Není nad to jít si zahrát s pokémony nějakou hru. Třeba jít na hřiště. Kolotoče, klouzačky, houpačky, to vše tu je. Tvůj pokémon se může nejen pobavit, ale budeš se bavit i ty.
Hřiště není určeno pro tréninky, ale jen k hraní. Ano, trénovat se tu dá, ale myslím, že pokud jdete na hřiště, máte spíše v úmyslu se bavit.
Pokud si chceš jít hrát s pokémony, napiš:
1. Jméno
2. S kým si sem jdeš hrát
3. Průběh hraní
Tvůj pokémon se potom bude cítit dobře a navýší se mu láska vůči tobě.
TIP:
Dbejte ale na povahu vašeho pokémona. Dělejte věci podle toho, co má pokémon rád.
1. Lilica
OdpovědětVymazat2. Bulbasaur a Psyduck
3. Lilica vzala pokemony na hřiště. Ideální na seznámení. Dívka nejdříve vyvolala Bulbasaura. "Tak co, bude se trénovat?" zeptal se vyvolaný pokemon. Lilica se usmála, ale zakroutila hlavou. "Ne, je na čase seznámit se s novým členem týmu.
"Nový člen týmu? Jak to, že o tom nevím?" zeptal se Bulby.
"Přidal se k nám dobrovolně?" vysvětlila trenérka.
"Já bych to zvládl." nafoukl se Bulby
"Já vím, že bys to zvládl. Já jsem potřebovala zjistit, jestli zvládnu starat se o víc než jednoho pokemona." Vysvětlovala dívka.
"Tak dobře, ale příštího pokemona chytíme spolu." prohlásil pokemon odhodlaně.
"S tím počítám." Usmála se trenérka. "Tak co, jsi připraven setkat se s novým kamarádem?"
"To víš, že jo."
"Tak dobře. Pojď ven Psyducku." dívka vyvolala pokemona.
"Myslím, že bych zvolil spíš frázi objev se, zní to sofistikovaněji." opravil hned psyduck.
"To je jedno ne?" zeptal se Bulby.
"Ale ano záleží na tom." vysvětloval Psyduck.
"Hm," zamyslela se dívka: "Bulby rád cvičí svaly a psyduck mysl, tak musíme vymyslet něco, co procvičí obojí."
"Bulby můžeš ze hřiště podat míček svými šlahouny?" Navrhla dívka.
"Jasně." zaradoval se bulbasaur z prospektu fyzické aktivity. Natáhl se po míči, ten mu ale vyklouznul, když ho zkusil chytit, po třetím pokusu míč obmotal a přikutálel ho. Bulby vypadal zklamaně.
"Netrap se tím Bulby, tohle procvičíme v dalším tréninku, třeba se k nám přidá i psyduck." navrhla trenérka.
část 2
Vymazat"Co budeme dělat s míčem." zeptal se psyduck.
"Můžeme se zahrát slovní fotbal, a aby to byl fotbal, budeme si při tom házet míčem ať si procvičíme jak mysl tak svaly."
"Tak dobře," souhlasili oba pokemoni.
"Tak vykopávám." usmála se trénerka. "Pokeball" kopla míč směrem k bulbasaurovi, Bulby k němu přiběhl a poslal ho psyduckovi. "Lapras"
"Sofistikace." Psyduck ho pomalu poslal ke mě.
"Elektabazz."
"Zoroak"
"Klasifikace."
"Espeon"
"Nos."
"Sofismus."
"Specialita."
Jak si házeli, oba pokemoni se začali do hry dostávat, Bulby rychleji vymýšlel slova a psyduck běhal za míčem dál a bez rozmyšlení. Po půl hodině hry trenérka chytila míč a prohlásila. "Jak tak poslouchám, pochybuji, že nám dojdou slova, ale mě začíná docházet energie. Chvilku sedneme a odpočneme si. Kdo si dá berry?" Zeptala se trenérka a hodila míč na hřiště, odkud ho vzali.
"Tak Bulby, pro tebe Grepa berry, a Psyduck může zkusit Oran berry." vysvětlila dívka.
Pokemoni se usadili, užívali si paprsků večerního slunce, zatímco jedli své berry.
"Tak co Psyducku, jak ti máme říkat?" zeptala se Lilica.
"Jak to myslíš?" zeptali se jí oba pokemoni.
"No nějakou přezdívku, zvlášť tobě psyducku na slovech záleží, takže jsem si říkala, že bys nějakou chtěl."
"Hej a co já, co moje přezdívka?" zeptal se Bulby
"Ty ses mi představil jako Bulby a nechtěla jsem tě nutit do přezdívky. Ale jestli chceš, můžeme taky nějakou vymyslet."
"Jasan."
"Jasně, když už." opravil psyduck bulbasaura.
"Psyducku, co třeba Sokrates, myslím, že jméno dávného filosofa se na tebe hodí." navrhla Lilica.
"Mohu toto jméno klasifikovat jakožto dosti sofistikované pro mé jméno." odpověděl psyduck, který nasadil ještě školenější řeč.
"Skvělé je to ještě horší," zamumlal Bulby "A co já?" optal se.
"Hmm pro tebe by to chtělo nějaké rebelské jméno." zamyslela se dívka.
"Co třeba Loki?" navrhl Sokrates.
"Hm, nordický bůh lsti a magie." zamyslela se trenérka.
"Tak to ani náhodou, zní to jako bych se moc nalokal něčeho. Navíc to nezní cool" ohradil se pokemon.
"Je pravda, že by to chtělo nějakého novodobějšího rebela, co třeba Clyde, nebo JD?" zeptala se dívka.
"To zní líp." řekl Bulby.
"To zní lépe." ohradil se Sokratés.
"Jdi si trhnout do pokeballu." řekl na to Bulby.
"Ok, tak se vrátíme ke jménu, tak co bulby líbí se ti nějaké?" zeptala se Lilica, měla pocit, že i když si na sebe tihle dva zvyknout vždy se budou pošťuchovat a provokovat.
"JD zní cool." řekl Bulby.
"Tak skvělé. JD, Sokrate, užili jste si hřiště? zeptala se trenérka.
"Ano, bylo to příjemné zkrácení času."
"Yup nebyl to trénink ale taky dobrý."
"Ano a dobré."
"Tak dobře, co byste řekli, kdybychom šli na berry kopec a nasbírali tam pár berry do zásoby, jestli vám ty dnešní chutnaly."
"Hurá, Grepa berry jsou nejlepší." zajásal JD
"Ano, byla to výživná pochoutka." uznal Sokrates.
"Tak skvěle, můžeme vyrazit. A zítra si dáme společný trénink." navrhla dívka při odchodu z hřiště.
Oba dva své nové jméno přijali. Společně se seznámili a výlet si užili.
VymazatBulbasaur - 3% sehranosti, 2% lásky
Psyduck - 7% sehranosti (5% oran), 2% lásky
1. Lilica
OdpovědětVymazat2. Sandshrew
3. Lilica dlouho uvažovala o dalším postupu, získala dva pokemony úplně odlišným způsobem, ale jedno měli společné, nevěděli nic o dívce a dívka nevěděla téměř nic o nich. Sokrata získala přemlouváním, tím ho poznala, takže pro ni nebyl problém rovnou psyducka představit bulbasaurovi, ale Sandshrewa chytila zápasem a Girafariga objevila a pořídila na tržnici. Rozhodla se proto že potřebuje čas jeden na jednoho. Rozhodla se začít se Sandshrewem.
"Pojď ven Sandshrew." povolala chovatelka. Sandshrew se objevil.
"Ahoj, jmenuji se Lilica." začala chovatelka.
"Ahoj" odpověděl pokemon.
"Říkala jsem se, že se nejdřív seznámíme spolu, než tě představím zbytku pokemonů." vysvětlila chovatelka.
"Máš jich hodně?" optal se pokemon zatímco seděl a bezmyšlenkovitě hrabal do štěrku.
"Ty jsi třetí, ale mám čtyři." snažila se vysvětlit dívka.
Sandshrew se zastavil. "Jak to?"
"No, když jste s JD odpočívali, tak jsem procházela po tržnici a narazila jsem tam na Girafariga, říkala jsem si, že mu mezi nás zapadne." vysvětlila dívka.
"JD?" začal pokemon.
"Bulbasaur s kterým jsi bojoval, myslím, že každý pokemon si zaslouží vlastní jméno. A to mi připomíná, doufám, že spolu budete vycházet i když jste se na začátku dost pobili. Promiň za tu brutální taktiku." omluvila se Lilica.
"To je v pořádku, mám tvrdou srst a byl to dobrý zápas." řekl Sandshrew.
"To jsem ráda. A tak mi o sobě něco pověz, třeba ti pak můžeme vymyslet nějaké hodící se jméno." Usmála se chovatelka.
"Rád hrabu v zemi... A mám rád čokoládu, rád bych někdy zkusil udělat něco tak dobrého."
"JD má taky rád čokoládu, a jak to tak poslouchám, myslím, že mi můžeš někdy pomoct s vařením, jsem ráda, když budu mít pomocníka." USmála se dívka. "Co se přesunout na pískoviště, to je vlastně důvod, proč jsem tě vzala právě sem."
"To zní dobře," rozhodl se pokemon a usedli jsme na pískovišti. Sandshrew se opět začal rýpat, tentokrát to šlo mnohem lépe v písku.
"Můžeme postavit hrad z písku můžeš začít kopat příkop." usmála se dívka.
"Jo to zní dobře," rozhodl se pokemon a pustil se do práce.
"Je tu na povrchu dost suchý písek, pomůžeš mi vykopat nějaký vlhčí?"
"Jdu na to." Usmál se Sandshrew.
Za moment byla vedle Lilicy hromada vlhkého písku. a Sndshrew kolem ní začal vyhrabávat příkop. Chovatelka mezitím začala tvarovat hrad. Když Sandshrew dokopal příkop, sedl si vedle chovatelky a pozoroval ji při práci.
"Jestli mi chceš pomoct, můžeš použít drápy a opatrně utvořit okýnka." nabídla chovatelka.
Sandshrew se do toho dal, byl překvapivě pečlivý a za chvíli bylo dílo dokonáno. Chovatelka a pokemon si prohlíželi hotový hrad.
"Ano to se asi povedlo." řekl pokemon. "Tak co, máš nějaký nápad na jméno?"
"Napadlo mě Faraon, když jsem tě viděla jak dobře si vedeš s pískem, vládneš nad ním jak faraon nad pouští." usmála se Lilica.
"Každopádně si myslím, že už bychom měli jít, ještě musím promyslet pár věcí. Příště už tě seznámím se zbytkem." vysvětlila dívka a povolala Sandshrewa zpět do pokeballu, poté se vydala hledat místo, kdy by bylo nejlepší e představit Girafarigovi.
Sandshrew se s tebou seznámil. Ohledně jména si to ještě rozmyslí.
VymazatSandshrew - 2% lásky, 2% sehranosti
1. Lilica
OdpovědětVymazat2. Aipom
3. Lilica dnes strávila den se Sandshrewem, ale nemohla spát, měla tři nové pokemony, jednoho z nich trochu poznala, protože se pokemon rozhodl jít s chovatelkou na základě rozhovoru, ale pak tu byli dva, se kterými se nepotkala a tížilo ji to na svědomí, že neměla čas strávit s nimi čas. A to je to, co ji přivedlo po půlnoci na hřiště. Lilica sáhla do batohu a vzala do ruky dva pokebally. Chvíli uvažovala, jestli by se s nimi neměla seznámit naráz, ale pak zavrtěla hlavou a odložila jeden z pokeballů bez toho aniž by moc sledovala, který si nechává. "Každý pokemon si zaslouží individuální čas s chovatelem, jen protože jsem je dostala ve stejný čas neznamená, že je nebudu brát jako jednotlivce." zamumlala a vyvolala pokemona z pokeballu.
Ve tmě na ni vyskočila bílá maska. Chovatelka se lekla a padla na zadek, ze stínu se ozvalo zahihňání. Pod světlem pouliční lampy zahlédla dívka fialovou šmouhu. V ten moment si chovatelka uvědomila s kým má tu čest a zvolala do tmy: "Nevěděla jsem, že Aipom je pokemonní duch."
Ze tmy se ozvalo další zahihňání. A Lilica se opět ocitla na zemi, tentokrát na břichu. Fialová šmouha jí seděla na záda a než se dívka nadála váha na jejích zádech zmizela. Problém byl, že zmizelá váha nebyla jen neposedné Aipomky, ale ze zad jí zmizel i její batoh.
Lilica si uvědomila, že nejlepší způsob, jak poznat pokemona je přistoupit na jeho hru. Dívka si dala ruku v bok a povzdechla si: "Já vím, že jsem neodolatelná, ale pokud chceš přistoupit na to, že co je mé, je i tvé, v nemoci i ve zdraví, v nemoci i chudobě, budeš mě muset nejdřív pozvat na rande."
Odpovědí jí bylo zahihňání a v tu chvíli si toho všimla. Ve tmě svítila její bílá maska, byla pod hrazdou. Chovatelka se rozběhla a vyskočila na hrazdu a začala ručkovat k bílé masce, ta se snažila uniknout vrchem, chovatelčina ruka vystřelila a vzala Aipomce její masku. Dívka seskočila z hrazdy a vrátila se pod světlo lampy i se svým úlovkem. Ze tmy se ozvalo: "Hej vrať mi to, to je moje."
"Jestli to chceš zpět tak mi sem na světlo dones batoh. A žádně triky, pěkně z ručky do ručky." poručila si dívka. Aipomka vyšla na světlo a nesla sundala si ze zad batoh. Chovatelka si vyměnila zboží s pokemonem.
Aipomka si nasadila masku a chovatelka zapátrala v batohu, vytáhla jednu Poké-pop a nabídne ji Aipomce. Aipomka vytrhla poke-pop z chovatelčiny ruky: "Ujdeš, ale na mě úplatky neplatí."
"Díky, ale to není úplatek. Je to odměna."
"Odměna?"
"Za dobrou honičku."
Aipomka se ušklíbla a konstatovala: "Pohrávat si s tebou, bude jistě zábava." S těmito slovy se vrátila do pokeballu a chovatelce naskočila husina.
"Nelituji individuálního přístupu, pokud je druhý pokemon alespoň trochu podobný této Aipomce, tak bych podlehla přesile." Zamumlala si dívka.
Aipom se s tebou seznámila.
VymazatAipom - 7% sehranosti (5% poké-pop), 2% lásky
1. Lilica
OdpovědětVymazat2. Cubone a Aipom
3. Bylo na čase se seznámit s Cubonem. "Cubone, pojď ven." Z pokeballu vyskočil Cubone oblečený v kostlivčím kostýmu, kosti na jeho hřbetě, lebka na hlavě a bílé kosti na kostýmu ve tmě prakticky svítili. Cubone se narovnal aby vypadal co nejvyšší. Lilica začala: "Ahoj, jmenuji se Lilica." Cubone, který k ní stál poloprofilem, začal s dramatickou otočkou, ale zakopl o ocas a svalil se na zem. Lilica se sehla aby mu pomohla vstát: "Jsi v pořádky." Cubone se zvedl bez pomoci a postavil se do pózy. Dívce začaly cukat koutky úst: "Ta lebka se dá použít jako helma, že?" Cubone otočil hlavu na stranu a chovatelka měla pocit, že kdyby to přes lebku bylo vidět, červenal by se.
Dívka si k pokemonovi přidřepla a povzbudivě se na něj usmála: "Jestli chceš, můžeme si zahrát nějaké koordinační hry." Cubone jen zavrtěl hlavou, bohužel jí zavrtěl tak rychle, že ho lebka převážila a pokemon ztratil balanc. Chovatelka rychle rukou podepřela lebku a vyvážila pokemona.
"Nic si z toho nedělej. Podívej se na mě, taky jsem se musela zkoordinovat, abych plně podpořila image, kterou tyto šaty a klobouk vytváří. Mně taky neuškodí, když si potrénuju v koordinaci, nechceme přece abych zkazila dojem, který tohle oblečení vytváří ne?" pozdvihla dívka jedno obočí. Cubone se zdráhavě vydal za dívkou.
"Pojď, začneme stáním na jedné noze." Dívka roztáhla ruce a začala balancovat na jedné noze. Cubone se o to také pokusil, ale moc dlouho to nevydržel a aby udržel balanc musel si zase stoupnout na obě nohy. Lilica se usmála. "Vidíš, nespadl jsi, zkus využít i ocas k udržení balancu." poradila a Cubone začal nastavovat ocas, za chvíli se mu podařilo najít rovnováhu a udržel se na jedné noze i půl minuty. Dívka a pokeon vyměnili nohy. "Skvělá práce." pochválila dívka. Vzala z hřiště větvičku a udělala s ní dlouhou rovnou čáru a podél ní druhou. Čáru pro Cubona odkrokovala a udělala na ní značky. Pak vysvětlila hru, co měla na mysli.
"Musíme přejít po této čáře, na každém kroku se zastavíme a musíme stát na jedné noze deset vteřin a na dalším kroku vyměníme nohu. Protože mám větší nohy, odkrokovala jsem ti tvou čáru, takže ty se nebudeš pohybovyt krok za krokem, ale bod za bodem. Pokud někdo ztratí balanc, musí začít od znova, čára má sedm kroků, takže by to nemělo být tak náročné." vysvětlila dívka.
Oba se postavili na start. "Tři, dva, jedna, teď." Oba se postavili na levou nohu, když dívka odpočítala do deseti, zavolala: "Další krok." s tím se oba postavili o krok dál na pravou nohu. Tak pokračovali, ale Cubone se na třetím kroku přestal soustředit na ocas a musel si stoupnout na obě nohy. "Tak znovu na start." řekla chovatelka a pokemon se šel postavit na start. Dívka si všimla, že když si pokemon myslel, že se nedívá, lehce uraženě odkopl kamínek stranou. Na pátém kroku, se dívka ohlédla, aby si podívala, jak se daří pokemonovi. V tom momentu ztratila rovnováhu a musela si stoupnout na obě nohy.
"Na start" zaslechla pobavený hlas pokemona. Byla to první slova, která od něj slyšela. Dívka se vrátila na start, a snažila se pokemona dohnat, ale zdálo se, že vzbudila v Cubonovi soutěživého ducha a byl celou dobu až do konce soustředěný, takže se do cíle dostal jako první. Dívka se usmála, měla radost, že se pokemon dostal do aktivity. "Gratuluji, jsem si jistá, že pár takových her a už nic tě nevyvede z rovnováhy."
Pokemon zaujal cool pózu a kývl, než se suveréně vydal zpět do pokéballu.
Když zmizel, dívka se usmála. "Takovouhle osobnost v týmu ještě nemám."
//Pozor, Cubone se nenachází v tvém hlavním týmu, tudíž by nebylo možné s ním interagovat. O přesunutí do prvního aktivního týmu si můžeš požádat komentářem pod profil, je možné Cubone vyměnit za nějakého z pokémonů v prvním týmu.
VymazatCubone si seznámení užil.
Cubone - 3% sehranosti, 2% lásky
1. Ino
OdpovědětVymazat2. Seznámení s Rey a Royem, porovnávání + Yuuichi
1/4
"Diggleti? Eeeeh..." Podrbala se nervózně Ino na zátylku po tom, co od profesora obdržela dva pokébally. Nebyla rozhodně zklamaná, naopak, byla potěšena se zadáním, které studenti professor class dostali, ale vzhledem k tomu, že již alolan diggleta viděla, neměla tušení, jak jej bude porovnávat s normálním. Snad jen zbývalo to, že budou alespoň natolik rozmanití, že si poradí. Pokébally uchovala do batohu a rozhodla se vybrat klidnější místo, než je vlak, kterým budou cestovat do Kanta. Byla natěšená, že se koukne do dalšího regionu, měla tušení, že v Kantu ještě nebyla.
Cesta vlakem proběhla celkově hladce. Vzhledem k tomu, že Ino poslední dny docela ponocovala, rozhodla se cestu zkrátit, alespoň pomyslně tím, že prostě bude spát. Ve vlaku sice postřehla známé tváře, jako byla Rory a možná zahlédla i Mitsuri? Tu slečnu, u které byl Kevin? Ale byly od ní příliš daleko a vzhledem k tomu, že seděla u okénka, načež se vedle ní nacpal nějaký student, který si neměl kam sednout, tedy usoudila, že bude prostě nejjednodušší zavřít oči a nadále nic neřešit.
"Halo, slečno? Slečno!" Ozvalo se vedle spící Ino. Ta s sebou rychle zavrávorala a rozespale zamžourala očima na svého spolusedícího s nechápavým výrazem. Avšak netrvalo ani nějak dlouho, než jí došlo, že jsou zřejmě na místě.
"Pardon pardon..." Začala se omlouvat dívka rozpačitě. "Už jdu, už jdu..." Zopakovala ještě s úšklebkem a rychle se vypakovala ze sedačky s batohem na zádech. Vyskočila z vlaku a protáhla si ruce, no prkenný zadek měla pěkně, ale po pár minutách venku, kdy se nadýchala čerstvého vzduchu, jí bylo o moc lépe.
"Takže... Máme rozchod..?" Zamrkala překvapeně a koukla na studenty, kteří se rozešli od nádraží. "Super.." Zamumlala si ještě pro sebe a mávla na Rory, která ji nejspíš ale stejně neviděla. Ostatní známé tváře jí totiž zmizely rychle z dohledu.
Procházejíc městem Ino zaujal park nedaleko. Zeptala se na info centru, kudy se má dát a vyrazila.
Zanedlouho ale již nepotřebovala instrukce, které jí byly dány, neboť viděla vysoké stromy a jejich koruny již z nedaleka. Procházejíc parkem potkala mnoho maličkých a drobných, ba i větších a silně vypadajících pokémonů, kteří se věnovali svým aktivitám. Jen usměvavě je chvílemi pozorovala a pak šla dál, až prošla kolem hřiště se spoustou zajímavých atrakcí na hraní. Sice chvíli zauvažovala nad tím, zda sem nezajít, ale nebylo to moc... Dětinské?
Ba ne.. Ino otočila svojí chůzi o 180 stupňů a vrátila se zpět. Možná právě tohle bylo jedno z dokonalých míst pro seznámení, strávení nějakého toho času a pak jít někam dál. Posadila se na kraj pískoviště a vzala do rukou pokébally. Vyvolala tedy nakonec s hlubokým nádechem 2 hnědé hlavičky, které vykukovali udiveně z písku, hledíc na neznámou dívku.
"Kdo si? A kdo si ty? Nekoukej na mojí hlavu...." Zamračil se sameček Digglet a otočil se ošemetně zády k samičce, která byla v zemi vedle něj.
"Já-já na tebe nekoukám! Hvězdy by neměly soudit... A obzvlášť někdo, kdo chce jít příkladem. To se neboj!" Vyhrkla na něj samička a už se k němu hnala, aby ho ujistila, že to je v pořádku, ale tu je Ino zarazila a musela se zasmát.
"No super... Snad vás moc neruším, ale dostala jsem vás na svěření ohledně šesté lekce v pokémoní škole. Ještě před tím, než se k sobě vrhnete, bych se vás alespoň mile ráda zeptala na jména, zlatíčka moje svěřené. Já jsem Ino, trenérka pokémonů v důchodu, ehm.. Totiž, nově vycházející z důchodu, moc mne těší." Představila se Ino a čekala na jejich reakce.
Oba se na sebe podívali a chvíli mlčky hleděli na dívku.
2/4
Vymazat"Počkej... Říkala si, že chceš autogram od Rey...?" Zamrkala samička a hleděla na mí se širokým úsměvem.
"Já jsem Roy, těší mě... A nebudeme u tebe napořád, že? Co když nás profesor odsoudil cestovat s někým cizím a už mě nechce..." Panicky začal kroužit v zemi sameček a jeho tvář se změnila ve tvář plnou paranoii a zoufalství.
Ino si povzdechla a zakroutila hlavou.
"V první řadě, těší mne, slečno Rey, mile ráda si vezmu autogram, ale jen za podmínky, že se mnou budete spolupracovat, jsem připravená být váš manažer po tento týden." Uklonila se s rukou na břiše, jako by Rey byla nějaký vznešená Idol šlechta a pak opáčila pohled na samečka, který se očividně z nějakého důvodu strachoval.
"Počkej, to ne, já vás po týdnu zase vrátím, ale mám určité zadání, které bych mile ráda splnila. Mým úkolem je vás porovnat po vzhledové stránce a- ..." Nadechla se Ino a začala vysvětlovat.
"Po vzhledové stránce?! To ne... To jsem na tom špatně..." Začal opět Roy lamentovat a začal ujíždět v zemi vpřed, jako by utíkal.
"Ne, počkej! Royi!" Rozeběhla se za ním Ino. Doběhla ho celkem rychle, ukradla ho ze země, zdvihla jej a vzala do rukou.
"Nikam se utíkat nebude." Zamračila se, ale poté se trošku pousmála a došla zpět k pískovišti.
"Budu vás porovnávat po vzhledové stránce, ne nijak negativně, nechci nikoho z vás urazit, to vůbec, ale mezi vašimi druhy jsou nepatrné rozdíly, které si zapíši, to je vše. Dobře? Nic strašného, nemyslíš?" Optala se maličkého, který jen posmrkl a přikývl. Vrátila jej zase na zem, aby mohla dovysvětlit svůj úkol.
"Také se s vámi moc ráda poznám, porovnávání vlastností je strašně zajímavá věc. Co k tomu potřebujete? Možná tak upřímnost, jestli se mnou budete ochotni spolupracovat. Třeba se vzájemně naučíme novým věcem, pobavíme se, zasmějeme se, prostě tohle berte jako odpočinkový týden. Něco jako dovolená, dobrá?" Zamrkala mile Ino. Snažila se působit trošku pozitivně a přívětivě, nechtěla pokémonům z tohoto týdne dělat peklo, nebo podobně.
"Takže... Ty nás máš porovnávat...? Já mám v posledním stádiu krásné blonďaté vlasy..." Začala mluvit Rey, ale ihned co zmínila slovo "vlasy", Roy se dal do pláče, div se nezahrabal pod zem tři tisíce metrů.
"Ne, počkej, neplač... Notak..." Povzdechla si Ino a klekla si před pokémony, protože sedět a koukat na ně z výšky prostě nebylo ono.
"To je normální... Neplač, prosím, ona o tom už mluvit nebude, ano?" Snažila se jej nějak utišit, když se do rozhovoru vložila i Rey, která se mu smutně omluvila, utřel si slzy do listu a očkama těkal mezi Rey a Ino.
"Ale co když se mi někdo bude smát..." Fňukl tiše a zakroutil hlavou.
"Nebude, to tě můžu ujistit." Zamračila se Ino a zkřížila ruce na hrudi. "Nikdo se ti nebude smát za to, že nemáš vlasy, slibuji. Ne v mojí přítomnosti, buďme k sobě milí. Nemáš se čeho bát, nic ti nehrozí." Snažila se maličkého ještě trošku povzbudit a dodat mu sebevědomí.
"A opravdu nás profesor jen tak nevyhodil?" Sypal ze sebe ještě otázky doprovázející tichým popotahováním nudlí.
"Ne, opravdu ne, věříš mi? Tak mi věř." Usmála se Ino a pokrčila rameny. Těžká paranoia je fakt zajímavá... Tohle byla její krásný příklad. Prostě do někoho cpete všechno možné podložené fakty, nebo vašimi slovy, ale ten někdo s vámi prostě nebude mluvit o tom, že to tak je, ten někdo se bude neustále ptát, co kdyby, co když se stane, co když se nestane. Ino tak nějak cítila, že tohle bude celkem těžká výměna pokémonů, oproti Sol, ale byla plně odhodlaná to zvládnout na jedničku a odnést si co nejvíc znalostí, co bude moci.
"Takže, můžeme se do toho dát?" Pootočila hlavu na stranu a dala si batoh před sebe, ze kterého začala vytahovat svůj notýsek a následně další pokéball. Po vyvolání Yuuichiho mu vše v rychlosti vysvětlila a opáčila se zpět na pokémony.
3/4
Vymazat"Ahoj! Já jsem mafián Yuuichi!" Představil se maličký a koukal na dvě hnědé hlavičky, které vykukovaly ze země.
"Ahoj Yuuichi! Já jsem nová... Tedy, budoucí superstar! Těší mě!" Zamrkala Rey a koukala na něj.
"Rey, nazdar." Kývnul trošku hlavou druhý digglet.
"Fajn, seznámeni?" Optala se Ino a když se jí dostalo kývnutí hlavy ode všech, vytáhla si k notýsku i propisku, kterou před tím zapomněla.
"Takže... Jako první rozdíl bych asi postřehla barvu. Alolan Digglet je o dost tmavší. Vypadá to jako krásně sytá oříšková barva. Velikostně vypadá stejný. Celkově má Rey oproti Royovi mnohem sytější barvu, ať už kůže, či čumáčku, který je tmavě růžový. Kromě barvy těla taky můžu vidět rozdílné kamínky, vypadá to jako okraje ohniště... Takové, větší? Taková kamenná cestička, oproti Royových okrajů, které tvoří něco jako prašný okruh s občasným oblázkem... Barvy jsou trošku vybledlé, ale to vůbec nevadí, že?" Mile začala Ino zapisovat věci do zápisníčku a nechala Yuuichiho, aby do nich hleděl a kontroloval, zda vše zapisuje dobře.
"Dál tu máme vývojová stádia... Předem se omlouvám, Royi, projedu to rychle..." Upozornila jej opatrně.
"Takže... Vyvíjí se na stejném levelu, což je dvacet šest, alolan verze má delší blonďaté vlasy... A tím bych u vzhledu asi skončila. Potom tu je rozdíl mezi tím, že je Alolan verze zemní a železný typ, což normální Digglet není. To je asi jediný rozdíl... Který bych našla?" Pozvedla obočí překvapeně Ino. No, moc těch rozdílů nebylo, to je pravda.
"Řekli byste k tomu něco?" Zamyšleně se na pokemony podívala.
"Asi ne, dobrý!" Usmála se Rey a pak se rozhlédla po hřišti. "Proč jsme vůbec tady?" Pokračovala ve své mluvě. Ino se dlouze zamyslela.
"Původní myšlenka byla, si seznámení s vámi trošku užít, tak mě napadlo jít na prolézačky, kolotoče... Jsem sice stará rašple, ale tímhle nikdy nepohrdnu. Koukejte..." Vstala ze země a rozešla se k jedné z houpaček. Noibátek se rozletěl za ní a posadil se jí na rameno. Ino se na něj usmála, vzala si ho do dlaní a posadila ho na dřevěnou houpačku.
"Drž se..." Nakázala mu, protože by se o něj jinak celkem bála a zatlačila do dvou řetězů kolem. Yuuichi se začal pomalu houpat sem, tam, sem, tam.
"Joooo, to je zábavaaaa!" Zajásal maličký a Ino se posadila na houpačku vedle něj. S prudkým zhoupnutím rozhýbala i svou červenou dřevěnou houpačku, pozvedla nohy a užívala si zase svá dětská léta, div nevypadla, jelikož se rozhoupala docela dost, než bylo zdrávo.
"Pojďte to zkusit!" Zavolala na Digglety, kteří s jiskřičkami v očích hleděli na houpající se dřevěné předměty na řetězech. Noibat i Ino jim uvolnili místo a Ino párkrát jemně strčila do řetízků, které dřevěné prkno drželi.
"Byli jste tu někdy?" Optala se jich, mezitím, co se houpali dozadu a vpřed.
"N-nespadnu..?" Ozvalo se z levé houpačky roztřeseným hlasem, zatímco byl Roy jako přilepený na jednom ze řetězů.
"Je to bombaaaaaaaaaaa!" Zvolala ze druhé strany Rey, která si houpání očividně velmi užívala. Ino se trošku ušklíbla nad jejich reakcemi, proto je chvíli nechala houpat a zapsala si do zápisníku jejich rozdílné vlastnosti, jako byla třeba Royova paranoia, nebo jeho strach z... vlasů? Nebo resp. z toho, že žádné neměl? Ačkoliv jí to přišlo normální, nehodlala se s ním nějak hádat. K Rey si napsala poznámku, něco ve stylu, že by chtěla být ikona, nebo hvězda, což jí přišlo celkem trefné. Oba z nich ale byli moc fajn, to se jim muselo nechat. Ino mohla klidně dostat nějaké náhodné dva pokémony, co spolu ani nebudou vycházet... Ale dostala právě tyto dva. No zkrátka byla moc ráda, proto když na ně hleděla ještě chvíli, možná i postřehla, že po sobě tak trošku laškovně tajně hází očka.
4/4
VymazatS úšklebkem je pozorovala s Noibatem na klíně a když se jejich houpací křesla téměř zastavili na místě, oba seskočili ladně dolů a zavrtali se do země, jak do teplé deky, nebo kožíšku.
"Je tu toho spoustu... Třeba kolotoče, klouzačky, to by vás mohlo bavit!" Vztyčila Ino prst a rozešla se s mávnutím ruky, jako gesto, aby ji následovali, ke klouzačkám. Byly krásně nablýskané, rudě červené a hezky zatočené, ale zároveň tak, aby se nikomu nic nestalo.
"Mám to... Otestovat?" Zamyslela se tiše Ino a koukala na vysoké příčky, po kterých se mělo lézt nahoru.
"J-já se bojím, co když to spadne? Já na to nevylezu.. Nikdy, to spadne..." Začal panikařit Roy a točit se ze samého strachu do kolečka.
"Tak fajn, koukej, ano?" Pomalu se začala sápat na jednu příčku, poté druhou a nakonec i třetí. Vyhoupla se na klouzačku, skrčila se a opatrně se po kolenou dostala až k jejímu začátku. Usedla, uvelebila se a rukama se zezadu odrazila tak, že sjela hladce až úplně dolů. No, byla to malá klouzačka, co si budeme nalhávat, ale už jen to, že se cítila znovu jako dítě, jí dodalo docela pozitivní energie a endorfinů, ačkoliv to nebyl nějaký velký adrenalin.
"Vidíte? Bezpečný, všechno v pořádku!" Zajásala, když se pokoušela zvednout z klouzačky. Musela uznat, že je konstrukce nejspíš dělána pro děti, takže když jí dostání dělalo poněkud problém, nebylo to pro ní překvapení, ale nakonec se z klouzačky osvobodila a mohla poskytnout pomoc Rey i Royovi, které postupně opatrně zdvihla, aby se nemuseli chytat za příčky, ne že by si Ino dokázala představit, jak by se vůbec dostali k první, ale tak nějak usoudila, že posilování rukou při zvedání Diggletů jí vlastně celkem prospěje. Když oba zvedla nahoru, do domečku nahoře na klouzačce, nemohla si odpustit na ně křiknout, ať jedou po jednom a hlavně na sebe dávají pozor.
"Já se bojim!" Zakřičel ještě jednou Roy, ale pak už zmizel v útrobách nahoře uzavřeného tunelu červené skluzavky, který se otvíral až ve tři čtvrtině dole.
"Tys mě strčila!" Křikl uraženě do tunelu, když se vykutálel dole, ale pak se mu na tváři objevil široký úsměv. "To bylo super! Můžu ještě? Prosím? Pokud to nespadne?" Začal žadonit malý Digglet směrem Ino, která se nad tím musela zkrátka jen zasmát a vzít ho znovu do náruče, aby jej mohla zdvihnout.
"AAaAaaAaaaAAa!" Ozvalo se s doprovázející ozvěnou a zvuky, které se linuly shora tunelu až dolů. "Já chci ještě! Idolové mají právo jít dva krát!" Poskočila i Alolan verze diggletky. I jí Ino vzala do náruče, no páni, nečekala, že někdy bude mít tak těžké lokty a ruce... Mohla by s nimi klidně zvedat těžké váhy, jako se dvěma činkama.
Takhle se to zopakovalo dohromady asi pětkrát, kde se poté celá skupina a Ino s bolavýma rukama odpotácela k pískovišti, kde se nejdříve stavěl hrad pro královnu Rey a následně s pomocí Yuuichiho se pekly bábovky, které měly holou hlavu, aby to Royovi nebylo náhodou líto a nikdo se mu za tu jeho neposmíval. Diggleti si očividně docela užívali "plavání" v písku, neboť se jim vůbec nechtělo ven, když Ino zavelela, že se jde dál.
"Další zastávku nechte na mě, ale jsem si jistá, že se vám bude moc líbit..." Víc jim ale neřekla, chtěla je překvapit, když je konečně dostala z pískoviště. Mávla rukou, zkontrolovala, že neudělali moc velký bordel, sbalila zápisník a propisku a se skupinkou pokémonů, připomínajíc nějakou soukromou školku s učitelkou, vyrazili zase o kus dál z parku.
Digletti se s tebou i navzájem seznámili a čas s tebou si užili!
VymazatZručnost - 4%
Získala jsi 5 bodů.
1. Suzuya Juuzou
OdpovědětVymazat2. Mudkip - Mito
3.
1/2
Byl pěkný den a tak se Suzuya rozhodl, že by se mohli s Mito vydat třeba a hřiště a Mito by si mohla užít pěkný den. Suzuya tedy zamířil a do parku na Pokémonní hřiště, které bylo prázdné. ‘Hmm, zajímavé, že tady nikdo není, ale tak nevadí,‘ pomyslí si Suzuya a následně vytáhne z kapsy Pokéball s Mito. Hodí ho před sebe a poté čeká až se Mito objeví. „Ahoj Mito, doufám, že se máš dobře, dneska si uděláme pěkný den a můžeš si hrát,“ řekne Suzuya Mito a dívá se na ní.
„Ahoj Suzuyo, to zní super, bude to zábava,“ řekne Mito a usměje se,
„To doufám, takže čímpak by jsi chtěla začít? Sklouznout se na skluzavce, jít se houpat na houpačce nebo se zatočit na kolotoči,“ zeptá se Suzuya Mito a čeká, co si vybere jako první.
„Hmm, přemýšlím, nemůžu se rozhodnout, kam bych šla první.“ Řekne Mito a rozhlíží se po všem, co tam je.
„Tak můžeš jít postupně na vše,“ odpoví Suzuya.
„To zní dobře, tak začneme třeba kolotočem,“ řekne Mudkip a následně se rozběhne ke kolotoči. Poté na něj vyskočí a dívá se na Suzuyu.
Suzuya se jen pousměje a dojde ke kolotoči. „Tak jo Mito, dobře se drž, ať nespadneš,“ řekne jí Suzuya a poté počká, až se Mito chytí a pomalu roztočí kolotoč.
„To se mi líbí, rychleji, rychleji,“ řekne spokojeně Mito a užívá si točené na kolotoči.
Suzuya se při slovech Mito jen trochu pousměje. „Tak dobře, ale dávej pozor ať nespadneš,“ zopakuje jí, protože by nebyl rád, kdyby se jí něco stalo.
„Dobře, dobře, neboj se Suzuyu,“ řekne Mudkip a pořádně se drží, aby se Suzuya nemusel bát.
Suzuya se je pousměje a dále točí Mito. ‘Hmm, vypadá, že se baví, tak to jsem rád,‘ pomyslí si Suzuya a dále točí Mito.
Ještě nějakou chvíli se Mito nechává točit, než se pak rozhodne, že by to mohlo stačit. „Suzuyo, myslím, že to stačí, teď bych chtěla na klouzačku, prosím,“ řekne Mito a čeká, až se kolotoč zastaví.
Suzuya ještě dále točí kolotoč, než Mito promluví, že už to stačilo. „Tak dobře Mito, ale počkej, až ho zastavím a pak půjdeme na klouzačku,“ poví jí Suzuya a následně začne zastavovat kolotoč. Po nějaké chvíli je zastavený, tak se jen pousměje na Mito, že už může dolů.
Když se kolotoč zastaví, tak se Mito odrazí od kolotoče a doskočí na zem a rozběhne se ke klouzačce. Poté po schodech vyleze na klouzačku a sklouzne se dolů.
Suzuya se jen pousměje a jde za Mito. Následně se zastaví před klouzačkou a čeká, až se Mito sklouzne, aby jí když tak mohl chytit.
Mito se jen spokojeně usměje a znovu se vydá na klouzačku. „Dnešek je super,“ řekne spokojeně Mudkip a poté se znovu sklouzne.
Při slovech Mito se Suzuya jen pousměje. „To jsem rád, že se ti to líbí, zase někdy můžeme někam vyrazit,“ řekne jí a hlídá jí, jak klouže.
„Super, já mám ráda výlety,“ řekne spokojeně Mito a opět vyběhne na klouzačku.
„Ano, říkala jsi to, proto jsem ti navrhl další výlet, ale ještě budu muset vymyslet, kde bychom mohli vyrazit,“ odpoví jí Suzuya, popravdě ještě vůbec nepřemýšlel, kde by mohli vyrazit na další výlet, už to, že ho dneska napadlo jít na hřiště byla náhoda.
„Super, rada se zase někde podívám, co třeba příště zajít třeba na bazén nebo jít stanovat,“ navrhne Mito a poté se rozhodne sklouznou pozadu.
„Bazén, stanování, to zní dobře, Mito, však něco vymyslíme,“ řekne jí Suzuya. Když vidí, jak sklouzne pozadu, tak se jen trochu pousměje a dole jí chytne, aby nespadla a vezme jí do náruče. „Ty jsi snad ráda, když se o tebe bojím, viď,“ řekne jen Suzuya a dá jí nahoru na klouzačku.
Mito se jen usměje. „Jsem to chtěla zkusit,“ řekne jen Mudkip a nechá se vzít do náruče. Když jí pak vysadí Suzuya na klouzačku, tak se jen pousměje. „Děkuju,“ řekne Mito. Poté počká, až Suzuya dojde zpět ke spodní části houpačky a poté se sklouzne opět pozadu.
„Nemáš za co,“ řekne Suzuya a poté se opět vrátí k spodku klouzačky a když uvidí, co Mito provádí, tak jí dole zase chytí.
2/2
VymazatPoté co Mito sklouzne a Suzuya jí chytí, tak se začne rozhlížet po okolí. „Suzuyo, odneseš mě prosím na houpačku, chtěla bych se pohoupat,“ řekne Mito a usměje se na Suzuya.
Suzuya drží Mito v náručí a čeká, co si teď vymyslí. „Chceš na houpačku, dobře, není problém,“ odpoví jí a následně se s ní rozejde k houpačce. Když tak dojde, tak jí na ní opatrně posadí.
Mito se jen spokojeně usmívá, protože dnešní den si opravdu užívá. Když jí pak Suzuya posadí na houpačku, tak se Mito dobře posadí a chytne se, aby náhodu nespadla.
Poté co se Mudkip chytne, tak jí Suzuya začne trochu houpat. „Líbí,“ zeptá se jí.
Mito se pevně drží a nechává se houpat. „Jo líbí, ale můžeš klidně houpat více a neboj se držím se,“ řekne Mito, aby jí to Suzuya zase nepřipomínal.
„To jsem rád, tak dobře, budu houpat ještě trochu více,“ odpoví ji Suzuya a začne houpat trochu více.
Mito se jen spokojeně usmívá a nechává se dále houpat. „Víc, víc, ještě víc,“ řekne jen Mudkip.
„Tak dobře Mito, ještě trochu víc, ale už ne o moc,“ odpoví jí a začne ještě trochu více houpat.
Mito se jen spokojeně usměje. „Super,“ dodá jen a nechává se houpat.
Suzuya se jen pousměje s dále jí houpe.
Mito si to užívá a po nějaké chvíli se rozhodne, že už to stačí. „Dost prosím,“ řekne jen.
Suzuya jen kývne hlavou, což Mito nemohla vidět a poté už začne zastavovat houpačku.
Poté co se houpačka zastaví, tak Mudkip přemýšlí, co by mohla ještě dělat, protože měla ještě celkem dost energie. Nakonec se opět rozběhla na klouzačku.
Poté co se Mudkip opět rozběhne na klouzačku, tak se za ní Suzuya rozejde a postaví se předtím, aby mohl na Mito dávat pozor.
Mito se sklouzne dolů a jen se na Suzuyu pousměje. „Tohle mě baví,“ řekne jen Mito a opět se sklouzne dolů.
“To jsem rád,“ odpoví jí Suzuya a dále jí sleduje, jak si hraje.
Ještě nějakou dobu si Mito hraje, než začne být unavená. Sklouzne se pozadu, aby jí Suzuya musel chytit.
Když se Mito sklouzne pozpátku, tak jí Suzuya chytne a vezme jí do náruče. „Tak co teď Mito,“ zeptá se jí.
„Už jsem unavená, pro dnešek to stačilo,“ řekne Mito a usměje se na Suzuyu.
„Tak dobře, půjdeš do svého Pokéballu a odpočineš si,“ odpoví jí Suzuya.
„Dobře,“ odpoví Mito.
Suzuya dojde s Mito k lavičce, na kterou jí posadí a poté z kapsy vytáhne její Pokéball a postaví ho před ní.
Mito se jen usměje. „Zase se uvidíme Suzuyo,“ řekne Mudkip. Poté se dotkne svého Pokéballu a zmizí v něm.
„Ano Mito, měj se,“ odpoví jí Suzuya a poté už jen sleduje, jak Mito zmizí ve svém Pokéballu. Poté ho vezme a dá si ho do kapsy a pak si vezme batoh na záda a rozejde se pryč ze hřiště.
Mudkip se s tebou lépe sehrála a poznala tě. Výlet na hřiště si užila.
VymazatMudkip - 4% lásky, 4% sehranosti
1. Hotaru
OdpovědětVymazat2. Musashi, Aurora, Feny a Tubby
3. Jelikož Musashi si chtěl jít po tréninku někam odpočinout a jen si hrát, tak jsme zamířili do města a přímo do parku na hřiště. Tam si múžeme hrát, jak jen budeme chtít. A Musashimu se hřiště moc líbilo. Hned si zkusil prolézačky a věšel se dolu hlavou a ručkoval. Nevím, zda se chtěl předvést, co asi ano, anebo si takhle rád hraje... A hádám že z obojího trochu. Je ale zajímavé zjistit, že má takové nadání na tohle. A má i sílu v rukou a umí se dobře odrazit z nohou. Až se budeme učit přemety do představení, nebo tak, určitě si to bude užívat. Po chvilce si ale Musashi všiml, že Feny, Aurora i Tubby se baví s nějakými pokémony. Konkrétněji Feny se hlavně bavil a Aurora tiše stála vedle. Seznamovali se a představovali navzájem. "Ahojky. Chcete si s námi hrát?" Oslovil Feny skupinku pokémonú. "Kdo jste?" Zeptal se Lilipup a prohlížel si Auroru. Moc se mu líbila její hříva. A byla jsem na Auroru pyšná, že se nesnažila schovávat. Zdálo se, že jí přestává postupně vadit přítomnost více pokémonú a to mě moc těšilo. "Já jsem Musashi. A tohle jsou mí kamarádi Aurora, Tubby a Feny." Ozval se Musashi hned a kroužil zvědavě kolem Lilipupa, Stuffula a dvou Spinarakú a prohlížel si je. "Chcete si hrát?" Ozval se ještě Musashi když skočil před Stuffula a koukal se mu přímo do očí a šála mu při tom vála ve větru. Vypadala opravdu moc hezky na něm. Možná se stavím v obchodě, abych si něco hezkého koupila i Tubbymu a Fenymu. Uvidíme. Nicméně, teď si šli všichni hrát. Já se neúčastnila. Ne tentokrát. Chtěla jsem si jen sednout na lavičku a pozorovat je. Nechci se flákat, to zas ne, ale jen je pozovorat... I to patří k tomu, být dobrým trenérem, koordinátorem, nebo chovatelem, ne? To jsem se naučila v letní škole... Tak nakonec jsem si aspoň něco zapamatovala, bezva.
"Tak jo, múžeme si hrát." PŘikývl jeden ze Spinarakú a Feny se potěšil. "A jak si budeme hrát?" "Co tak cvičné zápasy?" "Nebude to nebezpečné?" Ozval se Tubby. Zápasy se mu moc nepozdávali. "Tak co navrhujete?" Zeptal se Lilipup. "Hmm... Co tak na hrdiny?" Navrhl Musashi. "To ale neví nikdo z nás hrát." Řekl Stufful. "Opravdu? Zvláštní.." Zamumlal si pro sebe Musashi. "Tak co?" Nikdo neměl žádný nápad a tak se Feny rozeběhl za mnou. "Hotaru, chceme si hrát, ale nevíme jak." Řekl a podíval se na mě. "Poradíš nám?" Usmála jsem se. "A co tak na honěnou?" "Na honěnou?" Řekl Feny překvapeně a usmál se. "To zní dobře." Přikývl. "Přidáš se?" Zamyslela jsem se. Sice jsem chtěla odpočívat, ale... vlastně proč ne? "Jasně." Usmála jsem se, vstala jsem z lavičky a šla s Fenym za ostatními. "Už to máme. Budeme hrát na honěnou." Zvolal nadšně Feny a usmíval se spokojeně. Všichni se na sebe navzájem koukli a pak se začali všichni usmívat. "Tak jo." Řekli skoro všichni najednou. Tubbymu se líbilo, že to není nijak násilné. Aurora ráda běhala a Feny a Musashi se hned dohadovali, kdo z nich je rychlejší. A ostatní byli z nápadu nadšení. "Kdo začne?" Zeptal se Lilipup a já se musela zasmát. "Ten, kdo se ptá!" Jemně jsem ho plácla, jakobych mu dávala babu a všichni jsme se rozutekli od něj. "Hej! To není fér!" Zvolal Lilipup a hned se rozeběhl za Fenym, který utíkal od něj jako poslední.
Lilipup ale rychle Zmněnil svúj cíl a brzo skočil po Auroře. "Máš babu!" Zvolal a se smíchem běžel pryč. Aurora se usmála a rychlým cvalem se vydala za mnou, protože věděla, že tak rychle jako ona neutíkám. Taky že mě brzo dohnala. "A teď ji máš ty." Smála se a já jí pohladila. "To teda mám." Usmívala jsem se spokojená. Všichni si hru užívali. "Že mě nechytíš!" Zvolal Musashi a chvilku stál kousek ode mě. "Ale chytím." Rozeběhla jsem se za ním. Páni... Mít dlouhé nohy se v tomhle případě oplatí. Chudák Musashi. Dohnala jsem ho dřív, než si myslel... "Ale né." Byl trochu zklamaný z toho, jak snadné bylo pro mě ho chytit. Hned na to se ale přikrčil a rychlostí blesku se rozeběhl za Spinarakem, který byl ale o něco rychlejší než on. Pak zkusil dohonit Fenyho i Tubbyho, ale oba mu unikli. "To není fér. Mám jen dvě krátké nohy." Zamumlal si trochu zadýchaně. Viděla jsem, že ho tohle moc nebaví, když má babu pořád jen on. Přiběhla jsem k němu a sehla jsem se. "Copak se děje?" "Všichni jsou rychlejší než já. Není to fér." Řekl a sklopil pohled. "Ale ale. Snad to kvúli takové drobnosti nevzdáš, že ne. Co tak zkusit využít Quick Attack, co jsme se spolu naučili?" "Huh? Jak?" Zaujatě se na mě koukl. "Až budeš u někoho blízko a bude se ti zdát, že ho nemúžeš dohnat, vyraž tak, jako při Quick Attack a pak babu předáš jedna radost." S touhle radou se rozeběhl za Stuffulem. Musashi se při tom celou dobu lišácky usmíval a tak, když se mu zdálo, že byl dost blízko, rychle se odrazil, na pár chviliček zmizel z dohledu a najednou skočil na Stuffula a svalil se s ním do trávy. "Mám tě!" Zvolal nadšeně. Byl moc rád, že tenhle nápad vyšel a že zvládl někoho takhle dohnat. A já byla taky moc ráda. Ale musela jsem utíkat dál, jinak bych mohla dostat znovu babu.
VymazatKdyž přešlo asi púl hodinka, co jsme běhali všichni sem a tam, unaveně jsme si sedli na lavičku. Díky mému nápadu s Quick Attack Musashi skoro vždy, když dostal babu, tak jí dokázal velmi rychle předat někomu dál a za celou dobu ho použil asi 8-krát. Stufful, Spinaraci i Lilipup museli jít domú a my? My jsme šli z parku pryč. Sice nebylo tolik pozdě, ale ochlazovalo se. Bylo poznat, že letné dny už jsou pryč a nastoupil chladný podzimní vítr. I některé stromy začínali ztrácet své jasné smaragdové barvy a místo toho se šatili do rubínové červené i jantarové žluté, nebo snad čokoládově hnědé. Byla jsem ráda, že se ochlazuje. Proč? Protože se pomalu blížilo mé oblíbené roční období a to zima. V centru se poptám po nějaké teplejší mikině, anebo si koupím něco na sebe v obchodě. Uvidí se podle nabídky.
"Jak jste si užili hraní?" Zeptala jsem se zvědavě svých pokémonú. "Bylo to bezvadné." Řekl nadšeě Musashi. "I mě se to líbilo." Přikyvovala Aurora. Tihle dva se zotavili z toho všeho běhu nejrychleji. "U mě dobrý, jen... se musím vydýchat." "To... samý..." Řekl Tubby a pak Feny, který se zdá, že hledá své plíce. Musela jsem se zasmát. "Tak jo. Ale když budete chtít, múžete si odpočinout v pokébalech. "Ne ne, to není třeba." Řekl tvrdohlavě Feny. Prohlédla jsem si ho. Nezdál se mi vyčerpaný, jen potřebuje popadnout trochu kyslíku do plic. "Tak jo... Ale i tak zajdeme do střediska, aby vás všechny prohlídli. Blíží se týmové zápasy a chci se ujistit, že je vše v pořádku." S tím nikdo nic nenamítal. Aspoň tak.
Tvým pokémonům se hřiště moc líbilo, obzvláště Ponytě. Také poznali nové kamarády!
VymazatRiolu - 2% lásky, 2% sehranosti
Ponyta - 2% lásky, 3% sehranosti
Braixen - 3% lásky, 2% sehranosti
Audino - 2% lásky, 2% sehranosti
Janet
OdpovědětVymazatJanet
tým 1 - Litten Strius, Mightyena, Fletchling, Tepig, Eevee, Pichu
Když dojdu se svými pokémony na hřiště, je krásné počasí. „Tak, jsme tady. Řeknu a podíváme se po hřišti. Je to hrad, kde se dá různě prolézat, jsou tam překážky a také tam jsou vedle nebo dole v hradě houpačky a hrad také obsahuje několik skluzavek. Litten si zívne: „Co tady sakra děláme?“ Optá se rozmrzele. „Jsme na hřišti.“ Řeknu něco, čeho si všichni jistě všimli a můj startér obrátí oči v sloup. „A na hřišti se, překvapivě, hraje. Je na čase, abychom sem po nějaké době zase zavítali, ne?“ Doplním svou předchozí informaci dalšími velmi potřebnými údaji. Strius se pořád tváří rozmrzele, ale už jsem na to zvyklá, zato Mightyena zareaguje nadšeně: „Hurááá!!!“ A s těmito slovy se rozeběhne do hracího hradu, proběhne bránou a zmizí mi z očí. Vzápětí se však znovu objevuje: „Tak jdete?“ „Jasně.“ Zareaguje Pichu a zeptá se ještě: „Ale kde je Pachirisu?“ „Pachirisu tady dneska není, ale třeba příště…“ Tepig mlčky čeká a Eevee se usměje: „To je něco důležitého hra?“ „Ne, je to naprostá zbytečnost.“ Řekne Strius, který teď mlčet zřejmě nemohl. „Ale jo, je.“ Řeknu rychle, aby si Eevee nevzala slova ohnivého pokémona moc k srci. „Pobavíš se a můžeš si hrát i s ostatními.“ Eevee se zamyslí a já se podívám tam, kde je Fletchling. A potom se rychle otočím zpátky, protože tam není. „Fletchlingu?“ Zeptám se a Tepig mi řekne: „Je támhle.“ Já se podívám tím směrem a zjistím, že Fletchling klove do dřeva na bráně. „Fletchlingu! nech toho!“ Zavolám, nicméně Fletchling se otočí a zeptá se: „Co je? Říkalo se, že bude zábava. Vždyť tohle je zábava.“ Strius si odfrkne a zamumlá: „Že bych tu něco podpálil?“ A po očku po mě koukne, co na to řeknu. Já doufám, že si dělá legraci, Fletchling, ale zřejmě ne. „Fletchlingu, na hřišti se hraje, ale neničí se to.“ „A on?“ Zeptá se na Stria. „On si dělal doufám legraci.“ „No…“ Zamumlá pochybovačně můj startér. „JO, DĚLAL.“ Řeknu a vezmu pokémony dovnitř do hradu. Hned vedle brány je vysoká chodba s trampolínama. Mightyena na ně vběhne a začne nadšeně poskakovat. Pichu se k němu nadšeně přidá a oba společně poskakují chodbou. Zpočátku opatrně se přidá i Tepig. Fletchling, který normálně skáče vysoko je nyní ve svém živlu. „Letííím.“ Zavolá. „Tak leť a neskákej tu.“ Zavrčí litten, který se snaží to pouze přejít. Já skáču po trampolínách za svými pokémony kromě Stria, kterého mám za sebou. A když se otočím, všimnu si, že i taky poskočil, když si myslí, že ho nikdo nevidí. „Houpačky.“ Zavolá Pichu a spolu s Mighytenem obsadí každý jednu houpačku. Pichu normální, Mightyena větší, která ale tolik nehoupe. Eevee obsadí také jednu a Tepig další. Fletchling se Striem se na houpačky nehrnou. „Hele, co to je?“ Zavolá Fletchling. „Že by… bobule…“„To je terč na nárazový útok.“ Zamumlá můj startér, když to vidí. Já slezu z houpačky a dojdu se tam podívat. Fletchling skáče kolem měkého pytle a přemýšlí, jestli by se mu nějakým způsobem nebo z nějakého úhlu nevešel do zobáku. „Fletchlingu, to není k jídlu.“ Řeknu a Strius na něj ze zájmem zírá. „Do tohohle můžeš ale klovat.“ Navrhnu mu a Fletchling to toho čtyřikrát klovne a potom toho nechá. „Už mě to nebaví.“ Usoudí. Přiběhnou i další pokémoni a Mightyena proběhne mezi pytli slalom. A za ním Pichu, který se ho snaží chytit. Projdeme chodbou s pytli a dostaneme se k bazénu. Nebo bazénu. Je tady spíš menší nádrž s vodou, ale Mightyenovi to na postříkání všech kolem mohutným skokem dovnitř stačí. Já mám pocit, že se musela vylít minimálně čtvrtina vody jak jsme mokrý. A Tepig začne šílet. Utekla zpátky a schovala se za jeden z pytlů. Naštěstí moc mokrá není. „Tepig…“ Zavolám a běžím za ní.
„Dobrý?“ Tepig celá roztřesená ani nedokáže odpovědět. „Tam… Tam… Tam… je vo–vo-voda. Vykoktá. „Já – Já – Já přes – přes to – to ne-ne-nejdu.“ „Nemusíš, odnesu tě.“ Nabídnu jí, jenže mi nedojde, že já jsem mokrá a tedy jí neodnesu. Strius, který také naštěstí moc mokrý není, protože by nejdál nakrčí čumák. „A co teď? To se asi budeme muset vrátit.“ „Ne, ještě ne.“ Zavolá Mightyena. „Víš, že tudy teďko Tepig nepůjde?“ „Proč?“ „Protože je tu voda.“ Tepig se při slově voda rychle sková za pytel. „Promiň, tobě to tak vadí?“ Zeptá se Mightyena. „Jo, vadí jí to.“ Odpovím za Tepig. „Fletchling!“ Zavolá Strius, který si všimnul, že Fletchling spadnul do vody. Já vyskočím a doběhnu pro něj. „Cos tam dělal?“ Spustím na něj. „Já mám žízeň.“ Litten se zoufale pousměje a já si povzdychnu. „Stač říct. Chtěl bys vodu?“ „Ne, já měl na vodu jenom chuť, teď už jí nemám.“ Strius se pousměje ještě o něco víc a já nevím, co mu mám na tohle říct. „Jdeme?“ Zeptá se Pichu. „No…“ „Tady kousek suchej. Až na stěny ta voda nedostříkla.“ „Co ty na to, Tepig?“ „Tak, tak jo.“ Řekne Tepig a vydáme se chodbou do další místnosti a jen co zahlédneme místnost, zahlédneme i schody. Jsou trochu zastrčený v chodbě, ale jsou tu a my vyběhneme nahoru. Schody se však brzy mění v prolézačku a musíme to prolézt, abychom se dostaly do druhého patra hracího hradu. Strius se proplete bez problémů. Ani Pichu problém nemá. Tepig a Eevee se také propletou bez problémů a všechny je to baví. I můj startér se baví, i když se to snaží, poměrně dobře, skrývat. Ale Mightyena s Fletchlingem s tím mají trochu problémy. Mightyena je na to velký a Fletchling se točí na místě a neví kam dál. Fletchlinga vrátím do pokéballu a Mightyena nahoru nakonec vyleze. Teď jsme na “ochozu“ a je tady spousta skluzavek. „Skluzavka…“ Zavolá Pichu a on i Mightyena už jedou dolů. „Tak asi taky jedem, ne?“ Navrhnu a Tepig, Eevee i Fletchling sjedou dolů. „Ty nejedeš?“ Poptám se Stria. „Jedu.“ Řekne a dodá: „Čekám na tebe.“ Usměju se: „Jsi hodný, ale to jsi nemusel. Takže jedem?“ Litten přikývne a sjedeme dolů. Tam už čekají ostatní. „Jdeme znovu nahoru?“ Zavolá Mightyena a ani nečeká na odpověď a vběhne znovu do hradu. A za ním se vrhne Pichu. Tentokrát ale vběhneme dovnitř jinou branou. Hned v první místnosti narazíme na kolotoč, na který Mightyena s Pichuem nadšeně vlezou. A přidá se i Tepig a sedneme si tam i já a Strius. Vivill a Fletchling jsou opodál a my se na chvíli točíme na kolotoči. Fletchling místo toho našel chodbu, kde jsou vyvýšená místa, na které má pokémon nebo člověk skočit a přeskákat po nich místnost. Nejsou vysoké, ale jsou tam. A jelikož Fletchling skáče vysoko, žádný problém mu to nedělá. My se přestaneme točit dokola na kolotoči a slezeme. Po tom kolotoči není nic lepšího, než zkusit skočit na správné místo, protože se nám točí hlava. Někomu víc, někomu míň, ale všichni se trochu točíme. „Tak jdeme?“ Zavolá Pichu, kterému se pořád ještě točí hlava a zkusí skočit na první vyvýšeninu. Naštěstí je měkká ona i podlaha, protože Pichu, vzhledem ke kolotoči, skočí špatně. Zvedne se, dojde za námi a počká, až se mu hlava točit přestane.
VymazatPotom přeskáčeme na druhou stranu. A objevíme se u schodů. Normálních schodů, proto je rychle vyběhneme nahoru. Tam máme několik možností, kam jít, ale Mightyena má nápad naprosto jasný – přelézt přes kladinu. Pod í je naštěstí dost velká a pevná síť, ze které se dá docela jednoduše vylézt, ale o půl patra níže. Nicméně Mightyena přeleze kladinu bez problémů. Pichu přeběhne opatrně za ním a potom přeskáče Fletchling. O toho se trochu bojím, naštěstí se přes kladinu dostane také. Eevee s Tepig také přejdou bez problémů kladinu a poté jdu já. Kladina není špatná a docela mě to i baví. Když seskočím dolů z kladiny, přejde rychle Strius. Také vypadá, že, byť to nepřizná, se mu to líbí. „Skluzavka.“ Zavolá Eevee a Pichu a Mightyena se rozeběhnou ke skluzavce. Jsou tam jako první a rychle jedou dolů a po nich jede Eevee. Následně sjede dolů Fletchling a po ně Tepig. Poté sjedu já. Tato skluzavka je, narozdl od té předchozí roura a tedy jsem většinu jízdy potmě, což mi nevadí. Fletchling volal, že přišla najednou noc, ale jinak to nikomu, ani po mně jedoucímu littenovi, nevadilo. „Přišla noc a zase zmizla. Co to mělo být.“ Litten se opět zoufale pousměje a ostatní na něj překvapeně zírají. „Ne, Fletchlingu, nepřišla noc. Akorát si byl uvnitř beze světla a tedy se k tobě nedostali sluneční paprsky. „Takže na noc se…“ „Ne, na noc se nic nezavře.“ Přeruším ho. „Pojďte, už bychom mohli jít, ne?“ Pokémoni přikývnou a odejdeme z hřiště.
VymazatPokémoni si hraní na hřišti moc užili a lépe se poznali.
VymazatLitten - 12% lásky (6% Return Event), 10% sehranosti (5% Return Event)
Mightyena - 10% lásky (5% Return Event), 8% sehranosti (4% Return Event)
Fletchling - 12% lásky (6% Return Event), 8% sehranosti (4% Return Event)
Tepig - 8% lásky (4% Return Event), 6% sehranosti (3% Return Event)
Eevee - 10% lásky (5% Return Event), 8% sehranosti (4% Return Event)
Pichu - 8% lásky (4% Return Event), 8% sehranosti (4% Return Event)