Anteiku (あんていく, Anteiku) je malá kavárna a zároveň čajovna, nacházející se v téměř srdci města. Je místem odpočinku i zábavy každého druhé turisty i měšťanských obyvatel. Díky rozmanitému menu a originálních nápojů patří mezi oblíbené destinace a atrakce. Sama kavárna a čajovna je rozdělena na dvě části - na část vnitřní a venkovní. Vnitřní část je hřejivá a příjemná, každý host si zde najde své soukromí a místa je tu dost pro všechny. Venkovní část, neboli malá zahrada, slouží dobře v teplějších letních dnech, kdy by bylo moc dusno na sezení uvnitř.
Pro Anteiku pracuje spoustu zaměstnanců a všichni jsou velmi přátelští, takže kromě báječné atmosféry podnik zaručuje i naprostou vstřícnost obsluhy. Číšníci chodí v tradičník černobílých oblečcích s motýlky, ženské číšnice v roztomile vypadajících šatičkách. Většina zaměstnanců je v mladém věku a jen málokteří z nich jsou skutečně proslule vyučeni. Právě z toho důvodu má Anteiku časté problémy, při kterých potřebují i pomocnou ruku vnějších sil. Nabízí brigády a jednorázové práce, odměnou je samozřejmě nemalá suma, pokud je práce odvedena dobře.
NPC POSTAVY MÍSTA
BILLY CADFAN - Manažer a hlavní vedoucí podniku. Jedná se o postaršího tlouštíka, který se zájmem chodí svůj podnik podpořit i pracovně. Chováním je volnější a bláznivější - všichni však ví, že je to správný vůdce.
CHUBBY - Hlavní šéfkuchař, mistr dezertů a pracovní egoista. Je na Anteiku velmi pyšný a odráží se od toho i jeho chování k zaměstnancům. Nedovolí jim ani jednu malou chybu, která by mohla ohrozit podnik na jméně. Všichni si o něm myslí, že je starý broučoun, ale vězte, že hluboko, hluboko vevnitř... je to taky bručoun.
SURESH - Jeden z číšníků. Má indický původ a jedná se o člověka, který kontroluje všechno občerstvení, než je vydáno hostům. Také dohlíží na práce brigádníků.
KALLA - Číšnice, která stejně jako kolega Suresh dohlíží na práce brigádníků. Má na starost venkovní část Anteiku. ✦Také byla poslední, která viděla partnery Fuyu. Vypovídá, že nevypadali, že by měli nějaké problémy či podezření - naopak - působili velmi uvolněně.✦
SEZNAM ÚKOLŮ
ČÍSLO: 054
INFORMACE: Delibird si spletl roční období a vnucuje zákazníkům své zboží jako dárečky, za které si ale musí zaplatit. Vyveď ho ven v míru.ODMĚNA: 250 Y; možnost přemluvení Delibird.
ČÍSLO: 055
INFORMACE: Z nějakého důvodu si smečka Houndourů zabrala zahradu kavárny jako své teritorium. Pálí tam trávník a dělají neplechy. Dostaň je ven a naprav to, co udělali.ODMĚNA: 200 Y, náhodné TM/HM
ČAJOVNA & KAVÁRNA
Co by to jinak bylo za kavárnu, kdyby v ní byly jen problémy. Můžete sem zajít i z důvodu relaxace a něco si objednat.
Limonáda - 50 Y | Osvěžující, navíc je 10% menší šance, že pokémon onemocní.
Čaj staré mladé babičky - 50 Y | Horký nápoj, který vyčistí tělo i duši. Zmenší šanci na onemocnění o 20%.
Psyduck nápoj - 150 Y | Psyduck nápoj v psyduck hrníčku, který si lze spolu s nápojem koupit. Dodává psy-sílu!
Sprinklotad nápoj - 150 Y | Stejně jako u psyducka, i v tomto případě si lze hrníček spolu s nápojem koupit. Dává odvahu!
Wailmer nápoj - 150 Y | Pro ty, co rádi místo jednolitrovky dvoulitrovku.
Kus masa... 100 Y | Pro skutečné gurmány!
ČÍSLO: 047
OdpovědětVymazatINFORMACE: Léto je tu a s ním i malé přeháňky. Strop kavárny protéká. Vyřeš tento problém!
Lilica se rozhodla opět něco přivydělat. „Zdravím pane Sureshi, přišla jsem v odpovědi na inzerát.“ Suresh trochu zblednul, zjevně si pamatoval ukecanou trenérku v čarodějnickém klobouku. Chvíli hledal slova, ale nemohl přijít na žádnou námitku, vzhledem k tomu, že poslední práce byla úspěšná.
„Přišla jsem vám opravit střechu.“ Vysvětlila trenérka.
„To znamená, že budeš pracovat venku.“ Oddechl si Suresh.
„Ano, máte pro mě materiál a nástroje na opravu střechy, a nějaký žebřík?“ vyzvídala dívka. Než to stihla doříct, Suresh zmizel a za pár vteřin jí podával požadované náčiní a tlačil Lilicu ze dveří. „Tak myslím, že to zvládneš sama.“ Řekl Suresh a než mu stihla dívka cokoliv odpovědět, zavřel jí dveře před nosem.
„Ten se už nemůže dočkat, až bude střecha opravená.“ Řekla si dívka a opřela žebřík o stěnu budovy. Vzala si nástroje a nějaké dřevěné tašky. (Všechny je neunesla.(Uprostřed žebříku se dívka zastavila. „Hm, možná by to chtělo nějaké jištění. JD pojď ven.“ Na zemi se objevil Bulbasaur. „JD můžeš mě jistit svými lijány, jen kdybych padala.“ Vysvětlila Lilica.
„Dobrá, ale půjdeme potom trénovat?“ zeptal se Bulbasaur.
„Ano hned po tomhle.“ Řekla dívka.
Bulbasaur vytáhl šlahouny a ty obmotal kolem dívčina pasu. Lilica se mezitím pohybovala po střeše a a hledala, kudy by mohla protékat voda. Po chvíli našla dvě místa, kde chyběly tašky. Vzala kladivo a opačnou stranou začala vytahovat zrezivělé hřebíky. Když byly trámy volné, mohla začít zatloukat nové.
„Skvělé, to by bylo. Ještě to tu projdu, abych si byla jistá, že je to v pořádku. “ řekla Lilica, aby měl JD přehled. Dívka se zvedla, ale smekla se jí noha a ztratila rovnováhu. Naštěstí ji bulbasaurovy šlahouny podržely, než získala zpět ztracenou rovnováhu.
Při prohlídce střechy našla ještě tři prasklé tašky. Všechny je vytáhla, ale když chtěla nahradit tu poslední, zjistila, že už s sebou nemá tašky. „JD potřebovala bych, abys mě na chvíli přestal jistit a podal mi tašku.“
„Jsi si jistá, že nepotřebuješ jištění.“
„Sednu si a na chvíli to vydržím.“ Odpověděla dívka, která si sedla na střechu a chytila se, aby nespadla. Bulbasaurovy šlahouny ji přestaly držet, chytily tašku a podali ji trenérce. Jakmile si Lilica tašku převzala, šlahouny se jí opět omotaly kolem pasu.
Dívka ještě jednou obhlédla střechu, když neviděla žádné další díry ani praskliny, vzala všechny nástroje a slezla z žebříku. Sundala žebřík a zaklepala na dveře kavárny.
Suresh otevřel dveře. „Je něco, co potřebuješ?“ zeptal se nervózně.
„Opravila jsem vám střechu.“ Řekla dívka a podala mu nástroje a žebřík.
„To je dobře.“ Suresh si od ní rychle převzal věci.
„Nashledanou.“ Rozloučila se trenérka, když vrátila pokemona do pokeballu.
„Sbohem.“ Volal za ní Suresh.
Práce byla dokončena. Odměnou ti je 300 Yenů.
VymazatZručnost - 1%
ČÍSLO: 049
OdpovědětVymazatINFORMACE: Vanillite si hraje na zmrzlinu a blokuje přístroj na oficiální mražený produkt. Dostaň ho ven.
Navštívila kaviareň, spolu s Pokémonmi, za účelom osvieženia počas horúceho letného dňa. Objednala plechovky limonády pre Misdreavus, Cyndaquila i Mudkip a všetci traja sa posadila na terasu pod slnečník, kam im obsluha doniesla plechovky so slamkami.
Nico len ticho sŕkal pomarančový nápoj, Fortuna sa rozhliadala po okolí a premýšľala, akú neplechu by mohla vyparatiť. Hazeline očká tiež blúdili po terase, no na rozdiel od dušieho Pokémona sa tvárilo zvedavo.
"Mami, môžem to tu preskúmať? Limonádu som už dopila!" oznámila Hazel. "Samozrejme, len choď," súhlasila chovateľka.
"Ale dávaj si pozor a nestrať sa." Niektorí ľudia sa zvláštne pozerali na Pokémona, ktorý nazval svoju chovateľku mamou, iní sa rozplývali nad roztomilosťou Hazel. Chvíľka nepozornosti však stačila na to, aby sa Fortuna vyparila a o pár minút neskôr nevystrašila jedného zo zákazníkov tým, že prestrčila hlavu cez stôl priamo keď si vychutnával palacinky so zmrzlinou.
"Fortuna, správaj sa slušne, inak ťa vrátim do Pokéballu," volala na ňu Tania, ale vtedy k nej pribehla Hazel a ťahala ju za lem dlhej sukne.
"Mami, mami, v stroji na zmrzlinu je nejaký Pokémon," volala ju a ťahala dnu, k stroju na zmrzlinu.
"Váu," poznamenala chovateľka. "Je to ako kávomat, len odtiaľ nejde káva, ale zmrzlina. Teda šla by... Ak by ten Vanillite vyšiel von." Biely Pokémon v tvare zmrzlinového kornúta sa na ne veselo usmieval. K Tanii sa priblížil čašník s tmavou pleťou.
"S Vanillitom už tu máme problém dlhší čas. Zákazníci, ktorí si k nám chodili kupovať zmrzlinu, už sem nechodia... A tiež máme strach, že by sa vnútri toho stroja mohlo Vanillitovi niečo stať."
"Mohla by som vám pomôcť, alebo to aspoň skúsiť," ponúkla sa Tania. Tiež sa o ľadového Pokémona začala trochu báť, vnútro nejakého stroja na zmrzlinu pre neho určite nebolo bezpečné miesto.
"Naozaj?" Čašník si ju udivene prezrel. "No... Keď myslíte... Ak sa vám to podarí, nájdete ma niekde na terase," usmial sa a nechal Taniu s Hazel pri stroji na zmrzlinu samé s Vanillitom.
"Takže... Prečo si vlastne vošiel dnu?" spýtala sa Tania zmrzlinového Pokémona. Dúfala, že ju bude počuť i cez sklo.
Vanillite sa radostne zatočil. "Som zmrzlina! Patrím sem!"
Hazel zažmurkala. "Ale ty nie si zmrzlina, si Pokémon!" namietla. Na jej tvári zazrela Tania pochybnosti.
"Hazel má pravdu," prikývla chovateľka. "Ak by si naozaj bol zmrzlina, ľudia by si ťa mohli kúpiť a bol by si len jedlo, nie bytosť, ktorá má city a zmysly... Zmrzlina si vlastne ani neuvedomuje, že je zmrzlinou," vysvetlila Pokémonovi.
"Tomu nerozumiem," zasmial sa Vanillite. "Som zmrzlina a hotovo! Pozrite, tam na boku!" naznačil, aby sa pozreli na bok zmrzlinomatu.
Na obrázku, hneď vedľa kornútu s točenou zmrzlinou, bol nakreslený Vanillite na farebnom pozadí. Tanii došlo, prečo si asi Vanillite myslel, že je zmrzlina. Predpokladala, že bude asi ešte veľmi mladý, tak trochu jej pripomínal Hazel.
Hazel dupla nožičkou. "Ak si naozaj zmrzlina, potom ti určite nebude vadiť, keď ťa zjem," zavolala na Vanillita. "Tani, prosím, môžem si Vanillita kúpiť?" prosíkala a nasadila Rockruffove oči.
"Tak fajn," pokrčila plecami chovateľka. Neplánovala to Hazel naozaj dovoliť, ale dúfala, že to pomôže Vanillitovi uvedomiť si, že nie je zmrzlina. Vhodila do prístroja mincu. "Vanillite, môžeš vyjsť von? Hazel čaká na svoju zmrzlinu."
Ľadový Pokémon prehltol, ale zatváril sa odvážne a nejakým spôsobom z prístroja opäť vyšiel. Hazel sa široko usmiala, priťapkala k nemu a doširoka otvorila ústa. Vanillite sa zachvel a kúsok cúvol.
"Čože? Zmrzlina, ktorá uteká?" zadivila sa a začala Vanillita naháňať všade okolo. Keď sa obaja unavili a konečne zastavili, Vanillite sa rozplakal.
Vymazat"Dobre, uznávam, nie som zmrzlina!" dostal zo seba cez slzy. "Ale vždy som ňou chcel byť! Vyzerám presne ako tie kornúty na obrázku, tak prečo by som nemohol byť ako oni? Je to nefér!" A znovu sa pustil do plaču.
Tania si drepla k nemu. "Si Pokémon. A to je omnoho viac, než len mrazený krém v kornúte. Môžeš v živote dokázať veľa. Pozri," ukázala na obrázok Vanillita na zmrzlinomate. "Môžeš byť maskot, tak ako on. Porozprávam sa o tom s ľuďmi, ktorí to tu majú na starosti, dobre?"
Vanillite smrkol a prikývol. Hazel bola mrzutá, pretože nedostala zmrzlinu, a tak jej Tania musela zaplatiť kornút z automatu, ktorý konečne fungoval. Dúfala, že čokoládová zmrzlina s lentilkami príliš nepodráždi Hazelino bruško.
"Zostaň tu s Vanillitom a daj naň pozor," usmiala sa na Mudkip. "Hneď sa vrátim."
Vyšla na terasu a po chvíli našla čašníka. "Vanillite je z prístroja vonku," oznámila mu. Mladík si vydýchol.
"Výborne, to je skvelé. Nejak vás za to odmeníme, len zájdem za vedúcim," usmial sa na chovateľku. "Um, ak by to nevadilo, mohli by ste niečo urobiť so svojou Misdreavus? Na terase nám vystrašila už tretieho zákazníka."
"Vlastne nie je moja... Ale áno, pôjdem tam," riekla. Akonáhle bola Fortuna v Pokéballe, vrátila sa naspäť za čašníkom. "Mohla by som vedenie o niečo poprosiť?" Keď mladík prikývol, vydala sa za ním a pred vedením kaviarne predniesla svoj návrh.
"Vanillita by veľmi potešilo, keby sa mohol stať maskotom. A myslím, že roztomilý Pokémon by prilákal naspäť zákazníkov, hlavne tých detských," usmiala sa a dúfala, že vedenie bude súhlasiť.
---
3x Limonáda - pre Fortunu, Nica a Hazel
Práce byla vykonána dobře. Odměnou ti je 250 Yenů. Vanillita přijali!
VymazatČÍSLO: 046
OdpovědětVymazatINFORMACE: Chubby má zlomenou pravou ruku a levou nohu. S tímto postižením nemůže řádně pracovat v kuchyni. Buď jeho rukou a nohou. Nezapomeň, šéfkuchař je ctižádostivý.
Lilica dorazila do kavárny. Pan Suresh trochu zbledl, dívka se na něj usmála, zamávala mu a zamířila do kuchyně. Tam narazila na šefkuchaře. Podíval se na ni a zvedl jedno obočí. Divka se nadechla: "Dobrý den, jsem tu na výpomoc, kvůli vaší ruce a noze."
"Tak na co čekáš, nejsi tu od postávání."
"Oh jasně, ale nejsem na to sama." usmála se chovatelka, která si nic nedělala s kuchařova přístupu. "Sandshrew pojď ven." Sandshrew se objevil a jak si všiml, že jsou v kuchyni, byl nadšený. Kuchař se zamračil, zatímco dívka začala čistit pokemonovy drápy.
"Ty mi sem zatáhneš myšího pokemona? Uvědomuješ si, že tu děláme čaj a limonády a tahle myš se bojí vody?" Chovatelka dočistila drápky.
"Mohu vás ujistit, že můj Sandshrew má hluboký zájem o vaření, a tím, že byste se pokusil zamezit mu vstup do kuchyní, připravujete kulinářský svět o úžasného pokemona. Navíc vás mohu ujistit, že jeho škrábavý útok je ostřejší a vykoná lepší práci než jakýkoliv váš nůž." vysvětlila dívka. Kuchař na ni protočil oči a zabručel: "Pokud přestaneš hýbat pantem, tak škodná může krájet ovoce do limonád."
Lilica se usmála: "Děkujeme." vysadila pokemona na židli. "Tak co Sandshrew, zvládneš krájení na měsíčky?" Sandshrew kývl.
Další dvě hodiny byly velice náročné, Sandshrew se držel dobře, porcoval ovoce do sklenic a ty posílal šéfkuchaři na doplnění. Lilica místo toho běhala po kuchyni, šéfkuchař Chubby byl otrokář, čaj musel být zalitý vodou o určité teplotě, takže kuchař měl stopky přesně dvacet dva vteřin po vypnutí konvice s čajen, kuchař zařval: "TEĎ" Lilica chytila konvici, přenesla ji k čajům, aby je zalila. Dvanáct vteřin po zařvání teď se ozvalo "STOP", čaje, které nebyly v té době zalité, musely počkat na novou vodu. Zatímco se voda vařila běhala a podávala hotové limonády a čaje číšníkům a přebírání objednávek.
Dívka lítala z jedné strany kuchyně na druhou, byla ráda, že má docela dobrou koordinaci, protože jinak by už určitě opařila šéfkuchaře, nebo promáčela Sandshrewa.
"Jahodovou limonádu" křikla dívka, když se ozvalo "TEĎ"
Dívka přeběhla kuchyň a přeběhla k hrníčkům a stihla zalít dva čaje, když se ozvalo "STOP". Dívka šla dát konvici zpět, aby se opět uvařila nová voda.
"Nebylo by jednodušší, kdyby ty čaje byly blíž té konvici?" optala se dívka. Šéfkuchař si ji přeměřil pohledem: "Na tom místě jsou ideální tepelné a povětrné podmínky na přípravu čaje." Dívka se na něj chvíli dívala, on se díval na ni. Lilica si byla jistá, že kdyby měl kuchař smysl pro humor, tak že si z ní dělal srandu. Šéfkuchař otevřel pusu a křikl: "TEĎ" a dívka se zase dala do práce.
Po třech hodinách výpomoci už Lilica necítila nohy. Tohle byla nejnáročnější práce, kterou zatím měla. Když se ohlásil konec šichty, sesula se na zem. Došel za ní Sandshrew. "To byla zábava." zarazil se: "Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně.
"Jo, jasně, potřebovala jsem si trochu zaběhat." usmála se chovatelka.
Objevil se nad nimi šéfkuchař. "Měl jsem pochyby, ale dobrá práce, můžeš se čas od času objevit v mé kuchyni, pokud necháš doma toho tvora."
"Děkuji za pochvalu." usmála se dívka.
"Já mluvil na tu škodnou." zavrčel šéfkuchař. kdyby to šlo chovatelčin úsměv se ještě rozšířil.
"Já říkala, že je úžasný ne?" odpověděla bručícímu šéfkuchaře.
Šéfkuchař není spokojen se svou prací. Tvá brigáda pokračuje.
VymazatLilica a Sandshrew se vydali na další šichtu, přece jen šéfkuchaři se ruka a noha nezahojí přes noc.
OdpovědětVymazat"Zase vy?" zavrčel kuchař, když je uviděl.
"Dobrý den, zase my" usmála se dívka.
"Dobrý den." pozdravil pokémon nadšený, že je zase v kuchyni.
Lilica vysadila Sandshrewa na židli a začala se protahovat.
"Co to má být?" zavrčel šěfkuchař.
"Ještě oficiálně nezačala práce, tak se trochu protahuji, nebyla bych rychlá, kdybych během práce dostala křeč." vysvětlila usměvavá dívka. Šéfkuchař jen protočil očima, když v tom zazvonil zvonek, přišel první zákazník, práce začíná. Lilica běžela převzít k okýnku objednávku."Dvakrát jahodová limonáda a jednou čaj!" křikla dívka a běžela dát vodu na čaj. Zatímco se voda vařila slyšela kuchaře křik out, došly jahody, dones dvě bydny že skladu a když už jsi u toho dones i dvě flašky perlivé vody a krabici s limetkami." Instruoval kuchař. Chovatelka chytila dvě krabice jahod a rychle je donesla Sandshrewovi. Chtěla běžet pro další věci, když v tom zaslechla kliknutí. Voda se dovařila. "TEĎ" křikl šéfkuchař, tak b~žela k plotně, chytla uvařenou vodu a začala ji lít do připraveného hrnku. Sotva voda dosáhla správné výšky ozvalo se: "STOP a kde jsou ty jemně perlivé vody!"
Lilica v rychlosti dala vařit novou várku vody. A poté viděla, že přišly dvě další objednávky. "Dva čaje a limetková limonáda a tři jahodové limonády." Křikla dívka a připravila hrníčky na čaje.
"Dones ty jemně perlivé vody, jinak nebudou z čeho dělat ty limonády!" okřikl ji šéfkuchař. Dívka se to rozhodla risknout a běžela pro vody, když je nešla zpátky ozvalo se kliknutí, rychle dala vody na stůl a slovo "TEĎ pro ni bylo jako výstřel že startovací pistole. Popadla konvičku a jen tak tak se jí podařilo zalít ty dva hrnky čaje, když se ozvalo slovo "STOP." Dívka položila konvičku zpět a zanesla číšníkům hotové objednávky. Nabrala dvě další, tentokrát jen limonády, tak se rozhodla využít toho a běžela pro tu krabici limetek.
Když se vracela s krabicí limetek, všimla si, že šéfkuchař dobrou rukou rozdělává jemně perlivou vodu a různě ji nahýbá, aby mu to šlo lépe.
Bylo to jako by se zpomalil čas, víčko povolil, naštěrchaná voda stoupala z láhve, dívka pustila krabici a skočila před zemního pokemona.
"Zůstal jsi suchý Sandshrew?" zeptala se promočená dívka, když proud vody ustal.
"Ano." odvětil Sandshrew. "Jsi v pořádku?"
"Mně voda neuškodí, potřebovala jsem s hladit po tom běhu po kuchyni." usmála se chovatelka a pak se podívala na kuchaře. "Pardon, ty limetky posbírám, snad nebudou moc otlučené."
Sehnula se a začala sbírat zelené ovoce.
"Běž se usušit, ať mi nepokapeš kuchyň, začíná se oteplovat, takže lidé příjdu spíš na limonády. Já a škodná to tu na chvíli zvládneme." zabručel šéfkuchař.
Dívka se usmála položila posbírané limetky na linku. "Děkuji." odpověděla stále bručícímu kuchaři a šla se usušit.
Po tomto incidentu už byla práce o něco poklidnější, to že se dělali hlavně limonády pomohlo, takže Lilica jen nosila ingredience a pak hotové limonády. I tak byla dívka dost uhnaná, ale to k této práci zřejmě patří.
Práce byla tentokrát vykonána dobře, šéfkuchař převzal svou práci. Dostala jsi 300 Yenů jako odměnu za svou práci.
VymazatVaření - 3%
Číslo: 051
OdpovědětVymazatInformace: Kavárna přijala zakázku tří set muffinů. Kuchaři jsou jemně ve skluzu a nestíhají muffiny dodělat do data včas. Pomoz jim.
Rudovláska otevřela dveře kavárny, jenž byla zároveň i čajovnou. Ihned ji do nosu udeřila krásná vůně. Vydala se zde, jelikož slyšela, že tady často hledají výpomoc. Kavárna byla velmi útulné místo. Na útulnosti ji přidávaly roztomilé rostlinky ve velkých barevných květináčích, které byly posazené na parapetech a v rozích místnosti. Velká okna prosvětlovaly místnost. U kulatých dřevěných stolů seděli lidi se svými pokémony a vypadalo to, že je tady velmi příjemná atmosféra. I přes to, kolik lidí tu bylo, nezvládl zde hluk.
Leila se vydala po bílých kachličkách až k pokladně. Zajímalo ji, jak často tady musí vytírat, aby podlaha zůstala tak dokonale čistá. Sama věděla, že se stačí jen jednou projít v zabahněných botách na tak světlé podlaze a můžete vytírat znova.
Chvilinku počkala, jelikož za pultem nikdo nebyl. Pak se z dveří, které nejspíše vedly do kuchyně, vyšel muž.
„Jak můžete přijmou tak velkou objednávku, když víte, že na to nemáme dostatek lidí?!“ zněl dost naštvaně. Naštvanost se mu neodrážela pouze v hlase, nýbrž i v obličeji. Byl brunátný a zuřivě si utíral ruce do bílé zástěry. Bílá už brzo nebyla.
„Dobrý den,“ pozdravila Leila slušně a mírně se usmála. Muž ji ovšem nevěnoval žádnou pozornost, pouze si něco nakvašeně mumlal.
„Přišla jsem se zeptat, jestli nehledáte nějakou výpomoc. Zvládnu cokoliv, dokonce i práci v kuchyni a pravděpodobně ji při tom nevypálím,“ rudovláska se nedala a pokračovala. Ale to už jí muž věnoval svou plnou pozornost. Nadšeně mu zajiskřilo v očích.
„Umíš péct muffiny?“ zeptal se pak. Dívka se zamyslela před tím než přikývla. Muž ji zavedl do kuchyně k jednomu volnému stolu a smetl z něj mouku.
„Potřebuji abys upekla muffiny. Přijali jsme zakázku, jenže ji bohužel nestihneme udělat. Zvládneš to sama?“ zeptal se jí, bylo moc dobře vidět, jak moc si přeje, aby dívka řekla ano.
„Kolik těch muffinu potřebujete?“ netušila proč, ale měla z odpovědí špatný pocit. Několik muffinu pro ni nepředstavovalo problém, ale co když jich budou potřebovat hodně?
Muž si ze zástěry vytáhl papírek, a pak z něj přečetl, „100 borůvkových muffinů, 100 banánových a 100 čokoládových. Celkem tedy 300,“ pak zvedl pohled od papírku, aby viděl, jak se dívka tváří.
„A do kdy je mám stihnout upéct?“, možná, že kdyby na to měla pár dní, tak by to mohla zvládnout.
„Do zítra. Je to dost narychlo, ale moc bychom ocenili, kdybys se o to alespoň pokusila, “ na tváři měl prosebný výraz, a tak dívka nemohla odmítnout. Zhluboka se nadchla, aby si dodala kuráže, než mu s širokým úsměvem odpověděla, že to pro ni bude hračka. Muž nadšeně přikývl, jelikož dívka řekla přesně to, co chtěl slyšet. Pak jí ještě ukázal, kde jsou přísady, věcí na vaření, trouba a podal jí recept, než zase zmizel. Dívka si pouze povzdechla, jelikož tušila, že zde zůstane až do noci.
Dívka si utřela pracovní plochu, jelikož zrovna teď v kuchyni vládl lehký nepořádek a zmatek. Nachystala si nějaké misky, v kterých by mohla míchat těsto, vytáhla stroj na šlehání. Nějakou dobu ji zabralo hledání košíčků, v kterých pak muffiny budou, ale nakonec je našla nacpané v šuplíku. Košíčky byly barevné, ale zároveň i decentní, tak rudovlásku hádala, že muffiny skončí na nějaké oslavě nebo podobné akci.
Pak si na stůl nachystala ingredience na čokoládové muffiny. S těmi měla zatím největší zkušenost. Stůl se začínal plnit všemi různými ingrediencemi od másla a mouky, přes cukr, vejce a mléko až po prášek na pečení a kakao s čokoládou. Dívka se začala obávat, jestli jí vůbec zbyde nějaký prostor pro dělání těsta.
Před tím, než se vůbec pustila do vaření, stáhla si dlouhé neposedné vlasy do drdolu a pořádně umyla ruce. Také si na sebe oblékla bílou pracovní zástěru, aby si nezašpinila své oblečení. Pak spustila troubu, aby až začne péct, byla předehřátá.
Do větší misky rozklepla vajíčka, nasypala hladkou mouku a přidala cukr. Aby měly muffiny pořádnou čokoládovou chuť dodala několik lžiček horkého kakaa. Podle receptu tam patřil i kypřicí prášek, rozpuštěné máslo a mléko. Když v misce bylo všechno, co mělo těsto obsahovat, pořádně ho promíchala. Zdálo se jí ale příliš tuhé, a tak tam přidala trochu mléka, dokud nebylo těsto krémové.
VymazatVytáhla tabulku čokolády a nasekala ji na malé kousíčky, které pak hodila do těsta. Když je pak zamíchala, aby byly v těstu rovnoměrně, začala plnit košíčky. Nesplnila je však celé, jelikož muffiny měly během pečení ještě nabýt na objemu. Pekla muffiny půl hodiny po 25 kusech. Během doby, kdy se pekla jedna várka, připravovala další. Uplynuly dvě hodiny a ona měla všechny čokoládové muffiny konečně hotové. Teď ji ještě čekaly banánové a borůvkové. Rozhodla se nejdřív udělat borůvkové.
Na borůvkové muffiny potřebovala stejně jako předtím vejce, máslo, mléko, cukr, mouku a kypřicí prášek. Navíc tam byl kromě borůvek, vanilkový cukr a poleva, která měla sloužit k dozdobení muffinů.
Nejdříve musela umýt misky od čokoládového těsta, než mohla začít připravovat borůvkové muffiny. Umyla borůvky, přitom je pořádně očistila, a pak je odložila vedle, aby mohly uschnout, než je přidá do těsta. Začala těsto tím, že vyšlehala máslo a oba druhy cukru dohromady. Postupně začala přidávat všechny zbylé přísady až na borůvky a polevu. Vzniklo jí z toho krásně voňavé hladké těsto. Nakonec přimíchala borůvky, než začala těsto plnit do košíčků. Ty pak strčila do trouby a zase pekla čtyři várky po půl hodině. Jedna várka, ale musela mít místo 25 muffinů 26, jelikož se jí jeden z předchozí várky nepovedl. Těsto z něj při pečení vykynulo příliš, a tak půlka muffinu byla mimo košíček. A něco takového nemohla poslat v objednávce. Pokažený muffiny dala na kra, a když ostatní vychladnuly, nalila na ně sladkou bílou polevu. Nenalila ji na ně však tlustou vrstvu, nechtěla, aby byly muffiny přeslazené.
Zrovna kdy domyla nádobí a připravila ho na banánové muffiny, zavolal na ni někdo, že si má dát přestávku. Ani si neuvědomila, že je v kuchyni něco kolem pěti hodin. Určitě by jí malá přestávka neuškodila, pomyslela si. Utřela si ruce do zástěry a popadla pokažený borůvkový muffin.
Vyšla z kuchyně a všimla si, že kavárna právě zavírá. Zrovna se chtěla vydat na zahrádku, která ke kavárně patřila, a kde v parných letních dnech obvykle sedávali hosté, když ji zastavil muž, který ji tady zaměstnal na brigádě. Pohlédl na zkažený muffiny, který držela v ruce a jemně se zamračil.
„Doufám, že takhle nevypadají všechny muffiny, které jsi udělala,“ zamručel lehce podrážděně. Sice potřebovali někoho, kdo za ně tu zásilku dodělá, ovšem takové muffiny mohli rovnou vyhodit z okna.
Dívka se zasmála. „V klidu šéfe, tohle je jen jeden nepovedený“. Muž se netvářil moc přesvědčen, ale musel zase někam odspěchat, a tak už nestihl nic dodat.
Dívka konečně stála na terase a vdechovala chladný podvečerní vzduch. Čerstvý vzduch bylo něco, čeho byl v kuchyni nedostatek. Chtěla mít práci co nejrychleji za sebou, a tak snědla muffin a zase se vrátila do kuchyně. Přestože byl muffin nepovedený, byla by škoda ho vyhodit, a tak ho radši snědla. Musela se pochválit, muffin chutnal docela dobře.
Už se chtěla pustit do přípravy těsta na banánové muffiny, když ji došlo, že nemá nachystané ingredience. Vlastně těsto bylo skoro stejné jako u borůvkových muffiny, jen se do něj pak nepřidávaly borůvky, nýbrž banány. Banány ale nemohla nikde najít, a tak se zeptala jednoho z kuchařů, kteří stále byli v kuchyni. Ten ji odkázal do sklepa. Aby se tam dostala, musela projít přes sklad.
Sklad nebyl moc velký, ve skutečnosti to nebyl ani sklad. Byla to velká garáž, ve které parkovala bílá dodávka, kterou nejspíše rozváželi zásilky. Na druhé straně byla hromada krabic, což byla jediná věc, která sklad připomínala. Prošla úzkými dveřmi, sešla pár schodů a ocitla se v malém sklepě. Bylo zde několik polic, na níž byly úhledně seřazené bedny. Našla tu s banány a vzala z ní tolik, kolik stačilo na čtyři várky. Banány byly krásně žluté, až Leila musela odolat ochutnat jeden.
OdpovědětVymazatTěsto na muffiny připravila stejně jako ty předchozí, pouze přidala banány. Těsto bylo zvláštně nažloutlé, ale během pečení muffiny dostaly nádech dozlatova. Když Leila vyndávala poslední plech z trouby, oddechla si. Podařilo se jí to stihnout a ani to nebyla taková katastrofa, jak si myslela. Všechny banánové muffiny pak posypala cukrem místo zdobení, protože muffiny samy o sobě nebyly příliš sladké. Ale takové už většinou banánové muffiny jsou. Všechny muffiny pak přesunula na prázdný stůl, aby se mohly ráno pouze zabalit a odvézt.
Umyla použité nádobí, utřela si svůj stůl a zametla drobky, které po ní zůstaly na podlaze. Svlékla si zástěru, která byla na pár místech špinavá od těsta a hodila ji mezi ostatní špinavé zástěry, které tady zanechali ostatní kuchaři. Zřejmě to pak perou všechno najednou, napadlo ji, když odcházela z kuchyně. Chtěla najít toho může, s nímž před tím jednala a nakonec se to nebylo ani tak těžké. Téměř ji povalil na zem, když do ní na chodbě narazil.
„Ty tady ještě jsi?“ podivil se, když zjistil do koho narazil.
„Ano, zásilka 300 muffinu napečena. Ještě nějaký úkol nebo hotovo?“ zeptala se ho s úsměvem. Upřímně doufala, že už po ní nebude nic chtít. Den to pro ni byl dlouhý a ona už chtěla vidět jenom svoji postel. Ale i tak tušila, že se jí dnes bude zdát o muffinech.
"Ne, již žádná. Děkujeme za tvou výpomoc," usmál se. Práce byla vykonána velmi dobře. Odměnou ti je 300 Yenů.
VymazatVaření - 3%
ČÍSLO: 052
OdpovědětVymazatINFORMACE: Kalla si vzala jednodenní dovolenou, jela na výlet s rodinou. Suresh nestíhá sám obsluhovat. Vypomoz mu.
Po príchode do Kanta, vybavená Pokéballmi, ktoré obdržala v laboratóriu, na chvíľu nevedela, čím začať. Napokon ale rozhodnutie padlo na získanie trochy yenov, aby potom mohla pre svojich dočasných členov tímu kúpiť jedlo, alebo s nimi navštíviť zaujímavé miesta. A tak zamierila do známej čajovne, spolu s Nicom, Kaoruom a Hazel.
Prešla pomedzi stoly obsadené zákazníkmi až k barovému pultu, kde sa barmana spýtala na voľné brigády. "Jedna naša čašníčka si vzala voľno," utrúsil muž, keď utieral poháre, "mohli by ste za ňu zaskočiť." "Myslíte, že by sme to zvládli?" obrátila sa Tania k Pokémonom. Nico zamyslene prikývol, Hazel urobila to isté, len s trochu väčšou dávkou nadšenia. "Určite to bude zábavné," zasmial sa Kaoru. "Tak fajn, berieme to," oznámila chovateľka barmanovi. "Len nájdite Suresha, druhého čašníka. Od neho dostanete všetko potrebné."
Nájsť mladíka v čašníckej uniforme nebolo tak jednoduché. Behal z kuchyne k stolom a po celej čajovni, takže Tanii chvíľu trvalo, než ho zastihla v jednej z uličiek medzi stolmi. "Náhradná čašníčka? Poďte za mnou," vyzval ju indický mladík a zaviedol ju do malej miestnosti. Tania usúdila, že sa jedná o šatňu pre zamestnancov, podľa uniforiem na vešiakoch. "Oblečte sa, potom príďte za mnou a vaša brigáda sa môže začať," riekol Suresh, mierne sa uklonil a vycúval z dverí. Tania našla uniformu, ktorá vyzerala, že jej dobre padne a prezliekla sa zo svojich bežných vecí. Chvíľu sa obdivovala v zrkadle, vyrovnávala pokrčenú látku a upravovala záhyby krátkej sukne. "A teraz vy," otočila sa na Pokémonov s úsmevom." Č-čože?" vyhŕkol prekvapene Nico.
To už Tania nasádzala Hazel na hlavičku čelenku, akú mala i ona sama. "Ak budete čašníci, musíte tak i vyzerať," usmiala sa a zdvihla Hazel pred zrkadlo, aby si mohla obzrieť svoj nový doplnok. "S tou mašličkou to vyzerá ešte lepšie," riekla Hazel. Kaoru dostal čierneho motýlika. S jeho slnečnými okuliarmi pôsobil veľmi zladene. Potom prišla rada na Nica. Od Tanii dostal motýlika v bielej farbe. Pred zrkadlom si trochu upravil labkou srsť a potom sa spolu s ostatnými vydal naspäť za Sureshom.
"Budete zbierať objednávky od zákazníkov a nosiť ich do kuchyne," vysvetľoval im mladík, "keď budú hotové, znovu ich zanesiete k stolom. Musíte si dobre pamätať, ku ktorému stolu máte objednávku zaniesť. Nesmiete sa pomýliť, náš podnik má vysokú reputáciu," zdvihol varovne prst. "Ďalej budete odnášať taniere a poháre, upratovať, ak sa niečo rozbije alebo vyleje a snažiť sa, aby sa tu zákazníci cítili ako doma. To bude všetko," usmial sa, akoby šlo o tú najprirodzenejšiu vec na svete. "Veľa šťastia, ak by ste niečo potrebovali, určite ma tu niekde nájdete. Mimochodom," žmurkol, "uniformy vám všetkým pristanú."
Prvý zákazník dorazil krátko potom. "Zdravím, dnes vás budem obsluhovať," pozdravila ho Tania a snažila sa nepôsobiť nervózne, "čo vám prinesiem?" spýtala sa a pripravila si poznámkový blok. Keď si zapísala objednávku, vydala sa ku kuchyni a položila ju k ostatným. Cestou naspäť stretla Hazel, ktorá práve niesla na chrbte tácku s jedlom k nejakému stolu.
VymazatZanedlho sa ozval hlas kuchára oznamujúci práve dokončenú objednávku. Tania prevzala podnos a vydala sa s ním k stolu číslo 30. "Nech sa páči," usmiala sa na zákazníkov a vydýchla si, keď si prevzali objednávku a ona uháňala s notesom a ceruzkou k ďalším novým zákazníkom. Kým zapisovala objednávku, všimla si Kaorua, pred ktorým levitovali hneď dva podnosy s nápojmi. Nico stál pri stole a hľadal v elektronickom zápisníku obrázky jedál, ktoré si zákazníci objednali. Hazel sa nachádzala o niekoľko stolov ďalej, kde ju obdivovali detskí zákazníci.
"Nevedela som, že práca čašníka je tak namáhavá," povzdychla si, keď stratila pojem o tom, koľko objednávok a zákazníkov už stihla obslúžiť. Položila podnos so zmrzlinovými pohármi na stôl a popriala zákazníkom dobrú chuť. Už sa chystala odniesť ďalší podnos, keď sa ozvala žena sediaca pri stole. "Toto ale nie je naša objednávka," poznamenala. Tania cítila, ako sa červená. Dostala zo seba ospravedlnenie a rýchlo odniesla zmrzlinové poháre k správnemu stolu. Našťastie, na trapas rýchlo zabudla, pri práci si nemohla vydýchnuť takmer ani na chvíľu.
Práve stála pri výdajnom okienku vedúcom do kuchyne, keď sa pri nej pristavil Suresh. "V druhej uličke na terase sa rozbili poháre s nápojmi. Postaraj sa o to, tú objednávku vezmem ja." Tania vzala mop a lopatku na smeti a vydala sa upratať ten neporiadok. S pomocou Hazelinho vodného dela (veľmi opatrného a jemného) zmyla z podlahy rozliaty džús a sklo z pohára zmietla na lopatku. Malý chlapec, ktorý ten neporiadok spôsobil, sa previnilo prizeral, kým ho rodičia napomínali. "Už sa to nestane," sľúbil a vzápätí sa zasmial, keď sa mu Hazel pritúlila k nohe.
Pokémoní čašníci mali dosť veľký úspech a zákazníci na nich nekládli až tak vysoké nároky, na to Tania prišla, keď videla, ako sa Hazel potkla a vyliala trochu z pohára s kolou, či keď si Kaoru pomýlil stoly dvakrát za sebou. Ich roztomilosť im z väčšiny problémov pomohla. Nico bral prácu seriózne a tak sa mu toľko chýb nestávalo.
"O chvíľu budeme končiť," oznámil jej Suresh. "V tomto čase už sem toľko zákazníkov nechodí, najviac ich je na obed a poobede." Chovateľka prikývla, rada, že už to nebude trvať dlho. Z behania medzi stolmi ju už boleli nohy a z nosenia ťažkých podnosov si takmer necítila ruky. Obdivovala Suresha a jeho kolegyňu za to, že to zvládali každý deň.
Zozbierala ešte niekoľko objednávok - dominovali medzi nimi zmrzlinové špeciality alebo chladené nápoje s ľadom - a ich roznášanie k stolom nechala na Pokémonov. Po odchode posledných zákazníkov so Sureshom zozbierali zo stolov poháre a taniere a odniesli ich do kuchyne. Na Taniu zostalo ešte pozametanie terasy a upratanie papierikov a iných smetí, ktoré tam zostali. Suresh to isté urobil v interiéri čajovne.
Potom bolo konečne hotovo a Tania spolu s Pokémonmi sa mohla prezliecť z uniformy do svojho pohodlnejšieho oblečenia. Keď bola hotová a Pokémoni zanechali svoje doplnky v šatni (Hazel len s veľkou nevôľou), sa vrátila k pultu a poprosila o odmenu.
Práce byla vykonána přímo výborně. Odměnou ti je 300 Yenů!
VymazatZručnost - 3%
ČÍSLO: 053
OdpovědětVymazatINFORMACE: Kavárna si najala hudebníka na jistý zábavný večer, ovšem ten se rozhodl, že nepřijede. Zaskoč za tuto práci a hraj hudbu pro zákazníky celý večer.
Po tom co jsme přistáli všichni v Sinnoh, chtěli jsme se rozhlédnout po blízkém městě, poznat okolí, přírodu a místní pokémony. A kde by byla lepší příležitost než v oblíbené kavárničce? Ono, chtěli jsme si po tak skvělé plavbě na trajektu trochu odpočinout od sluníčka a kavárna se mi zdála ideální. "Dáte si nějakou dobrotu?" Zeptala jsem se svých pokémonú, přičemž ale Aurora zústávala pořád v jejím pokébalu a skoro bych na ní i zapomněla. Před vstupem do kavárny jsem jí povolala ven a nás pět jsme si sedli za stúl. No, obsluha byla naprosto nadšená. Já si neobjednala nic, Riolu chtěl limonádu, stejně jako Feny a Audino chtěl čaj staré mladé babičky. Nálada zde ale byla napjatá. Hlavně číšník byl. Všimla jsem si, že pořád odbíhá dozadu a něco se ptá a pak jde ke stolúm a jakoby se omlouval... Když přinesl naši objednávku, nedalo mi to a i já se zeptala. "Pardon pane, mohu mít otázku?" "Zajisté. Je snad něco v nepořádku?" Zeptal se trochu ustaraně. "Ne ne, vše je skvělé, jenom... neděje se něco? Všimla jsem si, že pořád odbíháte dozadu, jakoby byl nějaký problém." "Ano slečno, je. Pán Cadfan najal hudebníka na živou hudbu, ale nedostavil se a lidé se ptají, co je s hudbou, která byla slíbená. "Pokud bychom s tím něco udělali, byla by i odmněna?" Zeptal se trochu úlisně Feny a usmál se. "No já... nevím, to bych se musel zeptat pána Cadfana." "Tak se neptejte a jen mu odkažte, že jedna mladá hudebnice to tady převezme." "F-feny ale..." "Jen klid, ty jsi na takovou práci jako stvořená. A musíš překonat trému. Chceš snad vystupovat jako koordinátorka, ne?" "To ano.." "Neboj se Hotaru. Tvé skladby jsou dobré." Chtěl mě Audino trochu povzbudit. "Ale.. tak dobře tedy, ale prosím, pomožte mi." "Co múžeme udělat?" Zeptal se Riolu zvědavě. "No... Zeptáme se, zda tady nemají nějaké nástroje ve skladu a pak zjistíme, co múžeme udělat." "Um... takže jdu říct, že zastoupíte toho najatého hudebníka a podívám se dozadu, zda nemáme i nějaké nástroje pro vaše pokémony." "Ano prosím, děkuji." Usmála jsem se na obsluhujícího číšníka a vzala jsem si svou klasickou kytaru do rukou. "Takže? Kdo všechno chce být na pódiu?" "Já moc rád." "Já taky." Riolu i Feny se s radostí chtěli účastnit na představení. "Tak já taky pomohu." Řekl Tubby. "A ty Auroro?" Zeptal se jí Feny, ale zdálo se, že jí se tam moc nechtělo. "Ty nemusíš, pokud nechceš." "Opravdu?" Přikývla jsem a jí se zjevně ulevilo. "A proč?" "Bude moct hlídat stúl i naše věci a pití." "TO máš pravdu." Uznal Tubby a všichni krom Aurory jsme šli za číšníkem dozadu. Neměl moc velký výběr nástrojú. Dva mikrofony, tamburínu a takový větší buben. "Tohle je to, co máme. Pak ještě nějaké housle bez pár strun a rozbité klávesy a nějaké činely. "Um... Tohle asi bude stačit." Usmála jsem se a vzala si ty nástroje. Kupodivu jsme si je rozebrali lehce. Riolu chtěl tamburínu, Feny okamžitě chtěl buben a já kytaru. A pak zpěv a to bude Tubbyho parketa a já spíše budu ten druhý hlas. Sedla jsem si na barovou židli, Riolu si stoupl vedle Tubbyho více dopředu a Feny na boku si trochu procvičil svúj rytmus na bubínek. No, spíše jen na něj zběsile bubnoval. "Feny? Um... Zkus... Zkus trochu pomaleji a urči tempo. Raz-dva, raz-dva... Hezky pravidelně." Snažila jsem se Fenyho usměrnit a on se pokusil o to, dodržet rytmus, ale moc mu to nešlo. "Mohu to zkusit?" Zeptal se Riolu, který si musel stoupnout na židličku, aby na buben dosáhl. Vzal do rukou húlky a zaujal cool postoj. Hned na to začal celkem pravidelně bubnovat a snažil se při tom vypadat moc epicky. "Um... no... Jde ti to." Uznal Feny a vzal si do ruky tamburínu.
Já začala hrát na své struny nějaké známé písně, aby mohl Tubby znát text a Feny se s tamburínou brzo přidal. Tiché rozhořčení, že Riolu to umí na buben líp než on ho brzo přešlo, protože tamburína se stala velmi zábavnou. Nemusel stát u bubínku, ale mohl se i kroutit, tančit, překračovat z nohy na nohu a začal si to hodně užívat. A Tubby? Nemohu to říct nijak jinak, než že byl božský. Cítila jsem z jeho hlasu ale silnou pokoru. Nechtěl se stát světoznámou pěveckou hvězdou. Stál tam a zpíval jen kvúli mě. Protože jsem ho požádala... A já si toho moc vážila. První písnička byla takového pop stylu. Trochu starší, asi tři roky. Riolu a já jsme měli lehce problémy sladit tempo, hlavně ze začátku. On chtěl nějaké epické sólo a já jsem potřebovala, aby hrál trochu pomaleji. Zprvu to neladilo, ale Riolu trochu povolil a zpomalil své bubnování. Aby nebyl smutný nebo naštvaný, další jsem zvolila rychlejší. No ale první píseň byla těžká i pro Tubbyho. Jelikož se hudebníci neschodli na rychlosti písně, i on často vypadával a nevěděl, zda zpívat rychleji, nebo normálním tempem. Nedávala jsem to ale nikomu za vinu a s úsměvem jsme hráli i zpívali dál. Po třetí písničce už nám to spolu hrálo dobře. Riolu hezky bubnoval rytmus. Ne moc silně, ne moc pomalu ani rychle... A při tom občas nahodil nějakou moc hezkou pózu, aby publikum v kavárně zaujal. Já jsem si tohle vystupování užívala a jaksi jsem si na pohledy od zákazníkú zvykla a nebyla jsem až tolik nervózní jako na začátku. Podařilo se mi dokonce nestišovat hlas. Tubby se taky uvolnil a Feny? Ten se mohl aspoň trochu vybláznit a dokonce se mu povedlo pětkrát za ceslou dobu roztleskat i zákazníky, když se písnička líbila. Po asi deseti písničkách jsme měli opravdu dost a tak jsme si dali přestávku. Sedli jsme si k Auroře, která nás celou dobu pozorovala od stolu. Riolu si mohl dát svou limonádu, Audino čaj a Feny dal ze své limonády usrknout i mě, ale jinak jí vypil sám. Když jsme dopili, číšník přišel s velkým úsměvem na tváři. "Zákazníkúm jste se moc líbili. Jste dobří na začátečníky." "To ano." Řekl s vypnutou hrudí Riolu. Byl na svúj výkon v téhle hodinové kapele pyšný. Číšník uklidil po limonádách a čaji a já se pousmála. "Ještě odehrajeme pár písniček a asi budeme muset jít. Ráda bych Sinnoh prozkoumala více a do večera skutečně hrát nezvládneme." Řekla jsem číšníkovi... ani jméno nevím.... a on chápavě přikývl. "Řeknu o tom manažerovi." "Děkuji. A ještě účet poprosím." "Zajisté." "I my moc děkujeme." Řekla Riolu a podíval se zvědavě na mě. "A kam pújdeme pak?" "Ještě nevím jistě, ale je toho hodně co se dá dělat. Múžeme se jít podívat na nějakou dobrodružnou cestu, zajít na posvátný berry kopec, zkusit se naučit nové útoky, nebo zajít do lesa, nebo džungle, zda tam nebude vyzyvatel na přátelský a cvičný souboj." "Jo jo, přátelský."
VymazatLamentoval trochu Feny. "Tehda ten Scyther byl hodně přátelský." Pousmál se a já si povzdechla. "Ani mi to nepřipomínej. Hodně jsem se o tebe bála..." Řekla jsem a Riolu se hned zeptal. "Huh? O čem to mluvíte?" "Když byl Feny ještě Fennekin a ne Braixen a byl múj jediný pokémon, šli jsme do tréninkové džungle. Bojovali jsme s divoký Scytherem." "Byl dvakrát tak velký co já a měl takové sekáčky na rukou." Ukazoval Feny plapkami. "A? Co bylo dál?" "Vyhrál jsem, samozřejmě." Řekl Feny a usmál se. "Spíše to byla remíza. Feny byl neuvěřitelně vyčerpaný a museli jsme jít do pokémonního centra, aby ho prohlédli a pomohli mu. A Scyther utekl." "Takže jsem ho porazil." Řekl Feny. "No ano, eventuelně ano. Ale od té doby to nechci přehánět s tréninky a boji. A po pokémonní letní škole už vím i nové věci a poznatky, tak určitě to bude jen lepší." Pousmála jsem se. "Páni... I já chci bojovat proti Scytherovi." Řekl zasněně Riolu. "To by byl tak úžasný souboj, jak bych se jeho útokúm uhýbal a dostal bych ho na lopatky." Dokonce trochu zaboxoval do vzduchu. "Jen klid, jen klid. Ano? Jsem ráda, že jsi tak nadšený, ale nechci aby byl jakýkoliv pokémon zraněný, ať už múj přítel, nebo nějaký divoký, jasný?" "Dobře." Řekl Feny i Riolu. Páni. Zdá se mi to, nebo si ti dva doopravdy celkem sedli do noty? Doufám, že nezdá, protože bych byla za to moc ráda. "Určitě se s nějakým pokémonem utkáš. Ale teď tady máme pořád nějakou práci, viď?" "To teda. Ještě si to žádá nějaké písničky." Usmíval se Feny. "Je to docela zábava." Řekl Tubby a šli jsme znovu na pódium něco zahrát. Zase jsme byli trochu mimo ze začátku, ale rychle jsme to napravili a lidé si rozhodně nijak nestěžovali. Když jsme dohromady hráli asi hodinku a púl, neco plus mínus, tak jsem usoudila, že máme dost. Mě boleli prsty, Feny se méně hýbal do rytmu a Tubby taky trochu ztišil hlas. "Mockrát vám děkujeme za podporu." Řekla jsem a i Riolu byl asi rád, že končíme. Přeci jen, koncertovali jsme dost dlouho. Když jsme číšníkovi vrátili nástroje a chtěli jsme pomalu odejít, Feny se ozval. "No a... nějaká odměna by za tenhle koncert nebyla?" Ani se mi nechtělo upozorňovat ho, že jsme to pro peníze nedělali. Chtěla jsem jen zaplatit za pití a jít... Vytáhla jsem peněženku abych zaplatila za dvě limonády a jeden čaj a no... popravdě? Za nějakou odměnu bych se nenazlobila... Když si číšník řekl o peníze, dala jsem mu 150 yenú, kolik jsme dlužili za limonádu a čaj.
VymazatFeny 1x limonáda
Riolu 1x limonáda
Tubby 1x čaj staré mladé babičky
Práci se ti podařilo dokončit. Odměnou ti je 300 Yenů.
VymazatHudba - 3%
Odečteno 150 Yenů za pití.