Pokud jste nikdy neslyšeli o tomto pojmu, zjevně nejste dostatečný poké-maniak. Je připojen k Route 205. Můžete tu narazit na spoustu rozmanitých pokémonů s různými povahami. Taktéž tudy prochází spoustu trenérů, které můžete vyzývat k boji!
 - Wurmple |
 - Cascoon (Lv. 1-17) |
 - Misdreavus |
 - Aipom |
 - Budew |
 - Beautifly (Lv. 5-14) |
 - Hoothoot |
 - Bidoof |
 - Buneary |
 - Dustox (Lv. 7-15) |
 - Nincada |
 - Munchlax |
 - Silcoon |
 - Murkrow (Lv. 10-18) |
 - Slakoth |
 - Heracross |
TRENÉŘI
Cheryl
Odměna: 300 Y, Combee med
Porazili ji:
Slaanesh, Hotaru
|
 Chansey  / Lv. 15Útoky: Egg Bomb Softboiled Refresh Softboiled |
||
 Chytač hmyzu Jack Odměna: 300 Y, Net Ball Porazil ho: --- |
 Wurmple  / Lv. 9Útoky: Tackle String Shot Poison Sting |
 Silcoon / Lv. 11Útoky: Harden |
 Beautifly  / Lv. 13Útoky: Absorb Gust |
 Lass Briana Odměna: 400 Y Porazil ji: Hotaru |
 Pachirisu  / Lv. 14Útoky: Bide Quick Attack Charm Spark |
||
 Eliyah, medituje Odměna: Náhodný orb Porazil ji: --- |
 Abra  / Lv. 14Útoky: Hidden Power |
||
 Lindsey, nemedituje Odměna: Náhodný orb Porazil ji: --- |
Abra / Lv. 15Útoky: Hidden Power |
Já se svými pokémony jsme vešli do části lesa s celkem vysokou trávou, ve které se schovávalo plno pokémonú. A mimo jiné i lidi. Jak jsme procházeli trávou, trochu jsme se ztratili a tak jsem nejistá koukala všude kolem. Nijaký směr jsem najít nemohla, ale zahlédla jsem dívku s hnědými vlasy a krátkou červenou sukní. "Um... haló?" Zavolala jsem a prodrala se travnatým porostem. "Ahojky. Asi jsem se ztratila." Řekla jsem a podívala se na ní. Dívka se na mě otočila a jaksi zvláštně se usmála. "Ahojky. Jmenuji se Briana a jsem členka skupiny Lass. Vyzývám tebe a tvé pokémony na souboj." Řekla sebevědomě. "Huh? Ale... P-počkat. Já nechci bojovat. Jenom jsem se chtěla zeptat, zda by jsi mi neukázala cestu. Chtěla bych se dostat na tréninkové pole, ale ztratila jsem se trochu." "Pokud mě porazíš, ukážu ti cestu na to pole." Řekla s úsměvem. Rozhlédla jsem se. Hmm, je tady nějaká lesní cesta, ale je to křižovatka a tak nevím, kudy bych se měla vydat... "Pokud tě porazíme, dostaneme i nějakou odmněnu?" Zeptal se Feny a Briana se usmála. "Tak jo. Platí." Řekla a já pochopila, že se z tohohle asi jen tak nevykroutím... "Kdo by se chtěl postavit Brianě a jejímu pokémonovi?" Netušila jsem, o jakého pokémona ale jde... těžko říct co udělat... "Já... Já bych to zkusila." Řekla Aurora a já, Feny i Tubby jsme se na ní překvapeně podívali. Opravdu to řekla? Opravdu chce sama bojovat? Nevěřila jsem, že jsem to slyšela a tak jsem se zeptala pro jistotu, zda to myslí vážně. Aurora se podívala stranou a maličko přikývla. Minule, když bojovala proti pokémonovi v Alole, se jí to hezky dařilo a byla jsem na ní opravdu pyšná. A to jí dodalo nejspíše nějaké to sebevědomí a chtěla opět slyšet, jak je šikovná a jak jí to jde, ode mě. Byla jsem na ní opravdu pyšná a objala jsem jí. "Jsi úžasná Auroro... Tak jo. Ty to zvládneš. Jsem si tím jistá." Usmála jsem se a pohladila jsem jí po krku. Byla tak odvážná a hodně se překonávala. Odvolala jsem jí do pokébalu a statečně se postavila před Brianu. "Vyhrává ten, kterého pokémon zústane stát poslední." "Bude to souboj jeden na jednoho a nepřivolám si dalšího pokémona." "To zní fér." Přikývla Briana a v ruce držela pokébal svého pokémona. I já držela pokébal Aurory. "Auroro, ty to zvládneš." Hodila jsem pokébal a přede mnou hned stála Aurora. Briana se usmála. "Šokuj je, Pachirisu!" Hodila svúj pokébal a před ní hned stál roztomilý Pachirisu. Ale nenechala jsem se oklamat roztomilostí a nevinným vzhledem. Potřebovala jsem se soustředit na souboj. Než jsem stihla cokoliv říct, Briana a její Pachirisu začali prvním útokem. "Použij Spark!" Zvolala. Pachirisu na jeho tváričkách zajiskřila jakýsi výboj energie a ta se proměnila na velkou elektrickou auru. Pachirisu se rozeběhl na Auroru a ta se na to překvapeně podívala. "Auroro, rozeběhni se proti němu." Chvilku zaváhala, ale nakonec poslechla. Běžela přímo čelem proti Pachirisu a Musashi se chytal za hlavu. "Zbláznila ses? Takhle dostane přímí zásah." "Jen klid. Dúvěřuj Hotaru. Ona ví co dělá." Řekl Feny a s klidem se díval na zápas. Když byli pokémoni od sebe jenom asi na dva metri, Pachirisu vyskočil a to byla šance. "Vpravo!" Zvolala jsem, Aurora odbočila a Pachirisu dopadl na zem a všechnu elektřinu tak uzemnil. Uf. Tohle bylo trochu riskantní... "Auroro, zastav se a použij Tackle." Aurora zabrzdila svúj běh a rozeběhla se zpět na elektrického pokémona, který se jí ale uhnul tím, že právě opět vyskočil.
OdpovědětVymazat"Pachirisu, použij Charm!" Charm? Nevěděla jsem úplně přesně, co tenhle útok dělá, ale když se Pachirisu připrčil, něco mi došlo. Tohle bude podobné Ikit, která použila svou roztomilost. Ale ne. Rychle, musím něco udělat. "Auroro, rychle, Ember!" Zvolala jsem a Aurora chtěla vyhovět, co jsem jí řekla. Postavila se na zadní, dupla a takhle dokázala rychle vytvořit svou kouli ohně přímo před sebou. Briana se zasmála. "Pachirisu, vyhni se té kouli." Opět náš soupeř neočekával, jaký druh útoku je Aurořin Ember. A když z koule vylétl jeden šíp a Pachirisu se uhnul, Briana neočekávala další a tak se Aurora dokázala trefit. Z osmi šípú se trefila dvěma, ale to nebyl vúbec špatný výsledek. "Skvěle Auroro!" Řekla jsem pochvalně. "Skvělý tah..." Řekla Briana zaskočená. "No jen počkej. Pachirisu, Quick Attack a pak Sparks." Pachirisu se na Auroru rozeběhl a na pár momentú zmizel z dohledu a najednou se objevil u Aurory, narazil do ní v plné rychlosti a pak znovu zazářil elektrickou energií a výboj poslal přímo do Aurory. Ta trochu zacouvala a maličko polekaně se podívala na mě. "Vydrž to prosím. Ještě moment. Auroro, Ember." "Pachirisu, uhýbej se." Řekla ihned Briana a než Aurora vytvořila kouli ohně, Pachirisu uskočil a začal šípúm uhýbat. Nevzdala jsem to ale. "Ember! A při tom běž na Pachirisu, Auroro." Řekla jsem a tak ona i provedla. Sice tím ztratila hodně z přesnosti, ale dostala se tak blízko k Pachirisu a dokonce ho i asi třikrát, nebo i více trefila. "Auroro, Tackle!" Aurora, když vystřelila poslední šíp, trefila krásně Pachirisu, který byl ve vzduchu a jak padal, doběkla k němu a nárazem ho srazila k zemi a odhodila ho tak kus od sebe. "Skvělá práce." Řekla jsem Pyšná Auroře. Viděla jsem ale na ní, že ty útoky jí pocuchali více než jen hřívu. Potřebuje si odpočinout... Doufám, že tohle na porážku Pachirisu stačilo.
VymazatPachirisu zbývá trocha energie, pohání ji však nadšení a víra v trenérku. Zápas pokračuje.
VymazatPachirisu, jak se zdá, to pořád nechtěl vzdát. "Auroro, zvládneš to?" "Jen žádný strach." Aurora mi zcela dúvěřovala a to mi dodávalo víru ve vítěztví. "Tak jo. Potom se zastavíme ve středisku." Řekla jsem a usmála se. "Auroro, použij Ember." Aurora na Pachirisu vyslala další ohnivé šípy, ale netrefila se ani jednou. "Pachirisu, rychle Charm." Tentokrát se nepovedlo přerušit útok a Pachirisu nádherně využil svou roztomilost. Maličko se přikrčil, podíval se na Auroru hrozně roztomilým pohledem a kolem něj najednou byli srdíčka. Aurora sr nejistě na tohle dívala. Nikomu by se nechtělo bojovat proti něčemu tak krásně rozkošnému... Neumím si představit například ani bojovat proti Ikit. A ta je neuvěřitelně roztomilá i svou povahou... Ráda bych jí opět viděla a zjistila jak se má ona i ostatní ze Slaaneshového týmu... Teď se ale musím soustředit. Touha Aurory bojovat byla trochu nižší, ale pořád tu byla velká šance. Všimla jsem si, že se boj jaksi trochu přesunul na prašnou cestičku, kterou se možná potom dostaneme do města. "Auroro, začni běhat do kruhu kolem Pachirisu." Znovu se jednalo o jeden z mých zvláštních požadavkú a přání, ale Aurora to vykonala. Rozeběhla se a začala běhat kolem Pachirisu. Ten byl zanedlouho zahalený hustým koudelem prachu a slyšela jsem dokonce i jeho kašlání. "Pachirisu, použij Quick Attack." Řekla Briana, ale její pokémon se nedokázal orientovat a tak Auroru netrefil. "Teď Auroro Tackle!" Aurora prudce odbočila a narazila do Pachirisu. Znovu kus odletěl, ale hodlala jsem souboj dokončit. Slunce nad námi krásně hřálo a já věděla, jak ho mohu využít. "Auroro, teď Ember a z výšky." Aurora před sebou vytvořila ohnivou kouli a jelikož teď byla zahalena prachem ona, Pachirisu nemohl vidět, kudy pújdou šípy, ale zároveň nemohla Aurora mířit. Jenom tušit. "To zvládneš Auroro. Pošli je všechny najednou." Řekla jsem a Aurora vyslala salvu pěti šípú vysokým obloukem nad sebe a využila tak záři slunce. Pachirisu oslepen paprsky neviděl letící šípy a tak se nevěděl kam uhnout. Pokud se aspoň dvěma šípy Aurora trefí, mohlo by to být dost na porážku.
VymazatPachirisu se tentokrát nezvedl. Briana ti odevzdala 400 Yenů a hned pospíchala do střediska, vyléčit svého pokémona.
VymazatPonyta - 3 levely, 5% zkušenosti v bojích
Po týmových bitvách jsem tak trochu... no... zbaběle utekla do lesa. Necítila jsem se na to, zústávat ve městě s tím, že mě budou lidé poznávat z televize. Proto jsem zamířila do lesa Eterna, kde jsem doufala, že najdu klid na... na pláč. Tohle bylo hrozné. Tak moc jsem se snažila své přátelé podpořit, aby se nevzdávali, ale... ale tohle bych nezvládla psychicky za žádných okolností. Ino i Lynnon nám dali neuvěřitelnou nakládačku... jejich pokémonúm jsme se nijak vyrovnat nemohli. A ještě horší bylo, že Lynnon byl právě koordinátor. Má o tolik více zkušeností a já... já se necítím jako že bych mohla proti němu stát ani jen v soutěži koordinátorú. Nezvládnu to... Feny, Musashi, Aurora i Tuby byli v tuhle chvíli v jejich pokébalech. Nechtěla jsem, aby mě viděli takhle. To jsem doopravdy nechtěla. Sedla jsem si na nějaký kámen a snažila se uklidnit se. Třásli se mi ruce a snažila jsem se nabrat nějakou sebedúvěru, nebo nějakou jistotu, ale nijak moc mi to nešlo. Najednou jsem ale přestala přemýšlet nad tím, co se stalo, a přestala jsem se litovat. Proč? Nebyla jsem tu sama... Něco kolem mě začalo šustit a prudce jsem se zvedla. "Haló?" Zavolala jsem a šla se kouknout, co to v tom houští je. "Kdo jsi?" Ozval se hlásek a z přítmí na mě koukli dvě zvědavé očka. "Ah... Ahoj." Pozdravila jsem se a utřela jsem si oči od zbytkú slz. "Jsem Hotaru." Představila jsem se a přišla jsem blíže k tomu... někomu. "Já jsem Misdreavus." Řekla jemným hláskem a Misdreavus vyšla z křoví. Pak se ke mně přiblížila tak rychle a prudce, že jsem se až zapotácela a spadla jsem a tak jsem se na dušího pokémona dívala ze spodu. "Jsi zajímavá." Řekla a dívala se mi hluboce do očí. "Nikdy v životě ani po smrti jsem neviděla člověka jako ty..." Pochopila jsem, na co asi naráží a rychle jsem sklopila pohled. "Nemusíš se mi vysmívat, vím, že je to strašné.." "Co tím myslíš?" Zeptala se mě trochu nechápavě a v klidu se vznášela u mě. "Mé oči... Vím, že to vypadá hrozně divně, když mám každé jiné. Ale nedá se to zmněnit..." "Proč bys to měnila? Jsou naprosto úžasné! Jak jsi je získala? A pročpak je máš takové? Stalo se ti něco, nebo tak?" Zahrnula mě otázkami. Upřímně se o barvu mých očí zajímala, co mě tak trochu překvapilo. "No... narodila jsem se s nimi takhle.. Je to genetická mutace zvaná oční heterochromie. To znamená, že mám každé oko jinak barevné. U lidí není běžná a pokud jí už někdo má, tak obvykle má v jednom oku jakoby dvě barvy najednou. Například kolem panenek žlutou a na krajích modrou. Tohle, co mám já je celkem extrémní heterochromie." Vysvětlovala jsem a podívala se při tom na Misdreavus. Ona mé oči přímo hypnotizovala a jakoby se do nich chtěla ponořit. Nevěděla jsem, jak se mám zachovat, nebo co mám říct a tak jsem se jen postavila. "Jak dlouho tu vlastně jsi?" "V lese? Snad celou věčnost. Nedaleko je strom, kde jsem se tak trochu zabydlela. Chceš vidět?" "Ano, moc ráda." Pousmála jsem se. Misdreavus mě vedla k velkému vyhořelému javoru. Bylo více než vidět, že je již mrtvý, ale i tak měl v sobě jakési kouzlo starého stromu. "Hezký." Řekla jsem upřímně a pohladila jsem ohořelé černé dřevo.
OdpovědětVymazat"Vždy, když je déšť, nebo bouřka, tak se schovávám do té duté části. Nikdo mě tady nevyrušuje a je tady hezký klid." "O tom ani nepochybuji." Usmála jsem se na ní a rozhlédla jsem se kolem. Opravdu hezké místo na bydlení pro ducha. "A jak dlouho tu vlastně bydlíš?" "Nevím, ale je tomu už pár zim." "Necítíš se tady trochu.. osamělá?" "Občas ano. Proto se toulám po lese a ráda pozoruji jiné lidi a pokémony. Občas se bavím tím, že je v noci trochu polekám, ale víš.. moc lidí tu v lese není." "I mě si trochu vyděsila, to ti musím říct." Zasmála jsem se. "Říkala jsi, že se jmenuješ Hotaru, viď?" Přikývla jsem na souhlas. "Věděla jsi o tom, že duchové, jako pokémoni, byli kdysi lidé?" "Opravdu? Ne, nevěděla, pověz mi víc." Řekla jsem se zájmem. "No... nevím, jak je to u ostatních, ale myslím, že my, Misdreavus, jsme předtím všichni byli lidé a pak jsme no... umřeli a stali se z nás pokémonní duchové." "Proč si to myslíš?" "Občas se mi stane, že se mi před očima zjeví nějaká... vzpomínka. Jednoduše útržek mé paměti. Múže to být místo, nebo člověk... Neumím to ovládat a zjevuje se to náhodně a sama tomu moc dobře nerozumím, ale... Je tomu tak." "Takže to jsou vzpomínky jakoby z tvého minulého života?" Přemýšlela jsem tak trochu nahlas. "Ano, myslím si to." Potvrdila mi Misdreavus a pak se kolem mě zatočila a znovu se zadívala do mých očí. "Pojďme spolu něco podniknout." Řekla s nadšením. "Tak jo, proč ne." Usmála jsem se. Její přítomnost mi byla celkem příjemná. Neznala mě z televize... a potkali jsme se před chvilkou, ale je velmi milá... teda, doufám že je a není to jen nějaká přetvářka. Možná jsem trochu najivní, že věřím hned všechno, ale... když je tak přátelská... "Múžem se projít a ukážeš mi to tady. Určitě máš nějaké své oblíbené místa." "To rozhodně. Všechny ti je ukážu!" Řekla radostně a hned jsme spolu vyrazili na hezkou procházku po lese. Cestou mi vyprávěla, jaké tu má kamarády, jaké spolu zažili dobrodružství, jaké vylomeniny vymýšleli... Byla zábava to poslouchat. A já jsem hlavně poslouchala. Ukázala mi palouček plný květin, oblíbený travnatý kopec, z kterého se v zimě rádi sáňkovali ona a její kamarádi z lesa na kusech kúry ze stromú... Zjevně neměla vúbec smutný živo, jak by se od ducha asi dalo čekat. "A co ty Hotaru?" "Já?" "Povídej mi něco i ty." Řekla a vznášela se přede mnou a jakoby couvala. "No... O mě toho není moc co vyprávět. Jsem koordinátorka, co takhle cestuje sem a tam se svými pokémony a hledáme dobrodružství." Usmála jsem se. "Ale teď... teď trochu pochybuji, zda jsem dobrá koordinátorka." "Proč?" "Zúčastnila jsem se týmových bitev. To je, že mí pokémoni budou bojovat proti pokémonúm jiného trenéra. No a... Vyhrála jsem jeden zápas. Pak mi dva trenéři dali pořádně na jevo, že jsem pořád jen nováček." Povzdechla jsem si. "Proti komu jsi vyhrála?" Zeptala se mě najednou. "Huh? Um... Suzuya. Asi ti to jméno nic neříká, co?" "Ani ne, ale když jsi prohrála ty, a ty jsi porazila Suzuyu, neznamená to, že i ostatní Suzuyu porazili?" Zarazila jsem se. Měla pravdu..."
Vymazat"Myslím, že se musí cítit ještě húře, než teď ty." Pousmála jsem se. "Máš pravdu. Já vyhrála aspoň ten jeden zápas, ale on... Byli tam mnohem silnější než my dva." "Tak to znamená, že jsi jen na začátku cesty." Usmála se Misdreavus a já se taky usmála. Na Suzuyu jsem úplně zapomněla a ano, musí se cítit ještě húř než já... ale jsem si jistá, že to nevzdá. "A já to taky nemohu vzdát." Zamumlala jsem si pro sebe. "Děkuji ti Misdreavus. Je mi teď o moc líp." "Rádo se stalo." Řekla zpěvavě a naši procházku jsme zakončili opět u vyhořelého javora. "Bylo mi s tebou moc příjemně Misdreavus. A děkuji, že jsi mi ukázala tolik zajímavého tady v lese. Díky tobě jsem si uvědomila, že musím začít pořádně na sobě pracovat a chci začít hned." "Co plánuješ?" Zeptala se a okouzleně se dívala na mé dvoubarevné oči. "Napřed si pújdu zatrénovat s pokémony. Omluvím se jim a naučíme se spolu nějaké nové útoky a taky bych ráda s nimi na nějaký společný výlet... Třeba do zahrad Gracidee." "Zahrady Gracidee?" "To je nádherné místo plné květin... je to jako nekonečná louka květú a jakoby.. vše zlé z tebe v tu chvíli odejde. Všechny zlé myšlenky." Usmála jsem se. "To musí být nádhera..." Řekla Misdreavus a koukla na svúj ohořelý strom. "Taky bych to ráda viděla.." Na chvilku jsem se zarazila. "No.. mohla bys... Kdyby jsi se chtěla přidat ke mně a mé partě... Určitě uvidíš nejen zahradu, ale taky další zajímavé místa. Pořád někam cestuju." Zasmála jsem se. "A taky by jsi mohla ochutnat nějaké dobroty z cukrárny, nebo tak. Ale je to celé na tobě. Chtěla by ses ke mně přidat?" Zeptala jsem se jí. Chtěla jsem jí dat na výběr a netlačila jsem na to, aby se ke mně "musela" přidat.
VymazatMisdreavus se rozhodla, že se k tobě přidá. Gratuluji, chytila jsi Misdreavus!
VymazatPo tak hezkém tréninku jsme to vzali zpět do města oklikou, abychom si užili zdejší přírodu a… narazili jsme na mě velice známou cestu. Cestu, kde jsme předtím narazili na Lass Brianu… Heh. Byl to zajímavý zápas. A možná by si ho někdy chtěla i zopakovat. Místo Briany jsme ale cestou narazili na někoho jiného. A nebyla jsem to já, kdo do dotyčné vrazil, ale Musashi. „Au…“ Spadl na zem a z keře se vynořila postava. „Omlouvám se… Jsou všichni v pořádku?“ Zeptala se milá dívka v zelených šatech. Není divu, že jí Musashi v tom křoví neviděl. Ani já si jí nevšimla. „Ne ne. Všichni jsou v pořádku. Co ty? Nestalo se něco?“ „Ne ne. Oh, kde je mé vychování? Jsem Cheryl.“ Usmála se na nás mile a já úsměv opětovala. „Jsem Hotaru. A omluv prosím Musashiho.“ „Nechtěl jsem do tebe vrazit.“ Řekl a pousmál se omluvně. „To nic.“ Kývla rukou. „Co tady děláš?“ Zeptala jsem se Cheryl a podívala se na jejího pokémona, který stál vedle ní. Hmm… Ne, tohohle neznám… „Čekám tu s Chansey na nějakého vyzyvatele.“ Ah.. takže pokémon se jmenuje Chansey… „Tak tady jeden je!“ Zvolal Feny a já se na něj překvapeně podívala. „Um… Jsi si jistý? Teprve teď jsme dotrénovali a… Nejsi unavený?“ Zeptala jsem se ustarostěně. „Blázníš? Nic mi není.“ Usmíval se. „Cheryl, když tě porazíme, dostaneme nějakou odmněnu?“ „No.. A-ano, to ano, ale..“ „Tím pádem je rozhodnuto. Jdu do toho.“ Řekl Feny a podíval se na mě. „Jdeme na to?“ „No.. Pokud by s tím Cheryl souhlasila…“ „Já s tím rozhodně nemám problém.“ Usmála se na nás a tak jsem vydechla a odvolala Fenyho do pokébalu. „Tak jo. Jde se na to.“ Pousmála jsem se a postavili jsme se kus od Cheryl. Ostatní si stoupli stranou, aby koukali na souboj. „Feny, jdi do akce!“ Zvolala jsem a vypustila jsem Fenyho. Ten už v ruce držel svúj klacík. „Chansey, ukaž, co v tobě je.“ Řekla Cheryl a vypustila svou Chansey. Zdálo se, že Feny je o něco silnější, než právě Chansey, ale nechci usnout na vavřínech. Pořád se múže stát, že to bude opravdu těžký protivník. A rozhodla jsem se zaútočit hned jako první. „Feny, použij Ember!“ Řekla jsem a Feny přikývl. Mávl klacíkem, zapálil ho a poslal na Chansey tři ohnivé kuličky. Mířili ale nad ní. „Chansey, nehýbej se, minul!“ Zvolala Cheryl a já se jen usmála. Když byli kuličky nad Chansey, zdálo se, že Feny minul, ale poté vybuchli v nádherný ohňostroj, který začal pršet na Chansey. Cheryl se překvapeně podívala na Fenyho, jelikož takovéhle něco rozhodně nečekala. „Chansey, tohle jim nedarujeme zadarmo.“ Usmála se Cheryl. „Chansey, Egg Bomb.“ Byla jsem opatrná a pozorovala jsem Chansey, co bude dělat. Chansey se napřed trochu oklepala, ale pak přikývla. Nechtěla zklamat svou trenérku. A Feny nechtěl zklamat mě. Chansey vyskočila do vzduchu, vytáhla ze svého vaku vajíčko a hodila ho na Fenyho. „Feny, uskoč!“ Zvolala jsem rychle a Feny se stihl tomuhle vybuchujícímu vejci vyhnout. „Výborně. A znovu Ember!“ Feny už tentokrát mířil na Chansey. „Chansey, uhni se a použij Softboiled.“ Řekla Cheryl pohotově. Chansey se vyhla všemu a potom se začala léčit. Ale ale… tohle se nám asi trochu protáhne. „Feny, Ember.“ Řekla jsem znovu. Chansey se sice doléčila, ale kvúli tomu, že používala Softboiled nestihla zareagovat a jedna z koulí jí vybuchli v obličeji. „Omlouvám se…“ Povzdechla jsem si. Tohle bylo možná moc.. „Feny, ještě Psybeam.“ Řekla jsem hned a Feny před sebe vystřel packu a na Chansey poslal salvu několika menších paprskú. Jen některé se trefili. „Chansey, oplatíme jim to. Egg Bomb.“ Řekla Cheryl a Chansey, i když byla opět zraněna, tak uposlechla a na Fenyho seslala bombu. „Feny, uhni se.“ Tentokrát jsme to ale nestihli a byla to docela rána… „Chansey, teď Softboiled a pak opět Egg Bomb.“
OdpovědětVymazatCheryl chtěla využít toho, že se Feny vzpamatovával z útoku, ale nechtěla jsem jim dát tolik času. „Feny, Psybeam a pak Scrach.“ Řekla jsem, Feny vyskočil na nohy, rozeběhl se k Chansey a hned po ní pálil paprskem. Co jsem si všimla bylo, že Chansey nemohla najednou použít svúj útok. „No jasně. Kdyby ho použila, tak se zraní výbuchem sama!“ Usmála jsem se a Feny mezitím škrábl Chansey a uskočil. „Chansey, rychle, Egg Bomb.“ Cheryl začínala trochu panikařit. Chansey vyskočila a chystala se zaútočit. „Feny, Ember a pak opět Scratch.“ Feny už začínal být unavený. Po tréninku a takovémhle zápase jde únava znát hodně… Ale poslechl mě. Napřed na Chansey vystřelil ohnivé koule a jelikož byla ve vzduchu, moc se uhnout nemohla. Poté vyskočil k ní a škrábl jí. Pak oba dopadli na zem a já doufala, že už to stačilo, protože Fenyho nechci přepínat na hranice sil.
VymazatChansey je sice lehce slabá v oblasti útoku, ale stále jí zbývá mnoho sil nazbyt. Na Chansey to nestačilo. V případě, že má Braixen dostatek sil, může pokračovat.
VymazatChansey, jak se zdálo, měla ještě plno energie a zápas pokračoval dál. Feny se trochu zadýchal. Přecijen, jsme byli po tréninku a tak už trochu unavený byl, ale… Ale nevzdávali jsme se. „O nic se neboj. Pokud budu unavený, jenom mě odnes do střediska. Budu v pořádku.“ „Ale Feny…“ „Neboj se o mě. Udělám vše, co bude třeba.“ Usmál se a já si povzdechla. Občas uměl být dost velký paličák, ale… I za to jsem ho měla moc ráda. „Tak jo!“ Řekla jsem odhodlaně. Jeho slova mě povzbudili a tak jsem se jaksi přestala bát. Není přeci z cukru. Ale i tak budu pořád opatrná. Ale musela jsem vymyslet nějakou strategii. Chansey a její Softboiled byli silné a i tak se dá vyhrát. Že unaví protivníka. Počkat… Ale tohle její léčení taky musí stát nějakou tu sílu, no ne? Ale… Co udělat, abychom mohli vyhrát? „Feny, použij Scratch.“ Řekla jsem a Feny se k Chansey rozeběhl, no ona se uhnula. No tak… mysli… nemúžeš panikařit, nesmíš se vzdát. Co bych mohla udělat? Nespoléhat se jen na jednu strategii… Ah ano. Upřímila jsem se jenom na jednu stranu a v tuhle chvíli jserm se dostala tak trochu do slepé uličky. To ale neznamená, že tu není cesta ven. Vždy je nějaká. A myslím, že jsem přišla na to, co udělat. Musím využít prostředí, Fenyho schopnosti, Chansey schopnosti brat do úvahy a určitě vyhrajeme. „Feny, vyskoč a Ember. Udělej clonu a pak Psybeam.“ Feny napřed zcela nechápal, tak se na mě otočil. Když mě ale viděl se usmívat, prostě se rozhodl to udělat. Vyskočil, na Chansey poslal Ember, který jí sice moc neudělal, protože výbuchúm se vyhla, ale když se opět podívala vzhúru, Feny už tam nebyl. Ten naopak díky síle z Ember mohl přeskočit Chansey a stál hned u ní. A poté na ní poslal jeden velmi silný paprsek Psybeam. „Chansey, Softboiled.“ „Nenecháme jí. Feny, Ember.“ Chansey se při Softboiled nemohla moc hýbat, jelikož se soustředila na léčení, tak to bude pro nás příležitost se ještě lépe trefit. A taky že jsme se trefili a Chansey se její léčení zcela nepovedlo. Pořád měla ale dost energie naprotiútok a tak se o to hned i pokusila. „Chansey, Egg Bomb.“ Řekla ihned Cheryl a Chansey na nic nečekala. Hned vytáhla ze svého vaku vajíčko, co začalo zářit a poslala ho na Fenyho. A pak ještě další dvě, tudíš na Fenyho letěli až tři výbušné vejce… Hmm, raději bych si z nich udělala třeba omeletu. Mňam… „Feny, vyskoč a odraz se od jednoho z těch vajec.“ „Hotaru, blázníš?“ Řekl s obavami Musashi. „Neboj se.“ Usmála jsem se. „Nehodlám se vzdát.“ Feny provedl, co jsem řekla a výbuch ho sice takhle zasáhl, ale pro nás to znamenalo, že mu dal i ten moment rychlosti, co jsem potřebovala. „Scratch a pak Ember!“ Díky rychlosti Fenyho Scratch udělal mnohem více škody než obvykle a pak, když použil Ember, tak trochu Chansey.. no… zapálil? Jakoby na ní zústali žhavé uhlíky… „Chansey, Refresh.“ Tohle bylo něco nového. Chansey se obalila jakýmsi zářivým světlem a když pohaslo, žhavé uhlíky z ní zmizeli. Ale pro naše štěstí, nevyléčilo jí to. Oba pokémoni teď vypadali unaveně, ale Feny se statečně držel. „Zvládáš to?“ Zavolala jsem na něj. „Jasně. Mě nikdo neporazí.“ Řekl sebevědomě. Tak jo. Ještě to zkusíme dotáhnout do konce. „Teď si zopakujeme Skok, Ember a Psybeam!“ Zvolala jsem naschvál nahlas, aby mě Cheryl i Chansey slyšeli, protože v tuhle chvíli budou jakoby očekávat, co a jak, ale… ale překvapíme je. Feny opět vyskočil a jakoby použil Ember, ale než to stihl, křikla jsem. „K zemi!“ Překvapeně nevystřelil a dopadl na zem a poslal na Chansey jeho ohnivé koule. Ta se jim uhýbala a tak si nevšimla, že jsme tenhle útok použili jako clonu a tak jsme mohli přijít co nejblíže a vypálit na ní silný a jediný paprsek Psybeam. Pak už jsem se jen modlila, aby to bylo dost. Feny už byl fakt unavený…
VymazatChansey byla poražena. Cheryl ti dala med a tvé vysloužené Yeny jako poděkování za zápas.
VymazatBraixen - 2 levely, 4% zkušenosti v bojích
K lesu míří vysoký, bělovlasý chlapec s ospalým výrazem ve tváři. Vedle něho si vesele ťape Piplup. Těsně před lesem se na chvíli zastaví a dívají se do lesa. "To je nádhera. Vypadá to tam jako v ráji." Řekne Nedsterino a usměje se na Sheldara. Sheldar opětuje úsměv a přikývne. "Tak vyrazíme do dalšího dobrodružství." Zakření se a spolu vykročí do lesa. Chvíli jdou po cestě a rozhlíží se kolem po lese. Nad hlavami jim prolétne pokémon, ale než ho zaregistrují, už je pryč v dálce. Pokračují po cestě až dojdou k rozcestí. "No a kudy teď, chceme přeci do města. Snad tu bude nějaký rozcestník." Rozhlédli se kolem a Sheldar popošel kousek po jedné z cest. "Podívej, tady je na kameni šipka a napsáno K městu." Nedsterino přešel blíž a podíval se na kámen a přikývl. "Tak tedy tudy." Zasmál se a pokračovali dál. Nic se nedělo, tak jen šli a povídali si. Po chvíli už viděli, východ z lesa. Usmáli se na sebe a zlehka zrychlili krok. Z ničeho nic se u cesty začalo hýbat křoví a z něho se vykolébal Munchlax. Nedsterino vyndal pokédex a přečetl si o něm informace. "No vida, to by byl dobrý přírůstek do týmu. Co myslíš Sheldare?" Sheldar si prohlédl Munchlaxe a podíval se na Nedsterina. "No, když myslíš, můžeme to zkusit." Podíval se zpět na Munchlaxe. "Tak půjdeme na to." Munchlax si jich nějakou chvíli nevšímal. Vypadalo to, jako když má v tlapkách nějaké ovoce a do něj byl pěkně zabraný. Tak Nedsterino a Sheldar došli blíže k němu. Najednou je zaregistroval a schoval si ovoce za záda. Vypadalo to, že se mu nelíbí jejich přítomnost. Poskočil zpět ke křoví, zekterého před chvílí vyšel a odložil tam svou kořist. Podíval se na Nedsterina s Sheldarem a zaujal bojovný postoj. "Tak půjdeme na to, Sheldare příprav se." Sheldar kývl a bojovně si stoupl naproti Munchlaxovi. "Jsem připravený." Nedsterino kývl. "Tak to roztočíme. Sheldare použij Bubble." Nedsterino ukázal vpřed a Sheldar zamířil a použil útok. Munchlax vyskočil a vyhl se tím bublinkám. Po dopadu na zem se rozběhl na Sheldar a vrazil do něj. "Ale ne, Sheldare jsi v pořádku?" Sheldar se jen oklepal a řekl. "Ano jsem, můžeme pokračovat." Nedsterino přikývl a podíval se na Munchlaxe. "Tak uvidíme co nám přinesl trénink. Rychle použij Peck." Munchlax stál blízko u Sheldara a ten ho svým útokem zasáhl. Munchlax udělal pár kroků zpět. "Rychle ještě Bubble, než se vzpamatuje. Sheldar hned bez myšlenek použil Bubble a obalil Munchlaxe bublinkami. Ten se oklepal a skoro všechny bublinky ze sebe dostal. "Sheldare ještě jednou bublinky, musíme být rychlejší." Sheldar znovu zabalil Munchlaxe do bublinek. "A hned použij Peck." Munchlax se chtěl znovu oklepal, ale než něco stihl, už ho začal Sheldar klovat. Munchlax po chvíli vypadal pěkně unavený. Sheldar přestal klovat a kousek ustoupil. "Myslím, že jsme to trochu přehnali. Asi byl slabý už když jsme ho potkali. Vezmeme ho rychle do pokémoního střediska." Řekl Nedsterino a hodil po Munchlaxovi pokéball. Ten se zavřel a začal se na zemi kývat.
OdpovědětVymazatMunchlax však nečekaně vyskočilz pokéballu!... a začal chrápat. Co dál?
VymazatChytání pokračuje.
Nedsterino se podiveně díval na Munchlaxe. "On spí. Jak mohl teda vyskočit z pokéballu." Zamračil se a koukl na Sheldara. "Sheldare připrav se na Peck." Sheldar se díval na Nedsterina a kývl. Otočil se ke chrápajícímu Munchlaxovi a připravil se na útok. Začal do Munchlaxe klovat. Několikrát ho klovl a Munchlax najednou přestal chrápat a otevřel oči. Vyskočil a do překvapeného Sheldara udeřil. Sheldar nestihl zaskočit a schytal přímý útok. "Tak to by šlo, začíná to být zajímavé." Usmál se Nedsterino a řekl. "Sheldare to zvládneme a budeme mít nového kamaráda. Chvíli to prosím vydrž, ve městě se stavíme hned v pokémoním středisku." Sheldar jen přikývl a soustředil se na protivníka. "Sheldare použij Bubble a hned po tom Peck." Sheldar použil Bubble, ale Munchlax to čekal a stihl uskočit. Ale bublinky mu lehce zakryly výhled a nestihl zareagovat včas aby se vyhl dalšímu útoku. Sheldar do něj zběsile kloval. Munchlax ho ale po chvíli odstrčil a použil Tackle. Sheldar nebyl připravený a schytal úder. Munchlax se přiblížil k Sheldarovi a chtěl použít další útok. Ale Sheldar se stihl vzpamatovat a odskočil dál. "Teď to zkusíme jinak, snad to vyjde. Nejdřív použij Peck a potom kousek uskoč a zasypej ho Bublinkami." Sheldar tak hned provedl. Skočil zpět k Munchlaxovi a než něco udělal, začal do něj klovat. Potom kousek ustoupil a použil na něj Bubble. Munchlax se nestihl z Klování vzpamatovat a celého ho pokryly bublinky. "Pojď ještě Peck, ale rychle než se dostane z bunlinek." Sheldar se rychle vrátil k Munchlaxovi a kloval ho. Munchlax se nemohl dostat z bublinek a Sheldar ho stále kloval. Po chvíli Sheldar přestal a poodešel. Munchlax už vypadal pěkně unaveně a ohlédl se po svém kousku ovoce, které si odložil u keře. Nedsterino pohled zaregistroval a řekl. "To jsi získal, než jsme tě potkali viď." Munchlax se podíval po Nedsterinovi a kývl. Nedsterino došel k ovoci a sebral ho že země. Přešel k Munchlaxovi. "Neboj, už ti nebudeme ubližovat." Konejšivím hlasem ho chlácholil a natáhl k němu prázdnou ruku. Munchlax se díval nedůvěřivě. "Počkej pomůžu ti od těch bublinek." Nedsterino z Munchlaxe sundal všechny bublinky a pozorně si ho prohlížel. "To bude asi tvoje, vezmi si to." Munchlax si vzal své ovoce a rychle ho zhltl. " Neboj mi ti ho nechtěli vzít." Mile se na něj usmál. Munchlax zamrkal a řekl. "Jak jsem to měl vědět. Je to moje mňamka a taky jsem si ji vysloužil." Nedsterino se usmál. "To jsem si myslel, vypadal jsi docela unaveně, když jsme na tebe narazili." Munchlax si stále prohlížel Neda. "Taky jsem byl. Musel jsem si ho vybojovat. Dva Munchlaxové mi ho chtěli vzít. Víš oni si že mě dělají srandu, že jsem menší než oni. Ale ukázal jsem jim co proto." Usmál se na Neda. "To věřím, nám jsi taky dal pěkně zabrat, i když jsi byl unavený. Mimochodem já jsem Ned a tohle je můj kamarád Sheldar." Sheldar přišel blíž a podal Munchlaxovi ploutev. "Ahoj, jsem Sheldar." Munchlax vzal ploutev do tlapky a potřásl. "Jsem Munchlax rád tě poznávám." Nedsterino se usmál a povídá. "No my jsme zrovna na cestě do města. Chceme si tam jít trochu odpočinout a dát si něco dobrého k snědku. Nechtěli jsme ti ublížit." Munchlax se mile usmál a koukal že Sheldara na Nedsterina a zpět. "To nevadí, možná jsem neměl vypadat tak nepřátelsky." Zasmál se a díval se na Nedsterina. "Víš, tak mě napadá. Jestli si musíš jídlo takhle vybojovat a ještě si s tebe ostatní dělají srandu. Tak by ses mohl přidat do naší party. Potom bude s mít jídla dost a taky kamarády, na které se můžeš spolehnout. Viď Sheldare." Sheldar se podíval na Nedsterina. "No, nový člen do naší skupiny se může hodit. Budeme mít víc možností expit." Usmál se. Nedsterino se podíval na Munchlaxe. "Tak co na to říkáš. Chtěl bys se ke mě a Sheldarovi přidat a jít do města na dobrou sváču?" Vřele se na Munchlaxe usmál a čeká co mu odpoví.
VymazatMunchlax zívl, skoro jako kdyby byl schopný za minutku usnout. Pak se podrbal ledabyle na břiše a krkl si. "Jasně! Mám celkem hlad," odpověděl.
VymazatGratuluji, podařilo se ti chytit/přemluvit Munchlaxe!
Vešla jsem do lesa spolu se svým dobrým společníkem, Riolu Musashim. Chtěli jsme se spolu jít někam projít a les se nám zdál být jako výborná volba. Po nejchladnějších měsících už se na nás krásně usmívalo a hřálo sluníčko, mohli jsme slyšte Pidgey, jak oslavují hřejivé slunce, stejně jako my. Den se zdál být klidný a ničím nerušený. Ale najednou jsme znenadání narazili na velice zvláštního pokémona. Buneary, to jsem poznala i bez pokédexu, který se skutálel z nedalekého kopce, vypadl ze křoví a se postavil před nás, a i když se jemně třásl a asi se i maličko bál, přesto na nás zvolal svým hláskem. „Hej… S-stát!“ Zastavili jsme se s Musashim, podívali se napřed jeden na druhého stejným tázavým pohledem a poté jsme se opět podívali na Buneary. Asi to byla teda samička, soudíc podle hlasu. „Nemúžete projít dál.“ Tohle mě překvapilo a taktéž Musashiho. „Proč ne?“ Podivil se Musashi. „Protože… protože…“ Buneary sklopila své uši a znejistila. „Protože vás chci vyzvat na souboj…“ Nasucho polkla. Bylo jasné, že má z toho obavy a že je z toho nervózní maličko, i když jsem netušila proč. „Tak jo! Nikdy neodmítnu vyzyvatele.“ Usmál se Musashi, ale já ho ještě zastavila, než by doopravdy začali oba bojovat. „Mohla bych mít otázku? Proč nás chceš vyzvat?“ Buneary se usmála již trochu sebejistěji. „Protože chci být nejlepší Buneary!“ Jo, to dává hodně velký smysl… Ne, ani trochu. „A když nás vyzveš na souboj, jak tím dosáhneš to, že budeš nejlepší Buneary?“ „No… Budu moct říct, že jsem silná a že jsem něco dokázala.“ Nechtěla jsem s ní tak úplně zápasit. Normálně by mi to nedělalo problém, ale tahle Buneary má, jak se zdá, podkopané sebevědomí a tak by nebylo zlé jí ho zlepšit. „Dobře tedy. Bude souboj. Ale mám podmínku.“ „Jakou?“ „Nepújde o zápas, ale o turnaj.“ Usmála jsem se. Musashi se na mě otočil. „Co je na zápase špatného?“ „Turnaj bude větší zábava. Tam budete moct oba ukázat, co je ve vašich silách. Turnaj bude z několika disciplín a ten, kdo vyhraje více jak polovinu z nich bude oficiální vítěz.“ „A jaké budou ty dis… disi…“ „Disciplíny.“ Skočila jsem tázající se Buneary do řeči. „Tak… Běh na rovné trase, běh přes překážky, nejvyšší skok, výdržová soutěž, kdo dohodí dál kamenem…“ Začala jsem jmenovat nějaké, které soutěže z olympijských her, které jsem znala. „To zní jako legrace.“ Usmál se Musashi. „A bude to pro oba víc fér. Víte, nejste stejní. I když je to samozřejmé, ne každý si to uvědomí. Nejste stejní a tak jste každý lepší v něčem jiném. Ale to nebude znamenat, že je někdo lepší, nebo horší.“ Pousmála jsem se. „Bude to znamenat, že v něčem jste talentovaní a úžasní a jedineční.“ Pohladila jsem Musashiho po hlavičce a Buneary maličko zastříhala oušky. Jakoby i ona chtěla takové povzbuzení, nebo možná dokonce pohlazení. Pak se ale koukla stranou a zeptala se. „Čím začneme?“ Já se pousmála. „Tak třeba tím během na rovné trati.“ Vzala jsem větvičku a začala s ní značit začátek a poté i konec trati. Neudělala jsem jim nijak velkou, nejdeme běhat maraton. Jen krátký závod. Na konec jsem si stoupla, abych mohla být rozhodčí a rozhodnu tak, kdo doběhl první. „Připravte se oba na začátek! Na teď vystartujete a poběžíte tak rychle, jak dovedete!“ Usmála jsem se. Jak se zdálo, dnešek bude ještě velice zajímavý den. „Tři, dva, jedna… Teď!“ Tleskla jsem a oba vystartovali. Musashi měl skvělý start, ale Buneary měla taky silné nohy, takže závod byl doopravdy vyrovnaný a oba utíkali, jak jen mohli.
OdpovědětVymazatA nakonec? Jako první doběhla Buneary a to díky tomu, že natáhla své ouška před sebe. „A vítězem je Buneary!“ „To není fér, to byl podvod!“ Hned řekl zadýchaný Musashi. „Bylo to fér. Cíl dosáhla jako první. Využila svou výhodu krásných oušek.“ Usmála jsem se. „Neudělala nic, co by nebylo fér. Ale bylo to vyrovnané.“ Usmála jsem se na Musashiho a pohladila jsem ho po hlavičce. „No… tohle nebyla jediná soutěž, viď?“ Pousmál se maličko. „Přesně tak. Přijde chvíle a ty zazáříš jako ta největší hvězda.“ Řekla jsem povzbudivě. To Buneary překvapilo. „Skvělý závod Buneary.“ Řekla jsem pochvalně. „Ty nejsi naštvaná na svého pokémona, že prohrál?“ Podivila se. „Jistěže ne. Oba jste do toho dali vše. A to je dúležité. Porazila jsi ho. Ale to neznamená, že zbytek vzdáme. Další disciplína bude skok do výšky.“ Usmívala jsem se a Buneary přikývla. První výhra jí dodala sebevědomí, takže se na další soutěž začala i těšit. Z nějakých rovných větví jsem vytvořila rám, kde budu přivazovat větvičku pořád výše, abychom zjistili, kdo z nich výše i vyskočí. Mohla bych jí držet, ale to by nebylo pak fér vůči Buneary, protože by si mohla myslet, že když bude Musashi skákat, tak mu to schválně snížím. Sice by to nebyla pravda, ale chci, aby to bylo pro oba z nich fér. „Tak jo. Nemáme to jak úplně přesně změřit, takže začneme asi na jednom metru.“ Oznámila jsem. „A múžeme to pak zjistit i přesně?“ „Zajisté. Pokud budeme chtít, takovouto věc i s žíněnkou mají v tréninkové hale ve městě. A jelikož tu žíněnku nemáme, tak vás budu chytat.“ Usmívala jsem se. „Kdo chce začít jako první?“ „Já, já prosím!“ Zvolal Musashi a Buneary ho nechala skákat jako prvního. Musashi se rozeběhl a pak u konstrukce z větví skočil. Metr zvládl přeskočit a chytila jsem ho do náruče, aby ho dopad na zem nebolel. „Výborně, zvládl jsi to.“ Usmála jsem se. „Teď ty Buneary.“ „Nic to není! Dáš to.“ Usmál se Musashi a pozoroval Buneary, která se rozeběhla stejně jako Musashi a skočila. Přeskočila klacík, ale všimla jsem si, že její krásné ouška jí asi budou dělat potíže, protože při skoku je múže stáhnout a tak strhne větev. Zachytila jsem jí a když se opět postavila, jakoby se jí rozzářili očka. „Tak jo. Teď to dám trochu výš a pak to zkusíte znovu.“ Usmála jsem se a když jsem dřívko dala výše a Musashi i Buneary jej přeskočili. Když jsem navýšila klacík podruhé, začínalo to být zajímavé. Buneary si taky všimla, že její uši jí trochu zavazají a tak si je při skoku držela, ale když skočila, její levé ouško vyklouzlo a při výšce asi metra a třicet centimetrú schodila klacík. „Ah ne…“ Řekla posmutněle. Byla ráda, že běh vyhrála, ale teď? Teď prohrála… „Jo! Jsem nejlepší!“ Jásal Musashi. „To nic Buneary. Skoro jsi to zvládla. Máš úžasné nohy. A tvé ouška za nic nemohou. Nic se neděje. Určitě vyhraješ další disciplíny, ano? Nevzdávej to.“ Chtěla jsem jí povzbudit, aby to nevzdala. „Navíc… nemúžeš se přece zlobit na tak krásné ouška jaké máš ty.“ Usmála jsem se. Začínala ve mně skrsat jakási myšlenka… Že by se k nám přidala? Že by mohla cestovat s námi? Bylo by to hezké. Aspoň myslím, že by to bylo hezké. Jak se zdá, tady v lese jí nikdo asi jen tak nedocení, když musela vyzvat náhodného kolemjdoucího, aby snad někomu dokázala, že je skvělá. „Ale… kvúli nim jsem to nezvládla.“ „Možná ano, ale zároveň ti pomohli vyhrát v běhu.“ Vydechla jsem. „Nic není jenom černé anebo bílé, víš má drahá?“ Pak jsem se postavila. „Tak? Co zkusíme jako další?“ „Třeba… házení nějakého kamene, nebo tak?“
VymazatNavrhl Musashi a napl svaly na rukách. „Jsem silák. Uzvednu toho hodně.“ Trochu se předváděl. A to bylo u něj roztomilé a hezké. Nevytahoval se něčím, nijak si nevymýšlel. Slabý není. Jenom si občas maličko přibarvuje, heh. Ale to je prostě Musashi. A my ho máme moc rádi. „Tak jo. Napřed zvedání, kdo uzvedne těžší kámen a pak házení kamene do dálky.“ Na to házení musím být hodně opatrná. Nechci abychom hodili kámen na nějakého pokémona. To bych nechtěla. Přišli jsme ke skalce a tam bylo na hromadě několik skal a balvanú. Trochu jsem je protřídila a prohrabala. Nakonec jsem vybrala asi deset, které byli postupně těžší a těžší, ale přiměřené jim dvoum, aby je dokázali uzvednout. Alespoň podle mého odhadu. Pokud to tyhle nerozhodnou, najdeme pak spolu ještě těžší, ale myslím, že tyhle budou absolutně stačit. „Tak jo. Musashi? Zvedni kámen číslo jedna.“ Ukázala jsem na ten nejmenší z desíti, co jsem vybrala. Přišel k němu a zvedl ho. Nebylo to nic obtížné. „Tak. Jakoby to nic nebylo.“ Usmíval se a pak kámen pustil. Buneary šla jako další a taky první kámen zvedla bez větších potíží. Akorát, když ho pustila, maličko nadskočila. „Vše v pořádku?“ Zeptala jsem se a ona přikývla. „Ano.“ „Dobře. Múžeme pokračovat. Teď druhý kámen.“ Musashi i Buneary ho zvedli. Výborně. Rozhodně to není žádná nuda, protože by to skončilo hned. Oba se doopravdy snaží být nejlepší. A tak jsem si pak tak říkala, jaké by to bylo skvělé, kdyby mohli trénovat spolu, když se snaží se navzájem překonat a u toho se i hezky baví. Nicméně, oba pokémoni zvládli zvednout i druhý balvan. Při tom třetím Buneary maličko zavrávorala. „Oba máte silné nohy. Pokuste se toho využít ve svúj prospěch.“ Poradila jsem jim. Ten, co na to přijde bude mít rozhodně výhodu. „Využít sílu noh?“ Zamyslela se Buneary a zkusila to trochu jinak při pokuse zvednout již čtvrtý kámen. Namísto toho, aby se ohla a pacičkami zvedala ten kámen, trochu se přikrčila, chytila kámen a jak své nožky narovnávala, tak kámen nadzvedla. Maličko se jí snad až rozzářili očka, jak viděla, že to dokázala. „Páni. Je to velká pomoc… um… Děkuju.“ Pousmála se na mě a já byla spokojená, že jsem mohla pomoct. A po jejím vzoru to zkusil i Musashi. Ohnout kolena, vzít kámen… „Povedlo se!“ Zvolal a skálu pak pustil s menším zaduněním na zem. Poté přišel poslední kámen, co jsem prozatím přichystala. A nakonec se ukázalo, že mám celkem dobrý odhad a pět závaží na zvedání naprosto stačilo. Musashi to zvládl, opět s pomocí techniky zvedání s pomocí nohou a ne zad. Ale Buneary se to už bohužel nevyvedlo a tak si Musashi připsal druhou výhru, zatím co ona zústala na jedné. „Tohle nemá smysl…“ Fňukla smutně. „Ale ale. Nevzdávej to.“ Povzbudila jsem jí. „Jo. Už dlouho jsem neměl tak dobrého vyzyvatele.“ Řekl Musashi a já se snažila vzpomenout si, zda vúbec byl nějaký před Buneary, ale nechala jsem to tak. „Další je házení kamene do dálky. No tak. Zvládneš to.“ „Tak… jo…“ Napřed musíme najít nějaký hezký a kulatý kámen.“ Řekla jsem a dali jsme se do hledání a při tom jsem se naklonila k Buneary. „Poradím ti. Zkus ten kámen hodit tak, že ho vezmeš do uší, budeš se točit a pak ten kámen hodíš.“ „Myslíš, že to zvládnu?“ „To nezjistíš, dokud to nezkusíš.“ Mrkla jsem a pak jsem hledala kámen (zde…) který by se mohl na tohle házení hodit. A našla ho nakonec Buneary. Takový hezký, do dlaně… Oba jej mohli bez problémú házet.
VymazatNež se ale s házením začalo, musela jsem se ujistit, že nikomu neublížíme, takže jsem musela přesvědčit několik Metapodú a Caterpie, aby se přesunuli trochu stranou. „Tak jo. Budete házet jen tímhle směrem, ano?“ Zvolala jsem a ukázala jsem jim kudy. Pak jsem šla za nimi a udělala jim čáru. „Za tuhle nesmíte překročit, aby to bylo fér.“ Oba přikývly. „Tak jo. Máte jen jeden hod. Tak se snažte.“ Chtěla jsem dát tři, ale místní pokémoni mi to neodsouhlasili, tak se musíme spokojit s jedním pro každého. Je to málo, ale lépe než nic. „První bude házet Musashi!“ Zavolala jsem jim z povzdálí, abych jim udala směr, kterým mají kámen házet. Musashi se nadechl, vypl hruď a šel ke kameni. To nadechnutí dlouho ale neudržel a tak mu ta velká a svalnatá hruď trochu splaskla. Bylo roztomilé, jak se snažil předvádět, ale to mu asi raději neřeknu. Už slyším jak říká, že silní bojovníci a velké hvězdy ve filmech jsou silní, ne roztomilý a mrzelo by ho, že jsem to řekla. Občas je lepší si něco nechat jen pro sebe. Nicméně, když Musashi hodil kámen, nebylo to vúbec špatné a když jsme to odměřili, bylo to 8 krokú. „Skvělá práce!“ Objala jsem Musashiho a hned se radoval, jak se mu to povedlo a pak jsem dala skálu Buneary. „Mohu… Mohu ti zkusit dát radu?“ Zeptala jsem se a ona přikývla. „Roztoč se. Když budeš ten kámen držet a roztočíš se, určitě doletí dále, než normálně.“ Podívala se na mě překvapeně a když jsem jí dělala vztyčný bod, podle rady se roztočila a kámen odhodila do dálky. A po měření vysvitlo, že dohodila 10 krokú daleko. „Páni, to bylo úžasné…“ Řekl Musashi. „To mě musíš někdy naučit!“ Usmál se na Buneary a i ona se usmála na něj. Pak ale přicupitala ke mně. „Mohu… se zeptat?“ „Jistě, jen se ptej.“ „Jak tě napadlo, abych se zatočila?“ „Hmm… řeknu to takhle. Víš, co jsou trenéři a koordinátoři, viď?“ Pokývala hlavou, že ví. „No. Trenér se snaží najít zpúsoby, jak pokémonúm dát sílu, obratnost i útoky k boji. Koordinátoři jsou jiní. Místo toho, abychom se zaměřili na sílu, hledáme zpúsoby, jak nějaký útok zmněnit tak, aby byl krásný a zároveň účinný.“ „Útoky a krásné?“ „Ale zajisté. Například, Musashi se naučil Quick Attack. Chceš ho vidět?“ Zeptala jsem se Buneary. „Ano prosím.“ Přikývla. „Musashi? Předvedeš Buneary svúj Quick Attack?“ „Ano! Už dlouho jsem ho nezkoušel, viď?“ Rozzářil se. „Je hrozně moc cool!“ Řekl a pak, na múj povel vyrazil skrz trávu rychlým během, pak najednou jakoby zmizel díky silnému odrazu a pak s výskokem udělal otočku a kopl do trsu trávy, který skoro vytrhnul. „Skvělá práce! Pořád si to pamatuješ dokonale.“ Usmála jsem se a podívala jsem se na Buneary. „Vypadalo to nádherně!“ Pousmála jsem se. „Přesně tak. A o takový dojem jde.“ Vydechla jsem. „Chtěla by jsi i ty něco takového umět?“ Zeptal se Musashi, když se k nám vrátil a Buneary okouzleně přikývla. „Jednou určitě. Až trochu zesílím.“ Usmála se a já vydechla. „Jinak, víte, kdo se stal vítězem téhle naší olympiády?“ „Kdo?“ „Kdo?“ Zeptali se a já se zasmála. „Oba! Oba jste vyhráli. Musashi vyhrál skok do výšky a zvedání kamene. A Buneary, ty jsi zase zazářila v závodě a zvítězila v hodu kamenem.“ „Takže… nerozhodně?“ Podíval se na mě Musashi a já mu podala jeho šálu, kterou jsem mu pak i uvázala. „Já chtěl vyhrát…“ Zamumlal a obrátil se k Buneary. „Příště… příště neprohraju!“ Řekl a pousmál se. „Byla jsi skvělým soupeřem. Moc mě to bavilo. A do příště se zlepším.“ Buneary výsledek překvapil, i to, jak se zachoval Musashi. Ale nic neříkala. Teď jsem do toho vešla já. „Buneary, poslyš.
VymazatNevím, zda by sis chtěla, ale… ale byla bych ráda, kdybys se k nám přidala. Do našeho týmu. Mohla by jsi s Musashim trénovat častěji a… A s velkou radostí tě naučím nějaké nádherné útoky, jako jsem Musashiho naučila Quick Attack. Co ty na to?“ Usmála jsem se. „Vidím v tobě krásné poupě, které potřebuje trochu péče, hodně lásky a vykvete s tebe nádherný květ.“ „Ale ona není kytka.“ Pousmála jsem se nad Musashim trochu. „Tak? Co myslíš? Chceš se mnou jít a zažít nějakou zábavu?“
VymazatBuneary se rozhodla, že s tebou půjde.
VymazatGratuluji, podařilo se ti chytit Buneary.