Jeskyně Union je připojena k Route 32 a nachází se poblíž města Azalea. Jeskyně je sama o sobě rozlehlá a mnoho chodeb vede do známého místa zvaného Alfa Ruiny. Mnoho trenérů sem chodí trénovat.
 - Geodude |
 - Sandshrew |
 - Rattata |
 - Onix |
 - Absol |
 - Persian |
 - Koffing |
 - Wooper |
 - Zubat |
 - Makuhita |
 - Bronzor |
 - Chingling |
 - Slowpoke |
 - Marowak |
 - Cubone |
 - Eevee |
Věci, které se tu dají najít:
Ultra Ball, 
Great Ball, 
Zlatý nuget, 
Velká perla, 
Rare Candy
Když budete chtít vstoupit, napište pouze: "Vcházím." Jelikož se jedná o dobrodružnou mapu, my poté odepíšeme, co se bude dít. Dobrodružství může trvat maximálně den, jakmile neodepíšete do 24 hodin, automaticky vás to vyhodí ven a musíte začít znovu. Jedná se o preventivní ochranu proti těm, kteří tu chtějí pobývat do té doby, než nenajdou pokémona, kterého si vyhlídli. Pokud chcete odejít, napište: "Odcházím."
Vcházím
OdpovědětVymazatPo chvíli chůze se před tebou objevily dvě chodby - jedna vedla do tmy a neozývaly se z ní žádné zvuky. Druhá vedla do neurčitého světla, ovšem ozývalo se z ní něco, co znělo jako potiché ťukání do kamenné stěny.
VymazatJe na tobě, kterou cestou se vydáš.
Vydám se cestou do tmy, tedy první cestou. Ze tmy nemám strach, zvlášť, když mi Sol, která kráčí kolem mě, svítí svým plamínkem na cestu - měla jsem takové tušení, že tma vede hlouběji do jeskyně, což je to, co jsem chtěla, dokud mám trochu času, než se vrátím do Kanta - trošku to tu prozkoumat.
OdpovědětVymazatPrvních pár metrů byl klid. Pak jsi však začala cítit přítomnost, jako... jako kdyby za tebou někdo byl. Neustále.
VymazatNěkdo šel za tebou a sledoval tě. Člověk? Pokémon? Držel si dostatečnou vzdálenost, tudíž zatím nebyl vidět ani v ve světle plamínku.
Cítila jsem ten nepříjemný pocit, a proto jsem stočila zrak na sebe, než mi to bylo natolik nepříjemné, že jsem zvolnila krok, až jsem nakonec zastavila a počkala až "to" dojde ke mně blíž.
OdpovědětVymazatTajemné to se zastavilo za tebou, těsně tam, kde končil lem světla. Tam to v podstatě stálo a čučelo to na tebe. A usmívalo se to.
VymazatUpřímně, trochu se mě zmocnil strach, i Sol, která by jindy hned běžela a šířila svůj vliv, teď stála za mnou a čekala na místě. Otočila jsem se ale na patě a po chvíli zvažování možností jsem udělala pár kroků zpět, abych "to" spatřila.
OdpovědětVymazatTajemné to začalo před tebou začalo prchat a hystericky ječet tiché: "Jééééééééé!"
VymazatPřekvapeně zamrkám. Nebudu tajemné "to" honit a raději tedy pokrčím rameny a raději se vydám dál do jeskyně společně se Sol po boku. Kdybych se za "tím" rozeběhla, dost možná bych ztratila cestu zpět, což úplně nechci.
OdpovědětVymazatTo tajemné to tě nenechalo odejít, samozřejmě. Sotva jsi mu přestala věnovat pozornost, vydalo se to opět zvědavě za tebou. Před tebou, ovšem, se větvily chodby - doleva či doprava.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatNevím, co to tajemné to je, ale hádám, že když půjdu zase tím směrem, začne utíkat, a tak jsem tomu nevěnovala pozornost, přestože jsem byla ve střehu, kdyby to třeba zaútočilo. Vydala jsem se pak doprava.
"H-heeej! Počkej!" zvolalo to na tebe, když to zjistilo, že mu to nehodláš věnovat pozornost. A přiťapkal za tebou pokémon - Wooper!
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatOtočím se na modrého, poměrně malého pokémona, upřímně nevím, čeho jsem se obávala, je docela roztomilý a asi i neškodný. "Ano? Ahoj," zazubila jsem se, "co se děje, potřebuješ něco, nebo jsi mě přišel strašit?" zeptala jsem se ho s úsměvem. Přeci jen, jen si tu tak procházím neznámou jeskyni, nechtěla jsem mu nějak narušovat jeho teritorium.
"H-hej, slečno!" zvolal pokémon, jako kdyby se hodně k řevu nutil, abys ho slyšela. Začal se usmívat. "Přišel jsem tě zabít!" zvolal se zazubením. "Anebo tě požádat o pomoc, to se ještě rozhodnu později!" křikl. "Nechceš... se mnou najít mojí mámu...?" zeptal se pokémon váhavě.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatZaraženě jsem se dívala na pokémona, když se tak usmíval, když říkal, že mě přišel zabít. Pak jsem si ale oddechla a přikývla. "Hmm, myslím, že ti radši pomůžu, než abych byla zabita," kývla jsem rozhodně, ale když se pokémon svěřil, s čím chce pomoct, zaraženě jsem vykulila oči. Dostal se očividně do docela smutné situace. "Mámu? Kde jsi ji ztratil? Je někde tady v jeskyni?" zeptala jsem se pokémona.
Wooper přikývl. "Dobrá volba! Líbíš se mi. Chceš být moje žena?" zeptal se nesměle. Když ses zeptala na mámu, trhl hlavou až se málem trefil do čelem do země. "Ano. Byla tady před... dlouhou dobou," zamyslel se pokémon a pak se obrátil do tmy. "Přišel jsem odtud... nebo to bylo z druhé strany?" usmíval se a pohlédl na druhou stranu chodby.
VymazatMitsuri
VymazatPřekvapeně jsem zamrkala, ale pak jsem se zazubila, když se mě takhle zeptal, "Žena? Né, jsem šťastně nezadaná," podotkla jsem a usmála jsem se na něj, pak jsem se ale trochu lekla, když se takhle málem praštil. Byl teda takový pohrkaný. "Uh, přišel jsi odtud," ukázala jsem na chodbičku, kudy jsem přišla, přeci jen mě pokémon předtím sledoval.
"Ah? To je škoda..." usmál se Wooper. Když jsi řekla, že přišel z jedné strany, ukázal na druhou. "Tím pádem máma bude támhle. Utíkala přede mnou, takže musí být tam, když jsem přišel z téhle strany," řekl pokémon a vydal se sebevědomě do tmy před sebou.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatVydala jsem se rychle za pokémonem, který mě vedl hlouběji do jeskyně. To by tak ještě scházelo, aby se ztratil ještě on. Se Sol po boku jsem se rozhlížela ze strany na stranu a hledala mamku Woopera, zatímco mi Sol svým ocáskem svítila na cestu.
Mamka Wooper nikde, za to Wooper vypadal vystresovaněji než dřív. Chodba se větvila na dvě další - tentokrát obě stejné. "Umíš vidět skrz stěny? Nebo tvoje lampa?" zeptal se pokémon a rozklepaně se díval na obě strany.
VymazatMitsu
OdpovědětVymazatZavrtěla jsem hlavou. "Myslíš Sol?" Zeptala jsem se modrého pokémona, který vypadal poměrně vystresovaně. "Ale nejsme ztraceni, můžeme se například vydat vpravo, zapamatovat si cestu a případně zkusit druhou cestu. Nebo zkusil jsi svou mamku volat? Třeba se odněkud ozve," navrhla jsem.
"Lampa," přikývl Wooper. Souhlasil s tebou a vydal se vpravo. "Nezkoušel jsem ji volat. Nechceš křičet za mě? Zabiju tě," usmál se pokémon.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatTrochu jsem se zamračila, když Wooper opět řekl, že je to lampa. Pak jsme šli tedy vpravo, ale já se zastavila, když zmínil to "zabiju tě". "Tak o co jde? Proč hledáš svou matku?" zeptala jsem se ho zvědavě a nadzdvihla jsem obočí.
Wooper se otočil a usmál se. “Utíkala přede mnou. Mám s ní nevyřízené účty. Taky ji potřebuju najít předtím, než ji najdeš ty,” zazubil se naprosto nevinně. Pak se zamračil. “A taky myslím, že to není moje máma. Je to jen starší Wooper,” pověděl pokémon a přikývl, snad aby si to sám ujistil. “No... jdeme?” usmál se.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatTrošku jsem se zamračila a stále stála na místě. "Tak to ne, nikam nejdu, dokud mi neřekneš, co se mezi vámi stalo. Pokud se o tebe starala, přeci ji nebudeš ubližovat! A proč ji potřebuješ najít dříve než já?" měla jsem spoustu otázek, a tak jsem se jen opřela o zeď jeskyně a sledovala Woopera.
Pokémon na tebe chvíli koukal, pak si povzdechl. "Nestarala," povzdechl si. "Dostal jsem se k ní přes svou vlastní mámu. Neměla mě ráda. Konala na mě domácí násilí," odpověděl Wooper s úsměvem. "Nemůže o tobě vědět, protože má manipulativní sklony. Chci se s ní rozloučit, než odejdu z téhle jeskyně," dodal.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatZaraženě jsem poslouchala, co Wooper říkal a nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. V tuhle chvíli mi ho bylo docela líto. "Násilí?" zamračila jsem se a zavrtěla jsem hlavou. "Dobře, takže se s ní jen rozloučíš a pak chceš jít vlastní cestou?" pokrčila jsem rameny. To se mi zdálo jako rozumné řešení, pokud tu nebyl spokojený.
"No, poslední dobou se jevila nemocná," odpověděl pokémon. "Chtěl jsem ji zabít, ale jop, nakonec jsem se rozhodl jen se s ní rozloučit," přikývl Wooper. "Takže můžeme jít, nebo chceš ještě něco vědět?" zeptal se.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatPřirozeně jsem byla poměrně nedůvěřivá osoba, a tak jsem se rozhodla, že budu Woopera pozorovat, aby neudělal něco, co by mohlo být špatné, nakonec jsem ale kývla a rozhodla jsem se jít s ním, alespoň ho budu mít pod dohledem, kdyby chtěl svou matku zabít. "Dobrá, můžeme jít," vyrazila jsem s ním dál.
Wooper přikývl a veselým krokem kráčel dál. Nejprve byla chodba jen tmavá. Pak se však objevila tmavá silueta čehosi, co stálo uprostřed chodby. Zde končila, byla to slepá ulička.
Vymazat"Jsem doma, mami," usmál se Wooper. Silueta patřila Quagsire, který, přestože se usmíval, nevypadal zrovna nejpřátelštěji.
Mitsu
OdpovědětVymazatDošli jsme na konec chodby, kde stála Quagsire. Sledovala jsem ji a přišla mi svým způsobem trochu divná. Myslela jsem každopádně, že se jde Wooper rozloučit, ale zatím to tak nevypadalo. Pohlédla jsem na něj a pak na jeho "matku" a čekala jsem, co bude dál. Byla jsem připravena zakročit, kdyby se něco dělo.
Quagsire s Wooperem na sebe chvíli koukali, pak se trochu strašidelným pohledem obrátili na tvou osobu. "Máma říká, že bych neměl ven chodit sám," pověděl pokémon. Možná tím říkal, že chce být tvůj pokémon? Nebo že mu to nedovolila? Nebo... snad něco jiného?
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazatZmateně jsem zamrkala, protože jsem vůbec nechápala, co tím chce Wooper říct. "Tak zůstaň tedy doma... Nebo proč nejdete spolu?" zeptala jsem se trochu zmateně, protože jsem absolutně neměla takhle bez kontextu páru oč tu běží.
"Protože máma se bojí světla," odpověděl Wooper. "Světlo v ní vyvolává násilné sklony. Třeba když říká 'Zabiju tě', většinou tím myslí, že tě má ráda," odpověděl Wooper. Pak vyčkal, co na to řekneš. I vypravěč pochyboval o tom, že ví, oč tu jde, avšak zjevně Wooper ani Quagsire nebyli mentálně v pořádku.
VymazatMitsuri
OdpovědětVymazat"Tak... Tak můžete chodit v noci! Za tmy, víš..." navrhla jsem, když jsem hledala řešení tohohle problému. Zdáli se mi oba trochu zvláštní, jak Wooper, tak jeho matka. A upřímně? Chtěla jsem se dostat co nejrychleji od nich dál, abych se cítila opět trochu bezpečně.
Wooper přikývl na tvou radu, ale nevypadal, že by se od tebe chtěl oddálit. "Co vůbec děláš v jeskyni? Chceš se nechat zabít?" zeptal se pokémon zvědavě.
VymazatVcházím
OdpovědětVymazat