Jeskyně Turnback se nachází v Sendoff Spring. Tato jeskyně je jedno velké bludiště. Pokud se vám podaří dostat do hlavní místnosti za méně času, dostanete speciální položku. Říká se, že v této jeskyni se nachází portál, který spojuje tento svět se Světem zkreslení - světem, odkud pochází Giratina. Neexistuje žádný zaručený způsob navigace v jeskyni, cesta je náhodná při každé nové návštěvě.
CHYTÁNÍ
 - Bronzong |
 - Golbat |
 - Lunatone |
 - Cubone |
 - Duskull |
 - Chingling |
 - Ekans |
 - Chinchou |
 - Lickitung |
 - Solrock |
 - Venonat |
 - Murkrow |
PŘEDMĚTY K NALEZENÍ
Zlatý nuget, 
Reaper's cloth, 
Kůstka, 
Lano, 
Rare Candy
Tato jeskyně byla kdysi hlavní chrám pro pokémona druhého světa, Giratinu. Nyní je však opuštěné a chrám zapomenut - vevnitř jsou pouze zbylé pilíře a hlavní oltář. Na zemi jsou pozůstatky ornamentů, na kterém byla kdysi Giratina vyobrazena. Toto místo již není posvátné, protože bylo kdysi v minulosti znesvěcené cizí krví. Prostor do chrámu je uzavřen a veřejnosti není přístupný.
Vcházím
OdpovědětVymazatPřed tebou se táhla dlouhá chodba, která byla šedivá, neosvětlená. V dáli se po pár minutách chůze mohla objevit dvě světla - to byly pochodně na obou stranách chodby. Dále zde nebylo nic zajímavého, alespoň prozatím.
VymazatIno si prokřupla prsty a po vstupu do jeskyně chvíli zaváhala. Jeskyně nevypadala sice slibně, alespoň prozatím, ale rozhodně ne tak děsivě, jak by si představovala. Pomalou chůzí se rozešla tedy tmou, než postřehla světlo, ke kterému se začala přibližovat značně rychleji, než tou černočernou tmou. Její očka se zadívala na dvě pochodně a bez dalšího rozmýšlení si jednu z nich vytáhla. Usoudila, že pokud tu nejsou všude, určitě se jí světlo hodit bude.
VymazatSe sevřením louče se vydala pomalu vpřed.
Jakmile jsi jednu pochodeň vytáhla, ozvalo se: "To je ale neslušná holka!" zvolal jeden hlas. Další hlas jako souhlasně řekl: "Že jo! Sebrala si to, jako kdyby jí to patřilo!"
VymazatIno se otočila, když zaslechla hlas rozléhající se chodbou. "Umm..." Zamumlala tiše a nervózně se pordbala na zátylku, zatímco louči poslušně vrátila.
Vymazat"Já se... Omlouvám?" Omluvila se do prázdnoty.
"Měla jsem se nejdříve zeptat, chyba na mé straně." Uznala nakonec, souhlasně kývla hlavou a na tváři se jí objevil menší úsměv.
"Pokud je tohle neslušné, tak je také neslušné s někým mluvit takhle, bez ukázání..." Zkřížila naopak ale ona ruce na hrudi a klepala nohou nervózně o zem.
"Ne, to je v pořádku," ozval se třetí hlas z toho samého směru. "Jasně, omlouvej se! Jsi tady ta, která se má omluvit!" zvolal další hlas, který tě předtím nazval neslušnou.
Vymazat"Neslušné?!" vyjekl. "To není naše vina, že nevidíš do tmy, neslušná ženská! Je přece neslušné, když nepřijdeš přímo pod nos zloději? Jsi špatný člověk, co když nám ublížíš?" Pak se však pokémoni pohnuli a do světla pochodní vešel... jediný Murkrow.
Po dalším monologu a větách, které od sebe zněly velmi odlišně se Ino neubránila tichému smíchu. Bylo to jako hádající se bratři, kteří by se nemohli dohodnout. Když se konečně ukázaly oné hlasy ve světle... Tedy, spíše jeden hlas? Ino byla značně překvapená a zmatená. Hleděla na Murkrowa a hlavu naklonila zvědavě nastranu.
Vymazat"Nejsem zloděj, uznávám, že to ode mne bylo neslušné, ale hele, já tu louči nehodlala ukrást, jasné? Jenom nechci zakopnout a něco si udělat, to je vše. Mírumilovně bych ji při odchodu zase vrátila. Jsem tu přeci jenom prvně a určitě to není z důvodu, abych někomu ublížila, co bych z toho měla a proč bych to v první řadě dělala. Těší mne, mimojiné, jsem Ino. Hodláte mě nechat projít, přidat se, nebo mi uhnout v cestě?" Na tváři se jí objevil přívětivý úsměv, čekajíc na "jejich" odpověď.
"Jasně, pak bys ji určitě vrátila," usmál se Murkrow, ale pak se hned zamračil. Vyšel z něj hlubší hlas. "Anebo je to jen výmluva! Nemůžeš projít!" zvolal. Pak se ale jeho výraz změnil na jemný, laskavý. "A-ale vždyť hezky poprosila, ne? Můžeme ji nechat projít," usmál se pokémon... a doslova se začali zmateně hádat, až se Murkrow začal sám mlátit křídly.
VymazatIno nesouhlasně zakroutila hlavou. "Koukám, že se mnou dva z vás souhlasí, tak poslouchej, ty třetí paranoidní ptáče, opravdu vám nic nechci udělat. Podívej, louče je zpět tam, kde byla, už tu nic, co mi nepatří, nevezmu. Dobrá? Můžu se ti klidně i zapřísáhnout." Opět se mírně pousmála a na chvíli se odmlčela.
VymazatKdyž se ale poté začali handrkovat, na tváři se jí objevil zamračený výraz.
"Hej hej, notak, tohle se přeci nedělá... Nechte se, jste jako malé děti a mně říkáte, že jsem nevychovaná. Měli byste se naučit respektovat jiný názor... A vůbec, máte nějaká jména? Já se již představila, tak bych ocenila ta vaše..." Ino dopověděla a oddechla si. Raději se otázala v množném rodě, neboť nechtěla onoho pokémona jakkoliv urazit. I kdyby trpěl nějakou DID poruchou, hodlala to momentálně plně respektovat a raději se přizpůsobit.
"Dva?" podivil se Murkrow. "Já taky nesouhlasím!" zvolal další hlas. Poslušně si tě však vyslechly všechny hlasy a pak Murkrow přikývl.
Vymazat"Tak jo," usmál se.
"Malé děti! Mně je padesát!"
"A mně zase pět! Takže má pravdu!"
"Ne úplnou, ale!"
"Ne, nemáme jména!" zvolal jeden hlas. "Jsme jednoduše Murkrow," usmál se pokémon. "Těší nás!"
"Popravdě jsem vás moc ráda poznala, ale myslím, že své rozhodnutí nakonec přehodnotím. Jste zlatí, ale omlouvám se, ale nejspíš vás opustím... Mějte se tu pěkně! Možná se vrátím." Ino si povzdechla a pokrčila rameny. S omluvným výrazem se otočila a pomalu se dala na odchod.
VymazatOdcházím
Murkrow na tebe zmateně hleděl, dokud jsi neodešla. Povedlo se ti jeskyni opustit.
VymazatVchádzam
OdpovědětVymazatPo vstupu do jeskyně se začala táhnout kamenná chodba do tmy. Nic se v ní momentálně nenachází, ale po pár desítkách kroků se dělí na dvě chodby. Obě černo černé ve tmě, z jedné se ozývá cosi, co znělo jako ťukání do zdi. Druhá chodba byla naprosto klidná, žádný zvuk.
VymazatKterou chodbou se rozhodneš jít?
Kam to asi vedie? Azria opatrne kráča dopredu a žmúri v tme, kým nenarazí na priedel. Automaticky sa vydá za zvukom ťukania v jednej z chodieb. "Ahoj, je tu niekto?" Prenesie so zvedavosťou v hlase do tmy.
VymazatNic se neozvalo. V dáli se však objevila silueta malého pokémona. Cosi dělal, vypadalo to, že ťuká do zdi něčím. Klacíkem? Kamenem? Každopádně, když uslyšel tvé blížící se kroky, stáhl se trochu zpět, ale neutekl.
VymazatAz sa pozrie najprv na pokémona, potom do steny. "Zapadlo ti tam niečo?" Zaklope hánkami blízko miesta, kde pokémon pred chvíľou ťukal. "Alebo... len trénuješ?" Povie, a zazubí sa na pokémona.
VymazatPokémon se prudce otočil za tvým hlasem. Byl to Cubone, ale oči měl... zvláštní. "Promiň, rušil jsem tě?" ozval se. Posmutněl. "Nevidím. Hledám svého kamaráda, ale... no, jsem slepý. Pořád narážím do stěn," povzdechl si. Necítil, že bys byla špatná osoba, přeci jen tvůj hlas zněl velmi příjemně.
VymazatAz sa ešte nikdy nestretla so slepým pokémonom. Vlastne jej ani nenapadlo, že by mohli byť slepí. Ako tu asi prežíva? Pomyslela si a narovnala si šiltovku.
Vymazat"Tak to ti toho kamaráta pomôžem nájsť, ak nemáš nič proti. Mimochodom, volám sa Azria." Snažila sa k nemu rozprávať normálne, vedela, že to môže byť nepríjemné keď sa k niekomu so znevýhodnením správajú ako k dieťaťu alebo mu poskytujú špeciálne zaobchádzanie aj tam, kde to nepotrebuje.
"Ako tvoj kamarát vyzerá?" Spýta sa Cubona.
Cubone přikývl. "Azria. Moc mě těší. Jsem jednoduše Cubone," usmál se. "Copak tady děláš v jeskyni?" zeptal se poté.
VymazatSkutečně se zamyslel, když ses zeptala, jak vypadá. Pak se zasmál. "No... jsem slepý, hehe. Nevím, jak vypadá," odpověděl. Nebral to nijak vážně ani se nijak neurazil. "Co jsem na něj šahal - osahal jsem mu obličej," vysvětlil, "má... cosi velkého na nose. Asi je to zobák."
"Cubone." Az prikývne. "No, nikdy som tu nebola, som chovateľka pokémonov a zaujímalo ma, čo sa tu nachádza." Odpovie.
VymazatAzria sa zarazí. Ako kamarát vyzerá... Mierne zatrasie hlavou, aby sa sústredila na to podstatné a zamyslí sa. Tak zobák? To by nemalo byť ťažké, v jaskyni takých pokémonov určite nejak príliš nežije. Určite by chceli využiť svoju schopnosť lietať vonku... Jedine, že by lietať nevedel...
"A kde si ho vid... Ehm, teda, kedy a kde ste boli spolu naposledy?"
"V tom si moc nepomůžu, taky hledáme cestu někam," zasmál se a opatrně se natáhl ke tvému hlasu, aby se mohl nějak zachytit a stabilizovat svou polohu, případně pro další pohyb.
Vymazat"Pomáhá mi odjakživa s chůzí. Víš, je tak trochu můj asistent, ale víc kamarád. Za to, že mi pomáhá, mu radím s čím potřebuje," pověděl. "Hledáme cestu k bobulovému lesu, o kterém pokémoni povídají. Prý je tam hezky a pokémoni tam nikdy nemají hlad. Mysleli jsme si, že to bude skrz tuhle horu, ale pak jsme se ztratili. Můj kamarád šel hledat cestu ven a tak tu stojím... no, už dlouho," vyprávěl.
Az pokyvuje hlavou pritom, ako Cubone všetko vysvetluje, plne si vedomá faktu, že sám slepý pokémon o tom nemá tušenie. "O Bobulovom lese som nikdy nepočula..." Začne Az, potom ale rýchlo zmení tému. "No a, skúšal si naňho zavolať? Má meno, alebo ako ho oslovuješ?"
VymazatPřikývl. Také o něm nejdříve neslyšel, až jeho kamarád mu o něm pověděl. "Murkrow. Je to jeho pokémonové jméno. Sám osobní jméno nemá," pověděl, čímž dal vědět, že o existenci jiných jmen než druhových má tušení. Pokémonům tato jména většinou dávali trenéři. "Zkoušel jsem, ale nic. Nechtěl jsem na sebe příliš přitahovat pozornost, sám totiž nevím, co se v jeskyni nachází. Bylo by špatné, kdybych přivolal něco špatného," zasmál se.
Vymazat"No, ak tu stojíš naozaj dlho, tak by bolo asi lepšie ho ísť hľadať... No a, ak by sa sem vrátil , mohli by sme tu nechať nápovedy, podľa ktorých by vedel, kadiaľ sme išli. Čo ty na to?" Az sa spýta a začne sa po okolí rozhliadať po niečom, čím by sa dalo písať po stenách.
Vymazat"Stojím tu..." pověděl pokémon, "asi dlouho. Netuším, ztratil jsem ponětí o čase," odpověděl. Zamyslel se a pak přikývl. "Vyryju něco na stěny. Mám tu tuhle kost," pověděl a začal již něco vyrývat. Místo slov tam však vyryl vlastní obraz.
Vymazat"Možná bychom měli i najít cestu ven. Třeba ji našel sám. Nebo se ztratil dále v jeskyni," pověděl.