RAID: ALCREMIE (58%)
#869 Alcremie
Zvláštní sladký pokémon, který má až šedesát tři forem. Její formy se liší příchutí a posypem. Když si oblíbí svého trenéra, často jej zdobí svým krémem, který neustále produkuje. Analýzy prokázaly, že má neuvěřitelně dobře vyvinutou chuť a po vývinu z první formy se vyvíjí do příchuti, která se jí nejvíce líbila či kterou pozřela nejvíce.
Po spadnutí do jezera pozřela jeho sílu a nyní měří třicet metrů. Svědkové vypovídají, že vypadá naštvaně - po narušitelích hází krémové náboje o obsahu sto tisíc kalorií. Má ale hodně špatnou přesnost, ze své výšky je velmi složité mířit. Z toho důvodu se sladko-slaný krém válí všude kolem Gigantova jezera.
Raid začíná v momentě publikování článku.
ODMĚNA
- Každý trenér, který dosáhne 10% - razítko účasti
- Trenér s nejvyšším počtem procent -
Milcery (pouze v případě poražení) / jiná odměna - Trenér s posledním zásahem -
Speciální kapsle - Pokémoni dostávají při zápasech levely a zkušenosti v bojích
ÚČASTNÍCI + ODMĚNY
Rory - 18% (7% Togepi, 11% Incineroar, Kadabra, Pidgeot)
- Razítko, odměna (nejvyšší procenta)
Slaanesh - 12% (12% Gengar, Misdreavus)
- Razítko
Lynnon - 10% (Samurott, Flaaffy, Vivillon, Lilligant, Alolan Vulpix, Swablu)
- Razítko
Janet - 2% (2% Mightyena)
Raid skončil.
Alcremie se stáhla zpátky do jezera a bude nabírat síly do dalšího raidu.
Alcremie se stáhla zpátky do jezera a bude nabírat síly do dalšího raidu.
V případě neporažení, raid končí 28.2.
//Tak já to zkusím, doufám, že je to dobře... Pokud ne, informuj mě prosím...
OdpovědětVymazatJanet
Mightyena
Když zaslechnu, že u Gigantova zrcadla je ohromná Alcremie, nemohu tomu uvěřit. Vždyť Alcremie je poměrně malá… Nedá mi to ale a vydám se tam podívat.
Když přijdu k zrcadlu, je všude kolem krém. Se zájmem se rozhlédnu a zahlédnu ohromnou Alcremii. Protřu si oči, jestli dobře vidím, nicméně ohromná Alcremie je stále tam, kde jsem ji viděla a nezmizela. Pro jistotu to zopakuji, ale stále se dívám na ohromnou Alcremii. Potom se trošku vzpamatuji z toho šoku a vydám se na ní podívat. Je to Alcremie, i když troku zvláštní a hodně přerostlá. Když si mě Alcremie všimne, hodí po mě něco… Já se rychle rozeběhnu pryč, aby mě to netrefilo, nicméně to stejně dopadlo asi půl metru od místa, kde jsem stála, na druhou stranu, než jsem se rozeběhla. „Mightyene.“ Povolám ven Mightyena. Mightyena vyskočí z pokéballu a vyvalí oči na gigantickou Alcremii. Ta na nic nečeká a znovu po nás hodí krém. „Mightyene, kousavý útok.“ Zavolám a krém se rozprskne kousek od místa, kde byl MIghtyena. Ten silně kousne Alcremii, ale na té to není vůbec poznat. „Mightyene, nárazový útok.“ Zavolám a Mightyena použije nárazový útok, který také zasáhne. Proti gigantické Alcremii však vypadá jako trpaslík a tedy na ní není moc vidět jeho zásah. Potom použije Alcremie nárazový útok. „Vyhni se Mightyene.“ Zavolám, bojím se, že kdyby do něj narazila takovýto gigantický tvor, mohl by být konec zápasu. Mightyena se naštěstí vyhnout dokáže. „Kousavý útok.“ Mightyena znovu zasáhne Alcremii, cíl má velký dost, nicméně Alcremie potom použije hyper paprsek. „Vyhni se.“ Zavolám a Mightyena se pokusí vyhnout, ale tak ho okraj hyper paprsku zasáhne. „Mightyene!“ Zavolám vyděšeně, ale Mightyena dopadnul na všechny čtyři. Hrozně se mi ulevilo, že je v pořádku. Zatím. A pokud tady zůstane takovýto pokémon, nebude v pořádku nikdo. Ani on, ani jeho okolí. „Nárazový útok.“ Zavolám a Mightyena zaútočí nárazovým útokem. A poprvé mine, když Alcremie udělá krok dopředu. „Pozor.“ Zavolám a já i Mightyena jí uhneme z cesty. Teď lituji, že Mightyena neumí žádný útok na dálku. „Mightyene vytí.“ Mightyena použije vytí a potom použije zesílený kousavý útok, kterým zasáhne Alcremii. Potom zase skočí dolů. Alcremie se naštve a hodí po nás krém. Naštěstí dopadne tak půl metru od nás, nicméně Alcremie využije naší nepozornosti a zaútočí nárazovým útokem, kterým zasáhne MIghtyena. „Mightyene!“ Zavolám, vypadalo to děsivě, když gigantická Alcremie zaútočila na mého Mightyena, ale ten se zvedne a štěkne.
//Máš to správně. ;)) Jeden pokémon může však získat levely (bojovat) pouze jednou. Z toho důvodu nyní Alcremie Mightyenu musí na konci porazit (nemůže pokračovat v boji) a můžeš začít bojovat s dalším pokémonem.
VymazatMightyena Alcremie lehce ublížil. Na konci po něm hodila obří dortovou nálož. Mightyena je plný krému a polevy, neschopen dalšího zápasu.
Mighyena - 1 level, 4% zkušenosti v bojích
Ubráno: 2%
pt1 (Togepi The Rock)
OdpovědětVymazatAk som s niečím naozaj nerátala, bol to obrí pokémon, ktorý sa mi zjavil v ceste.
...dobre, možno som doňho vbehla ja, ale koniec koncov, výsledok to nezmenilo. Týčil sa predomnou obor, akého som v živote nevidela, a poriadne ma desil. Niekoľkonásobne väčší koláč, ako som bola ja, bol za normálnych okolností splnený sen, ale takto? Hrôza a des. Umrieť zadusená sladkou penou, to nebol môj cieľ! Ne-e, nie, vďaka, naozaj. Cesta späť neprichádzala do úvahy - zavelená kalorickými bombami. Jediná cesta z toho desivého miesta ležala za pokémonom, ktorrý nevyzeral, že by nás len tak pustil. Automaticky som siahla po pokéballe s Lilith, no potom som sa zarazila. Ten pokémon pred nami bol gigantický - nebola som si istá silou, no bolo mi jasné, že to zápas pre jedného pokémona nebude. Vlastne, čo by to bol aj za zápas? Proti takému obríkovi sme nemali šancu - ani len Ace by vo vzduchu nebol istejší, ako my na zemi. Možno, že by tam bol o to viac zraniteľnejší. Vyvolala som si teda do náručia Togepi. "Geppi, budem potrebovať moju malú bodyguardku, oke? Vidíš toho pokémona? Nevyzerá zrovna spokojne, obávam sa, že keď budeme prechádzať, nebude reagovať najlepšie.." Togepi ma upokojujúco potľapkala po ruke. "Neboj sa, dám na teba pozor," sľúbila láskavo a ja som sa usmiala. "Ďakujem, láska," potľapkala som ju na oplátku po hlave a vyletela som z lesa čo najrýchlejším krokom, aby sme boli už aj preč. Pozornosti obrieho pokémona sme ale neunikli. Po pár metroch sa ozvalo zúrivé rynčanie a letela na nás guľa torty - našťastie sa na Togepi naozaj dalo spoľahnúť a pred tým, ako by sme boli zalepené sladkou bombou, vytvorila okolo nás jagavý štít, po ktorom lepkavá hmota stiekla na zem. "Ououou, toto nie je ani trochu pekné!" prudko som pribrzdila, lebo ďalšia strela dopadla priamo predomňa - a hej, ako som sa mala dostať ďalej?! "Hej, Gepi, myslíš, že by charm fungoval aj na takú diaľku? Ak by sa ukľudnil, možno by sme sa dostali preč rýchlejšie..?" - "Ale Charm neukľundňuje! Na čas súpera... okúzli, dalo by sa povedať," opravila ma a s obavami sa pozrela do výšky. "Ale nie, na takú diaľku by to nefungovalo. Zvláštne je, že nás vôbec vidí," dodala. Vzdychla som a obehla som lepkavú pascu. "Tak ideme ďalej, čo dodať..." zamrmlala som si popod nos.
Nevyzeralo to, že má obrí pokémon zrovna dobrú mušku - buď to, alebo sa nás nesnažil napadnúť, o čom som pochybovala. Pri najbližšom kuse krému, ktorý na nás doletel, štít zablikal a zmizol, no to už na nás letel ďalší. "Wooha, Gepi, sprav niečo!" vyjakla som mierne vydesene a divila som sa, že som ju v panike nepustila a nezdrhla, kade ľahšie. Moja malá roztlieskavačka sa však naplno prejavila ako tá správna morálna podpora, keď s úplným kľudom rozžiarila packu a kamennou päsťovkou odrazila sladkú bombu späť na obrieho pokémona. A narozdiel od neho, Togepina muška bola presná (a aj napriek napätej situácii som si jednoducho musela nájsť čas na to cítiť sa hrdá, lebo hej, pokémoni sú obrazom svojich ľudí, nie?). Kus torty mu vrazil priamo do-huh, ako pomenovať časti tela torty? To som netušila. A aj by som sa rozosmiala, keby to obríka nerozzúrilo ešte viac. Ouou...
Štít sa našťastie znovu objavil v priebehu pár sekúnd. "Rory, ako by som sa k nemu mohla dostať? Možno by sa mi ho podarilo ukľudniť..." navrhla Togepi, a keď som sa nad tým zamyslela, nebol to úplne zlý nápad. Togepi, aj bez svojich útokov, mala schopnosť ľuďom aj pokémonom vyhovoriť zlé správanie, tým svojim pasívnym agresívnym spôsobom. Nechýbalo mi už veľa a mohli by sme zmiznúť - ale to by tu rozzúrený pokémon zostal. Arhhh....
S povzdychom som voľnou rukou vyvolala Casa. "Casssssssstiellllllll!" natiahla som s polovičným úsmevom a ukázala na obriu kalorickú bombu. "Máme problém. A v snahe upokojiť ho potrebujeme, aby sa k nemu dostala Togepi... Mohol by si ju tak zdvihnúť?"
Cas naklonil hlavu na stranu. "Môžem. Ale Ide o Gigantamax Alcremie. V normálnej forme vyzerá oveľa roztomilejšie," informoval nás s mierne znechuteným pohľadom na všetko to sladké okolo, "a poraziť ju takto je... zložité.." - "Giga-čo? Uhh, to je jedno," mávla som rukou. "Postaráš sa o Togepine manévrovanie?" Kadabra pokrčil plecami a začal si na nose balancovať lyžičku. "Nehovorte ale, že som vás nevaroval..." s tým sa mu rozžiarili oči a Togepi sa vzniesla do vzduchu. A ja som uznala, že asi budem potrebovať okuliare, lebo tak vysoko som videla len rozmazané škvrny. Cas mi na nos strčil tie svoje a kývol k Togepi, na ktorú sústredene upieral pohľad.
VymazatTá... Alcremie, či ako ju to Cas nazval, robila Togepi ešte menšou, ako v skutočnosti bola. Až dole som počula, ako ju Togepi jemným hláskom chlácholí ("Nechceme ti ublížiť, nemusíš sa nás báť-" Ha, ak sa nás tá torta bála, čo som mala hovoriť ja?! "-a len tak útočiť na ľudí a pokémonov pekné naozaj nie je... vadilo by ti prestať?") Na obrieho pokémona ale slová neplatili a vo vzduchu sa za chvíľku zableskol štít. A následne sa Togepi napriahla a zaborila pästičku do vrstvy krému. Ak by nešlo o mäkký povrch, som si istá, že by to aj zadunelo. Cas Togepi strhol dozadu, aby ju zotrvačnosť neponorila do torty a Togepi sa následne rozžiarila a naoko vybuchla - a v torte zostala diera. Ou... Cas vedľa mňa preglgol. "Niekedy rozmýšľam, aká by bola nebezpečná, keby ju niekto naozaj nahneval..." zašepkal potichu, no aj tak počuteľne a tým mi nasadil heracrossa do hlavy. Rozhodla som sa ale myšlienky o vražednej Togepi odsunúť do pozadia. "Ide ti to, malá, len sa prosím nenechaj zabiť. Alebo potopiť pod tou vrstvou torty, odtiaľ by sme ťa už asi nevyhrabali!" zvažovala som modlenie, ale potom som nejako usúdia, že na to čas teda nie je. Začala nás totižto obaľovať hmla. "Čo to... hmla? Teraz?" - "Útok," odmávol ma Castiel, "nie je pre Togepi škodlivý, neboj.." Prikývla som. Togepi začala pomrkávať - a na Alcremie sa následne zniesol prúd srdiečok. Pokémon ale nevyzeral, že by to naňho nejako pôsobilo a Togepi mierne vypanikárene pozrela dole. Potom ale znovu predviedla svoj Dazzling Gleam a vypálila do torty ďalšiu dieru. Wooha. Potom znovu nasledovali srdiečka a keď ani teraz nezabrali, Togepi viditeľne zneistela. A obria torta sa rozžiarila, podobne, ako Togepi pred Dazzling Gleamom - a vďaka Arceusovi za Togepin štít, ináč by z nej bol mastný fliačik.
Po Alcremiinom výbuchu bolo celé okolie pokryté krémom... vrátane mňa. Cas sa asi na poslednú chvíľu premiestnil, alebo boli Kadabry proti koláčovým vojnám imúnne, lebo on bol jediný nepokrytý. Podráždene som si začala krém stierať z tváre a hľadala som Togepi. Tá úplne vystrašene pozerala na Alcremie. "Cas, vezmi ju späť dole. Togepi ho len chcela upokojiť, ona... veď vieš, nie je zápasový typ." Castiel prikývol a začal ju priťahovať späť k nám, no to Alcremie zjavne neplánovala nechať prebehnúť len ta ľahko. Po Togepi vyšmarila kus krému (a zjavne to nebolo nepresnosťou, ale skôr vzdialenosťou, lebo ako bola Gepi bližšie, odrazu sa obrí pokémon trafiť dokázal celkom ľahko...) a keď sa ten rozpľasol o štít, celá torta sa sa začala nebezpečne nakláňať a vrazila do Togepi. Len vďaka Casovým refexom Togepi neletela pod silou nárazu k zemi, no v bezvedomí mi dosadla do náručia. Spolu s jej pádom sa symbolicky rozplynula hmla.
Šutrák zazářil! Alcremie byla na chvíli oslepena... ale nic moc to s ní neudělalo!
VymazatTogepi - 1 level, 6% zkušenosti v bojích
Ubráno: 7%
Pt. 2 (Castiel)
Vymazat"Čo to.. HEJ! Toto sa nerobí? Ako môže byť niekto zlý na Togepi? Casss, ona je doslova poklad, ako to, že jej ublížili?" Castiel sa nad mojim dramatickým fake-plačom vôbec nevzrušoval. "Hovoril som ti predsa, že poraziť takého pokémona je strašne ťažké. Pre jedného pokémona priam nemožné. Na 98,2 percenta nemožné!" dodal po chvíľke zamyslenia. "Je to... ako ultra posilnený pokémon, ktorého ale tá sila... úplne poblázni. Vpodstate ho treba poraziť a omráčiť, aby sa vrátil do pôvodného stavu. Fyzicky aj mentálne.." Vtedy ma Cas chňapol a premiestil na druhú stranu, na miesto, kam som sa plánovala dostať. Ech... "Takže... on je vpodstate tiež len obeť, ako my?" Cas prikývol. "A to tiež znamená," pokračovala som, "že potrebuje pomoc, rovnako ako my?" Kadabra znovu prikývol. "Super, tak to sa zaňho pomodlím. Papaaa!" zvrtla som sa na odchod, no po pár krokoch ma neznáma (bol to Cas! Určite!!!) sila zodvihla a vrátila späť. Castiel nadvihol obočie a pozrel na mňa pohľadom, ktorým mi videl snáď až na dno duše. Otriasla som sa. "Čo? Snáď nečakáš, že tu zostaneme? Nie že by som vám neverila, ale... videli ste to monštruózne stvorenie? Neexistuje svet, v ktorom by on skončil omráčený a my živí. Nee. Takže je mi ľúto, ale nejdem nič riskovať, vezmem Togepi k liečiteľovi a už sem v živote nevstúpim..." potriasla som hlavou. "Niekto ho ale unaviť musí. Nehovorím, že to musíme byť my, ale... nemôžeme aspoň skúsiť uľahčiť prácu tým, ktorí prídu po nás?"
... snažila som sa byť zodpovedná a nezapájať sa. Vážne. Snažila.
S povzdychom som Togepi odvolala do ballu, nech sa aspoň trochu dá dokopy, kým nájdeme niekoho, kto ju skontroluje, a znovu som uprela pohľad na pokémona pred nami. "Fajn, Cas, máš to mať. Čo teda potrebujem vedieť?" Kadabra si znovu prilevitoval na čelo okuliare a potom si ich posunul k nosu (a ako mu držali, to som naozaj nechápala..). "Ide o gigantamax formu Alcremie, ktorá bez problémov dosahuje až 30 metrov... a súčasnú výšku si nedovolím odhadovať. Fyzické útoky na Alcremie moc nefungujú, keďže... s každým útokom zasiahnuté miesto stvrdne a bude ho o to ťažšie poraziť..." Znovu som sa pokúsila zvrtnúť ("Nope, ideme preč! Nejdeme sa nechať traumatizovať!"), no Cas ma znovu zvrtol späť. Pfffff, toľko k repšektu.
"Dobre, dobre, tak aspoň pomôcť zvyšku.. Future sight, Cas, nech vieme, do čoho ideme!" Kadabra uprel rozžiarené oči na tortičkovú kalamitu a spolu s tým vyslal to mini portálov dve psychické gule. Následne otvoril oči a donútil obrí kus torty zastaviť vo vzduchu a vraziť späť do Alcremie. "Ace nech je extrémne opatrný, najčastejší výsledok je, že pôjde dole v letku. Úplne zlepené krídla," sykol a premiestnil sa do výšky, kde do Alcremie vypálil psychické lúče. A toto aj zadunelo.
Kusy torty stále lietali naokolo a Cas medzi nimi preblikoval tak rýchlo, že som ho nestíhala sledovať. Bolo mi jasné, že takéto tempo dlho nevydrží - Cas nemal 30 metrov a nebol magicky boostnutý. "Cass, skús namiesto utekania proti nej tie bomby obracať!"
Kadabra si mierne odfrkol, akoby chcel povedať, že to nie je tak ľahké, ako to vyzerá, no najbližších pár kusov vrhol späť na Alcremie. A aj on mal oooveľa lepšiu mušku, ak máme byť úprimní. Cas okrem toho vystrelil aj ďalšie psychické lúče a znovu sa na poslednú chvíľu odmiestnil - a mne do očí udrela Casova najväčšia slabina, kondička. Psychické útoky boli síce nesmierne cool a silné, ale takisto náročné a - no, Cas sa pomaly ale isto začínal potiť. A spomaľovať. Jeho teleporty boli viditeľnejšie, stíhala som ho zaregistrovať, až sa nakoniec premiestnil tak, že sa ocitol uprostred tortovej dráhy. Oww...
Stihol ešte vystreliť psychický lúč, ktorý prerazil tortovinu. Tá ho ale aj tak zasiahla a kompletne pohltila - útok ale zasiahol svoj cieľ a oddelil kúsok tortového tela. Ha!
VymazatPriblížila som sa k mini kráteru, ktorý Cas, obalený v sladkej pene, spravil. "Snažil si sa Cas, a išlo ti to skvelo. Oddýchni si, dobre? Dokončíme to tu a potom vás vezmem na liečenie. A do termálnych prameňov, na rekreáciu. A na donuty. A poffiny. Hm?" Rozklepla som mu pokébal o hlavu a ten ho vcucol. A vtedy kým Cas mizol, za v ďiaľke za mnou vo vzduchu otvorili dva portály a na Alcremie sa zniesla smršť gulí, ktoré na ňu Kadabra zoslal ešte keď nakúkal do budúcnosti.
pt3. Pidgeot & Lilith
VymazatZvyšky útoku sa rozplynuli vo vzduchu a ja som teraz už s obavou siahla do vrecka s ballmi. Vytiahla som dva, s pevným rozhodnutím nevyťahovať už ďalšie. "Lils, Ace!" oslovila som svojich najstarších partnerov v každodennom živote, keď sa pri mne zhmotnili. "Máme tu menší problém - pokémon sa trochu vymykol kontrole. Svojej vlastnej. Je vraj tak 99 percentná šanca, že prehráte, ale... ak už nič iné, ako tréning by to mohlo byť fajn, a pomôžeme tomu pokémonovi dostať sa bližšie k svojmu starému ja? Znovu sa ovládnuť... čo vy na to?"
Lilith začala flexovať bicáky. "To si píš, že ideme na to! Nemyslím, že som niekedy bojovala takto, bok po boku, s Aceom! Je to naše prvýkrát! Tešíš sa, Ace? Ja neuveriteľne!" začala nadšene preskakovať z packy na packu a pohľad upierala na obriu tortu. Vtedy jej došlo, aká obria je. "A-a-ale... Roryyyyyy! Prečo je taká veľká? Milujem tortičky, ale čo je veľa, to je veľa!" rezolútne pokrútila hlavou. "Nie, takto to nepôjde. Idem ju ochutnať!" nabrúsene k nej začala pochodovať a ja som len potriasla hlavou. "Dáš na ňu pozor, Ace? Je to na vás veľa, to viem, ale podľa mňa to zvládnete so cťou!" Pidgeot ku mne natiahol krídlo. "Nastupuješ? Bude sa ti lepšie riadiť zo vzduchu... a teba poslúchne skôr," priznal nakoniec mierne pobavene, a to som mu už liezla na chrbát a vpletala si ruky do dlhých pierok, aby som nezletela.
Svoje rozhodnutie som oľutovala veľmi rýchlo. Kým Lilith na zemi nebola tak očividná, my sme pozornosť upútali rýchlo. Ace síce tortové vrhy odrazil poryvom vetra, no výhoda prekvapenia bola tatam. Hodila som pohľad na Lilith a uvažovala som, ako sa dostať na zem bez zlámaných kostí. "Ace, zvládeme robiť rozptýlenie, a Lilith by ju mohla skúsiť, no, jemne pogrilovať?" To prevrátenie očí som úplne počula. PRISAHÁM! Aj tak sa ale spustil na Alcremie.
Po prvýkrát som tak dostala možnosť vidieť železné krídla z blízka. Zablysli sa a v momente boli tvrdé a lesklé - no aj tak Acea s ľahkosťou niesli. Pidgeot spravil Alcremie na boku dlhú pásovitú ryhu. Yay.
Rýchly pohľad na Lilith mi dal jasne najavo, že Incineroarka ešte ochutnávať neprestala. Spokojne sa zalizovala a pchala prsty do jamky, ktorú si už vyhĺbila. Eww... "Lilith! Pomôžeš trochu?!" Incineroar si ťažko povzdychla a znovu si tortu premerala. Potom ale len potriasla hlavou a vypálila pred seba obrí prúd ohňa - priamo cez krémové telo.
"Vyskúšame Sky Attack, tej by mohol trochu obrátiť karty!"
...neobrátil. Lilith na zemi sa do pokémona poriadne zadrapla v momente, ako doňho Ace vletel, no ani oni dvaja dokopy zjavne neboli pre Alcremie výraznou hrozbou. Tým sa rozbila moja maličká nádej, že by to predsalen zvládli a porazili ju.
Ale, nech sa bude diať čokoľvek, pôjdeme dole štýlovo! To som musela uznať. Okolo Lilith bol už ohorený kruh a Incineroar doslova žiarila - plamene ju pohlcovali, ako nimi metala na všetky strany. čo... bola celkom zaujímavá predstava. "Ace, Ace," sklonila som sa zase k Pidgeotovi, "dokázal by tvoj hurikán Alcremie kompletne pohltiť?" Ace neisto potriasol hlavou. "Možno. Nie som si úplne istý..." Sklonila som sa mu až k hlave: "Vymaxujeme to?" prešla som prstami po mega kamienku a Ace, len Arceus vie, či to cítil, no prikývol. Nahmatala som teda ten svoj, aktivujúci (a hej, hodilo by sa zohnať si praktickejší, Rory, vážne!), a Pidgeotovo telo sa podomnou začalo meniť. To bol pocit, na ktorý si nikdy nezvyknem, to mi bolo jasné. Ace sa poriadne zväčšil, zmohutnel, a sila z neho teraz priam sálala. Wooha. "Skúsuš teraz? Ale hoď ma najskôr prosím k Lilith!"
Pristála som pri Incineroar a Ace odletel do výšky. "Lils, Ace spraví hurikán - a hej, ako lepšie zneškodniť koláč, ako ho spáliť na popol? Takže, keď ho spraví - skúsiš do neho poslať čo najviac ohňa, hej? Vietor by ho mohol rozniesť po celej Alcremie - my sme všetci moc malinkí..." - "Nie som malinká! To toto monštrum je moc veľké. Nie moja chyba. Nope. Ani omylom!" odfrkla urazene Lilith a zúrivo vydrapla z Alcremiinho krému ďalší kus.
VymazatBolo zvláštne vidieť Lilith používať útoky, ktoré som vedela, že sú schopné omráčiť... a nič sa pritom nedialo. Vlastne vyzerala, ako čerstvo vyliahnutý Litten, ktorý zadrapuje pazúriky do klbka nite. Nebola som si istá, ako sa k tomu postaviť. Tu už sa Lilith nekontrolovala - bezhlavo striedala útoky a využívala komplet celé telo na útočenie. "...snažíš sa vyhĺbiť tunel cez Acremie?" skonštatovala som v snahe nahodiť vtip, no Lilith začínala byť bez seba a mňa ignorovala. Nebála som sa, to nie, ale tak zažratú do útočenia som ju ešte nevidela. Vyzerala... zvláštne spokojne. Vybavila som si štúdie o tom, ako Incineroari potrebujú dostatočne mocných súperov, ináč to môže mať zlý vplyv na ich mentálne zdravie, niečo o tom, že potrebujú dostatočnú výzvu. Mierne spokojne som ustúpila a nechala ju vybíjať si energiu, Arceus vie, že to potrebovala.
Nebo sa postupne zatiahlo a prudký vietor začal obkrúcať zápasiacich pokémonov. Povedala som si, že pre človeka to teda nie je a začala som sa vzďaľovať - zrovna v momente, kedy Lilith prestala strieľať plamene do jedného miesta, a začala ich vyhadzovať do vzduchu. Prúdy vetra ich všetky pochytali a vytvorili zvláštne krásnu špirálu - dvojité zápasy som s nikým z tímu netrénovala, no odrazu ma napadlo, aké výhodné by to mohlo byť. Vietor sa premenil na hurikán a nešťastne strhol Lilith, ktorá sa nestihla nadrapiť do zeme - podľa jej prepoteného kožúšku som uznala, že mala dosť, a kým ju hurikán uniesol, odvolala som ju. Ace na mňa zo vzduchu uprel vďačný pohľad a zastavil svoj let k Lilith, aby jej pomohol dostať sa späť na pevnú zem. Len som na oplátku prikývla, koniec koncov bola som za nich zodpovedná rovnako, ako oni za mňa.
Alcremie zjavne došlo, o čo nám išlo, a začala vystreľovať tortové bomby oveľa rýchlejšie. Väčšinu našťastie pohltil obrí vír, ktorý nabral na silne tak, že cez zmes šedého vzduchu a červených ohňov nebolo vidno nič. A ja som zostala ohúrená z toho, že pokémona hurikán naozaj zakryl. Bolo ale oveľa ťažšie pre Acea udržiavať hurikán, keď musel stále dávať pozor a byť v strehu či niečo spod záclony nevyletí. Nakoniec ho to predsa dostalo, tak, ako predpokladal Cas - obria bomba mu zlepila krídla a ja som ho odvolala skôr, ako stihol naraziť na zem, v snahe mu minimalizovať nepríjemnosti.
Hodila som ešte jeden pohľad na obrí vír a pokémona v ňom - nič viac som spraviť nemohla. Nemala som pri sebe iných pokémonov, ktorých by som mohla bezpečne a bez výčitiek nechať bojovať - aj keď pre dobrú vec, už som mala výčitky aj za Gepi. Všetky štyri bally som teda strčila do vrecka a čo najnenápadnejšie som sa stratila v lese, s jediným cieľom - dostať sa odtiaľ a nájsť liečiteľa. A potom si dať donuty, samozrejme!
Alcremie upadlo pár litrů polevy! Taková škoda dortu!
VymazatKadabra - 1 level, 4% zkušenosti v bojích
Pidgeot - 1 level, 3% zkušenosti v bojích
Incineroar - 1 level, 5% zkušenosti v bojích
Ubráno: 11%
Gengar „Autari“
OdpovědětVymazatRaid
Pomalu jsem kráčel po cestě. Po levici se vznášel Gengar, zatímco po pravicí sotva půl kroku za mnou se nacházela Misdreavus. Když jsem tuto dvojici seznamoval, tak jsem na Autarim dokázal vidět jakou náladu má z toho, že v týmu je další Misdreavus a k tomu ještě taková, která má veliké charisma. Upřímně prvně jsem se trochu obával toho, že Autari bude chtít dokázat svou nadřazenost tím, že si vynutí místo po mé pravici. Cestoval se mnou již dost dlouho na to, aby zjistil, že místo po pravici je pro osobu váženější, než je osoba po levici. Nakonec se nic takového nestalo, hlavně protože Charlotte chtěla být hlavně pozorovatelka a přestože jsem rád slyšel co má na mysli, tak rozhodně necítila potřebu být vedoucí postavou tohoto týmu. Což Autariho ego uklidnilo natolik, že jí nechal klidně i pravé místo. Byl docela klidný den na a nic nenaznačovalo, že by se mělo stát něco špatného. Zvláště s mou schopností, kterou jsem sdílel s Autarim, nebo jsem se ji možná od něj naučil, ignorovat varování o nebezpečí. Zkrátka se nám povedlo nějak minout varování o tom, co se zde poslední dobou vyskytuje. Charlotte, která si toho jako jediná všimla, byla zase uklidněná tím jakým klidem jsme pokračovali dál v cestě, jako kdyby se ani nic nedělo. A tak nás na to ani nezkoušela upozornit. Zrovna jsem společně Charlotte vyprávěli naši první výpravu o strašidelného domu, kde jsme potkali krále Litwicka. Naše pohledy se na daný příběh dost lišili a tak zatímco jsme debatovali o tom, kdo chtěl jako odměnu hřebíky na jídlo, zatímco se Charlotte jemně smála, tak něco zastíní slunce. Chvíli jsme to ignorovali, nejspíš jenom nějaký mrak, který na okamžik zastínil slunce, nic hrozného. Tahle myšlenka padne v okamžiku, kdy Charlotte vyděšeně vyjekne. Zvedneme hlavy k obloze a uvidíme, že se nad námi tyčí něco co se dalo nejlépe popsat jako Gigantický dort. Vzhlédly jsme právě včas, abychom viděli jak naším směrem něco poslal, nebylo zas tak těžké si představit co to mohlo být. Paradoxně jsme celá trojice mlčky stáli a pozorovali jak kalorická bomba letí směrem k nám. Něco podobného jsem zažil už mockrát, zvláště při volejbale. Všichni ztuhnutí a pohybovat se začnou, až v poslední možný okamžik. Tentokrát jsme se ovšem probrali dřív a tak jsme relativně bez problémů uhnuli dostatečně daleko, aby nás střela minula. „Slaaneshi?“ ozve se Charlotte roztřeseným hlasem, tohle bylo něco zcela jiného, než zatím měla možnost zažít a zjevně to s ní dost otřáslo. Pohlédnu na Autariho, který jen souhlasně přikývne. Rozletí se do vzduchu, plánoval nás krýt před dalšími projektily. A vzhledem k tomu, proti čemu bojoval, tak si sundal plášť, který se třepotáním snáší k zemi. Zachytím ho do ruky, když se dostane dostatečně nízko a rychle s ní zatočím, aby se mi omotal kolem ruky. Jakmile je plášť zajištěn, tak se podívám na Charlotte. Stále ještě byla v šoku. Když jsem nad tím, tak přemýšlel, tak tohle možná byl její první okamžik, kdy jí hrozilo reálné nebezpečí v obou jejích životech. Lehce si ji přitisknu k hrudi. „Všechno bude v pořádku Charlotte, nic se nám nestane.“ Zašeptám uklidňujícím hlasem a pak začnu pomalu couvat. Původně jsem přemýšlel, že bych vběhl do nedalekého lesíku, ale pak jsem si uvědomil, že tam by mi hrozilo podstatně větší nebezpečí, než tady. Jeden zásah do stromů a všude by létaly smrtící třísky. A tak byla nejrozumnější rozhodnutí podle mě vrátit se stejným směrem jako jsme přišli. Upřímně jsem pochyboval, že bychom mohli něco takového s Autarim porazit, zvláště když jsme tady byli sami. Možná s pár dalšími trenéry, ale takto…ani megapodoba by Gengarovy nebyla nic platná.
Zatímco já s misdreavus jsme couvali, aby se nám náhodou něco nestalo, tak Gengar mezitím se vznášel vyzývavě proti svému soupeři. Přestože bylo Autariho ego velké, tak stále nedosahovalo velikosti pokémona proti němu. A co bylo hlavní Autari tušil, že tento pokémon nebude zrovna dvakrát nadšený z hraní podle lidských pravidel a sice nenapadat trenéry. To pravidlo mohl zpochybňovat, ale dokud cestoval se Slaaneshem, tak se jím taky musel řídit. Najednou vyletěla další cukrová bomba od pokémona. Autari bez sebemenšího zaváhání vytvoří ve své ruce kouli z temnoty a hodí ji, aby zastavil útok. Jeho temný orb zcela neomylně zasáhne cíl, co jiného koneckonců čekat od takto schopného pokémona. A o sekundu později k Autarimu překvapení, orb vyletí druhou stranou bomby pryč. Její měkká struktura nebyla dostatečnou překážkou, aby uvolnil sílu do něj vloženou. „Ehm…to není dobré hádám.“ Zamumlá a zadívá se na projektil. Letěl na něj a ne na jeho chovatele, to ho aspoň trochu uklidnilo. Gengar v klidu zůstane na místě, jelikož si byl jistý, že se mu nemůže nic stát vzhledem k tomu, že je duch a jednoduše jím útok projde. Ovšem i tentokrát se mu dostane dost jasného varování, že tohle není správný způsob jak reagovat na přicházející útoky, zvláště od pro nás prakticky neznámého pokémona. Koule ho srazí a jenom díky tomu, že byl dostatečně vysoko, když jej zasáhla se mu podaří neskončit připláclí pod hromadou sladkého, jak stihl gengar ochutnat, krému. Za použití Licku se zbaví zbývajících stop po krému a znovu povyletí výš rozhodnutý to tentokrát svému protivníkovi oplatit. Přiloží ruce k sobě a začne vytvářet další orb, tentokrát větší, jelikož s ním plánoval zaútočit na svého rivala. Když je orb větší než jeho hlava, tak jej vrhne na obřího pokémona. Ne ani tak proto, že by větší kouli už udělat nemohl, jako spíš, že by už nestihl uhnout dalšímu projektilu, který na něj letí. Tomu se poté již snadno vyhne, přece jenom létání mu poskytuje velkou výhodu co se týče volby směrů a jeho měnění. Se širokým úsměvem pozoruje letící orb až do okamžiku, než zmizí v pokémonovi. A pak už jenom s napětím očekává výsledek jeho útoku. Orb projde skoro do dvou třetin krémového těla, než uvolní svou energii a vybouchne obrovskou silou. Z venku se zdá jako by část ohromného dortu jakoby povyskočila a okamžik zůstala na straně, jak výbuch tlačil krém do všech stran. Ovšem krémovému monstru to nijak závažně neublížilo, hned jak zmizí síla, která tlačila krém pryč, tak se opět začal vracet na své původní místo a dort se začal skoro až magicky rovnat. „Chtěl bych umět udělat takový dort, mohl bych ho po někom hodit a on by se pak sám dal dohromady a já bych to mohl udělat znovu.“ Zazubí se pobaveně gengar a zazubí se ještě víc, když si všimne, že ze stále ještě ohnutého těla vyletěl další projektil, ale jeho dráha byla tím natolik ovlivněna, že nebyl schopen doletět nijak daleko. Na chvíli se otočí, aby zkontroloval jak daleko se zatím Slaanesh dostal. Stále byl ještě v dostřelu, což znamenalo jediné musí zde stát dál a pokračovat v boji. Okamžik uvažoval, že by použil další podobný útok, jako před chvílí, ale nakonec si to rozmyslel, přece jenom to bylo docela náročné a upřímně, ani se nezdálo, že by to mělo nějak velký vliv na jeho protivníka. A tak se místo toho rozhodl přiletět blíž. Když se bude držet dostatečně blízko a bude ho provokovat, tak tím spíš se bude snažit dostat jeho a ne ustupujícího Slaaneshe, aspoň tak si to teda Autari představoval. Koneckonců divocí pokémoni taky zaútočí na pokémona než na člověka, protože ignorovat pokémona je podstatně nebezpečnější než, ignorovat člověka.
VymazatNež Gengar doletí k dortu, tak ta se stihne dát do pořádku a i vystřelit proti Gengarovi další ze svých střel. Ale i tentokrát se jí snadně vyhne. Plně využívajíc výhodu menších a to vyšší obratnost. V každé ruce už měl vytvořený další temný puls, cestou vytvořil i jednu jedovou bombu, ale nakonec si řekl, že krému jed, až tak moc ublížit nemůže a spíš by ohrozil ty, kteří by pak chtěli tento dort po jeho složení sníst. Jednou ho obletí, aby vystoupal o něco blíž a mohl zkusit najít nějaké slabé místo, nebo aspoň něco do čeho by mohl útočit bez toho, aby se efekt nedostavil a nebo se dostavil až mimo požadované místo. Kousek nad sebou zahlédne obličej, ze kterého o okamžik později vyletěla další kalorická bomba a co bylo na ní nebezpečnější na tuto vzdálenost se řídila velkou rychlostí. Autari se jí pokusí přeletět, což se mu povede, ale jenom díky tomu, že včas zatáhl břicho a koule se o něj tak neotřela. Duch se ušklíbne a hodí oba své připravené orby na obličej. Ty se navzájem srazí kousíček nad očima jeho protivníka a hodí mu do očí část jeho krému. Cíl měl Autari nyní jasný, útočit mu na oči, aby se nemohl rozhlédnout a zaútočit na Slaaneshe. Ovšem to se jednodušeji pomyslí, než udělá. Útoky, které mohl použít se vlastně smrskly na jeden jediný a i ten měl dosti pochybný efekt. A hlavně na tuto vzdálenost začal být dortík opravdu nebezpečný.
Vymazat„V klidu dortíku, můžeš někoho zranit.“ Poznamená, když pokémon máchne rukou, která se díky krému protáhne a pohybem podobný biči, málem zasáhne gengar. Podrážděně po ruce hodí další orb, ale jen si těžce povzdechne, když si uvědomí, že jenom proletí skrz ni a nic jí neudělá. Gengar vyletí do úrovni očí dortíku a zazubí se. „To musí být strašně frustrující, když mně nedokážeš zasáhnout, co?“ zeptá se a vrhnu další kouli temnoty proti svému soupeři. I tentokrát bez nějak valného efektu. Tentokrát Autari zaregistruje včas, že se pokémon naproti němu, chystá odpovědět útokem a tak se vrhne do strany a začne kolem něj létat kolečka, aby se za ním dortík musel otáčet, když ho bude chtít trefit. A on se skutečně začal otáčet. Bylo to poprvé co zaznamenal, že je schopen se sám pohybovat, samozřejmě tušil to, ale přece jenom je něco jiného vidět na vlastní oči jak se tento obří pokémon pohybuje. Měl problém se otočit na místě a dělat tak spíš malé kolečka a předně dát do pohybu tohle obří tělo bylo podstatně těžší a pomalejší. Autari by ho mohl i třikrát obletět a dortík by stále ještě nestihl udělat ani polovinu otočky. To ovšem neměl v plánu, hlavní bylo držet se těsně mimo jeho útočné pole, ale zase v dohledu, aby ho stále mohl provokovat a nutil ho se otáčet. Aby ho na sebe upoutal ještě víc, tak občas do něj hodí nějaký Dark pulse, který do krémového těla zapadne podobně jako kámen do vody. Uběhla třetina otočky, když sebou dortík najednou prudce trhne, až z něj odletí špíchance krému. Tentokrát to nebyla jedna velká koule, ale spíš déšť, kterému se nedalo dobře vyhnout. I přesto to stále bylo dosti bolestivé pro nebohého gengara. Déšť nakonec ustal a Autari pokračoval ve svém plánu, chtěl jej otočit čelem vzad a pak prostě a jednoduše utéct a doufat, že dřív než se dortík otočí, tak bude i se Slaaneshem v pořádku pryč. Dortík ovšem se svého nového útoku nechce jen tak vzdát a tak po chvíli provede stejný manévr znovu, tentokrát ovšem již s menším úspěchem, jelikož Autarimu včas dojde kde bude mít největší šanci se vyhnout většině a vlétne přímo před obličej dortíka a málem i přímo do kalorické bomby, kterou pokémon, kterého to napadlo taky pro něj přichystal.
Nejspíš jenom díky štěstěně se mu tentokrát podaří vyhnout se útoku. Další pokus donutit dortík se otočit čelem zad se již, ale nekoná. Místo toho jej obletí a použije zbytek ze svých zásob a vytvoří další obří Dark pulse, který hodí do krémového základu těla a pak se co nejrychleji rozletí pryč. Jeho soupeřovi se, ale podaří otočit rychleji, než jak Autari posílal a vyslal za ním ještě na rozloučenou poslední krémovou bombu. Ta jej dožene kousek od nás a jelikož ji Autari nečekal, tak jej zasáhne a přirazí k zemi. Slabě vyjeknu, když si toho všimnu, jelikož zpod hory nešel vidět ani kousek jeho těla. „Jsem v pořádku.“ Ozve se po chvíli z mého stínu hlas, ze kterého byla jeho bolest patrná. Dokonce se neukázal ani s rudými očima, jak tak rád v těchto případech dělal. Slabě vděčně přikývnu a chvilku na něj mlčky zírán, než dodám. „Nazval bych to plichtou.“ Stín se zazubí a přikývne. „Plichta zní fajn…a ty jsi v pořádku?“ Tentokrát přikývnu já. „Díky tobě ano.“ Podívám se na Charlotte, už se začínala vzpamatovávat ze šoku, který zažila. „A ty jsi na tom jak Charlotte?“ zeptám se zatímco jsem se lehkým klusem ztrácel ze scény. Autari sice neupadl do bezvědomí, ale přesto nám oběma byla jeho porážka více než jasná.“
VymazatDortík tě bohužel neposlechl. Dortík - ničit!
VymazatGengar - 2 levely, 8% zkušenosti v bojích
Misdreavus - 2% zkušenosti v bojích
Ubráno: 12%
Připojuji se se svým týmem (popořadě): Samurott + Alolan Vulpix, Lilligant, Vivillon, Swablu, Flaaffy
OdpovědětVymazatDrby o obřím dortu se donesly i mně. Nevěřil jsem vlastním uším a tak jsem si řekl, že se spíše ujistím na vlastní oči, ale ani těm jsem nevěřil.
Naneštěstí jsem slíbil, že se jako anonymní hrdina alespoň pokusím tuto monstrozitu zastavit.
“Shiro,” zavolal jsem svého přítele. Pokémon vyskočil z pokéballu a jako kdyby mi četl myšlenky, byl připraven v bojové pozici.
“Nebudeš mi věřit, ale terč je ten očí dort s očima,” pověděl jsem mu.
Samurott nebyl ale ani na minutku zmaten. Jen co jsem si uvědomil, že je můj pokémon kupodivu chápavější než já sám, Alcremie se k nám otočila a už po nás katapultovala dortovou dělovou kouli.
Přemýšlel jsem, ale neměl jsem moc času. Normálně bych doporučil použít protiútok. Koule z polevy vypadala však až moc nemobilně, zcela jiný terč než třeba klacík nebo kámen.
“Vyhni se, Shiro!” zvolal jsem.
Pokémon rychle pochopil. Zatímco jsem prchal do bezpečí, pokémon se obratně vyhnul. Poleva dopadla na zem s mlaskavým zvukem a začala se roztékat.
“Střel po Alcremie vodní dělo,” zkusil jsem. Samurott vypálil z tlamy vodní proud, ale ten se jen neškodně smíchal s lahodnou smetanou. Naředlá však nevypadala ani trochu lákavě.
“Voda nepomůže,” zabrblal jsem.
Letěla na nás další nálož. Samurott zareagoval sám. Vyskočil do vzduchu a v rukách se mu zjevily světle modré břitvy. Velmi těžko, avšak přeci, se mu podařilo rozpůlit kousek dortu. Byl bych vděčný, kdyby to byl můj dort, ale narozeniny jsem už v tomto měsíci měl.
Díky dalšímu mlaskavému zvuku mě ale cosi napadlo. Vytáhl jsem pokéball s jistým druhem a vyhodil ho do vzduchu.
“Ehri,” oslovil jsem Vulpixe. Ukázal jsem na Alcremie a další kouli a zvolal: “Sněhový posyp, prosím!”
Vulpix vyfoukl sníh a jak jsem čekal, koule alespoň na povrchu zmrzla. Tak alespoň Shirova čepel pronikla čistěji a lépe.
“Kooperace je skvělá,” zazubil jsem se. Alcremie byla tak vysoká, že jsem pochyboval, že by mě nebo mé společníky viděla. Vzal jsem Vulpixe do náruče, naskočil a Samurotta a dal mu povel. Byl jsem si jistý, že s tak velkým a objemným tělem se bude dortíku špatně otáčet.
“Vystřel vodní pulsy. Ehri, zmraž je,” řekl jsem.
Shiro vyslal do vzduchu dvojici rotujících koulí a Vulpix je zmrazil ještě ve vzduchu. Koule dolétly jen tak tak k Alcremie, ale sotva se dotkly, byly pohlceny tekutou polevou. Tehdy mě něco napadlo.
“Dokázal bys jít blíž? Až k vodě,” zeptal jsem se. Samurott přikývl a doběhl až těsně k jezeru. Tehdy jsem dal instrukce Vulpixovi.
“Zmraž jezero. Uděláme si k ní cestu.”
Byl to složitý a namáhavý úkol. Věřil jsem však, že to zvládne.
Jakmile se sníh dotkl hladiny, zmrazil kousek vody. Tak se vytvořila vrstva na hladině a most, kterým jsme mohli k Alcremie blíž.
Toshiro neváhal a vyběhl po ledě. Místa pod ním křupala a tak jsem Vulpixe odvolal, abychom nebyli tak těžcí, přestože jsem pochyboval, že odvoláním Ehriho něco změním. Odsedlal jsem Shirův hřbet a sotva jsem dopadl na led, Samurott střemhlav skočil do vody.
“Vodní trysku!”
Obalil se vodou z jezera a vytvořil vodní sloupec. Jako tornádo se pak zvedl z hladiny a mířil na Alcremie. V plánu samozřejmě nebylo se do ní zabořit - to by udělalo více škody než užitku. Sotva byl Samurott u ní, rozsvítil se mu roh a napích něco, co vypadalo jako obří kus dekoračního posypu. Padal pak zpátky do vody.
Alcremie byla naneštěstí dost při smyslech na to, aby dokázala racionálně přemýšlet. Samurott nebyl dostatečným rozptýlením a tak, když mě spatřila, zamířila na mě své sladké dělo a vypálila na mě kus dortu.
Gravitace naštěstí způsobila, že kus letěl celkem pomalu. Samurott mě z ledového mostu strhl dřív, než dezert dopadl na led a nerozbil kusy ledu.
To další, co jsem viděl, bylo to, že jsem opět u břehu. Zašátral jsem v kapse a vytáhl další pokéball.
Vymazat“Moc se ti omlouvám, Orihime. Budeš si muset trochu ušpinit lístky. Slibuji ti však náhradní návštěvu salónku,” poprosil jsem ji.
Lilligant se samozřejmě nehodlala za žádnou cenu ušpinit. Vyslala na další kus polevy listové tornádo. Kupodivu velmi efektiví vůči sladkým útokům, listy vířícího tornáda rozmetaly kapky polevy na všechny strany, což jí také, mimo to, že pocákala naprosto všechno kolem, i ušpinilo lístky.
Orihime naštvaně rozpoutala další bouři listů. Skoro to vypadalo, jako kdyby s dortovým obrem bojovala sama. Dokonce vyjekla na Shira, ať se jí neplete do osobních záležitostí.
Když však Alcremie hodila po Orihime tak velký kus dortu, že listová bouře nepomohla, musel ji Shiro sebrat a odcválet dál.
“Musíme pracovat týmově,” řekl jsem. “Rozptyl Acremie. My se postaráme o útok,” navrhl jsem.
Ačkoliv nechtě, pustila se Orihime do práce. Kolem ní se rozvířila svítící zrníčka, která vyletěla z její květiny na hlavě. Zrníčka pak poslala vzduchem nahoru.
Alcremie samozřejmě světélka zaujala a rozhodla se jimi na chvíli kochat. Zapomněla na mě a na Shira.
Vyhodil jsem do vzduchu další pokéball, tentokrát Vivillona. Pokémon vyletěl do vzduchu.
“Pomoz Orihime a rozptyl ji,” řekl jsem. “Ať si mě s Shirem nevšímá.”
“Jak? Mám ji... políbit?!” zvolal Linnaeus.
Orihime se plácla do čela. Vyslala magický list, kterým přímo bodla do polevy. Ta však list brzy spolkla. “Ne! Použij zvuk!”
Vivillon pochopil a ozval se velmi nepříjemný zvuk bzučení. Alcremie se to očividně také nelíbilo. Ohnala se kolem a snažila se zjistit zdroj, aby ho mohla utišit. Orihime mezitím vyslala další listovou bouři.
Celkem jsem Alcremie litoval, ale tušil jsem, že porazit ji byla jediná možnost, jak jí pomoct.
“Shiro! Vodní trysku!” Vodní pokémon skočil do vody. Čas provést to samé.
Alcremie se mezitím rozhodla se otočit, což bylo dobře. Byl jsem přesně na druhé straně od Orihime. Teď mi krásně ukázala svá dortíková záda.
Vivillon spolupracoval s Lilligant dobře. Použil protect, aby ji ochránil před kouskem dortu. Ten byl ale tak velký, že bariéru rozbil. Naštěstí Orihime měla dostatečně síly na ještě jednu bouři, kterým alespoň přesměrovala dělo.
“Provedl jsem hmyzí kousnutí! Ten dort je fakt mňamka,” prohlási Linna.
Podivil jsem se. “Není to tak, že bys přímo snědl tělo jiného pokémona?”
Lup! Shiro zapíchl další posyp a mířil zase dolů do vody.
Rozptylování Alcremie pomalu přestávalo fungovat. Už si bzučení ani světel nevšímala. Začínala se orientovat v situaci a to bylo špatně.
“Santo Clausi!” Vyvolal jsem ho. Swablu vyletěl s novou čepičkou a plnovousem.
“Použij mlhu a začni zpívat!”
Yoru na chvíli zaváhal. Mlhu už dlouho nevytvářel. Povedlo se mu ale vytvořit vrstvu neprůhledné hmoty, přes kterou nemohla Alcremie vidět až dolů. Pak začal zpívat.
Naneštěstí zpěv ovlivňoval i ostatní. Cítil jsem, jak mi padala víčka a chtělo se mi spát. Stejným způsobem však zpěv působil na Alcremie. Být obrovská žralo velké množství energie e nebylo divu, že by tak velká dobrota nebyla unavená.
Ihned jsem Orihime a Shira odvolal zpátky. Ujistil jsem se, že je Vivillon i Swablu ve vzduchu.
Tehdy jsem vyvolal Aries a dal jí jediný povel: “Bleskový šok, do vody, prosím!”
Voda byla silně vodivá a tak jsem si byl jistý, že i přes takovou dálku bleskový šok Alcremie zasáhne.
Jezerem se jako trhlina táhla žlutá barva. Cítil jsem, že jsem Alcremie zasáhl - mlha se však zvedla a nakonec jsem si udělal vlastní problém.
“Linna, použij bzučení na dezorientaci Alcremie,” řekl jsem. Mezitím jsem dal další povel Aries.
Voda byla sice dobrý vodič, ale koneckonců jsem si nebyl jistý, zda někdo ve vodě nežil. To jsem si bohužel neuvědomil a teď jsem litoval toho, že jsem bleskový šok vodou poslal. Věřil jsem však tomu, že Aries by nebyla až tak silná na to, aby někoho ve vodě zranila. Však jsem poté viděl, že na Alcremie to nepůsobilo nijak.
Vymazat“Vyšli electro ball,” řekl jsem, “miř na posyp. Očividně je na ně citlivá.”
Všiml jsem si, že zatímco polevu si nestydatě neustále vytváří, místa, na kterých jí Shiro vypíchl posyp, zůstala prázdná. Buď potřebovala více času na jejich regeneraci či jednoduše nemohla.
Aries poslala vzduchem electro ball, ale nebyla dostatečně silná a koule spadla do vody.
“Nevadí,” uklidnil jsem ji. To poslední, co jsem si přál, byla smutná Aries v takovéto situaci.
“Swablu, zkus doletět nahoru a klovnout ji. Linna, ty ji jdi políbit.”
“To nemyslíš vážně, že ode mě chceš,” promluvil Vivillon ztrápeným hlasem. Vydal se však pomalým letem nahoru.
Yoru Alcremie úspěšně klovl a vypadalo to, že když se jedná o horní, ba ne nejvyšší patra, je Alcremie celkem bezmocná. Děla totiž hází z prostřední a dolní vrstvy.
Sotva se pak otočila, Linnaeus jí vlepil pusu. To ji úspěšně zmátlo na pár dalších minut.
“Bleskový šok. Zkus to obloukem, Aries,” požádal jsem. Flaaffy přikývla a vyslala obloukem bleskový šok. Úspěšně se jí podařilo zasáhnout posyp, který se Alcremie z těla odlepil.
Vypálila dělo nahoru, snad ve snaze zasáhnout vzdalujícího se Vivillona. Ten si kousku dortu nevšiml, dokud nebyl až moc blízko. Kousek dortu ho zasáhl a nalepil se mu na křídla, tudíž začal pomalu ale jistě klesat.
Musel jsem reagovat rychle. Vytáhl jsem pokéball a namířil ho do mlhy. Jakmile byl Vivillon dost nízko, vcucla ho červená záře dovnitř.
Swablu letěl zpátky, zcela vyčerpaný po pár klovnutích. Flaaffy došly elektrické náboje. Tehdy jsem usoudil, že bylo tak akorát na čase se stáhnout.
Hrdina nemůže sám dortík zastavit!
VymazatSamurott - 1 level, 6% zkušenosti v bojích
Flaaffy - 1 level, 4% zkušenosti v bojích
Swablu - 1 level, 2% zkušenosti v bojích
Vivillon - 2 levely, 4% zkušenosti v bojích
Lilligant - 1 level, 5% zkušenosti v bojích
Alolan Vulpix - 1 level, 3% zkušenosti v bojích
Ubráno: 10%