Louka, která je plná nejrůznějších květin a dalších rostlin. Zde můžeš se svým pokémonem dělat všechno možné, od relaxování až po piknik. Místa je tu dost pro všechny trenéry a trenérky. Travní a hmyzí typy pokémonů se tu cítí jako doma.
Některé kytky mají léčivé účinky a rostou pouze tady. Nedaleko tu bydlí také něco jako zdravotní sestra, která nese jméno pokémona. Dívka se jmenuje Gardevoir a její umění léčit se jen tak nevidí. Používá horké prameny, které tu jsou a léčí tak pokémony. Horké prameny nevadí dokonce ani ohnivým a kamenným pokémonům. Dokáže vyléčit popáleniny nebo dokonce zázračně hojit zlomené kosti. Jedná se o přirozený cyklus hojení, mnohem příjemnější než návštěvy sestry Joy. Pokémon bude poté uvolněný a zvýší se mu štěstí.
Pokud chceš najít dívku a nechat, aby ti uzdravila pokémony, napiš:
1. Tvoje jméno
2. Koho dáváš k uzdravení
3. Co pokémonovi/pokémonům je
Pokud si chceš jít hrát s pokémony nebo dělat jakoukoliv jinou činnost, napiš:
1. Jméno
2. S kým si sem jdeš
3. Průběh
Tvůj pokémon se potom bude cítit dobře a navýší se mu láska vůči tobě.
Hledám dívku
OdpovědětVymazat1. Lilica
2. Bulbasaur (JD) a Sandshrew
3. Bulbasaur chytal Sandshrewa, oba jsou unavení, bulbasaur má poškrábaný bok a sandshrew byl omlácen o skálu.
Dívka, jež vzhledem připomínala Gardevoira, vyslyšela tvé prosby. Nechala se nalézt či spíše vyšla ven. Pohledem pouze projela Bulbasaura a poté Sandshrew. Usmála se, oba pokémony pohladila lehce po hlavě.
Vymazat"Tvůj Bulbasaur je pouze unavený, není třeba jej ošetřovat nijak lékařsky," pověděla. "Je pro něj nejlepší si odpočinout. Věřím, že tato louka je ideální místo na odpočinek.Co se týče Sandshrew, je v pořádku," usmála se. Vypadala velmi ladně.
Poté, co nasbírala pár květin, důvod neřekla, se vrátila do hlubin lesa a zmizela beze stopy...
"Děkuji." ozvala se chovatelka za zmizelo postavou.
OdpovědětVymazat"Vypadá to že máte tužší kořínek, než jsem čekala." usmála se na své pokemony. Povolal je zpátky do pokeballu aby si užili chvilku zasloužrného odpočinku.
(...)
Vymazat1. Lilica
OdpovědětVymazat2. Bulbasaur (JD), Psyduck (Sokrates), Sandshrew a Girafarig
3. Lilica konečně vyzvedla bulbasaura z pokemoního střediska, bylo načase všechny pokemony představit. Lilica se posadila a vytáhla všechny pokebally. "Tak nestyďte se, pojďte ven." pobídla dívka a kolem ní se na trávě objevili v kruhu všichni její pokemoni. Byli trochu udivení, přece jen všichni se navzájem ještě nepotkali.
Chovatelka začala pokemony představovat. "Tohle" pokynula k bulbasaurovi: "Je můj starter JD." ukázala na psyducka. "Vedle něj, se nachází Sokrates, ten se se mnou rozhodl jít sám." nyní nastal čas představit nováčky v týmu. "JD už zná Snadshrewa, protože mi ho pomohl chytit. Doufám, že to nebude znamenat konflikt."
"Jak jsem řekl," ozval se Sandshrew zatímco hrabal do měkké hlíny, vyhrabávajíce trsy trávy ze země. "Byl to dobrý zápas, pokud by se objevily problémy, ode mě pocházet nebudou." Chovatelka se usmála na Sandshrewa. "Tak co JD, necháte to chycení za hlavou?"
Bulbasaur se ušklíbl. "Kdybych prohrál, tak bych požadoval odvetu, ale vzhledem k tomu, že jsi úspěšně chycený, to nebude třeba."
Chovatelka se usmála. "To je jeho verze, že jste v pohodě."
Psyduck si odfrkl stejně jako Girafarigův ocas.
"A poté je tu samozřejmě Girafarig: "Narazila jsem na něj na tržnici, jeho ocas má vlastní hlavu, takže pokud vás urazí, není to na Girafariga."
"Hej, jak víš, že to budu já, kdy bude urážet." ozval se ocas.
"Vím, že Girafarig je psychický typ, ale nepotřebuju být telepat ani věštec, abych uhodla, že pro neplechu jsi tu ty." odpověděla mu chovatelka.
"Ahoj," pozdravil Girafarig.
"Tak co říkáte, zahrajeme si nějakou hru?" zeptala se dívka.
Pokemoni souhlasili, jen Girafarigův ocas nebyl nadšený.
"Zahrajeme si na schovku."
"Na schovku?"
"No, to znamená, že vy se půjdete schovat, já si zakryji oči a budu počítat do dvaceti, potom se vás vydám hledat, vyhrává ten pokemon, kterého budu nejdéle hledat." Vysvětlila dívka.
"JD, ty se šetři, ještě bys měl odpočívat." Bulbasaur protočil očima. "Jasně."
"Takže připraveni?" optala se dívka, pak se obrátila ke stromu a zavřela oči.
"Tak já začnu počítat.
ČÁST 2
VymazatJedna, dva, tři, čtyři,..." Lilica slyšela dusání nohou o zem a šustění listí.
"Pět, šest, sedm, osm,..." Měla pocit že slyšela šplouchnutí.
"Devět, deset, jedenáct dvanáct,..." Zašustění spadeného listí.
"Třináct, čtrnáct, pátnáct, šestnáct." Tupé zadunění a jemné škrábání, následující šustěním.
"Sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet. Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu." Křikla trenérka a vydala se hledat své pokemony. Nejdřív se rozhodla rozhlédnout kolem. Procházela zrovna pod mohutným stromem, když Lilica uslyšela zašustění shora a spadlo jí na klobouk pár listů. Lilica zvedla zrak, byl dobře zamaskovaný, ale, když věděla, co hledá, byl JD stále viditelný.
"JD, vidím tě na stromě, můžeš slézt dolů." Bulbasaur se po svém šlahounu spustil dolů.
"Příště zavři oči, svítily v té zelené, ale dobrý pokus." doporučila chovatelka.
Když se vracela zpět, měla pocit, že slyšela bublání, tak se rozešla směrem k tůňce, ale o něco zakopla, udržela balanc, ale sklonila zrak a uviděla Sandshrewa napůl zavrtaného do země. Dívka se usmála a zaťukala mu na záda. "Sandshrew, příště se zahrab někde u kořenů stromů, ne uprostřed cesty. Ale dobrý nápad."
Když se Sandshrew vyhrabal, Lilica opět zaslechla bublání. Dívka došla až k tůňce a viděla bublinky stoupat na hladinu, když si stoupla na špičky, viděla žlutou šmouhu. Usmála se a zavolala: "Sokrate vyplav z vody, ať se neutopíš." Na hladině se objevila psyduckova hlava. "Když se schováš pod leknín, nebudeš příště tak nápadný, ale dobré, kdybych neměla nastražené uši, nenapadlo by mě hledat pod vodou, i když jsi vodní pokemon." chválila dívka.
"Takže to znamená, že vyhrává Girafarig. Pojď ven. Gratuluju." křikla Lilica. Dva metry od ní zašustilo křoví a vynořil se z něj Girafarig. To trenérka nevydržela, popadla se za břicho a začala se smát.
"Co je zas k smíchu?" Optal se Girafarigům ocas podrážděně, i ostatní vypadali zaraženě. Trenérka začala vysvětlovat: "Girafarig vyhrál s prvním místem, kde se normálně při schovávané hledá, zatímco vás jsem našla dřív, když jste se ukryli jako ninjové." Když ta ironie došla všem, začali se chechtat i pokemoni.
"Tak pánové, jen pánové, vzhledem k tomu, že jsem tu jediná dáma."
"To sotva." zabrblal ocas a bulbasaur opět vyprskl smíchy.
"tak pánové, myslím, že jsme seznámení a další hru schovky necháme zase na příště, je na čase si odpočnout v pokebalech.
S tím je chovatelka odvolala do pokeballů. "JDho a Girafarigův ocas rozhodně nemůžu nechat samotné pohromadě. Slíbila si Lilica.
Tví pokémoni se navzájem seznámili a užili si čas na louce. Bulbasaur se nyní cítí lépe.
VymazatBulbasaur - 2% sehranosti, 1% štěstí
Psyduck - 3% sehranosti, 2% štěstí
Sandshrew - 1% sehranosti, 2% štěstí
Girafarig - 2% sehranosti, 1% štěstí
Hľadám liečiteľku.
OdpovědětVymazat1. Tania
2. Hazel (Mudkip)
3. Hazel má za sebou namáhavý tréning a učenie sa útoku. Je ešte malá, a tak si Tania chce byť istá, že je v poriadku a zdravá.
Slečna, co Gardevoir připomínala, nebyla nikde k nalezení, dokud jste vzdali její hledání. V ten moment se vynořila z lesa jako víla a vyslechla tvé prosby.
VymazatMudkip ji našla jako první, zázračně. Než sis s Gardevoiří ženou stihla promluvit sama, zmizela beze stopy. "Paní říkala, že budu v pořádku," řekla Hazel. "Taky říkala, že tato louka je dobrá na výlety!" zazubila se.
1. Tania
OdpovědětVymazat2. Kaoru (Chingling), Nico (Quilava), Hazel (Mudkip)
3. Pribehla k miestu blízko Hazel, kde zazrela nejaký zvláštny pohyb. Avšak, ešte skôr, než uvidela čokoľvek konkrétne, zmizlo to a Hazel začala štebotať. "Ty si ju videla?" vyvalila oči Tania. "Ako vyzerala?" "Úplne ako Pokémon," riekla Mudkip, "nie som si úplne istá, či bola naozaj človek." Chovateľka prikývla. Svet skrýval množstvo záhad a toto bola asi jedna z nich. "Myslíte, že ak by sme ju hľadali, našli by sme ju?" zaujímal sa Kaoru.
"Mohla by to byť zábava," usmiala sa Hazel, nadšená predstavou hľadania liečiteľky. "Asi by sa jej nepáčilo, keby sme ju rušili," zamiešal sa do debaty čerstvo vyvinutý Nico. V novom, väčšom tele pôsobil neisto, Tanii to prirovnala k malému chlapcovi, ktorý si večer ľahol spať a ráno sa prebudil v tele vysokého mladíka. A možno sa to až tak veľmi nelíšilo. "Chce mať svoj pokoj, malo by nám stačiť, že sa nám rozhodla pomôcť," dodal ešte ohnivý Pokémon a skúšobne prestúpil z jednej labky na druhú.
"Aha," kývol Kaoru. "Tak by sme asi mali dať na jej odporúčanie a usporiadať menší výlet, čo myslíte?" postupne sa pozrel na každého člena Taniinho tímu. "Môžeme osláviť Nicov vývoj!" Hazel si prezerala všetky zmeny, aké na Nicovi videla. "Keď si predstavím, že by som mohla raz prekonať podobnú zmenu... Hm.." Vodný Pokémon bol dosť očividne stratený v myšlienkach. Nicovi prílišná pozornosť vadila, vyzeral viac neisto a nesmelo ako inokedy. "Takže, čo tak si niečo zahrať?" navrhla chovateľka, aby poskytla Hazel inú činnosť, na ktorú by sa mohla sústrediť okrem sledovania svojho vzoru.
"Áno!" zvolali naraz Hazel i Kaoru a Nico potichu prikývol. "A akú hru?" otočil sa Chingling k Tanii. "Mohli by sme si zahrať schovávačku," navrhla. "Okej," kývol Kaoru. "Ale za podmienky, že nebude hľadať Nico. Našiel by nás skôr, než... Než by sme sa schovali!" vyhlásil dramaticky. Tania sa zasmiala spolu s Kaoruom a po chvíli sa pridali i Hazel a Nico. "S hľadaním môžem začať ja," usmiala sa Tania. "A budem štedrá, takže namiesto desiatich sekúnd vám dám na schovanie sa až pätnásť. Ale len prvý raz," zdvihla ukazovák, potom sa k Pokémonom otočila chrbtom, zakryla si oči a začala nahlas počítať do pätnásť. Počula, ako sa Pokémoni náhlili preč a ticho sa dohadovali o tom, kam sa kto schová.
Keď sa dostala k desiatke, zavládlo ticho a odhadla, že sa zrejme všetci schovali. Počkala, kým uplynie posledných päť sekúnd, zložila si z očí dlane a zavolala: "Schovaní neschovaní, idem!" Napla uši, no nijaký tichý smiech alebo kroky nikde nezačula. Pokračovala po strede lúky, prehľadávala očami každý vhodný kútik, kam by sa vošiel Kaoru alebo Hazel, či krík, kde by Nico dokonale splynul s prostredím. Kráčala popri vysokom trse trávy, kde jej pozornosť upútal zvláštny odlesk. Rozhrnula rukami vysokú trávu a víťazne sa usmiala, keď uvidela Kaorua, ako sa krčí v tráve. Keď si uvedomil, že ho Tania našla, previnilo sa pousmial. "Za to môžu moje okuliare," namietol a pousmial sa. "Teraz máš ale aspoň pomocníka na hľadanie." "Hazel určite nájdeme čoskoro," odvetila Tania, "ale Nico sa ukáže, až keď priznáme, že ho nenájdeme."
Ukázalo sa, že sa trochu zmýlila. Hazel naozaj našli krátko potom, schovanú v dutom kmeni stromu zvalenom na zemi. Prezradilo ju šepkanie a tiež to, že v dutom dreve sa jej kroky príliš hlasno ozývali. Avšak, hneď ako vyšla Hazel, z dutiny v strome sa vyplazil i Nico. "Prinútila ma vziať ju so sebou," sťažoval sa, ale usmieval sa pritom. "Našiel som nám dobrú skrýšu, ale Hazel nás prezradila." Mudkip sa usmiala, akoby to bolo niečo dobré. "Teraz sa už aspoň nemusíme jeden pred druhým schovávať... Aj keď mi bolo krásne teplo, tak blízko pri Nicovi..." nesmelo sa pousmiala. Quilavova tvár nabrala farbu paradajky. "Ehm," odkašľal si Kaoru. "Tak, kto chce hľadať?"
VymazatPrihlásila sa Hazel. Najprv si dvakrát vyskúšala, či bez pomýlenia naráta do desiatich, potom oznámila ostatným, že sa môžu schovať. "Určite sa nepozeraj, Hazel," varovala ju Tania so smiechom a potom odbehla, aby si našla úkryt. Kam zmizli Nico s Kaoruom, si nevšimla. Našla strom s bohatou korunou a nízko položenými konármi. Ideálne. Vyšplhala sa na jeden z konárov, skryla sa medzi listami a so zatajeným dychom čakala, kým Hazel nezačne hľadať. Dúfala, že ju nenapadne pozrieť sa hore. Posadila sa na konári pohodlnejšie a poobzerala si celú korunu stromu... A krv jej stuhla v žilách, keď uvidela kolóniu Kakún visiacu len pár metrov nad ňou. Prehltla, nespúšťajúc zrak zo žltých kuklovitých Pokémonov. "Len spite ďalej, Kakuny... Ja zleziem dole a už vás nebudem rušiť..." Opatrne sa blížila ku kmeňu stromu, aby sa po ňom skĺzla dole, ale na kmeni práve pristával Beedrill. Hmyzí Pokémon si ju nevšímal, viac ho zaujímalo, ako správne pristáť na strome tak, aby zachytil sladkú miazgu, ktorá z neho vytekala. Tania si uvedomila, že bude musieť z vetvy skočiť. Zhlboka sa nadýchla a zošuchla sa z vetvy. Dopadla na nohy a neodpustila si menší výkrik, i keď bol skôr prekvapený, než od bolesti.
"Mamí!" Zboku do nej narazila modrá šmuha a zhodila ju na zem. "Nie je ti nič?" ustarostene si ju prezerala Hazel. "Počula som nejaké dopadnutie a potom krik... A práve tu, na strome, kde sú Kakuny. Určite si v poriadku?" Tania prikývla a usmiala sa. "Áno, ale odkiaľ vieš, že práve na tomto stromu visia Kakuny?" "To Nico," riekla Mudkip. "Keď sme predtým hľadali úkryt, chcela som sa skryť za týmto stromom, ale Nico si tie Kakuny všimol. Ak by nebol so mnou, asi by som schytala nejaké Beedrilie žihadlá," striasla sa Mudkip. "Okrem teba som ešte nenašla nikoho. Tí dvaja sa museli schovať naozaj dobre..." posťažovala sa Hazel. "A začínam byť hladná a unavená, ten tréning bol vyčerpávajúci," vzdychla si. "Tak fajn, asi je čas na pauzu," povedala Tania, s Hazel v náručí vstala a zavolala na Nica a Kaorua. Mala v pláne Pokémonom dať niečo na jedenie a chvíľu si odpočinúť, veď kvôli tomu sem i prišli.
Kaoru sa ukázal do jednej minúty. Asi nebol schovaný veľmi ďaleko. Vyzeral spokojne, že nemusel čakať, kým ho nájdu. Na hlave mal niekoľko lístkov, ktoré mu Tania opatrne zmietla. "Počul som správne, pauza a jedlo?" zasmial sa Chingling. "Áno, ale musíme počkať na Nica." Prešlo niekoľko minút, ale Quilava zostával v nedohľadne. "Nemohol sa stratiť?" obávala sa Mudkip. "Nico? Stratiť sa? Pamätá si každé zrnko prachu," namietol Kaoru. "Po vývine musí byť určite hladný," uvažovala Tania. "A myslím, že viem, čím ho prinútime prezradiť svoj úkryt." Z batoha na chrbte vylovila kúsok pizze a zamávala ním vo vzduchu, aby sa vôňa rozšírila po okolí. Dúfala, že nepriláka divých Pokémonov. Našťastie, prvým, kto sa ukázal, bol naozaj Nico. "Technicky vzaté, vyhral som," povedal potichu. Tania mu podala pizzu. "Asi máš pravdu. Hľadali by sme ťa ešte dlho, ale Hazel nejak zmohla únava." Nico si na okamih premeral Mudkip a v očiach sa mu mihol náznak starostlivosti. Potom sa pustil do jedenia.
"A čo my, mami?" dobiedzala Hazel. "Dostaneme tiež niečo?" Tania nelenila a z batoha vybrala zásoby jedla. Kaoru siahol po trse banánov a okamžite ich začal zbavovať šupiek. Hazel chvíľu uvažovala, nakoniec si vybrala čokoládovú šišku a poprosila Taniu, aby jej do misky naliala sódu. Nico, akonáhle dokončil pizzu, sa takisto napil vody a Kaoru doplnil tekutiny jednou Leppa berry. Tania vypila trochu vody a zvyšné zásoby jedla spolu s miskami uložila naspäť do batoha keď bolo jasné, že Pokémoni už majú plné brušká. "A čo teraz?" riekla Hazel a potlačila zívnutie. "Mohli by sme len sedieť v tráve a tráviť čas v prírode," navrhla Tania. "Vychutnať si slnko, jemný vánok a zvuky lúky a lesa." "Hovoríš ako básnik," pousmial sa Nico, "ale znie to dobre."
VymazatQuilava sa ako prvý pohodlne uložil do mäkkej lúčnej trávy a uprel zrak na oblohu, jemne pritom privrel oči, aby mu ich nepodráždilo slnko. Tania si ľahla vedľa neho a Hazel sa k nej pritúlila. Kaoru sa uložil medzi Taniu a Nica. "Už sa teším, až zase vyjdú hviezdy," poznamenal Quilava. "Tania by nám mohla porozprávať ďalší príbeh, však, však?" nadšene sa pýtal Kaoru. Tania len s úsmevom prikývla. Hazel stačilo raz zavrieť oči a zmizla v ríši snov a chovateľka s ostatnými Pokémonmi ju po chvíli nasledovali.
Prebudili sa po niekoľkých hodinách a Tania usúdila, že najlepšie bude vrátiť sa do areálu školy a pokračovať s plnením úloh. Preto postupne odvolala každého Pokémona, opäť si nasadila batoh na plecia a pešky sa vydala z lúky naspäť ku škole.
---
Tania - 1x studená voda
Nico - 1x pizza, 1x studená voda
Hazel - 1x čokoládová šiška, 1x sóda
Kaoru - 1x Leppa berry, 1x banány
Tví pokémoni si výlet užili. Hazel je zase fit! A dokonce zdravější a plná energie!
VymazatQuilava - 7% sehranosti (1% voda), 5% štěstí, 11% lásky (10% pizza, 1% voda)
Mudkip - 7% sehranosti (1% čoko. šiška, 1% soda), 5% štěstí, 1% lásky (1% voda)
Chingling - 5% sehranosti (1% banány), 8% štěstí (3% štěstí), 1% lásky (1% voda)
Janet
OdpovědětVymazatteam 1
„Tak, jsme tady.“ Řeknu, když dojdeme na louku. Je to už podruhé, ale Pachirisu je zde poprvé. „Takže, toto je louka.“ Řeknu Pachirisuovi. „Je tady nádherně a jsou zde i horké prameny. Je to nějaká zvláštní voda, protože nevadí žádným pokémonům.“ Stručně Pachirisuovi objasním, co zde je. „No a teď se seznámíš s ostatními pokémony z mého týmu, které zrovna mám u sebe. Ještě mám Skitty.“ Řeknu a povolám ven své ostatní pokémony. „Vážení…“ Řeknu, abych získala jejich pozornost: „Tohle je Pachirisu. Je to nový člen našeho týmu.“ Představím ho. „A toto jsou Litten, Poochyena, Vivill, Tepig a Pichu.“ Představím své ostatní pokémony. „A co Skitty?“ Zeptá se Vivill. „Skitty u sebe teď nemám, protože můžu mít u sebe najednou jen šest pokémonů, ale zase ji uvidíš.“ Odpovím Vivillon a potom začne zábava. Poochyena, Vivill a Tepig si hrají na honěnou a já je pozoruji. Poochyena běhá a nadšeně huláká: „Tady jsem.“ „Chyť mě.“ „Vedle.“ atd. Tepig běhá poměrně v pohodě kolem nich, i když se občas ostýchá a ke hře jsem ji musela trochu postrčit slovy, jestli si jde hrát a když Tepig zjistila, že může, šla. Vivill si ráda s nimi hraje a létá tam a zpátky a snaží se jednoho z nich chytit. Tepig i Poochyena se snaží, aby chyceni nebyli. Litten si lehnul do trávy, zavřel oči a odpočívá, pořád je vzhůru. Leží kousek ode mne a vypadá spokojeně. Ovšem jen do té doby, než přes něj přeskočí Poochyena, který utíká před Vivill. „Hej! Zblázni ses?“ Křikne na něj Litten. Poochyena se otočí a Vivill mu předá babu. „No vidíš! Kvůli tobě mám teď babu.“ Utrhne se Poochyena na Littena, ale než stačí Litten odpovědět, zasáhnu já. „Poochyene, babu máš proto, že tě Vivill chytla a kdyb jsi přes Littena neskákal, Litten si tě ani nevšimnul.“ „Ležel mi v cestě.“ „Tak jsi ho mohl oběhnout. Můžeš přes něj přeskočit, ale jen, když mu to nevadí, Littenovi to očividně vadí. Každopádně, pokud se tady budeš hádat, babu budeš mít dál. Když poběžíš, určitě je chytneš.“ Řeknu mu a Poochyena se rozeběhne za Tepig, které chce předat babu a Litten se zase uvelebí v trávě. Potom se otočím na Pichua a Pachirisua. Oba si spolu hrají, zřejmě se honí a občasně proti sobě vysílají malé elektrické šoky, které zvládne i Pichu, byť ten nemá šanci něco silnějšího poslat. A oba se při tom evidentně baví. Občasné slabé šoky jsou pouze pro pobavení a zřejmě se oba električtí pokémoni rychle skamarádili. Najednou se ozve: „MÁM TĚ! MÁŠ BABU.“ Nešlo to přeslechnout. Poochyena zakřičel tak, že to muselo být slyšet po celé Alole. Pichu a pachirisu se ale dál hrají a je jim to očividně jedno. Jenže po chvíli prolétne mezi nimi něco chlupatého a šedého a málem je to srazí. Tepig za ním je opatrnější a Pichuovi i Pachirisuovi se vyhne, ale když oba električtí pokémoni zjistí, že si ostatní hrají spolu na babu, přidají se. Litten se potom zvednul a vydal se směrem k horkým pramenům a k hrajícím si pokémonům vyslal pohled typu: „Vy jste paka.“ A potom slezl dolů a já jsem se vydala se na něj podívat. Litten spokojeně ležel v mělké vodě a užíval si horkou koupel. Tak jsem se sebrala a vydala jsem se za ostatními pokémony. Poochyena, Tepig, Vivill i oba električtí pokémoni si dál hráli, tak jsem zavolala: „Přidám se. Kdo má babu?“ „Já.“ Zavolal Pachirisu skoro vedle mě a hned mi ji předal. „Dobře.“ Řeknu s úsměvem a pokusím se chytit Pichua, který pobíhá sem tam a nakonec se mi to i povede. „Teď já.“ Oznámí Pichu a rozeběhne se za Tepig. Tepig se rozeběhne od něj a Pichu babu nakonec předá Vivill, ke které najednou uhne. Vivill se zatváří překvapeně, ale zároveň je šťastná, protože ji to zřejmě baví a předá po chvíli babu Pachirisuovi, který ji předá spolu s malým šokem Pichuovi. Pichu se rozeběhne a předá babu Poochyenovi a ten se rozeběhne za mnou.
Já se rozeběhnu pryč od něj a Poochyena zavolá: „Neutečeš!“ A já uhnu doprava, abych ho trochu setřásla. A to se mi taky povede. Poochyena zamručí a použije nárazový útok, kterým mě dožene, potom ho pustí a předá mi babu. „Poochyene, tohle ale není fér.“ Zavrčí Pichu. „A proč tedy netrénujete, aby jste to uměli a hrajete si místo toho?“ Odpoví drze Poochyena a loupne po mě okem. „Pokémon se nemůže naučit všechny útoky. Pichu třeba nemůže nárazový útok, ty nemůžeš bleskový útok, protože prostě nejsi elektrický.“ Odpovím Poochyenovi. „Taky trénují, nebo budou, neboj.“ Odpovím mu. A potom pokračuje hra na babu. Poochyena už znovu útok nepoužije a hru si všichni užívají. „Už nemůžu.“ Ozve se. „Asi už bych taky dala pauzu.“ Přisvědčím a všichni se vydáme k horkým pramenům a tam si sedneme do vody. Je to moc příjemné a já všem nabídnu čokoládové sušenky. Všichni si vezmu a jednu sním já. „To je příjemná voda.“ Usoudí Pachirisu. „Pachirisu, šoky ne!“ Okřiknu ho, když vidím, jak chce vodu nabít elektřinou. „Dalo by to šok všem.“ „No právě! Alespoň by byla legrace.“ „Legrace?!“ Optá se Litten a v jeho hlase výjimečně nezní mrzutost, ale spíš to, že tomu nemůže uvěřit. „A ty jsi co? Proč jsi tam s námi nebyl?“ „Jak… Co jsem?“ Zeptá se nechápavě Litten. „Miluji hru hádej kdo a znám spoustu druhů pokémonů, ale tebe ne.“ „To je Litten.“ Odpovím Pachirisuovi, zatímco na něj Litten zírá. „Fajn. A necháš mě být?“ „Ehm…“ „Jo necháš. Když tě o to Litten požádal, tak ho necháš, jiní si s tebou ale budou zřejmě hrát rádi. Pokud jim nebudeš dávat šoky.“ „Mě to nevadí.“ Oznámí Pichu. „Jenže ve vodě bychom ten šok dostali všichni.“ Pachirisu si tedy šoky nechá a zahájí hru hádej kdo: „Hádejte: Je to bílé a je to vlastně kukla. Co je to za pokémona?“ „Ty.“ Vykřikne Poochyena. „Jsem snad kukla?!“ Zavolá trochu dotčeně Pachirisu. „No já nevím…“ Odpoví Poochyena. „Ne, nejsem! Jsi ty strom?“ Zeptá se ho Pachirisu. „Ne nejsem, to bych nemohl říct správnou odpověď.“ „Ale ona není správná!“ Zakvílí Pachirisu. „Je to Silcoon?“ Zkusí Vivill. „Jo, je to Silcoon.“ Odpoví Pachirisu. „Teď ty.“ „Hmm. Dobře…. Je to šedo-hnědé a vnitřek uší to má růžové. Občas jsme to vídali poblíž Farmy Vivillonů.“ „Šedo-hnědý pokémon? Takových je!“ Zavolá Poochyena. „Je to… Rockruff? Zkusí Pichu.“ „Ne.“ Odpoví Vivill. „Tak další nápovědu a nějaký trest – třeba slabý šok.“ „Já nedávám šoky.“ Oznámí Vivill. „ Mají hodně silné uši. A živí se kořeny rostlin a dyž sem ho viděla, bylo to v noci.“ „Hmmm. Bunnelby?“ Zkusí Tepig. „Výborně Tepig. Teď tedy ty.“ Řekne Vivill. „Fajn.. Je to zelený pokémon. Má na sobě dva odstíny zelené, je travní a má na sobě listy.“ „Je to Roselia.“ Ozve se. „Ne, není. Má to rádo vlhko a úrodnou půdu.“ Všichni mlčí. „Petilil.“ Zamručí Litten. „Jo.“ Rozzáří se Tepig. „Teď ty.“ Litten mrzutě zamručí, ale poté řekne: „Dobrá, ale to neuhodnete. Je světle modrý a má kus větve.“ „To neexistuje.“ Ohradil se Pachirisu. „Existuje.“ Odseknul Litten. „Glameowth? Ale ten nedrží klacek? Neviděls nějakého Glameowtha posedlého větvema?“ Zkusí Pichu. „Ne. Já říkal, že to neuhodnete.“ „Tak nápovědu.“ Řekne Pachirisu. „Spí a spí a spí. Prej se spící i narodí.“ „Tak to si z nás utahuješ.“ Zavrčí Pichu. „Ne.“ „Nevím.“ Přizná Vivill a připojí se i ostatní. „Tak hádejte.“ „Hmmm. Spí jo?“ Zeptám se a Litten přikývne. „Já možná tuším. Alolanský pokémon?“ „Jo.“ Zamručí Litten. „No tak Komala.“ „Jo.“ Zamručí Litten.
Vymazat// šest čokoládových sušenek snědli pokémoni (každý jednu) a jednu jsem snědla já.
Celý tvůj tým se vzájemně poznal a lépe se s tebou i mezi sebou sehrál.
VymazatPachirisu - 6% sehranosti (1% čoko. suš.), 3% štěstí, 1% lásky (Janet's)
Vivillon - 5% sehranosti (1% čoko. suš.), 3% štěstí, 1% lásky (Janet's)
Poochyena - 7% sehranosti (1% čoko. suš.), 4% štěstí, 1% lásky (Janet's)
Tepig - 5% sehranosti (1% č. suš.), 4% štěstí, 1% lásky (Janet's)
Litten - 4% sehranosti (1% č. suš.), 4% štěstí, 1% lásky (Janet's)
Pichu - 5% sehranosti (1% č. s.), 4% štěstí, 1% lásky (Janet's)
1. Suzuya Juuzou
OdpovědětVymazat2. Mudkip – Mito, Pidgey – Teiry
3.
1/2
Suzuya se rozhodl, že by mohl vzít Mito společně s Teiry na výlet, aby se konečně trochu poznaly a užili si všichni trochu přírodu. Nějakou dobu přemýšlel, kde by mohl vzít holky, nakonec se rozhodl, že by je mohl vzít na louku.
„Kampak to jdeme,“ zeptá se trochu zvědavě Mito, která je na Suzuyově rameni.
„Jdeme a výlet a seznámíme se trochu s Pidgey,“ odpoví Suzuya Mito.
„To zni dost dobře,“ řekne Mito.
„Tak to jsem rád, že s tím souhlasíš, může to být zábava,“ řekne Suzuya k Mito.
„Určitě bude, co kdybychom si zase někdy zašli do aquaparku,“ zeptá se pak Mudkip.
Suzuya se jen pousměje a pak se zamyslí nad jejími slovy. „Určitě zase někdy zajdeme,“ odpoví jí Suzuya.
„Super,“ odpoví jen Mito.
Po nějaké chvíli dojdou na louku. Suzuya si dřepne, aby Mito mohla seskočit z jeho ramene.
Mito se jen pousměje a seskočí ze Suzuyovi ramene. „Díky. Je tady pěkně,“ řekne Mito.
„Nemáš za co. Jo to je,“ odpoví jí Suzuya.
Mito se pak rozběhne po okolí, aby to tam trochu prozkoumala.
Suzuya si ze zad sundá batoh a položí ho na zem. Následně vytáhne z kapsy Pokéball s Pidgey a hodí ho před sebe. Poté co se tam Pidgey objeví, tak se Suzuya jen pousměje.
Pidgey se s třesknutím objeví venku z Pokéballu a začne se dívat po okolí.
„Ahoj Teiry, doufám, že se máš dobře, dneska si užijeme výlet,“ řekne Suzuya a dívá se na Pidgey.
Pidgey se po chvíli podívá na Suzuyu. „Ahoj Suzuyo, mám se dobře. Výlet, to zní dobře,“ řekne Pidgey.
Suzuya se jen pousměje a dívá se na Teiry a koutkem oka se dívá na Mito.
Mito si kousek od louky našla malý potůček, na který se chvíli dívá a pak si do něj spokojeně vleze.
Teiry se dívá kolem dokola. „Můžu tady zpívat,“ zeptá se milým hlasem.
Suzuya se jen pousměje, když vidí Mito, která je spokojená, že je tam voda. „Jo můžeš, hlavně ne moc nahlas, abys tady někoho nerušila,“ řekne Suzuya Teiry.
Mito se prochází po potoku a užívá si vodu.
„Super,“ řekne Pidgey a pak začne zpívat.
Suzuya se jen pousměje a poslouchá Teiry. Po nějaké chvíli se posadí do trávy a začne trhat kytky, které tam byly.
Po nějaké chvíli Mito uslyší zpívat Teiry, atak vyleze z vody a dojde za Teiry a Suzuyou a posadí se vedle Suzuyi a poslouchá Pidgey.
Pidgey dále zpívá a pak si všimne Mito, atak toho nechá.
Suzuya se jen pousměje a začne plést věneček. „Seznamte se holky. Tohle je Mito a toho je Teiry,“ představí je navzájem.
„Ahoj,“ řekne Mito a pak se podívá na Suzuyu, copak to dělá.
„Ahoj. Máš ráda hudbu,“ zeptá se Teiry.
Suzuya dále plete věneček a poslouchá ty dvě.
„Ale i celkem jo, ale nikdy jsem se nějak k ní moc nedostala,“ řekne Mito Teiry.
„To je super,“ řekne Teiry a pak se na chvíli zamyslí. „Tak když budeš chtít, tak ti někdy zazpívám,“ řekne Teiry k Mito.
Suzuya se jen pousměje. „Mito, pojď ke mně,“ řekne jí. Potom vezme věneček a dá jí ho n hlavu a čeká, jak na to bude reagovat.
„Jo budu ráda,“ řekne Mito. Poté dojde ještě trochu blíže k Suzuyovi a sleduje věneček. „Je, to je pro mě, děkuju,“ řekne Mito.
Teiry jen souhlasně kývne hlavou a začne zpívat.
„Ano pro tebe, nemáš zač,“ řekne Suzuya a poté začne plést druhý věneček pro Teiry.
„Děkuju,“ řekne Mito a pak už jen poslouchá Teiry.
Teiry dále zpívá a jen spokojená, že má publikum.
Suzuya se jen usmívá a je rád, že si ty dvě tak sedly a jsou kamarádky. Po nějaké chvíli má i druhý věneček a dá ho Teiry na hlavu.
Mito sleduje Teiry a když má věneček na hlavě, tak se jen pousměje. „Sluší ti to,“ řekne.
Teiry přestane zpívat a rozejde se k vodě, aby se na sebe podívala. „Vypadá to dobře, díky Suzuyo,“ řekne spokojeně Teiry.
Suzuya se jen pousměje. „To jsem rád, že se vám líbí,“ poví jim Suzuya.
„Je to super,“ řekne Mito.
„Vypadám jako hvězda,“ řekne spokojeně Teiry.
Suzuya se nad slovy Teiry trochu pousměje. „Co kdybychom si dali svačinu,“ navrhne Suzuya.
„Svačina, to zní dobře,“ řekne Mito.
„Mám celkem hlad, máš nějaké dobré bobule,“ zeptá se Teiry.
Suzuya se jen pousměje. „Ehm, bobule bohužel nemám, ještě jsem je nestihl sehnat, ale můžu ti nabídnout jablko nebo banán,“ poví Suzuya Teiry.
2/2
VymazatMito poslouchá rozhovor. „Já mám ráda vše,“ řekne Mito spokojeně.
„Jo, to by šlo, třeba jablko,“ řekne Teiry.
„Tak dobře,“ řekne Suzuya a pak otevře batoh. Následně z něj vytáhne jablko, sendvič, sodu a čokoládovou sušenku.
Mito se hned natáhne po čokoládové sušence.
Teiry si vezme jablko.
Suzuya si vezme Sendvič a sodu.
„Je to dobré,“ řekne Mito a spokojeně jí sušenku.
„Není to berry, ale taky je to dobré,“ řekne Teiry a spokojeně jí jablko.
Suzuya se jen pousměje a klidně jí. Poté co dojí, tak se napije sody a pak z batohu vytáhne míček. „Tak co, budeme si házet,“ zeptá se jich.
„Jo, můžeme,“ řekne nadšeně Mito.
„Proč ne,“ řekne Pidgey.
„Tak jo,“ řekne Suzuya a pak hodí míček směrem k Mito.
Mito nohou míček odrazí zpět na Suzuyi.
Suzuya míček po zemi pošle k Teiry.
Teiry si míček chvíli prohlíží a pak ho odkutálí k Mito.
Nějakou dobu si tak spolu hrají, než to holky přestane bavit.
Suzuya schová míček zpět do batohu a pak sleduje ty dvě.
Pidgey se rozletí po okolí a posadí se na větev.
Mito se vrátí zpět do potoka.
Suzuya se jen pousměje a pak si lehne do trávy a dívá se na nebe.
Každá si tam dělá něco, co je baví, tak je Suzuya nechce rušit.
Suzuya dále leží a přemýšlí, co bude chtít dělat dále.
Po nějaké době, jak si tam každý dělá co chce, tak se pomalu blíží podvečer. Suzuya se zvedne a podívá se, kde jsou ty dvě. „Tak co, vyrazíme zase někam dále,“ zeptá se Suzuya.
Mito dojde k Suzuyovi a pak se podívá na Teiry.
Teiry vzlétne a přiletí k Suzuyovi. „Jo, můžeme,“ řekne Teiry.
„Tak dobře, doufám, že jste si to užili,“ řekne Suzuya.
„Jo, bylo to super,“ řekne Mito
„Přesně tak Mito,“ řekne souhlasně Teiry.
Suzuya se jen pousměje a odvolá Teiry do jejího Pokéballu. Pak začne uklízet věci. Následně si dá batoh na záda a podívá se na Mito. „Tak vyrazíme,“ řekne Suzuya Mito.
Mito jen souhlasně kývne hlavou a pak se vyškrábe na Suzuyovo rameno.
Suzuya se jen pousměje a pak vyrazí pryč.
Mudkip – čokoládová sušenka
Pidgey – jablko
Suzuya – sendvič, soda
Tví pokémoni se navzájem poznali a výlet do přírody si užili.
VymazatMudkip - 5% sehranosti (1% č. suš.), 4% štěstí, 4% lásky (Suzuya's)
Pidgey - 5% sehranosti (1% jablko), 3% štěstí, 4% lásky (Suzuya's)
Janet
OdpovědětVymazatTeam 1
Je na čase seznámit Leafeona a Rockruffa se zbytkem týmu. Usoudím. Tyto dva nové pokémony už jsem sama poznala, ale ostatní pokémoni dosud ne. Procházím unovským městem a potom dojdu na louku za městem. Není to moc odlišné od Aloly, jen je zde poněkud menší horko, což docela uvítám. A také je to „léčivá“ louka, tedy s horskými prameny, jak zjistím, když si přečtu ceduli na kraji louky.
„Tak, pojďte ven.“ Povolám ven tři pokémony, kteří se už znají – Stria, Pachirisua a Pichua. „Ahoj.“ Pozdravím je. Potom vyndám pokéball s Mightyenem. „Pojď ven.“ Mightyena vyskočí z pokéballu a napřímí se. „Ahoj Mightyene.“ Pozdravím ho a potom se otočím k ostatním pokémonům. „Poochyena se vyvinul. To je první novinka, kterou bych vám ráda řekla. Od teď už není Poochyenem, ale Mightyenem. Druhou novinkou je, že littenovi se nově říká Strie. První pád Strius.“ Řeknu, aby byli všichni vobraze, co je nového. „A potom mám ještě dva nové pokémony. Leafeona a Rockruffa.“ Řeknu a povolám ven i tyto dva pokémony. „Ahoj.“ Pozdravím je. „Takže toto jsou Lefaeon a Rockruff.“ Představím je ostatním. „Leafeone, Rockruffe, toto jsou mí pokémoni…“ Řeknua postupně je každého představím „Strius.“ Potom přejdu k dalšímu pokémonovi: „Pichu.“ „Pachirisu.“ A potom se vrátím tam, kde jsem stála a kde ej stále Mightyena. „A Mightyena.“ Řeknu, potom se ale slova ujme Leafeon: „Nazdar netravní pokémoni.“ Všichni na něj v tu chvíli nechápavě zírají, včetně Rockruffa vedle něj. Než však stihnu něco říct, Leafeon pokračuje: „Já vím, že jste všichni překvapení, že vidíte travního pokémony, ty nejlepší, co jsou…“ „Cože?“ Se zeptá Pachirisu. „Ty nejlepší co jsou a že jste tím velmi poctěni, že mě smíte poznat.“ Oznámí. „Já tím tedy moc poctěn asi nejsem.“ Zavrčel Rockruff vedle. „Tss. A co si…“ „Stačí.“ Přeruším je. Naštěstí se na mne jen všichni otočí, ale nechají toho. „Dobře. A ještě jedna věc: někteří už to tedy víte, ale celkově: Jsme v Unově.“ Všichni přikývnou a potom dostanou volno po louce. Pachirisu s Pichuem se rozeběhnou na louku, tedy na trávu a jen co na ní šlápnou, Leafeon začne: „Co děláte?!“ Oba se zastaví a překvapeně se na něj podívají a překvapeně se na něj podívají i ostatní: „Co je?“ Zeptá se Pichu. „Nesmíte šlapat po trávě!“ „Proč?“ Zeptáme se všichni najednou. „PROTOŽE TA TRÁVA JE ŽIVÁ! NIKDO NA NÍ NESMÍ ŠPLAHAT!! CHÁPETE, NETRAVNÍ POKÉMONI A NETRAVNÍ ČLOVĚKU?!!“ Začne řvát Leafeon. „Leafeone, nech toho.“ Požádám ho. „Na tu louku chodí všichni.“ „Tak choďte po cestičkách! Co ta tráva? A kytky? Víte, co tam všechno může růst?“ „Leafeone, chodí sem spousta lidí i pokémonů, ale chodí kde chtějí, tady nejsou vyšlapané cestičky.“ „Jste bezcitní! Co ta tráva?!“ Si pořád mele svoje leafeon, ale to už Pichu a Pachirisu vesele dovádí v trávě, Strius si v trávě lehnul a vychutnával si, že je tam schovaný ve stínu a není vedro… I když jemu nikdy moc nevadilo. Ale změna je vítaná často… A Mightyena se vydal za Rockruffem. „Ahoj Rockruffe.“ Rockruff couvnul: „Co jsi zač?“ „Mightyena, nepamatuješ si?“ Pošťouchne ho. „Ale jo, to jo… Já myslel něco víc.“ Mightyena se zamyslí. „Jsem vyvinutý.“ Řkne potom a potom ještě dodá: „A jsem temný pokémon.“ Rockruff couvne ještě víc: „Ty jsi noční?“ Mightyena se zamyslí a odpoví: „Nevadí mi den. Ale ano, dávám přednost ani noci.“ Rockruff sebou trhnul ještě víc a najednou utekl. „Ehm. Co je?“ Zavolal Mightyena a rozeběhl se za ním: „Počkej!“ Ale směje se u toho a zřejmě to považuje za hru. Mezitím Leafeon dále vyšiluje: „Pošlapu trávu! A květiny! A co když ulámou větve stromům?!“ „Leafeone, uklidni se!“ Na něj zavolám. „Ale…“ „Uklidni se.“ Leafeon nakonec neochotně zmlkne. „Hele, Leafeone, já vím, že jsi travní pokémon a budeš asi o přírodu mít starost, ale nesmíš to přehánět. „Ale…“ „Leafeone, nech mě domluvit.“ Leafeon tedy neochotně znovu zmlkne: „Tady chodí spousta lidí, ne jenom my.“ „Jsme tady sami.“
„Dobře, možná ne úplná spousta, ale chodí sem lidé i trenéři. Spousta z nich si tady do trávy sedne, lehne, udělá si tady piknik, svačinu… Nechodí tady po cestičkách. Kdyby to bylo někde v rezervaci, dobře, chápu, že nebudeš chtít, aby tam chodili mimo cestičky a i pochopím, když se ti nebude líbit lámání větví.“ To, že takto trénujeme mu zamlčím a usoudím, že s ním takto trénovat asi nebudu. „Je to míst na relaxování, kde se lidé i pokémoni pohybují kde a jak chtějí, tady žádné vylapané cestičky opravdu nejsou.“ Řeknu a doufám, že je to pravda – nikde jinde jsem je na louce neviděla. Potom to ale dodám: „Nikde jinde nebyli. Nech je být. Když budou ničit přírodu víc, než že budou chodit či běhat po trávě, můžeš jim to říct a požádat je, aby to nedělali, ale zároveň je taky skus pochopit.“ „Ne. Vy zkuste pochopit, že ta tráva….“ „Leafeone, a nechceš jít k horkým pramenům?“ Navrhnu mu. „Tak… Tak jo.“ Usoudí Leafeon. „Po pěšince.“ Dodá, když vidí, že chci šlápnout na trávu. „Ale ta tady není.“ „MUSÍ TADY BÝT!“ „Žádnou jsem tady neviděla.“ „Tak jsi slepá.“ „Tak jí najdi.“ Odseknu a Leafeon se jí opravdu vydá hledat. Přejde cestu kolem louky tam a zase zpět, ale nic. Zatímco Leafeon hledá cestu, Mightyena se snaží chytit Rockruffa, ten potom zastaví a začne vrčet: Toho si všimnu i já a Mightyena se zastaví. „Co je?“ Zeptá se menšího pokémona. Rockruff stále jen vrčí a Mightyena udělá krok k němu a Rockruff se rozeběhne pryč. „Mightyene ne!“ Zavolám na něj, když vidím, že se chce za ním rozeběhnout. „On se tě bojí!“ „Jo, jasně. Vypadám teď strašidelně co?“ Řekne a pokusí se zatvářit strašidelně. „No, pro něj asi jo, nezná tě.“ Řeknu a Mightyena se vydá za Pachirisuem a Pichuem. A já se vydám za Rockuffem: „Rockruffe…“ Ten se otočí a upře na mě své oči. „Ty ses ho bál?“ Rockruff zavrtí hlavou, protože by to nepřiznal, ale ano, bál se ho, oba to víme. „Jeho se bát nemusíš, nic ti neudělá, jenom je… Dost hravý a umí tím otravovat ostatní – třeba skočit do vody a postříkat všechny kolem bez ohledu na to, zda chtějí, nebo ne.“ Řeknu a dodám: „Ale nic by ti neudělal, nanejvýš by tě chytil a myslel si, že ho teď budeš chytat ty.“ Dodám, znám ho už dobře. „Aha…“ „No, nechtěl by jsi jít do vody…“ „DO VODY?!“ Vyhrkne kamenný pokémon. „Nesnáším vodu.“ „Toto jsou horké prameny, nevadí ani ohnivým, ani kamenným pokémonům.“ „Ne, ne, ne. Do vody ne.“ Řekl Rockruff. „Tak dobře.“ Pokrčím rameny „Když nechceš, nemusíš.“ A Rockruff se potom vydá prozkoumat louku. Mightyena, Pachirisu a Pichu si tam mezitím hrají na honěnou a babu má zrovna Mightyena a potom jí předává Pachirisuovi, který mu jí chce vrátit. Z povzdálí to sleduje Rockruff a potom dostane babu Pichu, protože byl blíže, než Mightyena. Ten se rozeběhne a zkusí dát babu Mightyenovi, ale ten se smíchem uhne a rozeběhne se pryč. „No počkej.“ Vyhrkne Pichu a zkusí Mightyena znovu chytit, ale ani tentokrát se mu to nepodaří, když se mu to ale nepodaří ani poté, Mightyena trošku zpomalí a chytit se nechá a potom jde dát babu Pachirisuovi, který před ním utíká, jak může. Kličkuje a Mightyena setřásl, ale ne nadlouho, protože ten mu nadběhne a Pachirisu na poslední chvíli změní směr tak, že se mu jen tak tak vyhne.
VymazatMightyena se však nevzdává a podaří se mu Pachirisua chytit, i když ho to stálo docela dost úsilí. Leafeon žádnou cestu nenašel. „Tak co, našel?“ Zeptám se ho, když se zklamaně zastaví. Travní ochránce přírody zavrtí zklamaně hlavou. „Tak vidíš. Tak pojď.“ Řeknu a vezmu ho k horkým pramenům. Jen co však šlápnu na trávu, Leafeon se začne cukat. „Já nejdu. Co ta travička?“ „Květinám se můžeš vyhnout a když tudy půjdeme, může tady vzniknout ta pěšina, aby ostatní nemuseli chodit po trávě.“ Řeknu a Leafeon vypadá, že to pochopil, natáhne tlapku, že tam šlápne a potom jí zase rychle vrátí na cestu. „Ne, ne to nejde.“ Řekne a bezradně kouká. Já vyndám pokéball a navrhnu mu, že ho přenesu v pokéballe: „Tak, tak dobře.“ Řekne Leafeon a já ho vrátím a dojdu k horkým pramenům, lezu dolů k nim a tam povolám ven Leafeona, který se objeví ve vodě. Čichne si k ní a potom se rozzáří a lehne si tam: „Já si také sednu do vody a Leafeon řekne: „Víš, co je to ekosystém?“ „Jo.“ Řeknu a potom dodám: „Zhruba.“ „To je dobře. Luční ekosystém je totiž docela zajímavý. Ne jenom florou, ale i faunou. Žijí zde totiž třeba Snivy, Chespin a další, ale i flora je zajímavá – třeba sunflora. A…“ Leafeon vykládá dál o lučním ekosystému, především o travních pokémonech, kteří zde jsou. Pichu, Pachirisu a Mightyena už ale mají běhání dost a rozhodli se, že půjdou k horkým pramenům. Všichni tři se tam rozeběhnou a Mightyena cestou uvidí Littena, doběhne k němu, strčí do něj a ten se na něj utrhne: „Co mě budíš?“ „Jdem k horkým pramenům…“ „A co já s tím?“ „Jestli jdeš taky.“ „S váma ne, sám možná.“ Odseknul Strius a Mightyena pokrčil rameny a potom se rozeběhnul za elektrickými pokémony. Oba električtí pokémoni seskočili dolů k horkým pramenům a vběhli do vody a za nimi i Mightyena a lehli si tam. A po chvíli přišel i Strius. „Tak přece přišels.“ Ozve se, litten něco zamumlá, sleze dolů a potom si také lehne do vody. A po chvíli přijde i Rockruff a sleze dolů k horkým pramenům, ale dovnitř nevleze. „Ty nejde do vody?“ Zeptá se Pichu? Když Rockruff vidí, že vichni kromě něj tam vlezli, i ten ohnivý pokémon, hrdě zvedne hlavu a nakráčí do vody a tam si sedne, přestože vím, že se bál. Teď ovšem vypadá, že mu to už nevadí. „Zahrajem si hru Hádej kdo.“ Vyhrkne Pachirisu. „Hádejte, je to hnědobéžové a žije to v lesích a v horách.“ „V lesích a horách? A čím se to živí?“ „Neptat! Hádat.“ Řekne Pachirisu. „Hmm.“ Zamyslí se Leafeon. „Támhleto.“ Zkusí Pichu a ukáže na Rockruffa. „Já jsem Rockruff!“ Zavrčí kamenný pokémon. „Promiň.“ Omluví se Pichu a Pachirisu zavrtí hlavou. „Ne. Další nápověda: Živí se to třeba trávou, květinami a také ovocem – sráží je ušima.“ „Buneary.“ Vyhrkne Leafeon. „Jo. Teď ty.“ „Dobře tak… Je to plně vyvinutý pokémon, který má na zádech strom, který dělá fotosyntézu a žije v lesích.“ „Vileplume.“ Zkusí Mightyena. „Ne.“ „Exxegutor.“ Navrhne Pichu. „Taky ne.“ „Skiddo.“ Řekne Rockruff. „Taky ne.“ Hihňá se Leafeon. „Venusaur.“ Řekne Pachirisu. „Ne.“ „Tak Torterra.“ Navrhne Strius. „Jo.“ Řekne Leafeon. „Travní pokémon“ Dodá důležitě.
OdpovědětVymazat„Teď ty, Strie.“ Zavolá Pachirisu a litten začne přemýšlet. „Tento pokémon žije v džungli, je především bílo-fialový, ale ne pouze a je velmi, velmi inteligentní. Prý umí používat různé předměty a dělat léky.“ „To bude nějaký travní pokémon.“ Vyhrknul Leafeon. „Takže…“ „Ne, není to travní pokémon.“ Ho zklamal Strius. „To je blbost, nejlepší jsou travní pokémoni!“ Vyhrknul Leafeon a přišel s nápadem: „Victreebel.“ „Ne.“ Řekl Litten. „Stenee.“ Navrhne Pichu. „Ne.“ „Tropius.“ Řekne Pachirisu, i když dle výrazu ví, že je to špatně. Strius jen zavrtí hlavou. „Toucannon“ Napadne Rockruffa. „Liepard.“ Zkusí Mightena. Litten však znovu zavrtí hlavou. „Tak další nápovědu.“ Prohlásí Pachirisu. „Živí se to ovocem. Také ale listy atd. A bylinky.“ „Pasimian!“ Vyhrne Rockruff. „Ne.“ Oznámí Litten. „Nevim.“ Řeknou postupně všichni. „ORANGURU!“ Zavolal Strius. „Co to je?“ Zeptal se Pichu. „Normální, psychický pokémon v džunglích.“ „Musí být travní, jestli je tak inteligentní.“ „Není to travní pokémon.“ „Kde na ty pokémony chodíš?“ Zeptá se Pachirisu. „Z Aloly, odtamtud pocházím.“ Oznámí Strius. Já přikývnu, o Orangurovi jsem slyšela. „Pozor!“ Vyhrkne Mightyena a postříká všechny kolem. „No počkej.“ Vyskočí Pahirisu a také po něm začne stříkat vodu a připojí se i Pichu a Leafeon a také Rockruff. A po chvíli, kdy Mightyena – pravděpodobně omylem – skropí Stria, se přidá i litten. „Chvíli tam s námi lítí a stříká vody, tentokrát už po něm všichni stříkají bez zábran, stejně jako po komkoli jiném a Mightyena, přestože je největší, dovádí úplně nejvíc ze všech. Po chvíli toho však litten nechá a zatváří se vážně. Ostatní však po sobě stále stříkají a já také. Potom toho ale necháme. „Pojďme už.“ Řeknu a vydáme se pryč z louky.
VymazatTví pokémoni si výlet do přírody užili! Hry je velmi baví a také se navzájem i s tebou seznámili.
VymazatLitten - 5% sehranosti, 5% štěstí
Pachirisu - 4% sehranosti, 3% štěstí
Pichu - 4% sehranosti, 4% štěstí
Mightyena - 4% sehranosti, 4% štěstí
Leafeon - 4% sehranosti, 4% štěstí
Rockruff - 3% sehranosti, 4% štěstí
1. Hotaru
OdpovědětVymazat2. Feny, Tubby, Aurora, Musashi, Misdreavus a Pumkaboo
3. Scavenge hunting
Po tom, co se k nám do týmu přidalo tolik nových kamarádú jsem se rozhodla udělat něco trochu radikalnějšího, co jsem opravdu neměla moc ráda a to.... nechat nějaké v pokébalu. Vím, není to nic dramatického, ale pro mě to bylo, jakobych je omezovala. Chtěla jsem jim ukázat kus světa, ale v té malé kuličce toho moc neuvidí. Asi se ale nedá všechny najednou uhlídat, starat se o ně najednou... Jednoduše jsem se rozhodla, že někteří budou v pokébalech po dobu cesty a když se bude trénovat, nebo budu dělat něco zajímavého, tak je budu střídavě vyvolávat z pokébalú. A jelikož se mi nechtělo dělat nic moc složitého, rozhodla jsem se zajít do městského parku. Tam je klid a příjemné ležení v trávě na sluníčku má cosi do sebe. Teda, kdyby to sluníčko svítilo a hřálo... No... co v tomhle případě není. Ale nikdo se nudit nebude, to jsem věděla. Vymyslela jsem pro ně úžasnou hru. Scavenge hunting. Bude to hra, kde připravím seznam co mají udělat, nebo najít. A jelikož je park celkem velký, je tu i mnoho možností. Napřed jsem si teda musela připravit seznam. A aby nemohli podvádět a něco se dozvědět dřív, tak jsem je všechny odvolala do pokébalú. Sedla jsem si teda na lavičku a začala vymýšlet. Přinést bílou květinu, najít Pidgey, přinést nějaký lesklý kamínek, najít kohokoliv v parku a hezky ho pozdravit a obejmout ho, přinést i nějakou stuhu... A mnoho daších úkolú podobného znění. Sepsala jsem si je a s úsměvem se podívala na nebe. Sice už byla pořádná zima a nosila jsem už i nějakou takovou teplejší bundu, ale bylo dneska krásně. Sluníčko svítilo, trochu hřálo a moc ani nefoukalo. Moc krásný den, podle mého. A aby to bylo vše ještě zajímavější, tak uděláme tohle lovení v podobě dvojic, které budou náhodně vylosované. A jelikož by pro Feebase, který je v našem týmu nový, byl pohyb po parku optížný, rozhodla jsem se, že jeho nevyvolám. Ale nemusel se ničeho bát. Pújdu i do akvaparku a tam? Tam si užije hodně legrace, to se vsadím. Takže, Aurora, Feny, Musashi, Tubby, Misdreavus a Pumkaboo. Byla jsem moc ráda, že se spolu všichni zkamarádili. Misdreavus je moc milá a i když se zdá občas nevychovaná, vím, že to nemyslí zle. Jen prostě... ještě asi moc nezná zpúsoby při konverzaci, ale postupně jí to naučím. A její zvědavost ohledně lidí mě taky fascinuje takovým svým zpúsobem. No a Pumkaboo? Je to velice zvláštní pokémon, ale moc se mi zalíbila. Nikoho s takovou povahou jsem v životě nepoznala. Nevím se ale rozhodnout, zda mi svým chováním připomíná dítě. Má jednoduché přemýšlení a nejspíše jí nic složitého tím pádem ani netrápí. Jsi kamarád a chceš si hrát? Pumkaboo tě má ráda... Zní to legračně a líbí se mi. Ale chtělo by jim to vymyslet později jména. No, to počká až po hraní, ne? Vyvolala jsem je všechny postupně ven. „Neboj se, i ty si to užiješ.“ Špitla jsem na pokébal, kde byl Feebas a dala ho do tašky. Všichni se rozhlíželi, kde to vlastně jsou. Všichni krom duších pokémonú tohle místo vzdáleně poznávali. „Jé! My jsme v parku!“ Zaradoval se Musashi a já se usmála. „Park?“ Pumkaboo se na něj podívala. „Co to je?“ Zeptala se ho a Musashi se usmíval. „To je místo, kde je tráva, stromy, někde i hřiště a kopec zábavy. „Zábava?“ „Ano.“ Usmíval se Musashi a Pumkaboo začala poskakovat kolem. „Joo! Zábava! Hrát!“ Usmívala jsem se. „Ano Musashi. Tohle je park, který je uprostřed města.“ „Města? Města lidí?“ Zeptala se Misdreavus. „Ano, přesně tak. A tady taky potkáš nějaké lidi, jsem si tím jistá. Ale připravila jsem si pro vás všechny hru.“ „Hru? Jo! Pumkaboo hrát!“ Usmála jsem se. „Co to je za hru?“ Zeptal se Feny. „Scavenge hunting. Dám vám papír, kde bude seznam úkolú a věcí, které máte udělat, najít a přinést. Rozdělíte se do týmú po dvou a vítězové dostanou i sladkou odmněnu.“ „Huh? Sladkou odmněnu?“ Zeptala se Aurora. „Ano. Lávové koláčky.“ Rozzářili se jí očka.
„Opravdu?“ Přikývla jsem. Oh? Někdo se těší. „A s kým budu v týmu?“ Zeptal se Feny. „To zjistíte všichni losováním.“ Usmála jsem se. „Huh?“ „Tady v pytlíčku mám rúzné listy. Ti, kdo budou mít dva stejné, jsou spolu v týmu.“ To se všem zdálo fér. Jeden po druhém si takhle losovali. První tým byl Feny a Tubby, druhý Aurora a Pumpkaboo a třetí Misdreavus a Musashi. „Tak jo. Hodně štěstí. A je tady pravidlo. Buďte milý a neopusťte park.“ „Ano!“ Zvolali všichni unizono. Popřála jsem všem a nechala jsem je, aby se rozeběhli po parku. Chvilku jsem jim nechala, ale pak jsem se pro jistotu za nimi vydala, abych se ujistila, že nijak nezlobí a nemají žádné potíže. První jsem našla Musashiho, který kouká někam do stromú. „Ještě kousek nahoru!“ Zavolal a já se podívala jeho směrem. Byla tam Misdreavus, která se snažila získat šišku, jak to bylo v jednom úkolu. „Jak se vám daří?“ Zeptala jsem se s úsměvem a Musashi se na mě otočil. „Hotaru! Koukej, už jsme toho nasbírali hodně.“ Ukázal mi pírko, bílou květinu a lesklý kamínek. „A taky jsme už spolu objali jednoho Metapoda.“ „To ráda slyším, že se vám daří.“ Pak vedle nás spadla šiška a Musashi jí vzal. „Skvělá kráce.“ Zavolal do koruny a pak Misdreavus zlétla k zemi. „Děkuji.“ Usmívala se a pak se otočila na mě. „Park se mi moc líbí. Je tu toho tolik co vidět, co poznat.“ „Je tu větší zábava, než v lese?“ „To určitě.“ Přikývla mi a já se usmívala . „Jinak... Misdreavus... Slyšela jsem, že někteří duchové berou sílu z pocitú lidí. Hodně by mě zajímalo, zda je to pravda.“ „No.. Moc o tomhle faktu nevím, ale... Někdy bychom to spolu mohli zjistit.“ S tím jsme ani jedna neměla problém a rozhodně mi to dalo podnět vyhledat někoho, kdo by mi mohl pomoct. Napadl mě i Slaanesh. Ikit mi povídala, že má mnoho duchú jako kamarády, tak možná by mi poradil. No, nicméně, teď jsem se šla podívat dále na Fenyho a Tubbyho, kteří spolu odpočívali na lavičce. „Vše v pořádku?“ Zajímala jsem se. „Ano, neboj Hotaru. Jenom jsme si chtěli dát krátkou přestávku.“ „Opravdu? A jak jste na tom?“ „Užíváme si to. Viděli jsme Pidgey, taky máme šišku a kamínek.“ „To ráda slyším. A bavíte se?“ „Ano. Je to legrace.“ Přikývl Tubby. Pak jsem se rozešla dále a hledala Pumkaboo a Auroru, ale ty jsem jaksi nemohla najít. „Auroro! Pumpkaboo!“ Volala jsem, ale neozvali se. Asi neslyšely... No... co už... Po nějaké době přišli všichni pokémoni nazpátek s věci ze seznamu. I Pumpkaboo a Aurora se vrátili a hezky si spolu povídali a pobíhali sem a tam. Skamarádili se nejspíše. „Pumpkaboo kamarád, Pumpkaboo ráda Aurora!“ Zvolala Pumpkaboo nadšeně a skočila mi do náruče, aby se mohla přitulit. A já se nijak nebránila. „Tak jo. Jdeme rozhodnout o vítězi. Šišky nasbírali všichni...“ Začala jsem kontrolovat seznam. Aurora a Pumpkaboo toho měli nejméně. Druhý byli Tubby a Feny a první byli Musashi a Misdreavus. „Sláva vítězúm a čest poraženým.“ Zatleskali jsme jim. „Bavili jste se?“ Zeptala jsem se a podívala se na všechny. „Ano.“ Byla odpověď všech. „Nyaa!“ Zvolala Pumpkaboo a já se zasmála. „A teď přijde odmněna.“ Pustila jsem Pumpkaboo na zem a sáhla do tašky. Vytáhla jsem dva lávové koláčky a dala jeden Musashimu a druhý Misdreavus. Pak jsem si ale všimla, jak se Aurora smutně tváří. „Já... chtěla taky koláček..“ Špitla zklamaně a na chvilku jsem se podívala do batohu a pak jsem se usmála. „Tak jo. Všichni dostanou lávový koláček!“ Rozhodla jsem a každému jsem dala jeden. „Jen si dejte. Jsem hlavně ráda, že jste se hezky bavili.“ Usmívala jsem se na ně a koukala, jak baští své koláčky. Při tom jsem prohlížela ty kamínky. Možná mezi nimi bude nějaký zvláštní.... Když byli koláčky snědené, Tubbyho, Pumpkaboo a Auroru jsem odvolala do jejich pokébalú a s Fenym, Musashim a Misdreavus jsme odešli z parku. „Byl to hezký den.“ Řekl Feny spokojeně. „To ano.“ Řekl Musashi, který jakoby pochodoval a já se usmívala. „Jsem moc ráda, že jste se bavili.“
VymazatFeny – 1x lávový koláček
Musashi – 1x lávový koláček
Aurora – 1x lávový koláček
Tubby – 1x lávový koláček
Misdreavus – 1x lávový koláček
Pumpkaboo – 1x lávový koláček
Tví pokémoni shledali tuto aktivitu velmi zajímavou a zábavnou.
VymazatBraixen - 8% sehranosti (5% láv. k.), 3% štěstí
Audino - 4% sehranosti (2% láv. k.), 3% štěstí
Ponyta - 4% sehranosti (2% láv. k.), 2% štěstí
Misdreavus - 5% sehranosti (2% láv. k.), 3% štěstí
Pumpkaboo - 6% sehranosti (2% láv. k.), 2% štěstí
Riolu - 4% sehranosti (2% láv. k.), 3% štěstí
Janet
OdpovědětVymazatHledám dívku
Janet
Mightyena
Je otlučený
Když jste ponechali ději volný průběh, slečna podobající se Gardevoir se vynořila zpoza stromů. Pohybovala se ladně, skoro jako kdyby se její nohy nedotýkaly země. Šat jí vlál, přestože nefoukal vítr a vypadala majestátně jako elegance sama.
VymazatPřešla k Mightyenovi, když byl najednou krotký a poslušný. Promlouvala k němu příroda. Začala ho hladit po kožešině a pak se usmála. Zvedla k tobě rudé oči a vykouzlila laskavý úsměv. "Bude v pořádku. Měl by chvíli strávit v klidu a odpočívat," řekla.
A stejně tak, jak se magicky objevila, stejně mysteriózně poté zmizela, jakmile vánek rozfoukal stromy kolem louky.
1/ Lynnon
OdpovědětVymazat2/ Vivillon “Linnaeus”, Oricorio “Kagura”, Lilligant “Orihime”, Torracat “Lu’thriel”, Alolan Vulpix “Ehrilyn”
3/ [Předávání dárků:] Jednou z nevýhod moc velkého týmu je ten, že mi nezbyde moc času na úplně všechny.
Hned druhé ráno, Štědrý den, jsem vyrazil na louku. Měl jsem co dělat, abych stihl předat dárky všem.
Vyvolal jsem celý tým na louce v městském parku.
“Víte, co je za den?” usmál jsem se.
Torracat se ušklíbl - ten samozřejmě věděl. Lu mi pomáhal s výběrem dárků.
“Dneska je Štědrý den. Rád bych vám všem předal nějakou maličkost od mé osoby.”
Nechal jsem je vstřebat nečekanou novinku. Pak jsem zaštrachal v batohu a ujistil se, že tam zakoupené předměty jsou.
“Takže... Linna!” zvolal jsem s úsměvem. Vivillon se tvářil překvapeně, ale i poctěně, že je první. Nesměle přistoupil kupředu.
“Tobě dávám zmrzlinový pohár, můžeš si ho sníst. Chtěl jsem ti udělat radost a vzít tě na farmu k přátelům, abychom mohli společně oslavit Vánoce, ale bohužel mi to nevychází časově, promiň mi to,” usmál jsem se na něj. Doufal jsem, že to Vivillon pochopí. “Vynasnažím se ti to splnit na Nový rok.”
Linnaeus byl bez slov a to jsem považoval za tichou radost. Hned se do poháru pustil, zatímco jsem štrachal další dárek.
“Kagu,” oslovil jsem pokémona. Oricorio zvedla hlavu. Aniž bych ji pustil ke slovu, zamával jsem na ni a předal dárek ve formě ozdoby s tvarem modré květiny. “Vím, že se ještě tolik neznáme, ale doufám, že spolu budeme dobře spolupracovat. Veselé Vánoce.”
“Děkuji,” pronesla.
Všiml jsem si žárlivého pohledu Lilligant. Tiše jsem se ušklíbl a schválně se podíval jiným směrem. Supění v jejím obličeji zintenzivnělo.
“Lu!” zvolal jsem. Torracat vyšel kupředu a nechal si připevnit motýlka na krk. Nejdříve to vypadalo vtipně, jelikož jsem nemohl nevidět jeho rolničku. Pak jsem si ho ale představil jako Incineroara a začalo mi být horko.
“Ehri dostane plyšáka,” usmál jsem se na pokémona a natáhl k němu plyšového Minuna.
Lilligant vypadala již očividně naštvaná. Svůj hněv však tiše skrývala a s očekáváním hleděla směrem k batohu.
“Orihime, princezno,” ozval jsem se nakonec. Její tvář zacukala, buď hněvem nebo nadšením. Přišla elegantně blíže a užila si tu chvíli, kdy na ni všichni upřeli zrak.
“Tobě předám tenhle klobouk. Jsi taková moje malá čarodějka. Profesorskou čepičku ti pohlídám,” zazubil jsem se. Sejmul jsem z její hlavy zelený předmět a nahradil ho tmavším. Když se poklonila, aby poděkovala, límec jí velmi majestátním způsobem zakryl obličej.
Nechal jsem pokémony zkoumat své nové dárky a šťastně hleděl na jejich radost. Kaguře jsem pomohl květinu připnout do peříček na hlavě.
“Moc ti to sluší,” pochválil jsem ji. Praštila mě křídlem a odletěla s červenými tvářemi.
“I tobě, pane!” zasmál jsem se a poplácal Lu’tha lehce po hlavě. Pokémon se culil a pak najednou zvážněl.
“Neměli bychom pak poslat dárek Lilith? Aby jí to dorazilo včas, samozřejmě,” zamyslel se nahlas.
Ušklíbl jsem se a se zazubením přikývl. “Udělám to hned jak vyrazím ke středisku. Chci předat dárky i Shirovi a ostatním, i jim jsem něco nachystal.
Lu vypadal, že ho mé přesvědčení uklidnilo.
“Vážně nikdo nechcete ani jednu lžíci?” ozval se Linnaeus.
“Nechci. Sněz si to, je to tvůj dárek,” zasmál jsem se.
Ehri však přišel, olízl se a otevřel ústa. Vivillon si ho rychle všiml a strčil mu lžičku se zmrzlinou do úst. Poté, co Vulpix dostal mňamku, vydechl na zem louky ledovou plochu a pobídl všechny, aby na ni šli.
Sám jsem však zůstal sedět v trávě a sledoval jsem svůj tým, jak se snaží bruslit na ledu.
//Darováno: Linnaeus - zmrzlinový pohár (4/4 - zároveň snězeno), Oricorio - modrá květinka, Torracat - motýlek, Alolan Vulpix - plyšový Minun, Lilligant - odebrat profesorský klobouk, aplikovat čarodějský
Pokémonům se dárky líbily a přijali je. Získal jsi 10 bodů do akce.
VymazatVivillon - 2% sehranosti, 12% štěstí (11% 4/4 pohár)
Oricorio - 1% sehranosti, 2% štěstí
Lilligant - 2% sehranosti, 1% štěstí
Torracat - 1% sehranosti, 1% štěstí
Alolan Vulpix - 1% sehranosti, 2% štěstí
1/ Lynnon
OdpovědětVymazat2/ Samurott, Scyther, Phantump, Flaaffy, Sneasel, Swablu
3/ Níže.
Po dlouhé době jsem se mohl opět dát dohromady se svým celým týmem. Mimo Lilligant mí první pokémoni, se kterými jsem byl od začátku své cesty.
Vyvolal jsem celý svůj tým a vypustil je na louku.
“Je důležité trávit čas společně, nemyslíš?” zasmál jsem se a poplácal Samurotta po plátech.
Lily mi vletěla do náruče, kde jsem si s ní jen chvíli pomazlil, než mě nezaujala Flaaffy.
S Phantump na hlavě jsem přešel k Aries a ruka mi vplula do chumlů vlny na její hlavě.
“Já chci taky!” zvolal známý hlas.
Můj modro-červený Santa taky dostal pořádné pohlazení po křídlech.
“Řekni, Lyn, máš mezi pokémony favority?” zeptal se Shiro.
Zamyslel jsem se a pak se ušklíbl. “Jasně!”
Celý tým zvážněl a já se ušklíbl. Posadil jsem se a následovali mě i další.
“Mám pocit, že každý trenér má své favority,” usoudil jsem, “než jsem začal svou cestu, přál jsem si, aby mému pokémonovi na mě záleželo. Jak se tak koukám, celkem se mi to vyplnilo,” usmál jsem se.
“Nemyslím, že Orihime na tobě záleželo,” podotkl Shiro.
Pokýval jsem hlavou. Byla pravda, že Lilligant byla jedna z mých větších potíží.
“Ori byla trochu jiná. Věřil jsem, že hluboko vevnitř mě má ráda - alespoň k tomu, aby mě mohla využívat a abych ji mohl dotovat čokoládou.”
Sjel jsem pohledem každého svého pokémona a pak věnoval Scytherovi pohlazení na hlavě.
“Doufám, že víte, že i mně na vás záleží. Bez vás bych nikdy nebyl schopen vidět tento svět.”
Zazubil jsem se na Shira, který zamrkal a pak mi zazubení vrátil zpět. “Shiro, nejdříve jsem si myslel, že jsi velmi rozkošný malý pokémon. Nelhal bych, kdybych i přiznal, že se mi o mnohem více líbí to, do čeho jsi vyrostl,” zasmál jsem se.
Ke svému starterovi má každý trenér speciální pouto. Je to to nejsilnější pouto, které může trenér a pokémon mít. Starter je začátek všeho a také s ním strávíte nejvíce času.
“Lily,” oslovil jsem ji, “přiznávám se, že jsem tě přijal z lítosti. Slíbil jsem ti však něco, co hodlám splnit.”
Phantump láskyplně objala svého plyšáka Lyzzie a usmála se. Bezeslova pak přikývla.
“A ty, Aries,” zasmál jsem se, “se nemusíš pořád bát, že tě mám rád jen kvůli tvým chundelinkám, chlupáči. Mám tě rád takovou, jaká jsi. I kdybys byla... kompletně holá.” Ta představa byla trochu zvláštní, ale zvykl jsem si i na změnu Shira, z roztomilého Oshawotta do vousáče. Zvyknu si snad na cokoliv.
“Pokud si pamatuju dobře, Kha byl moje první vejce. To tě kvalifikuje jako moje první oficiální dítě, synu.” Nepředpokládal jsem, že jsem byl připravený jako otec. “Vyprávěl jsem ti příběh a ten pak ovlivnil tvůj život. Snad mě za to neviníš,” zasmál jsem se.
Kha’Zix zakroutil hlavou a nasadil drsný pohled. “Jsem lovec! Z Voidu! Uvidíš, až vyrostu!”
“O tom nepochybuji,” zasmál jsem se.
Sneasel se trochu zmateně rozhlížela kolem a tak jsem dvakrát poklepal na její ruku, aby si mě všimla.
“Valko, ty jsi byla můj poslední pokémon v tomto týmu. Jsem rád, že ses rozhodla se ke mně přidat.”
“Máš dobré sušenky. Mňamka,” řekla. Pak se mlsně oblízla.
Zasmál jsem se a přikývl.
“To je určitě pravda. Sice jsou koupené, ale určitě moc dobré. Pamatuju na doby, kdy jsem jich kupoval tak čtyřicet,” zapřemýšlel jsem.
Z myšlení na jídlo mi zakručelo v břiše a tak jsem usoudil, že je čas jíst.
“Když jsi tedy chtěla čokolády, dostaneš tady sušenku,” nabídl jsem Sneasel. Natáhla se a začala dobrotu vesele chroustat.
“Yoru, Aries, Kha, vy dostanete tohle. Dostal jsem to na letním táboře. Asi bychom to už měli zlikvidovat,” řekl jsem. Každý dostal něco, čemu se říkalo Poké-pops a sám jsem neměl absolutně ponětí, co to mělo být.
“Lily, pro tebe,” usmál jsem se. Podal jsem jí oran berry.
Sám jsem si pak rozdělil palačinky s Shirem.
//Sneasel - 1x čoko sušenka
// Swablu, Flaaffy, Scyther - 3x poké-pops
// Phantump - 1x oran berry
//Lynnon & Samurott - 1x Valentinské palačinky
Pokémoni si výlet užili.
VymazatSamurott - 4% sehranosti (2% Return Event), 2% štěstí (1% Return Event), 50% lásky (25% palačinka, 25% Lynnon's)
Scyther - 7% sehranosti (1% Return Event, 5% pops), 1% štěstí, 25% lásky (25% Lynnon's)
Phantump - 9% sehranosti (2% Return Event, 5% oran), 1% štěstí, 25% lásky (25% Lynnon's)
Flaaffy - 9% sehranosti (1% Return Event, 5% pops), 2% štěstí (1% Return Event), 25% lásky (25% Lynnon's)
Sneasel - 3% sehranosti (1% Return Event, 1% č. suš.), 1% štěstí, 25% lásky (25% Lynnon's)
Swablu - 7% sehranosti (1% Return Event, 5% pops), 1% štěstí, 25% lásky (25% Lynnon's)