Je tu cítit čistý vzduch a slyšet je jen šumění listů na stromech. Říkáš si, kde to asi jsi? Odpověď je jednoduchá. Ocitl ses na cestě uprostřed malého hájku. Tiché štěbetání Pidgeyů v korunách skoro ani neslyšíš, ale uvědomíš si, že všude kolem tebe je život - stromy, květiny, dokonce i malí přehlédnutelní pokémoni.
Když půjdeš dál po cestě, najdeš menší tréninkové pole s travnatým terénem. Pole se tváří jako obyčejné místo uprostřed hájku, ale když budeš svého pokémona trénovat tady, máš větší šanci, že svého pokémona naučíš nový útok. Naopak ale nezískáš tolik levelů jako v obyčejné tréninkové hale.
Samozřejmě je to ale poklidné místo na odpočinek, takže samozřejmě trénink by roztrhl tak klidnou atmosféru...
Pokud chcete jít trénovat, napiš:
1. Jaké pokémony trénuješ
2. Co budete dělat
3. Průběh tréninku
Pokud si chceš jít hrát s pokémony nebo dělat jakoukoliv jinou činnost, napiš:
1. Co budete dělat
2. S kým jdeš
3. Průběh
Tvůj pokémon se potom bude cítit dobře a navýší se mu láska vůči tobě.
1. Sledování hvězd
OdpovědětVymazat2. Sokrates (Psyduck)
3. Lilica se rozhodla vydat do parku. JD a nově chycený Sandshrew pořád ještě odpočívali po jejich souboji, proto se chovatelka rozhodla, že stráví nějaký čas s psyduckem. "Sokrate, pojď ven." vyvolala psyducka z pokeballu.
"Zdravím, co budeme dělat ve tmě?" zeptal se.
"Jen relaxovat, říkala jsem si, že pozorování hvězd by tě mohlo bavit."
"My se tudíž nebudeme oddávat pohybovým aktivitám jako obvykle?" optal se psyduck překvapeně.
"Ne, dnešní aktivita je jen pro tebe. Hádám, že jsem se snažila utahat JDho. A dlouho jsme neudělali nic intelektuálnějšího co?" optala se trenérka ustaraně.
"Ono to nebylo zlé, jen jsem moc nechápal nač je mi platný trénink, ze mě se nejspíš bojový pokémon nestane. Myslím, že jsem spíš intelektuálně zaměřený pokemon." konstatoval Sokrates.
"Vím, že trénink je spíš trenérská aktivita, ale já věřím, že chovatel by měl nejen udržet své pokemony šťastné, ale také jim pomoci dosáhnout jejich plného potenciálu. Myslím tím fyzicky i psychicky." vysvětlovala dívka. "A abych se přiznala jako nová chovatelka, vidím, kolik různých pokemonů existuje a ráda bych se o ně starala všechny. Navíc JD je dost bojechvivý." zasmála se trochu Lilica.
"Hm," zamyslel se pokemon, "Proč se chceš stát chovatelkou, není to to nejaktivnější zaměření."
"Jak jsem už říkala, každý pokemon je individuální a potřebuje individuální péči. Věřím, že poznávání lidí a pokemonů je jako řešení záhady, vždy se o nich můžeš dozvědět něco nového."
"Aha, to zní zajímavě." uznal Sokrates. "A proč se tu nevyskytuje JD? Vím, že sledování hvězd a rozhovor je na něj dosti pasivní aktivita, ale vyloučení z činnosti také není příjemný zážitek." zeptal se psyduck.
"JD se momentálně léčí."
"Co se mu stalo?" zeptal se Psyduck.
"Chytili jsme dalšího člena týmu. Slíbila jsem JDmu, že mi pomůže s chytáním dalšího pokemona, tak jsem ho vzala na lov. Ale je jen unavený a schytal jeden škrábanec."
"Jakého pokemona se vám podařilo chytit?" optal se Sokrates.
"Myslím, že by byla škoda pokazit tuto záhadu, neboj se brzy ho poznáš."
"To je fér." uznal psyduck: "Opět půjdeme na hřiště."
"Buď půjdeme na hřiště, nebo si sedneme do kavárny U dvou Psyducků, ale myslím, že je pro pokemony lepší spřátelit se díky aktivitě, když si jen sednete a mluvíte, aktivnější pokemoni neví, jak se seznámit." Vysvětlila chovatelka.
"Nevím, jestli budu těm aktivnějším pokemonům stačit." strachoval se trochu psyduck.
"Dáme nějakou krátkou společnou aktivitu a potom bychom si mohli sednout a naučila bych tě jak hrát piškvorky."
"Ano mi vyznívá jako přijatelný plán." kývl Sokrates.
Najednou se Lilica rozesmála.
"Pokud se mohu zeptat, co ti připadá tak zábavné?" optal se psyduck.
"Jen jsem předpokládala, že tu budeme ležet a vést hluboké diskuze o hvězdách a smyslu života a my tu rozebíráme dost obyčejné záležitosti."
"Hádám, že záhady vesmíru a smyslu bytí necháme na jiný čas, na naši konverzaci se těžce navazuje hlubokou intelektuální diskuzí." poznamenal Psyduck lehce suchým humorem.
"Nemůžu se dočkat." poznamenala dívka stejně suše.
Oba se tím pobavili. "Tak co Sokrate, vyspíme se a poté se vydáme zjistit, jestli je náš tým připraven k dalším aktivitám?" optala se chovatelka.
"Ano to zní dobře." odvětil PSyduck.
"Budeš spát v pokeballu?" zeptala se dívka.
"Ano je to poněkud pohodlnější." vysvětlil Psyduck.
"Tak si užívej pokemonského pohodlí zatímco já zůstanu tu jako lidský smrtelník." povzdechla si dramaticky Lilica.
"Neboj se, užiju si." odvětil pokemon a poté již zmizel v pokeballu.
"Měla jsem vědět, že intelektuál, co rád opravuje každou verbální chybu, má nesmírně suchý humor." ušklíbla se dívka než se vydala hledat místo na spaní.
Psyduck si čas s tebou užil. Říká, že společenské aktivity podporují růst mozkových buněk.
VymazatPsyduck - 2% lásky, 2% sehranosti
1/ Torracat “Lu’thriel” (hlavně), Vivillon “Linnaeus”, Alolan Vulpix, Lilligant “Orihime”, Oricorio “Kagura”
OdpovědětVymazat2/ Děláme Lu’tha mužnějším
3/ Níže.
Vzpomněl jsem si, že jsem Lu’thovi slíbil něco velmi důležitého. Poté, co jsem si vzpomněl při týmových na Rory a poté skrz myšlenku na ni pak na donuty a pak nepřímo na Lilith, rozvzpomněl jsem si na její podivný vztah s mým kočičákem. Lu’th se měl co učit, aby byl dost dobrý partner. To samozřejmě nebyl cíl. Nebyl to přímý cíl, chtěl jsem říct.
Sebral jsem tým a zamířil do hájku v parku, kde byl klid. Nepotřeboval jsem zrovna yardy místa. Ve skutečnosti jsem hledal nějaké soukromí, kde by se mohl kočičák cítit pohodlně.
“Yo, týme,” oslovil jsem svůj tým. Pohladil jsem Vulpixe po hlavě a pak pohlédl na zbytek. “Dneska se budeme zabývat něčím velice speciálním. Vytvoříme něco, co jsem nazval jako terapeutické kolečko k lásce,” zazubil jsem se.
Ze zmatených pohledů byly překvapené a pak znovu nechápavé. Odkašlal jsem si a dal se do mluvení. “Napadlo mě, že by to mohl být dobrý nápad, jak se navzájem poznat a zároveň se něco nového naučit. Znáte zajímavou ukázku, lidská knihovna?”
Další zmatené pohledy a pak zakroucení hlavou.
“Zatímco v obyčejné knihovně si půjčujete knížky, v té lidské si půjčíte člověka, který pro vás má nějaké příběhy. Třeba ze života, nějaké zkušenosti a podobně. Kdysi jsem něco takového zažil. Půjčil jsem si jednu kuchařku, která mě naučila, jak na pikatní kuchyni,” zasmál jsem se. “Cíl dnešního dne,” pokračoval jsem a pohlédl na Lu’tha, “Torracat se naučí něco o romantice. Každý si proto vymyslete něco, čím ho obohatíte.”
“Cože?”
“Přesně tak, Lu! Dostaneš lekce od profíků.”
Těžko se mi to říkalo, když sám nemám stabilní vztah, ale byl jsem si jistý, že můj tým se v tom nějak vyzná.
Každý jsme si vzali jedno stanoviště v hájku, čímž se naše poznávání stalo ještě zábavnějším.
“Jako tvůj člověk půjdu s tebou,” oznámil jsem. “Sám mám pocit, že to taky potřebuju.”
“Můžeš,” přikývl Torracat, stále trochu v rozpacích.
Jako první byla Orihime. Vyčkala u kořenů objemného stromu. Když k ní Torracat přišel, nasadila si profesorskou čepku.
“Takže? Co bys chtěl slyšet?” zeptala se s trochou povýšeného hlasu.
“Vlastně sám nevím, kde bych chtěl začít...”
“A proto jste si měli vybrat témata a aktivity sami,” vložil jsem se do toho.
Orihime na mě pohlédla s vyčítavým pohledem. Pak si ale odkašlala a začala s lekcí.
“Abys získal srdce dámy, musíš to umět se slovy a s činy. Holky mají rády kluky, kteří konají. Zkus mi teď zakomplimentovat a získat si mě,” pobídla ho.
Lu’th na ni překvapeně hleděl. Nervózně se podíval na mě, jako kdybych mu měl dát svolení.
“Máš... hezké oči?” vydal ze sebe nakonec.
“Trochu sebejistoty. Neptáš se mě. Je to přeci jasné!” zvolala. “Ještě jednou. Vymysli něco, čím mi vyrazíš dech.”
“Dneska ti to moc sluší.”
“Moc se snažíš. Musí to vyjít víc přirozeně.”
“Zelená k tobě moc hezky jde.”
“Použij barevnější slova. Chci říct, nejde o barvu! Zkus komplimentovat i její povahu!”
Lilligant hrubě ukázala na mě. “Ty! Zkus to!”
Zamyslel jsem se a pak si k Orihime klekl. Rukou jsem vzal její ručku, nasadil melancholický výraz. “Orihime, princezno. Ze všech květů, ty jsi nejkrásnější. Jsi nejsvítivější hvězda na obloze. Jsi má první myšlenka, když vstávám, má poslední myšlenka, když jdu spát...”
Postavil jsem se a ušklíbl se. “Takhle?”
Lilligant se zamyslela. “To bylo...” Oprášila si oblečení a tvář jí ztvrdla. “Klišé, ty casanovo. Tohle byl odstrašující případ, tohle přesně nedělej.”
“Ale no tak!”
Torracat se zasmál. “Orihime, jsi uvnitř celkem milý a laskavý pokémon.”
Lilligant na něj chvíli hleděla a pak přikývla. “Tohle byl dobrý kompliment. Myslím, že tě už nemám co naučit. Dobrá práce.”
Další stanoviště měla Kagura. Zvolila si hezké místo na vrcholu skal. Než jsme k ní vůbec přišli, zvedla vějíř a ukázala na nás.
Vymazat“Než vám dám své cenné rady, chci si s vámi dát zápas! Porazíte mě-li, pomůžu vám. Pokud porazím já vás...” zarazila se. Přemýšlela. Rychle jsem sejmul batoh. “Budeš si moct vybrat, co chceš k jídlu. V jakémkoliv počtu.”
“Platí,” přikývla.
Sice nebylo v plánu zápasení, ovšem Lu’th se do toho vrhl. Oricorio se připravila na jednu stranu volného prostoru, ve kterém jsme se nacházeli a pak Torracat na druhou.
“Budu rozhodčí, začněte kdykoliv,” pobídl jsem dvojici.
Lu’th byl gentleman a vyčkal na Kagury první krok. Nechal ji, aby začala. Oricorio však pokémona vějířem pobídla, ať si posluší. Torracat na její výzvu neotálel a vystřelil z místa vzhůru. Rozsvítily se mu drápy a poté zahájil škrábavý útok.
Ačkoliv nebyla nejzkušenější bojovník, elegantním mávnutím vějíře odrazila jeho útok a ustoupila. Vypadala klidně a vyrovnaně. Torracat se připravil k dalšímu skoku a vyrazil. Kagura provedla úplně to samé. Ladně mávla křídlem a vykročila jiným směrem.
Lu’th chvíli uvažoval a poté vystřelil uhlíky. S těmi již měla Oricorio větší problémy. Zkřížila křídla jako štít a poté menší uhlíky odrazila. Vypadlo z ní pár per a ona se nejdůstojněji oprášila. Ve tváři jí bylo znát, že pro ni bylo velmi složité udržet krok. I přesto však znovu pobídla Lu’tha k útoku.
Jakožto poněkud hodný pokémon, uposlechl Lu’th to, co Oricorio chtěla. Ještě jednou vystřelil uhlíky. Oricorio tentokrát uhybala a doslova odtancovala na vršek kamenů. Torracat vyskočil s rozzářenými drápy. Tehdy Oricorio přepla z obrany do útoku a narazila do Lu’tha plnou silou přesně v momentě, kdy to nečekal.
Ačkoliv útok Torracatovi příliš nevadil, překvapil ho náhlý útok. Rychle se vzpamatoval a defenzivně pohlédl na Oricorio, snad jako kdyby měl následovat další útok. Kagura však vypadala unaveně a obvykle velmi elegantně upravená křídla měla rozčepýřená a nesrovnaná.
Znovu Lu’tha pobídla. Torracat obhlídl situaci.
“Nemůžu,” řekl nakonec. Oricorio zvolnila.
“Proč nemůžeš?”
“Nemůžeš na ženu útočit. Takže teď, i kdybys mě měla porazit, nebudu ti vědomě ublížit,” řekl.
Kagura se usmála a přikývla. “To je správné,” potvrdila a přistoupila k němu blíže. “Žena je něco, co musíš bránit. Je to jako...” zamyslela se.
“Květina,” doplnil jsem. “Nerad zasahuju, samozřejmě. Ženy jsou jako květiny. Můžeš jí podporovat a pomáhat jí v růstu. Když si ji ale vezmeš násilím, utrhneš ji, pouze uvadne a její krása zemře.”
Oricorio přikývla. “To je správné tvrzení. Taky by ses měl naučit pohybovat se ladněji. Stále připomínáš barbara. Zkus něco... galantnějšího,” pověděla.
Vyměnil jsem si s Lu’them pobavený pohled. Oricorio si všimla a ušklíbla se. Trefila Torracata vějířem a vyletěla opět na kameny.
“Další rada - vždy měj otevřené oči. Ženy se možná jeví bezmocné a slabé, ale opak může být pravdou.”
Jakmile dořekla, vystřelila opět kupředu a opět Lu’tha zasáhla. Kočičák neohrabaně mávl kolem sebe packami. Pak si vzpomněl na radu Oricorio. Zpomalil a zvýraznil své pohyby, skoro jako kdyby se nacházel ve filmu.
Mávl silně tlapou a konečně prorazil Kagury vějířovou obranu. Oricorio odskočila stranou. Torracat měl sice sílu a obratnost, chyběla mu však velmi podstatná rychlost. Než stihl vypálit uhlíky, Oricorio již vyrazila kupředu. Kočičák zvolil úhyb, který se povedl velmi dobře.
Kaguře nezbývalo mnoho sil a unaveně ztěžka vydechovala.
“Lu,” oslovil jsem pokémona, “myslím, že to stačí. Dáme si přestávku, než vyrazíme dál.”
Lilligant se blížila z dáli a připojila se k nám. Další stanoviště bylo u Vulpixe. Než jsem se vydal dál, nabídl jsem každému pokémonovi nějakou mňamku. Nechal jsem Kaguru si vybrat. Nakonec si zvolila pouze jahodové mléko a jednu čokoládovou sušenku. Lilligant si vzala taktéž sušenku a k tomu červené jablko. Lu’thovi jsem vybral sám - nasypal jsem mu plechovku speciálních granulí a čistě z výchovných důvodů mu dal i donut.
Vulpix působil velmi nejistě. Přešlapoval sem a tam, dokud nás neuviděl. Oddechl si, pravděpodobně měl myšlenky, že jsme ho opustili či nápodobně.
Vymazat“Yo!” zvolal jsem.
Vulpix zajančil na místě a pak se usadil před námi. Na tváři měl lehký úsměv.
“Ani já tě nedokážu tlumočit,” zasmál jsem se.
Vulpix zamrkal a potě zakroutil hlavou. Netušil jsem, co by to mohlo znamenat.
Aby demonstroval, co chtěl provést, zahrabal packami do země. Vyfoukl na Torracata studený vzduch a poté provedl něco, co vypadalo jako tanec. Vzhledem k tomu, že byli oba dva čtyřnozí přátelé, nebylo těžké pohyb zopakovat.
“Asi tě učí tančit,” hádal jsem.
Vulpix přikývl a znovu poskočil. Lu’th se pobaveně díval, jak se snažím zopakovat jeho pohyby. Zdaleka to nevypadalo tak dobře, už jenom kvůli tomu, že imitace jeho předních nohou byly mé ruce a připomínal jsem lehce fyzicky narušeného Charizarda.
Vulpix poskočil zleva doprava a pak naopak, nakonec se otočil o celé kolečko. Sledoval jsem, jak Torracat nemotorně pohyby opakuje.
“Máš rád tanec, Vulpix?” zeptal jsem se. Tvor zamrkal a pak přikývl. Aby ještě doplnil svá němá slova, vyfoukl na zem studený vzduch, čímž vytvořil ledovou plochu. Chvíli dokázala zůstat taková jaká je, ovšem v regionu, kde je věčně teplo, nemohl sníh přežít dlouho.
Vulpix vyskočil na led a začal se po něm klouzat. Lu’th ho po chvíli následoval a provedl to samé. Sám jsem se ledu bál, jelikož jsem měl jisté zkušenosti s modřinami a pády. Sledoval jsem pokémony z povzdálí a pak se probudil z denního snění, když jsem si uvědomil, že k nám letí Kagura.
“Tohle tě porazilo,” poznamenal jsem. Oricorio jednoznačně a neskrytě pohlédla na led se zaujatým pohledem.
“Mohla bych si to zkusit?” zeptala se.
“Jasně. Proč by ne,” zasmál jsem se.
A tak se tam chvíli klouzali tři pokémoni, než led neroztál.
Dal jsem Vulpixovi lávový koláček a donut, také v jeho společnosti nechal Kaguru, aby nebyl osamocený.
“Dalo ti to něco?” zeptal jsem se Lu’tha.
“Zábavu. Nic užitečného k vztahům, myslím.”
“Třeba jednou vezmeš Li-... svou partnerku na led,” pokrčil jsem rameny. Vzhledem ke svému typu jsem silně pochyboval, ale aktivita to byla na uvolnění skvělá.
Posledním stanovištěm byl Linnaeus. Zvolil si netradiční stanoviště a to na stromě. Než jsme se k němu vůbec dostali, musel jsem pomáhat Lu’thovi na větev a pak si pomáhat sám. Podle mě si celkem dlouho počkal.
Tým zůstal pod stromem, kde byl stín. Vivillona jsme našli následně na další vyšší větvi.
“Jaká je tvá lekce, Linna?” zazubil jsem se.
Vivillon se usmál. “Samozřejmě budeme trénovat věrnost! Své partnerce musíš být věrný! Něco zajímavého jsem zjistil. Můžeš odolat šarmu a podobným útokům, pokud je tvá vůle dost silná. Šarm sice neumím, ale za to mám polibky!”
“Nebudeš Lu’tha líbat, Linna. Svou první pusu si musí nechat pro svou vyvolenou,” poznamenal jsem.
Vivillon zpětně zvážil, co řekl, a pak přikývl. “Tak se naučíš překonávat strach. Ve vztahu je tohle důležité, myslím. Odvaha vede k lepším i horším výsledkům. Odvážní partneři zkouší nové věci a neustále obměňují svůj vztah,” poučil nás.
“Zní to, jako kdybys už ve vztahu byl.”
“Nebyl,” pokrčil rameny, “ale dost se bojím Lilligant a myslím, že je to to samé. Začneme?”
Nikdy bych nepomyslel na to, že bude mít zrovna Vivillon tak brutální lekce. Donutil Lu’tha stát na větvi. Jeho úkolem bylo spadnout, aniž by se bál smrti.
“Důvěřuj nám!” zvolal jsem zezdola. Torracat se trochu klepal, ale odvážně mňoukl.
“Jdu na to!” zvolal Linna. Ozval se příšerný zvuk bzučení. Větve se rozklepaly a Torracat, ačkoliv se snažil, uklouzl z větve.
“Pozor!”
V ten moment se zvedl vítr a Lu’tha něco sebralo. Lilligant ho zachytila v bouři listí a aniž by ho zranila, pomohla mu na zem.
Torracat měl pevně zavřené oči a když ucítil zemi pod sebou, překvapeně zamrkal.
“Potvrzeno. Kočky dopadají na všechny čtyři!”
Linnaeus dostal jako odměnu čokoládovou sušenku a poslední červené jablko. Sám jsem si dopřál pika-sušenku. Boxy z léta už tam byly dlouho a já se chtěl co nejrychleji vypořádat se vším jídlem, ať mi tam případně neshnije.
Vymazat“Vzal sis z dnešního tréninku něco, Lu?” zeptal jsem se.
Torracat zvedl hlavu a přikývl. “Myslím, že ano, ale vlastně nic nového. Všechno jsem jakžtakž věděl, jen jsem si až teď uvědomil, že přestože jsme nikdy nebyli ve vztahu, máme jisté zkušenosti s tím, jak na to. Bylo by mnohem zajímavější to zjišťovat za cesty než být na všechno připraven. Ale dík,” zazubil se.
Překvapeně jsem na něj koukal a pak si uchechtl.
“Máš pravdu. Nečekané události jsou ve vztahu to, co ho dělá tak vzrušujícím.”
//Oricorio - 1x č. sušenka, 1x jahod. mléko
//Lilligant - 1x čer. jablko, 1x č. sušenka
//Torracat - 1x spec. granule, 1x č. donut
//Alolan Vulpix - 1x láv. koláček, 1x č. donut
//Vivillon - 1x č. sušenka, 1x čer. jablko
//Lynnon - 1x pika sušenka
Lu'thriel je mužnější! Velmi zábavný trénink si užil. Spoustu věcí si objasnil a tví pokémoni se navzájem více poznali.
VymazatTorracat - 2 levely, 10% sehranosti (2% spec. gran., 1% č. donut), 20% lásky (20% Lynnon's)
Vivillon - 1 level, 6% sehranosti (1% č. suš., 1% č. jablko), 20% lásky (20% Lynnon's)
Alolan Vulpix - 1 level, 9% sehranosti (3% láv. kol., 1% č. donut), 20% lásky (20% Lynnon's)
Lilligant - 1 level, 6% sehranosti (1% č. jablko, 1% č. suš.), 20% lásky (20% Lynnon's)
Oricorio - 2 levely, 6% sehranosti (1% č. suš.), 23% láska (3% jahod. mléko, 20% Lynnon's)
1/ Alolan Vulpix
OdpovědětVymazat2/ Spřátelení se, naučení Ice Shard (Ledový úlomek)
3/ Níže.
Se svým týmem jsem se znal, ovšem chtěl jsem, aby se cítil pohodlně i když tam nebudu. Hlavním terčem dalšího tréninku bude Vulpix, u kterého jsem chtěl dosáhnout větší otevřenosti. Uvažoval jsem, zda vůbec v mém týmu chce být. Napadlo mě, zda nemá nějaké trauma z minulosti - pokud se ale otevřít nechce, pak to nemá smysl.
Odvolal jsem zbytek týmu a nechal bílého pokémona venku. Začalo jasněji svítit slunce, avšak díky ledovému typu poblíž jsem přestával horko cítit velmi rychle.
Sněžný pokémon působil roztomile a přátelsky. Měl velmi zženštilé rysy, ale z nějakého důvodu jsem vycítil, že je to samec.
“Yo,” pozdravil jsem ho. Usadil jsem se k němu, abych se nad ním netyčil jako hora. “Dneska si s tebou chci dát speciální trénink, jen já sám a ty. Zní to dobře?” zeptal jsem se.
Vulpix přikývl. Docela se mi ulevilo. Kdyby odmítl, nic bych s tím neudělal. Mohl by se vymluvit na to, že dneska už trénoval.
“Skvěle. Poslyš, chtěl jsem tě naučit nový útok. Momentálně máš jeden, který je sice velmi užitečný, ale adaptace je klíčem k přežití.” Odmlčel jsem si, abych dal Vulpixovi čas na přemýšlení. Další kývnutí mě vybídlo k povídání. “Ovšem, rád bych tě taky lépe poznal. Hádám, že pokud chceš být můj pokémon, budeme se muset poznat a být přátelé, chtě nechtě. Navrhoval bych tedy nějaké přátelské stmelovací úkoly a aktivity, pak až se vrhnout na útok. Co ty na to?”
Ledový pokémon se usmál a přikývl. Byl jsem rád, že byl alespoň schopen se mnou komunikovat. I přes svou zdrženlivost, působil již uvolněně a nenuceně.
“Začneme tím, že si navzájem předvedeme, co máme rádi. Vzhledem k tomu, že nemluvíš, bude sranda to předvádět a vyjádřit se gestově. Klidně začnu.”
Vulpix přikývl a usadil se. Vypadal provinile, přestože jsem netušil proč. Plácl jsem to první, co mě napadlo.
“To, že nemluvíš, není překážka. Domluvíme se i bez slov,” usmál jsem se. Postavil jsem se na nohy a odložil batoh ke stromu nedaleko, aby mi při předvádění nepřekážel.
Zamyslel jsem se, čím chci začít a pak oficiálně spustil hru.
Postavil jsem se a dělal jsem, že si narovnávám brýle. V ruce jsem držel cosi, co jsem druhou rukou nalistoval a díval se na to dál. Snažil jsem se o co nejvíce soustředěný pohled.
Vulpix se zvedl a začal jančit. Byl jsem jistý, že to pochopil.
“Ano, čtení. Mám rád čtení. Teď ty,” pobídl jsem tvora a nechal ho, aby si rozmyslel, co chce.
Na chvíli se zastavil a vypadal, že neví, čím začít a jak začít. Pak mi však pokynul, ať jdu dál. Vypustil na zem powder snow a vytvořil ledovou plochu, po které se vesele začal klouzat jako krasobruslař.
“Máš rád klouzání se na ledu,” zasmál jsem se. Vulpix udělal kolečko a přikývl.
“Od té doby, co jsme byli na louce proti Oricorio? Nebo už dlouhou dobu?” zeptal jsem se.
Vulpix zvedl packu.
“Od té doby.”
Přikývnutí.
“Chtěl bys mi něco ukázat?”
Malé zaváhání. Pak kroucení hlavou. V ten moment se stáhl k sobě až moc, vypadal maličký a bezmocný.
Zazubil jsem se.
“Chápu. Pokud tě to zajímá, mám rád unikátní věci. Něco, co je na světě jen jedno,” začal jsem. Z lekce od Orihime jsem si vzal, že částečně je třeba tvorům i komplimentovat, přestože jsem v tom nebyl nejlepší, údajně dle jejích slov.
“Připadalo mi, že jsi taky unikátní. Nejen vzhledem, ale i povahou,” usmál jsem se.
Vulpix naklonil hlavu na stranu. Kdybych pokračoval, změnilo by se to na hranné klišé, což jsem si nepřál. Samozřejmě jsem myslel nejenom to, že byl unikátně zbarvený pokémon rovnou dvakrát - že byl kontroverzně sněžný Vulpix a také Shiny, ale měl jsem na mysli i to, že se snaží být někdo jiný.
“Co kdybychom začali krátkým rozcvičením? Naučím tě, jak pořádně bruslit a ty mi za to taky něco naučíš,” navrhl jsem.
Líbilo se mi, jak souhlasil. Hned jsme se do toho pustili. Nechal jsem ho vytvořit ledovou plochu, v které jsem se viděl jako v zrcadle. Skočil po ní a zadní tlapkou se odrazil. Pomalu ale jistě nabíral na rychlosti a pak se dokonce začal točit kolem dokola. Vypadalo to spíše jako dětská hra, nikoliv taneční umění, ale věřil jsem, že po chvíli cvičení bude možné změnit tento talent v něco soutěžního.
Vymazat“Unese mě to?” zeptal jsem se.
Led mi připadal tenký a Vulpix, jakožto lehoučký pokémon, očividně neměl problém se na něm udržet. Sebe jsem se však dotázat musel.
Vulpix mě ujistil přikývnutím. Poklepal na led a tím mě pobídl k tomu si na něj stoupnout. Opatrně jsem tak tedy provedl a kupodivu pod mou vahou nic nezačalo křupat.
Okamžitě jsem měl problémy na něm udržet rovnováhu, ale musel jsem uznat, že to byla celkem zábavná aktivita. Dal jsem si pozor, abych nesrazil ledového pokémona. Postupně jsem věděl, jak se na ploše pohybovat.
“Abych se přiznal, sice jsem to vymyslel, ale doteď jsem nevěděl, jak to funguje,” zasmál jsem se.
Uvažoval jsem a pak se na led posadil. Ignoroval jsem fakt, že mě do zadnice štípl ledový pocit.
“Kdybys byl schopný ledového úlomku, mohl by sis vytvarovat i vlastní taneční plochu. Momentálně je to jen ledová plocha, ale mohl bys k ní vytvořit i stromy, cokoliv sněhového. Nemluvím vůbec o tom, že brzy budou Vánoce, takže se vánočně naladěný parket hodí.”
Vulpix uvažoval. Než vydal verdikt, vložil jsem se do toho s další věcí.
“Taky bych ti rád dal jméno. Doteď nevím, jak tě nazývat. Připadá mi, že kdybys měl jméno, bylo by to o mnohem více osobní. Co na to říkáš?”
Další zauvažování. Napadlo mě, že třeba na něj jdu moc rychle. Následovalo přikývnutí z jeho strany, které mi vykouzlí úsměv na tváři.
“Co třeba Ehri? Ehrilyn,” navrhl jsem. Líbilo se mi, jelikož bylo jméno pohlavně neutrální, v případě, že by Vulpix chtěl být měňavec vědomě.
Nechal jsem ho přemýšlet a přitom se pohnul, posadil jsem se do podřepu, jelikož led začal být nesnesitelný.
“Nemusíš odpovědět hned. Kdyby se ti nelíbilo, vymyslím ti něco jiného.”
Vytáhl jsem pokédex a začal v něm hledat útok, jenž jsem chtěl Vulpixe naučit.
“Vysvětlím ti ho. Nejdříve je potřeba soustředit svou energii do jediného bodu. Na to pak zabalíš to, co klasicky děláš, když tvoříš ledovou plochu,” pověděl jsem mu.
Vulpix přikývl a popošel o kousek dál. Nadechl se a na zkoušku vydechl ledový sníh. Ucouvl jsem, jelikož se mi pod nohama začala tvořit nová vrstva ledu.
“Teď se zkus soustředit na nějaký tvar. Momentálně stačí, když se budeš soustředit na jeden jediný bod.”
Ledový pokémon zavřel pevně oči a před ním se rozzářila světle modrá tečka.
“To je ono,” podpořil jsem ho, “jen tak dál.”
Narozdíl od zbytku svých pokémonů, Vulpixovi se podařilo něco malého již na začátku. Rozsvítil se před ním jediný bod a začal jsem cítit, že je větší zima. Chloupky na těle se mi zvedly do pozoru.
Bod se začal zvětšovat a jako kdyby ledový vítr měl formu, rotující bílé něco, co připomíná vodu a vzduch, začalo nabírat zajímavou formu.
“Koule?”
V ten moment mi proletěla kolem hlavy.
Zmateně jsem zamrkal a vzal si pár chvil, abych se vzpamatoval a zpracoval událost.
“Sněhová koule?” zasmál jsem se.
Vulpixův provinilý výraz roztál v úsměv a pobaveně přikývl.
“Ještě že nesněží, hodil bych ti jednu nazpátek,” zazubil jsem se.
Byl to dobrý nápad. Pobídl jsem pokémona k dalšímu útoku. Vulpix zjevně dokázal svou ledovou energii ovládat dobře.
“Skvěle,” usmál jsem se. “Soustředění energie ti očividně jde. Zkus teď jiný tvar, třeba úlomek. Ostří. Něco... nebezpečnějšího,” vyzval jsem ho.
Pokémon zaváhal, pak se však dal do práce.
Nejdříve se vytvarovala kulička, která se však rychle protáhla ve špičku. Byla ostrá jako jehla a mířila nebezpečně na mě. Vulpix měl zavřené oči a tak jsem na moment zpanikařil, že jsem si snad vyžádal sebevraždu.
Vymazat“Počkej! To je nebezpečné,” vyhrkl jsem.
Vulpix však pokračoval a když byl hotov, střelil ostří. To se rozprsklo o strom. Pak na mě vrhl nevinný pohled.
“Dobrá,” zasmál jsem se, “to mělo jisté útočné kouzlo. Zkus mě ale přitom nezabít,” podotkl jsem.
Ledový pokémon přikývl. Pobídl jsem ho k dalšímu útočení, tentokrát si moudře stoupl za něj, jelikož jsem nechtěl nic riskovat.
Kupodivu tento útok Vulpixovi šel, přestože nebyl zrovna nejlepší, vytvořil úlomky velmi rychle. Přesnost již tak dobrá nebyla, ovšem při počtu vystřelených kusů ledu jsem pochyboval, že by neměl šanci něco trefit.
“Skvěle,” zazubil jsem se na něj. “Dáme si přestávku. Usaď se,” usmál jsem se. Chystal jsem se vložit do tréninku kulturní vložku.
Nasypal jsem Ehrimu speciální granule a sledoval ho, jak si pochutnává. Chvíli jsem zůstal ticho, pak si však odkašlal, abych získal pozornost.
[Historie Vánoc:] “Víš,” začal jsem. Pokémon zvedl hlavu, což mě motivovalo k tomu pokračovat, “chtěl bych se ti svěřit s jistou... věcí.”
Vulpix zanechal jezení a posadil se. Tázavě naklonil hlavu na stranu. “Jde o svátky, které budeme slavit. Vánoce, přesně. Nikdy jsem je moc nemusel, jelikož jsem je neměl s nikým slavit. Celkově mi připadaly zbytečné,” zamyslel jsem se. “Tenhle rok bych je ale strávit chtěl, takže... myslíš, že je dobrý nápad začít se s nimi seznamovat?”
Byla to stupidní otázka, položená spíše z nejistoty. Co když nikdo nechce trávit Vánoce se mnou? Co když mají své plány?
Vulpix se však usmál a vesele přikývl. Rozzářil se mi na tváři úsměv jako nikdy jindy. “Skvěle!” zavolal jsem nadšeně. Postavil jsem se na nohy. “Tím pádem bych tě s nimi mohl seznámit!” Zásek, pak smích. “Hned poté, až dojíš.”
“Poslouchej, hezky ti to řeknu,” zasmál jsem se. Nechal jsem Vulpixe vytvořit ledovou plochu, na kterou jsem se sebejistě postavil. Vzal jsem do ruky kámen a pyšně s ním pohodil v ruce.
“Nejsem žádný kreslíř, ale milerád ti něco ukážu. Vánoce, jsou oslavením narození našeho spasitele, nejvyššího ze všech bohů,” usmál jsem se. Nakreslil jsem něco, co připomíná miminkovskou verzi Arceuse, v kolébce. “Tuto zprávu museli další pokémoni zanést i k dalším legendárním bohům, aby přišli jeho zrození oslavit. Proto cestoval Pidgeot hory doly, než narazil na tři královské pokémony, jež poté cestovali zpátky přes hory doly k místu, kde byl Arceus zrozen.” Další náčrt, který nebyl o mnohem lepší než ten předchozí. Rýhy v ledu však zakryly mé nezáživné dílo.
Vulpix přikývl. “Proto Vánoce slavíme. Dáváme si dárky, obzvláště těm, na kterých nám záleží. Stejně jako pokémoni dávali Arceusovi dárky, na počest jeho zrození.”
Ehri se postavil na nohy a zavřel oči. Zajímalo mě, co chce dělat. Překvapeně jsem hleděl, jak se před ním tvoří malá soška. Znenadání se mi v ruce objevil malinký baby Arceus v kolébce, asi tak stejně zajímavě udělaný jako moje kresbička.
Zazubil jsem se. “To je dobré! Zkus teď... třeba toho Pidgeota?”
//Aplikovat jméno: Ehrilyn
//Vulpix - 1x spec. granule
Vulpix se nový útok naučil, ale bude muset ještě procvičit. Jméno se mu noc líbí, přijal ho. Získal jsi 6 vloček do akce.
VymazatVulpix - 2 levely, 7% sehranosti (2% spec. gran.)