v Combee království. Přislíbil jsem jí zasvěcení do mé říše, do říše poznání a i přestože mi med dala jako dar, stále se k ní cítím zadlužen. Poběžím tam hned jakmile to ukážu profesorce, samozřejmě,” usmál jsem se.
      Torracat na mě chvíli zíral a pak se zasmál. “Pokud je to to, co si přeješ, proč ne. Rozhodně ale někdy udělej další. Voní to nesmírně dobře,” zasmál se.


      //Zakoupeno: Vstup (100 Y), 2x Oranžové potravinářské barvivo (300 Y)
      //Použito: 3x Mago berry, 1x Moomoo mléko, 1x Oranžové barvivo, 2x Oran berry, Combee med
      //Torracat: 1x lávový koláček
      //Alolan Vulpix: 2x stará marcipánka

      Vymazat
    2. Malasáda se ti povedla. Profesorka Burnet tě pochválila za dodržení postupu i využití ingrediencí. "Dobrá práce," usmála se. "Měl bys udělat i druhé, aby ses mohl podělit i se svými pokémony," řekla.
      Vaření - 3%

      Získal jsi 3 body.

      Torracat - 5% sehranosti
      Vulpix - 4% sehranosti
      Odečteno 400 Yenů.

      Vymazat
  4. Lilica vešla do Sub-bay a pozdravila paní u pokladny. "Dobrý den, byla jsem tu před pár dny, kupovala jsem recepty, dnes se chystám jeden z nich využít, ale předem tu zaplatím vstup a když už jsem tu, tak bych ráda zakoupila šlehačku, kterou budu potřebovat na tento recept." poprosila dívka.
    Za chvíli už si k vlastní pracovní ploše nesla zakoupenou šlehačku.
    "Sandshrew, pojď ven." Snadshrew se objevil. A podíval se kolem
    "Co budeme dělat?"
    "Upečeme Pokepops."
    "Budeme péct?"
    "Samozřejmě."
    "Co mám dělat?" optal se Sandshrew nadšeně. Můžeš vytáhnout cheri, gustap a corn berry?"
    Sandshrew kývl a začal vytahovat ingredience, Lilica mezitím položila šlehačku začala připravovat misky a plech.
    "Jsou nachystané, co teď?" zeptal se Sandshrew. Chovatelka vzala Sandshrewovi tlapky a vyčistila mu drápky.
    "Jak přesný je tvůj škrábavý útok?" optala se dívka.
    "Myslím, že dost přesný." ujistil ji pokemon.
    Chovatelka podržela natažený pečící papír před pokemonem. Daleko od těla. "Zkusíš odříznout kus papíru škrábavým útokem?" Sandshrew kývl a škrábavým útokem odsekl pečící papír. Chovatelka vzala uříznutý kus a prohlédla ho. "Čistě odříznuté, skvěle, můžeš vzít tři cheri berry a rozseknout je svým útokem vejpůl?" Sandshrew se do toho okamžitě pustil. Pokemon rozřezával berry a dívka je pokládala na tác vyložený pečícím papírem. "Teď zkus rozříznou Corn berry, tu můžeč na čtvrtiny" Instruovala dívka, zatímco se sehnula aby zapnula troubu, která se musí předehrát.
    "A potom budou zbývat jen dvě gustap berry na rozříznutí." Sandshrew začal rozsekávat gustap berry. Chovatelka rozložila berry po plechu. Pak ho vložila do vyhřáté trouby.
    "Co teď?" zeptal se Sandshrew.
    "Teď počkáme, než se berry usuší v troubě. Skvělá práce s pečením." pochválila dívka.
    "Takže to, co pečeme, je to dobré jídlo?" zeptal se Sandshrew poté co se posadili.
    "To nevím."
    "Takže jsi to ještě nikdy nevařila? Ale jedla jsi to někdy?" zeptal se pokémon.
    Dívka se zasmála a zakroutila hlavou. "Vaříme jídlo pro pokemony." vysvětlila.
    "Aha, to zní dobře." zaradoval se Sandshrew.
    Chovatelka si všimla, že Sandshrew začal škrábat svými drápy o kuchyňskou linku.
    "Počkej." řekla trenérka a chytila jeho tlapky do svých rukou. "Nejen, že poškrábeš linku, ale taky by sis mohl zlomit drápy a dokud se nevyvineš, tak to docela trvá, než ti dorostou zpět." vysvětlila dívka.
    "Aha, já si nemůžu pomoct, ani o tom nepřemýšlím, dělám to automaticky." vysvětlil pokemon.
    "Ty už jsi někdy vařil nebo pekl?" optala se dívka. Zatímco nasypala mouku do mističky a dala ji před pokemona. "V tomhle se můžeš přehrabovat." nabídla chovatelka
    "Děkuji. A nevařil jsem, ale vždy jsem to chtěl zkusit. Když občas zavítal do naší jeskyně nějaký trenér, občas tam i vařil, rozdělával tam oheň. A věci, které se daly najít v přírodě měnily tvar a barvu." vysvětloval. "Často po sobě nechaly zbytky jídla nebo drobky a když jsem to ochutnal, bylo to něco, co jsem v životě nejedl. Vídal jsem různé způsoby, jak změnit jídlo a bylo to skoro jako kouzlo, něco z toho bylo i úžasně sladké." Chovatelka poslouchala a usmála se.
    "Hej, mám nový nápad na jméno."
    "Vážně?" ozval se pokemon.
    "Ano, Desert znamená poušť, ale čte se to stejně jako dessert, což je název sladkého jídla, mohli bychom říct, že teď vaříme dezert, nebo dessert pro pokemony." usmála se. "Myslím, že to zakomponuje obojí: tvůj zvyk neustále hrabat v písku," dívka pokynula na mističku s moukou, ve které se Sandshrew pořád přehrabuje: "A tvou ambici vařit."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když chtěl Sandshrew odpovědět, zacinkala minutka.
      "Pojď, to znamená, že, je hotovo." Zvedla se Lilica a Snadshrew šel za ní. Lilica otevřela troubu.
      "Jako zemní typ bys měl být odolný proti teplu, takže bys ten plech mohl vzít a zanést na linku." navrhla dívka.
      Sandshrew chytil plech a podal ho na linku. Chovatelka podala Sandshrewovi stoličku a pomohla mu na ni vylézt. "Co teď" optal se pokemon.
      "Teď jsme usušili berry, normálně bychom počkali než přestanou pálit, ale protože tobě nevadí horko, tak bys je mohl rozdrtit hned," Sandshrew začal drtit usušené berry, netrvalo mu to dlouho s jeho ostrými drápy a suchou kůží pevnou jako zem.
      Chovatelka pak vzala již vlažný plech a přesypala rozdrcené berry ke šlehačce a začala je mísit.
      Sandshrew olízl zbytky sušených plodů z drápů, rozšířily se mu oči. "Nikdy jsem neochutnal něco podobného, říkáš sušené?"
      "Ano sušené." Poznamenala dívka. Berry a šlehačka už byly smíchané a chovatelka ji vytvarovala do kuličky. "Myslím, že máme hotovo."
      "Vážně, můžu se podívat?" Lilica vzala hotový produkt a podala ho pokemonovi
      "Jestli chceš, můžeš to rovnou sníst." nabídla chovatelka.
      Sandshrew si k tomu přičichl. "To je zvláštní. Voní to moc dobře, ale nemám na to chuť. Je něco špatně?" zeptal se Sandshrew ustaraně.
      Dívka se zasmála. "To je normální, když něco vaříš, tak čicháš výtvor po dlouhou dobu, sem tam ochutnáš ingredience, tak še najíš jen procesem vaření."
      "Asi máš pravdu." Usmál se pokemon.

      Vymazat
    2. Poké-pops se povedly.
      Vaření - 2%
      Odečteny ingredience a 150 Yenů (100 Yenů vstup, 50 Yenů šlehačka).

      Sandshrew si vzal jeden poké-pop.
      Sandshrew - 5% sehranosti

      Vymazat
  5. So všetkými potrebnými prísadami dorazila do Sub-Bayu. Zastavila sa pred pultom, kde pozdravila pracovníčku a zaplatila za použitie jedného pultu. Ešte než sa odobrala na svoje pracovisko, nazrela do receptu. "Prosím, mohla by som si kúpiť ešte jedno oranžové farbivo?" usmiala sa na ženu za pultom a následne jej podala yeny a prevzala si nádobku s farbivom.
    Presunula sa k pultu, odložila ampulku oranžového farbiva a postupne vyvolala všetkých svojich Pokémonov. Nico s Kaoruom už toto miesto poznali, ale i tak sa tešili na to, čo si dnes uvaria. Hazel premohla zvedavosť. "Tu sa pripravuje jedlo? Nevyzerá to tu tak..." "Možno nie, aspoň na prvý pohľad," uznala Tania. "Ale uvidíš, že nikde nepripravíš lepšie jedlo, ako v Sub-bay."
    Chovateľka znovu, tentoraz podrobnejšie, prečítala recept. "Ako prvé sú tu Mago berry..." vyložila tri bobule na pult, "potom Combee med a farbivo..." vedľa farbiva položila pohár medu, "a tiež MooMoo mlieko a dve akékoľvek berry." Položila na pult fľašu s mliekom a náhodne vybrala dve berry zo svojej taštičky na berry. "To je Leppa berry a Qualot berry, však?" spýtala sa Hazel. Tania prikývla. "Je super, že si už pamätáš názvy berry. Raz sa ti to môže zísť. Z týchto dvoch pripravíme náplň do malasady."
    "Aký je prvý krok receptu?" ozval sa Nico. Tania si rýchlo prečítala prvých pár riadkov. "Musíme pripraviť cesto z mlieka a Mago berry. Kaoru, nájdeš prosím nejakú väčšiu misku." Chinglingovi netrvalo dlho ju nájsť. Už sa tu trochu vyznal. Tania preliala mlieko do misky a pridala trochu múky. Cukor nepotrebovala, berry dodajú cestu sladkú chuť i bez neho. "Nico, môžeš tie berry lyžičkou roztlačiť na kašu, ale dávaj pozor, aby ti nevypadli z misky." Podala Nicovi lyžičku, menšiu misku a Cyndaquil sa pustil do práce. Hazel ho udivene sledovala. "Nechutili by tie berry dobre aj samotné a bez úprav?" "Sú len jednou prísadou, jednou zložkou chuti výsledného jedla. Uvidíš, keď bude malasada hotová," odpovedal jej Nico.
    "Cesto sa pripravuje podobne, ako cesto na pizzu," všimol si Kaoru. "Nico už s prípravou berry skončil," ukázal na Cyndaquila. "Môžem to pridať do väčšej misky a zamiesiť cesto?" nadšene poprosil Taniu a tá len prikývla. Kaoru presypal roztlačené Mago berry do zmesi mlieka a múky, vzal si metličku na cesto a pustil sa do miešania. Po chvíli cesto zhustlo a miešalo sa čoraz ťažšie. "Pomôžem ti, mám dosť sily," ponúkla sa Hazel. Prevzala metličku od Kaorua a naozaj, šlo jej to ľahšie. Po chvíli Hazelinho miesenia si metličku vzala Tania, len aby skontrolovala, či je cesto dobre pripravené.
    "Musíme nechať cesto, aby nakyslo. To chvíľu potrvá." Misku s cestom zakryla utierkou a skontrolovala čas, aby vedela, kedy bude hotové. Kým cesto kyslo, Tania spolu s Pokémonmi stihli odohrať dve kolá hry Uhádni Pokémona. Kaoru sa práve pripravoval na tretie kolo, keď si Tania všimla čas. "Cesto už bude hotové," oznámila a vstala, aby odstránila utierku z vrchu misky. "To nie je fér, práve som vyhrával," sťažoval sa Kaoru. Cesto naozaj takmer zdvojnásobilo svoj objem. Teraz zostávalo už len vymodelovať ho do tvaru malasady a nechať ho upiecť.
    Tania z cesta dlaňami vytvorila menší ovál, vnútri dutý, aby ho neskôr mohla naplniť marmeládou.
    "Ešte pripravíme z medu a berry náplň a potom už stačí len vypražiť cesto, naplniť ho a máme hotovo," usmiala sa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prevzala si od Nica Leppa a Qualot berry, kým Kaoru jej podal farbivo. Naplnila menší hrniec vodou, na sporáku ju priviedla do bodu varu a následne pridala berry a farbivo. Už po piatich minútach varenia berry zmäkli, farbivo sa začalo rozpúšťať a celú zmes sfarbovať do oranžova. Tania naďalej trpezlivo miešala, až kým z prísad nevznikla jednoliata oranžová hmota pripomínajúca husté želé, niekde s kúskami berry. "Náplň máme," vyhlásila, vypla sporák a hrniec nechala položený bokom, aby sa džem ochladil a trochu stuhol.
      "Čas na pečenie!" zvýskla Hazel. "Správne!" pridal sa Kaoru. "Čo by sa stalo, ak by sme Malasadu opražili na Nicovom plameni?" zaujímal sa Chingling. Tania sa zamyslela. "No... Plameň na sporáku je asi pravidelnejší a menej intenzívny," odvetila. "Nico by mohol cesto spáliť, ak by si nedával pozor," žmurkla na ohnivého Pokémona a ten trochu hanblivo uhol pohľadom. Tania si pripravila panvicu a naliala na jej dno trochu oleja. Keď sa na hladine oleja objavili bublinky, vzala obracačku a pomocou nej položila do stredu vytvarované cesto. Olej vydal prskavé zvuky a niekoľko kvapiek vystreklo do vzduchu. Tania naznačila Pokémonom, aby nestáli tak blízko panvice.
      Hazel fascinovane sledovala, ako sa malasada praží. "Nevedela som, že z berry môže vzniknúť niečo podobné. Je to... Zvláštne," priznala. Tania obracačkou nadvihla malasadu, aby skontrolovala, či je dostatočne opražená. Keď bola spokojná, obracačkou ju prevrátila a nechala plávať v oleji, aby sa opražila i druhá strana. "Keď ju z panvice vyberieme, bude dosť horúca," varovala Pokémonov. "Nebudeme ju môcť naplniť ručne, Hazel, nájdi prosím menšiu lyžičku. Budeme ju potrebovať na vloženie marmelády dnu do cesta." Hazel prehľadala množstvo zásuviek a skriniek, kým sa konečne vrátila s lyžičkou.
      To už bola malasada hotová. Tania ju skúsene nabrala na obracačku (za cvik ďakovala palacinkám, ktoré varila pred časom) a položila na pripravený tanier. Vzala si od Hazel lyžičku a poďakovala jej, potom na ňu nabrala oranžovú marmeládu a postupne ňou naplnila duté vnútro malasady. Vôňa, ktorá sa z pokrmu šírila, spôsobila, že chovateľke sa zbiehali slinky a jej žalúdok zatúžil po ochutnaní. Musela si pripomenúť, že malasada je určená pre jedného z jej Pokémonov, nie pre ňu. "Musíme ju nechať, nech sa trochu ochladí. Potom bude vhodná na konzumáciu," usmiala sa.
      Kým sa malasada chladila na tanieriku a Nico od nej odháňal svojich dvoch hladných Pokémoních kamarátov, Tania upratala neporiadok, ktorý po sebe zanechala Hazel pri hľadaní lyžičky.
      Jemne sa dotkla prstom malasady a usúdila, že už nie je tak horúca. Zabalila ju do vzorovaného papierového obrúska a vložila ju do batoha k svojim zvyšným zásobám jedla. "Urobíme si menší výlet," sľúbila Pokémon. "A môžeme si i zatrénovať, čo myslíte? Do ďalšej úlohy nám ešte zostáva trochu času." Všetci traja nadšene prikývli a tak sa Tania s hotovou malasadou odobrala zo Sub-Bayu. Rozlúčila sa so ženou za pultom a vyšla na ulicu, sprevádzaná svojím tímom.

      Vymazat
    2. Malasada se podařilo vyrobit. Profesorka Burnet tě pochválila za cit k vaření. Tví pokémoni s výletem souhlasili!
      Vaření - 3%
      Odečteno 100 Yenů a 150 za barvivo.

      Získala jsi 3 body.

      Vymazat
  6. (Tvorba Malasada, druhá)

    Žena mě hned poznala. Vešel jsem dovnitř, zaplatil a až poté vyvolal Lu’tha a Vulpixe. “Neptejte se, proč mi to trvalo tak dlouho. Prosím,” povzdechl jsem se.
    K mému překvapení oba dva pokémoni jen přikývli. Kdybych zde byl se Shirem, zcela jistě by se zeptal. Už jen proto, že jsem mu řekl, aby se neptal.
    Vyvolal jsem Vulpixe a Torracat. “Tentokrát, když už jste viděli, jak na to, pokusíte se to vytvořit sami,” pověděl jsem. Pokémoni souhlasili a jako první jsem jim nařídil, aby si všichni umyli packy.
    Vyložil jsem ingredience na pult a poté začal rozhazovat práce. Některé jsem musel udělat sám, jelikož si žádali vyloženě ruce, které ovšem mí pokémoni neměli. Jednou z nich bylo třeba olupování Mago berry a poté příprava směsi s droždím - podruhé jsem to však dělal už skoro automaticky a velmi rychle. Celou tuto připravenou misku jsem dal stranou.
    “Jako první uděláme těsto, jako jsme začali minule. Tady je mísa,” řekl jsem. Vybral jsem misku ještě větší než z minule, čistě protože měl Lu’th větší tlapky. “Plán zní takhle. Nasypu tam mouku, o zbytek se postaráš. Ještě ti pak pomůžu s mlékem,” pověděl jsem.
    Nasypal jsem kočičákovi mouku do misky a on ve středu udělal díru tlapkou, až tam po něm zůstala stopa. Nalil jsem mu tam směs s droždím a poté i potravinářské barvivo. Začal v misce poskakovat a různě těsto tvarovat, aby se rovnoměrně zamíchal obsah.
    S Vulpixem jsme se pustili do marmelády. “Tentokrát tu máme Kelpsy berry. Ty nejdřív musíme odtrhnout od sebe, pak až oloupat,” pověděl jsem. Kelpsy mělo chuť kyselou a oran sladkou, přišlo mi jako dobré překvapení mít v obou malasádách modrý vnitřek a pak nechat na slečně Osudu, do kterého si kousne kdo.
    Vulpix mě sledoval při práci a sem tam přičichl k mým rukám či k bobulím. Kelpsy jsem potřeboval rozmixovat a na to jsem vzal další misku, vložil do ní šest mini-bobulí, již oloupaných, a přisunul k Vulpixovi. Pokémon se nejdřív zdráhal skutečně použít packy jako něco, co bobule rozdrtí jako hladkou směs, ale ke konci si již zvykl.
    Šel jsem zkontrolovat kočičáka, jak se mu vede. Lu’thriel působil na těsto i jako žhnoucí objekt, díky tomu bylo těsto dvakrát větší a nakydlo extrémně rychle.
    Pomohl jsem mu těsto vytvarovat do podlouhlého bochánku a pak ho položil opět do misky.
    “Jsi ohnivý pokémon a tohle by se smažilo na ohni. Nechceš mi to osmažit?” zasmál jsem se. Jemně jsem těsto potřel olejem, aby se povrch nespálil. Torracat na těsto plácl svou tlapku a když tlapku po chvíli zvedl, zanechal opálený otisk.
    Pokýval jsem hlavou. “Jsi vysoce multifunkční,” pochválil jsem ho.
    Do směsi s bobulí od Vulpixe jsem přidal trochu cukru a pak mu pomohl otřít si tlapky. Do dřezu jsem mu napustil vodu, aby se mohl pokémon umýt od šťávy a zbytků z Kelpsy. Sice směs nebyla dokonale hladká, ale nechat to jako džem, nikoliv marmeládu, nebyl špatný nápad.
    Obsah mísy jsem dal do hrnce a přidal med. Začal jsem pomalu a opatrně míchat, abych nezničil i kousky ovoce, které tam zbyly. Vulpix by se šel podívat blíž, ale odmítl žár.
    “Jak jsi na tom, Lu?” zeptal jsem se. Pokémon osmažil jednu stranu a docházel mu olej. Na vteřinku jsem tedy od hrnce odskočil a pomohl Torracatovi obrátit těsto, aby mohl smažit i druhou stranu. Také jsem těsto otřel novou vrstvou oleje. Pokémonovi se povedlo se pěkně zamazat a jeho tlapka se leskla jako nikdy předtím.
    Když byl džem hotov, nechal jsem ho ještě chvíli provařit. Mezitím Lu’thriel osmažil obě strany. Pro jistotu jsem obě strany těsta ještě rychle osmažil na pánvi při vysoké teplotě - tak jsem vlastně jen rychle dodal teplo, aby se dalo jíst případně i těsto vevnitř, nejen na povrchu.
    Do těsta jsem nakonec udělal díru a do té naplnil džem. Nechal jsem celou malasádu trochu vychladnout a pak položil na talíř. “Máme hotovo,” ušklíbl jsem se.
    Než jsme vůbec odešli, postaral jsem se o všechno nádobí a vynesl odpadky.

    //Zakoupeno: Vstup (100 Y)
    //Použito: 3x Mago berry, 1x Moomoo mléko, 1x Oranžové barvivo, 2x Kelpsy berry, Combee med

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Druhá Malasada se ti povedla!
      Vaření - 1%
      Odečteny ingredience a peníze.
      Získán 1 bod.

      Vymazat
  7. Vaření dvou Malasad
    Tak konečně jsem měl dostečné množství všech potřebných ingrediencí a tak jsem se mohl začít vařit. Všechny potřebné věci jsem si nachystav v dvojnásobném množství na pracovní plochu a pak jsem vytáhl recept, abych si zkontroloval, že mám všechno. "Ještě potravinové barvivo." zamumlal jsem si pro sebe a na chvilku jsem odešel, abych si jej koupil. Sice jsem netušil zda by nestačilo jedno, ale nakonec jsem se přece jenom rozhodl koupit dvě, abych jel přesně podle receptu, přece jenom když člověk dělá něco poprvé, tak by měl postupovat podle návodu. Ještě jednou si všechno zkontroluji. Když se přesvědčím, že všechno sedí, tak přivolám dva pokémony, se kterými budu dneska vařit. Minccino a Greninja. "Takže jdeme na to vaření?" zeptá se sebejistě, když uvidí připravené suroviny. Slabě přikývnu a následně jsem odsunut stranou, sice jemně, ale zcela nekompromisně. "Ale měl bych to dělat já." Greninja mi věnuje pohled, který jasně říká, že jí to ani trochu nezajímá, pak se podívá na Ikit a slabě si povzdechne a řekne. "Dobře, můžete mi pomoc." Kdy jsem se dostal do situace, že musím žádat svého pokémona o to zda mohu vařit jídlo? Pomyslím si zmateně, zatímco Greninja dává úkoly. Mně připadlo marmeládu, zatímco Ikit měla umýt všechny berry. Nachystám si hrnec, napustím do něj pár litrů vody. A dám zahřát. Mezitím si vezmu od Ikit první umyté berry a zbavím je šlupky, aby se snadněji rozpadaly. Rozkrojím je na půlku a následně vložím do hrnce. A za stálého míchání nechávám vařit. Zatímco mou jedinou činností je míchat připravovanou směs, tak aspoň pozoruji své dva pokémony, kteří společně pracují na přípravě těsta. Na podložku si Greninja vysype mouku, do ní udělá dolík, do kterého naleje mléko, přidá potravinářské barvivo. Pak přebere od Ikit berry a jemně je nakrájí, aby s ním pak mohla zahustit těsto. Všechno smíchá dohromady a začne těsto zpracovávat. Když je s tím hotova s nechá si pomoc od Ikit s očištěním rukou, aby ztratila co nejmíň těsta a samotné těsto pak zakryje, aby trochu nakynulo. Pak se přesunula s medem k mně. "Takže jak to vypadá? Nepřipálil jsi to? Mícháš pořádně?" Počasuje mně hned Greninja otázkami, protože jídlo které projde jejíma rukama musí být naprosto dokonalé. "Ano, ano neboj vím co dělám." Odpovím sebejistě a v duchu doufám, že jsem zněl stejně sebejistě i po tom jejím pohledu, který jasně říkal, že v tomhle případě mi ani trochu nevěří. "No, dobře. Tak je načase přidat med." "Měli by tam přijít oba dva." Greninja si jenom povzdechne a zavrtí hlavou. "Vím co dělám." zamumlá si provokativně a celý tam dá pouze první a z druhého postupně přidává, aby dosáhla perfektní chutě. Spokojenosti dosáhne, když ještě skoro polovina druhého medu zůstává ve sklenici. Což mně osobně překvapilo, ale nemohl jsem popřít, že po ochutnání, to byla skutečně vynikající náplň. Vypnul jsem ohřev. A přesunuli jsme se opět k těstu. To již nabralo dostatečný objem, abychom s ním mohli pracovat. Tentokrát jsem dostal volnost, jelikož už nebylo co dochucovat a tak jsem zjevně podle Greninji nemohl nic pokazit. Rozdělil jsem těsto na dva stejné kusy a pak jsem z nich udělal kuličky. Byl to zvyk, který jsem pochytil od matky. Vždy z těsta udělat první kuličku a pak jej až zpracovávat, i kdyby jsi z něj chtěl udělat placku. Nejprve kuličku zploštím na jedné straně, abych ji mohl bez problémů položit bez obavy, že by mi někam odjela a následně do ní začnu palcy vymačkávat místo pro náplň. Když vytvořím dostatečný otvor pro náplň, tak jej položím a přesunu se k druhé kuličce, kterou zpracuji stejným způsobem.
    Na pánvi si rozehřeji olej a opatrně do ní vložím první kousek. Postupně jej otáčím, aby se stejnoměrně osmažil z obou stran. Když ho vytáhnu, tak ještě dokud je horký, tentokrát již pod dozorem Greninji dovnitř dám náplň. Druhý kousek potká stejný osud jako ten první, osmažit náplň a položit jej na talířek vedle toho prvního.

    6x Mago Berry, 4x Pomeg Berry, 2x Moomoo mléko, 2x Combee med

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povedlo se ti vytvořit pouze 1 malasadu, na druhou ti chybí druhý med. Profesorka Burnet ti však tvůj výtvor pochválila.
      Vaření - 2%
      Odečteny peníze a ingredience za 1x Malasada.

      Získal jsi 3 body.

      Vymazat
    2. Dovolil bych si odporovat. Jeden med mám v jídle s obrázkem, druhý mám v profilu pod vařením a je bez obrázku. Získal jsem ho ještě na starém blogu.

      Vymazat
    3. Tvůj odpor je potvrzen, jedná se o chybu v profilu. Děkuji za upozornění.

      Druhé jídlo se podařilo vytvořit.
      Odečteny peníze za druhé barvivo a ingredience za 1x Malasada.

      Získal jsi 1 bod.

      Vymazat
  8. Pečieme Melasadu (spolu s Incineroar Lilith)

    //platím vstupné a kupujem 2x oranžové farbivo (400Y)
    používam 10x Mago berry, 2x Moomoo mlieko, 2x oranžové farbivo, 2x Combee med

    A ideme na to. Hlavné číslo týždňa, varenie. S Lilith. Ouou. Vstúpila som do budovy a hneď zamierila k pultu. Vytiahla som si yeníky a presnú sumu položila na pult, recepčná na mňa len spýtavo pozrela. "Vstupné, plus 2x potravinárske farbivo. Oranžové. Vďaka!" Žena prikývla a otočila sa k regálu za ňou. Vyložila mi na pultík dve malé fľaštičky žiarivo oranžovej farby a ja som ich zobrala do ruky. Zamávala som na pozdrav a zamierila som ku kuchynkám.
    Miestnosť bola celkom plná, zjavne som nebola jediná, to varil na poslednú chvíľu. "Lilith, poď pomôcť," vyvolala som Incineroarku, ktorá stále trucovala z dojenia Miltank. S ofučaným výrazom sa usadila na linku. "Lils, ideme na to. Priprav si pazúriky!"
    Usadila som sa k nej na linku a začala študovať recept. "Najskôr budeme potrebovať nejako vypracovať cesto. Z berry a mlieka, a zafarbiť farbivom. Potom spraviť marmeládu, zase z berry a tentokrát z medu... nechať to upiecť a marmeládu vliať do cesta. To neznie ťažko, hm?" Lilith prikývla. "Ale vo vode si packy neumyjem. Daj mi uterák, alebo nejaké servítky, vody sa ani nechytím!" S pobaveným odfrknutím som zoskočila na zem a začala zháňať mydlo a utierky, aby sa náhodou moje mačiatko nezamočilo. To by ešte len bol cirkus...
    Po vydrhnutí paciek a mojich rúk som Lilith obviazala okolo pása zásteru a na hlavu som jej natiahla šatku. Páčilo sa jej to, bola spokojná, čo mi zaručilo kľudnejšiu pracovnú atmosféru. Na pultík som si rozložil všetky ingrediencie a začala berry starostlivo umývať.
    "... hej, hej, Rory, tí vedľa nás mlieko pred použitím aj prevarili. Prečoo?" Pokrčila som plecami. "Úprimne netuším... chceme to vyskúšať aj my?" spýtala som sa, kým som oplachovala berry a ukladala ich na odkvapkávací drez. Lilith prikývla. "Určite. Nemyslím si, že je to dôležití, ale oheň robí všetko lepšie!" zahlásila hrdo a už vyťahovala hrniec, do ktorého všetko mlieko preliala (a veľmi nenápadne si z neho uchlipla). Potom ho odložila na linku. "Rory, čo keby sme šetrili energiu? Môžeme variť a piecť na mne, predsa!" navrhla nadšene a už sa rozvaľovala na zemi a nechala vplamene na svojom bruchu horieť jasnejšie. Pokrčila som plecami. "Prečo nie?" a uložila som jej mlieko na brucho. Muselo to vyzerať extrémne komicky, no pre nás to bola každodenná činnosť - je predsa len jednoduchšie využiť Incineroarí oheň, než si zakladať v lese vatru.
    Kým mlieko jemne bublalo, ja som sa dala na lúpanie berry. Nebola to zrovna ľahká práca, berry boli tvrdé, no zobrala som nôž a nejedlé časti som jednoducho odsekla. Zvyšok nechám na Lilith, rozhodla som sa. Incineroarka postavila na šporák zovreté Moomoo mlieko a nakukla mi cez plece. "Potrebuješ pomôcť?" zazubila sa a ponapichovala si berry na pazúriky, ja som ešte narýchlo nejaké odložila na marmeládu. Potom ich ponorila do mlieka a spokojne zavrnela. "Niekde som počula, že mlieko je skvelé pre pokožku," pokrčila som plecami, usadila sa na linku a začala som netrpezlivo hompáľať nohami. Lilith začala berry drviť a premiešavať s mliekom a ja som sa len zaujato pozerala. "Hmm, vonia to tak trochu ako... hej, počkaj, nie je pizzové cesto z mago berries a mlieka?" zamyslela som sa a Lilith sa rozžiaria. "Oooh, milujem ten recept. Lepší ako pizza, vieš prečo? Je dokonca sladký!" vrnela spokojne a pokračovala v miešaní. Vtedy som si spomenula na farbivo. "Moment, moment, musíme to zafarbiť, nech je to pekné!" natiahla som sa nad ňu a vyliala do hrnca obsah dvoch fľaštičiek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cesto, ktoré sa cestu aj začínalo podobať, chytilo na moment podobne jagavú farbu, no tá sa potom rozmiešala do svetlej oranžovej, na hranici so žltou. Nebolo to zlé, no bola som v pokušení tam vyliať ešte aspoň desať fľaštičiek farbiva, nech je to pekne krásne farebné. Nakoniec som ale odolala a nechala Lilith vypracovať cesto. "Teraz spraviť koláčiky. To urob ty, s mojimi pazúrmi by to nešlo!" posunula mi Lilith hrniec a ja som prikývla.
      Pripravila som si dosku (pizzovú lopatu, lebo som nevedela nájsť nič iné vhodné) a na ňu som začala vypracovávať dva koláčiky. Jeden väčší, Incineroar mala predsalen väčší apetít ako ja, a druhý menší, pre mňa. Dve guličky som jemne rozplaštila a prstami som do nich vydlabala otvory na marmeládu. Takéto výtvory so potom spokojne položila na Llilith, ktorá sa už znovu rozvaľovala na zemi a čakala na pečenie.
      Ja sama som sa pustila do prípravy marmelády. teraz som z berry nepotrebovala cesto, takže som do nich vyryla otvory a sladké vnútro vytlačila do misky, do ktorej som potom vyliala aj dve nádobky s medom. (Z toho som zase potajme ujedala ja) Začala som sladkú hmotu premiešavať a vypracovala som jednoliatu zmes, ktorú som nechala chvíľu postáť, kým som skontrolovala pečivo.
      "Dokonalé!" zamrmlala som spokojne, keď som uznala, že cesto je upečené. Lilith odložila horúce veci a dva koláčiky hodila na pripravené taniere - kým ona držala pizzovú lopatu, nech vychladne, ja som do malasád nalievala marmeládu. A teraz už len presvedčiť Lilith, nech počká, kým to vychladne, ináč jej bude zle z horúceho cesta...

      Vymazat
    2. Malasady se podařilo vyrobit. Profesor Kukui byl velmi nadšený z tvého výtvoru!
      Odečteny peníze a ingredience.
      Vaření - 2%

      Získány 4 body.

      Vymazat
  9. Zelenovlasá měla pocit, že to nebude její poprvé, kdy ochutná malasády. Nebyla si jistá, zda to byly ty z Aloly, spíše měla dojem, že jedla něco na způsob koblih. Zatímco různé regiony oplývaly různým tradičním jídlem, místo, kde ona vyrůstala, Unova, neměla žádné své symbolické jídlo. V jejím rodném regionu se prodávali Poképuffs - ty se však rozšířili po celém světě tak, že už není ani možné určit, z jakého regionu původně pochází.
    Když dívka četla recept, uvědomila si, jak jednoduchý je. Byl vytvořený tak, aby toto jídlo dokázali vytvořit i ti největší začátečníci v kuchyni. Chovatelka věřila, že je to tak správné. Tradiční recepty měly být jednoduché, aby se lépe zapamatovaly a mohly se dědit z generaci na generaci, aniž by se recept změnil.
    U pultu děvče zaplatilo vstupné a vešla do kuchyně. Usadila se tam, kde byla volná kuchyňská linka. Wingull slétl poblíž.
    “Pokusím se vařit sama, můžeš mě pozorovat. Vždy jsem vařila se svou Miltank,” usmála se. Vodní pokémon souhlasil.
    Kromě hlavních ingrediencí, které si musela přinést, potřebovala i další - bylo nemožné vytvořit jídlo pouze z bobulí, mléka a medu. V poličkách nalezla i polohrubou a hladkou mouku, máslo z Moomoo mléka, krupicový cukr, vanilkový cukr, droždí, špetku soli a tuk na smažení. Dále pak ještě moučkový cukr na tvorbu náplně. To vše vyložila na pult.
    Chovatelka dala Wingullovi Oran berry na ochutnání a zároveň aby zůstal v klidu. Momentálně nemluvil, což bylo jedině dobře. Byť na to nevypadala, děvče bylo z tvorby jídla velmi nervózní.
    Mago berry nejdříve oloupala a poté nakrájela na kusy, aby mohla později směs do těsta přidat. Medem džem zředila.
    Obě mouky prosila do mísy. Přidala oba druhy cukru, špetku soli a dala se do míchání čajovou lžičkou. Ve středu vytvořila důlek, do kterého chovatelka nalila část vlažného Moomoo mléka. Míchala opatrně, aby nevytvořila hrudky, které by se pak těžko z hmoty odstraňovaly. Do hmoty pak přidala nakrájené kusy ovoce.
    Přidala rozdrobené kvasnice a promíchala s částí mouky okolo, kterou tam schválně nechala. Přidala oranžové barvivo a opět zamíchala. Vzniklo řídké těstíčko. Chovatelka těsto zakryla a nechala kvásek vzejít. Tehdy nechala těsto chvíli uležet a věnovala se bobulím.
    Do kvásku přidala zbylé mléko a rozpuštěné máslo. Těsto v misce brzy zdvojnásobilo svůj objem.
    Vykynuté těsto dívka splácla pěstí jak nejsilněji dokázala až se pult zatřásl a rozdělila jej na dvě porce. Každý díl těsta pak zelenovlasá vytvarovala do tvaru koule, kterou pak lehce protáhla. Chovatelka pak uložila těsto na pomoučenou utěrku, zakryla a nechala dokynout.
    Mezitím, co malasada kynula, si dívka již pomalu přichystala nádobu a tuk na smažení. Počítala s tím, že zahřátí tuku nějakou dobu trvá. Kdyby začala až když těsto bylo skoro připraveno, mohlo by se překynout.
    Zkontrolovala teplotu oleje a pak se otočila na Wingulla. “Neusnul jsi mi?” otázala se.
    Vodní pokémon se zřejmě nudil, avšak čekal na to, kdy bude moci pomoci. Zakroutil hlavou a složil křídla k tělu.
    Dále dívka připravila a upravila sitrus berry, z kterých udělala džem. Potřebovala jej jako náplň do malasady.
    Do oleje dívka těsto vložila velmi opatrně a stranou, která byla při kynutí nahoru, dolů do oleje. První otočku udělala za velmi krátkou chvíli. Poté jej otočila a dosmažila i z druhé strany.
    Těsto jí nepřipadalo propečené, tudíž musela těsto ještě párkrát v oleji otočit.
    Byla nesmírně ráda, že pekla po jednom. Jen jedna malasada již nabrala velikost dvojnásobnou, s dvěma by se již nevešla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Druhá malasada, kterou začala smažit, když se první již osmažila rovnoměrně, se začala nepřirozeně nafukovat. Chovatelka na chvíli zpanikařila. Pak však bublinu jen propíchla nožem a pokračovala ve stejném postupu jako při smažení první.
      Byť recept se jevil jednoduchý, pro zelenovlasou byl tento úkol smažení velmi obtížný. Ucukla pokaždé, když na ni vystříkl olej.
      Obě hotové malasady vyskládala na plech s papírovými ubrousky. Wingull začal cítit něco sladkého, tudíž přiletěl blíže.
      Chovatelka je nechala vychladnout a zbavit části oleje. Malasada byla tak méně lesklá a mastná. Vychladlé pečivo naplnila připraveným džemem ze sitrus berry. Stačilo ve středu propíchnout tenkým nožíkem a pak plnila cukrářským pytlíkem s úzkou špičkou. Úplně ve finále výtvor ozdobila moučkovým cukrem.
      “Vypadá to hezky?” zeptala se svého pokémoního přítele.
      Wingull se zhluboka nadechl. “Voní to dobře.”
      Chovatelka přikývla a obě malasady položila na talíř. “Pochlubíme se profesorce Burnet. Pak ti jednu samozřejmě dám, zasloužíš si ji.”

      [Použito: 6x Mago berry, 4x Sitrus berry, 1x Moomoo mléko, 1x mléko z láhve na dojení, 2x Combee med, 1x Oran berry (Wingull)]
      [Koupeno: vstup, 2x Oranžové barvivo]

      Vymazat
    2. Podařilo se ti vytvořit dvě malasády. Profesorka tě pochválila za preciznost a pobídla k tomu, aby sis jídlo dala.
      Vaření - 3%
      Odečteny peníze a ingredience.

      Získala jsi 4 body.

      Vymazat
  10. Pečení dvou Malasád

    1/4

    Při vstupu do řemeslnické čtvrti Ino ihned nabrala pracovní náladu. Před sub-bayem se zhluboka nadechla, poté vydechla a otevřela dveře s podržením, aby Namoritai prošla.
    "Jsme tu." Zašeptala a trošku rozpačitě se koukala po místnosti. Její pohled zaujal někdo stojící za pultem a ačkoliv jí nevěnoval nějakou pozornost, rozešla se k němu.
    "Dobrý den, mohla bych vás poprosit o oranžové barvivo, dva krát?" Poprosila jej, když viděla u pokladny vyskládané vzorky barviv, které měli.
    "Samozřejmě, slečno." Usmál se mladík a z regálu jí podal dva kusy.
    "Bude to 300 yenů.." Odvětil a Ino si pomalu začala vytahovat peněženku. "Mimo jiné, jestli budete chtít využít kuchyň, bude to ještě doplatek, stovka." Pokrčil rameny a Ino si povzdechla.
    "Když říkáte..." Opětovala mu úsměv, podala mu obnos a barvivo stiskla ve dlani.
    Otevřela dveře od kuchyně a div jí nespadla úžasem brada.
    "Páni... Vypadá to tu skvěle..." Vydechla a rozešla se kuchyní.
    "Hm.. díky za informaci..." Odfrkla si otráveně Namoritai a Ino se plácla do čela. Měla by si dávat nejspíš pozor na to, co říká.
    "Ale noták..." Pošťouchla ji Ino a položila batoh na kuchyňskou linku. Postupně z něj vyndala dvě Moomoo mléka. Jedno díky bohu ještě měla ze svačinového mystery boxíku, což jí činilo vaření o jednu surovinu jednodušší. Dále šest Mago berry, dále dvě Grepa a dvě Pomeg. Nakonec ještě získaný Combee med, se kterým Ino zacházela velmi opatrně. Podrobně si nastudovala ještě naposled recept a rozhodla se zužitkovat všechny babičkovské rady, které kdy dostala ať už od matky, nebo z doslechu. Ale určitě nezapomněla úplně na první věc, která je před pečením, nebo vařením důležitá a to umýt si pořádně ruce. Došla k umyvadlu a pořádně si vydrhla nejdříve bříško dlaně a poté jeden prst za druhým. Spokojeně se usmála, když pak se pak vůně mýdla linula místností. Přistrčila ke kuchyňské lince židli a opatrně chytla malou Deino.
    "Tak, budeš mi pomáhat. Nemusíš fyzicky, ale řekneš mi, zda ti to bude vonět, nebo chutnat. Potřebuji vrchního ochutnávače." Osvětlila jí a do rukou si vzala pár Mago berry, které se rozhodla napřed taktéž omýt vodou. Jistota je jistota. Po jejich usušení utěrkou si ještě na pult vyndala vál a váleček.
    Na vál položila jedno berry a opatrně a jemně ho začala rozvalovat do všech stran. Postupně jej taktéž otáčela, aby jedna strana nepopraskala. To, čeho chtěla dosáhnout, bylo vyválet jednotlivé berry do placek, které si udrží pěknou strukturu, ale taktéž z nich bude měkké těsto, do kterého se pak bude moci dát mléko. Možná by stačilo berry jako samo o sobě prostě rozmačkat, ale bylo opravdu hodně tvrdé, takže bylo nejdřív potřeba jej rozválet. První berry sice nedopadlo jako úplně nejkrásnější placka, ale druhé už vypadalo mnohem více k světu. Třetí, čtvrtá, pátá a šestá placička se povedla již bez problémů.S postupným otáčením z jedné strany na druhou se Ino ujistila, že jsou placky opravdu měkké a nemají poničenou strukturu.
    Všech těchto šest placek tedy naskládala na sebe a pomalu je začala rozvalovat, aby se ujistila, že se všechny spojí. Po tom, co rozválela o trošku větší jednu placku ji přeložila na půl a začala opět rozvalovat. Poté ji přetočila opět - tentokrát z druhé strany a opět rozválela. Poté otočila, přeložila a rozválela. Byl v tom docela dobrý systém. Určitě už to mohla být taková půl hodinka, co se Ino patlala jenom s těstem, ale chtěla se opravdu ujistit, že tohle bude ta nejlepší placka, kterou svět viděl. Přeložila a rozválela ji celkem desetkrát, dokud těsto nebylo opravdu měkčí a následně také lépe tvarovatelné. Mohla s klidem odložit váleček a vzít těsto do rukou. Bylo příjemné v rukách držet tak měkké těsto, které se v podstatě skládalo jen z berry.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 2/4

      Ale teď bylo na čase přidat Moomoo mléko. No musela uznat, že je těsta celkem dosti, proto je taktéž pochopitelné, že bylo potřeba
      tolik mléka. Ze skříňky pod pultem si vyndala dvě misky a položila je vedle těsta, které ještě propracovala v rukách rozdělila na dvě části. Jednu do jedné misky a druhou do druhé.
      "Tak, základ máme. Ještě mléko a můžeme to nechat na chvíli odležet v lednici." Okomentovala momentální situaci pro Namoritai a usmála se. Umyla si pečlivě ruce a usušila je utěrkou vedle. Poté otevřela jedno mléko a taktéž i druhé. Byl to takový ten úžasný zvuk, když se vám něco podaří otevřít, takové to nenapodobitelné puknutí víčka od sklenice. Tohoto kroku se Ino sice trošku bála, ale věřila receptu, tudíž v těstě, které bylo v míse, udělala důlek a nalila do něj trošku mléka. Následně těsto jednou rukou začala opět propracovávat, aby viděla, zda se mléko vůbec vstřebává. A také, že ano. Po malých troškách se mléko opravdu do těsta začalo vstřebávat. A hle, Ino našla to tajemství. Mléko se nesmí vmíchat do těsta najednou, jinak je složitější jej spojit. Bylo to vůbec tak? Ino nad tím moc nepřemýšlela ale usmyslila si, že to je její teorie k vaření. Tedy, pečení. Pomaličku nalívala po kouskách mléko a druhou rukou hmátla těsto. Sice měla později už trošku ulepené prsty, ale rozhodně to nebylo něco, co by se nedalo zvládnout, nebo přežít. Dolila poslední kousek, který byl na dně sklenice a těsto vzala i druhou rukou. Vytáhla jej z misky, položila na pult, udělala v něm opět důlek, vymáčkla do něj oranžové barvivo a začala jej zapracovávat tak, že vždy přetáhla vnější část těsta do vnitřní a vlastně barvu nejdříve zabalila úplně dovnitř. Poté jej teprve spodní částí dlaní vždy zatlačila do stran, čímž se barvivo pomalu začalo dostávat všude tak, aby někde nevyteklo. Byl to takový ten nevysvětlitelný pohyb, který dělala, ale nevěděla, jak ho má vysvětlit. Když se jí těsto zdálo hotové a taktéž krásné barvy, kousek z něj uždíbla a ochutnala jej. Bylo krásně sladké a ve spojení s Moomoo mlékem bylo již sirové prostě delikátní. Kousek dala taktéž ochutnat Namoritai, která se udiveně usmála a pozvedla hlavu jejím směrem.
      "To není špatné, že?" Dodala ještě usměvavě a těsto vytvarovala do koule, poté jej položila do mísy zpět.
      "To je dobrý..." Kývla Namoritai. "Kéž bych to mohla vidět. Je to nespravedlivý..." Zamračila se zas a odvrátila hlavu.
      Ještě jedno těsto a budou se moct přesunout dál. Když už věděla, jak těsto reaguje, nebyl sebemenší problém udělat i druhé. Tentokrát si umyla jen jednu ruku, protože druhou měla prakticky ulepenou od těsta a ještě štěstí, že to byla praktická žena, která si otevřela druhé mléko již předem. Opět pomalu nalívala, mačkala těsto a zpracovávala jej do krásné vláčné formy, které se dalo říkat těsto. Musela uznat, že mělo i docela decentní barvu, takovou růžovo-žluto-béžovou, jelikož mléko barvu samotného berry ještě zjemnilo. Bývala by možná ani nepřidávala barvivo, které bylo v receptu, ale pokud to byla součást, prostě ho tam dala. Důlek, poté barvivo dovnitř a poté jej hezky zapracovat. Když se i toto těsto začalo pod náporem jejích dlaní barvit pěkně do krásné oranžové, ujistila se ještě, že je rovnoměrně obarvené z každé strany stejně a udělala i z tohoto kousku kouli, kterou dala do mísy druhé. Obě dvě vzala a nechala je zatím odležet v lednici v první přihrádce.
      Udýchaně si oddechla a otřela čelo vrchem předloktí, protože měla stále ulepené ruce. Tudíž její další krok, bylo jít ke dřezu a umýt si je. Taktéž vzala do ruky utěrku a vrátila se ke kuchyňské desce, kterou utřela, stejně jako vál a váleček, poté hadr umyla ve dřezu a vyždímala. Odložila vál s válečkem vedle a spráskla ruce s jejich protáhnutím.
      "Myslela jsem, že vaření bude sranda. Není to sranda. Je to těžká práce." Postěžovala si a koukla na Namoritai.

      Vymazat
    2. 3/4

      No, nebylo to nějak seriózní stěžování, ale prostě ze sebe potřebovala dostat to malé zklamání, které měla, když sem prostě šla poprvé.
      Vzala sklenice od mléka a odložila je do koše na sklo. Lahvičky od barviva do plastu, neboť byly malé a plastové. Plasty jsou zlo. V ruce si hodila s jednou bobulí a vzala další tři. Omyla je pod vodou, usušila, položila na linku a vytáhla prkýnko a hrnec, který položila vedle sebe na plotnu. Neboť její vybrané berry na marmeládu měly šťopku, odřízla ji opatrně nožem a poté berry začala krájet na menší kostičky. Rozhodla se tedy udělat náplň rovnoměrnou a smíchat chutě dohromady. Pomeg berry se krájelo dobře, Grepa šlo o trošku hůř, ale nic, co by nebylo zvládnutelné. Jako s těstem. Když byly bobulky hezky na kostičky, shrábla je nožem na prkýnku do hrnce a ze šuplíku vytáhla malou vařečku. Spustila sporák, nejdříve na velice malou teplotu, aby vypustily berry nějakou šťávu, jelikož v receptu nebyla voda. No bylo to pochopitelné, že směs musí být trošku koncentrovaná, aby při pečení z těsta nevytekla. Asi to byl zkrátka jiný způsob marmelády. I přes to věřila, že jsou berry dostatečně sladké, takže není třeba zbytečného cukru. Přiklopila hrnec nakonec ještě poklicí, aby zamezila vzduchu a berry mohly vypustit více šťávy. Musela chvíli počkat, to pro ni byl signál k zapnutí trouby. Přichystala si plech a položila na něj pečící papír. Poté ještě otevřela hrnec a se směsí zamíchala s mírným pozvednutím teploty o pár otáček vařiče. Z lednice taktéž vyndala dvě misky s těstem, které položila na linku, aby těsto nebylo tolik tvrdé, až jej bude tvarovat.
      Signál k vrácení se k hrnci pro ni byl ten, když poklička až skoro nadskakovala. Naštěstí ale nebyl spodek nějak spálený, proto se směsí jen zamíchala a rozhodla se, že sníží plamen a nechá marmeládu povařit na nižší teplotě, než se těsto upeče. Byl to pomalý proces, ale ona nějak nespěchala. Rozhlédla se po kuchyni a všimla si taktéž jiných studentů, někteří malasádu dělali poněkud...Jinak. Chvíli je pozorovala, ne všichni totiž dávali těsto do trouby, ačkoliv sice nikdo neobdržel přesný postup jak-co, nehodlala si s tím lámat nějak hlavu. Těsto vyndala z misek, položila je opět na vál, který si přisunula a rukama jej tvarovala do takového půl kolečka, které bylo avšak dostatečně tlusté, aby se poté dalo rozkrojit uprostřed dovnitř. Těsto položila naproti sobě na pečící papír a počkala, až jí kontrolka ukáže, že může těsto vložit do trouby, což netrvalo tak dlouho vzhledem k jejímu předehřátí. Namoritai se sice moc nezúčastňovala, ale naopak poslouchala všechny zvuky, sedíc na židli. Ino předpokládala, že to pro ní bylo nějakým způsobem zajímavé. Když směs s bobulemi opět začala bublat, bylo třeba zamíchat. V hrnci se tvořila pomalu světle oranžová marmeláda s občasnými kousky Pomeg a Grepa berry. No vypadalo to jako fantazie pro oči a nebýt toho, že to bylo ukrutně horké, by Ino i olízla tu vařečku opřenou o ouško kastrolu. Skoro by zapomněla těsto dát do trouby, proto jej vložila opatrně dovnitř a zavřela dvířka trouby. Nastavila si minutník na takových univerzálních dvacet minutek a věnovala se marmeládě, kterou opět dala na větší plamen a začala intenzivně míchat. Nechala ji povařit ještě jednou a poté vypnula sporák úplně, s pomalým mícháním, dokud se z marmelády tolik nekouřilo. Tedy, dokud z ní nešlo tolik páry, to nejspíše ani nebyl kouř.
      Minutník zatím začal nepřetržitě pípat, proto jej Ino rychle zamáčkla a koukla se do trouby. Těsto bylo hezky zlatavé, trošku se i zvětšilo, s čímž byla Ino naprosto spokojená. Vytáhla chňapky z šuplíku, takové ty korkové věci, co se dávají pod horký plech, aby něco nepodpálil, které položila na linku a vytáhla hezky oranžové a upečené těsto. Vůně se linula celou celou kuchyní. Zkontrolovala, zda je těsto pořádně upečené a vzhledem k tomu, že bylo, rozhodla se počkat, než trošku vystydne.

      Vymazat
    3. /pardon za smazání, zapomněla jsem dodat -400 yenů

      4/4

      Po pár minutkách jej zkontrolovala ještě jednou a popravdě už bylo o dost chladnější, možná to také bylo tím, že se v kuchyni větralo kvůli počtu místních studentů, kteří malasady dělali taktéž. Vzala proto nůž a rozkrojila malasady uprostřed. Když jednu z nich rozevřela, vyvalila se na ní kupa horké páry, přímo do obličeje. Aby udržela vnitřní teplotu, položila ji na talíř, rozevřela a do rozkrojeného prostoru nalila polovinu takové polo-tuhé polo-řídčí marmelády, který tudíž nevytékala, když pokrm položila na talíř zpátky. Taktéž to udělala i se druhou malasadou a dolitím zbytku krásně karamelizované náplně. Ale ještě chyběla jedna třešnička na dortu. úplně na závěr vzala dvě skleničky medu a opatrně jednou polila vnitřní strany, kde se med krásně rozlil a začal propíjet do marmelády. Taktéž udělala i se druhou malasadou a vypadalo to, že by možná mohlo být hotovo? Kéž by tak bylo. Nehodlala po sobě nechat přeci takový nepořádek.
      Vzala vše nádobí, co měla a použila a vše dala do dřezu s postupným mytím. Mezitím, co umývala misky a hrnec s vařečkou se k jídlu naklonila Namoritai a přivoněla k němu. Vonělo to, opravdu moc. Když bylo vše domyté, do-utřené, dosušené a zkrátka o vše hezky postaráno a vše bylo na svých pozicí, musela si Ino ještě jednou a naposled hlasitě oddechnout a utřít upocené čelo.
      "Hotovo, Namoritai." Usmála se na Deino, která stále měla čenich u hotového díla. "Teď už jen doufat, že se vše povedlo tak, jak mělo." Kývla hlavou trošku starostlivě a čekala na příchod profesora, mírně vystresována, doufajíc, že nic nepokazila.

      /-2 Grepa, -2 Pomeg berry, -6 Mago berry, -2 Moomoo mléko, -2 Combee med, -2 Oranžové barvivo, -400 yenů (barvivo, vstup)

      Vymazat
    4. Obě malasády se ti povedly. Profesor Kukui ti tvé dílo pochválil, působíš jako sebejistá a odvážná pekařka.
      Vaření - 4%
      Odečteny peníze a ingredience.
      Získala jsi 4 body.

      Vymazat
  11. Pečení Malasady
    Rudovlasá dívka stála u recepce a doplňovala do dotazníku své jméno a zaměření. Potom jedné milé slečně zaplatila poplatek 100 Yenů za využití prostor v Sub-bay. Spolu s Vulpix, která byla celá natěšená, začala hledat nějakou volnou linku, kterou by mohly použít pro uvaření Malasady.
    Procházeli kolem několika již zabraných linek. U jedné z nich viděla trenéra a jeho pokémona, kteří byli pokrytí lepkavou hmotou. Vlastně, celá jejich linka byla od těsta. Leila se jim radši vyhnula obloukem, aby se také nezašpinila ještě před tím, než začne. U jiné linky neviděla nikoho, ovšem trouba jela na plné obrázky, a když rudovláska procházela kolem, ucítila silný zápach spáleniny.
    Konečně si našla volnou linku, schovanou pěkně v rohu. Přesto, že volná linka byla čistá, Leila ji pro jistotu znova utřela. Vulpix se mezi tím posadila na volnou židli, aby mohla pečlivě sledovat trenérčino počínání. Rudovláska si vyskládala na stůl ingredience na jednu Malasadu. Tedy tři Mago berry, jednu Oran berry a jednu Grepa berry, sklenici plnou mléka, med získaný od Combee a také oranžové potravinářské barvivo, které zakoupila u vchodu. Všechno ovoce důkladně umyla a osušila. Dále si na stůl položila několik misek různých velikostí.
    Přes tím než se pustila do vaření, pořádně si umyla ruce. Chytla do ruky Mago berry. Byly velmi tvrdé a tak podle receptu je před použitím proválela. Hned pocítila změnu. Změklé bobule pak rozmačkala do připravené misky. Do ní pak nalila Moomoo mléko a začala směs míchat. Mago berry byly uvnitř žluté a smícháním s Moomoo mlékem vytvořily žlutou směs. Směs byly ale moc tekutá na to, aby se dala použít jako těsto, a tak tam přidala trochu hladké mouky, kterou našla v jedné z políček, jež měla za zády.
    Našla tam i mimo jiné krupicový cukr, který se pak rozhodla, přidáš do marmelády, až ji bude dělat. Leila měla moc ráda sladké a nebyla si příliš jistá, jestli marmeláda z berry bude sama o obě dosti sladká. Sice se pak míchala s Combee medem, ale Leila se řídila heslem: Čím sladší tím lepší. Určitě byste nechtěli ochutnat její kávu. Většinou se totiž skládá ze lžičky kávového extraktu, půlku hrnku cukru a dostatečným množstvím mléka a by káva připomínalo tekutinu a ne jen rozpuštěný cukr.
    Po přidání hladké mouky a opětovném zamíchaní těsta, měla směs přesně tu správnou konzistenci. Pořád ale byla žlutá, a jestli Leila chtěla docílit, aby to i jako Malasada chutnalo a nejen vypadalo, musela dodat oranžové potravinářské barvivo. Směs pak dostala sytě oranžovou barvu připomínající kůru pomerančů.
    Když těsto nebylo natolik řídké ani lepkavé, aby se s ním dalo manipulovat, vyndala ho Leila z misky. Pak ho lehce zpracovala na stole. Vytáhla z jednoho z šuplíku pečící plech, jenž vystlala pečícím papírem. Těsto vytvarovala do tvaru lodičky, aby pak doprostřed mohla dát náplň a položila těsto na plech. Ten pak strčila do trouby, kterou před tím už pět minut předehřívala. Měla půl hodiny na vytvoření náplně.
    Vzala Oran berry a Grepa berry a nakrájená je na malé kousky. Tyto kousky poté rozmělnila na kašovitou hmotu. Tuto kašovitou hmotu prolila přes sítko do hrnce. Směs nechala projít varem a přitom ji pořád promíchávala, aby se nepřipálila a nezdrcla. Pak do ní přidala trochu cukru, jelikož směs byla docela kyselá. Poté dostavila hrnec z plotny, aby mohla marmeláda vychladnout. Vulpix neodolala a poprosila Leilu, jestli může ochutnat. Tak ji podala kousek fialové směsi na lžičce. Kupodivu to bylo dobré, což Leilu překvapilo, protože s vařením neměla zatím mnoho zkušeností. Když směs byla konečně studená, Leila ji musela znova promíchat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pak tam přidala sladký a hustý med od Combee. Nechala Vulpix aby směs zamíchala, zatímco z trouby vytahovala již upečené těsto. Vulpix s tím chvilku bojovala, jelikož směs poté co vychladla, zhutněla a přidání hustého medu tomu moc nepomohlo. Brzy tomu ale přišla na kloub a po té co směs domíchala, ji Leila nachystala, jak směs potají ujídá. Na ještě teplé těsto napatlala marmeládu smíchanou s medem. Když už měli hotovo, pustily se společnými silami do umývání použitého nádobu. Nebo přesněji řečeno, Leila umývala a Vulpix utírala. Před odchodem uklidily nádobí do skříněk a poliček a sbalily si své upečené dílo. Leila i Vulpix prožily dlouhý den, ovšem obě si ho velmi užily.

      //
      Použito: 3x Mago berry, 1x Oran berry, 1x Grepa berry, 1x Combee med, 1x Moomoo mléko
      Zakoupeno: Vstupní poplatek (100 Y), oranžové barvivo (150 Y)

      Vymazat
    2. Vulpix si pečení užila. Profesorka Burnet ti tvé jídlo pochválila.
      Vaření - 2%
      Odečteny peníze a ingredience.

      Získala jsi 3 body.

      Vymazat
  12. I když vaření a pečení není zrovna má parketa a šálek čaje, chtěla jsem zkusit Malasadu udělat. A i když ne dvě, jak chtěla Olivie, tak se pokusím alespoň o jednu. Musím se opravit. Pokusíme. Já na to rozhodně nebudu sama. Hlavní kuchař zde bude Audino a já, Feny i Aurora budeme pomáhat. Vešli jsme takovým hezkým obloukem do Sub-bay a usmála jsem se mile na slečnu za recepcí. "Dobrý den. Ráda bych si šla něco upéct." "Zajisté." Podala mi dotazník, který jsem musela vypsat. Jméno, zaměření, pokémoni a ještě nějaké další podrobnosti. Pak jsem vytáhla 100 yenú a dala je recepční. Ještě podpis a je to. Pustila nás do kuchyně a my si oblékli zástěry a čepice na hlavy, aby jsme byli skuteční kuchaři. Audino se rozhlédal a nejraději by vše vyzkoušel a uvařil by možné i nemožné pochoutky světa. Musela jsem se usmívat, jak mu nádherně zářili očka. "Tak jo. Jde se na to." Vytáhla jsem 3 Mago berry, med od Combee i sklenici s Moomoo mlékem. Vše, co jsme potřebovali na jednu porci Malasada. "Tak jo. Co uděláme jako první?" Zeptala jsem se Audina. "Umýt ruce a kopýtka. Musíme dodržovat čistotu." Musela jsem uznat, že má pravdu. Byli jsme venku a tam bylo hodně bakterií a špíny. Proto jsme si napřed umyli ruce. "Já začnu dělat těsto. Hotaru? Koupíš ještě jedno oranžové barvivo?" Usmál se. Já bych na to skoro zapomněla a tak jsem ho šla rychle ještě koupit. S kompletními ingredienciemi jsme mohli začít. Mago berry jsme podle instrukcí Audina oloupali a on sám začal pracovat na těstě. Dělal ho ve velké míse a postupně k nim přiléval mléko ze sklenice. A jelikož jsme já s Aurorou a Fenym s tímhle nemohli moc pomoct, tak jsme raději začali dělat na vnitřku. Z tašky jsem vytáhla dvě Oran berry a dala je do menší kovové misky. Aurora a Feny jí spolu drželi a zahřívali a mohla jsem je teda rozmíchat do krásné konzistence džemu. A aby byl tanhle džemík sladký, přidali jsme med. "Zatím vše správně? Ukázali jsme na náš výtvor, který jsem pořád míchala lžičkou. "Perfektní. Teď s tím do lednice. A Hotaru? Pomúžeš mi s tím barvivem?" "Ano." Hned jsem šla k Audinovi. Těsto co udělal bylo nádherně hladké a vypadalo jako takový polštář, nebo maršmelov. "Otevři tu tubičku a dej ho rovnomerně po celém vrchu." Kousek mi uhnul, abych tekuté barvivo mohla dát na těsto. On ho pak celé začal hníst, dokud se barvivo nedostalo všude. Když už to měl hotové úplně, přikryl misku utěrkou a nechal těsto odpočívat. "Jak dlouho teď budeme čekat?" Zeptala jsem se zvědavě. "Hmm, odhaduji, že asi takových dvacet až třicet minutek." Řekl zamyšleně a usmál se. "Nebojte, ono to uběhne rychle." Usmál se Feny. "Hele, co si zkrátit čekání kreslením?" "Kreslením? A kde budeme kreslit? A čím?" Nechápavě se zeptala Aurora. Já šla pro černý velký pekáč, nasypala do něj mouku a s pekáčem jsem jemně třásla, aby se ta mouka rovnoměrně rozprostřela. Pak jsem prstem začala do mouky něco kreslit. Napřed jedna vlnitá čárka, pak oblouček a kolečka a... "No, uhodnete, co jsem nakreslila?" Chvilku se na to koukali, než Audino zahlásil. "To je přece Ikit." "Správně. A teď, kdo si to chce zkusit?" "Já prosím." Hlásil se Feny. "Ale... co s tímhle uděláme?" Podíval se na pekáč. Já se jen usmála a jemně s ním znovu zatřásla a tím zmizela Ikit a on mohl začít kreslit. "Jé, tohle je lepší než jakékoliv malování na papír." Usmíval se a kreslil nějaké paličky a více koleček... A ještě víc koleček.... "Co to je?" Zeptala jsem se zmateně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Ještě to nemám hotové." Řekl Feny a soustředěně kreslil dál. A najednou... mi to všechno začalo dávat smysl. "Tak to je jasné. To jsi ty, jak sedíš na kupě peněz." Usmála jsem se. On zatleskal, aby mi projevil gratulaci a tím kolem trochu rozprášil mouku a ta spadla na mé oblečení. No nic, vaříme, tak ať je to pořádně vidět, že? Feny se mi ale začal omlouvat. A i když jsem si z toho nic nedělala, chtěla jsem si z něj maličko vystřelit a hrála jsem, že mi to hrozně vadí. "Teď ti to musím oplatit." Vzala jsem trochu mouky a pohladila ho po tváři, takže i on byl moučný. A pak jsem se začala smát. "Hele, ty ale přece nejsi naštvaná..." Překvapeně se na mě podíval. "Jistěže ne. Ale ty nejsi jediný, co umí něco hrát." Usmála jsem se pobaveně. Feny se pousmál a zatřásl pekáčem a znovu začal kreslit. A opravdu se moc a moc snažil. Brzo nám ukázal svúj výtvor. Pokusil se nakreslit nás všechny pohromadě. Objala jsem ho. "Je to moc nádherné." Vypadalo to jako nakreslené od dítěte, ale pro mě to bylo nádherné dílo... "Děkuji ti... Děkuji ti za všechno." Usmála jsem se. "Um... Nerad to říkám, ale musíme dokončit naši Malasadu." Usmál se Audino a já se usmála. "Pravda. Jdeme na to." Šli jsme k těstu a Audino sundal utěrku. Těsto bylo nafouknutý jako obláček a já na to koukala. Páni. Taková koule... Audino ho vzal a trochu ho zpracoval v rukou. "Rozpalte troubu." Řekl a já přišla k troubě a zapla jí na 160 stupňú. "Počkáme, až se rozpálí a pak to dáme péct." "A jak to budeme plnit?" "Vezmeme si takový ten cukrářský váček na zdobení a tím tu taštičku naplníme." "Chytré." Usmála jsem se a vzala jsem další pekáč, dala na něj pečící papír a Audino pak z těsta hezky vytvarovanou taštičku a dal jí péct. Já a Feny jsme koukali skrz sklo na taštičku co dělá. Bylo to fascinující. Jak se pomalu nadzvedávala a zase trochu klesla a hezky hnědla a až se na povrchu leskla a měla jsem chuť ji zkousnout už takhle suchou, abych zjistila jak moc křupe a... Mňam... "Jak dlouho se bude ještě péct?" Zeptala jsem se nedočkavě a Audino si dal rukavice a šel náš výtvor vytáhnout. "Už bude. Chvilku necháme vystidnout a múžeme plnit." Usmál se a než taštička chladla, do váčku nandal náplň, kterou jsme dali do lednice. "Voní to božsky." Usmála jsem se a Feny byl nedočkavý natolik, že taštičku na plechu foukal, jen aby byla už studená a mohl jí Audino naplnit. Na tohle jsem si netroufla, tak to musel dělat on. No a když už to bylo vše hotové, hotovou plněnou Malasadu mi podal v ubrousku. "Je to pořád dost teplé, ale tak bude nejlepší. A komu ji dáš?" Zeptal se, když si sundal zástěru i čepici. Já na ni měla neuvěřitelnou chuť. A Feny skoro slintal. Ale viděla jsem, jaké zářivé oči má Aurora a usmála jsem se. "Dej si ty, Auroro." "Já? Ale vždyť.. jsem moc neudělala." Řekla ostýchavě. "To vúbec není pravda. V království Combee jsi byla hodně statečná." Usmála jsem se. "Zasloužíš si to. Tak si dej." Feny se na nás překvapeně koukal, ale uznal, že Aurora by jí dostat měla. I když si na ní dělal chutě. Aurora začala svou taštičku jíst a v očích se jí objevili nádherné hvězdičky. Moc jí chutnalo. "Je to výborné." Usmála se. Pohladila jsem jí po hlavě. "Jsem moc ráda, že chutná." Zústali jsme, dokud nedojedla. Vypadala moc šťastná, když jí snědla. Pak už jsme museli po sobě jenom uklidit a odešli jsme na pokoj. Brzo nás čeká nový úkol.

      Vymazat
    2. //Teoreticky bys neměla psát, že to jíš, když ještě nevíš, zda se ti to povedlo nebo ne.

      Malasadu se ti podařilo vytvořit. Olivie tě pochválila za precizní spolupráci.
      Vaření - 2%
      Odečteny peníze a ingredience.
      Ponyta - 10% štěstí

      Získala jsi 4 body.

      Vymazat
  13. Janet

    Přijdu do řemeslné čtvrti a zamířím do Sub-Baye. Ještě nikdy jsem tady nebyla. S Littenem po boku vejdu do Sub – Baye a rozhlédnu se. Zaplatím poplatek a jdu k jedné lince. Následně se s Littenem pustíme do vaření. „Takže…“ Podívám se na papír, na kterém mám napsaný recept na Alolan malasadu. „Musíme… Nejdřív vezmeme tři Mago berry a vyndám moomoo mléko. „Mago berry proválíme a smícháme s mooomoo mlékem…“ Čtu recept a potom vezmeme Mago berry a já i Litten začneme s proválením. Postupně do toho přidávám po troškách mléko a když se vsákne do Mago berry, přidáme další moomoo mléko. „Ono to lepí.“ Postěžuje si překvapený Litten. „To nevadí, potom si umyjeme ruce.“ Řeknu a Litten přikývne. „A oranžové potravinářské barvivo…“ Vzpomenu si a dám do toho ještě oranžové potravinářské barvivo. Těsto po proválení a smoomoo mlékem získá oranžovou barvu, jakou má Alolanská malasada mít. Oba ještě chvíli válíme těsto a mícháme ho s moomoo mlékem a barvivem, když uvidím, jak si Litten kousíček ulomil a snědl. Usměji se. „Chutná?“ Zeptám se ho. „Jo.“ Řekne Litten. „Tak pokračujem, bez ujídají.“ Řeknu a oba ještě chvíli válíme těsto. Mléko už jsem celé vypotřebovala a těsto už vypadá také dobře. „Vypadá to, že těsto by mohlo už být.“ Řeknu, ještě tak čtyřikrát ho proválím a potom už usoudím, že dobrý.
    „Skvělý Littene, tak to dáme upéct.“ Řeknu a dám těsto péci. Trouba už je předehřátá. Nastavím si upozornění pět minut před upečením a potom ještě na upečení. Nastavím teplotu a Litten se podívá přes sklo na těsto, které se začne péci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Littene, teď musíme udělat vnitřek.“ Řeknu, když si umyjeme ruce od těsta. No já ruce a Litten tlapky. A začnu dělat marmeládu. Vezmu na to dvě Grepa berry. „Musíme je rozmačkat, aby vytvořili marmeládu.“ Vezmeme Grepa berry, které zajistí kyselou chuť pro náplň malasády a rozmačkáme je, Litten tlapkami, já válečkem. Nejsou nijak tvrdé a Littena to zřejmě i začalo trošku bavit. Grepa berry velmi rychle rozmačkáme a uděláme z nich marmeládu. Tu dáme do mísy, kterou vyndám z poličky. „Ještě to musíme smíchat s combee medem.“ Řeknu, když se znovu podívám do receptu. Potom se podívám zpátky na marmeládu a vidím, že Litten ji musel ochutnat. A evidentně mu chutná, protože ji zkusil podruhé, i když maličko. „Aby nám tam něco zbylo.“ Zasměji se. Zrovna já mám tedy co říkat. „Teď ten med.“ Řeknu a sáhnu po medu, ale nenahmátnu ho. Podívám se na místo, kde měl být med, který mi darovala Vespiqueen. „Co?“ Nechápavě zírám. Ten med tady ještě před chvilkou byl! Rozhlížím se po medu, když vtom pískne minutka. Podívám se na těsto a vypadá už skoro dobře. Ještě těch pět minut. Znovu se rozhlédnu po medu, ale nikde ho nevidím, otevřu poličky, jestli jsou ho neuklidila někam místo mísy, ale ne. Kde to je? Přemýšlím, když vtom mi pípne minutka s opravdovým časem a já vyndám těsto. Nádherně voní. Položím těsto na linku, aby vychladlo a potom se znovu pustím do hledání medu. Když prohlédnu všechny poličky, které tady jsou a nikde ho nenajdu, už nevím, kde ho hledat. Nikdo mi ho přece neukradl. Ani nemohl. Podívám se za linku a uvidím Littena, jak otevřel med a po malinkých kouskách ho zkouší. „Littene?“ Zeptám se ho. „Co tohle má být?“ Zeptám se ho. „Hledám ten med asi půl hodiny.“ Sice jsem čas přepískla, ale já ten pocit mám. „Em. Promiň.“ Oznámí Litten a podá mi med. Naštěstí je téměř celý. Přidám combee med do mísy k marmeládě z Greppa berry a začnu to míchat. Tohle se míchá hůř, ale dá se to. „Můžu?“ „Jasně.“ Řeknu, Litten si vezme vařečku a začne míchat. Chvíli míchá a já se potom podívám na těsto. Ještě nevychladlo. Otočím se zpátky a Litten už nemíchá, ale ochutnává. „Já myslela, že chceš míchat?“ Řeknu se smíchem. Litten se na mě podívá tak, jako by byl smích to nejhorší na světě a něco zamumlá, nicméně začne míchat a ne ochutnávat. Po chvíli už to ale máme hotové.
      „Skvělý, Littene, teď musíme tu náplň nacpat do…“ „Do břicha.“ Oznámí naprosto vážně Litten. „Ne, do těsta.“ Řeknu mu. Zřejmě mu to chutná. Také bude tahle malasáda pro něj. Do těsta uděláme díru a potom začneme cpát dovnitř náplň. Litten na ní velmi mlsně kouká. Hlavně na tu náplň. „Vezmu mísu a začnu cpát dovnitř kyselou náplň. Po chvíli mě vystřídá Litten a tentokrát cpe náplň do těsta, nikoli do sebe. Není to nejjednodušší, ale jelikož už je malasáda skoro hotová, oba se snažíme, aby to bylo co nejrychleji. Čím víc tam ale náplně je, tím je těžší tam nacpat další. „Už to nejde.“ Oznámí Litten. „Ten zbytek bude jen tak k jídlu.“ „To nebude, Littene.“ Řeknu a zkusím tam ještě něco nacpat já a podaří se mi to, i když je to těžké. Potom, když už tam opravdu nic nejde díru zaplácneme. „Tak hotovo.“ Řeknu. Zajímalo by mne, jestli se podařila. Otočím se na Littena a ten už spokojeně jí tu trošičku náplně, která zbyla na míse. Zasměji se.

      Vymazat
    2. Malasadu se podařilo vyrobit.
      Vaření - 2%
      Odečteny peníze za vstup a barvivo, odečteny ingredience.

      Vymazat
  14. Pečení Valentýnských palačinek - kupuji recept a sůl.
    -----------
    „Eevee, podívej!“ prohlásila nadšeně Rin. Byla opět na svém oblíbeném místě – v kuchyňce. Napadlo ji, že by mohla konečně zkusit udělat i něco jiného, než jen Pika sušenky, jejichž recept už snad zná i z hlavy. „Eevee, vzala jsem tě sem do Sub baye, kde se dají uvařit výborná jídla. Pomůžeš mi? Můžeme jídlo udělat společně, alespoň se lépe poznáme. No, i když…“ na krátko se zasekla a na oko se zatvářila zachmuřeně. „Tohle vaření je teda jen pro velké pokemony, ne pro děti“ pokývala se zazubením hlavou. „Však já nejsem dítě,“ podotkl roztomilým hláskem, přičemž se zamračil. Pak ale vyhopkl Rin na rameno a chytil se její hlavy pacičkama. Byl ještě takový drobný a křehký, takže vůbec nebyl těžký. „Takže Sub bay, jo?“ zopakoval a se zájmem si to tu prohlížel. „Krásně to tu voní,“ zamlaskal. „A co teda uvaříme? A jak se vlastně vaří? A co je to vaření?“ Rin šla k místečku, kde byla spousta receptu a u toho se dala do vysvětlování. Nedošlo jí totiž, že stále jedná s krátce vylíhnutým pokémonem, který se potřebuje nejprve se vším seznámit. „No, vaření je prostě příprava různého jídla na různé způsoby,“ shrnula lehce a koukala na recepty. Zasekla se pak u palačinek. „Hele!“ vyhrkla a vzala recept do rukou. „Uděláme si palačinky!“ rozhodla. „Myslím, že všechny suroviny z receptu máme,“ mumlala zaujatě, když recept prohlížela. „Palačinky jsou takový výborný sladký placičky z těsta, které připravíme. Jen se to dá na pánev a je to,“ pokrčila rameny. Palačinky dělala doma její matka, když byla dítě a Rin je vždycky milovala. „Mohu poprosit o tento recept?“ ukázala jej prodavačce. „Jistě, vemte si ho. Zaplatíte pak celkovou sumu až při odchodu,“ usmála se žena. „Děkuji pěkně!“ uklonila se Rin. „Eevee, poděkuj paní,“ šťouchla do něj lehoulince prstem. „He? Co? A proč?“ šokovaně vyhrkl. „Protože se to sluší. Hodní a dobře vychovaní pokemoni vždy děkují,“ vysvětlila mu. „Ach, že je to ještě miminko? Je roztomilý,“ znovu se usmála prodavačka a natáhla k němu ruku, aby si ho mohla pohladit. Eevee ale uhnul, přikrčil se a schoval se za Rininou hlavou. „Nejsem mimino!!“ zaječel. „A děkujeme za recept,“ dodal pak skoro neslyšně, aby se teda neřeklo.
    „Dobře, takže tady máme recept a ještě potřebujemeee… Sůl!“ přešla k regálu, kde byla barviva, vody a soli. Jednu vzala a přešla k pracovní lince, kam položila rozbalený recept. „Sleduj,“ poklepala na linku, aby mu naznačila, že může přeskočit z jejích ramen semhle a může si prohlédnout recept. Eevee sice chvíli váhal, ale nakonec tak učinil. Tlapky položil na recept a začal si ho prohlížet. Sice neuměl číst, ale líbilo se mu, že je recept takový barevný. „Bezva, vypadá to zábavně, co můžu udělat nejdřív?“ natěšeně začal hopkat nahoru a dolů po lince. Rin se usmála a vytáhla z linky velkou mísu. Pak z batohu všechny potřebné berry, omyla je pod vodou a dala do mísy. „Píše se tu rozmačkat berry, můžeš to udělat, ta mísa je tak velká, že se do ní celý vejdeš!“ zazubila se. Samozřejmě mísa tak obří nebyla, spíš Eevee byl prťavý, ale nechtěla mu to připomínat, když se vždy tak rozčílil. „Nejdříve si ještě umyj tlapky,“ pověděla, chytila ho do náruče a pod tekoucí vodou mu tlapky ošplouchla. Pak ho dala do mísy. „Jej! Lepí to! Je to lepkavý!“ zahalekal zděšeně, ale tlapkama dál tlapkal na berryích, které se tlakem pomalu rozmělňovaly a uvolňovaly šťávu. „No to je ta sladká šťávička,“ pověděla Rin. „Proto to lepí, ale to nevadí! Pak si umyješ pacinky,“ zatím si připravila lahev s mlékem a sůl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozorovala malého Eeveeho, kterému se „skotačení“ v míse nejspíš začalo líbit a pořádně řádil. Prostě si to užíval. Jak teď stihla zjistit, stal se ještě roztomilejším, než byl předtím. „Hotovo?“ zeptala se Rin a Eevee zpozorněl. „Huh, jasně!“ zazubil se a už si šteloval tělíčko, že vyskočí na Rin, ale ta prudce ustoupila o krok vzad a dala ruce před sebe na znamení stop! Eevee ztuhl a pozoroval ji. „Nejdřív umýt tlapky, Eevee,“ ukázala na dřez vedle nich. Eevee si povzdechl a místo na ni vyhopsl z mísy do toho dřezu. Rin pustila vodu a pomohla mu ty tlapinky umýt. „Tak, teď přidat sůl a nakonec mléko,“ přečetla z receptu a rozmačkané berry trochu osolila. Poté přidala Moomoo mléko, které za pomoci Leafeona nedávno nadojila, a vše pořádně rozmíchala. Eevee celou dobu fascinovaně koukal a pozoroval, co jeho trenérka dělá. „Teď pánev,“ začala ji hledat všude možně. „Hele kde je?“ zamračila se. Eevee jí začal tedy s hledáním v různých skříňkách pomáhat a nakonec zahulákal: „Mám ji!“ Rin přišla a spolu s pochvalou, že je šikovný a bystrý, pánev vzala. Nechala ji rozehřát a poté na ni udělané těsto kladla. Samozřejmě hezky postupně a nespěchala, aby byly palačinky dozlatova udělané. „To krásně voní!“ čichal Eevee, už na ně měl chuť. „Ano, však si pak společně dáme,“ slíbila mu.
      Po dokončení palačinek po sobě spolu s Eeveem vše umyli, uklidili a zapatlanou ulepenou linku vydrhli. Pak šli zaplatit paní prodavačce sůl i recept a samozřejmě nezapomněli ani na poplatek za využití kuchyňky. „Děkujeme moc!“ pronesla Rin nahlas a Eevee udělal to stejné. Očka mu zářila radostí a spokojeností.

      Vymazat
    2. Podařilo se ti palačinky vytvořit.
      Vaření - 2%

      Vymazat
  15. Lilica se rozhodla, že když se jí konečně podařilo sehnat mléko, bylo by na čase, konečně se pustit do pečení. Po delší době se vrátila do Sub baye. Dívka vešla dovnitř, pozdravila paní u pultu a poprosila ji o pracovní stanici. Paní ji navedla k prázdné pracovní stanici. Lilica sundala batoh ze zad, A začala se v něm přehrabovat. Vytáhla v této budově již známý pokeball. „Sandshrew, pojď ven.“
    Sandshrew se objevil u pracovní stanice, a bylo na něm hned vidět, jakou má radost, že se objevil právě tady. Lilica mu podala jemně navlhčené ubrousky. „Můžeš si očistit packy? Hrabal ses v zemi a je potřeba, abys měl čisté drápky.“ Vysvětlila. Sandshrew se usmál a pustil se do práce. Lilica mezitím vytáhla sáček na berry a začala si připravovat na linku ingredience. „Hm pět tamato berry, stejně tolik mago berry a pak navrh příjdou tři haban berry a dvě gustap berry, tak to by mělo…“ Když v tom se zarazila, odložila sáček na berry a opět se ponořila do batohu. Sandshrew si dočistil drápy a přišel k lince, vedle které viděl chovatelku jako obvykle napůl v batohu. Dívka se vynořila a v rukou svírala sklenici miltančího mléka: „Málem bych zapomněla na náš poslední úlovek.“ Sandshrew se usmál. „Měla bys tu láhev nosit jinde, i v lese jsi na ni zapomněla.“ Lilica se trochu začervenala. „To je pravda, asi potřebuju zavazadlo, které má více kapsiček, abych to mohla víc rozdělit, nebo bych si mohla ten batoh zorganizovat, ale na to věčně není čas.“ Ušklíbla se lehce a odložila láhev mléka na linku. „Ukážeš mi ty drápky?“ Sandshrew k ní natáhnul tlapky. Dívka je prozkoumala. „No ne že bys nepotřeboval manikůru, ale uznávám, máš je ukázkově vyčištěné.
    Sandshrew se moc netvářil na myšlenku manikůry, ale jeho tvář se rozjasnila, když mu chovatelka přisunula židli, na kterou si může stoupnout, aby dosáhnul na linku. Dívka před něj dala všechny tamato berry. „Zvládl bys je oloupat a rozřezat na kostičky.“ Sandshrew se usmál, když zjistil, že si zase zkusí něco nového. „Jednou jsem viděl jednoho trenéra v jeskyni, jak odstraňoval slupky z berrys, měl na to škrabku, ale myslím, že to zvládnu s drápky.“ Pokračoval.
    Chovatelka mezitím zapnula troubu a vytáhla si plech na pečení, vystlala ho pečícím papírem a začala na něj skládat Mago berry. Když to měla hotovo, dala pech do trouby a podívala se, jak je na tom Sandshrew. Viděla, jak na začátečníka elegantním pohybem zbavuje jednu berry za druhou šlupky.
    Chovatelka si přisunula Haban a Gustap berry ke dřezu a začala je umývat. „Jak se ti líbilo dobrodružství s Miltankem.“ Optala se dívka. Sandshrew ani nevzhlédl od jeho soustředěného téměř profesionálního sekání berries. „Bylo to zajímavé, hodně jsem se snažil, abychom získali ingredienci a ono to vyšlo.“
    Dívka vzala hrnec a začala do něj smetat všechny kousky nyní již bezslupkových nakrájených Tamato berry. „Skvělá práce. Mohl bys nakrájet Gustap berry na kolečka?“ Pokemon se natáhnul pro flekaté bobule. „Jasně, to bude za chviličku.“
    Dívka dala hrnec na plotýnku a vytáhla vařečku, aby mohla obsah hrnce míchat.
    „Přemýšlela jsem…“ začala dívka: „Zatím se mi žádný pokemon nevyvinul. Uvažovala jsem, kdo bude jako první.“
    „ Myslím, že JD.“ Odpověděl do práce zabraný Sandshrew, „To je pokemon, který by se utrénoval, kdyby mohl, takže by mě nepřekvapilo, kdyby se vyvinul jako první.“ Vyvětlil.
    „Docela souhlasím“ usmála se dívka: „Doufám, že se Psyduck brzo vyvine, ne, že by se mi nelíbil jako Psyduck, ale přece jen, žít s tím, že tě pořád bolí hlava nemůže být příjemné.“ Uvažovala dál dívka: „A co ty Sandshrew?“
    „Já mám dořezáno,“ odpověděl pokemon. Chovatelka se usmála a přešla k Sandshrewovi, shrnula nařezané plátky do misky a podala pokémonovi Haban berry a struhadlo. „Tohle si myslím, ještě nedělal, berry se takhle vezme a strouhá se proti struhadlu takovýmhle pohybem.“ Dívka dvakrát přejela jednou haban berry o struhadlo. Sandshrew se toho hned ujal. Dívka se vrátila k míchání směsi v hrnci, která se postupně začala spojovat. Potom navázala na předchozí konverzaci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „A tak jsem to nemyslela, dokážeš si ty představit, že by ses vyvinul?“ zeptala se dívka.
      „Nějak jsem o tom nepřemýšlel, ale je pravda, že jako Sandslash mám mnohem větší drápy na krájení ingrediencí.“
      Chovatelka se zasmála: „Jsi jeden z mála pokemonů, který si pod evolucí představí kulinářské možnosti.“ Lilica se ohnula od plotny k troubě, kde vyndala už vysušené Mago berry. „Můžeš je taky nastrouhat?“ zeptala se dívka a odklidila misku s již připravenými Haban berry.
      Strouhající Sandshrew se usmál: „Tohle je mnohem složitější vaření, než to minulé, to mě baví. Už se nemůžu dočkat, co z toho bude. Dívka mu opětovala usměv, zatímco se vrátila k míchání už spojené a hutné směsi v hrnci. „Tak to je proces učení, přece jen by se mělo jít od toho jednoduššího, po to nejtěžší.“ Lilica ještě jednou překontrolovala směs a když uznala, že má tu správnou konzistenci, sundala hrnec ze sporáku, aby trochu zchladla.
      „Hotovo, co dál?“ ozval se pokemon.
      „No teď doliju mléko k nastrouhaným mago berry a je potřeba se v tom hňoucat tak dlouho, dokud z toho nebude těsto.“ Vysvětlila dívka. Chytila sklenici mléka a začala jej lít do misky s Mago berry. „Hňoucat?“ zeptal se Sandshrew.
      „Takhle.“ Odpověděla dívka, strčila ruku do misky a ukázala pokémonovi, co myslí. Sandshrew se do toho pustil.
      Dívka se opřela o protější prázdnou stanici, ona sama neměla, co dělat, proto se rozhodla relaxovat. „Za chvíli s tebou ani nebudu muset být, jen tě sem pošlu a až se vrátím, ty budeš mít napečeno.“ Usmála se dívka na svého pokemoního šéfkuchaře. Pokemon byl tak soustředěný na práci, že chvíli mlčel a až když se zvednul od vytvořeného těsta, tak se rozhodl poctít chovatelčinu poznámku odpovědí. „Myslím, že vždy budu potřebovat někoho, aby mi přisunul židli.“ Na to se dívka rozesmála, vytáhla váleček a podložku. „Je pěkné vědět, že jsem chtěná“ zašklebila se hravě dívka a začala válet těsto, když rozválelahroudu do přibližné placky, předala váleček dychtivě vyhlížejícímu pokémonovi. Sandshrew se do nové činnosti pustil s vervou a dívka ho za chvíli musela zastavovat, aby z pizzy neměli tortilu. Lilica vzala placku a položila ji na plech, předala roztírací metličku do pokémonovy tlapky. „Bude potřeba rozetřít tu tamatovou směs rovnoměrně po ploše té placky.“ Lilica zdvihla hrnec a začala lít směs do středu placky. Pokemon se soustředil a soustředěnými tahy rozetřel směs po celé ploše těsta.
      „No, kdybys nebyl Sandshrew, tak z těch tahů bych si myslela, že bys byl dost dobrý Smeargle.“ Nadhodila dívka. Vyzdvihla Sandshrewa, aby stál na lince a měl dost prostoru na práci a podala mu kolečka Gustap berry a nastrouhané haban berry. Sandshrew hopkal kolem pizzy a pokládal kousky berry na neupečenou pizzu a pohyboval se s takovou grácií, s jakou ho chovatelka ještě neviděla.
      „Skvělá práce.“ Pogratulovala dívka ještě jednou a dala plech s pizzou do trouby. Rozhodla se Sandshrewa sundat z pracovní linky a nasypala mu do misky mouku, aby se v ní mohl přehrabovat, zatímco seděl před pecí a koukal, jak pizza postupně mění barvu a trochu i tvar. Dívka sledovala pokemona, Sandshrew se koukal do trouby jak na televizi. Seděli spolu v pohodlném tichu, chovatelka nechtěla vyrušovat moment a Sandshrew neměl pocit, že by bylo potřeba mluvit.
      Tichá chvíle uběhla jako nic a chovatelka za chvíli vytahovala pizzu z trouby. Rozkrájela dobře vypadající pizzu na čtyři kousky a jeden z nich naservírovala Sandshrewovi. Když pokemon ochutnal ještě horký kousek pizzy, rozšířily se mu oči překvapením. „To je skvělé, chutná to úplně jinak, než ingredience, ze kterých je dělaná.“
      Dívka sbalila zbylé kousky pizzy a mrknula na pokemona. „To by bylo špatné, kdybychom se s tím tak nadřeli a ono to pořád chutnalo stejně jako za syrova ne?“

      Vymazat
    2. Pizzu se ti podařilo vyrobit!
      Vaření - 3%
      Odečteno 100 Yenů za vstup.

      Vymazat
  16. Kantonský berry džus
    Po obtížném získávání Combee medu se Lilica konečně mohla vydat do Sub-baye. Hned jak došla na místo, povolala z pokeballů Sandshrewa a Spriggan. Sandshrew okamžitě vypadal nadšeně, když si všimnul, kde se objevil. „Vidím, že jsi na toto místo nezapomněl Sandshrew.“ Usmála se chovatelka „Spriggan byl zvědavý na vaření, když jsem s ním byla sbírat berry, tak jsem si říkala, že se k nám dnes přidá.“
    „To bude skvělé, vaření je velká zábava.“ Usmál se Sandshrew na Ralts a ta se po chvíli váhání usmála zpět na něj a kývla. Dívka pak předala svou tašku Sandshrewovi. „Já jdu zaplatit vstup. Co kdybys vzal Spriggana a našel nám nějakou pěknou pracovní kuchyňskou linku. Dívka mezitím šla k pokladně. Dobrý den, ráda bych zaplatila za vstup a chtěla bych si koupit recept na Kantonský berry džus.“ Dívka vytáhla 200 yenů. Když obdržela lístek s receptem, tak znovu vytáhla peněženku. „A jak se koukám, tak budu ještě potřebovat oranžové potravinářské barvivo a vodu, to je, nemýlím-li se dalších 240 yenů.“ spočítala si Lilica a vytáhla obnos z peněženky. Převzala si ingredience a vydala se hledat, kterou linku Sandshrew vybral, když se přiblížila, slyšela jen. „A budeš si muset dávat pozor, často se pracuje s horkem, mě horko nevadí, ale tobě se bude hodit nějaký psychický útok, který to bude dělat za tebe.“ vysvětloval Sandshrew Ralts, která jen kývala hlavou, a chovatelce se zdálo, že se trochu pousmála. „Beru na vědomí, budu si dávat pozor.“ Odvětila Spriggan hlasem tak tichým, že kdyby se je chovatelka nesnažila poslouchat, tak by si myslela, že Ralts verbálně neodpověděla.
    V tu chvíli si dívky všimnul Sandshrew. „Jé, co to neseš? S tím jsme ještě nepracovali. Co budeme dělat?“ ptal se hned.
    „Tohle je oranžové potravinářské barvivo, budeme dělat Kantonský berry džus. Slyšela jsem, že když se seznamuješ s novým pokemonem, tak džus chutná většině pokemonů a snáz se pak spřátelíte. A myslím, že ty rád vyzkoušíš nový recept.“ vysvětlila dívka.
    „Tak pojďte, je na čase si vyčistit tlapky, ať je nemáme špinavé.“ Dívka nalila ze dřezu vodu do malé mističky, kterou strčila před Ralts, aby si v ní umyla ručky a sama vzala ubrousek a začala Sandshrewovi čistit drápky, to zabralo déle času, Sandshrew jako zemní typ potřeboval pořádně očistit tlapky, protože se pořád rýpal v zemi, proto, když dívka viděla, že Spriggan má vyčištěné ruce, tak ji poprosila o asistenci. „Spriggane, mohl bys prosím vyskládat ingredience na linku. Nachystej tam tu vodu a oranžové potravinářské barvivo a z tašky mi prosím vytáhni med a Grepa berry.“ Zatím se chovatelka soustředila na Sandshrewí hygienu, Ralts vykládávala ingredience na kuchyňskou linku. Když našla tašku na berry a prohlédla její obsah. Otočila se zpět na chovatelku. „Která z nich je Grepa berry?“
    „Ta, co je celá žlutá.“ odpověděl jí hned Sandshrew.
    „Správně, jak to víš?“ zeptala se Lilica
    Sandshrew se zazubil na dívku. „Slyšel jsem, že dobrý kuchař by měl znát své ingredience.“
    Dívka už byla hotová s čištěním, a proto chytla Sandshrewa a posadila ho na linku, aby na všechno dosáhnul. „Od toho, aby z tebe byl excelentní kuchař, ti už chybí jen to, aby sis uměl vyčistit drápky sám.“ Usmála se dívka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Tak dobrá, pustíme se do vaření. Sandshrew, můžeš nakrájet na malé kousky tu Grepa berry?“ zeptala se dívka. A Sandshrew se nenechal dlouho pobízet a pustil se do toho. Dívka nachystala velký hrnec a položila ho na sporák. „Spriganne, prosím otevři tu vodu a třetinu nalij do toho hrnce.“ požádala dívka, zatímco ona začala hledat pokličku na hrnec a minutku.
      „Hotovo.“ ozvala se tiše Spriggan. Dívka našla pokličku, nastavila si minutku a zapnula sporák. Mezitím Sandshrew dořezal tu berry. „Je na kousky, co teď s ní?“
      „Hoď je do té vody, ale opatrně, aby z toho necákala voda.“ Instruovala dívka.
      Jakmile byla berry ve vodě, Lilica přiklapla na hrnec pokličku a posadila se na linku vedle pokemonů.
      „Už je hotovo?“ ozvala se Ralts.
      „Ne, to je jen první fáze“ odpověděla chovatelka.
      „V-vypadá to, že si vaření užíváš.“ zašeptala Ralts Sandshrewovi.
      „Ano, je to skvělé, na začátku máš věci, které se dají sehnat, jako jsou berry a voda a s trochou práce z toho vznikne něco úplně jiného, něco, co jen tak neroste na stromech. Je to skoro jako kouzlo, a ty tak můžeš být kouzelník. Chutnal jsi někdy čokoládu, ta se taky nějak vaří. Jednou jsem ji měl a od té doby jsem se chtěl naučit vyrobit skvělé jídlo z něčeho, co můžeš posbírat na stromech.“ vysvětloval Sandshrew a pak přiskočil k hrnci a poodstrčil pokličku. „Pojď se podívat, bublá to jako kouzelný lektvar. Ralts se vyhnula páře a podívala se do bublajícího hrnce. „A pokud to pomáhá vytvářet přátelství mezi pokemonem a člověkem, nebo mezi pokemony navzájem, tak je to prakticky kouzelný lektvar přátelství.“ pokračoval Sandshrew nadšeně.
      Dívka se na ně dívala s úsměvem. Jsem ráda, že se Spriggan s někým sbližuje, pomyslela si dívka. Sandshrew je hodný pokemon a rád Spriggana zapojí do aktivit, pousmála se pro sebe. V ten moment zazvonila minutka. Dívka podala ruční mixér, nasadila na něj metličky a zastrčila ho do zásuvky. „Dobrá, Spriggane, potřebuju, abys použil zmatení na ten mixér a držel ho tak aby nespadl do hrnce celý a krouživým pohybem jím přejížděl po dnu hrnce, ukážu ti to a potřebuju abys to ode mě převzal, abychom mohli se Sandshrew přidávat další ingredience. Sandshrew, zvedni z hrnce pokličku.“ Sandshrew oddělal z hrnce pokličku, Lilica zapnula mixér a párkrát jím krouživě přejela po dni hrnce. „Spriggane můžeš to ode mě převzít?“ Zeptala se dívka. Ralts zvedla ruce a zářivé světlo začalo zářit z jejích tlapek, stejně jako kolem mixéru. A když Lilica pustila mixér, on se dál pohyboval sám.
      „Sandshrew, vezmi potravinářské barvivo a postupně ho začni přidávat do hrnce, jen pozor, ať s tím netrefíš Spriggana, aby nakonec nebyl oranžový.“ instruovala chovatelka, zatímco ona popadla med a za pomocí lžíce jej začala přelévat do hrnce. Sprigan dál mixovala směs v hrnci. Když tam dívka přelila med, převzala mixér opět do ruky. „To stačí Spriggane, děkuji.“ Sprigan přestala používat útok, a zadíval se na hrnec, to co před tím, byla béžová voda s plovoucími kousky berry, byla nyní hustá oranžová směs. „…Kouzlo…“ zašeptala Ralts.
      „Vidíš, já ti to říkal.“ usmál se na ni Sandshrew.
      Lilica podala Spriggan vařečku, a ukázala jí jak míchat. Dívka mezitím vypnula sporák. „Sandshrew, můžeš přinést zbytek vody a nalít to do hrnce, zatímco Spriggan bude míchat?“ Zaptala se. „Ale opatrně, je to voda, tak se nepolij.“ Varovala dívka, ale Sandshrew už byl v kuchyni jako expert a bez problému začal pomalu lít vodu do hrnce, zatímco Spriggan míchala. Chovatelka je už jen pozorovala.

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že Spriggan měl příležitost použít Zmatení, vím, že nerad bojuje a myslím, že má používání útoků spojené s negativními situacemi, tak tohle by mu snad mohlo pomoct asociovat útoky i s něčím jiným než s bojem, pomyslela si dívka.
      „Tak a teď budu potřebovat, abyste spolupracovali.“ Lilica připravila nádobu na džus a trychtýř. „Potřebuji, aby Sandshrew chytil hrnec a nadzvedl ho, aby se z něj dalo lít džus do té nádobky přes trychtýř a Spriggane, ty pak zmatením ten hrnec nahneš, ale jen lehce, aby se ten džus začal přelévat.“ Oba pokémoni kývli. Dívka držela nádobku a opatrně v ní přidržovala trychtýř, Sandshrew donesl horký hrnec, protože mu teplo nevadilo a Spriggan začala zmatením naklánět horký hrnec. „Pomalu, nespěchejte, buďte opatrní,“ instruovala je dívka.
      „Skvěle, nerozlili jste ani kapku.“ zajásala chovatelka, uzavřela nádobku s džusem a přesunula ji do ledničky.
      Pokemoni se posadili a začali si povídat, zatímco Lilica zanesla nádobí na umytí, nebylo toho moc, jen hrnec, metličky, vařečka a trychtýř.
      „Tak co měl jsem pravdu s tím kouzlením?“
      Ralts kývla.
      „Je to zajímavé že?“
      Další kývnutí.
      „Měls někdy čokoládu.“
      „Ne“
      „Tak to bychom ji měli zkusit. Je to to nejlepší jídlo na světě.“
      „Lepší než poke-pops?“
      „No jasně. Měl jsi poké-pops?“
      „Ano, od Lilicy“
      „Aha, to jsme vařili spolu, to jsem rád, že ti chutnaly.“
      „Važně?“
      „No jasně, moc se nám povedly, ale nejsou tak dobré jako čokoláda.“
      „A tu umíš uvařit?“
      „Ještě ne, ale jednou se to určitě naučím.“
      Lilica byla nadšená, že se Ralts trochu rozmluvila.
      „Nějakou čokoládu koupím, plánuju táboření v lese, tak ji tam můžu vzít a můžete si dát všichni v týmu.“ Usmála se dívka, která mezitím umyla a utřela nádobí. Sandshrew entuziasticky kývl, Spriggan se na ni stydlivě podívala a nakonec se zeptala. „Kdy začne kouzlo přátelství působit? Už víš na jakého pokemona ho použiješ?“ Dívka se zasmála.
      „Ještě nevím, komu ten džus nabídnu, ale myslím, že kouzlo přátelství už zafungovalo.“
      Oba pokémoni se na ni zvědavě zadívali.
      „Sandshrew, užil sis spolupráci se Sprigganem.“
      „Ano, byla to zábava.“
      „Spriggane, ty sis rád povídal se Sandshrewem, ne?“
      „Ano“
      „Není potřeba vypít tenhle džus, aby se někdo spřátelil, myslím, že vy dva jste se teď skamarádili, když jste ho vyráběli, teď je jen na vás, abyste na tom přátelství pracovali, aby mohlo růst.“
      Vysvětlila dívka. Oba pokémoni se na sebe usmáli a kývli.
      „Budeme na tom pracovat.“ ozval se Sandshrew .
      Ralts přikývl.
      Lilica se rozloučila s oběma pokemony a povolala je zpět do pokeballů a vytáhla džus z lednice. „Myslím, že tohle byl úspěšný den.“

      Vymazat
    3. Berry džus se ti podařilo získat. Odečteno 440 Yenů (recept, voda, oranžové barvivo, vstup).
      Vaření - 8%

      Vymazat