Magické místo, které připomíná nebe... Vítejte v hudebním domě.
Hudební dům je cetrum kultury ve městě, proto není možné jej minout. Již na dveřích se honosí obrovský nápis Hudební dům. Tento dům slouží jako nahrávací studio, kde si můžete nahrát vlastní písničku, případně koupit nějaká CDéčka s vaší oblíbenou kapelou. Co by to bylo za vyjímečné místo, kdyby něčím nebylo zajimavé, že?
Atmosféra tohoto domu dala některým hudebním nástrojům, které se zde prodávají, magickou sílu. Zkuste a uvidíte!
OBCHOD
HUDEBNÍ NÁSTROJE
Elektrická kytara - 200 Y | Basy jsou slyšet prý až do vedlejšího regionuObyčejná kytara - 200 Y | Jemné a něžné tóny, pokud nehrajete jako Avicii
MAGICKÉ FLÉTNY
Azurová flétna (Azure Flute) - 200 Y | Říká se, že to, co vyjde, jsou zvuky moře; +20% šance na chycení vodního pokémona
Eonová flétna (Eon Flute) - 200 Y | Povídá se, že vycházející zvuk slyší Latios i Latias; +25% šance na získání rare itemu
Měsíční flétna (Moon Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Měsíčním ostrově; +50% šance na přivábení Lunar pokémona
Sluneční flétna (Sun Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Slunečním ostrově; +50% šance na přivábění Solari pokémona
Pokéflétna (Pokéflute) - 100 Y | Její líbezný tón láká pokémony...
NOTY
Luxusní knížka pro notové zápisy - 300 Y | Vejde se do ní 20 zápisů
Malá knížka pro notové zápisy - 250 Y | Vejde se do ní 15 zápisů
Mámin skicák - 200 Y | Vejde se do něj 10 zápisů
Notýsek - 100 Y | Vejde se do něj 5 zápisů
PŘEHRÁVAČE A ELEKTRO
TV, stojící za starou belu - 250 Y | Stále však funguje a navíc... je malá!
MP50-Player - 200 Y | Zní luxusně, ale luxusní není!
Gameboy - 200 Y | Pojďte si zahrát Reálný svět!NAHRÁT VLASTNÍ PÍSNIČKU
Nahrání písničky Vám zvýší procenta zkušenosti v atributu "Hudba". Ptáte se, k čemu je to dobré? Pokud budete hudební hluchoun, jak asi zahrajete na flétnu? Flétna poté ztrací svůj magický efekt a stává se pouhou obyčejnou. Navíc, svůj hit můžete všude nosit s sebou! Nahrání písničky je zdarma, pokud zrovna nechcete luxusně zabalené CD, případně dárkový koš s CDéčkem vloženém - což je výborný dárek pro blízké. Taková službička stojí pouhých 50 Yenů.
Pokud váš "Hudba" atribut dosáhne 100%, zvládá svou hudbu a flétna má poté plný magický efekt.
1. Název písničky
2. Průběh nahrávání
3. Věnování (není povinné)
Hraní na klavír s Mimikyu
OdpovědětVymazatUběhly již roky, kdy jsem naposledy navštívil podobné místo. A teď jsem se sem vracel s Mimikyu po boku. Zatímco jdeme po chodbě, tak máme možnost slyšet hudbu od ostatních návštěvníků. "Dokážeš taky takto hrát?" Zeptá se, když projdeme kolem dveří, za kterými se očividně skrývá nějaký umělec, podle toho jak složitou hudbu dokáže zahrát. "Já? Ne, ne, takhle dobře hrát nedokážu. Na tohle bych potřeboval mnohem, ale mnohem víc cvičit." Odpovím ji a na chvilku zastavím, abych se zaposlouchal do nádherné melodie. Ne, tohle nikdy nedokážu zahrát. Opravím se v duchu a opět se společně s Yukiko rozejdeme. Po chvíli se ocitneme v liduprázdné místnosti, jakmile projde dveřmi Mimikyu, tak za ní zavřu a sednu si ke klavíru stojící u stěny. "Na tohle budeme dneska zkoušet hrát." řeknu a posadím Mimikyu na druhou stoličku vedle mně. "Nástroj na, kterém budeme hrát se říká klavír. Ovládá se tím, že se mačkají klávesy." Jakmile dořeknu, tak ztichnu a nechám Mimikyu, ať zmáčkne pár kláves. Přestože Mimikyu věděla co se stane, tak sebou lehce trhla, ještě si pak zmáčkne, několik kláves než stáhne pařátek a podívá se na mně, čímž dává najevo, že můžu pokračovat ve výkladu. "Dobře, jedna z výhod klavíru je ta, že máš velký rozsah co se týče tonů. Tady tento ton a tento." řeknu a zmáčku dvě po sobě jdoucí C. "Jedná se vlastně o jeden a ten samí tón, jenom v jiné oktávě. Jinak hlasitý. Čím dál půjdeš ke mně, tím vyšší ten ton bude. Můžeš zmáčknout u sebe nějakou klávesu?" zeptám se a chvíli po jejím tónu se ozve stejná nota, jenom o pět oktáv výš. "Myslím, že slyšíš, že ty zvuky jsou si dost podobné, že?" Zeptám se pro jistotu a poté co mi Mimikyu mou otázku odpoví souhlasným přikývnutím, tak pokračuji. "Tady ty bílé klávesy jsou celé tóny, zatímco ty černé jsou takzvané půltony. Jedná se o ton, který je přesně mezi dvěma. Půltóny se označují různě. Buď se to bere jako zvýšený ton a pak se k tonu přidává is. Takže tady to je C-Cis-D a nebo druhá možnost jak se na to dívat je D-Des-C." "Je to jedno jakým směrem to beru?" Zeptá se Mimikyu, zmatená tím, že na jednu věc existují dva popisy. "No víceméně jo. Pokud si dobře pamatuji, tak se to řešilo na základě toniny." Následně zahraji C-Dur a D-moll, čímž jsem předvedl celé své znalosti stupnic. "V té první by to mělo být spíš Cis, zatímco v druhé Des, alel vzhledem k tomu, že oba dva jsme nováčci, tak to řešit nemusíme a budeme si tomu říkat jak chceme. Ano?" Mimikyu opět souhlasně přikývne a zadívá se zamyšleně na klávesy. "Proč tady není černá klávesa?" Na chvíli zmlknu, jak se snažím v hlavě vydolovat něco co by se dalo použít jako odpověd. Nakonec si to uvědomím, jednoduchou pravdu proč tam není černá klávesa. "Jde o to, že ty dva tóny si jsou už teď moc podobné a tak, kdyby tam bylo něco mezi nimi, tak by spousta lidí nemusela poznat rozdíl." Zkrátka tyto dva jsou až příliš blízko sebe, na dělání nějakého půltonu. Dodám už v duchu. "A to samé bych řekl je tady." řeknu a ukážu na druhé místo, kde chybí černá klávesa. "Ale teď už si pojďme ukázat nějakou písničku." Nebo přesněji tu jedinou, kterou umím. Položím ruce na klávesy a zavřu oči, abych si dokázal lépe vzpomenout noty, které mám hrát. Slabě se usměji, jelikož si uvědomím, že nějak takto vypadá hromada začátků tréninků nějakého nového útoku. Zaženu myšlenku a opět se soustředím a vybavení si not. O chvilku později se již začnou pohybovat prsty a klavír začne vyluzovat první zvuky skutečné hudby, během naší přítomnosti. Prvně se pohybuje jenom jedna ruka a druhá se připojí až po pár taktech, jelikož si prvně nejsem pořádne jistý, jestli si to pamatuji správně. (Slaanesh hraje Piráty z Karibiku)
Chvíli mně Mimikyu jenom tiše poslouchá, než promluví. "Hraješ pěkně." Otevřu oči a součastně přestanu hrát, ani ne tak protože by mně Yukiko vyrušila, jako spíš, protože mně zklamala paměť a už jsem si nebyl schopen vybavit jak mám hrát dál. "Děkuji, jsem rád, že se ti to líbilo." odpovím a nadšeně se usměji pod maskou. Skutečně mně zjištění, že se to Mimikyu líbilo, velice potěšilo, jelikož se jednalo o věc, kterou kámoš, který mně ji učil, označoval za triviální. "Myslím, že jsem tu někde viděl nějaké noty, mohli bychom zkusit zahrát něco spolu." Navrhnu, tentokrát Mimikyu neodpoví hned, a teprve po chvíli dostanu odpověď. "Nerada bych ti to kazila." Pohladím hlavu její pikachu masky a odpovím. "Ty mi to nikdy nebudeš kazit Yukiko. A navíc tohle byla jediná skladba, kterou umím zahrát dobře." Chvilku prohledám složku s papíry, která byla zastrčená vedle klavíru, než konečně najdu něco, co by pro nás dva bylo odpovídající. Už jen od pohledu ten papír na nás křičel, very easy. "Zkusíme třeba toto, jo? První to zkusím předehrát a pak to budeme zkoušet spolu." řeknu a zahraji dva takty než se zpletu a zahraji špatný ton. Zkusím to znovu a tentokrát se mi podaří dostat přes první chyták v třetím taktu a dostane mně až tak čtvrtý. "Asi to bude trochu těžší než jsem čekal." řeknu omluvně Mimikyu, jelikož jsem nechtěl, aby ztratila zájem. "Ty to zvládneš." Dostane se mi jako odpověď od Mimikyu, vděčně přikývnu a začnu to zkoušet znovu. Teprve u osmého pokusu se dostanu aspoň trochu daleko a tak se rozhodnu zapojit Mimikyu. "Takže teď to zkusíme spolu, jo? Jenom ty to budeš hrát o oktávu níž." Zahraji tři tony a následně počkám až je Mimikyu zopakuje. Souhlasně přikývnu, jelikož Mimikyu trefí všechny tři a dokonce se jí podaří napodobit i rychlost jakou jsem je zahrál po sobě. "Budeme začínat pořád stejně, jenom to pokaždé o trochu protáhneme." Poznamenám, aby se Mimikyu nedivila, že se to stále opakuje. Tentokrát zahraji sedm tónů. Stále jí to šlo, jenom u toho posledního ji tak trochu nestačila délka pařátku a tak jej zahrála o něco později. "Hm, tohle by mohl být trošku problém." řeknu a zadumaně se podívám na noty, abych zjistil kolik tam takových přechodů je. Dost na to, aby nám to znemožnilo hrát to spolu. "Co kdybychom to zkusili hrát trošku jináč. Ty budeš hrát noty na, které snadno dosáhneš a já pak budu hrát ten zbytek dobře?" Pohled Mimikyu je sice trochu skeptický co se týče mého nápadu, přesto ale souhlasně přikývne. "Takže ty zahraješ tady tyto tony." Zahraji prvních šest a nechám ji ať si je zkusí. "Správně a já pak budu pokračovat dál, než se to zase vrátí k tobě." Odehraji tři takty, než znovu informuji Mimikyu, že ji čeká její část. Tahle je delší a než první a trošku ji dělá problémy. Nechám ji ať si to několikrát zkusí, než se jí to dostane do pařátků a pak to zkusíme celé od začátku. Problémem se ukáže být nakonec načasování střídání. Z mé strany, jelikož mi dělá problém správně mít umístěnou ruku, abych zvládl zahrát. Ze strany Mimikyu správně chytit čas. Až po několika pokusech se nám podaří se nějak sehrát dost na to, aby náš výsledek zněl jako hudba. "Ehm...co kdybys to hrál sám?" Zeptá se Mimikyu, když se zasekneme na další části. "Ale, no tebe to nebaví Yukiko?" "Ráda si poslechnu jak hraješ." Odpoví nepřímo Mimikyu. Trošku mně tahle odpověď zklame, ale chápavě přikývnu. "Dobře, tak já to zkusím sám." Zamumlám a zkusím svůj první pokus. Fakt bylo, že když jsme se nemuseli soustředit na to, kdy přijde na řadu má část a jak mít ruku, abychom si nepřekáželi. Tak to bylo skutečně jednodušší.
VymazatNa první pokus se dostanu dál, než s Mimikyu za dvacet minut cvičení. Přesto mi to, teď přišlo takové prázdné hraní. Hrát s ní, byla daleko větší zábava. Podívám se na Mimikyu, která ovšem vypadá, že si aktuální hraní svým způsobem užívá víc, než když zkoušela hrát. To mně trochu uklidní a tak se opět vrátím ke hraní, nebo spíš pokusu o hraní vzhledem k mým schopnostem. Skutečně se objevuje spousta chyb během hraní. Které povětšinou souvisí s neznalostí skladby, kterou aktuálně hraji. Opakováním jednotlivých částí se mi přece jenom podaří velkou část nakonec zvládnout, až se na pár chybek dostanu až ke konci skladby. Celé učení mi trvalo skoro hodinu, než jsem to téměř zvládnul zahrát. "Dobře, takže ještě to parkrát zkusím celé a pak pomalu půjdeme." řeknu Mimikyu, která souhlasně přikývne a několikrát si poslechne skladbu v celku. Ani jednou se mi nepodaří ji zahrát bez chyby, jelikož jeden skok stále ještě nejsem schopen zahrát dostatečně rychle na to, aby to nerozhodilo rytmus celé písničky. Poté co dohraji, po sobě uklidím, pomůžu Mimikyu na zem a pomalu se rozejdeme ven. Jelikož Mimikyu zakručí v bříšku, tak ji dám jedno berry a vyrazíme na pořádné jídlo. "Bavilo tě to aspoň trochu Yukiko?"
VymazatMimikyu 1x leppa berry
Mimikyu přikývla. "Myslím, že kdybych měla skutečné ruce, hrálo by se mi lépe," pověděla, trochu smutně, avšak již méně melancholicky.
VymazatMimikyu - 3% štěstí
Hudba - 3%
Učenie hry na flautu + kúpa Maminho skicáru
OdpovědětVymazatRattata (Nero), Rattata (Purple), Chingling (Kaoru)
-
Ďalšou zástavkou sa stal Hudobný dom. Purple bol znovu odpočatý a plný energie (a nemiestnych poznámok o tom, ako sa stále nudí), Nero mal opäť kamennú tvár a skrátka nasledoval Taniu kamkoľvek šla, pričom jej občas pripomenul, aby nezabúdala, že mu je stále dlžná tú pomoc s Purplom. V Hudobnom dome ich privítala mladá žena. "Zdravím," usmiala sa chovateľka. "Mám flautu a chcela by som si na nej trochu zahrať." "Samozrejme," kývla žena. "Máme tu miestnosti so skvelou akustikou a zvukotesnými stenami. Je tam veľa svetla a príjemné farby, takže ako stvorené na hranie na nástroje. Zavediem vás k jednej." Tania nasledovala ženu a onedlho už stála na prahu miestnosti s notami namaľovanými na stenách, mikrofónmi a malým pódiom, veľkými oknami a mnohými hudobnými nástrojmi.
"Len tu nič nezničte, na najbližších pár hodín je miestnosť celá vaša," rozlúčila sa pracovníčka Hudobného domu. "Až budete odchádzať, ohláste sa u mňa pri pulte. A nezabúdajte, ak niečo zničíte, neodídete, až kým si to u nás neodpracujete~" S tými slovami zavrela dvere a Tania, Purple a Nero zostali v miestnosti sami. Chovateľka dlaňou pohladila veko lesklo čierneho klavíru. "Úžasné..." Potom prísne pozrela na Purpla. "Ak si chceš nejaký nástroj vyskúšať, môžeš, ale nepokaz ho, inak tu budeš musieť zostať, počul si predsa tú ženu," varovala ho. Na Nera sa spoľahla ako na staršieho a zodpovednejšieho Pokémona.
"Asi viem, komu by sa tu páčilo," napadlo jej a vyvolala Kaorua. Tak ako jeho chovateľka, i Chingling žasol nad množstvom hudobných nástrojov v miestnosti. Potom si všimol i Nera a Purpla. "Čau," zamával im. Nero krátko kývol a Purple vyvalil oči. "Kto je to?" "Je to jeden z mojich Pokémonov." "Volám sa Kaoru!" predstavil sa Chingling. "Nero," odvetil Alolský Rattata. Purple prestal počúvať a odišiel na druhý koniec miestnosti, aby preskúmal prístroj na úpravu hlasu a zvuku nástrojov, aký používali kapely pri nahrávaní. "Len žiarli, že sa bude deliť o pozornosť ešte s niekým," poznamenal Nero. To už Tania vyberala flautu z tašky.
Obetovala chvíľu obdivovaniu nástroja. Bol nádherný - vyzeral ako koral a chovateľka sa bála, že ho nechtiac rozbije. Bol však pevnejší, než vyzeral. Poutierala ho vreckovkou, aby odstránila prach a iné nečistoty. "Zahráš nám, Tania?" poprosil Kaoru. "Vlastne sa to budem len učiť," priznala, "pochybujem, že na prvý raz dokážem zahrať viac, než tri tóny." "To nevadí, i tak som zvedavý, ako znie." Kaoru našiel pohodlnú okrúhlu stoličku a na nej sa pohodlne usadil. Nero učinil rovnako, a vtedy sa celou miestnosťou rozniesol uši trhajúci zvuk podobný Kricketunovi, ktorý niekoho mučí zvukom svojich sláčikovitých končatín. Tania si zapchala uši, vediac, že za to môže Purple. Po chvíli zvuk ustal a Purple prišiel s nevinným výrazom naspäť k Tanii. "Je tu tak krásne ticho, nie?" usmieval sa. Vyskočil na stoličku vedľa Kaorua a takmer ho zhodil, keď si sadal, potom uvidel flautu v Taniinej ruke.
"Ty budeš hrať? Tak na čo čakáš... Aha, čakala si na môj príchod," zatváril sa hrdo. "Tak hraj!" Tania si dramaticky vzdychla a priložila si náustok flauty k perám. Pokúsila sa fúknuť, ale nástroj nevydal nijaký zvuk - chovateľka počula len vlastný dych. "Bude to ťažšie, než som čakala." "Ha, takže ty nevieš hrať!" hlasno sa smial Purple. Kaoru sa naňho zamračiť a ten pohľad Taniu zmiatol - mračil sa Chingling vôbec niekedy? Purplov smiech po niekoľkých minútach utíchol. "Skús to znovu," povzbudil ju Chingling. Nero prikývol. Tania opäť zopakovala fúknutie do flauty, ale neozvalo sa nič. "Skúšaj rôzne spôsoby," ozval sa Nero, "postupne na to prídeš."
Po niekoľkých ďalších nepodarených pokusoch sa Tanii konečne podarilo z flauty dostať krátky, nie veľmi príjemný zvuk. Ale i tak ju to potešilo. Kaoru zatlieskal a Nero krátko prikývol. Purple bol preč, objavil elektrickú gitaru a pohrával sa so strunami. Zvuky, ktoré sa linuli celou miestnosťou... No, Tania bola vďačná za zvukotesné steny. Znovu si priložila nástroj k ústam a cítila, ako sa jej líca nafúkli. Postupne uvoľnila vzduch a z flauty sa ozval zvuk podobný morským vlnám. Stále to bolo tiché a nepravidelné a Tanii o chvíľu došiel dych, ale bol to väčší úspech, než čokoľvek, čo sa jej s flautou podarilo predtým. Kým lapala po dychu, Kaoru ju povzbudzoval. "Úplne ako more v noci!"
VymazatKeď usúdila, že je pripravená, Tania znovu vdýchla vzduch do flauty. Tentoraz sa snažila o pravidelnejšie uvoľňovanie vzduchu a hlboké dýchanie nosom. Tón vydržal pár sekúnd a znel čistejšie, než predtým. Tania priložila prst na jednu z dierok a počula, ako sa tón stal hlbším. Prst odstránila a opäť ho priložila na inú dierku. Tentoraz tón znel trochu vyššie. Vtedy cítila, ako jej opäť dochádza dych a flautu si od pier odložila. Pošúchala si bok hlavy. "Vlastne je to dosť namáhavé." "Tamto je džbán s vodou," ukázal Nero na stôl pri okne. Chovateľka si dopriala menšiu prestávku a napila sa. Pokémonom naliala trochu vody do misiek. Purple odmietol, ale prinútil ich vypočuť si jeho gitarové sólo. Tania cítila, ako sa jej bolesť hlavy pomaly vracia naspäť a tak Purpla umlčala poslednou čokoládovu šiškou, ktorá jej ešte zostala. A tak sa Pokémon namiesto vyludzovania tónov z gitary venoval jedeniu.
Potom sa spolu s Kaoruom a Nerom vrátila k cvičeniu. Chvíľu len udržiavala jednotlivé tóny po dobu niekoľkých sekúnd a striedala ich, potom vytvorila jednoduchú melódiu zloženú z dvoch tónov a niekoľkokrát po sebe ju zopakovala. Kaoru sa jemne pohupoval do rytmu a i Nerovo telo sa uvoľnilo. Účinok zvukov mora na Pokémonov bol naozaj znateľný. Keď Tania konečne odložila flautu aby nabrala viac vzduchu, opäť sa prihnal Purple s ústami celými od čokolády. "Naučila si sa to konečne?" spustil hneď. "Chcem koncert, hneď teraz!" "Koncert?" zadivila sa chovateľka. "Kvôli čomu sme sem prišli, ak nie kvôli koncertu?" Tania zažmurkala. Na chvíľu si predstavila sama seba na pódiu s hudobnými hviezdami, napríklad s Envyous, ale... Nie, nefungovalo by to. Na druhú stranu, krátky flautový koncert pre jedného náročného Pokémona by snáď zvládnuť mohla.
Na chvíľu sa poradila s Kaoruom. "Mohol by si sprevádzať moju hru zvonením," usmiala sa. "Kedy a ako, to nechám na tebe. Predsa len, sám najlepšie vieš, kam sa zvonenie najlepšie hodí. Zahrám tú istú melódiu ako predtým." S Chinglingom vyšli na malé pódium a Nero s Purplom sa posadila pred nich ako malé, zato kritické, publikum. Tania sa nadýchla, priložila si flautu k ústam a pustila sa do hrania. Zakrátko počula, ako sa do zvuku šumenia mora zapojilo Kaoruovo zvonenie. Po niekoľkých miernych prešľapoch našli rytmus a pravidelnosť a celú melódiu zopakovali aspoň desaťkrát. Napokon sa Tania i jej Pokémon poklonili a zišli z pódia. "Aké to bolo? Aké to bolo?" dožadoval sa odpovede Kaoru. "Hm... Nudné," zazubil sa Purple a odbehol niekam preč. "Bol som na lepších koncertoch klasickej hudby," začal Nero, "ale ľudia, ktorí tam hrali boli profesionáli. Na začiatočníkov to bolo prijateľné," zložil Tanii a Kaoruovi poklonu.
Vymazat"Nabudúce už možno zahrám niečo podľa notového zápisu," tešila sa Tania, keď spolu s Pokémonmi opúšťala miestnosť. "Nezložíš niekedy vlastnú skladbu?" uprel na ňu Kaoru očká. Tania sa nervózne zasmiala. Nikdy seba nevidela ako hudobníčku ani umelkyňu, ale ak by to Kaorua potešilo... Pokrčila plecami. Aspoň za pokus by to stálo. Na recepcii sa ohlásila a potom s Pokémonmi vyšli na ulicu. "A kam teraz, hm? Nepôjdeme na koncert Envyous? Chcem konečne počuť poriadnu hudbu," kričal Purple a Tania ho radšej rýchlo odvolala do Pokéballu, než stihol upútať pozornosť chodcov na ulici. Vedela, že bude musieť vymyslieť niečo zábavné, čo Pokémona aspoň na pár hodín zabaví a unaví.
-
Purple (Kanto Rattata) - 1x čokoládová kobliha
Prodavačka si od tebe vzala 200 Yenů a dala ti skicák.
VymazatHudba - 3%
Zručnost - 2%
Získala jsi 3 body.
1.Vše co k Vánocúm chci
OdpovědětVymazat2.Ještě jsem se nedozvěděla moc o letošní události a to zbírání vloček, ale popadla mě opravdu silná vánoční nálada. Ale... spíše melancholická, než ta radostní. A všimla si toho zejména Aurora. Teď se mnou a Misty cestovala ona a jak jsme šli do města, tak se mě zeptala. "Proč jsi tak posmutnělá?" "Už je prosinec zlatíčko." "A to je něco špatného?" Zeptala se Misty překvapeně. "Ne to ne. Ale... blíží se Vánoce." "Co jsou to Vánoce?" Zeptala se dál a já se udiveně koukala, zda to myslela vážně. "No, je to svátek, který je každý rok 24. prosince. Je to čas, kdy... lidé otevírají svá srdce, tráví čas s rodinou, odpouštějí si vše zlé, pečou sladké cukroví, zpívají koledy..." "Taky zdobí stromky." Řekla Aurora. "Ano. A nakonec, se dávají i dárky." "Dárky? Miluji dárky. Taky dostanu nějaký?" "Nejde o to, kolik dárkú dostaneš, ale kolik jich umíš dát. Máš mnohem lepší pocit, když potěšíš dárkem někoho, tvému srdci blízkého. Víš?" "A ty někoho máš?" Zeptala se a já se zarazila. "No.. já..." Zamyslela jsem se. "Miluji vás všechny.." "Ne Hotaru. Myslíme někoho... koho miluješ jiným zpúsobem." Usmála se Aurora. "No.. Možná se někdo takový najde, ale... Ani se neznáme a... A nevím, zda si mě pamatuje..." "Slaanesh." Řekla a já maličko porudla a sklopila hlavu. Aurora se jen usmála a šli jsme dál. Uhodla to. Ale... nevím, co k němu cítím. Nejspíše úctu a respekt... ale i to je druh lásky, no ne? "Moc se mi líbí tohle, co jste řekli. Dárky a sladké a zdobení a koledy... Co jsou koledy?" Ptala se dále Misty a já zamířila na jediné místo, kse jí to mohu já vysvětlit. Hudební dúm. Pozdravila jsem se, šla do studia, jelikož mi prodavač řekl, že je volné a jelikož jsem už nahrávala písničky, tak jsem už věděla co a jak. "Teď ti jednu zazpívám a... Pak mi řekneš, jaký z toho máš pocit, ano?" Zeptala jsem se Misty a ta souhlasila. Požádala jsem prodavače ještě o pújčení kláves, protože tohle bude píseň na piáno, ne na kytaru a začala jsem. Byla to melodie, opravdu známá, ale lidová, co se zpívala v kostelech. A já si jen domýšlela text.
Na Vánoce mnoho nechci
Je tu jen jedno co potřebuji
Nezajímám se o dárky
Pod stromečkem vánočním
Chci tě mít pro sebe jen
Víc než by jsi sám věděl
Ať sem mé přání vyplní, oh
Vše co k Vánocúm chci, jsi ty.
Na Vánoce mnoho nechci
Je tu jen jedno co potřebuji
Nezajímám se o dárky
Pod stromečkem vánočním
Ponožky věšet už nechci dál
Zde nad hořícím krbem
Santa mě šťastnou neudělá
S hračkou na Štědrý den
Chci tě mít pro sebe jen
Víc než by jsi sám věděl
Ať sem mé přání vyplní, oh
Vše co k Vánocúm chci, jsi ty.
Na Vánoce si mnoho nepřeji
Dokonce ani nechci sníh
Prostě jen dále čekat chci
Jen na tebe pod jmelím
Nepřeji si dopis poslat
Santovi na jižní pól
Ani nechci vzhúru zústat
Abych slyšela sobú magický tón
Protože já tě dnes tady chci mít
Abys mě mohl držet v náručí
Co udělat snad mohu víc?
Oh, Senpai, vše co k Vánocúm chci, jsi ty.
Všechny světla krásně září
Tak jasně všude snad
A zvonivý hlásek dětský
Směje se do všech stran
A všichni spolu zpívají
Slyším rolniček zvonění
Santa přinést neumí
To co opravdu potřebuji
Takže mi nepřivezeš mou skutečnou lásku
Na Vánoce mnoho nechci
Tohle je to co žádám jen
Jenom chci vidět mou lásku
Jak mi stojí před dveřmi
Chci tě mít pro sebe jen
Víc než by jsi sám věděl
Ať sem mé přání vyplní, oh
Sepai, vše co k Vánocúm chci, jsi ty.
Vše co k Vánocúm chci, jsi ty, lásko…
Když bylo hotovo, vzala jsem si nahrávku a mohli jsme jít. Měla jsem z toho skvělý pocit. Jakobych se ve zpěvu i zlepšovala! "Tak Misty? Co si o tom myslíš?" "No já... Byla to moc krásná píseň... Ale nějak jsem nepochopila ten text." "Zpívala jsem o tom, že na Vánoce nechci dárky ani nic zvláštního, ale chci být s někým, koho miluji a kdo je mi moc drahý. A podle mého o tom Vánoce jsou." "Múžeš mi více vysvětlit Vánoce? Prosím." Řekla Misty se zájmem a já se usmála. "Moc ráda. A možná přijdeš pak sama na kouzlo Vánoc."
VymazatNahrávku se ti podařilo vytvořit. Získala jsi 5 vloček.
VymazatHudba - 3%
1. Christmas Dream
OdpovědětVymazat2.
Ulice Sinnohu v zime boli naozaj nádherné. Tania vo svojom živote videla len pár vecí, ktoré by sa im krásou mohli rovnať. Všade dôňa škorice a ihličia, biely poprašok na strechách, jemná hudba ozývajúca sa... Odkiaľ vlastne?
"Tania, Tania, pozri," ťahal ju Kaoru za lem kabáta, "v tamtom obchode sme kúpili tú... vec, ktorá vydáva tak krásny zvuk. Prosím, zahráš nám ešte niekedy?" Chovateľka prekvapene zdvihla obočie. "No... Mohla by som, prečo nie?"
Potisla dvere vedúce do hudobného domu a všetci traja Pokémoni vkĺzli do teplej sály za ňou. Nechali mrazivú ulicu za chrbtami a radšej obdivovali vystavené elektronické nástroje, akustické gitary a množstvo druhov fláut, kým Tania podišla k recepcii a usmiala sa na postaršiu ženu za pultom. "Smeli by sme si na chvíľu vypožičať vaše priestory? Rada by som si trochu zahrala na flaute, možno nejaké koledy, keďže sa blížia Vianoce."
Žena chápavo kývla. "Len poďte, máme voľnú miestnosť." Zaviedla Taniu a Pokémonov do menšej izby so stojanmi na notové hárky, veľkými oknami, spoza ktorých bolo vidno zasnežený park a niekoľkými stoličkami. "Tak si užite hranie," usmiala sa na nich zamestnankyňa hudobného domu, "ak budete chcieť, môžete si nejaký svoj výtvor i nahrať."
Tania z batoha vytiahla modrastú flautu, pripomínajúcu koral. "Po dlhšom čase ju znovu oprášim... Najprv by som sa asi mala trochu rozcvičiť."
Priložila si nástroj opatrne k perám a skúšobne doň fúkla. Flauta vydala uspokojivý zvuk. Chovateľka usúdila, že až tak veľmi z cviku nevyšla. Postupne zmenila tóniny zvukov tým, že upravovala intenzitu a dĺžku fúkania do flauty. Pokémoni si medzitým zvedavo obzerali zariadenie miestnosti.
"Mami? A čo sú to koledy?" začula odniekiaľ Hazel. Odložila flautu, aby mohla Pokémonovi odpovedať. "Sú to piesne, ktoré sa spievajú iba na Vianoce. Majú pomôcť navodiť Vianočnú náladu a občas sa spievajú na ulici, aby ich mohli počuť všetci, alebo rodina navštevuje svojich príbuzných a pri každej návšteve zaspieva koledu. Tým ľuďom sa hovorí koledníci, a za každú zaspievanú pieseň dostanú odmenu."
"Odmenu?" Kaoruove očká sa zvedavo zaleskli. "Napríklad zákusky, alebo nejaký hrejivý nápoj." objasnila mu chovateľka.
"Tak to chcem byť tiež koledníčka!" vyhlásila Hazel šťastne. "A zaslúžiť si veľa horúcej čokolády a čokoládových šišiek!"
Tania sa pousmiala. "To bude chcieť ešte trochu cviku. Sledujte." Pokúsila sa na flaute zahrať niekoľko jednoduchých Vianočných melódii. Podľa výrazov všetkých troch členov jej tímu asi až tak zle nezneli.
"Šlo mi to?" spýtala sa, keď odložila nástroj.
Vymazat"Áno! Bolo to úžasné," spustili naraz Kaoru s Hazel. Nico oduševnene prikývol. "Naučíš nás spievať nejakú koledu?" potichu sa ozval Quilava. "To by som mohla. Nico s Hazel môžu spievať, ja budem hrať na flaute a Kaoru tomu dodá šmrnc zvončekmi. Budeme tá najroztomilejšia kolednícka skupina, aká kedy v Sinnohu bola."
Pokémoni zajasali. Tania sa rozhodla zložiť krátku koledu a tak si sadla na jednu zo stoličiek s notovým zápisníkom a ceruzkou v ruke. "Spomeň tam mňa," prikázal si Kaoru, ktorý sa vyšplhal na jej plece. "Nuž, na začiatok by si tam mohol byť spomenutý..." zamyslela sa chovateľka a ceruzkou napísala prvých pár riadkov koledy.
A tak to pokračovalo, až kým sa na stránke nenachádzali tri hotové strofy, veľakrát upravované, prepisované a prečiarkované. Tania nechala všetkých Pokémonov, aby si text prečítali (ale až keď ho prepísala na novú čistú stranu), a položila ho na stojan.
"Odtiaľto to budete čítať," riekla Nicovi a Hazel. "V častiach, kde je nakreslená bodka," ukázala na pár vyznačených pasáží, "sa ozve Kaoruov zvonček. Najprv budem chvíľu iba hrať, a až vám dám signál, môžete začať so spevom." Tania si opäť priložila flautu k perám a začala s jemnou, nevtieravou melódiou. Po niekoľkých tónoch žmurkla na Nica s Hazel a tí sa pustili do, najprv trochu nesmelého, spevu.
"Zvoní, zvoní Chingling malý,
Tania pre nás darčeky balí.
Hazel pečie, a celý dom
rozvoniava medovníkom."
Tania im naznačila, aby medzi strofami urobili menšiu pauzu, vyplnenú jemným zvukom flauty a Chinglingových zvončekov. Kaoru sa popri zvonení spokojne usmieval - text, ktorý spolu s Taniou vymysleli sa mu dosť pozdával.
"Nico stojí v snehu vonku,
pozerá sa na oblohu.
Chce vidieť, ako Delibird letí,
čakajú na neho Pokémoni i deti..."
Počas druhej strofy už obom spevákom šlo spievanie lepšie a nabrali i trochu odvahy, to potreboval hlavne Nico. Hazel mala jemný, tenký hlások, vďaka ktorému znela celá koleda detsky nevinne. A Nicov tichý hlas dotváral jej pozadie. Tania pokračovala v melódii, ktorú si predtým na flaute nacvičila a Kaoru pridal niekoľko zazvonení.
"V kozube horí veselý ohník,
na Vianoce neostane nešťastný nik.
Strávime ich spolu, všetci ako tím,
tak to bude tento rok a aj ten za ním."
Keď Hazel s Nicom dospievali poslednú slabiku, Tania s Kaoruom ešte chvíľu pokračovali v hraní, až i oni zavŕšili celú koledu menšou zmenou tónu flauty a rýchlym zazvonením. "Teda, to znelo, akoby sa už blížil Delibird s darčekmi na saniach!" pochválila Chinglinga Hazel.
"No, myslím, že sa nám darilo dosť dobre, na hudobníkov amatérov," zasmiala sa Tania. "Šlo vám to dokonale. Zaslúžite si za to, hm... Niečo určite vymyslím. Máte sa na čo tešiť," žmurkla na nich chovateľka.
Kým prešli po chodbe k pultu, aby si vyzdvihli nahrávku, všetci traja Pokémoni sa nadšene rozprávali o tom, aké prekvapenie im Tnaia asi prichystá. Chovateľka zatiaľ prevzala CD-disk s nahratou koledou a opatrne ho uložila do batoha. "Tak, vyrazíme za ďalším Vianočným dobrodružstvom."
Písničku se podařilo nahrát! V hudebním domě zazněly vánoční písničky, včetně té tvojí.
VymazatZískala jsi 5 vloček do akce.
Hudba - 5%
1/ Nenahrávám, zpívám koledy a zkouším flétny
OdpovědětVymazat2/ Ačkoliv byl již večer, když jsem vyšel z útulku, rozhodl jsem se navštívit jedno místo, na které jsem plánoval jít již delší dobu. Ehriho jsem vzal do náruče, aby ho z chůze nebolely nohy, a zamířil jsem do řemeslnické čtvrti.
Přestože jsem v hudebním domě nikdy nebyl, budovu jsem poznal z dálky. Působila totiž atypicky a stereotypně.
Když jsem vešel dovnitř, zaútočila na mě vůně dřeva. Cítil jsem se umělecky. Požádal jsem o studio, avšak ještě se chvíli na recepci zdržel. Zaujaly mě kytary visící v uzamčených výklenkách. Napadlo mě, zda jsou k prodeji či někomu patřily.
Nakonec jsem se rozhodl, že své peníze začnu investovat i do rozvoje hudby. Koupil jsem si všechny flétny a k tomu mámin skicák, ten jsem neměl pro své účely. Mrzelo mě, že tady nejsou ke koupi knížky o tom, jak hrát na určitý nástroj. Rozhodně by mi to pomohlo.
Vešel jsem do útulného malého studia a tam si odložil věci. Pustil jsem Vulpixe na zem, aby si mohl prostor také v klidu prohlédnout.
“Vyznáš se v hudbě, Ehri?” zeptal jsem se.
Pokémon se otočil a zakroutil hlavou. Přikývl jsem a poté si začal flétny blíže prohlížet. Pouze jedna z nich vypadala naprosto obyčejně, byla to dřevěná flétna s červeným pruhem.
“Třeba Kagura by něco mohla vědět,” napadlo mě. Uvažoval jsem tak čistě z toho důvodu, že byla dobrá tanečnice, tudíž by mohla vědět i něco o hudbě.
Vyhodil jsem její pokéball do vzduchu a vyčkal na to, až se zformuje ze světla. Následně jsem jí vysvětlil situaci.
“V hudbě se nevyznám, neumím žádné noty,” řekla, “ovšem na louce někteří pokémoni hráli na trs trávy a na listy. Není to stejné?”
“To si nemyslím. Nevadí, Kagu, dík,” pronesl jsem zadumaně.
Flétnu jsem přiložil k rtům a pokusil se o tón. Vyšlo vysoké pískání.
Podruhé jsem si dával až moc velký pozor a vyšel jen nějaký zvuk podobný fouknutí.
“Flétna je dechový nástroj, takže jde hlavně o dýchání.”
“A také o tyhle díry tady. Tím, že nějakou zakryju, tím změním hranný tón.”
Hraní na flétnu mě omrzelo velmi rychle a všechny jsem schoval do batohu.
“Když už jsme tady, můžeme zpívat koledy.” Po těchto slovech jsem vyhodil všechny pokébally do vzduchu.
“Kdo z vás umí zpívat koledy?” zeptal jsem se.
Linnaeus projevil největší množství nadšení. Vzlétl na stůl a složil křídla k tělu.
“Já zpíval se Scatterbugy na farmě!” zvolal. Hned poté pomalu spustil Narodil se Arceus Pán. Jeho hlas zněl dobře.
Torracat se také po chvíli přidal a jeho mňoukání dodávalo písni zajímavý nádech.
Ehri se pohupoval do rytmu - nemohl jsem od němého čekat, že bude zpívat.
Lilligant usoudila, že jednoduše zpívat nebude. Seděla tam a koukala na okolí velmi nevrle, skoro jako kdyby říkala: ‘Co jsem komu udělala, že jsem tady.’
Tím se výrazně lišila od Kagury, která sice zpívala, ale velmi potichu. Abych slyšel její hlas, musel bych se velmi soustředit.
Opatrně jsem se taky přidal a jelikož jsem si nebyl jistý s textem, zpíval jsem pouze melodii u daných částí koledy. Můj tým najednou působil sjednocen, cítil jsem jakési spojení, když se naše odlišné hlasy slily v jeden. Linnaeus dokázal vést písničku poněkud dobře a snadno jsem mu uvěřil, že již předtím zpíval.
Z pomalé písně, u které došly slova, jsme rychle přešli na velmi veselé Rolničky. Jejich text jsem znal až překvapivě dobře. Byla to tak klasická písnička, že ji hráli v obchodech, na ulici, zpívaly ji malé děti.
Závěrem zpěvu byla Tichá noc. Při pohledu z malého okna jsem musel souhlasit.
Odvolal jsem pokémony a ještě chvíli ve studiu zůstal sám.
Přemýšlel jsem.
Mé myšlenky mířily však zakázaným směrem, jejím směrem, a tak jsem se místo toho pustil do psaní Kha’Zixova dárku.
//Koupeno: všechny flétny, mámin skicák
Prodavačka ti na pult vyložila všechny flétny a poté si od tebe převzala 1100 Yenů. Tví pokémoni si zpívání užili. Získal jsi 5 vloček do akce.
VymazatHudba - 3%
Hľadanie Vianočného ducha, časť druhá - darčeky
OdpovědětVymazatstále len Lils
3/3
1. Lilith robí cover na "Please Come Home for Christmas"
2. "Nie. Absolútne odmietam! Nie znamená nie, vieš? V inej situácii by sa na teba spoločnosť pozerala naozaj škaredo, možno by si šla aj za mreže. Roryyyy, no taak...." prosíkala Lilith, no aj tak sa nechala vtiahnuť do Hudobného domu a potom do nahrávacej miestnosti. "Stále protestujem! Roryy, to nemôžeššš!" Usadila som sa oproti nej, no ešte pretým som jej strčila do rúk text. "Lils... ak to nechceš spraviť pre Lu´thriela, spravíš to aspoň pre mňa? Vieš, k tejto pesničke mám citový vzťah..." - "Aký?" Ajaj... "No, spieval ju aj jeden fakt dobrý spevák, ktorého úplne žeriem! Nebudeš ho poznať, nebude to tvoj štýl... ale prosím? Tento rok ju naspieval... a znamenalo by pre mňa veľa, ak by si to naspievala aj ty..." - "...aj tak mu to pošleš, že?" So zubatým úsmevom som prikývla. "Jop!" Lilith si len vzdychla a preskenovala text.
Bells will be ringing this sad, sad news
Oh, what a Christmas to have the blues
My baby's gone, I have no friends
To wish me greetings once again
"To je depresívne..." - "Je to nádherné!" - "A depresívne!" uzavrela to Lilith rezolútne a vzdychla si. "Fakt musím...?" - "Áaaňo... Liliithhh..."
Choirs will be singing "Silent Night"
Christmas carols by candlelight
Please come home for Christmas
Please come home for Christmas
If not for Christmas, by New Year's night
"... mám otázku!" zastavila sa zase Incineroarka. "Kde je to ´doma´? Keď po mne chceš, aby som mu spievala o tom, ako má prísť domov na Vianoce... hej, prídu nás pozrieť?" mierne obživla a odrazu vyzerala, že predstava spievania ju tak veľmi nemučí. Zazubila som sa. "Ja o ničom neviem, budeš sa musieť spýtať ty! Dokonca ťa nechám napísať aj odkaz, že som to ja," dodala som sucho. Lilith pokrčila plecom "Faaajjjnnn...."
Friends and relations send salutations
Sure as the stars shine above
But this is Christmas, yes, Christmas my dear
The time of year to be with the ones you love
"Huh, toto sa mi páči! Roryyyyy, pozvi Calasa, prosiiiiiimmmmmmmm!" - "Ako vieš, že má voľno?" - "Musí! Ja mu to vybavím! Pôjdem.... pôjdem robiť sekretárku namiesto neho! Ale iba ak má uniformu! Chcem uniformu, fakt... ale aj tak by si ho mala na Vianoce pozvať!" - "A kam, prosím ťa? Sme prakticky bezdomovci, vieš?" - "Na... no, na donut!"
So won't you tell me you'll never more roam
Christmas and New Year's will find you home
There will be no more sorrow, no grief and pain
And I'll be happy, happy once again
"Vidíš? Aj pesnička to vraví!" zazubila sa a odhodila papiere. "Už to viem, môžeme ísť na ostro!" - "Tam je ešte posledná časť..." - "Pssst, to dáme! Zapni to... to.. tú vec!"
A predvádzajúca sa Lilith, to bolo desivé. Faaakt! Trvala na tom, že mikrofón potrebuje mať v packe, striedavo si ho prehadzovala a občas položila do stojana, na ktorý sa zavesila a tancovala na ňom, až som sa bála, že sa to pod ňou zlomí. Owow.
Nahrávka to ale bola decentná, to sa jej muselo nechať. Kým sme čakali, aby nám mašina vypľula CD s pesničkou, prezerala som si cenník, a... "Wow, darčekové balenie?" Vytiahla som kúpenú ružu a prebehla k recepcii. "Dobrý, dalo by sa spraviť nám darčekový kôš s CDčkom, ktoré moja Incineroar nahrala... a s touto ružou? Veľa by to pre nás znamenalo..."
Nutno podotknúť, že Lilith sa na konci netvárila ani trošičku kyslo, takže som uznala, že je s darčekom spokojná. Aspoň trošku.
Ooh, there'll be no more sorrow, no grief and pain
And I'll be happy, Christmas once again
Ende!
Písničku se podařilo nahrát. Získala jsi 5 bodů.
VymazatHudba - 3%
"Lilith!" ťapla som si po čele, keď sme vyšli. "Zabudli sme to tam!"
VymazatHudobný dom bol našťastie stále otvorený. Pricupkala som do časti, kde sme CD nechali, na pultíku pri vchode. Pozrela som na balenie - stále bolo treba vypísať nejaké vecičky.
"No... venovanie. To je asi jasné. Pre Lu´thriela... heyy, chceš to aj nejako pomenovať, Lils?"
S nahrávkou bezpečne v batohu sme potom zamierili na poštu - nechceli sme predsa, aby to prišlo budúci rok, že...
//prosím dať do toho darčekového koša, čo je hore spomenuté, za 50 Y :D
Slečna se zazubila. "Samozřejmě!" usmála se. Převzala CD a pečlivě ho zabalila. "Děkuji. Snad se bude příjemci líbit," řekla a podala ti zabalenou nahrávku.
Vymazat[netradičná oslava Nového roku by Rory &spol]
OdpovědětVymazat1. (Puppies!) Pokemons are forever
2. "Dobre banda, mám pre vás mierne netypickú oslavu Nového roka, ale! Kedy s nami bolo niečo typické, že? Zaspievame si, na privítanie roka!"
Natrepať celý tím do Hudobneho domu, to bolo umenie. Našťastie nikto nebol počas Silvestrovskej noci tu, všetci boli inde, takže podplatiť majiteľov bolo easy. A tak som sa s celou rodinkou ocitla v štúdiu.
"Nie všetci z nás majú to šťastie byť s rodinou, ako my, takže som si myslela, že im môžeme nahrať pesničku. Čo vy na to? Banda bola nadšená, to sa musí nechať. "Dobre, prvá časť! Cas rozdaj papiere, pre tých, ktorí nečítajú, Lilith vám to rýchlo zhrnie!" - "ANI JA NEČÍTAM!" - "Ja to spravím," vložil sa Desmond, Zorua na príjme.
Oh how much, oh how much
For the pokemon in the window
I can see him being solo
I believe he sees a friend to me
Oh how much, oh how much
For the pokemon in the window
How our love has never been close
I think he's waiting to come home with me
Zorua skončila, náhle v povahe Honey, a nadšene prikývla. "TO JE SUPER! YAY! A TERAZ VŠETCI!"
Celý tím začal zborovo (Lilith trochu moc nahlas, a Čas trochu falošne, lebo vypil koč šampanského, ktoré teda pre deti nebolo) a vonku začali prvé ohňostroje.
Prvá časť refrénu má donútila privinúť sa k Lilith.
Found my best friend now
The old pokemon pound
The old pokemon pound
The old pokemon pound
Found my best friend now
At the old pokemon pound
The old pokemon pound
The old pokemon pound
A keď sme sa dostali k pravému refrénu, skoro som ohluchla. Pesnička bola chytľavá, to sa jej muselo nechať. A Cas, ten začal rozdávať prípitky, ako sa čas pomaly blížil k 12tej hodine.
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, not just for Christmas
"TAK NA VEĽA ĎALŠÍCH SPOLOČNÝCH ROKOV! ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!" začal si pripíjať Kadabra o niekoľko minút skôr. Amaura a Nike ho rýchlo tíšili. "Pssst, vydrž ešte. Ešte pár minút! Teraz spievaj!" - "áno áno áno, teraz to bude o mne. Nový rok počká. Ja som predsa flufffffyyy a roztomilý.... A mám lesklú lyžičku, nie sr-srsť..."
'Cause they're so cute and fluffy with shiny coats
But will you love 'em when they're old and slow?
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, puppies are forever
"Presne! Navždy! A viete prečo, hmm? Pretože sme si ľudí uuuplne adoptovali. Sú ako naše zvieratká. Otroci. Preto sa nás ľudia NIKDY nikdy nezbavia... Hey! Dolej, Cassss!" rozvášnila sa Lilith a znovu sa pustila do dirigovania spevu.
Oh, oh my sweet, oh my sweet
Little pokemon from the window
I will never let you go
'Cause now you are my family
Oh my cute, oh my cute
Little pokemon from the window
I've been wating for you so long
I'll never let you down
"Už sme SKORO tam! Posledná strofa a ideme odpočítavať! Máte všetci pitie? Dobre, Čas dolej! Ale nealko, vážne! Nenalievaj deťom, Castiel!!! Prečo je opitý? Môžu byť Kadabry opité, alebo to len hrá?!
Found my best friend now
The old pokemon pound
The old pokemon pound
The old pokemon pound
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemonss are forever, not just for Christmas
"A POSLEDNÝ REFRÉN!!!"
Vymazat'Cause they're so cute and fluffy with shiny coats
But will you love 'em when they're old and slow?
Pokemons are forever, not just for Christmas
Pokemons are forever, pokemons are forever
Desať
Oh, oh
Deväť
Found my best friend now
Osem
At the old pokemon pound
Sedem
The old pokemon pound
Šesť
The old pokemon pound
Päť
Pokemons are forever, not just for Christmas
Štyri
Pokemons are forever, not just for Christmas
Tri
Pokemons are forever, not just for Christmas
Dva
Pokemons are forever, pokemons are forever
Jedna!
"Šťastný Nový rok!"
Pokemons are forever
3. Venovanie : Všetkým pokemonom, ktorí trávia Vianoce a Nový rok sami! We luvvvv youuuu!!!
Nahrávku se podařilo získat. Obdržela jsi 15 bodů do akce.
VymazatHudba - 4%
Nakonec jsem se zastavil v hudebním domě. Neměl jsem v plánu nic nahrávat, ale s Lily jsem přešel rovnou k pultu. “Prosil bych jeden MP50-Player, prosím,” požádal jsem. Jelikož jsem brzy vítal ve svém týmu Lu’tha, musel jsem si přehrávač koupit, abych mu něco ukázal.
OdpovědětVymazatŽena přikývla a podala ti tvůj přehrávač. "Je to náš nejnovější model, ovšem moc si s ním nepohráli," pověděla. Pak si od tebe vzala 200 Yenů.
VymazatZpívání s akustickou kytarou a koupě Mámina skicáku a akustické kytary.
OdpovědětVymazat1. Jen kolovrátku zpívej
2. Lilica poprvé vešla do Hudebního domu. Vždy měla ráda hudbu, ale nikdy tu nebyla. Ale když začala trávit čas snahou o vylíhnutí vajíčka, tak si uvědomila, že by mu třeba i ráda zazpívala a tak by měla kultivovat své hudební dovednosti. Navíc našla černou flétnu, tak by se na ni mohla naučit pořádně hrát, podle toho co zjišťovala, tak se nestane nic katastrofálního, pokud na ni zahraje. Jediná katastrofa, která by se mohla stát je hudební hluch a tomu snad teď předejde.
Podle všeho se dá v hudebním domě nahrávat, co zahraješ, což je pro začátek dobré cvičení, protože si můžeš zpětně poslechnout, jak to zní. A když už se bude učit hrát písničky, tak by si je mohla začít zapisovat. Když hledala nějaký sešit, do kterého by si mohla zapsat písničku, vybrala si druhý nejmenší. Přece jen, nevím, jak to zpívání půjde… pomyslela si dívka.
Došla se skicákem k pultu a tam za něj zaplatila. Chtěla do něj rovnou zapsat písničku, co bude nahrávat. Dlouho o ní přemýšlela na cestě do Hudebního domu. Nakonec se rozhodla pro písničku Jen kolovrátku zpívej. Je to jednoduchá písnička na zpívání a nemá mnoho složitých akordů na kytaru. Navíc převypráví velkou část pohádky O Popelce. Lilica chtěla něco zazpívat vajíčkům a tohle by mohlo pokemony zaujmout. Byla sice trochu delší, ale hodně se opakovala.
Lilica začala do notýsku vypisovat slova a akordy písničky. A pak si do nahrávacího studia vypůjčila jednu z kytar, aby na ni mohla zahrát.
Zkusila si zahrát jednotlivé akordy na kytaru, aby věděla, že je kytara naladěná. Zkusila si i zahrát kousek melodie. A pak už vstoupila do nahrávacího studia. Usadila se tam na stoličce, upravila si kytaru v ruce. Stiskla nahrávání a začala:
„Byl jednou jeden zámek
a v zámku starý král
a ten podle všech známek
dost moudře panoval.
Pod zámkem byla víska
a za tou vískou stráň
a v ní chaloupka nízká
a dvorek jako dlaň.
Jen kolovrátku zpívej
jak lípa plná včel
v tom domku bydlel dřevorubec
a ten tři dcery měl.“
Lilica si představila kočovné divadlo z dávných dob, kde takto zpívali a u každé části písně měli obrázky demonstrující, to o čem zpívali. Lilica dohrála mezihru a pokračovala.
„Kateřina je líná
a Dorka jakbysmet.“
Na další slova Lilica trochu zjemnila hlas, aby to bylo taky trochu teatrálnější.
„to Popelka je jiný,
jak pozná každý hned.
A tohleto jsou vrata,
holubník pod střechou
a tohleto je pantáta
s protivnou macechou.“
Lilica se pořádně nadechla, aby mohla zpívat další část hlasitěji, jako by to provolávala do světa.
„Jen, kolovrátku zpívej
to, o čem zpíváš rád,
jak do města jel pantáta
pár dárků kupovat.
Vím, že byl zámek v lese
a na tom zámku ples
a o tom plese, že se
prý mluví ještě dnes,
neb každá tam jít chtěla
a za prince se vdát.“
Lilica se usmála a odlehčila hlas, protože v následujících slokách se zpívá o holkách, která se tak parádili, až si uškodily jen, aby měli co nejlepší šanci vzít si prince.
„No to vám byla mela,
až hanba povídat.
Jen kolovrátku zpívej
a řekni to, co víš,
jak všechny chtěly na ten ples
a jaký s tím byl kříž.
Ta zlámala tři jehly,
Vymazatta ustřihla si cop
ta v potu tváře žehlí,
ta hlavu má jak snop.
A je tu salon krásy,
a štoudve voňavky.
Ach, na co myslí asi.“
Lilica se odmlčela a další větu řekla do melodie, místo zpěvu, aby ji zdůraznila.
„No, na co? Na vdavky.“
A pak pokračovala ve zpěvu.
„Jen kolovrátku, zpívej
a připomeň ten bál,
ať víme, co se dělo pak
a jak to bylo dál.“
Tady Lilica zakončila své první nahrávání. Ještě tam bylo víc než dost slok, ale chovatelka nebyla zvyklá hrát na kytaru takhle dlouho a už jí bolely bříška prstů z tisknutí strun. „A jak to bylo dál zazpívám příště.“ Usmála se dívka. „Budu určitě ještě cvičit, ale dnes už mám dost. Taky se příště budu muset rozezpívat.“ Povzdechla si dívka, když vracela kytaru. V ten moment se zarazila. „Prosím vás, mohla bych si tu kytaru koupit.“ Zeptala se prodavačky.
„Tuhle bohužel ne, ale můžete si vybrat jinou.“
Lilica chvíli přecházela od jedné kytary ke druhé, až našla jednu, která pro ni měla dobrou velikost a struny nebyly moc tvrdé. Připravila si další peníze, aby nástroj zaplatila a spokojeně odešla z Domu Hudby s odhodláním, že se tam brzy vrátí.
Žena si od tebe vzala 400 Yenů za skicák a kytaru.
VymazatHudba - 4%